Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
7. zasedání.
2165.
Interpelace:
I. posl. Netolického, Slavíčka, Tykala a druhů min. obchodu o udělování hostinských koncesí úřady I. a II. stolice,
II. posl. Štětky, Dvořáka, Hrubého a soudr. min. pošt a telegrafů o protizákonném odepření zaslání telegramu s projevem solidarity s holandskými námořníky klubem komunistických poslanců Československa,
III. posl. Babela a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o zabavování německého tisku,
IV. posl. Babela a soudr. min. spravedlnosti dr. Meissnerovi o zabavení článku »Otevřený dopis« v časopisu »Vorwärts«,
V. posl. Köhlera a druhů vládě o objasnění některých ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních,
VI. posl. Simma a druhů vládě o úředních opatřeních proti projevu nezaměstnaných v Jablonci n. Nisou dne 30. ledna 1933 a o strašlivém hospodářském stavu jabloneckého okresu,
VII. posl. Hatiny, Lance a druhů min. vnitra o úředních přehmatech u okresního úřadu v Lounech.
2165/I.
Interpelace
poslanců J. Netolického, J. Slavíčka, J. Tykala a druhů
ministru obchodu
o udělování hostinských koncesí úřady I. a II. stolice.
Zájmová společenstva hostinských a jejich ústřední organisace, vedle celé řady obecní i měšťanské samosprávy stěžují si poslední dobou naléhavé na stálé udělováni hostinských i výčepních koncesí úřady I. a II. stolice.
Jmenované korporace stěžují si nejen z toho důvodu, že jsou vyzývány k tomu, aby se vy-
jádřily k žádostem o koncese hostinské i výčepní a že, na jejich vyjádření, učiněné obezřetné a věcně, nebere se zřetele, ale hlavně proto, že výdělkové poměry, zhoršené dobou, stávají se neodůvodněným rozmnožováním koncesí neudržitelnými, ba katastrofálními. Okresní a zemské úřady nebéřou také žádného ohledu na výnos ministerstva obchodu ze dne 19. února 1922, čj. 5538, dle kterého jedna hostinská a výčepnická koncese má připadnouti na 500 obyvatel, koncese výčepu likérů na 1000 a výčep obyčejné kořalky na 5000 a taktéž koncese kavárnička a vinárenská na 5000 obyvatel.
Kdybychom dnes porovnali počet obyvatelstva s počtem udělených koncesí, nenašli bychom ani jedině obce, kde by tento poměr byl nalezen. Ve většině případů je poměr 100% horší a ani tento stav se nerespektuje.
Jsou případy, jako na př. v Chlumci n. Cidl.,
kde při počtu 4300 obyvatel k nynějším 18 kon-
cesím hostinským, přes odpor společenstva i obce, okresním úřadem povolena a zemským úřadem schválena byla koncese devatenáctá; v obci Rváčov u Hlinská při počtu 2 koncesí hostinských povolena okresním úřadem v Chrudimi koncese třetí. Společenstvo i obec byly proti povolení a když starosta obce i společenstva stěžovali si okres, hejtmanu Malzovi, odbyl je týž slovy, že není vázán zákonnými ustanoveními a o vůdčích činitelích ve státě se nevážně vyjádřil. Jedinečně je však, když v obci Hemže, okr. Vysoké Mýto, kde je 148 obyv., slovy jedno sto čtyřicet osm obyvatel a kde okresní úřad dvakráte žádost zamítl, povolí zemský úřad, vzdor stížnosti obce i společenstva a vzdor zákroku podavatele této interpelace, hostinskou koncesi třetí. Na 148 obyvatel tři hostinské koncese! A aby tato zvláštnost" byla něčím kryta, uvede zemský úřad v rozhodnutí, že obec Hemže je výletním místem a cílem turistů. Něco, co okresní úřad o obci ve svém obvodu neví a nikdo, ani v oblízkém okolí nezná. Občané v Hemži pak za 10 posledních let ani jediného turistu v obci a okolí neviděti.
Podobným neudržitelným zjevům je třeba učiniti přítrž a zavésti jednotnou, alespoň zmíněnému výnosu ministerstva obchodu odpovídající praksi, a proto táži se podepsaní:
1. Je pan ministr obchodu ochoten zjednati zmíněnému výnosu platnost?
2. Je pan ministr obchodu ochoten při propůjčování hostinských i výčepnických koncesí zavésti jednotnou, zmíněnému výnosu odpovídající praksi u úřadů I. a II. stolice?
V Praze dne 8. února 1933.
Netolický, Slavíček, Tykal,
Hynek, Fiala, Jos. Tůma, Polívka, Bazala, dr. Patejdl, dr. Moudrý, Pechmanová-Klosová, dr. Stránský, B. Procházka, Richter, Šmejcová, Mikuláš, Langr, Sladký, David, Malý, Lanc, Bergmann.
2165/II.
Interpelace
poslanců Štětky, Dvořáka, Hrubého a soudruhů
ministru pošt a telegrafů
o protizákonném odepření zaslání telegramu s projevem solidarity s holandskými námořníky klubem komunistických poslanců Československa.
Námořníci na holandské válečné lodi "De Zeven Provinzien" se vzbouřili, aby protestovali proti sníženi žoldu a uvěznění svých kamarádů.
Pracující třída na celém světě rozhořčeně odsuzuje úmysl imperialistické vlády Holandska torpédovati loď vzbouřených námořníků, jichž čin se velmi podobá hrdinnému činu námořníků carského křižníku »Kňaz Potěmkin«, kteří si získali sympatie proletariátu celého světa.
Ve čvrtek dne 9. února 1933 odeslal Klub poslanců komunistické strany Československa orgánu Komunistické strany Holandska »Tribune« tento telegram:
»Revoluční proletariát Československa se vzrušením béře na vědomí úmysl holandské vlády torpedovati loď "De Zeven Provinzien". Protestujeme a solidarisujenie se s bojem holandské pracující třídy a její vůdkyní KS Holandska. Klub poslanců KSČ. «
Telegram byl podán pod číslem 1547 u ústřední telegrafní stanice v Praze. Avšak téhož dne oznámila tato telegrafní stanice pod č. j. 820/II 33, že telegram nemůže býti odeslán, poněvadž odporuje § 7 telegrafní smlouvy.
Ptáme se pana ministra:
1. Ví pan ministr, že § 7 telegrafní smlouvy zakazuje odesílání telegramů urážlivého obsahu, takže telegrafní stanice neměla právo telegram klubu komunistických poslanců odmítnouti?
2. Ví pan ministr, že tato protizákonná prakse jemu podřízených úřadů není první toho druhu, že již několikrát telegrafní úřady takto protizákonně jednaly, posledně při telegramu klubu poslanců KČS do Budapešti na protest proti chystané popravě maďarských vůdců proletariátu?
3. Je pan ministr ochoten přísně vyšetřiti toto protizákonně jednání a naříditi, aby se v budoucnu již nikdy neopakovalo?
4. Je si vědom pan ministr, který se hlásí k socialismu, že odepříti odeslání tohoto solidárního telegramu je akt fašistické zlovůle?
V Praze dne 10. února 1933.
Štětka, Dvořák, Hrubý,
Kubač, Hodinová-Spurná, Čižinská, Kliment, Zápotocký, K. Procházka, Novotný, Juran, Hruška, Kuhn, Russ, Kopecký, Gottwald, Tyll, dr. Stern, Török, Stelner, Vallo.
2165/III (překlad).
Interpelace
poslance Babela a soudruhů
ministru vnitra a ministru spravedlnosti
o zabavování německého tisku.
V časopise »Vorwärts« (stejně v časopisech "Internationale", »Kämpfer« a »Arbeiterzeitung«) ze dne 20. listopadu 1932 zabavilo liberecké státní zastupitelství mezi jiným tato místa:
V Banské Bystrici došlo ve čtvrtek na tržišti k velkým dělnickým demonstracím. Obchodníci zavřeli obchody. V půl osmě večer demonstrace vyvrcholila, když 2000 osob zpívajících internacionálu táhlo před krajský soud, kde jsou zavřeni dělníci z Horehroní a žádalo, aby byli propuštěni. Mnoho oken bylo vytlučeno. Četnictvo a policie zatlačila zpět demonstrující dělníky. Mnoho dělníků bylo zraněno šavlemi, pendreky a ranami pažbou. Na četných místech bránili se demonstranti kamením. Demonstrace trvala dvě hodiny. Nálada dělníků je bojovná, neboť jde i o jejich požadavky, jež okresní hejtman slíbil splniti, »nebude-li se demonstrovati. «
* * *
Liberecká plynárna protestuje.
V pátek se konala schůze zaměstnanců liberecké městské plynárny, která byla tak četně navštívena, jako dosud nikdy. Schůze se jednomyslně usnesla protestovati proti novému prolévání krve a proti vydání komunistických poslanců.
* * *
V Moravské Ostravě dne 19. listopadu. Včera a dnes se konaly na Ostravsku četné schůze a demonstrace proti krvavě lázni v Polomce. Demonstrace se konaly v Hulvákách, Muglinově, Frýdku a Karvinné. V Třinci se konala závodní schůze, na které bylo 500 dělníků.
* * *
V Praze dne 19. listopadu. Ve schůzi pražské městské rady podala soudr. Jabůrková protest, který se měl zaslati ministerstvu vnitra. Primátor dr. Baxa dal hlasovati o tom, má-li se o tomto návrhu vůbec jednati, při čemž se mimo komunistické frakce postavily proti tomu všechny strany i »socialisté«.
* * *
V Olomouci dne 18. listopadu. V Kojetíně u Olomouce došlo před tamějším cukrovarem k projevu, jehož se účastnilo 300 většinou mladistvých dělníků. Na této improvisované schůzi bylo usneseno zaslati ministerstvu vnitra písemný protest.
* * *
V Mukačevě dne 18. listopadu. Dělnici pracující na kanalisaci usnesli se na protestu. V Berehově protestovali stavební dělnici.
* * *
V Bratislavě dne 18. listopadu. Dělníci na nouzových pracích v obci Hájníkách provedli půlhodinnou demonstrační stávku. Schůze nezaměstnaných v Hošících rovněž protestovala.
* * *
Protest mosteckých horníků.
V Mostě dne 18. listopadu. Jako první z dolů mosteckého revíru usnesl se důl »Herkules« jednomyslně na protestu proti Polomce na schůzi osazenstva ve středu při střídáni směn.
* * *
Další protesty proti stíháni pro velezradu.
Proti zahájenému řízení pro velezradu proti členům ústředního výboru K. S. Č. zaujaly stanovisko četně schůze dělníků. Příslušné protestní resoluce byly přijaty ve středu na schůzi žen v Tisové-Zelené Hoře, na které bylo 120 osob, a v sobotu na veřejně schůzi, konané v Jáchymově, na které bylo 150 osob. Dále se usnesly na protestech plenární schůze K. S. Č. v Nejdku a v Tisové u Nejdku.
* * *
Všechny tyto časopisecké zprávy byly zabaveny, poněvadž prý obsahují skutkovou podstatu přečinu podle § 300 trestního zákona (zlehčování úředních nařízení a pobuřováni proti státním nebo obecním úřadům, proti jednotlivým orgánům vlády atd. ) a skutkovou podstatu přečinu podle § 14, číslo 5, zákona na ochranu republiky (hanobení republiky surovým nebo štvavým způsobem tak, že to může snížiti vážnost republiky nebo ohroziti obecný mír v republice nebo její mezinárodní vztahy) !
Dále zabavilo liberecké státní zastupitelství mezi jiným tyto nápisy:
Vláda mlčí - dělnictvo mluví.
Ministr vnitra nepodává zprávu o Polomce.
Mohutné protestní hnuti proti novému prolévání krve.
Stupňujte bouři protestu proti Polomce!
Zabraňte, aby komunističtí poslanci nebyli vydáni!
Zostřete boj proti pronásledováni!
Dále zabavilo liberecké státní zastupitelství tento nápis článku:
Pracující rolníci, vstupte do bojovné fronty.
* * *
Všechna zde uvedená místa byla zabavena pro přečin podle § 300 trestního zákona nebo podle § 14, číslo 5, zákona na ochranu republiky. Zabaveni takových míst, které by ve špíně, otroctví a bezčestnosti starého Rakouska bylo bývalo zhola nemožno, stalo se možně teprve v demokratické republice s jejím libereckým státním zastupitelstvím, poněvadž se může spolehnouti na liberecký krajský soud. Neboť liberecký krajský soud potvrdil zabavení uvedených míst, které státní zastupitelstvo zabavilo, a pak zamítl námitku proti tomuto »nálezu«, poněvadž prý těmito místy byl spáchán přečin podle § 300 tr. z.
Podepsaní se táží:
Pane ministře! Co hodláte učiniti, abyste svobodu míněni a tiskovou svobodu, domněle zaručené ústavní listinou, ochránil proti výstřelkům libereckého státního zastupitelství, jelikož soudcovská ochrana libereckého krajského soudu úplně selhala?
V Praze dne 2. ledna 1933.
Babel,
Gottwald, Štětka, Kliment, Vallo, Hrubý, J. Svoboda, Krosnář, Dvořák, Śliwka, Török, Šťourač, Kuhn, Russ, Juran, Hruška, Novotný, Čižinská, Steiner, dr. Stern, Hodinová-Spurná,
2165/IV (překlad).
Interpelace
poslance Babela a soudruhů ministrovi spravedlnosti dru Meissnerovi
o zabavení článku »Otevřený dopis« v časopisu »Vorwärts«.
V časopisu »Vorwärts« ze dne 10. září 1932 bylo zabaveno několik míst z tohoto článku:
»Otevřený dopis
panu ministrovi spravedlnosti a sociálnímu demokratovi dru Alfrédu Meisnerovi v Praze.
Liberecké státní zastupitelství jest Váš orgán a v poslední instanci Vám podřízeno. Z podnětu tohoto státního zastupitelství dostali 3 členově představenstva dělnického konsumního spolku v Raspenavě předvolání vyšetřovacího soudce k libereckému krajskému soudu, aby se zjistila »trestní skutková podstata přečinu podle § 88 družstevního zákona«. Tento § 88 družstevního zákona pocházejícího z nejtemnějšího Rakouska, téměř 60 let starého, který se vztahuje také na naše dělnické konsumní spolky, zní takto:
»Rozšíří-li společenstvo svoji činnost na jiné předměty než které jsou v § l uvedeny (totiž podporování výdělku a hospodářství členů společným obchodováním nebo poskytováním úvěru), trestají se súčastnění členové společenstva pro přečin. «
Na základě takovéhoto trestního nálezu příslušného krajského soudu může policejní úřad druhé stolice přikročiti k rozpuštění.
»Trestnou« skutkovou podstatou jest však toto:
Na podzim roku 1929 Průmyslový svaz textilních dělníků nedostat včas pro několik svých Místních skupin v raspenavském obvodu od pražského ministerstva sociální péče státní příspěvky pro. nezaměstnané. Snad z nějakého lajdáctví ministerstva sociální péče, snad z nedostatku peněz nebo snad proto, že šlo o revoluční odborovou organisaci, která také tímto způsobem měla pocítiti požehnání československého ministerstva. Průmyslový svaz textilních dělníků marně čekal na státní příděl a jeho nezaměstnaní členové hladověli. Tu dělnický konsumní spolek v Raspenavě půjčil Průmyslovému svazu textilních dělníků 50. 000 Kč (které ostatně byly zatím splaceny), a touto příkladnou proletařskou solidaritou umožnil Průmyslovému svazn vyplatiti nezaměstnaným členům podpory v nezaměstnanosti. To jest tedy »trestný« čin. A proto Váš orgán, liberecké státní zastupitelství, které jest Vám v poslední instance podřízeno, nyní po třech letech zahájilo proti tem členům představenstva Dělnického konsumního spolku v Raspenavě trestní řízení podle
§ 88 družstevního zákona, tedy pro »rozšiřování činnosti konsumního spolku na jiné předměty než uvedené v § l družstevního zákona. « A tento Váš orgán také dobře ví, že odsouzení podle § 88 družstevního zákona podle jiného ustanovení družstevního zákona, vybaveného vším pohodlím středověku, může vésti v dalším průběhu k rozpuštění policejním úřadem II. stolice.
Co říkáte Vy, sociální demokrat, k tomuto zločinnému útoku na proletářský konsumní spolek? Pane ministře spravedlnosti, co si myslíte o svém státním zastupitelství?
Když strašlivá prakse, jak nejvyšší soud vykládá zákon na ochranu republiky, ukázala i nejzabedněnějšímu »demokratickému republikánovi«, že ostři zákona na ochranu republiky není namířeno proti monarchismu a fašismu, nýbrž téměř výhradně proti revolučním proletářům, měl jste pro rozhořčené protesty jen pokrčení ramen a námitku, že ministerstvo spravedlnosti nesmí zasahovati do soudcovské nezávislosti. Že jste spolutvůrcem zákona na ochranu republiky a že v pamětihodné parlamentní rozpravě v březnu 1923 byl jste to Vy, kdo všemi silami usiloval o přijetí zákona na ochranu republiky, o tom se zde nezmiňujeme. Neboť Vy jste sociální demokrat a víte, co děláte.
Ale státní zastupitelství nejsou nezávislá. Státní zástupci nejsou soudci, nýbrž justiční úředníci. Jsou závislí na pokynech vrchních státních zastupitelství, a tato jsou závislá na ministerstvu spravedlnosti, jehož pokynů musí bez výjimky poslouchati. Vy jste přednostou ministerstva spravedlnosti. Jediného, byť i jen telefonického pokynu Vašeho musí liberecké státní zastupitelství ihned uposlechnouti. Jediný příkaz, ba pouhý Váš pokyn libereckému státnímu zastupitelství a ihned musí býti zastaveno toto vyšetřování proti třem členům představenstva raspenavského konsumniho spolku pro přečin podle § 88 družstevního zákona, spáchaný vzorným činem proletářské solidarity. Vy, jako ministr spravedlnosti máte k tomu zákonné právo. Nemáte Vy. jako sociální demokrat k tomu povinnost, jíž nemůžete odepříti?
Nebo však. a na to se Vás tážeme se vší otevřeností, obstaráváte snad záležitosti GEC. a Svazu německých hospodářských družstev v Praze, jejichž orgány jako tříštící družstevní jednoty zřizovaly v severočeském kraji vzdorokonsumní spolky proti oposičně vedenému libereckému konsumnímu spolku »Vorwärts« nebo to podporovaly a jejichž orgány nyní pracuji v obvodu raspenavského dělnického konsumního spolku o založení nového vzdorokonsumního spolku? Všechno dosavadní úsilí družstevních ústředí řízených sociálními demokraty, aby dostala pod svou moc oposičně vedený liberecký konsumní spolek »Vorwärts«, veškeré jejich úsilí, aby zabránila spojení severočeských družstev prodchnutých revolučním duchem, žalostně se ztroskotala. Což nemusí tyto nové vzplanulé snahy vítati možnost, aby takováto upřímná a nepovolná družstva mohla býti rozpuštěna podle paragrafů 60 let starých, to znamená v tomto případě, poně-
vadž přece tak ohromné dělnické konsumní spolky nezmizí s povrchu zemského a ve skutečnosti vůbec ani rozpuštěny býti nemohou, že takováto oposiční družstva dostanou vedení příjemné pražským ústřednám a že hrou jednoho paragrafu za pomoci státního zastupitelství a krajského soudu budou prostě uloupena revolučně smýšlejícím členům, jejichž převážná většina má úplnou důvěru k nynějšímu oposičnímu vedení. Či směřují opatření libereckého státního zastupitelství již od prvopočátku k tomu, aby způsobila stav, jehož potřebuji tvůrci tak zvaného zákona o pofašistění (návrh zákona o družstevní ústředně), aby podle ustanovení tohoto zákona mohli nahraditi "nepříjemné" opoziční vedení velmi hodným a povolným vedením?
Po 59 let špíny, otroctví a nepočestnosti starého Rakouska se tohoto § 88 proti dělnickým konsumním spolkům nepoužilo a v 60. roce směla by se státní zastupitelství pokusiti o takovéto strašlivé útoky na proletářská družstva?
Odpovězte úplně jasně: Vyzval jste státní zastupitelstva, aby věnovala svou pozornost § 88 družstevního zákona k zahájení trestního řízení proti oposičně spravovaným dělnickým konsumním spolkům? Neboť až dosud byly obdařeny žalobami podle § 88 družstevního zákona výhradně jen konsumní spolky spravované prý "komunisticky«, tak »Včela» v Praze a konsumní spolek "Vorwärts" v Liberci a nyní má býti takovou obžalobou obšťastněn také dělnický konsumní spolek v Raspenavě.
Jestliže jste však svým orgánům, státním zastupitelstvím, takové rozkazy nedal - jste ochoten ihned telegraficky, nebo telefonicky přísně naříditi libereckému státnímu zastupitelství, aby ihned zastavilo řízení proti členům představenstva dělnického konsumního spolku v Raspenavě pro § 88 družstevního zákona?
Jste mimo to ochoten vydati všem státním zastupitelstvím všech krajských soudů přísný pokyn, aby nepoužívala proslaveného § 88 družstevního zákona proti dělnickým konsumním spolkům aspoň právě tak, jak tomu bylo v reakčním Rakousku?
Tážeme se jasně a žádáme jasnou odpověď!
V Liberci a v Praze dne 9. září 1932. Družstevní opozice v Československé republice. «
Tážeme se pana ministra:
Ví o takovéto konriskační praksi?
Co zamýšlí učiniti, aby se takovéto případy nemohly již opakovati?
V Praze dne 23. prosince 1932.
Babel,
Vallo, Gottwald, Tyll, K. Procházka, Novotný, Štourač, Štětka, Kopecký, dr. Stern, Kuhn, Zápotocký, Juran, Hruška, Čižinská, HodinováSpurná, Krosnář, J. Svoboda, Dvořák, Török, Kliment,
2165/V (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů vládě
o objasnění některých ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1932, číslo 204 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních.
Zákon ze dne 28. prosince 1932, číslo 204 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1933, platí podle § 23, odst. l, i pro zaměstnance veřejno-právních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. l, platového zákona. Těmito zaměstnanci jsou nepochybně míněni smluvní zaměstnanci samosprávných sborů, k nimž lze nanejvýš ještě připočísti smluvní zaměstnance ústavů těchto veřejnoprávních sborů. Smluvními zaměstnanci dlužno zde rozuměti zaměstnance, kteří na rozdíl od stálých zaměstnanců tak jako dříve jsou podrobeni právním předpisům zákona o obchodních pomocnících.
Pokyn ministerstva vnitra vydaný v prosinci 1932 samosprávným sborům, že se mají snížiti platy veřejných zaměstnanců, který tedy byl vydán ještě celé týdny před vydáním zákona, šel ve výkladu zmíněného ustanovení § 23 zákona číslo 204/1932 Sb. z a n., tak daleko, že žádá, aby byly sníženy služební požitky dokonce zaměstnanců městských podniků, které mají úplně samostatné hospodářství a naprosto nesouvisí s obecními financemi. Jde zde na př. o městské elektrárny, plynárny a vodárny atd., jejichž zaměstnance přijala ředitelství nebo správní sbory těchto podniků podle hromadných smluv a které naprosto neustanovila obec. Obecní zastupitelstva dokonce ani tyto zaměstnance nepotvrzují. Jejich místa nejsou vůbec systemisována a po sebe delší službě se nikdy nepovažují za městské zaměstnance, nýbrž jejich služební poměr se musí vždy posuzovati podle zákona o obchodních pomocnicích. Zmíněný výnos ministerstva vnitra k těmto skutečnostem vůbec nepřihlížel. Způsobil však, že rozličné obce ihned uznaly za nutné naříditi, aby se u uvedených podniků snížily platy podle platového zákona, jako by šlo o městské zaměstnance nebo o smluvní zaměstnance města. Tato opatřeni ministerstva vnitra a měst nejsou podle přesvědčení interpelantů správná, a tito zaměstnanci se jim brání. Kromě toho poslední věta § 27, odst. l, zákona číslo 204/1932 Sb. z. a n., obsahuje ustanovení, že hromadné smlouvy dělnické nejsou tímto zákonem dotčeny. Zvláštní a naprosto nepochopitelné jest, že zde zákon připouští, aby se zákonem měnily hromadné smlouvy zaměstnanců. Ale jistě není ani nejmenšího důvodu, proč by hromadné smlouvy za-
městnanců měly býti méně chráněny než hromadné smlouvy dělníků. Obě skupiny zaměstnanců jsou přece v těchto případech soukromými zaměstnanci, jejichž platy a mzdy nesouvisí s obecními nebo státními financemi a snížení těchto platů a mezd tedy jim také neulehčí. Není možné, aby se na tyto soukromé zaměstnance, kteří mohou býti kdykoliv vypověděni a ani zdaleka nemají těch nároků na zaopatření Jako nevypověditelní veřejní zaměstnanci, přesunovaly sice povinnosti těchto veřejných zaměstnanců, ale nevyhradila se jim stejná práva. Proto jest jen spravedlivé a slušné, budou-li tito soukromí zaměstnanci bez výjimky chráněni před účinky zákona.
§ 28 zákona číslo 204/1932 Sb. z. a n., zmocňuje vládu, aby vhodnými opatřeními vyrovnala nesrovnalosti, které by z provedení tohoto zákona vznikly. Zřejmou nesrovnalosti jest zmíněné ustanovení § 27, odst. 1, podle něhož se s hromadnými smlouvami zaměstnanců nenakládá stejně jako s hromadnými smlouvami dělníků, pokud jde o ochranu před účinky zákona, a že soukromí zaměstnanci těch samostatných městských podniků, jejichž zaměstnaná nejsou zaměstnanci městskými, podléhají sice povinnostem veřejných zaměstnanců, pokud jde o snížení platů, ale nemají stejných práv.
Proto podepsaní žádají, aby vláda v prováděcím nařízení zjednala jasno v těchto bodech a aby zase napravila křivdu, která byla spáchána na soukromých zaměstnancích zmíněných podniků podle neodůvodněných pokynů ministerstva vnitra.
Podepsaní se tedy táží vlády:
Jest vláda ochotna v prováděcím nařízejní k zákonu číslo 204/1932 Sb. z. a n., ustanoviti, že zaměstnanci městských podniků, jejichž služební poměr se musí posuzovati podle zákona o obchodních pomocnících a jejichž práva nejsou rovnocenná právům veřejných zaměstnanců, nejsou dotčeni účinky zákona číslo 204/1932 Sb. z. a n. ?
Jest vláda ochotna vysloviti v prováděcím nařízení, že platné hromadné smlouvy soukromých zaměstnanců mají býti chráněny před následky zákona číslo) 204/1932 Sb. z. a n., stejně jako hromadné smlouvy dělníků podle § 27, odst. 1, poslední věta?
V Praze dne 7. února 1933.
Köhler,
Schubert, inž. Jung, Knirsch, Kasper, Krebs, Simm,
Geyer, dr. Keibl, dr. Hassold, inž. Kallina, Krum-
pe, Greif, dr. Petersilka, Bobek, Horpynka, dr.
Hanreich, dr. Schollich, Matzner, Oehlinger,
Scharnagl.
2165 VI (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů vládě
o úředních opatřeních proti projevu nezaměstnaných v Jablonci nad Nisou dne 30. ledna 1933 a o strašlivém hospodářském stavu jabloneckého okresu.
Obyvatelstvo Jizerských hor zamýšlelo uspořádati v pondělí dne 30. ledna projev »Pro práci a chleba«. K tomuto projevu měly se shromážditi masy usedlého obyvatelstva, a to všech vrstev k jedinému účelu: pro mimořádnou nouzi v Jizerských horách, tedy v jabloneckém okresu požádati vládu o rychlou pomoc. 20. 000 lidí, nezaměstnaní z Jizerských hor, mimo to příslušníci upadajícího obchodního a živnostenského stavu, chtěli rovněž manifestovati a podnik neměl rušiti nijaký nesouzvuk ani politický ani jiný. Přes tento úmysl úřady projev zakázaly, a to z důvodů zachování veřejného pokoje a pořádku, aniž tyto důvody zákazu uvedly podrobněji. Tak došlo pak k událostem včerejšího dne, o nichž vláda jistě ví.
K tomu třeba zásadně vysloviti mínění, že zákazy projevu vůle širokých vrstev státních občanů působí vždy roztrpčení, které ve zvláštním případě působí vedle tělesné nouze další stísněnost duševní. Tím se však bohužel nikterak positivně nezasahuje do nerozřešeného sociálního a hospodářského problému. Dále mezi strádajícími a úřady, jako žádoucími tlumočníky zájmů obyvatelstva u vlády, vzniká roztržka, která obrovsky vzrůstá a jejíž zlé následky se vůbec nedají tušiti.
Zákaz zamýšleného projevu jabloneckých nezaměstnaných dne 30. ledna posuzujeme hlavně z této zásadní stránky, při čemž se honosíme, že máme na věci lepší názor a že také naše nazírání jest psychologicky přijatelnější než úřadů. Jabloneckým událostem ze dne 30. ledna bylo by tedy bývalo možno zabrániti, kdyby se bylo bývalo obyvatelům Pojizeří zaručilo jejich právo na volný projev mínění a vůle, místo aby se jim v něm překáželo a aby při tomto pokusu musilo dojíti k pobuřujícím policejním zákrokům. Tímto zjištěním vyslovujeme své nejhlubší politováni, že při pronásledováni demonstrantů zakročovali policejní činitelé i proti osobám, které se věci vůbec neúčastnily. Již dne 21. října 1932 upozornili jsme vládu naléhavou interpelací tisk 2019 na mimořádnou nouzi v Jizerských horách a předložili jsme vládě několik požadavků, které byly vytýčeny na různých konferencích městských i o-
becních starostů jmenovaného území pro strašlivé hospodářské poměry. Tenkráte jsme zdůraznili, že by vláda měla věnovati těmto požadavkům největší pozornost. Nejsou to zvláštní požadavky jednoho okresu, postrádající odůvodnění, naopak jsou odůvodněny mimořádným nouzovým stavem onoho kraje. Jablonecký okres má nejen největší absolutní počet nezaměstnaných, ale také relativně jest toto číslo nejstrašlivější ze všech nouzových okresů. Tyto požadavky jsou však odůvodněny také tím, že jablonecký okres má právo na mimořádnou sociální péči, poněvadž v dobách dobrého obchodního chodu patřil k okresům, které ve státě platily nejvíce daní.
Vláda dodnes neuznala za nutně, aby se zabývala touto naléhavou interpelací. Po jejích prohlášeních nepřišla dosud ještě praktická pomoc. Proto znovu upozorňujeme vládu na bídu v Jizerských horách a interpelujeme naléhavěji než kdy jindy, aby nyní bezodkladně učinila opatření. Připomínajíce svou interpelaci ze dne 21. října 1932 tisk 2019, tážeme se vlády:
1. Jest vláda ochotna ihned poskytnouti 5 milionů Kč ze státních peněz, aby bylo možno vypláceti nezaměstnaným jabloneckého okresu jako přídavek nouzovou výpomoc?
2. Jest ochotna neprodleně předložiti sněmovnám k usneseni žádané zákony o sanaci obecních financí?
Jest dále ochotna k oživení veškerého hospodářství věnovati zvláštní pozornost sjednáni obchodních smluv, zrušení devisových předpisů atd. ?
Dále se tážeme vlády:
4. Jest ochotna urychliti usnesení investiční půjčky?
5. Jest ochotna - majíc na mysli následky zbytečných úředních zákazů - naříditi úřadům, aby nezabraňovaly obyvatelstvu projevy vůle, a konečně naříditi bezpečnostním činitelům, aby postupovali s náležitým ohledem na život a bezpečnost lidí, kteří nemají nijaké ochrany, a aby právě unáhlenými opatřeními neohrožovali bezpečnost?
V Praze dne 31. ledna 1933.
Simm,
Geyer, Knirsch, Kasper, dr. Schollich, dr. Hassold, Oehlinger, dr. Petersilka, dr. Luschka, Greif, Bobek, inž. Kallina, dr. Hanreich, Köhler, Schubert, inž. Jung, Krebs, Matzner, dr. Keibl, Horpynka, Krumpe, Kunz, Scharnagl.
2165/VII.
Interpelace
poslanců Aloise Hatiny, Josefa Laňce a druhů
ministru vnitra
o úředních přehmatech u okresního úřadu v Lounech.
Výnosem zemského úřadu ze dne 9. prosince 1932, č. 666. 335 z r. 1932-1-1375/2 z r. 1932 bylo rozpuštěno v Citolibech obecní zastupitelstvo. Ve smyslu citovaného výnosu učinil pak okresní úřad v Lounech k příkazu zemského úřadu potřebná opatření k dosazení obecní správní komise. K provedení příkazu zemského úřadu použil však okresní úřad v Lounech neobvyklé formy, která u převážně většiny obyvatelstva obce citolibské vyvolala ne vážnost a odpor vůči okresnímu úřadu. Případ podle vykonaného šetřeni udál se podle pravdy takto:
Dne 21. prosince 1932 v dopoledních hodinách dostavil se do obecni úřadovny v Citolibech nově jmenovaný předseda správní komise statkář Josef Mocker a předložil starostovi Fivébrovi výměr okresního úřadu, jímž je statkář Mocker vybízen, aby převzal obecní kancelář.
Předseda obecní správní komise Josef Mocker hrubým způsobem na to vyzval dosavadního starostu Václava Fivébra, aby mu k příkazu okresního úřadu obecní úřad předal. Starosta Fivébr odmítl tak učiniti, neboť do tohoto okamžiku nebyl mu rozpouštěci výměr okresním úřadem doručen. Odebrali se proto oba k telefonu, aby od okresního úřadu si vyžádali vysvětlení.
Předseda obecni správní komise Mocker stěžoval si telefonicky vrchnímu okresnímu komisaři Balíkovi, že starosta Fivébr zdráhá se obecní úřad předati. Na otázku vrchního komisaře Balíka proč obecní úřad nechce předati, odvětil starosta Fivébr, že nedostal rozpouštěci výměr a že obecní úřad předá teprve tehdy, až mu výměr o rozpuštění obecního zastupitelstva bude doručen. Vrchní komisař Balík na to starostovi Fivébrovi odpověděl, že výměr zapomněl přiložiti, ale že jej dodatečně zašle, avšak přesto, že mu ukládá, aby obecní úřad ihned předal. Starosta Fivébr tomuto příkazu vrchního komisaře odporoval, a namítal, že musí míti na předání úřadu alespoň den času a znovu vrchního komisaře Balíka upozornil na fakt, že rozpouštěci výměr do tohoto okamžiku v ruce nemá. Na to vrchní komisař Balík uložil Fivébrovi, aby úřad předal následujícího dne, t. j. 22. prosince. Předávání obecního úřadu započalo podle příkazu vrchního okresního komisaře dne 22. prosince o 10. hod. dopolední a ani v této době nebyl starostovi Fivébrovi rozpouštěci výměr doručen. O tom svědčí zápis v protokole, který byl o pře-