Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání.
2188.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Oehlingera a druhů o jednání četnictva v Rokytnici nad Jizerou při schůzi německé křesťansko-sociální strany lidové v Rokytnici nad Jizerou dne 15. listopadu 1932 (tisk 2075/VI).
11. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Rosche a druhů o výpovědi výpomocného poštovního úředníka (tisk 2104/VI).
III. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o zvláštním jednání novobystřického četnictva (tisk 2084/V),
IV. min. vnitru na interp. posl. Horpynky a druhů o zakročení vrchního rady Pižla, okresního hejtmana v Děčíně, stran osvobození filmu » Vězeň na Bezdězi<<, předváděného tělocvičnou jednotou »Sokol« v Podmoklech. od obecní dávky ze zábav (tisk 2075/X),
V. min. financí, průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. dra Keibla a druhů, že devisové oddělení Národní banky Československo zasílá německým obchodníkům v čistě německém území jednojazyčné české tiskopisy (tisk 2030/XV),
VI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabaveni periodického, v Karlových Varech vycházejícího časopisu >>Sudetendeutscher Volksdienst<< ze dne 27. července 1932 (tisk 2075/XIII),
VII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Windirsche a druhů o dovozu pšenice z ciziny (tisk 1977/XIV),
VIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení neperiodického tiskopisu Das Sudetendeutschtum<<, vydaného v Karlových Varech (tisk 2060/I),
IX. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hokkyho a druhů o vystěhování internátu, umístěného v budově státního reálného gymnasia v Berehově (tisk 2011/XV),
X. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o nereelním obchodování pražských firem, zabývajících se obchody s losy na splátky a o jejich ústředních akvisičních. kancelářích (tisk 1646/II),
XI. min. financí na interp. posl. dra Keibla a druhů o nesnesitelném vymáhání daní v severních Cechách (tisk 2011/XVII),
XII. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o provádění censury v Ústí nad Labem (tisk 2116/IX),
XIII. min vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu >>Nordmährische Rundschau< (tisk 2131/XV).
2188/I (původní zněni).
Odpoveď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Oehlingera a druhů
o jednání četnictva v Rokytnici nad Jizerou při schůzi německé křesťanskosociální strany lidové v Rokytnici nad Jizerou dne 13. listopadu 1932 (tisk 2075/VI).
Podle výsledku provedeného šetření nebyl v době, kdy se konala v interpelaci uvedená veřejná schůze, žádný ze členů četnické stanice v Rokytnici nad Jizerou přítomen ani poblíže místnosti ani v samé budově, kde schůze se konala. Četnictvo zjistilo ovšem, že k účasti na schůzi bylo zváno dvěma plakáty, z nichž byl jeden vyvěšen na budově, v níž se schůze konala, a druhý na jiném místě v obci, ač o povolení k vyvěšení těchto plakátů nebylo u úřadu vůbec zažádáno. Proto četnictvo oba plakáty nenápadně sejmulo a druhý den zjistilo osobu, která plakáty bez povolení úřadu vyvěsila a která mimo to - jak dále vyšlo na jevo s dvěma jinými osobami rozdávala na schůzi letáky. Zmíněné osoby samy při vyšetřování donesly četnictvu několik výtisků těchto letáků.
Ježto tyto tři osoby jednaly proti předpisům tiskového zákona, učinilo četnictvo proti nim oznámení soudu pro přestupek tohoto zákona. Četnictvo mimo toto opatření, při němž postupovalo pudle zákona a v mezích své příslušnosti, žádným jiným způsobem nezakročovalo ani nekonalo žádné jiné pátrání, takže ostatní, v interpelaci obsažená tvrzení a výtky četnictvu, spočívají očividně na mylné informaci.
Nemám proto důvodu k žádanému opatření.
V Praze, dne 27. února 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2186/II (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů na interpelaci posl. dr. Rosche a druhů
o výpovědi výpomocného pošt. úředníka (tisk 2104/VI).
Mohu prohlásiti, že nebyl dán rozkaz, jímž se všeobecně ukládá poštovním zaměstnancům za
povinnost, odposlouchati meziměstské hovory ať mezinárodní či tuzemské.
Telefonní personál je však, podle ustanovení telefonních provozních předpisů povinen, při spojování meziměstských hovorů se přesvědčiti, že spojení meziměstsky hovořících osob není mylné a že dorozumění je možné. Toto opatření vyžaduje, aby se telefonní personál i během meziměstských hovorů přesvědčoval občasným nasloucháním, konají-li se hovory bez závad a nebylo-li spojení předčasně zrušeno. Naslouchati hovorům přes míru, kterou služba vyžaduje, je však zapovězeno.
Povinnost, zachovávati telegrafní a telefonní tajemství, je telefonnímu personálu výslovně uložena nejen ustanovením § 15 zákona o telegrafech č. 60/1923 Sb. z. a n., nýbrž i ustanovením § 6 telefonního řádu. vydaného ve Věstníku ministerstva pošt a telegrafu č. 83 7 roku 1924.
Pokud jde o svědecký výslech poštovního pomocníka Frant. Nováka u okresního soudu v Nových Benátkách ze dne 23. září 1932, měl Novák podle šetření, konaného ve věci ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze, výrokem: Jest povinností poslouchati mezinárodní hovory«, patrně na zřeteli povinnost. přesvědčiti se nasloucháním o dobrém dorozumění při hovoru a nikoliv povinnost, vyslechnouti celý hovor. Poštovní pomocník Frant. Novák, maje na starosti obsluhu všech telefonních účastníků, neměl ani času, aby celý hovor vyslechl.
Není tedy vyloučeno, že zápis svědeckého protokolu u okresního soudu vyzněl v jiném smyslu, než měl svědek na mysli.
Ani při soudním výslechu poštovního pomocníka Frant. Nováka, ani při administrativním řízení, konaném s Novákem, nebylo nikterak porušeno telefonní tajemství, t. j. nejednalo se vůbec o obsahu jakéhokoliv meziměstského telefonního hovoru.
V Praze, dne 24. února 1933.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke v. r.
2188/III (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů
o zvláštním jednání novobystřického četnictva (tisk 2084/V).
V noci na 16. a 18. listopadu 1932 byly na poštovní úřad a na některé domy v Nové Bystřici tajně nalepeny, resp. nakresleny skobové kříže,
jichž veřejné používání, vyvěšování a každé jiné uplatňování jest v obvodě politického okresu jindřichohradeckého úředně zakázáno.
Čin tento byl ve veřejnosti odsuzován a míněním samotného německého obyvatelstva připisován na vrub příslušníků německé národněsocialistické strany dělnické.
Pátrání četnické stanice v Nové Bystřici po pachateli zůstalo bezvýsledné a bylo proto učiněno okresnímu soudu v Nové Bystrici udání proti neznámému pachateli.
Dne 20. listopadu 1932 dostavili se na četnickou stanici příslušníci německé národně socialistické strany dělnické Jan Partosch a Jan Faast, ohražovali se proti podezřívání jejich strany z onoho trestného jednání a dožadovali se, aby stanice konala svou povinnost.
Poněvadž se při tom chovali nepřístojně a vyzývavě, byli z kanceláře četnické stanice vykázáni. Po chvíli se vrátili na stanici s Bedřichem Fuckerem, zástupcem předsedy místní organisace německé národně-socialistické strany dělnické, počínali si stejným způsobem a byli proto znovu z kanceláře vykázáni. Že by bylo některému z nich při tom se strany přítomných četníků spíláno nebo tělesné ublíženo, nebylo provedeným šetřením prokázáno.
Partosch, Faast i Fucker byli pak pro shora uvedené jednání oznámeni okresnímu úřadu v Jindřichově Hradci a podle čl. 4. zákona o organisaci politické správy vesměs odsouzeni k pokutě po 50 Kč. O odvolání, které jmenovaní proti tomu podali k zemskému úřadu, nebylo dosud rozhodnuto.
Nemám tedy zatím příčiny k nějakému zakročení z podnětu interpelace proti novobystřickému četnictvu.
V Praze, dne 22. února 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2188/IV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o zakročení vrchního rady Pižla, okresního hejtmana v Děčíně, stran osvobození filmu »Vězeň na Bezdězi«, předváděného tělocvičnou jednotou »Sokol« v Podmoklech, od obecní dávky ze zábav (tisk 2075/X).
Při pořádání zvukového filmu »Vězeň na Bezdězi« tělocvičnou jednotou »Sokol« v Pod-
moklech dne 12. října 1932 není sporu o tom, že šlo o film prohlášený filmovou censurou za kulturně-výchovný; sporné jest jedině, zda filmu přísluší či nepřísluší osvobození od dávky z toho důvodu, že byl předváděn tělocvičnou jednotou »Sokol«. V této věci sluší poukázati na právní názor nejvyššího správního soudu, vyslovený v nálezech Boh. adm. 2874 a 3943. z něhož plyne, že osvobození filmu, prohlášeného za kulturně-výchovný, od dávky ze zábav nutno přiznati nejen takovým filmům, které jsou pořádány subjekty v § 3, odst. l, čís. l, dávkových pravidel demonstrativně vypočtenými a zvlášť charakterizovanými, ale i filmům, pořádaným subjekty jinými, jen když mají alespoň některý ze znaků subjektů demonstrativním výpočtem naznačených, tudíž i činiteli kulturně prospěšnými, dobročinnými a pod.
Z toho plyne, že kulturně-výchovnérnu zvukovému filmu »Vězeň na Bezdězi«, pořádanému dne 12. října 1932 tělocvičnou jednotou »Sokol« v Podmoklech, po zákonu příslušelo osvobození od obecní dávky ze zábav.
Opačný názor městského úřadu v Podmoklech a postup tohoto úřadu z názoru toho plynoucí neodpovídal tedy s hlediska dávkových pravidel zákonu, takže okresní úřad (hejtman) vedle event. zákroku cestou instanční ve smyslu §u 14 dávkových pravidel byl oprávněn zakročiti též ze své moci dozorčí podle ustanovení obecního zřízení. Interpelovaný zásah tudíž po stránce věcné plně odpovídá zákonu; neshoduje se jedině s příslušnými formálními předpisy administrativního řízení. V tom smyslu dostalo se okresnímu hejtmanu v Děčíně, jakož i všem ostatním přednostům okresních úřadů v zemi České, náležitého poučení.
Poznamenávám ještě, že není správné tvrzení interpelace, že zákrokem okresního hejtmana utrpěla obec Podmokelská škodu 679 Kč; tělocvičná jednota »Sokol« v Podmoklech totiž k platebnímu rozkazu městského úřadu ze dne 29. října 1932. čís. 9. 238/94, dávku dodatečně zaplatila, avšak proti předpisu dávky podala včas odvolání, o němž bude rozhodováno instanční cestou.
V Praze, dne 24. února 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2188/V (původní znění).
Odpověď
ministrů financí a průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci poslance dr. Keibla a druhů,
že devisové oddělení Národní banky
Československé zasílá německým obchodníkům v čistě německém území jednojazyčné české tiskopisy (tisk 2030/XV).
Interpelace byla předmětem jednáni s Národní bankou Československou v Praze, která věc vyšetřila a zjistila:
Firma František Heide v České Kamenici odvádí Národní bance Československé na její účet u Říšské banky v Berlíně markové částky, jejichž hodnotu v Kč poukazuje Národní banka Československá na šekový účet Říšské banky u Poštovní spořitelny v Praze.
Pro tyto poukazy používá se tiskopisů, které poštovní spořitelna vydává jen v jazyce českém a toliko pro Národní banku Československou a jež jsou určeny převážně pro interní zúčtovací službu. Pravou část tiskopisu podrží poštovní spořitelna a levou část, jež kromě označení markové částky, poukázané částky v Kč a jména příkazcova jen zřídka kdy obsahuje několik slov textil, zasílá poštovní spořitelna zároveň se svým výpisem majiteli šekového účtu.
Národní banka Československá považovala dosud svá sdělení na těchto tiskopisech, přes to že jsou jen česká, za úplně srozumitelná i pro německé příjemce tím spíše, že firma pravidelné obdrží od svého zákazníka zvláštní avisa o těchto poukazech. Aby však zamezila další stížnosti, bude nyní ke krátkému českému textu připojovati pro německé příjemce také překlad v řeči německé.
Staneli se někdy při zasílání tiskopisů nebo psaní dopisů omyl, neděje se tak jistě nikdy s úmyslem. Takový omyl při návalu práce a rozmachu dnešní agendy, kdy musí Národní banka Československá vyříditi denně 500-600 dopisů a na 3000-4000 žádostí o příděl devis nebo o povolení úhrad do ciziny, jest snadno omluvitelný.
Co do jazykové praxe správy bankovní poukazujeme na zásadní projev, který v této příčině učinil guvernér Národní banky Čsl. na první řádné valné hromadě, konané 24. února 1927. Guvernér pravil:
>>Otázka jazyková je upravena přesnými ustanoveními zákona. Dokud budu na místě guvernéra a příslušný zákon nebude změněn, bude tento zákon dodržován. Konstatuji, že v mezích zákona jest praxe banky po stránce jazykové tak liberální, že - výslovně to zjišťuji - za trvání cedulové banky nedošla z kruhů klientely ani jediná stížnost a že jsme stížnosti četli vždy pouze v nekterých časopisech. Podle zákona je jazyk československý vnitřním jazykem banky a jednacím jazykem na valných hromadách a při jednání orgánů banky. Je předepsaným jazykem také pro zákonem stanovené vyhlášky banky. Mezi těmito hranicemi pohybuje se velká oblast spojení s obecenstvem a zájemníky doma i za hranicemi, a tu konstatuji, že cedulová banka jako
obchodní podnik v mezích ustanovení zákona jedná se svojí klientelou v tom jazyku, v kterém se na ni obrací. «
V Praze, dne 11. února 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.
Ministr průmyslu, obchodu a živnosti: Dr. J. Matoušek v. r.
2188/VI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o zabavení periodického, v Karlových Varech vycházejícího časopisu »Sudetendeutscher Volksdienst« ze dne 27. července 1932 (tisk 2075/XIII).
Policejní komisařství v Karlových Varech, vykonávajíc tiskovou prohlídku v Karlových Varech vycházejícího periodického tiskopisu »Sudetendeutscher Volksdienst«, zabavilo číslo tohoto tiskopisu ze dne 27. července 1932, poněvadž v jednom místě článku, nadepsaného Volksrecht bricht Staatsrecht!<<, jež jest v interpelaci uvedeno, shledalo skutkovou povahu § 18 zák. na ochr. republiky.
Krajský jako tiskový soud v Chebu nálezem ze dne 28. července 1932, č. TI VIII 82-1, zabavení policejním komisařstvím v Karlových Varech nařízené potvrdil, uznav tak, že opatření to bylo zákonem odůvodněno.
Nemám proto důvodu, činiti opatření v interpelaci žádaná.
V P r a z e, dne 22. února 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2188/VII (původní zněni).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci poslance Windirsche
a druhů o dovozu pšenice z ciziny (tisk 1977/XlV).
Předsednictvo ministerské rady výnosem ze dne 23. července 1931, č. 14787/31 m. r., uložilo ministerstvu obchodu zříditi k prováděni úkolů, spadajících do oboru organisace dovozu obilí, zvláštní meziministerskou komisi ze zástupců ministerstva obchodu, zemědělství, pro zásobování lidu, zahraničních věcí a financí.
Ministerstvo obchodu povolovalo dovoz obilí a mouky do 27. července 1932 podle návrhů této meziministerské komise, má přesné záznamy o tom, komu a jaké množství obilí a mouky bylo povoleno dovézti a může v konkrétních případech, budou-li oznámeny, podati podrobnou zprávu.
Podrobný výkaz, které firmy a podniky dostaly dovozní povolení na cizí pšenici v době od května do července 1932, nelze uveřejňovati, ježto to odporuje zásadám povolovacího řízení, jež musí respektovati obchodní tajemství.
Distribuce dovozních kontingentů dála se za účasti zájmových skupin (mlynářů, obchodu, zemědělců a konzumentů). Ve skupině mlynářské zúčastnily se dovozu jen obchodní mlýny v poměru své kapacity a dosavadního dovozu.
Meziministerská komise dbala též toho, aby zde nebyly velké zásoby cizího obilí, jež by ohrožovaly zhodnocení nové domácí sklizně.
Od 28. července 1932 přešla regulace dovozu obilí a mouky na Syndikát pro úpravu dovozu obilí a mlýnských výrobků.
V Praze, dne 22. února 1933.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek v. r.
2188/VIII (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o zabavení neperiodického tiskopisu
»Das Sudetendeutschtum«, vydaného
v Karlových Varech (tisk 2080/I).
Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo neperiodický tiskopis »Das Sudetendeutschtum<<, poněvadž shledalo ve 4 místech tohoto tiskopisu, jež jsou v interpelaci částečně uvedena, skutkovou podstatu § 18 zákona na ochranu republiky, § 300 tr. zak. a čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z r. 1863.
Krajský jako tiskový soud v Chebu nálezem ze dne 18. srpna 1932, čís. TI XIII93/32-1 potvrdil zabavení, policejním komisařstvím v Karlových Varech nařízené, uznav tak. že opatřeni to bylo zákonem odůvodněno.
Nemám tedy důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.
V Praze, dne 24. února 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2188/IX (původní znění).
Odpoveď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance K. Hokkyho a druhů
o vystěhování internátu, umístěného
v budově státního reálného gymnasia
v Berehově (tisk 2011/ XV).
Žákovský internát, který je umístěn v budově státního reálného gymnasia v Berehově jen na dobu přechodnou, bude přestěhován, jakmile se podaří najíti proň jiné vhodné místnosti.
Umístění internátu v budově r. g. neodporuje ustanovením smlouvy, o které se interpelace zmiňuje.
V Praze, dne 18. února 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer v. r.
2188/X (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o nereelním obchodování pražských firem, zabývajících se obchody s losy na splátky a o jejich ústředních akvisičních kancelářích (tisk 1646/II).
Prodej 3% státních odškodňovacích dluhopisů na splátky ve spojení s promesovým obchodem státních stavebních losů byl provozován toliko v míře velmi omezené, právě tak jako toliko dva bankovní závody v Praze - a to v případech ne četných - používaly spolupráce tzv. akvisičních kanceláří při těchto obchodech a splátkových obchodech losy vůbec. Valná část akvisičních kancelářídnes již zastavila činnost co do sjednávání splátkových obchodů losy. Jedna ze zjištěných firem nabízela ku prodeji 3%ní státní odškodňovací dluhopisy ve spojení
s prodejem naděje na výhru státních stavebních losů, když však po obdržení prvých dvou objednávek zjistila, že tento obchod dovolen není, objednávky nerealisovala, prospekty zničila a další prodeje neuzavřela.
Majitel druhé ze zjištěných firem převzal před časem ku provedení několik objednávek od dvou pražských akvisičních kanceláří a to jednak objednávky skupiny stavebních losů, resp. promes těchto losů a 3% státních odškodňovacích dluhopisů, jednak objednávky samotných stavebních losů, obé na splátky. Jak majitel drahé firmy protokolárně prohlásil a jak bylo konaným šetřením zjištěno, lze důvodně předpokládati, že ani ku provedení těchto objednávek 3% odškodňovacích dluhopisů nedošlo. Dalších obchodů s 3% odškodňovacími dluhopisy na splátky druhá firma ani sama ani prostřednictvím akvisičních kanceláří již neuzavírala.
Pokud zjištěno bylo používala služeb akvisiční kanceláře ještě jedna další pražská bankovní firma, jež však 3% odškodňovací dluhopisy neprodávala a neprodává.
Současně zjištěn byl v Praze bankovní závod, který provozuje prodej losů na splátky, aniž tento obchod ohlásil finančním úřadům. 3% odškodňovací dluhopisy neprodává, používá však služeb cestujících agentů.
Pokud se týče akvisičních kanceláří, které se zabývaly prodejem losů na splátky, zjištěny byly celkem tři kanceláře těmito obchody se zabývající
V žádném z uvedených případu nejde o protokolované obchodníky. Majitelé těchto kanceláří zaměstnávají několik cestujících a od případu k případu i sami losy prodávají. Byli považováni původně za zástupce firem, jimž obchody odevzdávali. Tyto akvisiční kanceláře dal prý zaříditi majitel jednoho ze svrchu zmíněných dvou bankovních závodů. Tyto kanceláře jsou podle živnostenského listu oprávněny k bankovnímu jednatelství a k bankovní a směnárenské živnosti. Prodej losů pod svým jménem však (neprovádějí. Jeden majitel akvisiční kanceláře byl již vícekráte pokutován a jest t. č. nezvěstný.
Proti svrchu uvedeným dvěma bankovním firmám bylo zavedeno trestní důchodkové řízení pro potušení, resp. obcházení, zákazů uvedených v §§ l a 4 zákona z 30. června 1878, č. 90 ř. z. Totéž zavedeno bude i s majiteli akvisičních kanceláří, jakož i s cestujícími agenty, o nichž bylo zjištěno, že se podomním prodejem losu zabývají. Pokud se týče akvisičních kanceláří dlužno však poukázati na to, že s hlediska práva živnostenského jest prodej losů právě jako kancelář pro evidenci a kontrolu losů živností svobodnou. Pro tyto živnosti platí všeobecné předpisy §u 39 a 40 živnostenského řádu o vedlejších závodech. Dle toho dlužno rozlišovati a) zda jsou akvisiční kanceláře provozovány přímo obchodníky prodávajícími losy, v kterémžto případě mají povahu vedlejších závodů obchodů s losy a podléhají povinnosti
oznámení živnostenskému úřadu, nebo b) zda není podnikatel provozující akvisiční kancelář v poměru závislosti na závodu hlavním, v kterémžto případě musí býti jeho kancelář opovězena jako samostatná živnost, jak tomu bylo i v případech akvisičních kanceláří výše zmíněných.
Dle judikatury nejvyššího soudu dlužno považovati splátkové obchody losy, uzavřené cestujícími agenty, za odporující zákonu (§ 4 zák. č. 90/1878 ř. z. ) a tudíž za neplatné. Obchodům shora uvedeným věnovalo a věnuje ministerstvo financí, resp. státní správa, stále pozornosť zvýšenou a rigorosně stihá veškeré zjištěné přestupky.
Na činnost akvisičních bankovních závodů, které se zabývaly prodejem 3% státních odškodňovacích dluhopisů a na jich akvisiční kanceláře upozorňuje ministerstvo financí zároveň miniterstvo spravedlnosti po informaci státního zastupitelství o činnosti těchto ústavů.
V Praze, dne 25. února 1933.
Ministi financí: Dr. Trapl v. r.
2188/XI (původní znění).
Odpoveď
ministra financí
na interpelaci poslance Dr. Keibla a druhů
o nesnesitelném vymáhání daní v sever-
ních Čechách (tisk 2011/X VII).
Provedeným šetřením o hořejší interpelaci bylo zjištěno, že její obsah patině spočívá na ne zcela přesných informacích p. p. interpelantu.
Především nelze tvrditi, že by bežní správa v Jablonci nad Nisou (do jejíhož obvodu patří
i berní okres tanvaldský) vyměřovala daně v nesmyslné výši. Bylo naopak vyšetřeno, že jest zde poplatnictvo (zejména v obcích Josefodole, Antonínově, Dol. Maxově atd. ) - s. ohledem na nepříznivý stav jabloneckého přůmyslu - zdaňováno mírně. Přes to však zmínění poplatníci neplní dobrovolně své daňové povinnosti, čeho? dokladem je skutečnost, že jen v obci Josefodole byly zjištěny ke dni 23. listopadu 1932 daňové nedoplatky v úhrnné výši 1. 651. 000 Kč, na něž bylo v roce 1932 zaplaceno pouhých 175. 000 Kč Protože pak součást těchto nedoplatků tvoří i obecní přirážky, trpí špatným placením dani i obec, která několikráte se domáhala toho, aby se jí dostalo většího přídělu na přirážkách. Za těchto okolností nezbývá bernímu úřadu, než vymáhati dlužné daně exekučně. Avšak ani exekuční řízení ne-
provádí se bezohledně, ačkoliv dlužníci při něm často činí výkonnému orgánu značné potíže. Nebylo také zjištěno, že by bežní vykonavatel František Matoušek počínal si při provádění exekucí surově a že by docházelo k nesprávnostem v interpelaci vytýkaným (že by byly zabavovány věci dlužníkům nepatřící nebo věci, které jsou podle exekučního řádu ze zabavení vyloučeny). K jednotlivým případům uváděným v interpelaci, kterými patrně měla býti doložena tvrzení o nesprávném postupu při vymáhání daní, podotýkám:
U hostinského Viléma Lederera v Antonínově nedošlo vůbec k zabavení piana, protože jmenované dlužník tvrdil, že nástroj není dosud zaplacen. Na výslovné přání dlužníkovo zabavil vykonný orgán kulečník místo onoho piana. ležto řečený poplatník se snaží svůj daňový dluh zapraviti ve splátkách, nepostupovalo se proti němu dále exekučně.
Putno zabavené u Richarda Hausmanna v Antonínově bylo odhadnuto na 3. 000 Kč a nikoliv jen na 100 Kč. Když mělo 20 srpna 1932 dojíti k převezení, překáželo bežnímu vykonavateli asi 25 lidí v provedení výkonu. K převezení však nedošlo, protože daňový dluh byl v poslední chvíli zaplacen
Zabavování svišků hostinského Bruno Huttinanna v Josefodole musilo se pro odpor dlužníka a jeho rodiny konati za četnické asistence. Ježto exekut odepřel otevříti dveře podkrovní místnosti, kde konečně byly nalezeny věci vhodné k zabavení, bylo nutno přivolati zámečníka, který dveře otevřel. Exekut (odepřel) podepsati zájemní protokol, ačkoliv byl psán na českoněmeckém formuláři, při čemž zabavené svišky byly popsány jen německy. Zasahování exekuta . 1 členů jeho rodiny do exekučního úkonu bylo takového rázu, že asistující četnický strážmistr učinil na něho. resp. na jeho dceru, trestní oznámení pro maření exekuce.
U Alfreda Dresslera nebyly zabaveny žádné svršky.
Oskar Zenkner zaplatil svou dlužnou pokutu k dani z obratu per 100 Kč dříve, než vůbec k zabavení došlo.
Průběh exekuce prováděné u Josefa Böhnische byl podobný jako u svichu zmíněného Hausmanna.
Mobilie zabavené u Oskara Fischera a Bertholda Siebeneichlera, o nichž bylo prokázáno, že nepatří dlužníkům. byly ze zabavení vyloučeny.
2 uvedeného je patrno, že u berních úřadu v Jablonci n. /Nisou a v Tanvaldě nestaly se při vymahání daní přehmaty, které by vyžadovaly mého zakročení.
Ke konci podotýkám, že ministerstvo financí v poslední době přísně uložilo přednostům berních správ i berních úřadů, aby osobně bděli nad tím. aby při exekučních výkonech nedocházelo k jakýmkoliv pobuřujícím událostem.
V Praze. dne 4 března 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.
2188XII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Junga a druhů
o provádění censury v Ústí n. L. (tisk
2116/IX).
Policejní komisařství v Ústí n. L., vykonávající tiskovou prohlídku časopisu »Der Tagt, vycházejícího dříve v Ústí n. L., zabavilo čís. 177 tohoto časopisu ze dne 14. září 1932, poněvadž shledalo ve 3 místech článku, nadepsaného »Wir wollen die Wahrheit!«, jež jsou v interpelaci uvedena, skutkovou povahu trestných činů dle čl VIII. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863.
Krajský jako tiskový soud v Litoměřicích nálezem ze dne 15. září 1932, č. TI IX 272, 32-2. v plném
rozsahu potvrdil zabavení, policejním komisařstvím v Ústí n. L. nařízené, uznav tak, že zabavení bylo zákonem odůvodněno.
Nemám proto důvodu činiti z podnětu této interpelace nějaká opatření.
Pokud se v interpelaci poukazuje na to, že zprávy v uvedeném časopise zabavené vyšly snad bez závady v jiných časopisech, dlužno podotknouti, že řešení otázky, zda veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby rozšiřování závadných míst tiskopisu bylo zabráněno zabavením, dlužno posuzovati dle místních a časových okolností konkrétního případu.
Zodpovědění interpelace převzal jsem též za pana ministra spravedlnosti, poněvadž zabavení, jehož se interpelace týká, nařídil úřad, podřížený ministerstvu vnitra.
V Praze, dne 7. března 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2188/XIII (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Dr. E. Schollicha a druhů
o zabavení časopisu »Nordmährische Rundschau<< (tisk 2131/XV).
Okresní úřad ve Šternberku, vykonávaje tiskovou prohlídku v Uničově vycházejícího periodického tiskopisu »Nordmahrische Rundschau<<, zabavil čís. 49 tohoto tiskopisu ze dne