Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období
7. zasedám.
2145.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Čižínské, Kulmové, Štětky a soudr. o jednání ministerského rady ministeria vnitra k deputaci pražských žen (tisk 2104/IX),
II. vlády na interp. posl. Štětky a soudr. o zákazu činnosti Svazu přátel SSSR. (tisk 2030/III),
III. min. vnitra na interp. posl. Jurana a soudr. o korupčním a protekčním hospodářství u velitelství sboru uniformované bezpečnostní stráže policejního ředitelství v Brně (tisk 2011/VIII).
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Vallo, Steinera, Töröka a soudr., že se protahuje věznění bývalého poslance Štefana Majora (tisk 2069/VIII),
V. min. financí na interp. posl. inž. Kalliny a druhu o jednání berní správy v okrese loketském (tisk 1980/XIX),
VI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Köhlera a druhů o označování traťových balíků a novinových svazků (tisk 1930/XXI),
VII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl dra Bachera u druhů o přídělové komisi pro dovozní povolení na cizozemské filmy (tisk 1846/IV),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Oehlingera a druhů o postupu poličského okresního úřadu vůči veřejným schůdzím křesťansko-sociální strany lidové (tisk 2011/XIII),
IX. min. zemědělství na interp. posl. Sálala a druhů o nedodržení smlouvy se strany správy státního velkostatku na Viglaši vůči Janu Slávovi Rojkovi v Hrochoti a též pro poukázání pense Marii Josefině, vdově po zemřelém Matěji Šasikovi (tisk 1956/11).
X. min. financí a min. vnitra na interp. posl. Glasela a druhů, že se obcím přikazuje dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí opožděně (tisk 1907/XV),
XI. min. zemědělství u min. vnitra na interp. posl. Windirsche a druhu o licentování býků v okrese frýdlantském (tisk 1980/XVIII),
XII. min. financí na interp. posl. dr Schollicha a druhů, jak Národní banku projednává povolení devis (tisk 1980/X),
XIII. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o převážení umělého hnojiva říšskoněmeckými zemědělci přes hranici (tisk 1989/XXII).
2145/I.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Čižinské, Kuhnové, Štětky a soudruhů
o jednání ministerského rady ministerstva vnitra k deputaci pražských žen (tisk 2104 IX).
V deputaci, která dne 5. září 1932 v čele s paní posl. Hodinovou intervenovala v ministerstvu vnitra v záležitosti A. Wrightové, jež byla na komunistické schůzi v Kladně policií zadržena a odevzdána policejnímu ředitelství v Praze k vyhoštění z republiky, bylo přítomno též nedospělé dítě.
Úředník, který v nepřítomnosti mého předchůdce deputaci přijal, vyslechl paní posl. Hodinovou, jež jménem pracujících žen v Čsl. republice přednesla žádost, aby A. Wrightová nebyla vyhoštěna a nebylo jí bráněno v účasti na agitačním tourné v ČSR., chystaném Mezinárodní Rudou Pomocí za součinnosti bývalých funkcionářů Rudé Pomoci v ČSR a komunistické strany ve prospěch v Americe k smrti odsouzených dětí A. Wrightové.
Úředník onen vzal tuto žádost na vědomí a prohlásil, že o ní podá panu ministrovi zprávu. Když však deputace svoji žádost ještě jménem všech matek opakovala a paní posl. Hodinová chtěla ji blíže odůvodňovati, upozornil, že je nepřípustné, aby v deputaci bralo účast též nedospělé dítě a požádal proto, aby bylo dříve odvedeno. Poněvadž však členky deputace odmítly tomuto pokynu vyhověti, prohlásil, že nebude záležitost dále projednávati v přítomnosti nedospělého dítěte, a že by musil buď je dáti odvésti neb další jednání přerušiti. Když deputace přesto na přítomnosti dítěte trvala a proti žádosti úředníkově se dokonce ohrazovala, pootočil se týž pouze jako k odchodu do vedlejší kanceláře, jejíž dvéře byly polootevřeny, načež deputace i a dítětem sama se vzdálila.
Z vylíčeného stavu je zřejmo, že interpelace, pokud obsahuje údaje jiné, odporuje skutečnosti a nezavdává mi proto příčiny k nějakému opatření.
V Praze, dne 10. ledna 1933.
Ministr vnitra:
Černý v. r.
2145/II.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance štětky a soudr.
o zákazu činnosti Svazu přátel SSSR.
(tisk 2050/III. ).
Policejní ředitelství v Praze zastavilo podle předpisů spolkového zákona činnost spolku »Svaz přátel SSSR. v Československu* se sídlem v Praze, ježto dospělo k přesvědčení, že spolek sleduje cíle, které jsou nejen v odporu s platnými stanovami, ale ohrožují i veřejný pokoj a řád. pročež proti funkcionářům spolku bylo
i učiněno trestní oznámení pro důvodné podezření trestných činů podle zákona na ochranu republiky.
Proti zmíněnému opatření policejního ředitelství, které se stalo jedině z důvodů zákonných, bez jakéhokoliv podnětu jiných činitelů a v jehož důsledku došlo i k zastavení činnosti odboček spolku, bylo podáno odvolání, které se bude projednávati v pořadí instančním. Bude se tudíž o zastavení činnosti spolku, případně jeho odboček, rozhodovati samozřejmě se vší pečlivostí v příslušném instančním pořadí, čemuž nelze žádným způsobem předbíhati. Ježto proti rozhodnutí správních úřadů je mimo to straně možno dovolati se ochrany Nejvyššího správního soudu, nemá vláda důvodu, aby z podnětu této interpelace činila žádaná opatření.
V Praze, dne 19. ledna 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr v. r.
2145/III.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Jurana a soudruhů
o korupčním a protekčním hospodářství u velitelství sboru uniformované bezpečnostní stráže policejního ředitelství v Brně (tisk 2011/VIII. )
Domnělé vymáhání úplatků účetním tajemníkem zemského úřadu v Brně v. v. Josefem Šamánkem na žadatelích do služby stráže bezpečnosti je předmětem trestního soudního řízení, podle jehož výsledku bude po případě další zařízeno. Šamánek neměl a nemohl míti žádného vlivu na přijímání do sboru stráže bezpečnosti, poněvadž o tom rozhoduje od roku 1950 ministerstvo vnitra samo a ne úředníci v interpelaci uvedení. Rovněž neodpovídá pravdě tvrzení interpelace o povinnosti stráže bezpečnosti vyžadovati si dovolení k návštěvě zmíněného účetního tajemníka.
Velitel sboru stráže bezpečnosti v Brně není vlastníkem vily, nýbrž pouze malého zahradního domku, nouzově pro letní pobyt zařízeného. Při
úpravě tohoto domku pomáhali mu z vlastní ochoty přechodně ve volném čase 2 příslušníci stráže bezpečnosti. V tomto směru bylo potřebné zařízeno.
K nějakému dalšímu opatření nemám prozatím důvodu.
V Praze, dne 9. ledna 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2145/IV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Vallo, Steinera, Töröka a soudruhů,
že se protahuje věznění bývalého poslance Stefana Majora (tisk 2069/VIII).
Zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění Stefana Majora nebylo odůvodněno hospodářskou krisí, ani jeho politickým přesvědčením, nýbrž byla žádost zamítnuta proto, že nebyly splněny podmínky, které pro podmíněné propuštění stanoví § 10 zák. ze dne l7, září 1919, č. 562 Sb. z. a o.
Štefan Major nebyl zbaven svých práv podle §§ 19 a 517 tr. ř. Naopak místo trestu 16měsíčního žaláře a 6měsíčního vězení byl mu již vyměřen úhrnný trest žaláře 18 měsíců, tedy o 4 měsíce kratší než součet obou trestů, kterýžto úhrnný trest také již odpykal dne 12. prosince 1932. Dále bylo zařízeno, aby všechny jeho dosud neskončené trestní věci byly u jednoho soudu spojeny a urychleně projednány.
V Praze, dne 28. prosince 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner v. r.
2145/V (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Inž. Othmara Kalliny a druhů
o jednání berní správy v okrese loketském (tisk 1980/XIX).
Hromadné podávání žádostí o oznámení vyměřovacích základů u berní správy loketské bylo vyvoláno nikoliv tím, že by tato berní správa nedbala dostatečnou měrou ustanovení § 306
zákona z 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., podle něhož základem ke zjištění dani podrobeného důchodu nebo výtěžku jest pravidelně poplatníkovo přiznání, nýbrž působením spolku »Allgemeiner Verein fůr Wirtschafts- und Rechtsschutz« se sídlem v Chebu, resp. jeho předsedou, který takovéto žádosti podal i v případech, kde daň byla uložena přesně podle poplatníkova přiznaní.
Veškeré podané žádosti o sdělení vyměřovacích základů jmenovaná berní správa urychleně vyřizuje, takže nevyřízených takových žádostí tam vůbec není.
Postup berní správy při sdělování vyměřovacích základů je zcela správný a odpovídá ustanovení § 331, odst. 1., cit. zákona. Podle judikatury n. s. s. učinila berní správa své v cit. paragrafu uložené povinnosti žádost, jestliže poplatníkovi sdělila cifry příjmů z jednotlivých příjmových pramenů a cifry uznaných srážek, kdežto pomůcky, které byly při vyměření dané vzaty za podklad, nejsou potřebnou částí důvodů rozhodnutí, takže není nutno, aby byly straně sděleny.
Není pravda, že berní správa v Lokti jen zřídka plní povinnost, uloženou v § 312 cit. zákona, podle něhož vyměřovací úřad, vznikly-li pochybnosti o správnosti nebo úplnosti údajů v přiznání, v dokladech nebo ve vysvětlivkách, jest povinen před vyměřením daně vyzvati poplatníka písemně nebo ústně, aby své údaje doplnil, opravil, vysvětlil a případné pochybnosti vyvrátil. Doplňovací a vytýkací dekrety byly vydány ve všech případech, kde toho bylo třeba. Bylo zjištěno, že bylo vydáno při výměrování daně činžovní 676, daně z obratu 115, daně důchodové a všeobecné výdělkové 251 dekretů. U poplatníků, kteří byli v kontumaci podle § 309 zák. o př. d.. dekrety vydány nebyly. Dále nebyly vydány dekrety v případech, kde předpis daně na rok 1931 se oproti předpisu na rok 1930 nezměnil (nebyl vyšší) a kde proti předpisu na rok 1930 nebyl podán opravný prostředek. Dekretováni nebyli také zemědělci, jelikož bylo delegátem zemědělské rady podáno prohlášení, že uznává stanovené zemědělské směrnice a ježto delegát ten dokonce výslovně žádal, aby zemědělcům nebyly zasílány dekrety, neboť prý zemědělci pro nával práce nemohou těmto věnovati potřebnou péči a pozornost.
Stav odvolací agendy je u berní správy v Lokti příznivý, nevyřízených odvolání proti předpisům daně důchodové, všeobecné výdělkové a obratové až včetně do r. 1929 vůbec není. Odvolání byla pravidelně vyřízena již v roce, který následoval po uložení daně. Jedině u odvolání z předpisů daní na rok 1930 nebylo to možné, jelikož v roce 1931 nastal u jmenované berní správy nedostatek personálu tím, že náhrada za jednoho jinam přeloženého a jednoho onemocnělého a potom penzionovaného úředníka mohla pro nedostatek volných bytů v Lokti býti opatřena teprve počátkem roku 1932. Nyní je stav personálu plný; na vyřízení odvolání za rok 1930 se usilovné a s úspěchem pracuje a lze očekávati, že v brzku budou nejen tyto nedodělky odstraněny, nýbrž i opravné prostředky proti daňovým "předpisům na rok 1931 vyřízeny.
Tvrzení interpelace, že daňové předpisy jsou v loketském okrese rok za rokem vyšší, není správné a odůvodněné. Zvýšeny byly však v četných obcích obecní přirážky, jakož i přirážky okresní. Pouze u obchodníku smíšeným, koloniálním a pod. zbožím bylo při stanovení čistých výtěžku počítáno se ziskem oproti roku 1930 poněkud vyšším. Důvodem k tomu bylo, že provedenými kontrolami u takových obchodníků se ukázalo, že zisk jejich je skutečně vyšší, než s jakým bylo počítáno v roce 1930.
K podaným odvoláním se při ukládání daní pro další léta přihlíží. Nesmí se však přehlížeti, že oprav ne prostředky nejsou také vždy odůvodněny. Tak na př. v obci Božíčany bylo podáno 28" odvolání proti dani důchodové, 14 odvolání proti dani všeobecné výdělkové a 14 stížností proti dani z obratu za rok 1931, avšak do 13. října bylo z toho vzato zpět: 9 odvolání 7 daně důchodové. 4 odvolání z daně všeobecné výdělkové a 5 stížností proti dani z obratu.
Ukládání daní na rok 1931 bylo náležitě připraveno. O všech okolnostech pro uložení daní důležitých provedeno bylo zevrubné šetření a vyšetřená data byla vložena buď do vyměřovacích spisu samých, nebo - data týkající se celých skupin poplatníků - uschována zvláště. Na podkladě materiálu takto získaného a se zřetelem na vydané zemědělské a živnostenské směrnice bylo pak provedeno řádné doplňovací a vvtýkací řízení v rozsahu svrchu vylíčeném a teprve potom vyměřeny daně. V doplňovacím a vytýkacím řízení provedeny byly všechny relevantní důkazy stranami nabídnuté a zejména vyslechnuti byli všichni svědci a znalci, kteří byli poplatníkem jmenovitě navrženi. Kde ovšem poplatník znalce, pokud se týče svědky navrhl bez udání přesných jmen nebo bez označení okolností, o kterých slyšeni býti mají, slyšení provedeno nebylo, neboť zákon o přímých daních slyšení takových osob neukládá.
Ze by byly daňové předpisy na rok 1931 zvýšeny až o'100%. ba v mnohých případech ještě více, jak se v interpelaci uvádí, nebylo zjištěno. Bylo jen zjištěno, že sazby přirážek, hlavně na platebních rozkazech všeobecné daně výdělkové. nebyly uvedeny odděleně podle druhu. Berní úřad tento nedostatek omlouvá tím. že byla snaha doručiti platební rozkazy stranám co nejdříve. Výše přirážek byla proto uvedena jednou sumou, ale všem stranám, které se k bernímu úřadu dostavily a žádaly v této věci vysvětlení, byly sazby jednotlivých" přirážek podle druhů řádně sděleny. U berní správy si nikdo v této věci nestěžoval. Bernímu úřadu bylo nedostatečné vyplňování platebních rozkazů vytknuto a bylo zařízeno, aby se platební rozkazy příště řádně vyplňovaly.
Tvrzení, že většině žádostí o vydání daňových výpisů nebylo vyhověno, neodpovídá skutečnosti; u berního úřadu v Lokti byla dne 11. října 1932 zjištěna jen jedna nevyřízená žádost.
Při vyměřování dané činžovní na rok 1931 byl brán náležitý zřetel na ustanovení prováděcího nařízení k § 152, odst. 7. zák. o př. d. a nebyly nájemní hodnoty bytů majitelů domu,
pokud se týče bytů bezplatně přenechaných, oceňovány výše, nežli činí vázané nájemné ze stejného objektu. Nebylo zjištěno, že by byl vyměřovací úřad namnoze porovnával byty majitelů domů a byty nájemníků nových, kteří nemají nároku na úlevu, ba dokonce s nájemci, kteří platí vysoké nájemné nejen za. byt, nýbrž i také za výkon koncese nebo živnosti v pronajatých místnostech, jakož i za opotřebení převzatého inventáře. Byty majitelů domů nebyly nikdy porovnávány s místnostmi sloužícími také živnostenským neb'o obchodním účelům. Pravda ovšem jest, že byty majitelů domů byly na rok 1931 náležitě parifikovány, neboť při přehlídce berní správy v roce 1931 bylo zjištěno, že nájemní hodnoty místností a bytů používaných vlastníky domů byly dříve příliš nízko parifikovány. V důsledku toho stoupl ovšem počet podaných odvolání do daně činžovní.
Daň z obratu nebyla při vyměřování vyloučena ze základu v těch případech, ve kterých základ daně byl stanoven odhadem, poněvadž v takových případech daň v základu není obsažena. Ve všech jiných případech daň z obratu byla vyloučena. Neodpovídá tudíž skutečnosti, že berní správa počítá daně tím způsobem, že daňovou základnu i s daní z obratu násobí daňovou sazbou a takto si dává z daně z obratu neoprávněně platiti daně ještě jednou.
Podle vylíčeného stavu věcí neshledal jsem důvodu ke zvláštním opatřením, žádaným pp. interpelanty.
V P r a z e. dne 31. prosince 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.
2145/VI (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů
o označování traťových balíků a novinových svazků (tisk 1930/XXI).
Ve věci označování traťových balíků a novinových svazků poukazuji na odpověď z 8. června 1932. tisk 1922/VIII, kterou jsem dal v téže věci na interpelaci ze 17. března 1932, tisk čís. 1676/XIV. poslanců Babela, Kopeckého a soudruhu.
V Praze, dne 9. ledna 1933.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke v. r.
2145/VII (původní znění).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci poslance dr. Bachera a druhů
o přídělové komisi pro dovozní povolení na cizozemské filmy (tisk 1846/IV).
Náš stát byl dlouho jedinou z mála zemí, kam byly filmy volně dováženy a to ve značné míře, čehož důkazem byla naše velká poplatnost za monopolní práva do ciziny, která podle odhadu státního statistického úřadu v r. 1930 činila 88, 000. 000 Kč, v r. 1931 stoupla ještě dále na 110, 000. 000 Kč, nečítaje v to platy za kopie dovážených filmů. Z důvodů hospodářských bylo proto v době, kdy se počal objevovati citelný nedostatek devis, nutno pomýšleti na omezení tohoto dovozu; z toho důvodu byl ku konci r. 1931 dovoz osvětlených kinematografických hraných zvukových filmů přeřazen do povolovacího řízení.
Bylo možno očekávati, že regulace dovozu cizích filmů bude příznivě působiti na rozvoj domácí československé produkce filmové, pro niž jsou u nás dány všechny předpoklady, která však se dosud pro nadbytečný dovoz cizího zboží nemohla náležitě uplatniti. Aby se tomuto žádoucímu rozvoji dostalo přiměřené podpory po způsobu úpravy dovozu filmů v jiných státech, bylo stanoveno, že ten, kdo vyrobí po 1. lednu 1932 v tuzemských atelierech a laboratořích jeden český celovečerní hraný zvukový film slušné jakosti, má přednostní pořadí na dovoz 7 filmů cizích.
Touto směrnicí měl býti vzbuzen zájem pro domácí filmovou výrobu, aby bylo odpomoženo citelnému nedostatku vhodných domácích československých filmů a zajištěno zaměstnání velkému počtu osob ve všech složkách na výrobě filmů zúčastněných, což lze zajisté z důvodů hospodářských jen vítati.
Pro rozhodování o tom, kterému československému zvukovému filmu u nás vyrobenému má býti přiznáno přednostní pořadí na dovoz cizích filmů, nebyla ministerstvem obchodu jmenována žádná komise. Ministerstvo obchodu posuzovalo samo, zda a v jakém rozsahu má býti výrobci českého filmu přiznáno přednostní pořadí na dovoz cizích filmů, a vyžadovalo si pouze ústní posudek některých osobností na výrobě a obchodu filmovém zúčastněných, aniž osoby tyto měly vliv na konečné rozhodnutí.
I vyžádání těchto posudků stane se postradatelným, jakmile se podaří stanoviti objektivní znaky pro film, jemuž přísluší přiznati přednostní pořadí pro dovoz cizích filmů. Tyto objektivní znaky mohou se týkati jen hospodářské stránky vyrobeného filmu, v kterémžto směru bylo jednání již zahájeno s příslušnou zájmovou korporací.
V dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty převzal jsem sám zodpovědění této interpelace, ježto věc se týká oboru působnosti ministerstva obchodu.
V Praze, dne 9. ledna 1933.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek v. r.
2145/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Oehlingera a druhů
o postupu poličského okresního úřadu vůči veřejným schůzím křesťansko-sociální strany lidové (tisk 2011/XIII).
Proti výměru okresního úřadu v Poličce, který je v interpelaci doslovně uveden, bylo podáno odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Bude se tedy případem zabývati zemský úřad, který naříkaný výměr samozřejmě se vší pečlivostí přezkoumá. Ukáže-li se, že postup okresního úřadu nebyl správným, neopomenu potřebné ve věci ihned zaříditi.
V Praze, dne 10. ledna 1933.
Ministr vnitra: Černý v. r.
2145/IX.
Odpověď
ministra zemědělství na interpelaci poslance Šaláta a druhů
o nedodržení smlouvy se strany správy státního velkostatku na Viglaši vůči Janu Slávovi Rojkovi v Hrochoti a též pro poukázáni pense Marii Josefině, vdově po zemřelém Matěji Sasikovi (tisk 1956/II).
I. Bývalé viglašské panstvo v roku 1906 stávalo lesnú dráhu v hrochotskej dolině. Aby pre tuto dráhu potrebné pozemky mohlo ziskať od hrochotských občanov, bolo nútené uzavrieť smluvu so štyrma občanmi v obci Hrochot na prenájem lesnej pastvy za peňažité nájomné ale aj ako doplatek za pozemky zaujaté lesnou drahou. Tito štyria občania hmotne najlepšie
založení, v tom aj Jan Sláva Rojko, mali ale za úlohu, nahovoriť aj ostatných občanov, aby pre túto lesnú dráhu potrebné pozemky prepustili panstvu.
Výsledok tohoto jednania bolo, že tá nejchudobnějšia vrstva hrochotských občanov obdržela za zaujaté pozemky iné pozemky od panstva v pomere 1: 1 a títo štyria (Ján Sláva Rojko) dostali pozemky a okrem toho mohli pást ovce y lese po celom revíre v Kyslinkách. Z tohoto vidno, že táto smluva nemá žiadného morálneho podkladu. Že bývalý viglašský velkostatok takto si to zariadil a nakolko mu záležalo na postavenie alebo obnovenie porastov bylo vecou riaditelstva bývalého velkostatku, keď ale v roku 1919 tom prevzal náš štát tento velkostatok, nemohlo to trpet, aby sa naše štátne lesy spustošily týmto nemorálnym spôsobom a preto snažilo sa riaditelstvo riešit túto pastvu zamenou pastvy.
Riaditelstvo štátnych lesov a statkov v Žarnovici postupovalo prísne dla bodu III. smlúvy a vyznačilo lesnú pastvu v inom oddelenie, poneváč dosial pasené lesné oddelenie bolo vzaté dle kultúrneho plánu pod kultůru. Táto náhradní plocha je dobré kvality, je dobre prístupná a susedí s pozemky občanov obce Hrochot. Menovaní štyri občania vôbec nerešpektovali smlúvu, násilne pásli v celom revíre v Kyslinkách a nabídnutú pastvu neprijali, jeden z týchto menom Martin Cobor podal žalobu na lesný erár v roku 1931 o rušenie držby. Stanovisko riaditelstva bolo však uznané i súdom a po miestnom šetrení krajský súd v Banskej Bystrici dňa 21. XII. 1931 vyniesol rozsudok, dla ktorého žalobca je povinný prijať nabídnutú mu náhradnú pastvu.
Riaditelstvo štátnych lesov a statkov v Žarnovici postupuje v tejto veci presne dla smluvy a háji štátny majetok od spustošenia z dôvodu, že keď revír Kyslinky se znivočí, prestane možnosť zárobku pre obec Hrochot, která je zárobkem na tento les úplne odkázaná.
II. Zaopatrenie Márie Josefiny, vdovy po zomrelom Matejovi Sasikovi, prejednáva sa s ministerstvom financií a o výsledku tohoto jednania bude podaná dodatočne zpráva klubu poslanců slovenskej ludovej strany.
V Prahe, dňa 17. januára 1933.
Minister zemedelstva: Dr. Hodža v. r.
2145/X (původní znění).
Odpověď
ministra financi a ministra vnitra
na interpelaci posl. Ch. Gläsela a druhů,
že se obcím přikazuje dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí opožděně (tisk 1907/XV).
Podle úředního zjištění byl v případech v interpelaci uvedených postup při vyměřování dávky tento:
Obec Nebanice, okres chebský:
1. Převod dvora čp. 6 v Hněvíně s Heidenreicha na Ortmanna z června 1926 oznámen zemskému inspektorátu dne 22. října 1926, vyměřovací řízení o něm bylo zahájeno dne 20. června 1930 a platební rozkaz na dávku 11. 505. 05 Kč byl vydán dne 2. března 1931. K odvolání poplatníkovu byl tento platební rozkaz zrušen okresním úřadem v Chebu výměrem ze 27. února 1932 a ježto nevedlo jednání vyměřovacího úřadu s poplatníkem o smírnou dohodu stran vyměřovacích základů k výsledku, vyžádal si vyměřující úřad soudní odhad, který se konal 10. listopadu 1932.
2. převod obytného domu čp. 30 v Nebanicích s Pleyera na Franka z 25. května 1927 byl oznámen 23. srpna 1927, řízení zahájeno 14. března 1928 a ukončeno platebním rozkazem ze 7. září 1931 na dávku 2. 830. 70 Kč, která byla odvedena obci v květnu letošního roku.
3. Převod domu čp. 6 v Hněvíně s Ortmanna na Wernera z 13. prosince 1927 oznámen 20. dubna 1928. řízení zahájeno 11. června 1928 a ukončeno platebním rozkazem ze 7. září 1931, znějícím na 10. 471. 50 Kč. Dávka nemohla býti ještě vybrána, protože se poplatník vystěhoval a teprve po delším pátrání bylo jeho bydliště zjištěno. Nyní se na něm vymáhá exekučně.
4. Převod hostince čp. 12 v Hněvíně se Sandnera na Irrganga ze 27. března 1928 ohlášen 4. dubna 1928, řízení započato 2. března 1929 a platební rozkaz na dávku 1. 860. 15 Kč vydán 18. června 1931. Dávka byla zaplacena a obci odvedena v květnu 1932.
5. Převod obytného domu čp. 24 v Nebanicích s Wirnitzera na Friedricha ze 14. září 1928, hlášen 24. ledna 1929, řízení započato 3. března 1931 a ukončeno platebním rozkazem ze dne 22. května 1931, znějícím na dávku 1. 074. 15 Kč, která zaplacena a obci již odvedena v květnu 1932.
6. Převod dvora a hostince čp. 11 v Nebanicích s Hofmann na Frenkla z 2. února 1929 zdaněn platebním rozkazem z r. 1931: dávka byla vyměřena částkou 9. 861. 75 Kč. Z platebního rozkazu podal poplatník odvolání, o němž nebylo dosud instanční cestou rozhodnuto, přes to se však dávka vymáhá mobilární exekucí, povolenou dne 29. srpna 1932.
7. Převod téhož dvora a hostince čp. 11 v Nebanicích s Frenkla na Hechta ze 17. března 1929 byl od dávky podle zákona věcně osvobozen, poněvadž přírůstek na hodnotě nepřevyšoval 5% nabývací hodnoty.
8. Převod mlýna čp. 10 v Nebanicích s Barbory Wernerové na Neumanna ze 16. dubna