Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2249.

Interpelace:

I.	posl. inž. Junga a druhů min. vnitra, min. spravedlnosti a min. pro zahraniční věci o cen-
	suře odlišně vykonávané,
II.	posl. Nitsche a druhů min. vnitra, že obvodní notář obce Rakús libovolně zachází s obecním
	majetkem a se subvencí ze 3%ního hasičského fondu,
III.	posl. Wagnera a druhů min. zemědělství a min. vnitra o výkladu práva čepovati víno pod
	věchýtkem,
IV.	posl. Macouna, Kleina, Tauba, Tayerle a soudr. vládě o překážkách, které se kladou po-
	voláni obchodních cestujících a zástupců,
V.	posl. Hodinové-Spurné a soudr. min. spravedlnosti o neslýchané konfiskační praksi státního
	zástupce v Uherském Hradišti,
VI.	posl. Hokkyho a druhov min. železníc o vybudovaní železničnej trati Užhorod-Mukačevo-
	Chust,
VII.	posl. Hokkyho a druhov min. věřejných prác o vybudovaní štátnej silnice Veľká Sevľuš-
	Chust,
VIII.	posl. dra Szüllö a druhov min. školstva a nár. osvěty o vyučovacom jazyku vôbec a o vy-
	učovacom jazyku náboženstva na ľudových školách v obciach Batorovo, Chrastince, Nanince a Slovenské Ďarmoty,
IX.	posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o chování krnovského okresního úřadu.
X.	posl. Nitsche a druhů min. soc. péče o zvýšení příspěvků kežmarské okresní nemocenské
	pojišťovny,
XI.	posl. Nitsche a druhů min. zemědělství o zvýšení příspěvků kežmarské okresní nemocen-
	ské pojišťovny.

2249/I (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů

ministrovi vnitra, ministrovi spravedlnosti a ministrovi pro zahraniční věci

o censuře odlišně vykonávané.

»Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR. « vydala leták proti národním socialistům, který se hromadně rozšiřuje. Jest nadepsán slovy "Hrůza zuří v Německu", vytiskl jej Gärtner a spol. v Podmoklech, a zní takto:

"Ulicemi německých měst teče proudem dělnická krev. Vedení politických zločinců zmocnilo se Německa, policie, říšská obrana jest v jeho rukou. Vrahům, kteří spáchali dílo v Potembě a Eislebenu, dala fašistická státní moc do rukou zbraně; s ocelovými přilbicemi, puškami, ručními granáty a v polní výzbroji procházejí osadami, pochodují po německých silnicích. Vlny nenávisti a lži, které se v posledních letech vylévaly na Německo z hnědých domů, mají nyní své východisko v německém říšském kancléři. Pro surové potlačování pracujícího obyvatelstva hledají se záminky všemi prostředky, které v dějinách národů nemají sobě rovného.

Fašisty placení provokatéři zapalují symbol německé demokracie, říšský sněm, a zároveň se zakazuje dělnický tisk, zakazuji se dělnické schůze, zatýkají se dělničtí vůdcové, jen aby pravda o zbabělém lotrovství nepronikla mezi lid!

Hrůza zuří v Německu! Zbabělá, záměrná vražda pro smýšlení stala se v Goetheově národě psaným a bezohledně prováděným zákonem. Poslanci jsou bez ohledu na svou imunitu po stech zbavováni svobody, zbytky parlamentního života, které se ztělesňují v kontrolním výboru říšského sněmu, hakenkrajcleři surově ničí; terorem byly jeho porady znemožněny.

Spisovatelé levého směru jsou vrháni do žalářů, dělničtí vůdcově jsou přepadáváni v bytech, každému, kdo se odváží v Německu hlásati pravdu a oznámiti ji i v cizině, hrozí nouzová nařízeni o velezradě a zemězradě doživotní káznicí a smrtí. Německo jest jediný velký žalář, hřbitov ducha, peklo pro proletáře.

Bylo zapotřebí Hitlerovy vlády, aby se Německo duchovně, mravně a kulturně dostalo tak daleko! Ti, kdož říkají, že chtějí přinésti německému národu svobodu a štěstí, přinášejí mu otroctví a hromadné vraždy. Nikdy, ani v neklidných dobách Spartakových nebylo takových hrůz jako nyní. Ani kozáci neřádili v nepřátelské zemi tak, jako hnědí pánové nyní v Německu. Ale tehdy byla válka - nyní však jest doba "národního povznesení". Hitler podobá se nikoliv Bismarckovi, nýbrž císaři Neronovi, který dával

křesťany pro jejich smýšlení potírati dehtem, obalovati v peří a spalovati, který obrátil Řím v popel, aby hověl svým pudům.

Zákony, které za války platily v německém zázemí, byly ve srovnání s krvavými nařízeními nynější říšské vlády symbolem humanity.

Ale zde v této zemi volají národní socialisté po demokracii, zde volají po ochraně imunity, zde mluví o svobodě a německé kultuře. Zatím co zde přepjatě vroucně žvaní a líčí svůj osud jako nezasloužený osud mučedníků, kteří se stali obětmi "sociálně demokratických zrádců lidu" a barbarských zákonů, vychvalují všechno hrozné, co se v Německu děje, propukají v radostný jásot při pohledu na hromadně vraždění, hromadné žalářování poslanců, ohrožování jakéhokoliv svobodného slova káznicí nebo smrtí. Poslanci, které bratři našich národních socialistů uvrhli do vězení bez předchozího parlamentního projednání a to nikoliv jen čtyři, nýbrž sta, jsou právě tak imunní jako pánové Jung a Krebs a stokrát charakternější a poctivější než oni.

Mučení proletáři, pošlapaná svoboda:

To jest našim národním socialistům k smíchu !

Přeplněné žaláře, zatčení vůdcové lidu: Nad tím páni Jungové a Krebsové jásají!

Vražda bez soudního rozsudku, vražda pro smýšlení:

To je v pořádku pro bojovníky za pravdu a právo!

Sudetskoněmečtí národní socialisté jako bojovnici za svobodu? Tomu se pouze nesmějte, proletáři, nad tím se toliko nepobuřujte, němečtí mužové a ženy, kteří milujete svobodu a německou kulturu!

Strhněte Hitlerovým a Goringovým bratřím masku s tváře a uvidíte, co tito vroucní kazatelé svobody a nedotknutelnosti skutečně jsou:

Znemožnění hromadní vrazi, znemožnění zhoubci německé osvěty, znemožnění zhoubci svobody!

V Německu může prozatím hakenkrajclerský fašismus bez překážky vražditi a drancovati.

Zde však v oblastech sudetskoněmeckých, kde neplatí zákony Hitlerů a Göringů, bude souzen lidem, zde se musí postaviti před pracující lid; ten bude jeho žalobcem a soudcem, ten také vykoná rozsudek: Pryč se skobovým křížem!"

V téže době vybízelo se k projevům plakáty, které bylo lze viděti ve všech městech. Tyto plakáty (uvádíme ústecký, ale obsah byl vsedě stejný) zněly doslova:

"Mužové a ženy pracujícího lidu!

Vraždíc a loupíc řádí fašistická bestie v bytech dělníků v německých městech a vesnicích. Nesnesitelné utrpení vtrhlo do tisíců rodin.

Nedopusťte, aby tento vražedný teror zavládl v naší zemi!

Obrana jest povinnosti!

Mužové a ženy! Ven k velkému obrannému projevu proti hakenkrajclerskému fašismu, za práci, svobodu a ochranu obětí krise!

V neděli dne 19. března 1933 na náměstí v Ústí n. L. Seřadiště u Lidového domu, Drážďanská ulice, příchod jako dne 1. května.

Německá sociálně demokratická strana dělnická. Krajská odborová komise.

Proti pokusům o rušení jsou ustanoveni pořadatelé!«

Leták a plakát obsahuji řadu vyložených lži a utrhačství na cti, které směřují proti straně německého říšského kancléře, jakož i hrubé spílání německé říšské vládě a německému říšskému kancléři. Toto spílání a snižováni pronáší vládni strana a československé úřady je bez námitek trpí, ačkoliv ministr pro zahraniční věci stále zdůrazňuje »korektní a přátelské styky« Československé republiky k Německé říši.

Zároveň doslovně uvedený leták obsahuje velmi hrubé hanobení německé národně socialistické strany dělnické v Československé republice a jejích členů parlamentu. Jsou líčeni jako »znemožnění hromadní vrazi« atd. Tážeme se, zda by německé národně socialistické straně dělnické byl někdy býval povolen podobný leták. Před lety byla by týmž právem mohla demonstrovati proti tehdejší říšskoněmecké vládě, když ji ovládali sociální demokrati a když se obracela proti národnímu socialismu se zákazy, pronásledováním a opatřeními k jeho potlačeni. To se nestalo, poněvadž se strana nechtěla mísiti do vnitřních poměrů jiného státu.

V téže době, kdy úřady vyloženě trpí, že se vydávají takové krvežíznivé letáky a plakáty které ovšem musí dráždivě působiti a ohrožují tedy veřejný klid a pořádek, zakazuje se německé národně socialistické straně dělnické dokonce rozšiřovati letáky, jejichž obsah směřuje proti německým vládním stranám a naprosto se nerovná krvežíznivému obsahu letáků sociálně demokratických. Viz zákaz libereckého policejního ředitelství ze dne 27. února t. r., č. 8558/33, o němá jedná dotaz posl. inž. Junga ministrovi vnitra (č. D 1077/III. ).

Uvedené příklady ukazují zřetelně, jak přes opačná ujišťování úřady měří dvojím loktem Vládním stranám je všechno dovoleno a oposičním stranám se z nejnicotnějších důvodů omezuje možnost působnosti. V této souvislosti budiž ještě jednou ukázáno na zákaz veřejně užívati skobového kříže, jehož zvláštní provádění bylo vylíčeno v dotazu (č. D 1074-III. ) posl. inž. Junga ministrovi vnitra, podaném dne 13. března t. r. Konečně budiž poukázáno ještě na trýznění, jemuž jsou vydány německá národně socialistická strana dělnická a také jiné německé oposiční strany. Německé národně socialistické straně dělnické se dokonce rozpouštějí důvěrné schůze, když hostinský nemá pozvánku, ačkoliv přece nepatří k účastníkům schůze.

Poněvadž se tato interpelace zmiňuje o věcech, které se týkají politických úřadů a státních zastupitelstev jako censurních úřadů, podává se jak panu ministrovi vnitra, tak i panu ministrovi spravedlnosti. Poněvadž se však dotýká i poměru Československa k Německé říši, podává se i panu ministrovi pro věci zahraniční.

Podepsaní táží se pánů ministrů:

Znáte pobuřující a vylhaný obsah letáku a plakátu doslovně uvedeného a jste ochotni učiniti opatření, aby příště podobné tiskoviny, které ohrožují vnitřní mír a kalí poměr k sousednímu státu, nebyly již připouštěny, a aby se všem stranám měřilo stejným loktem?

V Praze dne 24. března 1933.

Inž. Jung,

Kasper, Köhler, dr. Schollich, dr. Hassold, Kunz,

Oehlinger, Zajíček, dr. Luschka, Bobek, Fritscher,

Scharnagl, Krumpe, Horpynka, inž. Kallina, dr.

Hanreich, dr. Keibl, Geyer, Knirsch, Simm,

Matzner.

2249/II (překlad).

Interpelace

poslance A. Nitsche a druhů ministrovi vnitra,

že obvodní notář obce Rakús libovolně zachází s obecním majetkem a se subvencí z 3% hasičského fondu.

Obec Rakúsy v okrese kežmarském má velmi dobře vycvičený, 50 let trvající hasičský sbor, k němuž patří hasiči i slovenské národnosti. V roce 1931 byl v Rakúsech založen vedle dosavadního starého sboru nový slovenský sbor na podnět činovníků slovenského kežmarského okresního hasičského sboru. Nově založený hasičský sbor podal žádost obecnímu zastupitelstvu, aby mu přenechalo polovici hasičského nářadí, které jest majetkem politické obce Rakús. Podle usnesení obecního zastupitelstva byl konáním hasičské služby pověřen starý, úplně vycvičený a v 50 letech vyzkoušený německý hasičský sbor a žádost nového slovenského sboru o přenechání hasičského nářadí byla zamítnuta 11 hlasy proti 3. Zamítnutí stalo se z důvodů hasičsko-

technických a v zájmu pohotovosti hasičského sboru. Poměr obou sborů jest tak přiostřen, že obecní zastupitelstvo musilo kromě výše zmíněných hasičsko-technických důvodů odmítnouti rozděliti nářadí i proto, že se musilo obávati možných násilností. Hasičské nářadí jakož i kůlna na nářadí zůstala tedy podle usnesení obecního zastupitelstva ponechána vyzkoušenému starému 50letému sboru.

Nyní dostavil se dne 2. března 1933 do obce Rakús pan obvodní notář Kalina s četnickým průvodem a proti usnesení obecního zastupitelstva provedl rozděleni hasičského nářadí, dovolávaje se nařízeni okresního hejtmana kežmarského č. 1027/33. Nařídil, že kůlny na nářadí mají užívati oba sbory a že hasičského nářadí má napolovic užívati střídavě půl roku jeden a půl roku druhý sbor.

Toto opatřeni nedá se s hasičsko-technického hlediska udržeti a jest neodpovědné. Tím trpí pohotovost obou sborů a žádného z obou velitelů nelze konec konců volati k odpovědnosti pro udržování nářadi a pro pohotovost sboru.

Dále dostala obec Rakúsy v roce 1931 ze 3% hasičského fondu subvenci 5. 000 Kč, kteráž byla uložena v Rolnické vzájemné pokladnici v Kežmarku na jméno politické obce Rakús. Subvenci ze 3% hasičského fondu lze podle nařízeni užívati jen k opatřování hasičského nářadí. Když obecní zastupitelstvo chtělo těchto peněz užíti k zakoupení hadic, nebyly již v Rolnické vzájomné pokladnici v Kežmarku. Peníze prý byly vyzvednuty a složenkou poukázány Živnostenské bance v Žilině.

V obecním zastupitelstvu byl v této věci interpelován obvodní notář, u něhož byla vkladní knížka uložena. Odpověděl, že peníze nepatří obci, nýbrž nově založenému slovenskému sboru a že peníze (subvenci) dostal na rozkaz okresního hejtmana nový sbor. Za subvenci nebylo však zakoupeno hasičské nářadí a hadice, nýbrž, proti výslovnému ustanovení nařízení o 3% hasičském fondu, uniformy.

Konstatujeme, že obec Rakúsy má jen 300 běžných metrů hadic, ze kterých však ještě 140 běžných metrů jest vadných. Obec jest v tak těžké hmotné situaci, že nemá peněz na zakoupení nových hadic, kterých jest naléhavě zapotřebí. Přes to, že obec má vodovod s 11 nadzemními hydranty, jest pro nedostatek hadic nemožno úspěšně se brániti požáru, tím spíše, že bezpečnost obce neobyčejně ohrožují špatné stavby, šindelové střechy a dřevěné budovy.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten zahájiti vyšetřování o libovolném zacházení s obecním majetkem obce Rakús?

2. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby byla zaručena pohotovost hasičského sboru, jemuž obecni zastupitelstvo svěřilo ochranu proti požáru?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi přísné vyšetřováni o užití subvence ze 3%ního hasičského fondu, příčícím se nařízení?

V Praze dne 15. dubna 1933.

Nitsch,

dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Hokky. Fedor, Prause, dr. Schollich, inž. Kallina, Horpynka, Matzner, dr. Keibl, Simm, dr. Hassold, Krirsch, inž. Jung, Eckert, Stenzl, dr. Törköly, dr. Holota, Szentiványi.

2249/III (překlad).

Interpelace

poslance H. Wagnera a druhů

ministrovi zemědělství a ministrovi vnitra

o výkladu práva čepovati vino pod věchýtkem.

Okresní a zemské úřady vykládají oprávnění čepovati vino pod věchýtkem takto:

Právo čepovati víno pod věchýtkem udili se podle dekretu dvorní kanceláře ze dne 17. srpna 1784, č. 484/V. část josefinské sbírky zákonů ovšem již s omezeními stran doby prodeje.

Ačkoliv v tomto dekretu dvorní kanceláře není ustanoveno, kde se právo čepovati víno pod věchýtkem má vykonávati, zavedly si politické úřady praksi povolovati výčep vína a moštu vlastni výroby jen v budovách vlastního hospodářství a v katastrální obci, kde se víno urodilo.

Nyní však nastávají tyto případy. Nezřídka se stává, že majetníci vinice mají své obytné domy, své hospodářské místnosti a sklepy nikoliv v katastrální obci, kde mají vinice, nýbrž v obci sousední. Odtamtud také hospodaří na vinicích.

Pro tyto případy úřady znemožňovaly dosud výkon práva čepovati víno pod věchýtkem, neboť jednak se žádá, aby se toto právo vykonávalo jen v budovách patřících k vinařovu podniku, jednak se však ustanovuje, že se toto právo smi vykonávati jen v obcích, kde se víno urodilo.

Aby tedy vinaři neztratili právo prodávati víno pod věchýtkem ani tehdy, když mají své budovy v sousední obci, bylo by nasnadě, aby se dvorní dekret vykládal tak, že každému vinaři přísluší právo čepovati víno pod věchýtkem v té obci, z které hospodaří na vinicích, ovšem jen tehdy, nemá-li vhodných budov v katastrální obci, kde jsou vlnice.

Podepsaní táží se tedy pana ministra zemědělství a pana ministra vnitra, jsou-li ochotni pro výše uvedené případy naříditi praksi odpovídající tomuto účelu a vydati v tě věci pokyny politickým úřadům?

V Praze dne 25. dubna 1933.

Wagner,

Gläsel, Heller, Viereckl, Böhm, dr. Hodina, Zierhut, Marek, Janček, Dorič, Jan Tůma, Stunda, dr. Suchý, Zajíc, dr. Zadina, Bistřický, dr. Černý, Pelíšek, Křemen, Petrovič, Mašata, Blažek, Platzer, Halke.

2249/IV (překlad).

Interpelace

poslanců F. Macouna, R. Kleina, S. Tauba, R. Tayerle a soudruhů

vládě

o překážkách, které se kladou povolání obchodních cestujících a zástupců.

Velmi nedostatečné pochopení, jež se projevuje v rozličných opatřeních a rozhodnutích, vztahujících se na právní stav a existenční poméry obchodních cestujících a zástupců, vytvořilo pro postižené kritickou právní situaci, čímž se jim soustavně ještě více ztěžují beztoho svízelné podmínky pro výkon jejich povolání. Především jest to kolísající a většinou nepříznivá judikatura ve věcech výdělkové daně. Ačkoliv jde o zaměstnance, přece berní orgány - podporovány v tom nálezy nejvyššího správního soudu - předpisují jim tuto daň, kterou však zaměstnanec ze svého platu platiti nemůže. Nejvyšší správní soud v četných rozhodnutích správně zdůraznil zvláštnosti tohoto druhu zaměstnání. Již dokud platil dřívější zákon o osobni dani z příjmu nebo dřívější zákon o dani výdělkové, zvlášt uváděl, že pro pojem zaměstnání ve služebním poměru (které nepodléhá výdělkové dani), podle zákona o osobních daních není rozhodující, aby zaměstnanec celou svou činnost věnoval jedinému zaměstnavateli tak, aby na tomto poměru závisela celá jeho hospodářská existence. Rovněž se nevyžaduje disciplinárního podřízeni zaměstnance zaměstnavateli. Pojmu zaměstnání ve služebním poměru také nepřekáží, když zaměstnanec dostává plat nikoliv podle doby, nýbrž podle jednotlivých služebních úkonů (viz § 167 dřívějšího zákona o dani z příjmu). § l dřívějšího zákona o dani výdělkové měl na mysli zaměstnání, při němž lze dosíci podnikatelského zisku. K tomu patří i risiko ztráty, závislost výše příjmu na činnosti příslušné osoby na př. využitím konjunktury bez přímého vlivu zastupovaných firem. Mimo to nejsou ani výdaje spojené s vykonáváním povolání výdaji provoz-

ními, nýbrž služebními. Ani to, že ona osoba má živnostenský list, naprosto ještě nedokazuje, že by skutečně vykonávala činnost podrobenou dani výdělkové.

Rozhodnutí č. 6816/26 ze dne 4. dubna 1927 praví, že uhrazování výdajů na vlastní kancelář, píle při získávání odběratelů pro firmu, závazek hájiti zájmy firmy a výlučně pro ni pracovati mluví pro služební poměr. Vliv na stanovení cen nemůže ještě býti rozhodující okolností samostatné výdělečné činnosti. Základy tohoto rozhodnutí nezměnily se ani daňovým zákonem ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. (§ 11 zákona) ani prováděcím nařízením č. 97/1927 Sb. z. a n., dále §§ 46-47 zákona. V rozhodnutí č. 8836/29 ze dne 28. listopadu 1930 bylo ustanoveno, že pro služební poměr mluví okolnost, že se zástupce zavázal navštěvovati periodicky všechny zákazníky firmy, a to větši aspoň čtyřikrát a menší dvakrát do roka. Mimo to srnčí zastupovati i jiné firmy.

Tento správný pojem o zaměstnáni obchodních cestujících a zástupců nejvyšší správní soud však změnil a rozhodl se pro judikaturu, která popírá pravou povahu zaměstnání těchto osob. Toto zaměstnání jest však podle § 47, odst. l, č. 2 vyňato z povinnosti platiti výdělkovou daň, neboť poplatnici konají za plat práce a jsou ve služebním poměru. Judikatura uznává i provisi jako formu platu, co ostatně jest výslovně ustanoveno v zákoně ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z.

Tento zákon se neprávem úplné přehlíží, ačkoliv v §§ 10 a 11 mluví o zaměstnání obchodních cestujících a zástupců. Risiko, že bude ztracena provise nebo že nebudou zaplaceny výdaje, a jiná risika nejsou nic jiného, než určité části služební smlouvy. O formě a způsobu placení odměny mluví již uvedený zákon o obchodních pomocnících.

Jest faktem, že poměry v poválečné době vytvořily větší počet zaměstnanců tohoto druhu, jejichž služební poměr nelze podle § 1151 v. o. z. popírati. Tyto osoby se zavazují ku služebním úkonům pro někoho jiného na jistou dobu a jsou vázány příkazy, které však podle všeobecného občanského zákoníka musejí býti připojeny ke zvláštnostem tohoto zaměstnání. Činnost všech zaměstnanců mimo podnik má jiný ráz než činnost zaměstnanců vnitřní služby a jest to zvláště akvisiční činnost, která jest spojena se zvláštními těžkostmi, jichž nutno dbáti. Zaměstnavatel předpisuje okrsky a v nich často jen určité firmy, ustanovuje ceny a prodej podle vzorků. Nemůže ovšem předepsati, aby obchodní cestující a zástupce musili ve zcela určité době začíti se svou prací u zákazníka a ukončiti ji. To by vlastně znemožnilo jakoukoliv pracovní činnost. Zdánliví disposiční svoboda obchodních cestujících a zástupců nemůže nic měniti na služebním poměru, neboť jest obdobná činnosti správce nebo ředitele podniku, který samostatně rozhoduje o svém čase, aby opatřil možnost práce pro podnik, jest také obdobná činnosti zpravodaje mimo redakci, který vyhledává prameny reportáže, rov-

ná se činnosti inženýra, který zákazníkům předvádí výhody nového stroje atd. Nemůže býti úkolem nebo smyslem výkladu zákona znemožňovati činnost určitého druhu zaměstnanců, který má zcela neobyčejný, velký hospodářský význam. Již rozhodnuti nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 20. ledna 1913, Rv II 1366/13 (rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu k zákonu o obchodních pomocnících, dr. Fuchs, Vídeň 1914, Manz) uvádělo, že trvání cesty se musí přizpůsobiti především požadavkům obchodního provozu a pak teprve způsobům obvyklým v tomto oboru, ve kterém jest ten či onen cestující zaměstnán.

Když nejvyšší správní soud v rozhodnutí č. 9506/32 II, 2328/31 uznal stran výdělkové daně u lékařů nemocenských pojišťoven, že jde o služební poměr, pak se musí říci, že zaměstnání obchodního cestujícího a zástupce jest mnohem více vázáno vůlí zaměstnavatele než zaměstnání lékařů. Toto rozhodnuti uvádí, že se osoba samostatně nezaměstnaná účastní hospodářské činnosti oné osoby a v mezích platné smluvní a pracovní svobody se dohoduje se svým zaměstnavatelem jak na konkrétním obsahu svých služebních povinností, jimiž se zaměstnavateli podřizuje, tak i na platu, jejž jí zaměstnavatel slibuje platiti. Při tom smluvní a pracovní svoboda tvoří rozličné typy nesamostatného zaměstnáni, které od stupně úplného podřízení vůli zaměstnavatelově, pokud jde o způsob a vykonáváni práce, jakož i platu za ni placeného, postupují až k formě blízké společnému podnikání.

Uvedené zásady dnešního společenského řádu připouštějí však zároveň - a způsobil to hospodářský vývoj - rozličné přechodné formy mezi výše zmíněnou smlouvou o práci, která předpokládá smlouvu mezi dvěma hospodářsky samostatně činnými osobami, až ke služební smlouvě.

»Lékař jest povinen hájiti oprávněně hospodářské zájmy léčebného fondu tím, že omezí svou činnost Jen na nutné a účelně výkony. Lékař jest povinen obstarávati veškerou agendu vyplývající z jeho činnosti, mimo jiné činiti fondu návrhy na mimořádné úkony, vésti seznam nemocných s datem diagnosy a therapie, podávati lékařské posudky pro lázeňské ošetřováni na předepsaném tiskopisu a posílati je v uzavřeně obálce přímo okresnímu výboru k rukám důvěrného lékaře. Lékař jest povinen léčebnému fondu na jeho žádost podávati zprávy o stavu léčených pojištěnců. Má-li lékař při léčení jedné a těže nemoci poskytnouti více než 10 ordinací nebo návštěv na jednu poukázku, jest povinen podati okresnímu výboru krátkou zprávu o zdravotním stavu léčené, osoby na tiskopisu léčebného fondu. Neučiní-li toho, vystavuje se nebezpečí, že úkony přesahující zmíněný počet nebudou mu zaplaceny. «

Jako malý doklad uvádíme výnos ministerstva financí č. 129. 039/29-III-23, ve kterém se praní, že otázka daňové povinnosti těchto poplatníků jesť ve velmi četných případech sporná a doporučuje se podřízeným orgánům, aby žádosti o poshovění daňových nedoplatků posuzovaly blahovolně, dokud nebude odvoláni vyřízeno.

Interpelanti podali poslanecké sněmovně návrh na vydání zákona, jímž se mění zákon o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., aby se dosáhlo aspoň parity se zákonem o dani z obratu. Průkaz o pensijním pojištěni platí podle tohoto zákona jako doklad, že nelze tyto osoby považovati za podnikatele. Dovoláváme se důvodové zprávy k tomuto našemu návrhu, která dostatečně objasňuje důvody, proč byl návrh podán. K jakým nemožným důsledkům v organisačním oboru vede dnešní stav, nechť ukáže zmínka, že zaměstnaní obchodní cestující jsou převážně organisování ve svazech, jimž vláda udělila právo vypláceti státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti podle zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n. a podle zákona ze dne 5. června 1930, č. 74 Sb. z. a n., kteréžto zákony obsahují závazek, že do těchto svazů mohou býti přijímáni výlučně zaměstnanci. Zaměstnanci podléhají pensijnímu a nemocenskému pojištění, platí poplatky ze služebních smluv, neplatí tedy ani daň z obratu, ale mají - jak jsme již vyložili - platiti daň výdělkovou.

Zaměstnaní obchodní cestující a zástupci nejsou hospodářsky s to platiti tuto daň, neboť jejich plat jest zvláště se zřetelem na předpisy zákona o obchodních pomocnících (§ 10, odst. 2) lak nepatrný, že nelze od nich bez ohrožení jejich existence vyžadovali takového neoprávněného placení.

To vše se děje v době, kdy jest pro naše národní hospodářství velmi důležité, aby se právě tyto osoby mohly klidně věnovati svému zaměstnání. Obchodní cestující jest jediným z několika málo činitelů, který nejen svou prací může vyvrátiti nepříznivé hospodářské zprávy, vznikající z obavy o nejbližší budoucnost našeho hospodářství, nýbrž i svým uměním prodávati může zvýšiti obrat domácí spotřeby, neboť, jak bylo zjištěno, většina zákazníků pro jistou tíseň nekupuje, ačkoliv zboží potřebuje. Stát by měl těmto osobám poskytnouti úlevy, aby i ony mohly plniti své významné poslání.

Podepsaní upozorňují vládu na výše vylíčené neudržitelné poměry a táží se vlády:

1. Jest vláda ochotna učiniti ihned taková opatření, aby obchodní cestující a zástupci byli osvobozeni od břemen výdělkové daně, která se jim neoprávněně předpisuje?

2. Jest vláda ochotna umožniti, aby iniciativní návrh tisk č. 1462 byl co nejrychleji projednán?

3. Jest vláda ochotna vydati pokyny, aby příslušné orgány co nejrychleji a nejblahovolněji vyřídily podané žádosti podle § 276 zákona o přímých daních?

V Praze dne 26. dubna 1933.

Macoun, Klein, Taub, Tayerle,

Schäfer, Grünzner, Müller, Heeger, Klrpal, Katz, Blatny, Dietl, Srba, Chalupa, Bečko, Benda, V. Beneš, dr. Macek, Vácha, Chalupník, Nový, Jurnečková-Vorlová, dr. Markovič, Brožík, dr. Mareš, Biňovec, Kučera, Häusler.