Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období
7. zasedání.
2098.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Kubače, Vallo, Steinera, Töröka a soudruhů o - - četníků ve Stričavě (tisk 1985/I),
II. min. veř. prací na interp. posl. Tučného, Stejskala a druhů o kritických poměrech v kamenolomech na Skutečsku a Prosetínsku (tisk 1668/XIII),
III. vlády na interp. posl. Novotného a soudruhů o rozpuštění Rudých Průkopníků v Trhové Kamenici (tisk 1956/VI),
IV. vlády na interp. posl. Kopeckého a soudruhů o řádění bělogvardějců a obzvláště kontrarevolucionářů Gorgulova na území ČSR (tisk 1780/VIII),
V. min. vnitra na interp. posl. Vallo a soudruhů o surovém jednání hlavního notáře v Dobšiné (tisk 1956/IV),
VI. min. vnitra na interp. posl. Háuslera, Hackenberga, Heegera a soudruhů, že četník zastřelil Josefa Melchera (tisk 1930/VIII),
VII. min. vnitra na interp. posl. Novotného a soudruhů o zákazu rozšiřováni letáku v Pardubicích (tisk 1985/VII),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Špatného a druhů o nevydání vládního nařízení ve smyslu §§ 202 a 218 o stanovení odměn předsedů a náměstků rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů a soudců vrchního pojišťovacího soudu (tisk 2011/III),
IX. min. vnitra na interp. posl. Šaláta a druhů o spravedlivém vyřízeni žádosti obyvatelů lazu »Uhrinkova« (obec Dobrá Nivá, okres Zvolen), aby se mohli usazovati na svých pozemcích, ležících pod vrchem v obvodu obce Dobré Nivé (tisk 1989/IV),
X. min. veř. prací na interp. posl. dra Staňka, Nejezchleb-Marchy a druhů o zadání projektu Nejvyššího soudu v Brně a o vedení technického oboru zemského úřadu v Brně (tisk 1846/II),
XI. min. vnitra na interp. posl. Štětky a soudruhů o soustavném obtěžování dělnických činovníků četnictvem (tisk 1930/II),
XII. min. vnitra na interp. posl. Turana a soudruhů mm. veř. prací o případu brněnských sadů (tisk 1956/V),
XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky a soudruhů o konfiskaci Věstníku Svazu přátel SSSR č. l květen 1932 (tisk 1985/VI),
XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky, Hodinové a soudruhů o konfiskaci »Tesařského obzoru ze dne 1. července 1932 (tisk 1985/III).
2098/ I.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Kubače, Vallo, Steinera, Töröka a soudruhů
o - - četníků ve Stričavě (tisk 1985/ I).
Podle výsledku konaného šetření jsou události, k nimž došlo z podnětu soudní dražby pozemku rolníka Štefana Pouchaniče ve Stričavě 21. a 22. června 1932, naprosto zkresleny.
Ve skutečnosti, jak bylo zjištěno, má se věc takto:
Syn Pouchaničův Jura spolu s Janko Karamanem a Janem Segedou se smluvili, že dražbu násilně zmaří. Za tím účelem čekali v den dražby odpoledne v lese před obcí Stričavou na příchod soudního exekutora. Když se tento se zástupcem advokátovým blížil, vyzvali je, aby se vrátili, jinak že bude zle. Poněvadž se exekutor zdráhal tak učiniti, napadli jej i jeho průvodce kamením a ohrožovali klacky tak, že tito byli donuceni uprchnouti.
Z příkazu okresního soudu ve Velkém Berezným odešla ještě téhož dne 5členná četnická hlídka do Stričavy, aby provedla zatčení pachatelů. Při zatýkání Jury Pouchaniče postavila se rodina Pouchaničova četnictvu na odpor s klacky asi 3 m dlouhými a 6-8 cm silnými a přivolala křikem sousedy na pomoc. V nastalé tahanici byli vážně zraněni 2 četníci, z nichž jednomu byla ranou klackem mířenou na hlavu přeražena karabina; život jiného četníka byl vážně ohrožen Julii Vasilňákovou, která se chystala udeřiti jej zákeřně sekerou. Tento útok byl odvrácen v posledním okamžiku vrchním strážmistrem Gloserem, jenž proti útočnici vystřelil v nutné obraně jednu ránu z pistole, nikoho však nezasáhl. Po tomto jediném výstřelu - více vystřeleno nebylo - se všichni útočníci rozprchli.
Druhého dne dostavila se do obce silná četnická hlídka, která provedla zatčení osob, jež se účastnily útoku na četnictvo. Zatýkání byla provedena bez jakékoli další příhody.
Tvrzení o ztýrání ženy Štefana Pouchaniče Marie, Fedora Kořeně, Jana Segedy, Jana Stupáka a jeho matky a Vasila Ňačko nebyla prokázána. Lékařskou prohlídkou bylo zjištěno, že při útoku na četnickou hlídku byli lehce zraněni toliko Štefan Pouchanič a jeho dcera Anna. Tato způsobila si však zranění sama pádem na nějaký hranatý předmět. Při zatýkáni účastníků útoku na četnickou hlídku nebyl ztýrán nikdo.
Jan Segera byl podle vlastní výpovědi eskortován úplně oblečen a obut.
Vasil Ňačko byl zatčen pro urážku vrchnosti, jeho tvrzení, že byl při tom ztýrán, bylo však svědky vyvráceno.
Podle tohoto výsledku vyšetřování nemám z podnětu této interpelace důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 1. prosince 1932.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2098/11.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců Aloise Tučného, J. Stejskala a druhů
o kritických poměrech v kamenolomech
na Skutečsku a Prosetínsku
(tisk 1668/ XIII).
Ministerstvu veřejných prací jest známa výrobní a odbytová krise v kamenolomech na Skutečsku a Prosetínsku (také Hlinecku).
Krise tato byla tam pocitována již v r. 1930 a za vlastní její příčinu dlužno pokládati skutečnost, že autonomní korporace, do té doby hlavní odběratelé dlažebního kamene z místních lomů, omezily pro nedostatek finančních prostředků své objednávky na minimum.
Podnikatelé lomů pokusili se nejprve vyráběti do zásoby, takže vznikla na Skutečsku velká zásoba hotového dlažebního kamene, když však odbytové poměry se nezlepšovaly, přikročili k snižování počtu dělníků, ku zkracování pracovní doby a kolektivní smlouvu s dělnictvem prošlou koncem r. 1931 již neobnovili, nabídnuvše dělnictvu snížení mezd, uvádějíce jako důvod zvýšení konkurenční schopnosti vůči jiným lomům ve prospěch vlastní zaměstnanosti.
Dělnictvo na toto stanovisko nepřistoupilo a zahájilo obrannou stávku. Tento mzdový spor byl sice v dubnu t. r. urovnán, ale nezaměstnanosti zabráněno nebylo a dělníci pro trvalý nedostatek objednávek jsou stále propouštěni.
Ministerstvo veřejných prací v oboru své působnosti snaží se všemožně zaměstnati kamenolomy a používá kamenných dlažeb pro zpevňováni silničního povrchu všude tam, kde jsou pro to jen poněkud vhodné poměry, zejména v místech velmi intensivní dopravy. A i pokud jde o silnice nestátní ministerstvo veřejných prací úpravy takové vydatně podporuje poskytováním příspěvků ze silničního fondu.
Podotknouti však dlužno, že při rozpisech příslušných dodávek a prací nelze předpisovati určitý pramen odběru, nýbrž jen kvalitu odpoví-
dající platným normovým podmínkám a ostatní nutno ponechati konkurenční schopnosti jednotlivých dodavatelů resp. podnikatelů.
Opačný postup byl by v rozporu se zadávacím řádem a nebylo by jej možno praktikovati, zejména těž proto, že obdobné stesky jako ze Skutečska docházejí i z jiných oblastí, kde se nacházejí kamenné lomy.
Dlužno tu ovšem připomenouti, že při veškeré snaze pomoci i pokud možná místnímu kamenoprůmyslu a jeho dělnictvu nutno jak při úpravách silnic státních, tak i nestátních i nadále počítati též s jinými lehčími a levnějšími úpravami (pomocí látek živičných, nebo s pojivy hydraulickými neb silikátovými) - volenými podle poměrů dopravních a hospodářských, vztahujících se k příslušnému úseku silničnímu, při čemž ovšem i zde ministerstvo veřejných prací zásadně dává vždy přednost úpravám používajícím látek domácích, mimo jiné zejména štěrku a kamenné drti, jakožto vedlejších produktů kamenných lomů.
Pokud se týče používání ocelových vozovek, jak zmiňuje se v interpelaci, se podotýká, že ocelové dlažby mimo nepatrný proužek uliční vozovky před Masarykovým nádražím v Praze, (který na zkoušku dala položiti pražská obec) se u nás vůbec jinak tento materiál nevyskytuje a rovněž tak není vůbec u nás použito gumové vozovky, takže v této části interpelace jde pravděpodobně o mylně pojmenování.
Pokud se týče dotazu ohledně dováženého materiálu a smlouvy s Německem, uvádím toto:
V dřívějších ujednáních s Německem a to protokolem z 15. února 1921 zavázalo se Německo povolovati dovoz štěrku z Československé republiky za předpokladu, že ČSR bude povolovati dovoz přírodních kamenů z Německa. Tento vzájemný závazek byl pak opětován protokolem z 10. dubna 1922.
Vývojem věcí jsou však tyto smluvní úpravy překonány, neboť mezi tím byl dovoz na obou stranách uvolněn. Ostatně jednalo se tu především o závazek Německa ohledně dovozu štěrku z ČSR a protizávazek ČSR u kamenů (nikoliv dlažebních kamenů) byl toliko doplňkem. Jelikož německý závazek uvolněním dovozu v Německu odpadl, odpadl i protizávazek československý nehledě k tomu, že i dovoz kamenů v ČSR byl uvolněn.
Se zřetelem k tomu dlužno svrchu řečenou smluvní úpravu s Německem považovati za bezpředmětnou. Není od delší doby více praktickou a netřeba ji vypovídati. Dlužno též podotknouti, že v době své účinnosti nepůsobila nepříznivě na situaci kamenolomů.
Naše bilance dovozu a vývozu v kamenném materiálu s Německem jest pasivní a zhoršuje se rok od roku.
V Praze dne 30. listopadu 1932.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.
2098 III.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Novotného a soudruhů
o rozpuštění Rudých Průkopníků
v Trhové Kamenici
(tisk 1956/VI).
Okresní úřad v Chrudimi zastavil činnost organisace »Rudých mladých průkopníků« v Trhové Kamenici, poněvadž při jejím utvoření nebyly zachovány zákonné předpisy o spolčování.
Přes dané poučení o zákonných opravných prostředcích nepodali postižení proti tomuto výměru odvolání a tím se sami vzdali nároku, aby zákonnost a důvodnost tohoto úředního opatření byla v instančním pořadu přezkoumána.
Při domovních prohlídkách zabaven byl závadný materiál, o kterém provádí se další šetření. Po skončení tohoto šetření bude učiněno další opatření v rámci předpisů zákonných a to též o vydání věcí, při domovní prohlídce zabavených.
Podle uvedeného není důvodů, aby učiněna byla opatření v interpelaci požadovaná. Okresnímu úřadu v Chrudimi bylo uloženo, aby urychlil šetření, ve věci zavedené.
V Praze dne 7. prosince 1932.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2098/IV.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Kopeckého a soudruhů
o řádění bělogvardějců a obzvláště kon-
trarevolucionářů Gorgulova na území
ČSR. (tisk 1780/VIII).
Podle provedeného šetření přijel Pavel Gorgulov do Čsl. republiky v prosinci 1921 a byl mu zde později (v r. 1930), poněvadž nezjištěna žádná závada, jako jiným emigrantům vydán tak řečený »Nansenovský pas«. Pasy tohoto druhu jsou vydávány emigrantům na základě mezivládních
ujednání, k nimž vedle jiných států přistoupilo v r. 1929 také Československo, podle směrnic »Poradní komise pro uprchlíky při vysokém komisariátu Společnosti Národů v Ženevě. «
Za svého zdejšího pobytu se sice Gorgulov pokusil vetříti se do kruhů ruských emigrantů zde se zdržujících, ale byl vesměs odmítnut, nestal se členem organisací těchto emigrantů a neudržoval s nimi žádných styků.
Pokud jde o emigranty ruské národnosti a jich organisace, zejména organisaci Vševojenský svaz, která jest v interpelaci patrně v prvé řadě míněna, nemá vláda příčiny zakročiti proti nim všeobecně způsobem v interpelaci žádaným a poukazuje se na odpověď (č. t. 1734/IX), kterou dala vláda na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů o atentátech ruských bělogvardějců v Československu (č. t. 1447/VII). V této odpovědi již také vláda uvedla, proč ruští a ukrajinští uprchlíci, pokud požívají v Československu práva asylu a nemohou zde najíti zaměstnání, dostávají materielní podporu a proč tyto podpory, minimální a omezené, nemohou býti nadobro zastaveny. Jako jiní ruští a ukrajinští studenti a za stejných podmínek jako oni dostával také Pavel Gorgulov po čas svých studií stipendium 450 Kč měsíčně (vstoupil na medicínskou fakultu Karlovy university v prosinci 1921, při čemž mu byly započteny dva semestry dřívějšího studia v SSSR, a ukončil svá studia na této fakultě v listopadu 1926).
Otázky související s agendou podpory emigrace jsou soustředěny v příslušném odděleni ministerstva zahraničních věcí jako malý úsek kompetence tohoto oddálení. Jsou proto nesprávná také tvrzení, jež v této věci interpelace uvádí.
Žádost o připuštění k promoci na lékařské fakultě Karlovy university v Praze nedoložil Gorgulov sice maturitním vysvědčením - které dle svých údajů ztratil - doložil ji však indexem donské university v Roštově n. Donem č. 7017. podle něhož byl řádným posluchačem této university. Dle tehdejších platných ruských předpisů nemohl býti tento index, z něhož bylo patrno, že Gorgulov složil na rostovské universitě jako řádný posluchač zkoušku z anatomie, vydán, kdyby k zápisu na tuto universitu nebyl Gorgulov přiložil maturitní vysvědčení. Na základě tohoto náhradního dokumentu navrhl profesorský sbor lékařské fakulty Karlovy university ministerstvu školství a národní osvěty dispens od doloženi žádosti maturitním vysvědčením, kterýžto návrh ministerstvo školství a národní osvěty schválilo. První lékařské rigorosum složil Gorgulov dne 9. října 1922, II. dne 24. února 1926 a III. dne 6. října 1926 na lékařské fakultě Karlovy university v Praze.
Gorgulov podal žádost za povolení k výkonu lékařské prakse v Čsl. republice podle zákona č. 419/1919 Sto. z. a n. a prokázal se při tom doklady o svém původu, o své emigraci a úředně ověřeným opisem lékařského diplomu, vydaného na Karlově universitě v Praze dne 5. listopadu 1926.
Poněvadž tehdy nebylo proti Gorgulovu nic závadného známo, udělilo mu ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy bez jakýchkoliv intervencí, s výjimkou přímluvy tehdejší manželky dra Gorgulova, Květy Gorgulové, omezené a odvolatelné povoleni k výkonu lékařské prakse. Když pak později byl Gorgulov trestně stihán, ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy bezodkladně povolení k výkonu lékařské prakse Gorgulovu odvolalo a další jeho praksi znemožnilo.
Gorgulov ucházel se v roce 1927 po dvakráte u městské obce hodonínské o příslib domovského práva, chtěje žádati o udělení československého státního občanství. Jeho žádost obecní zastupitelství v Hodoníně v obou případech zamítlo. O nějaké intervenci v této věci ve prospěch Gorgulova není nic známo.
Pokud jde o trestně činy, jichž se zde Gorgulov dopustil, podotýká se, že státní zastupitelství v Uherském Hradišti podalo proti jmenovanému v letech 1928 a 1929 čtyři obžaloby pro zločiny svedení ke smilstvu, utrhání na cti, spoluviny na vyhnání plodu a pokus svádění k tomuto zločinu, jakož i pro přestupek svádění ke smilstvu. Rozsudky krajského soudu v Uher. Hradišti z 8. dubna 1928 a z 8. ledna 1930 byl obžalovaný od těchto obžalob pravoplatně zproštěn, ježto soud nenabyl přesvědčení o jeho vině.
U státního zastupitelství v Olomouci bylo učiněno v letech 1928 a 1929 proti jmenovanému několik trestních oznámení pro různé trestné činy.
V jednom případě byl zproštěn od obžaloby pro přestupek zlého nakládání s manželkou, protože svědkyně obžalobou vedené svědectví se vzdaly a jiných důkazů nebylo. V jednom případě zůstalo v klidu trestní řízení pro přestupek lehkého ublížení na těle, protože obviněný byl v cizině.
Ve všech ostatních případech bylo od dalšího stíháni upuštěno buď pro nedostatek skutkové podstaty nebo pro nedostatek důkazů.
Státní zastupitelství v Praze stihalo Pavla Gorgulova roku 1930 a 1931 pro dva zločiny spoluviny na vyhnání plodu, avšak obojí toto trestní řízení proti němu bylo pro neznámý pobyt přerušeno.
Mimo to byly proti jmenovanému podány u okresního soudu v Přerově tři soukromé žaloby pro přestupky proti bezpečnosti cti v letech 1928 a 1929, trestní řízení bylo však zastaveno bud pro ustoupení od žaloby nebo proto, že se strany k hlavnímu přelíčení nedostavily.
V Praze dne 6. prosince 1932.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2098/V.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Josefa Vallo a soudruhů
o surovém jednání hlavního notáře v Dobšiné (tisk 1956/IV).
Dělník Gejza Horník choval se při své intervenci na notářském úřadě v Dobšiné vůči notářskému tajemníkovi Kolomanu Sutorisovi tak urážlivým způsobem, že jej tím vyprovokoval k nepředloženému činu.
Případ byl vyšetřován těž okresním soudem v Rožnavě, který pravoplatným rozsudkem konstatoval beztrestnost notářovu z příčiny právě označené.
Proti notářovi Sutorisovi bylo presto zavedeno příslušně disciplinární řízení.
V Praze dne 3. prosince 1932.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2098/VI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Häuslera, Hackenberga, Heegera a soudruhů,
že četník zastřelil Josefa Meichera (tisk 1930/VIII).
O použití střelné zbraně četníkem proti Josefu Melcherovi v noci ze dne 27. na 28. června 1932 ve Vidnavě bylo ihned po činu provedeno předepsané šetření, které nepotvrdilo domněnku v interpelaci vyslovenou.
Také vojenský prokurátor v Olomouci, jenž se případem současně zabýval, neshledal po provedeném pátrání dostatečných důvodů k dalšímu řízeni a trestní oznámení odložil. Proti tomu podala vdova po Josefu Melcherovi prostřednictvím
právního zástupce dra Huga Klapera z Frývaldova stížnost na nejvyšší vojenský soud, o níž nebylo dosud rozhodnuto.
O náhradě rodině po Josefu Melcherovi nelze jednati již z toho důvodu, že vdova žádost o náhradu nepodala.
V Praze dne 30. listopadu 1932.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2098/VII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Novotného a soudruhů
o zákazu rozšiřování letáku v Pardubicích (tisk 1985/VII).
Výměrem okresního úřadu v Pardubicích ze dne 20. září 1932, č. 53607 nebylo vyhoveno žádosti Otakara Hromádky v Pardubicích o povolení rozšiřovati leták v interpelaci uvedený, poněvadž obsah jeho zkreslenými, ba dokonce nepravdivými údaji o hospodářských poměrech mohl znepokojiti veřejnost.
Proti tomuto výměru nebylo podáno odvolání. Tím, že žadatel sám se vzdal práva, aby důvodnost a oprávněnost tohoto úředního opatření byla v instančním pořadí nadřízeným úřadem přezkoumána, dal dostatečně najevo, že nemá námitek proti opatření okresního úřadu.
Opatření tomu nemohu ani sám nic vytýkati a nemám proto důvodu, abych učinil opatření v interpelaci požadované.
Zodpovědění interpelace jsem převzal, ježto obsahem svým týká se výhradně oboru působnosti ministerstva vnitra.
V Praze dne 15. prosince 1932.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2098/ VIII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance E. Špatného a druhů
o nevydání vládního nařízení ve smyslu §§ 202 a 218 o stanovení odměn předsedů a náměstků rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů a soudců vrchního pojišťovacího soudu (tisk 2011/ III).
Osnova vládního nařízení provádějícího ustanovení §§ 202, 218 a 229, odst. 2 zák. č. 221/1924 ve znění zákona č. 184/1928, pokud jde o odměny soudců z povoláni u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů a u vrchního pojišťovacího soudu, rozeslaná ministerstvem spravedlnosti k meziministerskému projednávání jíž v říjnu 1930, narazila na určité potíže. Lze však očekávati, že po opětném (projednání věci s příslušnými ministerstvy a zájmovými korporacemi bude v dohledné době věc definitivně vyřešena.
Až do té doby se poskytují zálohové odměny soudcům činným nejen u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, nýbrž též soudcům činným u všech pojišťovacích soudů i u vrchního pojišťovacího soudu.
V Praze dne 28. listopadu 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2098/ IX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Antonína Šaláta a druhů
o spravedlivém vyřízení žádosti obyvatelů lazu »Uhrinkova« (obec Dobrá Nivá, okres Zvolen), aby se mohli usazovati na svých pozemcích, ležících pod vrchem v obvodu obce Dobré Nivé (tisk 1989/ IV).
Pavel a Jan Parobok v Uhrinkové, obec Dobrá Niva, žádali v roce 1928 u okresního úřadu ve Zvolenu, aby jim bylo uděleno povolení ke
stavbě rodinných obytných domů a hospodářských budov na jejich pozemcích v obci Dobré Nivé na t. zv. honě »U štálika«.
Při místním šetření vznesla obec Dobrá Niva proti žádanému povolení mimo jiné námitku, že obytná a hospodářská stavení žadatelů mají býti postavena osaměle v poli, vzdáleném na l km od obce, což podle dosud platného obecního statutu z r. 1911 jest zakázáno proto, že stavbami takovými dohled obce po stránce bezpečnostní se ztěžuje a zdražuje.
Přihlížejíce k tomuto stanovisku obce, okresní úřad ve Zvolenu nevyhověl výměrem ze dne 3. října 1928, č. 4388/28 žádosti Jana a Pavla Parobka za stavební povolení. Z výměru toho, ač jim byl řádně doručen, se žadatelé neodvolali, výměr stal se pravoplatným. Žadatelé vystavěli sobě již dva nové domy na starém stavebním pozemku v lazu »Uhrinkova«. Od té doby nikdo z obyvatelů Uhrinkova nepodal ani u obce ani u okresního úřadu další žádosti za povolení ke stavbě na místě, ležícím mimo vlastní osadu Uhrinkovou.
Za tohoto stavu věci nelze mi učiniti žádané opatření.
V Praze dne 23. prosince 1932.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2098/ X.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců dra Fr. Staňka, Nejezchleb-Marchy a druhů
o zadání projektu Nejvyššího soudu
v Brně a o vedeni technického oboru
zemského úřadu v Brně
(tisk 1846/ II).
Na předmětnou interpelaci sděluji: Ke druhé omezené soutěži na opatření náčrtů pro stavbu budovy Nejvyššího soudu v Brně byli vyzváni architekti, kteří se příznivě umístili v soutěži prvé; přizváni byli ještě: arch. Alois Dryák proto, že šlo o staveniště určené původně pro stavbu konservatoře a sousedící přímo s novostavbou jím projektovaných universitních budov na akademickém náměstí a dále brněnský architekt Arnošt Wiesner, který po prvé soutěži projevoval nehonorovanými studiemi o věc nevšední zájem.
Výsledek druhé omezené soutěže však též neuspokojoval takže porota se omezila pouze na