Tvrzení, že účastnici schůze byli četnictvem ohrožováni na životech, neodpovídá dle provedeného šetření skutečnosti.
Za těchto okolností nemám důvodu k opatřením, která jsou v interpelaci žádána.
V Praze dne 24. února 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2183/X.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Vlad. Polívky, I. Hrušovského, Š. Bazaly a druhů
o zastavení továrny na umělá hnojiva v Žilině (tisk 2035/III).
Žilinská továrna na umělá hnojiva a chemické produkty v Žilině oznámila v polovině října roku 1932 úřadům, že pro nedostatek odbytu kyseliny sírové a superfosfátu zastaví v Žilině dne 15. listopadu 1932 výrobu. Měsíční výroba kyseliny sírové činí 600 tun, kdežto odprodáno mohlo býti měsíčně pouze 60 až 70 tun. Odbyt superfosfátu při výrobní kapacitě 30. 000 tun činil za celý rok 1932 pouze 10. 000 tun. Pokles odbytu měl tudíž za následek zmenšení výroby. Jedině odbytové poměry byly důvodem k zastavení výroby, jež však nebyla přenesena na závod v Hrušově, kde se superfosfáty vůbec nevyrábějí a kyselina sírová pouze jen zlomkem kapacity podniku.
Při poradách, konaných v otázce udržení výroby dne 20. října 1932 a 16. listopadu 1932, bylo jednáno též o požadavcích dělnických a dosaženo dohody o vánoční remuneraci na rok 1932 a o odškodném každému dělníku, který byl zaměstnán v podniku dne 1. listopadu 1932. Dělníci sociálně nejslabší měli zůstati při náhradní práci do konce roku 1932 a pak zase od počátku února 1933. Zároveň bylo prohlášeno zástupci podniku, že učiní vše, aby výroba v době pokud možno nejkratší v mezích možnosti byla opět zahájena.
V Praze dne 28. února 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2183/XI.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Vojty Beneše, Václava Jaši a soudruhů
o nespravedlivém zdržování konkursního řízení pro učitelské vedoucí místo v Michálkovicích v zemi Moravskoslezské (tisk 1907/VI).
Po skončení obsazovacího řízení bylo místo definitivního řídicího učitele obecné školy v Michálkovicích usnesením zemské školní rady v Brně ze dne 5. prosince 1932 propůjčeno Františku Hrbáčovi, řídícímu učiteli v Prostocvicích.
V Praze dne 27. února 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2183/XIL
Odpoveď
ministra zemedelstva
na interpeláciu poslancov Štefana Daui-
hela, dra Štefana Polyáka, dra Mikuláša
Pružinského a druhov
o nesprávnom a straníckom postupe pri
obsadení miesta prvého miestopredsedu
Zemedelskej rady pre Slovensko
(tisk 1989/V).
Menovanie zemedelského tajomníka. Jána Chorváta miestopredsedom Zemedelskej rady pre Slovensko, podľa § 5 vládneho nariadenia zo dňa 26. apríla 1920, č. 305 Sb. z. a n., v znení nariadenia ministra s plnou mocou pre správu Slovenska zo dňa 30. marca 1925, č. prez. 3423, prevedené výnosom ministra zemedelstva zo dňa 10. augusta 1932, č. 80. 552 neni v rozpore s dotyčnými právnymi predpismi.
Ján Chorvát je výkonným zemedelcom, obhospodaruje svoj statok Čerjaky pre Trebišove; menovaný nepozbyl následkom toho, že zastáva miesto zemedelského tajomníka u okresného úradu v Michalovciach, voliteľnosti do župného (kra-
jinského) zastupiteľstva (§ 7 citovaného vládneho nariadenia).
V tejto svojej úradnej vlastnosti neni Ján Chorvát, ako to interpelácia uvádza, úradníkom okresnej politickej správy, ale úradníkom ministerstva zemedelstva, v jehož dielčom rozpočte sú tiež osobné náklady zemedelsko-technickej služby zaraďované; zamestnanci tejto skupiny podliehajú aj v druhej inštancii právomoci ministerstva zemedelstva. Keďže ministerstvo zemedelstva neni služobne nadriadeným úradom okresného alebo krajinského úradu, neni Ján Chorvát podľa § 6, odst. 3 zákona zo dňa 14. apríla 1920, 6. 330 Sb. z. a n. vylúčený z voliteľnosti do župného (krajinského) zastupiteľstva.
Pre menovanie Chorvátovo boly jedine a výlučne smerodatnými vecné úvahy, hlavne ale snaha zjednať predpoklady pre zintenzívnenie činnosti rečenej Zomedelskej rady a treba tedy odmietnúť akékoľvek obviňovanie z nevecnosti a menovite z politickej straníckosti. Preto nemožno v menovaní tomto spatrovať - ako to interpelácia uvádza - zrejmé porušenie zásad platných právnych predpisov, ani spolitisovanie a zbyrokratizovanie Zemedelskej rady.
Je vecou úpravy výkonu miestopredsedníckej funkcie, ktorá - mimochodom rečeno - je v úzkej vecnej súvislosti s Chorvátovou úradnou činnosťou, aby ona nebola na úkor jeho úradnej činnosti.
Nenachádzam tedy dôvodu, abysom zrušil menovanie Jána Chorváta miestopredsedom Zemedelskej rady pre Slovensko.
V Prahe, dňa 2. marca 1933.
Minister zemedelstva: Dr. Hodža, v. r.
2183/XIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Zeminové, dra Patejdla a druhů
o dopisu, důchodové daně z pozůstalosti po zemřelém bývalém knížeti Windisch-
grätzovi (tisk 2075/XII).
Pozůstalosti po JUDru Alfrédu Windischgrätzovi nebyl - jak zevrubným šetřením zjištěno - povolen v roce 1932 odpis na daních v částce 856. 872. 70 Kč, nýbrž byly povoleny odpisy podstatné nižší a to v řádném řízeni věcně plně opodstatněném a sice:
1. Odvolací komise pro Slovensko u generálního finančního ředitelství v Bratislavě snížila na podané odvolání daň dôchodkovou, předepsanou za léta 1921 až 1926 zemřelému dru Alfrédu Windischgrátzovi na výši odpovídající skutečným poměrům. K tomuto snížení daně došlo jednak proto, že v odvolacím řízení prokázané přijaté pachtovné jest podstatně nižší než původně odhadem stanovené, jednak proto, že při původním vyměření nebyl brán zřetel na to, že v roce 1924 resp. 1926 vyvlastnil státní pozemkový úřad poplatníkovi velmi značnou část zemědělské půdy a lesů.
2. Odvolací komise pro Čechy u zemského finančního ředitelství v Praze zrušila v důsledku podaného odvolání předpis daně důchodové na rok 1928 uložené pozůstalosti po dru Alfrédu Windischgrätzovi jako právně závadný. Na místo důchodu celé pozůstalosti bylo totiž nutno po právu zdaniti samostatně důchod alodní částí této pozůstalosti a samostatně důchod fideikomisní částí pozůstalosti, poněvadž tyto dvě pozůstalosti tvoří dva samostatné daňové subjekty. Úhrn těchto nových předpisů dosahuje až na poměrně malou část výše odpisu daně předepsané celé pozůstalostí.
Odpisy byly povoleny odvolacími komisemi po provedení řádného, zákonem předepsaného řízení a pouze v tom rozsahu, pokud na ně měla strana právní nárok. Proti zákonným normám postupováno nebylo a nemá tedy ministerstvo financí důvodu k opatřením rázu v interpelaci zmíněného.
V Praze dne 1. března 1933.
Ministr financí: Dr. Trápí, v. r.
2183/XIV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance F. Pechmana a druhů
o zabavení časopisu »Národni Střed«
č. 299 ze dne 20. prosince 1932
(tisk 2116/XIII).
Zabaveni v interpelaci uvedeného místa z č. 299 časopisu »Národní Střed« z 20. prosince 1933 bylo soudem přezkoumáno a v plném rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky podány nebyly.
Je pravda, že téhož dne nebyla zabavena podobná oprava v. č. 345 časopisu »Nová Doba<< z 20. prosince 1932, avšak tento časopis byl zabaven příštího dne, když v č. 355 z 21. prosince 1932 zprávu opakoval.
V Praze dne 20. února 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2183/XV.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců Vladimíra Polívky, I. Hrušovského a druhů
ve věci nehospodárného jednání technického oddělení okresního úřadu v Rožnavě (tisk 1461/X).
Na shora uvedenou interpelaci uvádím toto: 1. Zakoupení domu čp. 165 v Rožnavě od Legiabanky a přestavba třípokojového bytu v tomto domě na skladiště silničních strojů:
Technické oddělení okresního úřadu v Rožnavě nemá dosud skladiště pro uložení tři válcovacích souprav a jiných silničních strojů, takže válce a stroje stojí po celý rok bez přístřeší a jest nanejvýše potřebno, aby bylo postaráno o jich řádné uskladnění.
Zemský úřad v Bratislavě jednal proto s Gemerskou ludovou batikou, uč. spol. k tomu účelu
O koupi domu čís. p. 165 v 'Rožnavě se všemi pozemky a sjednal s bankou trhovou smlouvu z 20. května 1930, podle které kupní cena této nemovitostí byla 250. 000 Kč, při čemž stát převzal na sebe též zaplaceni převodních poplatků, které činily 17. 500. - Kč.
Ministerstvo veřejných prací po dohodě s ministerstvem financí dalo souhlas ke koupi tohoto objektu za smluvených podmínek.
Celková výměra pozemků jest 2721 čtver. sáhů, z čehož připadá na obytný dům s hospodářskými budovami a dvůr 716 čtver. sáhů.
Koupě objektu byla pro stát výhodná, neboť
1 čtver. sáh pozemku včetně budovy stál asi 100 Kč, což jest podle zprávy zemského úřadu v Bratislavě nižší cena, než jaká byla jinde v místě žádána (l čtver. sáh pozemku 200-250 Kč).
Výnosem z 26. září 1932 č. j. 11d-260/7160. 513-1932 povolilo ministerstvo veřejných pra-
cí v dohodě s ministerstvem financí adaptaci části tohoto domu na skladiště pro tři válcovací soupravy, na dílnu a na skladiště cestářského náčiní. Zbytek domu, který byl dosud užíván jako byt a nelze jej k jinému použíti, bude s minimálním nákladem adaptován na byty pro zaměstnance státní silniční správy. Zároveň zmocnilo ministerstvo veřejných prací zemský úřad v Bratislavě k rozpisu adaptačních prací.
Adaptace domu a přístavba kolny na dvoře, ve které mají býti uskladněny voznice na koňský potah, budou vyžadovati nákladu asi 114. 000 Kč.
Do dosud nedostavěného bytu nastěhoval se se svolením zemského úřadu v Bratislavě správce technického oddělení okresního úřadu v Rožnavě vrchní technický komisař inž. Krajča, který svým nákladem dal byt upraviti a používá zatím, až do dalších disposic s obytnými místnostmi, čtyř pokojů a kuchyně s příslušenstvím. Mimo to bydlí v domě výpomocný cestář Alois Filip.
Byt, který obýval inž. Krajča ve státním obytném domě v Rožnavě, obdržel jiný státní zaměstnanec, který pro nedostatek bytů v Rožnavě dostával diety na vedení dvojí domácnosti.
2. Nemovitost s rozestavěným cestářským domkem v Rožnavě, kde měla býti původně postavena úřední budova pro technické oddělení okresního úřadu v Rožnavě:
V souvislosti s přeložením státní silnice Lučenec-Rožnava-Košice v km 217. 03-219. 02 v Rožnavě navrhl vládní referát pro veřejné práce při ministerstvu pro správu Slovenska v Bratislavě ve zprávě z prosince 1922 ministerstvu veřejných prací, aby na zbytku odkoupených parcel č. kat. 329 a 328 pro přeložku silnice byl ze stavebního materiálu vykoupené a demolované budovy na pozemku č. kat. 330 a hospodářských stavení odkoupených na pozemcích č. kat. 596 a 597 vybudován jednopatrový dům, ve kterém by bylo umístěno technické oddělení okresního úřadu a byty pro zaměstnance státní silniční správy. Poněvadž materiál z rozbouraných domů musel býti nejprve deponován v trase navržené silnice, čímž její stavba byla zdržována a bylo nebezpečí, že by mohl býti odcizen, zařídil býv. referát ministerstva veřejných prací v Bratislavě, spoléhav se na brzké kladné vyřízení své žádosti, aby se stavbou úředního domu bylo započato.
Ke stavbě zamýšlené budovy nedalo však ministerstvo financi souhlas vzhledem k ustanovení župního zákona, podle kterého bylo povinností obcí se postarati o potřebné úřední budovy.
Zemskému úřadu v Bratislavě bylo tudíž uloženo, aby jednal s obcí Rožňavou o koupi rozestavěné budovy, z které byly hotovy pouze přízemni zdi. a kterou by obec dobudovala jako obytný dům pro státní a veřejné zaměstnance. Tuto nabídku město Rožnava odmítlo.
Aby nebyla rozestavěná budova ponechána na pospas vlivům povětrnosti, navrhl zemský úřad v Bratislavě ministerstvu věřejných prací,
aby byla budova dokončena nákladem 125. 800 Kč jako přizemní s byty pro státní cestáře.
Ministerstvo financí nesouhlasilo však ani s tímto návrhem a dalo ve svém dopise z 11. ledna 1930, č. j. 102-409/28/I/1 k uvážení, zda by nebylo hospodárnější upustiti od stavby, zvláště když nezbytná nutnost cestářského domu v obci samé nemůže býti uznána a návrh na dostavění objektu jako cestářský dvojdomek vzbuzuje spíše dojem, že se hledá jím vůbec použití, pro neodůvodněně započatou stavbu úředního domu.
Ministerstvo veřejných prací dotázalo se proto v květnu r. 1930 zemského úřadu v Bratislavě na pravděpodobnou prodejní hodnotu pozemku a rozestavěné části budovy. Zemský úřad v Bratislavě odhadnuv cenu řečeného objektu navrhl ministerstvu veř. prací ve své zprávě, aby byl pozemek s rozestavěným domkem prodán z volné ruky uchazeči, který se o koupi této nemovitosti zajímal. Protože však nabídnutá cena byla nižší než cena odhadnutí, nesouhlasilo ministerstvo financí s tímto návrhem a žádalo, aby bylo rozepsáno veřejné nabídkové řízeni na prodej této nemovitosti. Bylo tudíž zemskému úřadu v Bratislavě uloženo, aby rozepsal na tento prodej veřejnou soutěž.
O použití staveniště bude s urychlením podle výsledku soutěže rozhodnuto v dohodě s ministerstvem financí.
V Praze dne 3. března 1933.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.
2183/XVI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o nezákonném postupu policie v Košířích a o poškození hostinské živnosti, zaviněném jejím postupem (tisk 2042/VII).
Dne 9. listopadu 1932 shromáždilo se asi 70 Osob v Lidovém domě v Košířích v sále od hostinské provozovny odděleném, aby tam vyslechly přednášku, vysílanou radiotelofonicky. K této přednášce se veřejně zvalo a pořadatelem byl předseda družstva Lidového domu.
Poněvadž nebylo vyhověno ani předpisům zákona shromažďovacího, ani nebylo vyžádáno
potřebné povolení k veřejné produkci, bylo shromáždění toto rozpuštěno a vysílání přednášky zakázáno.
Že provozovatel hostinské koncese měl koncesi k udržováni a provozování přijímací radiofonní stanice, jest v daném případě nerozhodné.
Konání hudební zkoušky v sále Lidového domu nebyly činěny překážky.
Nemám proto příčiny, abych z podnětu této interpelace činil zvláštní opatření.
V Praze dne 7. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2183/XVII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců J. Svobody, Štětky, Zápotockého a soudruhů
o protizákonném postupu četnictva v Berouně (tisk 2042/XV).
Zakročení četnictva dne 10. listopadu 1932 v sekretariátu komunistické strany v Berouně týkalo se v prvé řadě přesného zjištění totožnosti tajemníka strany Jaroslava Pospíšila, o níž byly důvodné pochybnosti. K tomu podle zákona zvláštního písemného pověření třeba nebylo. Při tom četnictvo zjistilo, že v sekretariátu je bez úředního povolení, tedy neoprávněně přechováván rozmnožovací stroj, provedlo proto v sekretariátu domovní prohlídku a zabavilo při ní, ježto rozmnožovací stroj byl zatím odklizen, psací stroj, jehož bylo dle všedi známek spolupoužito při nezákonné výrobě letáků, rozšiřovaných v posledních létech v Berouně a okolí.
Jaroslav Pospíšil byl zatčen a téhož dne dodán do vazby jmenovaného soudu pro důvodné podezření trestného činu podle zákona na ochranu republiky a přestupku tiskového zákona. Fotografický snímek Tichého a otisky jeho prstů pořídilo četnictvo proto, že pro zvláštní okolnasti případu bylo nezbytno zvlášť přesně zjistiti jeho totožnost.
Četnictvo řídilo se při svém zakročení příslušnými předpisy trestního řádu,. jimiž byl jeho postup odůvodněn. Nemám proto příčiny k opatřením, v interpelaci žádaným.
V Praze dne 27. února 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2183/ XVIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Klimenta a soudruhů
o nezákonném postupu okresního úřadu
v Novém Jičíně a velitele četnické stanice
v Kopřivnici (tisk 2104/VIII).
Schůzi, o níž se interpelace zmiňuje, zakázal okresní úřad v Novém Jičíně ještě týž den, kdy oznámení o schůzi mu došlo (14. června 1932) a již druhý den na to (15. června) byl svolavateli doručen zákaz schůze, obsahující též zákaz rozdávání pozvánek ke schůzi. Přes to pozvánky na schůzi byly rozdávány v závodech »Tatra« v Kopřivnici ještě následující den (16. června), neboť svolavatel schůze opomenul včas o zákazu vyrozuměti osoby, které pozvánky rozdávaly. Ve věci byl četnictvem vyslechnut na vrátnici závodu pouze svolavatel schůze a další jedna osoba, která přivezla pozvánky do Kopřivnice, a obě tyto osoby vydaly pak dobrovolně četnictvu prostřednictvím vrátného zbylé pozvánky, které měly ještě v závodě uschovány. Prohlídky u nich ani u jiných dělníků konány nebyly a podle provedeného šetření neodpovídají skutečnosti ani další tvrzeni interpelace, že četnictvo konalo v závodě vyšetřování několikráte a že za tím účelem vyvolávalo dělníky ze závodu a odvádělo je v pracovní době na četnickou stanici. Také žádná z obou vyšetřovaných osob nebyla v důsledku prováděného vyšetřování nějak poškozena se strany závodů. Velitel četnické stanice v Kopřivnici se vyšetřování tohoto případu vůbec neúčastnil.
Podle vylíčených okolností nelze postupu okresního úřadu v Novém Jičíně ani postupu četnické stanice v Kopřivnici nic vytýkati a nemám důvodu k žádanému opatření.
V Praze dne 1. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Překlad ad 2183/III.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,
betreffend die Erzielung von Ersparungen auf dem Gebiete des čechischen Minderheitsschulwesens (Druck 1780/II).
Ich habe jene einschlägigen Massnahmen getroffen, welche sich aus der Schliessung der Volksschule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache in Drahobus ergeben.
In Lewin ist im Jahre 1926 eine Volksschule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache samt Kindergarten fur die Gemeinden Lewin, Loschowitz, Zierde, Nieder-Wessig, Mutzka, Tirschowitz, Petersdorf, Taucheřin, Tinscht, Saubernitz und Leschtine errichtet worden. Die in der Interpellation über die Zahl und Nationalität der die erwähnte Volksschule und den Kindergarten in Lewin besuchenden Kinder angeführten Angaben entsprechen den Tatsachen nicht. Ich bemerke, dass die staatliche Schulverwaltung im Sohulwesen überhaupt Sparsamkeit walten lässt, soweit dadurch alledings die kulturellen Bedürfnisse der Bevölkerung nicht berührt werden.
Prag, am 14. Februar 1933.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Derer, m. p.
Překlad ad 2183/IV.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit des ungesetzlichen Vorgehens einzelner Stationsämter bei Ausgabe von Schülerlegitimationen (Druck 1977/XVIII).
Die staatliche Eisenbahnverwaltung hat das Erforderliche veranlasst, damit den zuständigen Verkehrs- und Stationsämtern die genügende
Menge an Drucksorten von Schülerlegitimationen mit zweisprachigem Texte beigestellt werde.
Seit Beginn dieses Jahres werden daher auch in den in der Interpellation erwähnten Stationen den Schülern deutscher Nationalität Schülerlegitimationen auf der čechisch-deutschen Drucksorte ausgefolgt.
Prag, am 16. Februar 1933.
Der Eisenbahnminister: Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad 2183/V.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Babel, Hadek und Genossen,
wegen der zwangsweisen Versetzung des Wenzel Frank, Verschieber, in Verwendung als Kondukteur, von Lobositz nach Königgrätz (Druck 1930/XX).
Wenzel Frank, Verschieber in Lobositz, konnte wegen seiner durch wiederholte ärztliche Untersuchung konstatierten verminderten physischen Eignung weiterhin weder im Verschubsdienste, noch im Zugsbegleitdienste beschäftigt werden. Es ist daher nichts anderes übriggeblieben, als ihn für den Dienst eines Stationsgehilfen zu bestimmen und ihn zu dem Verkehrsamte in Hradec Králové zu versetzen, wo in dieser Kategorie eine Stelle frei war.
In dem Vorgehen der Staatsbahndirektion kann keinerlei Persekutionsakt erblickt werden und liegt daher kein Grund vor, ihre Verfügung aufzuheben.
Prag, am 20. Februar 1933.
Der Eisenbahnminister: Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad 2183/VI.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Abgeordneten R. Kasper und Genossen,
betreffend den Erlass an die Bezirks-
arbeitsvermittlungsämter, nach welchem
keine Zwischen-Meldekarten mehr
ausgestellt werden dürfen
(Druck 2035 XIII).
Das arbeitslose Mitglied einer Fachorganisation, welches sich um den Staatsbeitrag zu der von der Fachorganisation ausgezahlten Arbeitslosenunterstützung bewirbt, ist verpflichtet, die im § 4, Abs. l, Z. 4, des Gesetzes S. d. G. u. V.. Nr. 267/1921 vorgeschriebenen Meldungen vorzunehmen. Die öffentliche Arbeitsvermittlungsstelle folgt dem arbeitslosen Mitgliede der Fachorganisation die mit Regierungsverordnung S. d. G. u. V. Nr. 186/1924 vorgeschriebene Legitimationskarte bei der ersten Meldung aus, in welcher Karte die vorgeschriebenen Kontrollmeldungen eingetragen werden. Ueber die Ausfolgung der Legitimationskarten hat das Ministerium für soziale Fürsorge gleich nach dem Inkrafttreten des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 267/1921, betreffend den Staatsbeitrag zur Unterstützung Arbeitsloser, Vorschriften festgesetzt. Diese Vorschriften sind durch den Erlass vom 24. Juni 1930, G. Z. 7420/III-E/30, ergänzt worden. Seit dem Inkrafttreten dieses Erlasses hat das Ministerium für soziale Fürsorge keine neuen Vorschriften über die Legitimationskarten herausgegeben. Der in der Interpellation zitierte Erlass vom 30. September 1932, G. Z. 46928/IIIE/32, hat bloss einen Hinweis auf die derzeit geltenden Vorschriften enthalten, so dass den Fachorganisationen keine neue Verpflichtung gegenüber dem bisherigen Stand erwachsen ist.
Prag, am 17. Februar 1933.
Der Minister für soziale Fürsorge: Dr. Czech, m. p.