Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2189.

Interpelace:

I. posl. dr Sterna, Hádka a soudr. min. financí o daňové ostudě firmy »Moravia« v Hlubočkách

u Olomouce, II. posl. dr Bachera a druhů min. financí, jak berní úřady vypočítávají daňové nedoplatky,

III. posl. dr Holotu a druhov min. financů o terore, ktorý bol činený na maďarských robotníkov úřadu nákupu tabáku v Nových Zámkoch v súvislosti s voľbami do obce,

IV. posl. dr Holotu a druhov celej vládě o povrchnom nakladaní s vecmi válečných invalidov,

V. posl. Štětky, Kopeckého a soudr. min. vnitra o rozšiřování nepravdivých a provokačních zpráv okresním úřadem v Chomutově.

2189/1 (překlad).

Interpelace

poslanců dr Sterna, Hádka a soudruhů

ministrovi financí

o daňové ostudě firmy »Moravia« v Hlubočkách u Olomouce.

Již několikráte musili jsme interpelacemi upozorniti na neslýchané daňové přesuny firmy »Moravia« v Hlubočkách u Olomouce. Vylíčili jsme, že firmě bylo odepsáno mnoho milionů státních daní, že daňové úřady nad to - - - od obce Hlubočky vymámily výměru přirážek daleko nižší než jaké bylo potřebí, že se nyní - na základě těchto přesunů - žádá od obce, aby vrátila obrovské částky ve prospěch firmy, čímž byla obec vydána úplné finanční zkáze. Upozornili jsme ministerstvo, jaký význam měl při těchto přesunech vliv místopředsedy senátu Mořice Hrubana a že možno pokládati takřka za prokázané, že firma musila přímo podplatiti berní úředníky. Vše to vyřídilo ministerstvo v odpovědi na naše interpelace poznámkou, že prý všechny daňové úlevy poskytnuté firmě »Moravia« byly poskytnuly v mezích zákonů.

Ale nyní nabývá tato daňová ostuda ještě grotesknějších forem, které pádně dokazují, jak oprávněná byla domněnka, že daňové úřady byly přímo podplaceny. Za rak 1930 byla firmě předepsána neuvěřitelně nízká částka přirážkových daní, Kč

13. 000- ze všech jejích podniků dohromady, z toho pro Velkou Bystřici 6. 086 Kč, pro Hlubočky 3. 275 Kč a pro Olomouc 2. 263 Kč. To není nic jiného, než jen velmi špatně zastřené úplné osvobození ode všech daní za rok 1930. Tento daňový předpis jest zároveň přímo zničující ranou pro obec Hlubočky, jejíž zhroucení jest tím trvale zpečetěno.

Obec Hlubočky pro svůj finanční stav, způsobený daňovými přesuny firmy »Moravia«, zrušila již mateřskou školku, nezaplatila dvě třetiny výdajů na školu, nemůže již ani kupovati uhlí na vytápění školních tříd, obecni tajemník pracoval rok bez platu a byl propuštěn, poslední obecní dělníci se propouštějí, obec jest přímo zasypána žalobami pro splatné platy. Žádost, kterou podala obec ministerstvu financí o uvolnění přirážek, zadržených ve prospěch firmy, nebyla dosud vyřízena, a obec pro novou výměru daní nemůže vyměřiti náležité přirážky.

Finanční správa a daňové úřady nemohou ani použíti průhledné výmluvy, že daňové předpisy musí býti sníženy pro krisi. Firma sice propustila dělníky, ale s menším počtem dělníků udržuje výrobu na stejné výši, jako s plným počtem zaměstnanců. Celá »krise« znamená tedy pro firmu zvýšení jejích zisků, platí však méně mzdy, proto vydělává více a jako odměnu za menší mzdy škrtají se jí ještě téměř veškeré její daně.

Proto se tážeme pana ministra financi:

1. ) Jak může odůvodniti a trpěti takovouto daňovou praxi zvláště v době, kdy se při každé příležitosti prohlašuje, že na sociální a kulturní požadavky není peněz?

2. ) Jest pan ministr financí ochoten ihned zaříditi, aby se firmě předepsaly tak vysoké daně, jak to odpovídá jejím skutečným ziskům?

3. ) Zařídí pan ministr financí ihned, aby běžné přirážky pro obec Hlubočky byly neprodleně uvolněny?

4. ) Nařídí pan ministr financí, aby se zastavilo veškeré vraceni přirážek a aby zůstalo v platnosti původní vyměření?

V P r a z e dne 4. února 1933.

Dr Stern, Hadek,

Hodinová-Spurná, Čižinská, J. Svoboda, Šťourač, Kliment, Tyll, Štětka, Šliwka, Török, Krosnář, K. Procházka, Russ, Hrubý, Vallo, Babel, Kuhn, Kopecký, Steiner, Hruška, Gottwald.

2189II (překlad).

Interpelace

poslance dr Bachera a druhů

ministrovi financí,

jak berní úřady vypočítávají daňové nedoplatky.

Zemské finanční ředitelství v Praze vydalo výnosem oddělení X. ze dne 22. prosince 1931 berním úřadům pokyny o vydáváni výpisů z účtů poplatníkům podle § 273, odst. 4 zákona o přímých daních. V tomto výnosu se ukládá berním úřadům, při čemž se jim vytýká dosavadní způsob vypočítávání daňových nedoplatků, aby nedoplatky počítaly podle výnosů ministerstva financi ze dne 4. prosince 1930, č. 114. 342/29-III/9a a č. 118. 968/29-III 9a.

Výnos č. 114. 342/29 zní takto:

»Z kruhů poplatnictva bylo si zde stěžováno, že berní úřady nejednotně a nesprávně vypočítávají prozatímní daňovou povinnost podle čl. XIII. uv. ust. a § 270, odst. 1, zákona o přímých daních v případech, kde byl poplatníkovi doručen předpis daně na další (pozdější) berní rok, a kde tedy na místo dosavadního »posledního« předpisu nastoupil jiný »poslední« předpis. Přiklad: V roce 1927, 1928 a začátkem roku 1929 byl »posledním« předpisem předpis daně za rok 1926 per 1. 000 Kč. Dne 15. listopadu 1929 byl straně doručen předpis téže daně na rok 1927 v částce 2. 000 Kč a dne 16. listopadu 1929 doručen další předpis téže daně za r. 1928 Kč 500. Mnohé berní úřady po doručení předpisu za rok 1927 reasumují podle tohoto předpisu nejen povinnost za rok 1927, nýbrž i prozatímní povinnost za rok 1928 a za první dvě čtvrtletí 1929 a po doručení předpisu na rok 1928 reasumují opětně nejen povinnost za rok 1928, nýbrž i prozatímní povinnost za čtyři čtvrtletí 1929.

Ze slovného znění ustanovení čl. XIII. uv. ust. a § 270, odst. 1., zák. o přímých daních se podává, že doručením daňového předpisu na další (pozdější) berní rok nemění se prozatímní povinnost, podle těchto ustanovení vypočtená, co do uplynulých

již platebních lhůt, nýbrž jen co do platebních lhůt, po doručení platebního předpisu následujících.

V hořejším případu berní úřad postupuje tedy správně takto: Po doručení předpisu za rok 1927 reasumuje podle tohoto předpisu pouze povinnost za rok 1927 (§ 270, odst. 3" cit. zák. ) a vypočítává podle tohoto předpisu prozatímní povinnost splatnou podle § 270, odst. 1., cit. zák. v platebních lhůtách (§ 269, odst. l cit. zák. ), které následují po doručení předpisu za rok 1927, a to potud, pokud nebude straně doručen předpis téže daně na další rok, tedy v hořejším případě až do doručeni předpisu za rok 1928 (tudíž za III. a IV. čtvrtletí 1929). Na prozatímní povinnosti za rok 1928 a první dvě čtvrtletí 1929, vypočtené podle »posledního« předpisu za rok 1926 se ničeho nemění; tato povinnost se reasumuje ve smyslu § 269, odst. 3., cit. zák. teprve po doručení konečného předpisu za rok 1928 (a 1929). Na zdejší vynesení ze dne 25. dubna 1929, čís. 30. 256/29-III/9a a na současné vynesení č. j. 118. 968/29 se při tom poukazuje. « Výnos č. 118. 968/29 zní takto: »Na vznesený sem dotaz sděluje ministerstvo financí, že zásada stanovená v první větě posledního odstavce zdejšího vynesení ze dne 25. dubna 1929, č. j. 30. 256/29-III/9a, totiž že změna (snížení) posledního předpisu v případě placení podle čl. XIII. uv. ust. resp. § 270, odst. 1., zák. o přímých daních nepůsobí ex tunc, nýbrž ex nunc, t. j. pouze co do splátek čtvrtletních, které následují po nastalé změně (snížení), platí samozřejmě také pro stanovení platební povinnosti podle čl. XIII. uv. ust. resp. § 270, odst. 1., zák. o přímých daních, dále pro výpočet úroků z prodlení a pro posuzování vratitelnosti přeplatku odpisem na posledním předpisu snad vzniklého.

Vzhledem k tomu ministerstvo financí opravuje předp s obsažený v druhé větě odst. 15 § 4. Návodu k účtováni daní a přirážek u berních úřadů, č. j. 140. 500 28 znějící: »Výše těchto splátek nesmí býti později měněna, leč by za základ výpočtu vzatý předpis dodatečně byl snížen, protože by se to nesrovnávalo s ustanovením § 271, odst. 1., cit. zák. « - potud, že škrtá slova »leč by za základ výpočtu vzatý předpis dodatečně byl snížen«.

Při té příležitosti ministerstvo financí současně opravuje nesprávnou citaci, obsaženou v první větě téhož odstavce a paragrafu Návodu: »§ 271, odst. 3., zák. o přímých daních« na správnou citaci »§ 270, odst. 1., zák. o přímých daních« a citaci v druhé větě téhož odstavce a paragrafu »§ 271, odst. l. « na správnou citaci »270, odst. l. «. Na současné zdejší vyneseni č. j. 114. 342/29 se poukazuje. « Tímto postupem ukládá sa poplatníkům v nynější době těžké hospodářské krise, v níž se ovšem daňové předpisy snižují, nesnesitelný daňový dluh a platební povinnost. Jaký to má následek, ukazuje tento příklad:

Poplatník měl 1. ledna 1931 daňový dluh 15. 000 Kč, vyměřené daně činily:

Kč

daň důchodová 1929, doručeno 5. /8. 1929 12. 000 daň výdělková 1929, » 4 /9. 1929 18000

daň činžovní 1929, » 5. /4. 1929 24. 000

daň důchodová 1930, » 28. /8. 1930 7. 200 daň výdělková 1930, » 10. /11. 1930 10. 000

daň činžovní 1930, » 20. /5. 1930 14. 000

Aby se věc zjednodušila, k platům učiněným od 1. ledna 1931 nepřihlížíme.

Berní úřad vypočítává dlužné daně dne 15. února 1932 takto:

dosud

Nedoplatek 1. ledna 1931 15. 000 Kč

Daň důchodová 1939 podle předpisu 7. 200 »

Daň důchodová 1931 proz. podle 1930 7. 200 »

Daň důchodová 1932 I. čtvrtletí totéž 1. 800

Daň výdělková podle předpisu 1930 10. 000

Daň výdělková 1931 proz. podle 1930 10. 000 * Daň výdělková 1932 I. čtvrtletí totéž 2. 500 »

Daň činžovní 1930 podle předpisu 14. 000 »

Daň činžovní 1931 proz. podle 1930 14. 000 »

Daň činžovní 1932 I. čtvrtletí totéž 3. 500 »

Celkový nedoplatek dne 15. února 1932 85. 200 Kč

podle nového výnosu

Nedoplatek 1. ledna 1931 15. 000 Kč

Daň důchodová 1930 podle předpisu 7. 200 »

Daň důchodová 1931 I. -III. čtvrleti

proz. podle 1929 9. 000 »

Daň důchodová 1931 IV. čtvrtletí próz.

podle 1930 1. 800

Daň důchodcvá 1932 I. čtvrtletí proz.

podle 1930 1. 800

Daň výdělková 1930 podle předpisu 10. 000 >>

Daň výdělková 1931 podle předpisu 1929 18. 000 -

Daň výdělková 1932 I. čtvrtletí proz.

podle 1930 2. 500 >>

Daň činžovní 1930 podle předpisu 14. 000 >>

Daň činžovní 1931 I. II. čtvrtletí proz.

podle 1929 12. 000 *

Dan činžovní 1931 III. IV. čtvrtletí

proz. podle 1930 7. 000 »

Daň činžovní 1932 I. čtvrtletí proz.

podle 1930 3. 500 >>

101. 800 Kč

Z toho jest viděti, že vypočítáváním nedoplatků, uloženým nyní berním úřadům, vzniká poplatníkům značně vyšší platební povinnost. Rozdíl jest ovšem tím větší, čím větši jest rozdíl mezi daňovými předpisy 1929 a 1930, které zvláště v Karlových Varech, dosahuji velmi značné výše, přihlížime-li k pronajímání bytů lázeňským hostům, a pokles příjmů od r. 1929 činí až 50%.

Poněvadž daňové předpisy r. 1931 budou pro krisi značně nižší než za léta 1929 a 1930, vytýkaným postupem vzniknou proti poplatníkům uměle velké daňové pohledávky v době, kdy poplatníci nemají peněz na zaplacení běžných daní.

Vůbec ani netřeba zkoumati, zda se výnosy ministerstva financí shodují s ustanovením čl. XII. uváděcích ustanoveni a § 270, odst. 1., zákona o přímých daních. Připomínka finanční správy, že tyto předpisy působí také ve prospěch poplatníků, jsou-li pozdější předpisy vyšší než dosavadní, jest nesprávná, poněvadž podle § 270, odst. 3 zákona o přímých daních rozdíl vyplývající z vyššího předpisu třeba doplniti do 30 dnů po dodáni platebního rozkazu.

Ale jisto jest, že postup finanční správy, žádati nyní přísného dodržováni uvedených výnosů ministerstva financí a nedovolovati již dosavadní způsoby vypočítáváni berních úřadů jest úplným nepochopením těžké hospodářské krise a jejích následků a že ministerstvo financi nechápe svého národohospodářského poslání, které mu přísluší jako hospodářskému ministerstvu.

Hospodářská krise má ovšem v zápětí neobyčejný pokles příjmů poplatníků, devisové předpisy nedovolují mnoha lidem nakládati volně penězi a působí, že ani poplatníci, ochotni platiti, nemohou splniti požadavky, aby zaplatili velké daňové platy.

Bylo by tedy naléhavě nutno, aby ministerstvo financí vydalo berním úřadům pokyny, aby po do-

bu hospodářské krise nevypočítávaly daňové nedoplatky podle uvedených výnosů ministerstva financí, a zákonných předpisů, kterých se tam dovolávalo, nýbrž tak jako dříve, aby totiž i pro berní léta následující po poslední předepsané dani vypočítávaly povinné platy podle tohoto posledního předpisu.

Ministerstvo financi může takovéto opatřeni učiniti i podle zákonného ustanovení.

Podle § 283, odst. l zákona o přímých daních posečká úřad na žádost poplatníka zaplaceni povinnosti podle či. XIII. nebo § 270, osvědčí-li poplatník podle hospodářského výsledku první poloviny roku, že předpis daně s přirážkami na tento rek bude aspoň o polovinu menši a na žádost může posečkati úplně nebo částečně zaplacení splatné daně, je-li její okamžité vybráni pro poplatníka spojeno s vážnou újmou nebo s vážnými obtížemi. Podle prováděcího nařízeni jest dána vážná újma, je-li vybráni daně s to, aby na delší nebo kratší čas ochromilo jeho podnikání nebo ztížilo jeho výživu nebo když jest možné jen za cenu prodeje majetkových předmětů poplatníkových s velkou škodou nebo za cenu získáni úvěru za zvláště těžkých podmínek, nebo když jest patrno, že konečný předpis bude podstatně nižší a pod. S vážnými obtížemi pro poplatníka jest vybráni daně spojeno na př. když poplatník nemá okamžitě vlastních běžných prostředků potřebných k zaplaceni daňového dluhu a není s to, aby si je opatřil odjinud.

Osvědčí-li se, že podle hospodářského výsledku prvé polovice roku bude předp s daně aspoň o polovinu menši než činí povinnosti podle čl. XIII nebo § 270, jest příročí povinné; nemůže-li to osvědčiti, může berní úřad povoliti příroči.

Za nynějších hospodářských poměrů jest ovšem jasné, že předpis 1931 bude značně nižší, než za léta 1929 a 1930. Kdyby poplatnici byli odkázáni,

aby podávali žádosti o příročí každý zvlášť, byly by tím daňové úřady ohromně zatíženy. Ministerstvo financi mělo by tedy vydati všeobecné nařízení, že se po dobu hospodářské krise všeobecně povoluje příročí v tom smyslu, že pro výpočet všech platů rozhoduje pouze poslední předpis pro léta po tomto předpisu, při čemž, osvědčí-li se předpoklady § 283 zákona o přímých daních, zůstává nedotčeno právo poplatníků na další individuální příročí.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

1. ) Ví pan ministr financi o těchto poměrech?

2. ) Jest pan ministr ochoten vydati daňovým úřadům pokyny, aby po dobu hospodářské krise nevypočítávaly daňové nedoplatky podle výnosů č. 114. 342/29-III/9a a čís. 118. 968/29-III/9a ministerstva financí a v nich uvedených zákonů, nýbrž tak, aby i pro daňová léta následující po poslední předepsané dani vypočítávaly povinné platy podle tohoto posledního předpisu?

3. ) Jest ochoten všeobecným opatřením naříditi, aby se po dobu hospodářské krise všeobecně povolovalo příročí toho druhu, že pro výpočet všech platů pro léta po tomto předpisu rozhoduje poslední předpis, při čemž právo poplatníků podle § 283 zákona o přímých daních na další individuální příročí zůstává nedotčeno?

V Praze dne 3. března 1933.

Dr Bacher,

dr Hodina, Halke, Windirsch, Böm, Gläsel, Heller,

dr Peters, Platzer, Viereckl, Oehlinger, Scharnagl,

Kunz, dr Luschka, dr Petersilka, Bobek, Zajíček,

Fritscher, Krumpe, Graf, Zierhut, Wagner.

2189/III (překlad).

Interpelácia

poslanca dra Holotu a druhov

ministrovi financií

o terore, ktorý bol činený na maďarských

robotníkov úradu nákupu tabaku v Nových

Zámkoch v súvislosti s voľbami do obce.

Obecné voľby v Nových Zámkoch sú vypísané na deň 12. marca t. r. V závode nákupu tabaku bola zahájená riaditeľom a úradníkmi prudká politická agitácia medzi robotníkmi a robotníčkami väčšinou maďarskej národnosti, aby robotníci ustavili zvláštnu politickú stranu, navrhli zvláštnu kandidátnu listinu a tak sa zúčastnili volieb do obce. V čele akcie stál riaditeľ František Valenta. Riaditeľ Valenta nariadil dňa 17. februára istému zamestnancovi, aby sdelil všetkým robotníkom a robotníčkam v Nových Zámkoch, aby sa oni shromaždili v továrenskej jedálni a navrhli svojich kandidátov na kandidátnu liatinu, ktorá bude podaná. Závod nákupu tabaku zastavil prácu pred uplynutím riadnej pracovnej doby - o ½5 hodine - a podľa rozkazu

kandidátka bola sostavená hlasovaním. Výsledok kandidovania však nepáčil sa riaditeľovi a niektorým úradníkom, keďže robotníci nehlasovali na riaditeľa a preto výsledok hlasovania nebol prijatý; druhého dňa, 18. februára, konalo sa hlasovanie nové, a to hlasovacími lístkami, avšak ani týmto hlasovaním nebol riaditeľ kandidovaný na miesto prvé, a preto i toto hlasovanie bolo prehlásené za bezvýsledné.

Za týždeň potom riaditeľ Valenta znova si pozval všetkých robotníkov, on sám dal sa kandidovať na miesto prvé proti vôli robotníkov. Zároveň predniesol reč k robotníkom a upozorňoval ich, že povinnosťou každého robotníka je hlasovať na kandidátku ním sostavenú, lebo jestliže tak neučinia a kandidátka obdrží málo hlasov, bude to mať pre robotníkov zlé následky. Robotníci vraj musia hlasovať na strany československé, a mimo toho ich upozornil, že na kandidátku musia hlasovať nielen oni, ale tiež ich príslušníci. Svoju reč dal istým popredným robotníkom tlmočiť tiež do jazyka maďarského. Prevažná väčšina robotníkov bola počínaním a vyhrôžkami riaditeľa zastrašená tak, že robotníci podľahli terroru a návrh na kandidátku, ktorú nosil robotník Ján Suchom od skladišťa ku skladišti, tiež podpisovali ako navrhovatelia. Teror riaditeľa vyvolal medzi maďarskými robotníkmi úradu nákupu tabaku obrovské rozhorčenie, lebo tým bola porušená ich osobná sloboda,

Tážeme sa pána ministra:

1. Či ste ochotný v dôsledku všetkého toho nariadiť ihneď vyšetrovanie proti riaditeľovi úradu nákupu tabaku v Nových Zámkoch, Frant. Valentovi?

2. Či ste ochotný zakročil, aby zo závodných miestností úradu nákupu tabaku odstránená bola politická agitácia a teror, pôsobený riaditeľom a niektorými podriadenými úradníkmi?

3. Či ste ochotný súrne zakročiť, aby robotnici a robotníčky úradu nákupu tabaku v Nových Zámkoch neboli vo svojom volnom rozhodovaní čo do užívania svojho práva volebného ovlivňovaní nejakým donucovaním alebo teroristickým opatrením, ktorým riaditeľ alebo niekto iný pôsobí na robotníkov?

4. Či ste ochotný všetky tieto opatrenia učiniť ešte pred voľbami, ktoré budú konané dňa 12. marca, aby tým zabezpečená bola rýdzosť volieb, požadovaná zákonom?

V Prahe, dňa 6. marca 1933.

Dr Holota,

Simm, Horpynka, inž. Kallina, inž. Jung, dr Schollich, dr Keibl, Matzner, Geyer, dr Szüllö, Stenzl, Prause, dr Jabloniczky, Eckert, Knirsch, dr Törköly, Fedor, Szentiványi, Dobránsky, Hokky, Nitsch.

2189IV (překlad).

Interpelácia

poslanca dra Holota a druhov

celej vláde

o povrchnom nakladaní s vecnú válečných invalidov.

Nie je sporné, že najnešťastnejšími obeťmi svetovej války sú osoby, ktoré ztratily vo svetovej válke svoju telesnú neporušenosť, svoje zdravie a sú odkázané na verejnú podporu. Okrem všeobecného príkazu humanity starajú sa o ošetrovanie a zaopatrenie válečných invalidov tiež pozitivné zákony, žial však, vo výkonných orgánoch nenachádzame náležitého humanizmu, ba ani zákony sa nezachovávajú. Úrady válečnej pečlivosti vynášajú so všetkým pričinením rozhodnutia, aby nešťastných válečných invalidov pozbavily pečlivosti, ktorá im podľa zákona náleží.

Aby sme toto svoje tvrdnie preukázali a dosvedčili, uvedieme v nasledovnom niekoľko konkrétnych prípadov.

Ján Zoltvány, rodený r. 1894, bytom v Nových Zámkoch, bol na bojišti vo svetovej válke ranený do pravej slabiny a do hlavy. Dňa 19. júla 1920 hlásil sa k lekárskej prehliedke sociálnej pečlivosti v Nov. Zámkoch, avšak nebol uznaný za válečného invalida, lebo svoju invaliditu nemohol dokazovať vojenskými listinami. Obdržal podmienečný nález bez určenia procenta. Dňa 15. decembra 1920 prehliadala ho komisia vojenská v ceste superarbitračnej a vtedy bol uznaný vojenským invalidom. V r. 1921 podal odvolanie proti nálezu lekárskej prehliadky soc. pečlivosti u zemskej odvolacej komisie, táto komisia však, aniž pátrala po vojenských spisoch, zase odmietla nároky Zoltványho s tým, že dotyčný nie je válečným invalidom. Odvolacia komisia vyniesla nález naprosto bezprávny a pochybený, lebo si neopatrila sama vojenské spisy. Svoj prepúšťací list obdržal Ján Zoltvány po superarbitrácii r. 1920 až v r. 1925 a v tejto dobe zaraz a opätne zažiadal o superarbitráciu sociálnu a o procentuelné určenie svojej nespôsobilosti k práci. Jeho žiadosť bola odmietnutá tlačeným blanketom, ovšem vo smysle zamietavom.

Ján Gajdošík, rodený v r. 1894, bytom v Nových Zámkoch, uznaný válečný invalid. Liečený bol v sanatóriu na vážnu chorobu pľúcnu. Vrátiac sa zo sanatória domov jeho stav sa zhoršil. Lekár, ktorý ho ošetroval, podal u zemského úradu válečnej pečlivosti v Bratislave návrh, v ktorom dokazoval zmienené okolnosti a žiadal preň na tri mesiace podporu ku zlepšeniu stravy. Zemský úrad pre válečnú pečlivosť zamietol žiadosť tú s odôvodnením, že žiadateľ nie je odkázaný ma stravovaciu podporu. Rozhodnutie bolo vynesené bez akéhokoľvek predbežného vyšetrovania, bez zistenia skutkového stavu a bez lekárskej kontrolnej prehliadky, s rozhodnou zlovôľou.

Ernest Schlichting, bytom v Nových Zámkoch, bol v r. 1925 11 vojska superarbitrovaný a hlásil sa ešte toho istého roku u okresného úradu pre válečnú pečlivost v Nov. Zámkoch, aby mu bola pri-

znaná invalidita. Z príčin osobných, rodinných a iných musel, opatrený riadnym cestovným pasom, odcestovať do cudzozemská, a vrátiac sa v r. 1932 žiadal, aby vec jeho invalidity bola znova prejednaná. Jeho žiadosť zamietol úrad pre válečnú pečlivosť s tým podivným odôvodnením, že je cudzím štátnym príslušníkom. Naproti tomu pravdivým skutkom je, že menovaný v dobe svojej prvej prihlášky bol naozaj československým štátnym občanom.

Matej Vacula, bytom v Ondrochove (okres novozámecký), rodený v r. 1899, bol v r. 1917 na bojišti vážne strelený do hlavy. Len svojmu silnému organizmu môže ďakovať, že je živý. Keď mu bolo 20 rokov, uznala ho odvodná komisia československá nespôsobilým práve pre túto ranu v hlave. Menovaný celé roky bol prikovaný k lôžku ako bezvládny nemožný. Je vydaný spolu so svojou rodinou najväčšej biede a strádaniu. Úrad pre válečnú pečlivosť v Bratislave zamietol všetky jeho žiadosti.

Imrich Palacka narodil sa r. 1907 v Bánovskej Kese, svoju aktivnú vojenskú službu konal v československom vojsku v r. 1927. K vojsku narukoval úplne zdravý. Po jednoročnej službe u vojska sošialil. Uznaný bol 100% invalidom, čo sa so skutečným stavom aj shoduje, lebo Imrich Palacka je od tých čias prikovaný k lôžku ako bezvládny chorý. Neskoršie ho vojenská komisia superarbi trovala a vojenský lekár so zázračnou telepatiou do minulosti na základe niekoľko minútovej prehliadky konštatoval, že Palacka mal vždycky sklony k šialenstvu a že jeho choroba sa u vojska iba zhoršila (je prapodivné, že tento jeho sklon nedoviedol zistiť lekár odvodný). Na základe tohoto nálezu bola Palackovi priznaná len 33%-ná invalidita a žiadajú od neho vrátenie asi 6000. - Kč preplatku, ktorý vybral predtým na príspevkoch. Príplatok nemohli vydobiť iba tak, že mu výplatu invalidnej renty zastavili.

Andrej Ciria uznaný bol válečným invalidom v r. 1918. Pri lekárskej prehliadke soc. pečlivosti v r. 1925 bola mu priznaná invalidita 60%-ná. Svoj nárok na invalidnú renrtu prihlásil v r. 1919, jeho prihláška však bola zašantročená. Viackrát žiadal, aby vec jeho bola znova prejednaná, pričom ponúkal dôkaz, že svoju prvú prihlášku podal naozaj včas. Príslušné úrady nedaly sa s ním ani do reči.

Avšak musíme sa zmieniť tiež o všeobecnej krivde válečných invalidov, že finančné správy pri zadávaní tabáčnych trafík posadia do jednej trafiky dvoch, troch ba i viac válečných invalidov, ačkoľvek trafika poskytne i jednomu len veľmi skrovnú možnosť živobytia.

Zo všetkých týchto prípadov vychádza viac než treba na javo, že vládne úrady, menovite úrad pre válečnú pečlivost v Bratislave vôbec nepečuje o válečných invalidov tak ako by si toho títo nešťastníci zasluhovali. Úrady tendenčné pracujú na tom, aby, ako sme to už riekli, so všetkým pričinením pozbavili invalida jeho nárokov. Avšak je priamo tragikomickým, ako lekári, pracujúci na vyšší rozkaz, pri tak zv. sociálnych prehliadkach zo 100%ného invalida fabrikujú 50%ného invalida, aby ho po nových dvoch rokoch uznali 25%ným invalidom a nakonec naprosto zdravým a uceleným člove-

kom, len aby nemusely byť vyplácané invalidné renty.

Na základe uvedeného podpísaní tážu sa celej vlády:

Či má vedomosť o shora vylíčenom nehumánnom jednaní úradov pre válečnú pečlivosť?

Či je ochotná nariadiť v konkrétných prípadoch najprísnejšie vyšetrovanie, priznať válečným invalidom príslušné pôžitky a vyplácať ich so zpetnou platnosťou?

Či je ochotná vydať inštrukciu alebo vládne nariadenie, ktoré by, s vecou válečných invalidov oproti praxi dosiaľ prevádzanej nakladalo podľa zásad požadovaných humanizmom?

Či je ochotná nariadiť vyšetrovanie proti úradu pre válečnú pečlivost v Bratislave pre stranícke a predpojaté vybavovanie vecí válečných invalidov?

V Prahe, dňa 6. marca 1933.

Dr Holota,

dr Jabloniczky, Dobránsky, Stenzl, dr Schollich, inž. Kallina, Knirsch, dr Keibl, Matzner, Eckert, dr Szüllö, dr Törköly, Szentiványi, Fedor, Nitsch, Hokky, Prause, inž. Jung, Geyer, Horpynka, Simm.

2189 V.

Interpelace

poslanců Štětky, Kopeckého a soudruhů

ministru vnitra

o rozšiřování nepravdivých a provokačních zpráv okresním úřadem v Chomutově.

V minulých dnech prošla novinami zpráva o nočním útoku na stráž vojenské prachárny v Chomutově. Listy nár. soc. strany t. j. České Slovo, V. Č. S., A-Zet a Telegraf nespokojily se pouhým konstatováním skutečnosti, nýbrž připojily k ním ještě zprávu, zřejmě drze vylhanou, v niž psaly, že jde o útok komunistu. Tenlo tisk Melantricha, který »informuje, neštve a nevymýšlí« měl tolik lhářské drzosti, že popisoval celý »průběh útoku« jehož prý se súčastnilo 30 komunistů, honbu za neznámým pachatelem - civilistou atd. Tato lež, která nebyla ničím jíným, než drzou provokaci, jež měla sloužit k štvanicím proti komunistické straně po vzoru hakenkreuzlerské provokace se zapálením říšského sněmu, splaskla se již v několika dnech, neboť samo MNO muselo vydat zprávu o tom, že útok na chomutovskou prachárnu byl fingován, délesloužícím četařem, který měl být propuštěn.

České Slovo a ostatní nár. soc. listy - zejména Telegraf - na konci své provokační zprávy naznačily, že jejich informace pocházeji od okr. úřa-

du v Chomutově, který také na základě tohoto »útoku komunistů« zakázal pořádání demonstračního projevu nezaměstnaných. Nár. soc. »Telegraf« přímo napsal: »Jako pachatelé připadají v úvahu podle sdělení okresního úřadu v Chomutově komunisté. «

Ptáme se pana ministra:

Je pravda, že nár. soc. listy dostávaly své informace k této provokační zprávě z okresního úřadu v Chomutově?

Je pravda, že okresní úřad v Chomutově, aniž měl doklady o tom v rukou, veřejně tisku označil komunisty za pachatele fingovaného útoku na prachárnu?

V případě, že okresní úřad dal tyto informace nár. soc. listům, jak hodlá pan ministr potrestat falešného informátora tisku z okresního úřadu v Chomutově a jaká hodlá učiniti opatřeni, aby pro příště bylo zamezeno vyrábění takových provokačních zpráv úřady?

V případě však, že si nár. soc. listy lživě vymyslely i to, že informace jim dal okresní úřad v Chomutově, co hodlá pan ministr podniknouti proti těmto šiřitelům nepravdivých a provokačních zpráv, které jsou s to ohrozit veřejný klid a pořádek?

V Praze, dne 10. března 1933.

Štětka, Kopecký,

Vallo, Török, Hodinová-Spurná, Babel, Zápotocký,

Krosnář, K. Procházka, Tyll, Kliment, Śliwka, Šťou-

rač, Kuhn, Hruška, Novotný, Kubač, Hrubý, Juran,

dr Stern, Steiner, Čižinská.

Původní znění ad 2189/I.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Stern, Hadek

und Genossen

an den Finanzminister,

betreffend den Steuerskandal der Firma

»Moravia« in Hombok.

Wir haben bereits in wiederholten Interpellationen auf die unerhörten Steuerschiebungen der Firma »Moravia« in Hombok aufmerksam machen müssen. Wir haben darauf hingewiesen, daß der Firma viele Mill-onen an Staatssteuern abgeschrieben wurden, daß die Steuerbehörden überdies eine viel niedrigere Umlagenbemessung durch die Gemeinde Hombok erschlichen, als notwendig gewesen wäre, daß auf Grund dieser Schiebungen jetzt von der Gemeinde die Rückzahlung von Riesensummen zugunsten der Firma verlangt wird, wodurch die Gemeinde dem vollständigen finanziellen Zusammenbruch ausgeliefert wurde Wir