v denním tisku vypracovalo ministerstvo spravedlnosti dva návrhy zákonů, kterými se přiměřeně prodlužuji výpovědní lhůty zaměstnanců v soukromých službách. I když tyto záměry se zřetelem na pokročilé stadium hospodářské krise a na podněty podepsaných, již před lety podané, přicházejí dosti pozdě, přece jest jejich provedeni pro nejširší vrstvy soukromých zaměstnanců stále nejnutnější ochranou. Mají-li však zamýšlená opatření aspoň částečně dosíci svého účelu, jest zapotřebí, aby byla co nejrychleji projednána v parlamentě.

Podepsaní táží se tedy:

1. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten naléhati, aby se co nejdříve provedlo meziministerské řízení o návrzích zákonů týkajících se prodloužení výpovědních lhůt soukromých zaměstnanců?

2. lest pan ministr ochoten se postarati, aby tyto návrhy zákonů vyřídilo Národní shromáždění ještě v tomto zasedání?

3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten, kdyby nastaly zvláštní nesnáze při projednávání obou zmíněných návrhů zákonů, rozhodně užíti zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, číslo 337 Sb. z. a n., a zamýšlené zákony vydati jako nařízeni na ochranu před výpovědi?

V Praze dne 9. ledna 1933.

Köhler,

inž. Jung, Geyer, Krebs, dr. Hanreich, Matzner, Oehlinger, Krumpe, dr. Mayr-Harting, Greif, dr. Keibl, Horpynka, dr. Schollich, Schubert, Knirsch, Simm, Kasper, inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Mayr-Harting, Fritscher, dr. Luschka.

2142/XIV (překlad).

Interpelace

poslance L. Schuberta a druhů ministrovi financí,

aby komunální sanační zápůjčky byly osvobozeny od poplatků.

Při úpravě obecních rozpočtů na rok 1930 byly obcím povoleny příspěvky z vyrovnávacího fondu podle zákona číslo 87 z roku 1927. Ale peníze vyrovnávacího fondu nestačily, aby obcím byly plně vyplaceny příspěvky, povolené zemským úřadem.

Vyrovnávací fond pro Čechy měl tak málo peněz, že ve skutečnosti bylo možno vyplatiti jen 42. 46% povolených příspěvků.

Podkladem pro povolení příspěvků z vyrovnávacího fondu bylo, aby orgány zemského úřa-du uznaly různé položky potřeb v obecních rozpočtech za spočívající na zákonu nebo na právním titulu. Poněvadž při těchto výdajích šlo právě o takové položky, k nimž byly obce bezpodmínečně povinny a jejichž zaplacení obce nemohly odsunouti, musily si obce peníze na to potřebné opatřiti krátkodobými úvěry.

Tu zemské výbory uznávajíce okolnost, že jakýkoliv pokus o sanaci obecních financí novelou k zákonu číslo 77/1927, totiž zákonem číslo 169/1930, byl by již býval napřed odsouzen k ztroskotání, kdyby se obcím nevyplatily také zcela částky, které jim zemské správy na rok 1930 přislíbily, povolily obcím tak zvané sanační zápůjčky ve výši rozdílu mezi povolenými a skutečně vyplacenými příspěvky. Zemské výbory se zavázaly, že z těchto sanačních zápůjček budou platiti úroky ze zemských peněz a že je splatí. v desíti ročních, splátkách.

Poněvadž podle dosavadní judikatury nejvyššího správního soudu, má-li býti obecním zápůjčkám přiznáno osvobození od poplatků podle zákona číslo 70 z roku 1902 jest nutno, aby se nejen této zápůjčky použilo k veřejným účelům, nýbrž musí býti také prokázáno, že se obecní zápůjčky k těmto veřejným účelům přímo použilo. Tato okolnost, že se valuty zápůjčky použilo přímo, musí býti prokázána usnesením obecního zastupitelstva, a to tak, že k tomuto usnesení musí dojíti než se zápůjčky použije k veřejným účelům.

V daných případech nyní obce naprosto nemohou prokázati, že sanačních zápůjček použily přímo k veřejným účelům, neboť roku 1930, když byly tyto výdaje uznány jako zakládající se na zákonu nebo právním titulu, obce nevěděly. a vůbec ani věděti nemohly, že jim ze zemského vyrovnávacího fondu nebudou vyplaceny zcela.

Ale obce ani roku 1930, když činily výdaje uznaně zemským výborem a činiti je musily, nevěděly, že kontokorentní úvěry, které si k tomuto účelu vypůjčily, budou jim splaceny ze zápůjčky, kterou bude úrokovati a umořovati zemský výbor ze zemských peněz.

Shodovala-li se sice prakse zemského finančního ředitelství, řidiči se dosavadní judikaturou, podle níž při přiznání osvobození od poplatků podle zákona číslo 70 z roku 1902, musilo býti prokázáno, že se zápůjčky použilo přímo k veřejným účelům, se zákonem zde uvedeným, poměry vytvořily zde dnes nový stav, takže setrvávání na dosavadní praksi nejen se neshoduje s duchem zákona číslo 70 z roku 1902, který veřejné ruce měl ulehčiti uzavírání zápůjček na veřejné účely, nýbrž by přímo odporovala tomuto duchu a jasnému úmyslu zákonodárcovu.

Mimo to příčí se to duchu poskytnutých sanačních zápůjček a úmyslu, který projevily svým povolením zemské výbory, aby uvedly do pořádku finanční poměry, obcí kdyby se z opatření sloužících k uvedení finančních obecních poměrů do pořádku, předpisoval ještě značný stát-

ní poplatek, naprosto nehledě k tomu, že obce vůbec nejsou a ani nebudou s to, aby tento poplatek zaplatily.

Interpelanti táží se tedy pana ministra, je-li ochoten nařízením pliznati obcím osvobození od poplatků podle zákona číslo 70 z roku 1902 pro sanační zápůjčky, které uzavřely proto, aby poskytly svému hospodářství, co jim nemohly vyplatiti vyrovnávací fondy z nedostatku peněz?

V Praze dne 9. ledna 1933.

Schubert,

dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Petersilka, Oehlinger, dr. Hassold, dr. Hanreich, Kasper, inž Jung, Knirsch, Kunz, Bobek, Krumne, Krebs, Geyer, Köhler, Simm, Fritscher, Scharnagl, Horpynka, inž. Kallina. Matzner.

2142/XV (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o oběžníkách ministerstva vnitra, čís.

67. 493/30 a čísto 64. 926/31, poškozujících

zákonitá práva obecních zaměstnanců.

V odpovědi (tisk 2034) na interpelaci (tisk 1975). kterou podali intenpelanti dne 27. srpna 1932, aby byly ihned zrušeny oba oběžníky ministerstva, vnitra čís. 67. 493/1930 a čís. 64. 926/31, tvrdí ministerstvo v odstavci 1 až 3, že účelem oněch oběžníků bylo pouze vydáním interních pokynů zajistiti při provádění § 212 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., jednotný postup dohlédacího úřadu shodující se se zákonem. V odstavci 3 odpovědi se tvrdí, že tohoto účelu bylo také oběma oběžníky dosaženo a že se tím dosáhlo výsledku, který je v zájmu obecních zaměstnanců a v zájmu řádné správy. Ministerstvo se domnívá, jak je patrno z odstavce 4 odpovědi, že může přednesené stížnosti zeslabíti průkazem, že se strany mohou kdykoliv radnými a mimořádnými opravnými prostředky domáhati řešení otázky interpretace zákona. Ale obsah těchto oběžníků, které zavdaly podnět k interpelaci, předbíhá takovéto instanční pořadí a autoritativně řeší otázky, které by musily býti vyhrazeny teprve rozhodnutí instančnímu. Ministerstvo inspiruje takto rozhodnutí nižších stolic, a to takovým způsobem, že se imisi při rozhodováni pokládati za vázány obsahem uvedených

výnosů. Nižší úřady interpretujíce zákon nemohou již jednati podle svého vlastního právního cítění, poněvadž po autoritativním výkladu ministerskými výnosy budou se chrániti, aby se s nimi neoctly v rozporu. Nelze tedy popírati, že poukaz uvedený v odpovědi v odstavci 4, že se strany mohou kdykoliv domáhati řešeni otázky interpretace zákona řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, křiklavě odporuje obsahu a účinkům obou ministerských výnosů, takže práva příslušející obecním zaměstnancům jsou tím porušena.

Otázka, o kterou jde na prvém místě, týká se především zkrácení nebo prominutí čekatelské doby podle § 7, odst. 6, dále započtení předchozí služební doby podle § 142 svrchu uvedeného zákona. Podle jasného znění zákona přísluší právo rozhodovati o těchto otázkách u státních zaměstnanců státním nadřízeným úřadům, u obecních zaměstnanců obecnímu služebnímu úřadu, tedy jedině obecnímu zastupitelstvu, při čemž třeba ještě míti na paměti, že se dohlédací úřad podle § 212 jmenovaného zákona musí obírati příslušným usnesením obecního zastupitelstva vykonávaje své právo schvalovací. Jestliže svrchu uvedené oběžníky stoji na stanovisku, že povoleni uvedených výjimek také pro obecní zaměstnance Jest vyhrazeno předchozímu rozhodnutí vyšších státních nebo samosprávných úřadů, není přece pokyn, který jest tím vysloven, ničím jiným, než zásahem do rozhodování podřízených úřadu instančním pořadím, tedy porušením jasného zákonného ustanovení. Oběma těmito ministerskými výnosy zasahuje se tedy do práv příslušejících obecním zaměstnancům a děje se pokus na škodu stran jednostranně působiti na stanovisko podřízených úřadů.

V odst. 3 ministerské odpovědi se tvrdí, že vydání výnosů jest v zájmu řádné správy. Ve skutečnosti však účinek těchto výnosů, zvláště ve větších městech, pro různý výklad jednotlivých správců okresních úřadů byl opačný. Tak na př. v Mar. Lázních vedoucímu technickému úředníkovi stavebního úřadu, kterému při přijetí do obecních služeb byl započten větší počet let ztrávených ve státní službě, dohlédací úřad neoprávněně odepřel započísti tuto předběžnou služební dobu, plat mu snížil ze 36. 600 na 16. 200 a mimo to mu uložil, aby vrátil 66. 000 Kč, o které prý dostal více platu. Odvolání, které by podal, byl 'již napřed odepřen odkládací účinek, a to vše podle mylného výkladu zákona, diktovaného ministerstvem vnitra.

Nelze tedy popírati, že tyto ministerské výnosy mohou míti zhoubně následky a že hrozí nebezpečí, že budou v sázce existence.

V prvé uvedené interpelaci byl přesně vyložen rozdíl mezi rozhodovacím a schvalovacím právem příslušných úřadů, který má jasný základ v zákoně. Než, jak se zdá, ministerstvo nedbalo tohoto rozdílu, rozhodujícího pro celý tento komplex, neboť v odpovědi ministerstva nebylo by se mohlo v odst. 5 dospěti k mylnému mínění, že se v interpelaci žádalo zrušení zákonně ústa-

noveného schvalovacího práva okresních nebo zemských výborů. Dovolávajíce se plného znění první podané interpelace uvádíme doslova jen otázku 2. interpelace, z níž vysvitá, že o domnělém požadavku interpelantově, aby bylo zrušeno schvalovací právo příslušející okresním nebo zemským výborům, nebylo řeči. Otázka 2. zní takto:.. je-li pan ministr ochoten na základě tohoto stavu věci působiti, aby náležitým novelováním zákona ze dne 24. června 1926, i. 103 Sb. z. a n., bylo jasně vysloveno, že rozhodovací právo ve všech služebních věcech týkajících se služebních a platových práv obecních zaměstnanců přísluší jen obecnímu služebnímu úřadu, tedy obecnímu zastupitelstvu, které také jediné má právo povolovati výjimky ustanovené v zákone.

Jest tedy více než nepochopitelné. Jak do ministerské odpovědi mohl býti vintenpretován opak, ba působí to téměř dojmem, jako kdyby se byla nevěnovala náležitá pozornost důkazům prováděným v interpelaci. Interpelace nedotkla se ani v nejmenším schvalovacího práva příslušejícího dohlédacím úřadům podle § 212 jmenovaného zákona, nýbrž žádalo se, aby zákon ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., byl novelován jen v tom směru, aby v zákoně bylo úplně jasně vysloveno, že ve všech služebních věcech obecních zaměstnanců, tedy ve věcech ustanovení platu, zkráceni nebo prominuti čekatelské doby, započtení předběžné služební doby a povolení všech ostatních výjimek ustanovených v zákoně přísluší rozhodovací právo výhradně služebnímu úřadu (obecnmu zastupitelstvu), čímž by schvalovací právo dohlédacího úřadu zůstalo úplně nedotčeno.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten podle hořejšího výkladu, jímž se znovu dokazuje, že oba oběžníky ministerstva vnitra č. 67. 493/30 a č. 64. 926/31 odporuji jak znění, tak také duchu zákonných ustanovení,

1. ihned oba jmenované oběžníky zrušiti a uložiti okresním úřadům, aby odvolaly všechny pokyny vydané podle obou těchto výnosů,

2. působiti, aby náležitým novelováním zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., bylo úplně jasně vysloveno, že rozhodovací právo ve všech služebních věcech týkajících se služebních a platových práv obecních zaměstnanců přísluší jen obecnímu služebnímu úřadu, tedy obecnímu zastupitelstvu, které také jedině má právo povolovati výjimky ustanovené v zákoně?

V Praze dne 9. ledna 1933.

Inž. Kallina,

dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Szillö, Dobránsky,

dr. Jabloniczky, Schubert, Simm, Geyer, Kasper,

Knirsch, Köhler, dr. Törköly, dr. Holota, Nitsch,

Szentiványi, Fedor, dr. Hanreich, Matzner,

Horpynka, dr. Keibl, Hokky.

2142/XVI (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov ministrovi financií

o neupravenosti katastrálnych držebných

hárkov v Podkarpatskej Rusi.

Odpoveď (tisk 2141/XIV). daná na interpeláciu (938/V), podanú pánu ministrovi vo výšudanej veci, mňa neuspokojuje. V posledných riadkoch tejto odpovedi sám pán minister uvádza toto:

»Na urýchlenom a úspešnom výsledku chodu katastrálnych operátov má záujem nielen verejnosť, ale v prvom rade tiež finančné riaditeľstvo samo. Ministerstvo financií sleduje tieto práce stálou pozornosťou a neopomenie použiť ktorejkoľvek vhodnej príležitosti, ktorá ich urýchľuje.

Predca však ráčte dovoliť, abych na jedno opomenutie upozornil. Bolo by opomenutím, keby r usporiadanie katastrálnych držebných hárkov bolo možné až za dve desaťročia. Vy pane minister tvrdíte, že pomalosť chodu prác je spôsobená veľkým nedostatkom merníckeho personálu vo všetkých zemiach republiky Československej, zvlášte však na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. ďalej že systemizovaný miesta sú neobsadené preto, lebo niet uchádzačov. Dovoľte, pane minister, abych tak ex abrupto menoval pánu ministrovi celý rad k tomu povolaných a vhodne odborne vzdelaných jednotlivcov: Jozef Sálár a Andrej Halászy v Mukačeve; Ludvík Csongár a Julo Jakubek v Užhorode; Imrich Gaál v Bere-. hove; Alexander Bauer vo Veľkej Sevujuši; Pavel Nagymihályi v Bratislave; Alexander Halász v Šiahách; Michal Gyula v Nitre; Michal Dobrovics v Železovciach.

Ale tiež mimo týchto bude iste ešte veľa odborníkov a bez pochyby budú tieto práce lepšie vykonávať, než ako ich vykonávajú vysokoškolskí študenti, a ráčte dovoliť, že nie za 20 rokov ale Boh vie za koľko rokov ich ešte nedokončia.

A preto s úctou tážeme sa pána ministra;

Či ste ochotný súrne zakročiť, aby s urýchlením usporiadané boly katastrálne držebné hárky, čo je i podľa vášho tvrdenia dôležitým záujmom nielen jednotlivých finančných riaditeľství, ak

i verejnosti?

Či ste ochotný s urýchlením prijať zo služby odborníkov, ktorí v dôsledku svojho odborného vzdelania hodia sa nadovšetku pochybnosť k tým to prácam? Týmto spôsobom bude odstránený neudržateľný stav neporiadku v katastrálnych držebných hárkoch a v dôsledku toho zanikne

i bezprávie, nespravedlnosť a spletitosť pri vymeriavaní daní.

V Prahe, dňa 14. januára 1933.

Hokky,

Dobránsky, dr. Jabloniczky, Horpynka, dr. Has-

sold, dr. Keibl, dr. Holota, inž. Jung, Kasper,

Schubert, Geyer, Simm, Köhler, Krebs, Knirsch,

Inž. Kallina, dr. Hanreich, Matzner, dr. Schollicb,

Nitsch, Szentiványi, dr. Törköly, Fedor,

dr. Szüllö.

2142/XVII (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů ministrovi školství a národní osvěty,

aby bylo vydáno prováděcí nařízení

k § 23 zákona čís. 104/26 (učitelskému

platovému zákonu).

Řadou resolucí, které byly přijaty při projednávání zákona 104/26 jak v poslanecké sněmovně tak v senátě, zákonodárci jasně vyjádřili, že se při vypočítávání služební doby učitelů má vzíti za základ vyměření mínění pro ně příznivě.

Tento dobrý úmysl zákonodárců zvrací se však v pravý opak úzkoprsým chápáním byrokratů, čímž zvláště učitelé měšťanských škol již po mnoho let trpí velkou hmotnou škodu. Tak se na příklad nezapočítává vojenská služební doba tím jsou poškozováni všichni učitelé-vojáci, kteří za druhy svého ročníku zůstávají při každém ustanovení a postupu pozadu o dobu činné služby.

Těžce postiženi jsou však také učitelé měšťanských škol, jejichž platový zákon má tu zvláštnost, že přídavek pro měšťanskou školu, který jim přísluší, stoupá s počtem služebních let na měšťanské škole. Kdo na příklad přišel na mesiánskou školu roku 1915, učil do roku 1927 jako zastupující nebo zatímní odborný učitel, zrušením tříd roku 1927 pozbyl však místa na měšťanské škole a proto byl úředně, byt i jen přechodně, přeložen na obecnou školu, ztrácí podle nynější prakse školních úřadů všechna služební léta ztrávená na měšťanské škole od 1915 do 1927. Když na příklad přijde na měšťanskou školu znovu roku 1929, nakládá se s ním tak, jako kdyby byl Přišel na měšťanskou školu roku 1929 po prvé. Začíná se 780 Kč přídavku pro měšťanské školy a po celou svou další služební dobu ztrácí 4 postupy, neboli ročně 1200. - Kč. Stává se, že 20 a více' služebních let ztrávených na měšťanské škole. Zůstává při výpočtu přídavku na měšťanské škole nepovšimnuto.

Právě tak těžce jsou postiženi učitelé měšťanských škol při započítáváni válečných půlletí, neboť i zde zvrací se dobrý úmysl zákonodárců úředním výkladem v pravý opak. Když na příklad roku 1914 přišel někdo na měšťanskou školu v 9. služebním roce, započítalo se mu 21/2 válečného roku a přiznává se mu přestup a prvý přídavek pro měšťanské školy teprve 12. služebním rokem místo 9, takže během celé své další služební doby jest poškozen o jeden postup a ročně o 300 Kč, nebo později o 600 Kč.

Tato těžká poškozovaní učitelstva měšťanských škol jsou možná jen proto, poněvadž § 23 zákona číslo 104/26, nemá jasného znění. Přes několikerá zakročení organisaci, přes četně interpelace stále ještě se neuznalo za nutně, aby bylo vydáno prováděcí nařízení k zákonu, který nabyl účinnosti již před 6 lety.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby vláda vydala prováděcí nařízení k zákonům 103 a 104 /26, a to tak, aby odpovídalo vůli zákonodárců a oprávněným požadavkům státních zaměstnanců a učitelů a aby bylo vydáno se zpětnou platností?

V Praze dne 16. ledna 1933.

Horpynka,

dr. Schollich, inž. Jung, Simm, Kasper, Oehlinger, Greif, Scharnagl, Bobek, dr. Petersilka, Krumpe, Schubert, Köhler, Knirsch, Inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Hassold, Matzner, Geyer, Krebs, Zajíček, Kunz.

Původní znení ad. 2142/VIII.

Interpelacja

posłów: Karola Śliwki, Klimenta i tow. do P. Ministra socjalnej opieki

w sprawie zakładów ubezpieczenia w Czes. Cieszynie-Frydku.

Ministerstwo soc. opieki założylo z ważnością od 1. stycznia b. r. zakład ubezpieczenia od choroby (zemědelskou nemocenskou pojišťovnu) we Frydku dla powiatów Czes. CieszyńFrydek (sąd) i Mistek. Ludność, członkowie i ubezpieczeni nie są zadowoleni z sposobu i następstw tej nowo założenej instytucji we Frydku, ponieważ

po pierwsze zaklad ten jest za daleko położony od swych członków i' ubezpieczonych pow.

sądowego Jabłonków i Cieszyn Cześ., przez eg mogą być w swych prawach pokrzywdzeni,

po drugie: powołanie do urzędowania orgánow nadzorczych stało się nie drogą wyborów, lecz drogą mianowania bez pytania woli członków,

po trzecie: mimo ze blisko polowa członków i ubezpieczonych rekrutuje się z ludności polskiej, niema w nowej instytucji ani jednego pracownika płatnego lub urzędnika Polska lub władającego jeżykiem polskim, co wywołuje nie porozumienie lecz konflikty członków z instytucją. Podobne stosunki na niekorzyść polskiej, autochtonnej ludności panują w zakładach ubezpieczenia od choroby i wypadków (nemocenské pojišťovny) w Czes. Cieszynie i Frysztacie, gdzie na 70% ubezpieczonych i członków polskiej narodowości jest zaledwie po jednym urzędniku tejze narodowości.

Dlatego podpisani zapytują Pana Ministra, co zamyśla uczynić, aby wybory do tych zakładów były wypisane w najbliższej porze oraz. aby także mniejszościowy polski żywioł miał swoje sprawiedliwe zastąpienie w urzędzie, kancelarji itd. oraz w organach nadzorczych?

Praga, dnia 10. 1. 1933.

Śliwka, Kliment.

Russ, Zápotocký, Babel. Török, Krosnář, Vallo,

Gotwald. J. Svoboda, Kopecký, Cižinská, Kuhn,

Juran, Hruška, Hodinová-Spurná, Novotný,

Śťourač, Steiner, dr. Stern, Štětka.

Původní znění ad 2142/IX.

Interpellation

der Abgeordneten Höhnel, Hadek und Genossen

an den Minister des Innern und Justizminister

betreffs Handhabung des § 88 des Genossenschaftsgesetzes zur Verfolgung der Genossenschafts-Mitglieder.

Die vielen Persekutionen gegen die oppositionell geleiteten proletarischen Konsumvereine auf Grund des § 88 Genossenschaft-Gesetzes hat unter der klassenbewussten Arbeiterschaft eine lebhafte Massenbewegung gegen die missbräuchliche Anwendung dieses Paragraphen gegen proletarische Konsumvereine mit revolutionär gesinnten Mitgliedern hervorgerufen. Unter anderem hat eine von der Genossenschaftsopposition in Spittelgrund veranstaltete Ver-

sammlung von Genossenschaftern gegen die Verurteilung des Obmannes des Reichenberger Konsumvereines »Vorwärts« Gustav Strauss Stellung genommen. Gegen den Genannten wurde ein Strafverfahren wegen § 88 Gen. Ges. deswegen eingeleitet, weil er auf dem Genossenschaftstage im Juli 1931 in Reichenberg geduldet habe, dass ein Festredner eine angeblich nicht ausschliesslich wirtschaftspolitische Rede hielt, ferner weil er in dem behördlich bewilligten Demonstrationszug der proletarischen Genossenschafter nicht verbotene Fahnen der kommunistischen Partei und das Rufen angeblich politischer Losungen durch einzelne Teilnehmer des Festzuges geduldet habe.

Jene Versammlung von Genossenschafter in Spittelgrund hat nun den vorliegenden Protest an das zuständige Justizministerium in Form einer mit 54 Unterschriften versehenen Petition beschlossen:

»Die heute, am 10. März 1932, stattgefundene Versammlung der Genossenschaftsmitglieder von Spittelgrund protestiert auf das schärfste gegen die Verurteilung des Obmannes Strauss, bezw. des Reichenberger Konsum- und Sparvereines »Vorwärts« wegen dem Genossenschaftstag am 12. Juli 1931. Sie sieht darin den Versuch, die Autonomie der Genossenschaften zu beeinträchtigen oder gar aufzuheben und wird sich dagegen mit allen Mitteln währen. Wir verlangen die sofortige Annullierung dieses Urteiles und die Einstellung dieses Prozesses. «

Folgen 53 Unterschriften, darunter 47 von in Spittelgrund wohnenden Arbeitern.

Diese Zuschrift an das Justizministerium, eine typische Petition, welche gemäss § 115 der Verfassungsurkunde jedermann zusteht, wurde per Post an dieses Ministerium abgeschickt. Das Justizministerium, an dessen Spitze der Sozialdemokrat Dr. Alfred Meissner steht, hat nun, statt diese Petition meritorisch zu erledigen, dieselbe an das Kreisgericht Reichenberg zur weiteren Erledigung abgetreten, und die Staatsanwaltschaft des Kreisgerichtes Reichenberg hat das Strafverfahren wegen Vergehens nach § 88 des Genossenschaftsgesetzes gegen alle 53 Arbeiter und Arbeiterinnen eingeleitet, welche auf jener Petition unterschrieben sind.

47 Arbeiter und Arbeiterinnen von Spittelgrund erhielten die Ladung zur Einvernahme als Beschuldigte zum Bezirksgericht Deutsch-Gabel - 47 zumeist arbeitslose Proletarier wanderten den zweistündigen Weg nach Deutsch-Gabel, denn hätten sie der Ladung nicht entsprochen, wären sie zwangsweise durch die Gendarmerie vorgeführt worden, - gaben zu Protokoll, dass sie sich erst bei der Hauptverhandlung verantworten werden, und 47 Proletarier wanderten den zweistündigen Weg nach Spittelgrund wieder zurück. Kein Mensch zahlt ihnen auch nur die verbrauchten Sohlen ihrer Schuhe und niemand ersetzt ihnen auch nur den Kräfteverbrauch der ohnehin durch Hunger geschwächten Körper. Aber der bald 60 Jahre alte Paragraph 88 des

Genossenschaftsgesetzes triumphiert wieder einmal gegen revolutionär gesinnte Mitglieder eines proletarischen Konsumvereines.

Durch dieses beispiellose Vorgehen erscheint das durch die Verfassungsurkunde gewährleistete Petitionsrecht (§ 115 der Verfassungsurkunde: »das Petitionsrecht steht jedermann zu!«) von 53 Arbeiter und Arbeiterinnen in geradezu unerhörter Weise verletzt.

Die Gefertigten fragen:

Herr Minister! was gedenken Sie zu tun, um das durch die Verfassungsurkunde angeblich gewährleistete Petitionsrecht vor den Ausschreitungen der Reichenberger Staatsanwaltschaft zu bewahren, und um zu verhindern, dass in der Drangsalierung und Persekuticm gegen verelendete Proletarier durch Justizministerium und Staatsanwaltschaft auch noch Fleissaufgaben gemacht werden?

Prag, am 9. Jänner 1933.

Höhnel. Hadek,

Novotný, Šťourač, Hrubý, J. Svoboda, Krosnář,

Kliment, Kopecký, Zápotocký, Török, Śliwka, K.

Procházka, Babel, Štětka, Tyll, Steiner, Kuhn,

RUSS, Hruška, Juran, Dr. Stern.

Původní znění ad 2142/X.

Interpellation

des Abgeordneten Hans Krebs und Genossen

ab den Eisenbahmninister Bechyně

betreffend die sprachliche Ausstattung der Schüler-Legitimationen.

Bei einer Anzahl Eisenbahnstationen in den deutschsprachigen Gebieten werden von den Stationskassen Schüler-Legitimationen nur in der Staatssprache herausgegeben. Ich habe diese Tatsache nicht nur bei der Personenkasse Aussig-Stadt und Reichstadt, sondern auch bei anderen Stationskassen feststellen können. Da bis vor kurzer Zeit diese Schülerlegimationen nicht nur in tschechischer, sondern auch in deutscher Sprache ausgegeben worden sind, bedeutet die Ausgabe einsprachiger Schülerlegimationen eine Benachteiligung der deutschen Schüler.

Im Vorwort des »Cestovní tarif« ist auf der Seite l ausdrücklich die Bemerkung enthalten, dass in Eisenbahnstationen, deren Gemeinde eine mehr als 20% anderssprachige Minderheit haben, die Legitimationen nicht nur in der Staatssprache, sondern auch in der Sprache der betreffenden Minderheit gehalten sein müssen. Von der Ausgabestelle der Schülerkarten wird erklärt, dass das Drucksorten-Depot der Staatsbahndirektion Prag auf die Rückfrage, warum nur einsprachige Legitimationen ausgegeben werden, mitgeteilt hat, dass es eine Weisung erhalten habe, von nun an nurmehr einsprachig gehaltene Legitimationen aufzulegen.

Diese Weisung an das Drucksorten-Depot der Staatsbahndirektion steht im Widerspruch mit der obzitierten Bestimmung des Cestovní ta rif und des Sprachenrechtes überhaupt. Auf eine Anfrage bei der Staatsbahndirektion in Prag habe ich unter dem 9. November 1932. Zahl 2966/I-VI-32 die Mitteilung erhalten, dass die Schüler-Legitimationen und die Schüler-Monatskarten aufgrund der Vorschriften über die Drucksachen der Č. S. D. hergestellt werden, die das Eisenbahnministerium herausgegeben hat und die für alle Staatsbahndirektionen gelten; diese Vorschriften weisen, so sagt die Mitteilung weiter, ausdrücklich darauf hin, dass der Text in der Staatssprache gehalten sein muss.

Da diese Vorschriften nur von jenem Amte geändert werden können, dass sie er lassen hat, teilte ich der Staatsbahndirektion Prag mit, dass ich eine diesbezügliche Beschwerde beim Eiseenbahnministerium einbringen werde. Da bis zum heutigen Tage die Aenderung der sprachlichen Ausstattung der Schüler-Legitimationen und Monatskarten noch nicht durchgeführt ist, richte ich an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:

1. Ist dem Herrn Eisenbahnminister bekannt, dass die Schüler-Legitimationen und -Monatskarten in den deutschsprachigen Gebieten nur einsprachig-tschechisch aufgelegt werden?

2. Ist der Herr Eisenbahnminister bereit, die Vorschriften über die Drucksorten der Č. S. D. gemäss den Bestimmungen des Sprachengesetzes so zu ändern, dass alle, für den Verkehr mit Privatpersonen deutscher Nationalität bestimmten Drucksorten auch in der deutschen Sprache aufgelegt werden?

Prag, am 9. Jänner 1933.

Krebs,

Schubert, ing. Jung, Dr. Schollich, Dr. Hassold, Horpynka, Matzner, Geyer, Kasper, Oehlinger, Dr. Keibl, Dr. Hanreich, Simm, Knirsch, Dr. Petersilka, Scharnagl, Bobek, Greif, Krampe, Fritscher, Ing. Kallina.