stanovení relativního pořadu projektů a prohlásila, »že žádný z předložených projektů nehodí se k tomu, aby byl bez podstatných změn podkladem pro vyhotovení definitivních plánů zadávacích. Z toho důvodu nepoužívá poroty svého práva učiniti ministerstvu veřejných prací'návrh, s autorem kterého návrhu by mělo býti jednáno o pořízení definitivních plánů pro novostavbu Nejvyššího soudu. «

Z toho jest patrno, že ministerstvu veřejných prací byla ponechána možnost voliti po přezkoušení projektů kteréhokoliv ze soutěžících.

Výsledek soutěže byl ministerstvem přezkoušen a postup poroty shledán správným, neboť žádný z projektů nebyl takové úrovně, aby bez přepracování mohl sloužiti za pevný podklad řešení. Dále nutno uvážiti, že ministerstvo veřejných prací mělo ve volbě projektanta úplně volnou ruku též dle podmínek soutěžných, dle nichž »si ponechává volnost konečného rozhodnutí o volbě projektanta ze soutěžících. «

Novostavba jest v přímém sousedství filosofické a právnické fakulty iprojektované arch. A. Dryákem, který na projekt těchto fakult a universitní knihovny, tvořící sousední frontu Akademického náměstí, obdržel v r. 1925 při veřejné soutěži nejvyšší tehdy udělenou cenu II. a projekt jeho stavbou právnické fakulty z části byl již realisován.

Arch. A. Dryákovi nemohla býti přiznána

o stupeň vyšší cena v soutěži na universitní budovy - jak se v interpelaci tvrdí, neboť žádná vyšší cena než II., kterou on obdržel jinému architektu udělena nebyla.

Poněvadž arch. Dryák svými pracemi a svojí dosavadní činností skytal záruky, že se daného úkolu se zdarem zhostí, byl zvolen k vypracování projektu a to za součinnosti arch. Al. Mezery. Rovněž ten jest ministerstvu veř. prací znám ze zdařilých prací pro stát provedených jako velmi zdatný výtvarník.

Z uvedeného jest patrno, že ministerstvo veřejných prací řídilo se při volbě projektanta jedině důvody věcnými, bez ohledu na zájmy regionální a bez jakéhokoliv ovlivnění.

K tvrzení pp. interpelantů o urážlivém a odborně nezodpovědném výroku referenta zemského úřadu, který prý tímto způsobem kritisoval práci vysokoškolského profesora, odborníky uznanou, se sděluje, že činnost každého výtvarníka jest podrobena přísné věcné kritice a zemský úřad byl v daném případě nejen oprávněn, ale

i povinen sděliti svému nadřízenému úřadu své poznatky a zkušeností.

Pp. interpelanti poukazuji dále na nezákonný postup ministerstva veřejných prací a proti smyslu ustanoveni zadávacího řádu při opatření projektu.

Opatrování projektů není však upraveno žádným zákonem.

Ani zadávací řád vydaný vládním nařízením číslo 337 Sb. z. a n. z r. 1920 neobsahuje před-

pisů pro umělecké zakázky za které lze pokládati i práce architektonické, nýbrž v § 2 odst. 5 takové zakázky z platnosti zadávacího řádu výslovně vylučuje uváděje, že ustanovení tohoto nařízení se netýkají uměleckých zakázek a uměleckých oprav, vyjímaje stavební úpravy.

Ministerstvo veřejných prací nepostupovalo tudíž v tomto případě nezákonně a proti smyslu ustanovení zadávacího řádu, jehož znění si patrně páni interpelanti mylně vykládají, považujíce vypracování takového projektu za stavební dodávku neb práci.

Pp. interpelanti přičítají v dalším nesprávnost postupu při zadání projektu vedení zemského úřadu v Brně tvrdíce, že projevuje systematicky neodbornost v otázkách architektonických a pozemních staveb.

K tomu dlužno poznamenati, že prvá soutěž na opatření náčrtků pro nejvyšší soud nepřinesla žádného výsledku a to nikoliv proto, že by nebyla řádně připravena, ale proto, že staveniště, schválené původně ministerstvem veř. prací v dohodě s min. spravedlnosti a tehdejším prvním presidentem nejvyššího soudu v Brně drem Popelkou, bylo nástupcem tohoto presidenta označeno za naprosto nevyhovující, což bylo ostatně publikováno i v denních 'listech.

Změna v rozsahu stavebního programu, t. j. zvětšení původně schváleného stavebního programu prvé soutěže asi o nových 90 okenních os, stalo se dodatečně na popud nynějšího presidenta nejvyššího soudu a nelze tudíž viniti zemský úřad z nesprávné přípravy soutěže.

Podmínky každé soutěže i způsob celého vypsání upravuje ostatně definitivně předem ustanovená porota a nikoliv přímo zemský úřad. V každé porotě, tak i v této zasedala řada soukromých architektů, která má možnost korigovati názory a náměty úřední.

Stejným způsobem provedeno bylo vypsání soutěže na zastavení Kraví Hory. I zde podmínky a pomůcky soutěže sestavovala zvláštní porota a nikoliv jen zemský úřad. Tyto pomůcky byly doplněny k bližší informaci hlavně o výsledky soutěže na rozšíření české techniky a o poslední přibližně situační stadium umístění nejvyššího soudu. V žádném případě nešlo však o taková doplněni, jimiž by se soutěžně podmínky a původní pomůcky buď v zásadě, neb i v jednotlivostech měnily. Doplňky ty nepodávají žádnou přesnou direktivu pro soutěžícího a jsou povšechně informativní pomůckou o stadiu k této době projednávaných zastavení v okolí území, o nějž v soutěži jde. O těchto nebylo až dosud rozhodnuto.

V interpelaci vytýká se také liknavost ve vyřizování investičních záležitostí zemským úřadem v Brně a opožděné provádění kolaudací staveb.

Případy tyto jsou ministerstvu veř. prací známy a byla již v této věci sjednána náprava rozdělením kolaudačních elaborátů více referentům.

Pokud se týče stížnosti v bodech 3-8 týkajících se zemského úřadu v Brně, mohlo by na ně býti odpovězeno teprve po uvedení určitých, řádně doložených případů.

Data o zadávání projektů byla sestavena tak, aby vynikl poměr mezi projekty zadanými jiným nežli soukromým architektům moravským, protože projekty zemského úřadu a jeho úředníků jsou prováděny jako projekty zadané architektům českým a nikoliv moravským.

Upustí-li se od tohoto rozdělení, připadalo by - za předpokladu, že ostatní údaje, jichž se dostalo pp. interpelujícím, jsou správné,

architektům moravským 85 projektů, architektům českým 65 projektů.

V tomto počtu 65 projektů jsou však obsaženy i ony, zejména velké projekty, zadané ze soutěží přístupných architektům z celé republiky.

Pokud se týče výtky, že dru arch. Milanu Babuškovi bylo zadáno 43 projektů menšinových škol na Moravě se poznamenává, že v zemi Moravskoslezské zadala Ústřední Matice školská, nikoliv tedy státní správa, provedení 33 projektů jmenovanému architektu.

Stalo se tak v r. 1924 a to proto, aby se

co nejvíce uspíšilo vybudování českých škol na

Těšínsku, k čemuž se československý stát po rozdělení Těšínská zavázal.

Z těchto projektů připadají 24 na školy jedno- a dvoutřídní. Některých se použilo pro úsporu opakově, jako typy.

Ministerstvo veř. prací dbá zásady zadávati projekty pokud možno architektům moravským, nesmí se však přehlížeti nepoměrně menší počet architektů moravských oproti v Čechách usedlým, a ta okolnost, že větší projekty zadávají se na základě veřejných soutěží.

Zadáváni projektů menšího rozsahu úředníkům dálo se pouze v případech ojedinělých a jedině proto, aby referentům nebyla naprosto brána možnost přímého kontaktu s odbornou praxí.

Podstata věci, o níž interpelováno, nabyla nové tvářnosti neočekávaným úmrtím architekta Dryáka. Ministerstvo veř. prací rozhodlo se změniti zadáni v ten způsob, že projekt nejvyššího soudu bude vypracován společně arch. A. Liebscherem a arch. A. Mezerou.

V Praze dne 15. prosince 1932.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.

2098/XI.

Odpověď



ministra vnitra

na interpelaci poslance Štětky a soudruhů

o soustavném obtěžováni dělnických činovníků četnictvem (tisk 1930-II).

Podle platných předpisů je k pořádání veřejné sbírky pro jakýkoli účel zapotřebí úředního povolení.

Václav Spilka z Myslkovic sbíral v dubnu 1932 bez úředního povoleni peněžitě příspěvky ve prospěch stávkujících horníků na Mostecku a byl proto potrestán.

Ježto shora zmíněné předpisy nepřipouštějí výjimek, nemám důvodu k zakročeni podotýkaje, že každý zjištěný případ nedovolené sbírky je stihán se stejnou přísností.

V Praze dne 13. prosince 1932.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2098/XII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Jurana a soudruhů

ministru veřejných prací o případu brněnských sadů (tisk 1956/V).

Obvinění vrchního zemského zahradníka Rozsypala z braní úplatků nebylo prokázáno ani v jednom případu v interpelaci uvedeném.

Rovněž nebyly v poslední době zjištěny stížnosti do jeho zacházení s podřízenými zaměstnanci. Dřívější závady v tom směru byly již odstraněny.

Za tohoto stavu věci nemám příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.

Odpověď na interpelaci převzal jsem za pana ministra veřejných prací, poněvadž se jeho oboru působnosti netýká.

V Praze dne 21. prosince 1932.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2098/XIII.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Štětky a soudruhů

o konfiskaci Věstníku Svazu přátel SSSR

č. l květen 1932 (tisk 1985/VI).

Zabavení v interpelaci uvedeného místa z č.

1 časopisu »Věstník Svazu přátel SSSR« z května 1932, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky podány nebyly.

V Praze dne 16. prosince 1932.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.

2098/XIV.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Štětky, Hodinové a soudruhů

o konfiskaci »Tesařského obzoru« ze dne 1. července 1932 (tisk 1985/III).

Zabavení míst v interpelaci uvedených z č. 21. časopisu »Tesařský Obzor« z 1. Července 1932, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky podány nebyly.

V Praze dne 16. prosince 1932.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.

Překlad ad 2098/VI.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation der Abgeordneten

Häusler, Hackenberg, Heeger

und Genossen

wegen der Erschiessung des Josef

Melcher durch einen Gendarmen

(Druck 1930/VIII).

Ueber die Verwendung der Schiesswaffe durch einen Gendarmen gegen Josef Melcher in der Nacht vom 27. auf den 28. Juni 1932 m Weidenau ist sofort nach der Tat die vorgeschriebene Erhebung durchgeführt worden, welche die in der Interpellation ausgesprochene Vermutung nicht bestätigt hat.

Auch der Militarprokurator in Oltnutz, welcher sich gleichzeitig mit dem Falle beschäftigt hat, hat nach der vorgenommenen Nachforschung nicht hinreichende Grunde zu einem weiteren Verfahren erblickt und hat die Strafanzeige abgelegt. Die Witwe nach Josef Melcher hat dagegen im Wege ihres Rechtsvertieters Dr. Hugo Klaper aus Freiwaldau die Beschwerde an das Oberste Militärgericht eingebracht, über weiche bisher noch nicht entschieden worden ist.

Ueber eine Entschädigung an die Familie des Josef Melcher kann schon aus dem Grunde nicht verhandelt werden, weil die Witwe kein Entschadigungsgesuch eingebracht hat.

Prag, am 30. November 1932.

Der Minister des Innern: Černy, m. p.