Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
7. zasedání.
2168.
Odpovědi:
I. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o vražedných poměrech záložníkú 46. pěšího pluku v Chomutove (tisk 1980/VIII),
II. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o surovém zacházení s vojíny 109. děl. pluku v Praze-Motole (tisk 1980/IV),
III. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o zacházení s mužstvem 5. pěšího pluku na Smíchově a v Motole (tisk 2030/XIV),
IV. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o vykořisťování vojínů a jejich pracovní síly u 4. děl. a 4. leteckého pluku v Hradci Králové (tisk 1980/VII),
V. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o ubytovacích a stravních poměrech u 23. pěšího pluku v Bratislavě (tisk 1989/XII),
VI. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o neudržitelném stavu stravování a protekčním umísťování presenčné sloužících lékařů (tisk 1989/VIII),
VII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o použiti aktivních důstojníků ve válce (tisk 2042/VI),
VIII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o ztýráni vojína Hubla nadporučíkem Steifem u 102. dělostřeleckého pluku v Rokycanech (tisk 2030/IX),
IX. vlády na interp. posl. Štětky, Babela, Tylta a soudruhů o chystaném snížení platů státních zaměstnanců (tisk 1841/III).
X. min. vnitra na interp. posl. Jurana, Štětky a soudruhů o řádění tajné policie v Jihlavě (tisk 2084/I),
XI. min. soc. péče na interp. posl. Štětky a soudruhů o fašisaci obce Zlína, řízenou na ministra vnitra (tisk 2042/VIII),
XII. mm. pošt a telegrafů a min. národní obrany na interp. posl. Štětky a soudruhů o neslýchaném případu persekuce proletářského hnutí (tisk 1930/I),
XIII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o případu smrti vojína E. Škoty u 9. jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě (tisk 1930/XVI),
XIV. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o zákazu vycházek mužstva 5. pěšího pluku na Smíchove (tisk 2030/VII),
XV. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o těžkých onemocněních vojáků z nepoživatelné stravy ve Vysokém Mýtě a v Milovicích (tisk 1980/III),
XVI. min. Školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o nástěnné mapě, znázorňující vývoj československého státu, vydané Státním nakladatelstvím (tisk 1980/XII),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Steinera, Vallo a soudruhů o censurní praksi státního zastupitelství v Bratislavě a o zabaveni brožury Éhseglegenda (tisk 1980/XIV),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Kremsera a druhů o nedbáni obecni samosprávy zemským úřadem v Praze (tisk 1930/XVIII),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Simma a druhů o změnách ve vnitřní službě země Moravskoslezské a tím způsobeném odstrčeni státních techniků (tisk 1930/XXII),
XX. min. financi na interp. posl. Windirsche a druhů o stížnostech na zdaňovací praksi vrchlabské berní správy (tisk 1977/XVI),
XXI. min. vnitra na interp. posl. Kohlera a druhů, že policejní úřady činí překážky podnikům mládeže, povoleným stanovami (tisk 2011/XII),
XXII. min. soc. péče na interp. posl. Śliwky, Klimenta a soudruhů o poskytnutí pomoci na nouzové práce města Třince (tisk 2035/IV),
XXIII. vlády na interp. posl. Mikuláše a druhů o poměrech našeho zemědělství (tisk 2011/IX).
2168/I.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o vražedných poměrech záložníků
46. pěšího pluku v Chomutově
(tisk 1980/VIII).
V měsíci srpnu m. r. bylo mužstvo pěšího pluku 46 v některých případech při cvičení vystrojeno soukenným oblekem. Stalo se tak jen tehdy, když chladné počasí toho přímo vyžadovalo. Na příklad dne 1. září m. r. bylo v horách, kde vojíni cvičili, zejména za noci, tak chladné počasí, že velitel dokonce nařídil obléci pláště. Jinak se dbalo vždy, aby za velkých veder měli vojíni plátěný letní oblek. Z toho důvodu postrádají opačná tvrzení a zejména nadpis Interpelace jakékoliv podstaty.
Odpočinek po cvičeni byl vždy volen tak, aby byl ve vesnici a aby se mužstvu umožnilo obstarati si občerstvení.
V podávání stravy nebyly zjištěny žádné závady. Ačkoli byli vojíni při nástupu cvičení upozorněni, aby ihned hlásili eventuelní nedostatky stravováni, žádný z vojínů v tom směru stížnosti nepřednesl. Naopak zástupci mužstva před odchodem z vojenské služby před shromážděným plukem prohlásili, že byli se stravou spokojeni.
Během cvičení byl pouze jeden vojín odeslán do nemocnice s angínou a byl již druhého dne propuštěn. Žádný vojín neonemocněl na zápal plic nebo srdeční vadu ani slabosti nepadl a taktéž nikdo z vojínů u pluku nebo v nemocnici nezemřel.
Jelikož tvrzení interpelace, jak bylo zavedeným šetřením zjištěno, vesměs postrádají jakékoliv podstaty, není důvodu k dalšímu opatření z podnětu interpelace.
V Praze dne 10. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/II.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o surovém zacházení s vojíny 109. děl. pluku v Praze-Motole (tisk 1980/IV).
Tvrzení interpelace, že s vojíny dělostřeleckého pluku 101 (nikoli 109) v Praze-Motole se špatně zachází, neodpovídá skutečnosti. Při vý-
slechu ani jediný vojín v tom směru nepřenesl stížnosti. Zejména pokud se týká rotmistra a poddůstojníků v interpelaci jmenovaných, bylo výpovědí vojínů zjištěno, že ani proti nim není stížností na špatné zacházeni a že nepoužívají vůči vojínům výroků v interpelaci uvedených.
Dále neodpovídá skutečnosti tvrzení, že délesloužící, kteří berou relutum za stravu, přesto se stravují ve vojenské kuchyni na účet mužstva. Výslechem kuchařů a zástupců mužstva ve stravní komisi, jakož i nadřízených vojenských orgánů bylo zjištěno, že relutanti dostávají ve vojenské kuchyni toliko ranní kávu, za kterou se jim však sráží denně 25 haléřů ze stravného, a že žádné jiné jídlo z vojenské kuchyně neodebírají ani nedostávají. Stravují se buď v blízkém hostinci nebo u rodičů a příbuzných. Jest zřejmo, že tímto postupem ani vojenská správa, ani mužstvo není nikterak poškozováno.
Docpávání slamníků jest nutné v zájmu nejen pořádku, nýbrž i pohodli vojínů samých. Krátká lisovaná sláma, která jest k disposici, se brzy slehne a tvoří hrboly. Proto jest třeba slamníky docpávat, aby byly pružné a hladké. Při tom nejsou slamníky poškozovány, ani mužstvo šikanováno, jak se interpelace mylně domnívá. Docpávání se děje jen v nejnutnějších případech z počátku jednou, nejvýš dvakrát za měsíc. V žádném případě nepoužívá se cpaní slamníků Jako prostředku k šikanování nebo ukázňování vojínů.
Jelikož výsledek zavedeného šetření neprokázal důvodnost interpelovaných výtek, není příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.
V Praze dne 10. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/III.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o zacházení s mužstvem 5. pěšího pluku
na Smíchově a v Motole
(tisk 2030/XIV).
Setřením, provedeným z podnětu Interpelace, bylo zjištěno, že služební předpisy o vnitřní službě a zaměstnávání mužstva úklidem, čištěním chodeb a pod. se u pěšího pluku 5 přesně dodržují. Rovněž jen v mezích služebních předpisů vyžaduje se od vojínů, aby zachovali kázeň a
pořádek a docílili předepsaný vojenský výcvik. Prohlídky místností a doba denního zaměstnání mužstva jsou nařízeny denním řádem, který se rovněž zachovává. Nepřístojnosti, které uvádí interpelace v souvislost s prohlídkami místností nebyly šetřením zjištěny a ani nikdo z mužstva jich nepotvrdil.
Jakékoliv podstaty postrádá tvrzení, že vojenské osoby v interpelaci zmíněné s mužstvem špatně zacházejí. Při výslechu ani jediný z vojínů těchto stížností nepotvrdil. Zejména odporuje skutečnosti tvrzení, že četař Hájek dal vojínům na ulici uprostřed města povel "k zemi" a »vztyk«. Tvrzení, že jeden vojín spáchal pokus sebevraždy pro týrání již druhý den po nastoupení prezenční služby, jest smyšleno. Toho dne byla neděle a vojíni, kteří nebyli ještě presentováni a neměli ani vojenského stejnokroje, nebyli podrobeni dosud žádnému výcviku. Jde tu o vojína Františka Kocourka, který podle vlastního udání spáchal pokus sebevraždy z lítosti nad tím, že nebylo vyhověno jeho žádosti o zařadění do náhradní zálohy. Bylo zjištěno, že tento vojín pokoušel se o sebevraždu již v občanském životě.
V Praze dne 10. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/IV.
Odpověď
ministra národní obraný
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o vykořisťování vojínů a jejich pracovní síly u 4. děl. a 4. leteckého pluku v Hradci
Králové (tisk 1980/VII).
Práce vojínů, zmíněné v prvním odstavci interpelace, souvisely s vojenským výcvikem a byly konány ve. formě vojenského cvičení. Tvrzení, že vojíni byli při těchto pracích šikanování, neodpovídá skutečnosti.
Pokud se týká loupání brambor, vykonávají veškeré práce v kuchyni zpravidla kuchaři. Výjimečně, jestliže je třeba oloupali brambor značné množství, na příklad až několik a přibíra se
i mužstvo na výpomoc. Jsou to v prvé řadě vojíni v trestu kasárního vězení nebo lehce nemocní, určení lékařem k lehčí práci v ubikaci, kteří stejně po vydání rozkazu nemají nároku na vycházku.
Pro vojenské gážisty nekoná mužstvo žádné práce, které by se příčily platným předpisům.
Soukromou posluhu nebo jiné práce v interpelaci zmíněné konají jen vojíni, kteří se k tomu dobrovolně nabídli a za odměnu. Jelikož, jak bylo zjištěo, konají tyto práce mimo své služební zaměstnání, nelze ani v tomto postupu spatřovati nic závadného.
Jídelní lístek mužstva je sestavován za součinnosti jeho zástupců ve stravní komisi. Krupičná kaše, která byla připravena jen jednou a to na výslovné přání těchto zástupců mužstva, je velmi výživná, chutná a nikoli laciná strava. Též drštková polévka jest u mužstva velmi oblíbena. Tvrzení, že vojíni při těchto pokrmech nedostávají černou kávu, neodpovídá skutečnosti. Rovněž tvrzení, že vojíni trpí hladem, postrádá jakékoli podstaty. Vojíni, kterým normální strava nepostačuje, mohou žádati o větši příděl chleba, jehož se jim v dostatečné míře dostane.
V Praze dne 10. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/V.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o ubytovacích a stravních poměrech
u 23. pěšího pluku v Bratislavě
(tisk 1989/XII).
Ubytování aktivních vojínů pěšího pluku 23 v Bratislavě, jak bylo úředním šetřením, zavedeným z podnětu interpelace zjištěno, odpovídá platným předpisům a jest vyhovující. Jedině při nástupu záložníků na cvičení staly se dva případy, že tři záložníci po dobu několika dnů museti spáti na dvou postelích. Tato závada byla v nejkratší době odstaněna. Rovněž jest nepravdivé tvrzení, že vojíni z nedostatku místa museli spáti venku pod stanem. Pravda je, že někteří vojíni v letošních srpnových vedrech z vlastního popudu spali venku pod stromy na kasárním nádvoří, jelikož jim to bylo příjemnější.
Pro odstranění hmyzu byly ubikace podrobeny několikráte odborné desinfekci, po které stížnosti v tom směru ustaly.
Stížnosti na stravu vojínů nebyly provedeným šatřením ověřeny, ani nikdo z vojínů si na podobné závady nestěžoval.
Tvrzení, že se s mužstvem špatně zachází, pokládají jakékoliv podstaty, což bylo prokázáno i na konkrétním případu, který interpelace
uvádí. Jde tu o vojína Lamače, který byl potrestán 7 dny prosté samovazby, poněvadž se jednak vyhnul službě dozorčího vojína tím, že se dal zastupovati jiným vojínem bez vědomí představených, jednak proto, že v dozorci službě spal. Tvrzení, že onemocněl ve službě, neodpovídá skutečnosti. Vojín Lamač, který byl o těchto tvrzeních interpelace vyslechnut, udal, že nikdy nic podobného nehlásil a činů, pro které byl potrestán, se skutečně dopustil.
Za těchto okolností není důvodu k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze dne 12. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/VI.
Odpověď
ninistra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů.
o neudržitelném stavu stravování a pro-
tekčním umísťování presenčně sloužících
lékařů (tisk 1989/VIII).
Pokud se týká stížnosti interpelace na množství a jakost stravy, bylo zjištěno, že někteří frekventanti, kteří si stěžovali na nedostatek stravy, buď nežádali o větší příděl chleba, nebo pobírali relutum, takže chleba vůbec nedostávali. Nutno poznamenati, že chléb jest důležitou a výživnou součástí vojenské stravy, jehož se vojínům dostává v dostatečném množství, a mimo to, nedostačuje-li normální dávka, jest každý vojín oprávněn žádati o přídavek. O tom byli frekventanti poučeni a upozorněni, že chlebné lze poskytovati s výhradou, že výživa vojínů není ohrožena a že bude relutum za chleba odňato tomu, komu vojenská strava nebude dostačovati.
Dále bylo zjištěno, že frekventanti nedocházejí si pro stravu do kuchyně sami, což jest všude jinde zavedeno, nýbrž že strava se jim hromadně, avšak předepsané množství porcí, donáší do jejich ubikací, kdež si ji sami rozděluji. Za tohoto stavu se může státi, že se někdy na některého frekventanta dostane stravy méně, zvláště když přijde pozdě, nebo někteří si vezmou více než jim přináleží. Z téže příčiny bývá někdy strava vychladlá, než se donese do ubikací. Pro případ, že by se tyto závady opakovaly, bylo nařízeno, aby si frekventanti pro stravu chodili osobně do kuchyně.
Ke stížnosti, že v luštěninách bývají někdy kaménky, rozhodl velitel, aby luštěniny byly brány od jiného dodavatele a přípravě věnována příslušná pozornost.
Jiné stížnosti nebo závady po této stránce nebyly zjištěny. Kvalita i kvantita stravy byla několikráte neohlášenou prohlídkou přezkoumána a nezjištěno nic závadného.
Odvážení zbytků stravy s pomejemi jest smluvně zadáno nevojenské osobě, a postrádá tudíž jakékoli podstaty tvrzení, že se vojenskou stravou krmí vepřový dobytek vojenské správy nebo vojenských orgánů. V kasárnách není vepřového dobytka a ani nikdo z vojenských gážistů ho nechová. Rovněž nebylo nic závadného zjištěno co do odpočítávání obědů nepřítomným frekventantům, čímž odpadají samy sebou důsledky, vyvozované z opačného tvrzeni interpelace.
Pokud se týče přidělováni absolventů školy do definitivních posádek, vychází ministerstvo národní obrany jejich žádostem v nejširší míře vstříc a přiděluje je, pokud to služební poměry dovolují, do posádek, které si vyvolili. Žádná jiná hlediska jmenovitě národnostní nebo náboženská tu nerozhoduji. V posledním období bylo vyhověno z 90 Žádostí 74, takže jest zřejmo, že tu nemůže býti řeči o protěžování některých frekventantů.
Rovněž spočivá na mylných informacích tvrzení, že povyšování frekventantů se děje podle toho, v které posádce slouží, nebo že tu rozhoduje protekce. Povýšení jest u všech frekventantů závislé jedině na prospěchu ve škole a na praktické službě u vojenských útvarů.
V Praze dne 10. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/VII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů,
o použití aktivních důstojníků ve válce (tisk 2042/VI).
Podle výsledku úředního šetření, jemuž byly údaje interpelace podrobeny, postrádá jakékoli podstaty tvrzení, že podplukovník Kozelský použil závadných výroků v interpelaci zmíněných.
V podrobnostech odkazuji na úřední opravu uveřejněnou v »Rudém Večerníku« dne 15. listopadu 1932, ve které byla stejná inkriminace již vyvrácena.
Odpadají proto i všechny dedukce, které interpelace z tohoto případu mylně vyvozuje.
V Praze dne 10. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/VIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o ztýrání vojína Hobla nadporučíkem
Steifem u 102. dělostřeleckého pluku
v Rokycanech (tisk 2030/IX).
František Habl (nikoliv Hobl), vojín dělostřeleckého pluku 102, byl rozsudkem divisního soudu v Plzni či. Dtr 56/32/52 odsouzen nepodmínečně k osmiměsičnímu těžkému žaláři a ke ztrátě volebního práva pro zločin resp. přečin porušení subordinace podle §§ 145, 146: c, 150, 146: b a 156 vojenského trestního zákona, jakož i pro zločin utrhání na cti podle §§ 514 a 515 vojenského trestního zákona.
Rozsudek nabyl právní moci dne 23. dubna 1932 a odsouzený téhož dne trest nastoupil.
Tvrzení interpelace, že během líčení vyšlo najevo, že vojín Habl byl nadporučíkem Steifem zpoličkován, postrádá jakékoli podstaty. Naopak podle výsledku trestního řízení byte nade vší pochybnost prokázáno, že vojín Habl nebyl týrán a že obvinění proti nadporučíku Steifovi jest zcela bezdůvodné.
Není tedy důvodu k opatřením interpelaci požadovaným.
V Praze dne 11. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/IX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Štětky, Babela, Tylla a soudruhů
o chystaném snížení platů státních zaměstnanců (tisk 1841/III).
Vláda upozorňuje na zákon ze dne 28. prosince 1932, číslo 204 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních personálních.
V Praze dne 10. února 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2168/X.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Jurana, Štětky a soudruhů
o řádění tajné policie v Jihlavě (tisk 2084/I).
Policejní komisařství v Jihlavě zjistilo, že v Dělnickém domě v Jihlavě byla dne 12. listopadu 1932 svolána schůzka školních děti za okolnosti budicích důvodné podezřenu že jde o schůzku příčící se předpisům shromažďovacího, resp. spolkového zákona. Bezpečnostní orgány provedly proto na místě samém šetření, které zmíněné podezření plně potvrdilo. Přítomné děti byly proto odkázány do svých domovů a dvě dospělé osoby, které schůzku vedly, byly u policejního komisařství vyslechnuty (zatčeny nebyly ani vyhrožováno jim při tom nebylo) a proti jedné z nich učiněno trestní oznámení pro přestupek shromažďovacího zákona.
Pokud jde o školní děti, omezilo se policejní komisařství na to, že o případu vyrozumělo příslušné školní úřady.
Za těchto okolností nelze postupu policejního komisařství a jeho orgánů nic vytýkati a nemám důvodu k opatřením, která jsou v interpelaci žádána.
V Praze dne 7. února 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2168/XI.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o fašisaci obce Zlína, řízenou na ministra vnitra (tisk 2042/VIII).
Městské zastupitelstvo ve Zlíně opírajíc se o ustanovení § 7. zákona o mimořádných opatřeních bytové péče ze dne 11. července 1928, číslo 118 Sb. z. a n., jehož účinnost byla zákonem č. 164/1932 Sb. z. a n. prodloužena do 31. března 1933, usneslo se dne 1. července 1932, že vlastníci domů smějí pronajmouti bez svolení obce byty pouze v případech v § 7. tohoto zákona uvedených. Toto usnesení schválil zemský úřad v Brně.
V listopadu 1932 požádala Marie Švehlová městskou radu, aby mohla pronajmouti Karlu Mejzlíkovi, tehdy bytem v Kostelci u Štípy, 2 místnosti ve svém domě. Městská rada odepřela svolení k tomuto pronájmu, poněvadž Karel Mejzlík nevyhovoval žádné z podmínek, usnesených městským zastupitelstvem. Pouze jeho manželka má živnostenský list na prodej ovoce a jiného zboží v místě a na týdenních trzích ve Zlíně. Proti tomuto rozhodnutí podala Marie Švehlová odvolání k městskému zastupitelstvu ve Zlíně, jež však bylo usnesením ze dne 23. prosince 1932 zamítnuto. Rovněž byla zamítnuta stížnost Karla Mejzlíka proti jednání městské rady ve Zlíně, podaná u okresního úřadu a postoupená k vyřízení městskému zastupitelstvu ve Zlíně.
V Praze dne 31. ledna 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2168/XII.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů a ministra národní obrany
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o neslýchaném případu persekuce proletářského hnutí (tisk 1930/I).
V trestní věci vojínů Františka Marka a Eduarda Miky pro uloupeni vojenského letadla
nařídil divisní soud v Olomouci 17. dubna 1929 poštovnímu úřadu Praha 55 (Smíchov 1), aby podle § 227 vojenského trestního řádu předkládal mu k nahlédnuti veškerou poštu došlou z ciziny a určenou Josefu Roskotovi a jeho rodině v Košířích, "nevlastním to rodičům Mikovým".
Nedopatřením poštovního úřadu Praha 55 bylo i psaní, o němž se interpelace zmiňuje, předloženo divisnímu soudu, ačkoliv bylo podáno v tuzemsku. Vyšetřující soudce psaní otevřel a seznav, že sdělení není v žádné souvislosti s trestním řízením, je zavřel, opatřil předepsanou poznámkou a vrátil téhož dne poštovnímu úřadu.
Psaní bylo pak dne 22. června 1932 řádně doručeno manželce adresátově; neodpovídá proto skutečnosti tvrzeni interpelace, že došlo poštou zpět odesílateli.
Poštovním zaměstnancům, kteří závadu zavinili, bylo nedopatření přísně vytknuto a učiněno ihned opatření, aby k podobným případům napříště nedošlo.
Domněnka vyslovená v interpelaci, že poštovním úřadům byly dány nějaké rozkazy vztahující se na listovní tajemství a že doručování psaní dělnických odborových organisací divisním velitelstvím - správně šlo o doručení divisnímu soudu - se děje na základě jakýchsi příkazů orgánů poštovním úřadům nadřízených, je naprosto lichá. Poštovní správa žádného takového příkazu nedala. Poštovní zaměstnanci sami jsou si dobře vědomi povinností zachovávati listovní tajemství, této samozřejmé povinnosti přísně dbají, a není proto ani v tomto případě důvodů, aby jim byla připomenuta nebo aby byla učiněna v tom směru nějaká jiná opatření.
V Praze dne 9. ledna 1933.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v r.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/XIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o případu smrti vojína E. Školy u 9.
jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě
(tisk 1930/XVI).
Vojín Eduard Škola, jak bylo zavedeným šetřením a zejména soudní pitvou bezpečně zjištěno, zemřel dne 19. června 1932 následkem nad-
měrného požití koncentrovaného alkoholického nápoje, které vystoupilo v prudkou otravu alkoholem a způsobilo ochrnuti center mozkových, hlavně dýchacích, jež pak vyvolalo oedem plic a rozšíření a ochrnutí pravého srdce. K otravě došlo tím způsobem, že Škola se tajně zmocnil 11/2 litru rumu a toto množství vypil během necelé půl hodiny.
Tvrzení interpelace, že při jeho smrti spolupůsobily ještě jiné okolnosti, zejména špatná strava a týrání, neodpovídá skutečnosti. Nutno zdůrazniti, že vojín Škola byl před úmrtím úplně zdráv, na žádné choroby si nestěžoval a nebyl mezi vojíny, kteří toho dne hromadně onemocněli. Postrádá tudíž jakékoliv podstaty tvrzení, že na jeho zničené zdraví působila smrtelně otrava špatnou stravou.
Provedené šetření prokázalo dále, že Škola nebyl během presenční služby týrán. Naopak bylo zjištěno, že byl vojínem neukázněným, který se nedovedl resp. nechtěl přizpůsobiti vojenské kázni a pořádku. Pro opětované zločiny a přečiny vzpoury, porušení subordinace a jiné trestní činy byl mnohokráte potrestán jak soudně, tak kázeňsky. Četař déle sloužící Tóth byl svědkem jen některých z těchto případů a jest proto naprosto bezdůvodné osočování tohoto poddůstojníka, že Škola byl odsouzen na základě jeho křivého svědectví. Stejně jest bezdůvodně tvrzení, že Škola byl pro svoje politické přesvědčení persekvován.
V Praze dne 20. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2168/XIV.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o zákazu vycházek mužstva 5. pěšího pluku na Smíchově (tisk 2030/VII).
Zákaz vycházky mužstva uvedeného pluku na den 20. října 1932 nařídilo posádkové velitelství Velké Prahy na podkladě článku 196 Služebního řádu branné moci. Zákaz byl odvolán téhož dne po 18. hodině a mužstvu vycházka povolena.
V Praze dne 20. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.