Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 7. zasedání.
2104.
Interpelace:
I. posl. Zápotockého, Krosnáře a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci brožury »Kdo rabuje kapsy vesnického lidu«, vydané nákladem časopisu »Odboj pracujícího venkova« v Praze v Hoffmannově tiskárně,
II. posl. Jos. Tůmy a druhů min. sociální péče a min. vnitra o poměrech zaměstnanců v hostinské živnosti,
III. posl. Šmejcové, Bergmanna, Špatného a druhů min. vnitra o nesprávném postupu okresního úřadu v Kolíně vůči tisku,
IV. posl. inž. Nečase, Jurnečkové-Vorlové a soudr. předsedovi vlády o nadměrném rozmnožování hostinských, výčepnických a vinárenských koncesí v ČSR a o nezodpovídáni dotazů v této věci vládě podaných,
V. posl. inž. Nečase, Koudelky, F. Svobody, Polacha a soudr. předsedovi vlády o projektovaném tříštění technické agendy ve státní stavební službě v zemi moravsko-slezské a L toho vyplývajících škodách pro celek,
VI. posl. dra Rosche a druhů min. pošt a telegrafů o výpovědi výpomocného poštovního úředníka,
VII. posl. Jurana, Hrušky a soudr. min. vnitra o rušení voličské schůze komisařem, četníky a policii,
VIII. posl. Klimenta a soudr. min. vnitra o nezákonném postupu okresního úřadu v. Novém Jičíně a velitele četnické stanice v Kopřivnici,
IX. posl. Čižinské, Kuhnové, Štětky a soudr. min. vnitra o sprostém jednání ministerského rady ministerstva vnitra k deputaci pražských žen.
2104/I.
Interpelace
poslanců Zápotockého, Krosnáře a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o konfiskaci brožury »Kdo rabuje kapsy vesnického lidu«, vydané nákladem časopisu »Odboj pracujícího venkova« v Praze v Hoffmannově tiskáme.
V brožuře: Kdo rabuje kapsy vesnického lidu, vydané nakladeni časopisu »Odboj pracujícího venkova« v Praze, byla censurou zabavenu tato místa:
»Koniáš Koburk, spřízněný s panující rodinou rumunskou, dluží na daních 120 milionů Kč a na telefonický příkaz min. financí bylo mu odepsáno, jak o tom přinesly zprávu i denní listy, okamžitě 80 milionů a nařízen nový výměr jeho majetkových poměrů, aby nezaplatil na konec ani to, co zbylo. «
Dáte: »A tak exekutoři táhnou vesnicemi. Stávají se postrachem drobných poplatníků, táhnou od chalupy k chalupě jako Prajzi. Na Kojetínsku je 1500 exekučních vyhlášek a dražeb. V celých obcích vládne diktátorský exekutor se sty dražebních listin v ruce; ustaraný a uštvaný drobný živnostník v Brně, legionář, který se bil za »osvobozenou vlast«, ze zoufalství sahá po své poslední památce z osvobozenecké anabase - po granátu a vrhá jím po exekutorovi a druhým se dává sám roztrhat na cucky. Na Slovensku se rolníci brání exekutorům. Na Podkarpatsku nemají již exekutoři drobným rolníkům ani ca sebrati. Ale přes to chodí - drobný zakarpatský lid. Právě v těchto dnech došlo opět k neslýchanému vymáhání dani exekutory a celníky v Dolní Apši. Drobní rolníci se seběhli a protestovali. A v tu dobu, co v Praze pražská panská smetánka na schůzi Červeného Kříže, jehož předsedkyní je A. Masarykova, naříká nad hladovějícím lidem na Verchovině, v tu dobu četníci stříleli znovu do zakarpatských rolníků a na bojišti exekutorů zůstal jeden 70 letý rolník mrtev a tři rolníci těžce raněni. Na Litomyšlsku v obci Osiku exekutor vcházel do vesnice a občané vyhlásili v obci všeobecný smutek, pověsili na hůl černý prapor a v počtu tří set táhli na berní úřad do Litomyšle a nepovolili, neodtáhli dříve, pokud exekuce nebyly odvolány. «
Dále bylo zabaveno: »Na militarismus, na přípravu nových válečných jatek vydává se dle státního rozpočtu ročně, jak jsme viděli, na půl třetí miliardy Kč. Rok od roku válečná vydání rostou, přes to však vojáci se vraždí v kasárnách. «
Na str. 41.: »Chápete, že mají skutečné proč ubíjeti, zavírati do kriminálu, persekvovati a zastrašovati každého, kdo jenom pusu otevře? Proto sedí tisíce dělníků a rolníků v kriminálech, poněvadž burcují lid proti tomuto systému a vedou ho na cestu povaleni moci kapitálu, na cestu konfiskováni všeho majetku pánům a nastolení jen pracujícím lidem volené vlády dělníků a rolníků, která jedině může trvale pomoci lidu. «
Na str. 43.: »Letos udělali páni sekyru ve Francii na 600 milionů Kč, z nichž téměř jedna čtvrtina musela býti ponechána ve Francii koncernu Schneider-Creuzotovu, který je největším akcionářem Škodovky. Přátelská Francie nepůjčila tyto peníze jen tak z lásky k Československu, nebo snad pro krásné oči Edy Beneše. Kde pak! To bychom neznali své Pappenheimské. Musí se platit vysoké úroky a francouzští kapitalisté vzali si do zástavy čsl. státní tabákový monopol. A kam se poděla tato půjčka ? «
Na str. 64.: »V ustanovený den přišlo 60 zástupců těchto výborů na berní úřad a žádalo vrácení peněz za řepu zabavených v cukrovarech a zastavení exekuci v celém okresu. A měli jste vidět, jak byli pánové překvapeni, když slyšeli, že 60 rolnických zástupců mluví za 23 vesnic a za několik tisíc vesnických obyvatel. Domkáři a rolníci vzpomínali si, jak se to docela jinak jedná s pány tady, když je jich celý zástup, než když tam přijdou jednotlivě, pokorně, s čepičkou pod paži a sklánějí před pány záda. Páni z berní správy také hned slibovali, že jednotlivcům budou peníze vracet. Avšak delegace správně trvala na vrácení peněz všem.
Ale to pořád nepomáhalo tak, jak si to deputace přála. Teprve když z okolních vesnic přitáhlo 2. 000 domkářů a malorolníků do Roudnice před okresní úřad a tam prohlásili, že se nehnou, dokud nebudou míti věci vyřízeny, a teprve když se nezalekli všech policajtských kousků, byly jim peníze vráceny.
Stejné tak v Osiku na Litornyšlsku táhli s černým praporem všichni vesničané na berní úřad a žádali, aby exekutor byl z vesnice odvolán; tu pod tímto hromadným tlakem všeho obyvatelstva musel býti jejich požadavek splněn a exekuce zastaveny. Podobných případů máme na desítky. Tady je vidět, že to skutečně jde, ale že je třeba jenom pevné jednoty a hromadného postupu, zkrátka jednotného vystoupeni celých vesnic a celých okresů. Na Zakarpatsku, když takto vystoupily celé okresy, všude jim musely býti exekuce zastaveny. A dnes pokračují na Zakarpatsku a v některých vesnicích na Slovensku.
Dohodněte se na svých požadavcích, podepisujte je chalupu od chalupy, a jděte s nimi hromadně na okresní a berní úřady a tam žádejte jejich provedení. Nedejte se odbýt planými sliby, ale žádejte okamžité jejich splnění, anebo v nejbližší době urgujte jejich provedení. «
Toto vše bylo konfiskováno, ač obsahem statí jsou jen prostá a zcela pravdivá fakta. My-
šli-li pan censor, že odstraní agrární křísí konfiskací pravdivých informací o stavu a hnutí pracujícího venkova, pak se šeredně mýlí.
Ptáme se pana ministra, souhlasí-li s takovýmito způsoby »boje proti krisi«, či chce-li pány censory poučit, že je nesmyslné konfiskovati pravdu?
V Praze dne 4. listopadu 1932
Zápotocký, Krosnář,
Novotný, Russ, Gottwald, Kopecký, J. Svoboda,
Štětka, Hrubý. Hádek, Höhnel. Śliwka, Hruška,
Kliment, Kuhn, Vallo, Tyll, K. Procházka, Török,
Dvořák, Steiner, Juran.
2104/II.
Interpelace
poslance Josefa Tůmy a druhů
ministru sociální péče a ministru vnitra
o poměrech zaměstnanců v hostinské živnosti.
Zaměstnanci hostinské živnosti, t. j. restaurací, hotelů, kaváren, automatů a druhých sem příslušejících živností, žijí i v 15. roce trvání samostatného československého státu v poměrech velmi neutěšených. Přes to, že již od roku 1918 je pro všechny zaměstnance v platnosti zákon čís. 91/18 o pracovní době, pracují tito zaměstnanci ještě dnes těměř ve všech těchto živnostech soustavně a denně po celý rok až 16-18 hodin, při čemž není začasté dodržován ani zákonem předepsaný nepřetržitý odpočinek nejméně 32 hodiny jednou v týdnu. Bez kontroly ponechaným přijímáním nadměrného počtu učňů rozmnožen byl stav vyučených hostinských pomocníků do té míry, že trvale a po celý rok jsou celá sta řádně kvalifikovaných pomocníků bez zaměstnání, takže mnozí L nich vyčerpali příslušící jim podporu v nezaměstnání a jsou vydáni zcela na pospas nejvyšší nouzi. Ta je hlavni příčinou povážlivého vlivu demoralisačniho, který u slabších jedinců vyhrocuje v překročení zákonů, ba i stále častěji se objevujících sebevraždách ze zoufalství.
Soustavné kontroly živností hostinských se strany příslušných živnostenských inspektorátů téměř vůbec není. Vinou nedostatečného počtu kontrolních orgánů se stává, že v hostinských živnostech, sloužících nejdůležitější potřebě širokých vrstev občanstva, jsou soustavně porušovány všecky platné sociálně-ochranné zákony, aniž by se bylo lze dovolati nápravy. Udané živ-
nostenským úřadům přestupky jsou vyřizovány velmi zdlouhavě, takže i v případě udání se stra* ny organisací pomocnických trvá řadu měsíců. ba i celý rok, nežli je řízeni skončeno a provinilci uložen trest pokuty. Úřední řízení je prováděno tak, že na došlé udání je nejdříve vyslýchán zaměstnavatel, jemuž je udání předestřeno, a pak teprve jeho zaměstnanci, takže tito v obavě před ztrátou zaměstnání často zapírají i prokázané skutečnosti. I když je po skončení úředního řízení vyměřena přestupníku peněžitá pokuta, nepřesahuje zpravidla obnosu 50-100 Kč, což je jistě neůměrno docílenému z přestupování zákonů zisku, takže si tropí mnozí postižení z taktu vyměřeného »trestu« veřejný posměch. Ostřejších způsobů stíhání, ač jsou platnými řády předepsány, není nikdy užíváno. Zcela bez povšimnutí jsou kontrolními orgány, i když se někdy do podniku dostaví, míjeny časté zjevy mravních i zdravotních závad provozoven a zvláště ubytování zaměstnanců oběho pohlaví, především učňů. Mladí pracovnici pod 16 roků stáří i osoby ženské jsou zaměstnáváni denně a trvalo až 16 hodin denně, dlouho přes 10. hodinu noční; ač je to zákonem výslovně zakázáno. Ani učňům se nedostává zákonného týdenního odpočinku, mnohdy je jim dáván klid práce v den návštěvy pokračovati školy. Ženy jsou zaměstnávány dlouho do noci obsluhováním hostů, při čemž lze konstatovati velmi závažné závady mravní, kterážto skutečnost jest obecně známa.
V novější době jsou stále houfněji otevírány zvláště v hlavním městě Praze tak zvané automaty a buffety. Tyto nové podniky, nad jejichž zařazením stojí úřady bezradně, jsou zcela vyjmuty z působnosti platných zákonů a řádů. Přes to, že je nařízena zavírací hodina pro restaurace na 24 hodinu o pro kavárny na 1. hodinu noční, jsou tyto podniky otevřeny pravidelně a po celý rok bez výjimky na základě policejního povolení do 3. hodiny ranní, ano i déle, prodávajíce zboží nejen restauračně, ale i balené po kupecku. Zaměstnanci těchto podniků, z převážné většiny mladé ženy, pracuji denně od 8. -9. hodiny ranní jednoho dne do 3. hodiny ranní druhého dne, takže jejich pracovní doba činí nepřetržitě 20 hodin. Druhého dne mají klid, třetího dne opět 20hodinnou pracovní dobu, což se opakuje po celý rok, takže činí pracovní jejich doba v jednom týdnu 60, ve druhém 80 hodin. Je na snadě, že i zde se vyskytují četné závady mravní, spojené s vylíčeným způsobem překročování zákonů. Tyto okolnosti jsou obecně známy a přece nebylo dosud zakročeno se strany příslušných úřadů na ochranu zdraví a mravnosti zaměstnaných zde žen a všecky zákroky a stížnosti zůstávají bez povšimnutí.
V Praze, jako i v jiných větších městech, byla uzavřena v r. 1926 mezi Měšť. společenstvem hostinských a výčepníků a mezi Hromadou pomocnickou kolektivní pracovní smlouva, jejíž platnost oba kontrahenti uznávají, třebaže je velmi často se strany zaměstnavatelů porušována. V měsíci říjnu vydal spolek zaměstnavatelů, »Svaz hoteliérů a velkorestauraterů v Praze«, ke
svým členům, jmenovitě pražským, výzvu k soustavnému porušováni této smlouvy. Zvláštním přípisem nabádá své členy organisovaným způsobem k snížení mezd pomocnických o 40-50%. Podle této výzvy mají být mzdy řádně vyučených číšníků sníženy až na 40 Kč měsíčně, tedy mají býti nižší, nežli jsou příspěvky na nemocenské a sociální pojištění. Mzda pokojské má činit týdně 10 Kč, mzda příručí v kuchyni 50 Kč týdně a podobně nízké mají být mzdy i ostatních zaměstnanců, i řádně vyučených kuchařů a číšníku. Při nadměrně dlouhé době pracovní činí zde mzda asi 50-60 haléřů za hodinu práce, při pomocníku vyučeném ještě mnohem méně, když mzdy vyučených číšníků mají činit vedle zmíněného již případu 40 Kč měsíčně pro tak zv. vrchního, 40 až 60 Kč pro číšníky bez zpropitného týdně. Při tom si zaměstnavatelé nechávají platit od některých svých zaměstnanců různé poplatky, kupovat různé potřeby, ač je to platnou kolektivní smlouvou výslovně zakázáno. Tento jinde neobvyklý postup »Svazu hoteliérů« vyvolal samozřejmě odpor pomocnictva, které se při obrovské nezaměstnanosti marně brání tomuto útoku na nejprimitivnější existenci.
Ve snaze odstraniti vylíčené a další ještě mnohé závady v hostinské živnosti, která je velmi důležitým činitelem hospodářského života, táží se podepsaní:
1. Jsou panu ministru vylíčené zde skutečnosti známy?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby byla odstraněna aspoň nejkřiklavější nedbání platných zákonů a zjednána náležitá náprava?
V Praze dne 13. prosince 1932.
Jos. Tůma,
Hynek, Bergmann, Mikuláš, Malý, Richter, David,
Zeminová, Fiala, Langr, Hrušovský, Lanc, Tykal,
Stejskal, Hatina, Bazala, Polívka, Špatný,
dr. Stránský, Sladký, Vaněk.
2104/ III.
Interpelace
poslanců Mileny Šmejcové, H. Bergmanna, E. Špatného a druhů
ministru vnitra
o nesprávném postupu okresního úřadu v Kolíně vůči tisku.
Nynější těžké poměry vyžadují nesporně účinné spolupráce úřadů státních a samosprávných, stejně jako součinnosti úřadů s orgány státotvorných stran, které v zájmu státním přejímají značnou odpovědnost při řešení naléhavých problémů hospodářské a sociální kříse.
Této žádoucí součinnosti nemůže býti rozhodně na prospěch, když státní úřady postupují leckdy bezohledně a nedůtklivě vůči tisku státotvorné strany jenom proto, že nelíbí se jim případná kritika, podaná v zájmu veřejného prospěchu za účelem zjednání nutné nápravy.
Dokladem takového nesprávného postupu úředního je bezdůvodná konfiskace »Polabské Stráže« v Kolíně, ze dne 3. prosince 1932 tamním okresním úřadem, který dal naprosto neoprávněně zabaviti sloupec o 27 řádcích pro kritiku činnosti »některého okresního úřadu«, jak zřejmo z tohoto konfiskovaného místa:
»Některý okresní úřad obmezil se až dosud ve své činnosti na rozdělováni stravenek mimo pravidelného šikanování správy obci, věnoval se pak ještě udělování sem a tam nějakých nejapných porad v tomto směru starostům. Jsou okresní úřady, které si již uvědomily, že mimo té vrchnostenské dosavadní činnosti nyní sloučením okresní správy převzaly také na sebe povinnosti a starosti býv. okresní samosprávy, že mají povinnost, plynoucí z tohoto stavu v těžkých dobách ruku v ruce loyálně a ochotně pracovat se samosprávou obecni. Takovým okresům závidíme, tam se asi snadno pracuje, při tom občanstvo může býti spokojeno. Takovýto postup děje se asi tam, kde úředníci političtí se novému stavu přizpůsobili. Hůře ovšem jest tam, kde političtí úředníci zůstali zkostnatěle tím, čím byli a ti, kteří s nimi splynuli z býv. okresní samosprávy v jeden úřad, rychle se poměrům přizpůsobili také úřednímu šimlaření a někde nadutému vrchnostenskému diktátu a nebo dokonce již někdy někde některý svým založením jiným nebýval a pak ovšem již také jiným nebude. «
Konfiskace tohoto místa svrchu citovaného byla zřejmě neodůvodněna, jak dokazuje nejlépe fakt, že krajský soud v Kolíně na podané námitky omezil konfiskaci 27 řádků na pouhých prvních 5 řádků a to ještě patrně jen proto, aby aspoň trochu kryl úřední autoritu okresního úřadu.
Nemůžeme naprosto souhlasiti s takovýmto omezováním veřejné kritiky, které vystaveny jsou často v míře daleko ostřejši i nejvyšší úřady republiky a i celá vláda, aniž by censura nějak zasahovala.
Vzhledem k těmto uvedeným skutečnostem dovolují se podepsaní dotázati:
1. Jest panu ministrovi známa tato konfiskační prakse okresního úřadu v Kolíně?
2. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti uvedený případ bezdůvodné konfiskace »Polabské Stráže« a dáti příslušné instrukce, aby se takováto konfiskační prakse neopakovala?
V Praze dne 13. prosince 1932.
Šmejcová, Bergmann, Špatný,
Polívka, David, Zeminová, Hatina, Tykal, Fiala,
Richter, Jos. Tůma, Slavíček, Vaněk, dr. Patejdl,
Lanc, Inž. Záhorský, Solfronk, Mikuláš, Sladký,
Pechmanová-Klosová, Tučný, Stejskal.