Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933,

III. volební období.

7. zasedání.

2153.

Interpelace:

I. posl. Dvořáka a soudr. min. vnitra o postupu ředitelství továrny »Solo« a podpoře jeho okresním úřadem v Sušici,

II. posl. Klimenta a soudr. min. vnitra o suspendování politických práv pol. okr. Nový Jičín,

III. posl. Kubače, Vallo, Steinera a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o zavraždění J. Kovacse policejním strážníkem Josefem Gregušem,

IV. posl. Babela, Hadka a soudr. min. vnitra Černému, že mikulovské četnictvo hrubě ztýralo nemocné nezaměstnané na policejní strážnici,

V. posl. Töröka a soudr. min. spravedlnosti o zabavovací praksi užhorodské censury.

2153/I.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů

ministra vnitra

o postupu ředitelství továrny »Solo« a podpoře jeho okresním úřadem v Sušicí.

Řiditelství sirkárny akc. spol. »Solo« v Sušici snaží se zbaviti dělnictvo důvěrníka, který je poctivě zastupuje. Proto místní organisace KSČ svolala veřejnou schůzi lidu na 11. ledna 1933. Tuto schůzi okresní úřad zakázal s obvyklým udáním důvodů, ač skutečného důvodu zde nebylo. Toto zakazováni schůzi na sušickém okrese stalo se systémem a zdá se, že okresní úřad v Sušici je proto, aby úplně libovolné porušoval shromažďovací svobodu. Tak v posledním čase jsou zakazovány schůze v Nezdicích, Kašperských Horách a celém okolí. Před shora uvedenou schůzí v Sušici vyjádřil se ředitel sirkárny Čížek, že se postará, aby žádná schůze nebyla. Okresní úřad tuto schůzi také skutečně zakázal. Po tomto zákazu svolali dělníci schůzi na § 2. shrom. zák. jako schůzi důvěrnou. Ač tato schůze byla svolána tak, že odpovídala

stanoveným předpisům, dostavil se komisař politické správy, který schůzi rozpustil. Na přímý dotaz posl. Dvořáka, jaký důvod jej k rozpuštění vede, prohlásil, že má na to instrukce. Toto jednání komisaře vyvolalo velké pobouření. Korunu svému protizákonnému jednání nasadil však komisař tím, že poslal četnictvo, aby posl. Dvořáka zatklo. Tento úplně protizákonný postup komisaře a celníků pobouřil občanstvo tak, že došlo k velice demonstraci, při niž četnictvo pětkrát podniklo bajonetový útok proti občanstvu. Řada dělníků byla bezdůvodně ztlučena a zjišťována.

Tážeme se pana ministra, zda-li úředníci okr. úřadu v Sušici mohou likvidovati shromaždovací svobodu a zda-li mají takové instrukce, že svým protizákonným postupem provokuji občanstvo, který zřejmě směřuje ke krveprolití?

Podepsaní se ptají, jest-li úřednici politické správy jsou zaměstnanci státu nebo pana řiditele Čížka, že tak ochotné poslouchají jeho pokynů?

Podepsaní se ptají, zda-li úředníci politické správy a četnictva jsou povinni znáti ústavní zákony ČSR a zda-li jsou poučeni, jak se mají chovati k členu NS?

Tážeme se pana ministra, zda je ochoten celou věc vyšetřit a vinníky - zvláště intervenujícího komisaře na schůzi a vrch. strážmistra Nováka -

potrestat a uložit okresním, orgánům, aby svým postupem neprovokovali občanstvo?

V Pr a z e, dne 17. ledna 1933.

Dvořák,

Štětka, Zápotocký, Török, Steiner, Kliment, Gottwald, Kubač, Hodinová-Spurná, Vallo, Čižinská, Juran, Hádek, Hrubý, Šlíwka, Hruška, Novotný, Babel, J. Svoboda, Russ, Krosnář, Kuhn.

2153 II.

Interpelace

poslance Klimenta a soudruhů

ministru vnitra

o suspendování politických práv v polit, okrese Nový Jičín.

Více než dva roky trvá v pol. okr. Nový Jičín pravý výjimečný stav, úplné suspendováni jakéhokoliv shromažďovacího práva. Na každé oznámení schůze následuje zákaz, jsou zakazovány i zavodní schůze, mající na denním pořadu jen závodní záležitosti. Přes dva roky nekonala se veřejná schůze v Butovicích proto, že okresní hejtman to nedovolí; jesle horši je to v Kopřivnici, kde zakaz následuje na každé oznámení ať se jedná o schůzi jakoukoliv. Stalo se již vícekrát, že v důsledku zákazu došlo k zákrokům četnictva proti dělníkům, jdoucím na schůzi, jak se znovu opakovalo ve čtvrtek, dne 16. prosince. Na ten den svolal Svaz dělnictva Kovoprůmyslu, skupina Kopřivnice, tovární schůzi s programem: »Krise v kovoprumyslu a tovární záležitosti«. Schůze byla včas hlášena a její konání uvedeno ve známost plakáty. Schůze svolána na 4. hodinu odpol. V l hod. t. j. tři hodiny před konáním schůze, byl svolavatelům doručen výměr o zákazu a četnictvo jim nařídilo, aby okamžitě provedli odstranění plakátů. Svolavatelé musili v pracovní době běhat po Kopřivnici a odstraňovat plakáty. V určenou hodinu stovky dělníků šly na schůzi a byly přivítány četnickou pohotovostí, která je na místě rozháněla

Dělnictvo velmi ostře odsuzovalo - - - nezákonný ústavní listině odporující postup okresního hejtmana dra. Števy v Novém Jičíně.

V pondělí 20. t. m. vyslalo dělnictvo na okresní úřad deputaci, která žádala, aby konání schůzí nebylo ustavičně zakazováno; dělnictvo se potřebuje scházet a konat své schůze, protože útoky zaměstnavatelů se zostřuji a nyní dokonce došlo k zastavení celého závodu a pro ubíjení výroby má se dále pokračovati v massovém propouštění; proto se dělnictvo potřebuje dohodnout, sjednotit a bránit. Okr. hejtman však deputaci odmítl a konečně prohlásil, že jednou pro vždy oznamuje, že vůbec žádnou schůzi v Kopřivnici nepovolí. Dělnictvo se proto musí scházeti přes zákaz a nuže proto dojíti ke srážkám 5 četníky, policií a dělnictvem, hájícím své zákonem zaručené právo.

Ptáme se proto pana ministra, je-li ochoten, okamžitě naříditi, aby shromažďovací svoboda, ústavní listinou zaručená, byla přiznána i dělnictvu v Kopřivnici, okr. Nový Jičín, a pan okresní hejtman poučen, že je i on povinen říditi se aspoň základními ústavními zákony?

V Praze, dne 23. prosince 1932

Kliment,

Babel, K. Procházka, Dvořák, Novotný, Török, Hadek, Höhnel, Kubač, Hruška, Štětka, Hrubý, Juran, Tyll, Zápotocký, Gottwald, Krosnář, Russ, Šťourač, J. Svoboda, Vallo.

2153 III.

Interpelace

poslanců Kubače, Vallo, Steinera

a soudruhů

ministru vnitra a ministru spravedlnosti o zavraždění J. Kovacse policejním strážníkem, Josefem Gregušem.

Dne 26. února 1932 odešel obyvatel obce Parkán J. Kovacs se svými druhy Josefem Juhaszem a Josefem Rebkou, aby před obecními volbami, které se měly konat v Parkáni, maloval agitační hesla a číslo kandidátky. Když se dostavil na ulici, zvanou Kakadvar a když dělník Juhász odešel od něho několik kroků, viděl Kovacs, že ve slinu slojí v civilních šálech strážník Josef Greguš. Juhasz popošel podél strážníka a chtěl v malé vzdálenosti počkat, až dva druzí dělníci ho dostihnou. Strážnik Greguš na to dal se směrem ke Kovacsovi a když se ocitl za jeho zády, vytáhl silnou hůl, kterou měl schovánu pod dlouhým pláštěm, a udeřil Kovacse ze zadu po hlavě tak silně, že tomuto vypadla z rukou nádoba s barvou a dělník padl na zem. Strážnik Greguš na to se postavil před dělníka na zemi a když tento pokusil se zvednouti, ustoupil od něho na malou vzdálenost, elektrickou svítilnou posvítil Kovacsovi ne na tvář, ale přímo na prsa a třikrát po něm střelil ze služební pistole. Kovacs jsa zasažen, shroutil se. Po několika vteřinách zůstal ležet na zemi. Potom se pokusil ještě jednou vstál, udělal několik kroků, a definitivně klesl. Greguš po celou tu dobu ho pozoroval, a když upadl po druhé, utikal směrem do Košutovy ulice, kam ho pronásledoval Josef Juhasz. Když Greguš zjistil, že je sledován, vrátil se na místo, kde zůstal ležet Kovacs. Josef Juhasz a Josef Rebka byli na to v půl 9. hod. več. zatknuti.

Josef Greguš uvedl do úředního protokolu, že byl Kovacsem napaden nožem, dokonce byl mu nožem probodnul zimník a kabát, a proto prý jen v sebeobraně byl donucen použiti střelné zbraně.

Toto tvrzení Josefa Greguše je lživé, protože soudní pitvou, která byla provedena v Ostrihomě v župní nemocnici, soudními lékaři krajského sou-

du z Budapešti, bylo zjistěno, že Kovacs, který zranění podlehl byl

1. ) udeřen ze zadu tupým předmětem do hlavy, takže v důsledku toho upadl na zem,

2. ) při pádu na zem zlomil si kotníky na obou rukou, takže nemohl žádný předmět, tím méne nějaký nůž, držet v ruce, a jim ohrožovat Greguse,

3. ) byl zasažen ranami směrujícími shora dolů a nemohl tedy zaujímati vůči Gregušovi posici útočnou, ale naopak musel klečel na zem.

Ještě v den vraždy byl proveden výslech Juhasze a Rebky, policii v Parkáni, a při výslechu svědka Josefa Rebky byl přítomen též strážník Josef Greguš.

Na základě toho podal právní zástupce Julis Kovacsove, vdovy po zavražděném, dne 9. března 1932 státnímu zastupitelství v Komárně trestní oznámení proti strážníkovi Josefu Gregušovi pro zločin vraždy dle §u 278 tr. z. s návrhem, aby podezřely byl okamžitě vzat do vyšetřovací vazby, vzhledem na nebezpečí kolluse a aby vyšetřovaní bylo svěřeno přímo vyšetřujícím i soudci v Komárně.

Zaležitost tato jest vedena u stát. zast. v Komárně pod č. j. St 610 32 a byli svědci Josef Juhasz a Josef Rebka skutečně vyšetřujícím soudcem vyslechnuti a taktéž plně potvrdili zde uvedený skutkový stav.

Přes to z vraždy podezřelý strážník Josef Greguš dále jest ponechán ve službě, byl jen přesazen na výhodnější místo a třebas ode dne vraždy minul již téměř rok ani státní zastupitelstvo v Komárně ani obžalobní rada krajského soudu v Komárně, ani dost málo se nesnaží, aby vyšetřování skončily a z vraždy podezřelého Josefa Greguše daly v obžalobu.

Poslanec Josef Štětka podal v teto věci v březnu 1932 panu ministru spravedlnosti interpelaci tisk 1698/II která však do dnešního dne nebyla vůbec zodpověděna.

Ptáme se proto pana ministra spravedlnosti:

Co hodlá podniknouti aby jemu podřízený orgán státní zastupitelstvo v Komárně uspíšilo skončeni vyšetřování a podalo obžalovací spis proti Josefu Gregušovi?

Hodlá odpověděti na naši interpelaci tisk 1698/II z března 1932 v teto věci?

Pana ministra vnitra se ptáme:

Hodlá pan ministr trpět i na dále, aby v službách jemu podřízené policie byli zaměstnáni - -?

Je ochoten postarati se neprodleně, aby vdově po zavražděném dostalo se doživotního zaopatření v podobě pravidelné renty 600, - Kč měsíčné?

V Praze, dne 26. ledna 1933

Kubač, Vallo, Steiner,

Kuhn, Russ, Hadek, Höhnel, Hruška, Gottwald, Zápotocký, Kliment, J. Svoboda, Štětka, Hrubý, Kopecký, Novotný, dr Stern, Török, Hodinová-Spurná, Šťourač, Čižinská.

2153/IV. (překlad).

Interpelace

poslanců Babela, Hadka a soudruhů

ministrovi vnitra Černému, že mikulovské četnictvo hrubě ztýralo nemocné nezaměstnané na policejní strážnici.

Mikulovské četnictvo vyšetřuje podle vzoru středověké inkvisice. Bez jakéhokoliv důvodu nezaměstnané dodané k výslechu těžce týrá a mučí, aby v vnutilo výpovědi, jichž četnictvo potřebuje k soudnímu stíhaní.

Dne 17. prosince t. r. četnický stábní strážmistr Šafařík dopravil na policejní strážnici eskortou 26letého, svobodného nezaměstnaného Ludvika Grosche.

Grosch, syn staré vdovy, úplně nemajetný, bydlí ve vagónu za městem, má plicní chorobu a jest velmi churavý, jeho bratr rovněž úplně k práci nezpůsobilý, nemocny člověk, všichni se živí žebrotou, měl vypovídati na strážnici, od koho má letáky. Grosch onoho člověka neznal a jeho jméno neřekl. Četník Šafařík chtěl výpověď stůj co stůj vynutiti a proto odeslal všechny přítomné strážníky a četníky ze strážnice. Šafařík uchopil pak slabého a nemocného Gtosche, a mrštil jim o stěnu. Neustále ho trýzně a vyhrožuje mu, že mu vyrazí pažbou zuby, vynutil na něm Šafařík výpověď, za kterou nemůže Grosch odpovídati a kterou učinil z nouze. Grosch byl vyslýchán plně tři hodiny, při čemž se používalo tohoto teroru a týrání, pak byl vstrčen do vězení a opět propuštěn.

Grosch, jakmile opustil vězení, ihned oznámil shromažděným nezaměstnaným, jak byl ztýrán a šel s nimi do schůze, kde své výpovědi před 230 lidmi odvolal a vylíčil, za jakých podmínek byl přinucen k této nesprávné výpovědi. Davu zmocnilo se pak ohromné pobouření.

Dne 20. prosince vyvedlo četnictvo bezohlodně z obydlí rovněž eskortou, nemocného nezaměstnaného se zánětem středního ucha a s těžkou nervovou chorobou, člověka, kterého léčí odborník. Jest to Mořic Kaňa z Mikulova, Vídenská ulice č. 20 a vyslýchalo ho na strážnici.

Dne 18 prosince odvlékla policie přímo z náměstí na strážnici také nezaměstnaného Bruno Františka Schwarze z Mikulova, Geissberg č. 16, dva strážníci ho tam ztýrali a násilím se snažili vynutiti z něho výpovědi. Když se jim to nepodařilo, zavřeli ho do tří hodin odpoledne do vězení.

Tyto tři skutečné případy dokazují, že se četnictvo a policie pokouší všemi prostředky nejsurovějšího útisku i na churavých a nemocných nezaměstnaných násilím vynutit výpovědi.

Tážeme se ministra:

1. ) Jest ochoten četníka Šafaříka za jeho surové jednaní disciplinárně potrestati neprodleným zproštěním ze služby?

2. ) Zahájí ministr ihned vyšetřovaní u četnické stanice a policie v Mikulově, kdo nařídil Šafaříkovi a strážníkům, aby tak surově nakládali s neza-