Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1953.
III. volební období.
7. zasedání.
2142.
Interpelace:
I. posl. Jos. Tůmy a druhů min. sociální péče o hrubém porušování zákonné 8hod. doby pracovní v závodech holičských,
II. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. vnitra o podezřelém fotografování vojensky důležitých objektů v našem pohraničí,
HI. posl. Grebáča-Orlova a druhov min. vnútra o výčinoch četníkov v v Polhore na Orave,
IV. posl. Čuříka a druhů předsedova vlády o obsazení úřadu v Mor. Krumlově,
V. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání vojínů v poddůstojnické škole 35. pěšího pluku v Plzni,
VI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o ztýrání vojína Otty Geberta četařem Viednerem u 7. pluku v Levicích,
VII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o ztýrání vojína Giebla u 2. roty 35. pěšího pluku v Plzni,
VIII. posl. Šliwky, Klimenta a soudr. min. soc. péče o nemocenských pojišťovnách v Českém Těšíně a Frýdku,
IX. posl. Höhnela, Hádka a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti, že se používá § 88 družstevního zákona k pronásledování družstevníků,
X. posl. Krebse a druhů mm. železnic Bechyňovi o jazykové úpravě žákovských legitimací,
XI. posl. Krebse, inž. Junga a druhů min. vnitra o potrestáni národních socialistů, že se vykázali svými stranickými legitimacemi a že četnictvo legitimace zabavuje,
XII. posl. Kaspera a druhů min. pro zásobování lidu a min. soc. péče o zrušení propitného v hostinské živnosti,
XIII. posl. Köhlera a druhů min. spravedlnosti o prodlouženi výpovědních lhůt pro zaměstnance v soukromých službách,
XIV. posl. Schuberta a druhů min. financí, aby komunální sanační zápůjčky byly osvobozeny od poplatků,
XV. posl. inž Kaliny a druhů min. vnitra o oběžníkách ministerstva vnitra, tis. 67490/30 a čís. 64. 926/31, poškozujících zákonitá práva obecních zaměstnanců,
XVI. posl. Hokkyho a druhov min. financií o neupravenosti katastrálnych držených hárkov v Podkarpatskej Rusi,
XVII. posl. Horpynky a druhů min. školství a nár. osvěty, aby bylo vydáno prováděcí nařízeni k § 23 zákona čís. 104/26 (učitelskému platovému zákonu).
2142/I.
Interpelace
poslance Josefa Tůmy a druhů ministru sociální péče
o hrubém porušováni zákonné 8hodinné doby pracovní v závodech holičských.
V závodech holičských ve Velké Praze dochádzí ku soustavnému porušování zákonné pracovní doby. Tato skutečnost těžce je pociťována jak u holičských pomocníků, tak zejména učňů tohoto odboru.
Dle kolektivní smlouvy, uzavřené dne 5. května 1919 mezi Hromadou pomocníků a Společenstvám holičů a kadeřníků, vidované magistrátem hlav. města Prahy pod číslem S 513/19 a po schváleni zemské politické správy ze dne 23. srpna 1919, č. 3/c 142/1 ai 1919 č. z. spr. pol. 252014, Je stanoven rozvrh pracovní doby takto:
Závody holičské, kadeřnické a vlásenkářské otevírali se ve všední dny o půl 8. hodině ranní a zavírají se o 7. hodině večerní. Pracovní doba pro zaměstnance je od 8. hod. ranní s dvouhodinovou přestávkou polední a práce má se skončiti v 7 hodin večer. Za to má každý pomocník i kadeřnice dostati půl dne náhradního odpočinku i když Je v týdnu svátek.
Dohoda o pracovní době stanovená smlouvou není zaměstnavateli dodržována. Náhradní odpočinek půl dne v týdnu není zaměstnancům poskytován, zejména připadne-li v týdnu svátek.
Poměry v ohledu pracovní doby v holičských závodech ustálily se tak, že pomocnictvo musí nastupovati do práce už v 7 hodin místo o půl 8. hodině ranní. Na místo dvouhodinné polední přestávky Je polední přestávka pouze ledna hodinu a namnoze poledni přestávka nedodržuje se vůbec a všechny snahy a pokusy učiniti nápravu míjí se jakékoliv účinnosti.
A tak ve velké většině závodů holičských a kadeřnických v Praze pracuje dělnictvo, učňové
i učebnice 10-11- 13 hodin denně, v sobotu až 15 hodin, tedy často 70-75 hodin týdně. Postižené dělnictvo samo nemůže se dožadovati nápravy, neboť při každém pokusu o dodržování zákonné S hodinné doby pracovní hrozí se mu propuštěním z práce.
Nemenši bolesti jest uzákoněni nedělního klidu. Dosavadní stav, kdy nedělní klid v holičských závodech zavádí se nařízením Zemského úřadu působí nejistotu. V Mladé Boleslavi nařízen nedělní klid pouze pro město a v blízké obci mohou býti holičské závody otevřeny, na což městští živnostnici stále poukazují.
Kuriosní stav jest v Hradci Králové, kde veškeré obchody mají nedělní klid, pouze holiči a kadeřníci jsou vyjmuti. Nejistota, která z této nejednotné a zákonem nepodložené úpravy nedělního klidu plyne, působí neklid, časté roztrpčeni a rozbroje mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Poněvadž Hromadě pomocníků i odborové organisaci holičských pomocníků je znemožněno v ohledu zákonné pracovní doby zjednati pořádek, podepsaní poslanci se pana ministra sociální péče táži:
1. Jest panu ministrovi sociální péče známo hrubé a protizákonné porušování 8hodinné pracovní doby v závodech holičských, kadeřnických a vlásenkářských v Praze i na venku?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby i pro tyto závody byla uplatněna 8hodinná doba pracovní dle zákona číslo 91/18?
V Praze dne 17. ledna 1933.
Jos. Tůma,
Sladký, dr. Pateidl. Mikuláš, Lanc. Hatina, Slavíček, David, Hynek, Šmejcová, Netolický, Tykal, Vaněk, Stejskal, Bergmann, Tučný, Inž. Zahorský, Solfronk, Richter, Polívka, Malý, Hrušovský.
2142/II.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů
ministru vnitra
o podezřelém fotografování vojensky
důležitých objektů v našem
pohraničí.
Na Kladskem pomezi v pohraničí československo-pruském objevují se čím dál tím více ně-
mečtí turisté z Pruska. Tito turisté na území našeho štátu používají svých »turistických« fotoaparátů. Fotografují zde objekty, které nemají ničeho společného s nějakými upomínkami osobními, ale fotografuji zde objekty vojensky a strategicky důležité. Takto získané snímky odvážejí, či odnášejí si do Pruska, svoji vlasti.
Toto počínání pruských turistů na našem území je záhadné a podezřelé. Vyvolává zde určité obavy do budoucnosti.
Podepsáni se Vás proto, pane ministře, táží:
Jste ochoten učiniti taková opatření, která by znemožnila podobné věci?
V Praze dne 11. ledna 1933.
Stejskal, Hynek,
David, dr. Pateldl, Mikuláš, Solfrenk, Šmejcová, Vaněk, Jos. Tůma, Zeminová, Tučný, Slavíček. Lanc, Richter, Netolický, Hrušovský, Brazala, Malý, dr. Stránský, Polívka. Fiala, dr. Moudrý, Sladký, Bergmann, Tykal.
2142/III
Interpelácia
poslanca Grebáča-Orlova a druhov
ministru vnútra
o výčinoch četníkov v Polhore na Orave.
Dňa 28. októbra 1932 v obvode rabčianskom bol slávený deň slobody. Po zakončení slávnosti usporiadali tamojší financi a četníci tanečnú zábavu bez dovolenia okresného úradu. Počas tanečnej zábavy mládenci sa pobili. Četníci Pilát a Balek zamiešali sa do ruvačky a mládencov Pavla Jendreása, Antona Jendreása a Ignáca Gocoliaka v kasárni zbili až do krve. Poviazali ich a po nich skákali. Keď ich už krv zaliata, četníci nosili vodu a oblievali ich. Krv umývala slúžka Anna Palovčíková. Roľník Stemprok a Macajík fackovali Antona Jendreása a četník Pilát Jánovi Pienčákovi dal facku.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
1. Či vie o takomto zachádzaní četníkov?
2. Či je ochotný dať tento prípad vyšetriť a vinníkov potrestať?
V Prahe, dňa 6. decembra 1932.
Grebáč-Orlov,
Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravatz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, dr. Tiso, Rázus, dr. Petersilka, Čuřík, Danihel, dr. Fritz. Húska, dr. Gažík, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Fritscher.
2142/IV.
Interpelace
poslance Čuříka a druhů
předsedovi vlády o obsazeni úřadu v Mor. Krumlově.
V tomto jinak českém městě je přednostou berní správy Němec dr. M. Smítal, u berního úřadu má nastoupit na místo asistenta Hobermana, Němec Weis.
Na okresní politické správě působí Němci pp. Lang a dr. Feig. Dále se proslýchá, že za přednostu k soudu má býti dosazen rovněž Němec, ač nyní po odchodu dřívějšího přednosty dra Winklera tam působí místo přednosty dr. Plhal, který je Čechem a mohl by toto místo dobře zastávati.
V Mor. Krumlově by počet Němců byl stlačen na nepatrný zlomek, kdyby nebyli na velkostatku a u státních úřadů přijímáni němečtí úředníci, kteří jedině přispívání k udržení německé školy, kam dochází 20 dítek.
Tou dobou jedná se hlavně o obsazení místa přednosty Čechem.
I táži se pana předsedy vlády co zařídí aby tyto samozřejmé požadavky českého lidu, byly respektovány?
V Praze dne 2. prosince 1932.
Čuřík,
Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský. dr. Ravasz,
Sivák, Slušný, Surovlak, Šalát, dr. Tiso, Rázus,
Danihel. dr. Fritz, dr. Gažík, Hlinka, dr. Mederlý.
Grobáč-Orlov, dr. Labaj, Galovič, Mejto,
Kejmar, Vávra.
2142/V.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministra národní obrany
o týrání vojína v poddůstojnické škole 35. pěšího pluku v Praze.
V poddůstojnické škole 35. pěšího pluku v Plzni jsou vojáci otužováni a ukazováni prstředky, které se od týrání liší jen názvem. Na př. koncem prosince cvičilo mužstvo bez košil v studeném ranním větru při ranní pěthodince
mnohokráte za sebou cvik: Podpor ležmo za rukama - vztyk. Tento cvik, který po několikerém opakováni je vyloženým týráním vojáků, provádí většinou v poloze s břichem na zemi. Při jmenovaném cviku koncem listopadu nechal instruktor cvičiti vojáky tak, že leželi 10 minut bez košil s břichem na zamrzlé zemi a většina se jich těžce nachladila. Aby byl případ ututlán a toto hazardérství se zdravím a snad i životy vojáků se nedostalo ven z kasáren, nebyl nikdo z onemocnělých při lékařské prohlídce uznán nemocným a celé poddůstojnické škole byla zaražena vycházka do města.
. Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby případ byl vyšetřen a aby představení, kteří jsou odpovědni za provádění ranní půlhodinky za jmenovaných okolností, jakož i všichni, kteří nátlakem na lékaře a zákazem vycházek snažili se celý skandální případ ututlati, byli příkladně potrestáni?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby se podobně případy již vícekráte neopakovaly?
V Praze dne 14. ledna 1933.
Dvořák,
Kliment, dr. Stern, Tyll, Śliwka, Novotný, Russ, Vallo, Zápotocký, Hádek, K. Procházka, Hrubý, Kramář, J. Svoboda, Štětka, Šťourač, Gottwald, Hruška, Babel, Höhnel, Kopecký, Steiner.
2142/VI.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o ztýrání vojína Otty Geberta četařem Viednerem u 7. pluku v Levicích.
Vojín Otto Gebert od 10. roty 7. pluku v Levicích vrátil se koncem prosince před půlnocí z vánoční dovolené. Jelikož nechtěl spící kamarády rušit, odložil úklid a srovnání svých věcí až na druhý den ráno. Ráno zdržel se však při skládání oděvu a přikrývek tolik, že včas nenastoupil. Délesloužící četař téže roty Viedner přiběhl ke Gebrtovi a velmi sprostě mu nadal. Jelikož však Gebrt je Němec a nerozumí česky, odpověděl německy, že nerozumí. Na to se četař Viedner rozčilil ještě více, pokračoval v nadávkách a na konec vojínu Gebrtovi nafackoval a kopl ho. Vojín Gebrt šel ihned k stížnosti a jelikož surovost četařovu dosvědčila řada svědků, bylo naň podáno trestní udání. Aby však také Gebt nevyšel na prázdno a zejména, aby ostatní
vojáci byli odstrašeni od stížnosti na špatné zacházení, dostal Gebrt 30 dní po službě pro nepořádek.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby trest vojína Gebrta byl ihned odvolán a aby četař Viedner byl po odpykání trestu pro surovost vyloučen z armády?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby týrání a biti vojáků jejich představenými konečně v čsl. armádě přestalo a nikdy se již neopakovalo?
V Praze dne 14. ledna 1933.
Dvořák,
Kopecký, Zápotocký, Śliwka, Krosnář, Šťourač, Štětka, Čižinská, Tyll, Steiner, J. Svoboda, Kuhn, Kliment, Török, Gottwald, K. Procházka, Babel, Juran, Hrubý, Hádek, Russ, Novotný, dr. Stern.
2142/VII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o ztýrání vojína Giebla u 2. roty 35. pěšího pluku v Plzni.
Koncem listopadu při rozkazu u 2. roty 35. pěšího pluku v Plzni zašeptal vojín Giebel během povelu pohov svému sousedu několik slov. Četař aspirant Ježek téže roty přiskočil ke Gieblovi a přede vším mužstvem mu nafackoval. Celá rota odpověděla na tuto surovost protestními výkřiky a mručením.
Četař dal povel: Pozor, ale po jeho skončení projevy protestu pokračovaly. Četař Ježek ukončil nato narychlo rozkaz a rychle se vzdálil. Vojín Giebel byl ihned po rozkaze zavolán do kanceláře a zde na ně] hrozbami a prosbami bylo působeno, aby si nešel stěžovat k raportu a aby byla celá záležitost ututlána. Vojín Giebel opravdu od stížnosti ustoupil a hanebný čin četařův zůstal neztrestán.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se 'pan ministr, aby na četaře aspiranta Ježka bez ohledu na to, slouží-li ještě anebo je-li již propuštěn do civilu, bylo podáno bezodkladně trestní udáni pro týrání vojáků a aby všichni představení, kteří na místo bezodkladného vyšetřování a trestního řízeni činili na vojína Giebla nátlak a celý případ umlčeli, byli příkladně potrestáni?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby se týrání a biti vojáků jejich představenými již vicekráte neopakovalo?
V Praze dne 12. ledna 1933.
Dvořák,
Šťourač, Gottwald, K. Procházka, Kliment, Tyll,
Novotný, Krosnář, Hádek, Vallo, Steiner, Śliwka,
Höhnel, Kopecký, Tonik, Zápotocký, Čižinská,
Juran, Hrubý, Hruška, Hodinová-Spurná,
dr. Stern, Štětka.
2142/VIII (překlad).
Interpelace
poslanců K. Śliwky, Klimenta a soudruhů
ministrovi sociální péče
o nemocenských pojišťovnách v Českém Těšíně a Frýdku.
Ministerstvo sociální péče založilo s působností od 1. ledna t. r. zemědělskou nemocenskou pojišťovnu ve Frýdku pro okresy Český Těšín, Frýdek (soud) a Místek. Lid, členové a pojištěnci nejsou spokojeni s činnosti a výsledky tohoto nově založeného ústavu ve Frýdku, poněvadž:
za prvé jest tento ústav příliš daleko od svých členů a pojištěnců v soudním okrese jablunkovském a česko-těšínském, čímž mohou býti jejich práva poškozena,
za druhé dozorčí orgány byly povolány k úřadování nikoliv volbami, nýbrž jmenováním, při čemž se nikdo netázal na vůli členů,
za třetí třebaže skoro polovice členů a pojištěnců skládá se z polského lidu, není v novém ústavu ani jediný placený zaměstnanec nebo úředník Polák nebo znající polský jazyk, což vede nikoliv k dorozumění, nýbrž ke srážkám členů s ústavem. Podobné poměry v neprospěch polského usedlého lidu jsou v nemocenských pojišťovnách v Českém Těšíně a Fryštátě, kde na 70% pojištěnců a členů polské národnosti jest sotva po jednom úředníku této národnosti.
Proto se podepsaní táží pana ministra, co hodlá učiniti, aby volby do těchto ústavů byly co nejdříve rozepsány a aby také polská menšina měla své spravedlivé zastoupení v úřadě, kanceláři atd. a v dozorčích orgánech?
V Praze dne 10. ledna 1933.
Śliwka, Kliment,
Russ, Zápotocký, Babel, Török, Krosnář, Vallo,
Gottwald, J. Svoboda, Kopecký, Čižinská, Kuhn,
Juran, Hruška, Hodinová-Spurná, Novotný,
Sťourač, Steiner, dr. Stern, Štětka.
2142/IX (překlad).
Interpelace
poslanců Höhnela, Hadka a soudruhů
ministrovi vnitra
a ministrovi spravedlnosti,
že se používá § 88 družstevního zákona k pronásledování družstevníků.
Mnoho persekucí proti oposičně spravovaným proletářským konsumním spolkům podle § 88 družstevního zákona způsobilo mezi třídně uvědomělým dělnictvem živé masové hnutí proti zneužívání tohoto paragrafu proti proletářským konsumním spolkům, majícím revolučně smýšlející členy. Mezi jiným schůze družstevníků uspořádaná oposicí družstva ve Spittelgrundu zaujala stanovisko proti odsouzeni předsedy libereckého konsumního spolku Vorwärts«, Gustava Strausse. Proti jmenovanému bylo zahájeno trestní řízení podle § 88 družstevního zákona, poněvadž na družstevním sjezdu v červenci 1931 v Liberci strpěl, že slavnostní řečník pronesl prý nikoliv výhradně hospodářsko-politickou řeč, daně poněvadž v úředně povoleném demonstračním průvodu proletářských družstevníků strpěl nezakázána prapory komunistické strany a že účastníci slavnostního průvodu volali domněle politická hesla.
Ona schůze družstevníků ve Spittelgrundu usnesla se na tomto protestu ve formě petice k příslušnému ministerstvu spravedlnosti s 54 podpisy:
Shromáždění členů družstva ve Spittelgrundu konané dnes dne 10. března 1932 protestuje co nejostřeji proti odsouzení předsedy Strausse nebo libereckého konsumního a spořitelního spolku »Vorswärts pro družstevní sjezd konaný dne 12. července 1931. Spatřuje v tom pokus omeziti samosprávu družstev nebo dokonce ji zrušiti a bude se proti tomu brániti všemi prostředky. Žádáme, aby tento rozsudek byl ihned zrušen a aby tento proces byl ihned zastaven.
Následuje 53 podpisů, mezi nimi 47 podpisů dělníků bydlících ve Spittelgrundu.
Tento dopis ministerstvu spravedlnosti, typická petice, která přísluší každému podle § 115 ústavní listiny, byl zaslán tomuto ministerstvu poštou. Ministerstvo spravedlnosti, v jehož čele stojí sociální demokrat dr. Alfréd Meissner, místo aby tuto petici vyřídilo meritorně, postoupilo ji k dalšímu řízení libereckému krajskému soudu a státní zastupitelství libereckého krajského soudu zahájilo proti všem 53 dělníkům a dělnicím, podepsaným na této petici trestní řízení pro přečin podle § 88 družstevního zákona.
47 dělntků a dělnic ze Spittelgrundu dostalo předvoláni k výslechu jako obvinění k okresnímu soudu v Německém Jablonném - 47 většinou nezaměstnaných proletářů konalo dvouhodinovou cestu do Německého Jablonného - neboť kdyby byli předvolání neuposlechli, byli by bývali násilně předvedeni četnictvem, - do protokolu udali, že se budou odpovídati teprve při hlavním přelíčení a 47 proletářů nastoupilo dvouhodinovou zpáteční cestu do Spittelgrundu. Nikdo jim nezaplatí byt i jen opotřebované podrážky na botách a nikdo jim nenahradí ani spotřebu sil, beztoho hladem zeslabených těl. Ale brzy 60 let starý § 88 družstevního zákona opět Jednou vítězi nad revolučně smýšlejícími členy proletářského konsumního spolku.
Tímto bezpříkladným postupem jest přímo neslýchané porušeno petiční právo 53 dělníků a dělnic, zaručené ustavní listinou (§ 115 ustavní listiny: »právo petiční přísluší každému!).
Podepsáni se táží:
Pane ministře, co hodláte učiniti, abyste uchránil petiční právo, domněle zaručené ústavní listinou, před výstřelky libereckého státního zastupitelstva a abyste zabránil, aby ministerstvo spravedlnosti a státní zastupitelství nedělalo ještě úlohy z pilnosti trýzněním a persekucí zbídačelých proletářů?
V Praze dne 9. ledna 1933.
Höhnel, Hádek,
Novotný, Šťouanc, Hrubý, J. Svoboda, Krosnář, Kliment, Kopecký, Zápotocký, Török, Śliwka, K. Prochádzka, Babel, Štětka, Tyll, Steiner, Kuhn, RUSS, Hruška, Juran, dr. Stern.
2142/X (překlad).
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů ministrovi železnic Bechyňovi
o jazykové úpravě žákovských legitimaci.
Staniční pokladny některých železničních stanic v krajích s německým jazykem vydávají žákovské legitimace len ve státním jazyku. Zjistil jsem tuto věc nejen a osobní pokladny v Ústí
n. L. -město a v Zákupech nýbrž i a jiných staničních pokladen. Poněvadž do nedávná se žákovské legitimace vydávaly nejen česky, nýbrž i německy, jest vydávání jednojazyčných žákovských legitimaci poškozením německých žáků.
V předmluvě k »cestovnímu tarifu* jest na prvé stránce výslovně poznamenánu, že v železničních stanicích, jejichž obce mají jinojazyčnou menšinu více než 20%ní, musí se vydávati legitimace nejen v jazyku státním, nýbrž i v jazyku oné menšiny. Výdejna žákovských jízdenek prohlašuje, že sklad tiskopisů pražského ředitelství státních drah sdělil na dotaz, proč se vydávají jen jednojazyčné legitimace, že dostal příkaz, aby od nynějška vydával jen jednojazyčné legitimace.
Tento příkaz vydání skladu tiskopisů ředitelství státních drah jest v rozporu se svrchu uvedeným ustanovením cestovního tarifu a vůbec jazykového práva. Na dotaz u pražského ředitelství státních drah dostalo se mi zprávy ze dne 9. listopadu 1932. číslo 2966/I-VI-32, že žákovské legitimace a žákovské měsíční jízdenky tisknou se podle předpisů o tiskopisech československých drah, které vydalo ministerstvo železnic a které platí pro všechna ředitelství státních drah; v těchto předpisech se výslovně ustanovuje, tak se praví ve zprávě dále, že zněni musí býti v jazyku státním.
Poněvadž tyto předpisy může změnit len onen úřad. který je vydal, oznámil jsem pražskému ředitelství státních drah, že podám v této věci stížnost ministerstvu železnic. Poněvadž do dnešního dne žákovské legitimace a měsíční jízdenky nebyly ještě po stránce jazykové změněny, táži se pana ministra železnic:
1. Ví pan ministr železnic, že žákovské legitimace a měsíční jízdenky v krajích s německým jazykem jsou vydávány jen jednojazycně česky?
2. Jest pan ministr železnic ochoten změniti předpisy o tiskopisech československých státních drah podle ustanovení jazykového zákona, aby všechny tiskopisy určené pro styk se soukromými osobami německé národnosti byly vydávány také v německém jazyku?
V Praze dne 9. ledna 1933.
Krebs,
Schubert, lnž. Jung, dr. Schollich, dr. Hassold, Horpynka, Matzner, Geyer, Kasper, Oenlinger, dr. Keibl, dr. Hanreich, Simm, Knirsch, dr. Petersilka, Scharnagl, Bobek, Greif, Krumpe, Fritscher, inž. Kallina.
2142/XI (překlad).
Interpelace
poslanců H. Krebse, inž. R. Junga
a druhů ministrovi vnitra
o potrestáni národních socialistů, že se
vykázali svými stranickými legitimacemi
a že četnictvo legitimace zabavuje.
Při sjezdu mládeže v Kamenickém Šenově dne 11. září 1932 zadrželo četnictvo vedle jiných mladistvých osob také mladistvé národní socialisty a vyzvalo je, aby se legitimovali, při čemž tito mladí národní socialisté nemajíce jiné legitimace, předložili svou stranickou legitimaci. Poněvadž tyto stranické legitimace byly již většinou přes rok staré a byl na nich tedy vytištěn jesle starý odznak strany (skobový kříž), dostali 4 mladiství národní socialisté trestní výměry děčínského okresního úřadu, jimiž byli odsouzeni k peněžitým pokutám od 100 do 200 Kč nebo k trestům vezení od 10 do 14 dnů. V těchto výměrech se upozorňovalo, že veřejné používání, jakož i uplatňování skobového kříže bylo zakázáno vyhláškou čís. 310 a že se tito národní socialisté na základě toho chovali na veřejných místech nenáležitě a porušili jak veřejný pokoj, pořádek a bezpečnost, tak také dobré mravy a slušnost. Proti tomuto trestnímu výměru bylo ovšem podáno odvolání k pražskému zemskému úřadu, poněvadž v předloženi takové legitimace, která vůbec není určena k veřejnému používání, četníkovi, mimo to ještě na jeho vyzvání, nelze naprosto spatřovati nenáležité chování na veřejném místě a konečně není tím ohrožen ani veřejný pokoj a pořádek, poněvadž konec konců četník, jemuž byly legitimace ukázány, jest k tomu, aby chránil veřejný pořádek a v jeho osobě nemůže tedy logicky vzniknouti ohnisko nepokoje.
Vedle těchto případů v obvodu děčínského okresního úřadu jsme zjistili, že v mnoha místech jiných okresů četníci přišli do bytů osob známých jako národní socialisté a podle nějakého úředního příkazu žádali, aby jim byly vydány členské knížky (legitimace strany) německé národněsocialistické strany dělnické. Takovéto domovní návštěvy celníků byly zjištěny v obvodu okresních úřadů litoměřického, falknovského, loketského, nýrského, zlatičkého, bachovského a j. Poněvadž tyto domovní návštěvy se zabavením legitimací strany, které vůbec nejsou pro veřejnou potřebu, jsou zajisté rovněž tak nezákonité jako potrestání osob, na něž bylo učiněno oznámení, Že měly legitimace strany, táži se pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr vnitra, že děčínský okresní úřad odsoudil několik mladistvých národních so-
cialistů k peněžitým trestům nebo trestám vězení, poněvadž se na vyzváni četnictva vykázali svými legitimacemi strany, určenými jen pro vnitřní potřebu a na těchto legitimacích byl skobový kříž?
2. Ví pan ministr, že řada okresních úřadů nařídila četníkům, aby vykonali domovní prohlídky u členů německé národně-socialistické strany dělnické a aby odňali členům legitimace strany, kterých potřebují trvale a naléhavě pro vnitřní potřebu strany?
3. Jest pan ministr vnitra ochoten zakázati okresním úřadům a četnictvu toto překračováni zákonitého oprávnění a naléhati, aby ochrana osobní svobody a politické příslušnosti byla zaručena?
V Praze dne 9. ledna 1933.
Krebs, lnž. Jung,
dr. Scbollich, dr. Hanreich, Geyer, Knirsch, Simm, Kasper, Schubert, Horpynka, Inž. Kallina, Kinz, dr. Luschka, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. Keibl, dr. Hassold, Matzner, Fritscher, Zajíček, Krumpe.
2142/XII (překlad).
Interpelace
poslance R. Kaspera a druhů.
ministrovi pro zásobování lidu a ministrovi sociální péče
o zrušení propitného v hostinské živnosti.
Ministerstvo pro zásobování lidu již před delší dobou na naléhání pomocnictva v hostinské živnosti a jeho stavovských svazů zaujalo ve zvláštním výnosu stanovisko k záměně dobrovolné soustavy propitného za pevný plat za obsluhu. Jmenované ministerstvo zásadně souhlasilo s oprávněným požadavkem zaměstnanců v živnosti hostinské, aby tento neudržitelný stav byl odstraněn. Z jeho příkazu vyžádaly si tedy také okresní úřady stanovisko pomocnických výborů a odborných svazů v hostinské živnosti. Jak pomocnické hromady, tak také organisace zaměstnanců hostinské živnosti poté znovu důkladně projednali otázku zavedení procentní přirážky k podávaným jídlům a nápojům za dosud obvyklé dobrovolné propitné. Pomocnictvo živnosti hostinské při tom úplné všeobecně uznalo za vhodnou mzdovou formu pro přechodnou dobu zavedení procentní soustavy k zaručené mzdě, (a to
v hostincích 10%, v kavárnách nejméně 15%). Není vůbec pochyby, že procentní soustava není ani zdaleka ideálním řešením mzdové otázky zaměstnanců v hostinské živnosti. Naopak, také v tomto povolání domáhají se pevného platu tak jako to je u všech jiných zaměstnaneckých kategorii. Pouze proto, abychom aspoň z části učinili přítrž dnešním poměrům, nedůstojným pro zaměstnance V hostinské živnosti, jest nutno, aby se přes všechny překážky přešlo k procentní soustavě jako prvnímu kroku k dosaženi zaručené mzdy. Sociálně i lidsky jsou neudržitelné, aby zaměstnanci hostinské živnosti byli odkázáni při své mzdě za vykonanou práci na náhodné příjmy nebo dokonce na dary podobající se almužně.
Pro zaměstnance hostinské živnosti nemá-li býti jejich existence ohrožena, stalo se nahrazeni dobrovolného propitného pevným platem za obsluhu jako přechodná forma právě v dnešní době nezbytnou nutností. Vždyť i většina návštěvníků hostinců, pokud jde o tento požadavek, jest na straně zaměstnanců hostinské živnosti. Kdykoliv můžeme prokázati, že návštěvnici hostinců, v nichž jest ještě zaveden systém dobrovolného propitného, sami žádají, aby byla připočítávána procentní přirážka. Není vůbec pochyby, že soustava dobrovolného propitného jest nejen ponižující pro zaměstnance v hostinské živnosti, nýbrž obtěžuje i hosty. Proto v řadě význačných měst, jakož i téměř ve všech lázeňských místech tohoto státu již dávno dohodou došlo k zavedení procentního propitného, které se velnu dobře osvědčilo. Bylo by tedy nejvýš na čase, aby nyní tato otázka byla zákonem upravena pro celý stát, a to tím spíše, že v jiných státech věc takto již dávno rozřešili a osvědčila se.
Poněvadž přes zásadní ochotu a přes naléháni nejrůznějších vrstev nebylo v tomto oboru vykonáno ještě nic rozhodujícího, táží se tedy podepsaní pana ministra pro zásobováni lidu a pana ministra sociální péče:
1. Jsou páni ministři ochotni zaříditi, aby jako přechodné opatření, než bude zajištěna pevná zaručená mzda, byla v hostinské živnosti co nejrychleji zákonem zavedena pro celé státní území procentní soustava?
2. Jsou páni ministři ochotni učiniti nutná opatřený aby i v hostinské živnosti zavládly v otázce mezd rádné poměry, aby tím byla zajištěna existence zaměstnanců tohoto stavovského odvětví?
V Praze dne 9. ledna 1933.
Kasper,
Schubert, inž. Jung, dr. Schollich, dr. Hassold. inž. Kallina, Matzner, dr. Hanreich, Horpynka, dr. Kolb, Krobs, Simm, Knirsch, Geyer, Oehhlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Krumpe, dr. Petersilka.
2142/XIII (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů ministrovi spravedlnosti
o prodlouženi výpovědních lhůt pro zaměstnance v soukromých službách.
Podepsaný podal dne 27. ledna 1930 vládě naléhavou interpelaci, aby byl vydán, řád o ochraně soukromých zaměstnanců 'před výpovědí, v níž se žádaly delší výpovědní lhůty, odstupňovaně podle trvání služebního poměru, než ustanovují nyní platné předpisy zákona o obchodních pomocnících. V odpovědi vlády ze dne 2. dubna 1930, tisk 360, se praví, že se v ministerstvu spravedlnosti pracuje o návrhu nového zaměstnaneckého zákona a že lze počítati s tím, že se tento návrh brzy stane zákonem. Aby se neoddalovalo předložení návrhu Národnímu shromážděni, nevyhovělo se podnětům v interpelaci uvedeným.
Poněvadž se již v r. 1930 velmi příkře ukazovaly těžké účinky hospodářské krise na soukromé zaměstnance a do konce roku nebyl návrh nového zaměstnaneckého zákona předložen sněmovně, podepsaný musil dne 16. prosince 1930 podati vládě novou naléhavou interpelaci ve stejné věci jako tisk 889. V odpovědi vlády ze dne 19. února 1931, tisk 974, poukazuje se, že vydati nařízeni na ochranu proti výpovědi není dobře možno, že' však vláda jest ochotna se vším úsilím pracovati k tomu, aby návrh nového zákona o zaměstnancích ve vyšších službách soukromých byl pokud možno nejdříve předložen Národnímu shromážděni k ústavnímu projednáni.
Mezitím uplynula dvě další léta a návrh nového zaměstnaneckého zákona sněmovně předlo žen nebyl, nebyly prodlouženy ani výpovědní lhůty, jak to žádali podepsaní, což jest nezbytně nutné pro neobyčejnou tíseň tisíců a tisíců zaměstnanců vypovídaných v krátkých lhůtách. Tím vznikla situace, která stručně vypadá takto: Většině zaměstnanců, kteří jsou ještě zaměstnáni, zaměstnavatelé vnutili zákonitě přípustnou nejkratší výpovědní lhůtu jednoho měsíce; jakmile se jen ukazují známky slabších obchodů, dává se zaměstnancům jednoměsíční výpověď, a to i takovým, kteří byil u téhož zaměstnavatele zaměstnáni několik desítek let. Poněvadž není závazku platiti odbytné, ocitají se i starší zaměstnanci po uplynutí jednoměsíční výpovědní lhůty na ulici a očekává je truchlivá budoucnost, poněvadž jest skoro nepsaným zákonem, že zaměstnanci ve věku nad 40 let se již do práce nepřijímají. Dlouholetá nezaměstnanost, největší bída a trpké zoufalství jsou následky této široké mezery sociálního zákonodárství.
K těmto poměrům nemohou rozhodující místa přihlížeti nečinně. Podle pověsti rozšířených