Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932,
m. volební období.
7. zasedání.
2084.
Interpelace:
L posl. Jurana, Štětky a soudr. min. vnitra o řáděni tajné policie v Jihlavě, II. posl. Štětky, Dvořáka a soudr. min. vnitra o případu Anny Šípové v Lednicích,
III. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů min. financí o sebevraždě řeznického mistra a hostinského Františka Hasche z Košfan, k níž byl dohnán berní exekuci,
IV. posl. Krebse a druhů min. vnitra Černému o neodůvodněném rozpuštění veřejné schůze lidu v České Lipě,
V. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o zvláštním jednání novobystřického četnictva, VI. posl. Kaspera a druhů min. železnic, že přednosta staničního úřadu v Teplé u Mariánských
Lázni bez důvodu odnímá dělnické legitimace a nevydává dělnické zpáteční lístky, VII. posl. Hatiny, Špatného a druhů min. sociální péče, min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a min. vnitra o nezákonném vymáhání ošetřovného v. v. nemocnicemi za léčení pojištěnců podle zákona č. 221/24 ve znění novely 184/26 za dobu 26 dní přesahující bud na pojištěncích přímo neb na příbuzenstvu, VIII. posl. Ščereckého, Prokopa, Zajíce a druhů min. financí o protizákonném postupu berních úředníků a berních exekutorů na Podkarpatské Rusi,
IX. posl. Kopeckého, Tylla, Babela a soudr. min. železnic Rudolfu Bechyňovi o bezdůvodném přeložení dílenského zaměstnance Antonína Bláhy, zvoleného důvěrníka dílenského personálu v Praze-Bubnech,
X. posl. Zajíce, Vančo a druhů min. zahraničních věcí, financí, obchodu, průmyslu a živností a zemědělství o dovozu dřeva z ciziny,
XI. posl. Höhnela, Hadka, Kulmové a soudr. vládě o záškrtové epidemii v Georgswalde, XII. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o organisaci odborných živnostenských škol.
2084/I.
Interpelace
poslanců Jurana, Štětky a soudruhů
ministru vnitra o řádění tajné policie v Jihlavě.
Členové místní organisace KSČ chystají v letošní kruté bídě vánoční nadílku dětem nezaměstnaných rodičů, aby tak aspoň částečně zmírnili
příšerné následky hospodářské krise. Aby pak dětem nezaměstnaných zpříjemnili svátky, chystali v rámci nadílky dětskou besídku se zábavným programem. Ke zkoušce na tento program byly sezvány účinkující děti na odpoledne v sobotu dne 12. listopadu t. r. do místností Dělnického Domu v Jihlavě. Tam bylo připraveno pro malé účinkující něco čaje a zákusků. Sotva však se děti sešly, vtrhli do místnosti členové tajné policie v Jihlavě a aniž dovolili dělem aspoň čaj vypít, vyhnali je všechny z místnosti, zatkli vedoucí (vedoucí a vedoucího), odvedli na policii, kde byli oba činovníci vyslýcháni a hrozeno jim soudem. Vedle toho dala policie rozkaz všem učitelům a řiditelům
škol v Jihlavě, aby děti, navštěvující cvičení v Dělnickém Domě, byly potrestány špatnou známkou z mravů.
Ptáme se pana ministra, jak odůvodni toto neslýchané jednání policie v Jihlavě?
Od které doby smi tajní špiclové zakazovati dětem návštěvu spolkových místnosti svých rodičů v hodinách odpoledních a za účely zcela nezávadnými v době, kdy klerikální dětské parády jsou přímo úřady podporovány?
Dle jakého zákona nebo nařízeni má policie právo vměšovati se do vnitřních záležitostí školních a předpisovati školním činitelům klasifikaci dětí?
Co učiní pan ministr, aby exemplárně potrestal špicly, kteří tak neslýchaným způsobem překročili meze své činnosti a jakým způsobem znemožní na dále takovouto »činnost« svých podřízených?
V Praze dne 2. prosince 1932.
Juran, Štětka,
Kopecký, Hrubý, Šliwka, Török, Tyll, K. Procházka, Hadek, Kuhn, Russ, Gottwald, Zápotocký, Steiner, dr Stern, Hodinová-Spurná, Čižinská, Novotný, Dvořák, Kliment, Babel.
2084/II. Interpelace
poslanců Štětky, Dvořáka a soudruhů
ministru vnitra o případu Anny Šípové v Ledvicích.
Václav Dvořák, syn Anny Šípové z Ledvic čp. 130, nastoupil vojenskou službu a jeho matce byla přiznána okr. vyživ. komisi v Duchcově podpora, jelikož matka je stará, nemocná a práce zcela neschopná. Zemská vyživovací komise však výměrem čp. 1859/1 ze dne 7. /X1. 1932 zrušila tento výměr a odebrala Anně Šípové podporu s odůvodněním: »... výživa Vaše, vzhledem k tomu, že jste brala a dosud berete 20. - Kč týdně podpory od obce a máte příležitostný výdělek při polních pracech, při sbíráni uhlí, nebyla nastoupením syna Václava k vojenské službě ohrožena«.
Anna Šípová má lékařské vysvědčeni, že je jakékoli práce neschopna a sbíraní uhlí na haldách je zakázáno. Přistihnou-li četníci kohokoliv při sbírání, zabaví mu uhli, odvezou na obec a pokutují sběratele.
Ptáme se pana ministra.
Je ochoten okamžitě poučit zemskou vyživovací komisi, že odkazováním matek narukovavších vojínů na zakázanou sbírku uhli nelze odůvodňovati zamítání podpory?
Je pan ministr ochoten nařiditi okamžité přiznáni podpory Anně Šípové z Ledvic, protože 20. - Kč v současné krisi naprosto nestačí k výživě na celý týden?
Je pan ministr ochoten současně poučiti i pro příště vyživovací komise, že pánové s desetitisícovými ročními příjmy nesedí v nich proto, aby týrali staré, sedřené mámy narukovavších vojínů svévolným zamítáním žádostí o podpory s odůvodněním, že mohou být živy z dvacetikoruny chudinské almužny, po případě z krádeže uhlí?
V Praze, dne 1. prosince 1932.
Štětka, Dvořák,
Krosnář, Šliwka, J. Svoboda, Novotný, dr Stern, Hádek. Hruška, Zápotocký, Juran, Russ, Vallo, Höhnel, Kuhn, K. Procházka, Kliment, Tyll, Čižinská, Hodinová-Spurná, Gottwald, Kopecký.
2084/III (překlad).
Interpelace
poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
ministrovi financí
o sebevraždě řeznického mistra a hostinského Františka Hasche z Košťan, k niž byl dohnán berní exekucí.
Bezohledné berní exekuce, které dohnaly k sebevraždě již celou řadu drobných živnostníků, vyžádaly si v poslední době novou oběť.
V pondělí dne 14. listopadu 1932 spáchal sebevraždu řezník a hostinský František Hascha z Košťan.
Čin spáchal prý ze zoufalství, že zabavený nábytek atd. měl býti dne 15. listopadu exekučně prodán. Hasche byl dlužen 16. 000 Kč dani, které byl by mohl spláceti nejvýše ještě v malých splátkách.
Parlamentní klub německé živnostenské strany již několikráte zakročil u pana ministra financí a u pana presidenta zemského finančního ředitelství a upozornil na neblahou a neudržitelnou daňovou praxi.
Bohužel, jak se zdá, finanční úřady stále ještě nedospěly k poznání skutečně těžké nouze stavu obchodního a živnostenského.
Berní úřady tak jako dříve bezohledně provádějí exekuce u drobných živnostníků a obchodníků, při exekučních dražbách nesvědomitě za babku vyhazují cenný národní majetek a tím nešetrně ničí nesčetné existence řádných vydržovatelů rodin a poplatníků.
Stížnosti a žádosti k nadřízeným úřadům o ochranu a pomoc jsou většinou marné, poněvadž úřady se opírají výhradně o posudky referentů berních úřadů, neponechá-li se dokonce, jak se to častokráte stává, rozhodnutí onomu úřadu, na jehož rozhodnutí se stěžuje.
Tím stává se jednotlivý úředník prakticky pánem nad existencí, životem a smrtí řádných, stát vydržujících poplatníků a jejich rodin.
Takováto daňová praxe, připomínající nejtemnější středověk, neslouží ke slávě modernímu a demokratickému státu,
Živnostenský a obchodní stav, který vždy přesně a svědomitě plnil daňové povinnosti, dospěl na konec svých sil.
V nesčetných rodinách drobných živnostníků a obchodníků jest dnes nouze a bída stálým hostem. Tisíce a tisíce živnostníků jde vstříc existenci, zničené dosavadní daňovou praxí, a nemají jiné volby než bud chudobinec nebo sebevraždu.
Ze středního stavu samostatně výdělečně činného nelze tedy již vymačkati daně ani nejostřejšími donucovacími prostředky.
V rozporu k tomuto bezohlednému postupu vůči menším poplatníkům zvláště však pobuřuje ochota prokazovaná velkoprůmyslovým podnikům (viz Stejskal a spol., důl Anna ve Strupčicích atd. ).
Podepsáni táži se tedy pana ministra financi:
1. ) Jest pan ministr financí ochoten pronikavě změniti dnešní daňovou praxi a naříditi finančním úřadům, aby v těžké hospodářské situaci jednaly lidsky a rozumně?
2. ) Jest pan ministr financí ochoten nečiniti potíži při parlamentním projednávání návrhu poslanců Eckerta, Stenzla, Prause a druhů, tisk 1589, aby byl vydán zákon o úlevách při placení nedoplatků dlužných přímých dani, daně z obratu a daně přepychové?
2. ) Jest pan ministr financí ochoten naříditi, aby byl neprodleně důkladně vyšetřen případ Haschův a aby ti, kdo zavinili jeho smrt, byli co nejpřísněji pohnáni k odpovědnosti?
V Praze dne 29. listopadu 1932.
Stenzl, Eckert, Prause,
Horpynka, Geyer, dr. Luschka, Oehlinger, dr. MayrHarting, Zajíček, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr Törköly, Dobránsky, Fedor, Hokky, dr Jabloniczky, Fritscher, dr Petersilka, Scharnagl, Greif, Bobek, Krumpe, Knirsch, Matzner, Kunz,.
2084/IV (překlad).
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra Černému o neodůvodněném rozpuštěni veřejné schůze lidu v České Lípě.
Dne 25. listopadu 1932 uspořádala německá narodně-socialistická strana dělnická v síni »Apollo v České Lípě úředně povolenou veřejnou schůzi lidu, na které byl pan komisař dr Daniel jako zástupce českolipského okresního úřadu. Jako řečník vystoupil posl. H. Krebs. Když v řeči pronesl slova: »Náš boj nesměřuje proti československému
státu, nýbrž jest bojem o naše právo v tomto státě. Politickou formou našich požadavků jest boj o národní samosprávu sudetských Němců«, povstal vládní zástupce a ačkoliv řečníka dřivé nijak nenapomenul, úplně bez důvodu schůzi rozpustil a prohlásil, že se řečník svými vývody provinil proti zákonu na ochranu republiky. Toto mínění a rozpuštěni samo jest naprosto nezákonné, poněvadž politická propaganda správní autonomie neodporuje ústavě a není zakázána ani ustanoveními zákona na ochranu republiky. V důvodové zprávě k zákonu na ochranu republiky zákonodárci výslovně konstatovali, že úsilí o správní autonomii není dotčeno zákonem na ochranu republiky. V této důvodové zprávě praví se doslova:
»Ústavní jednotnosti rozumí se zásada vyslovená v § 3 ústavní listiny a nemají býti dotčeny snahy po autonomii správní. Návrh nechce potlačovati agitaci a propagandu směřující ke změně zákonů. Po té stránce nevyjímá ani ostatní ustanoveni zákonu ústavních, jsa si dobře vědom toho, že i tyto zákony mohou zákonnou demokratickou cestou v jednotlivých svých ustanoveních býti měněny. "
Z tohoto zněni důvodové zprávy k zákonu na ochranu republiky jest jasně zřejmo, že zákonodárci nepostavili pod trestní sankci úsilí a propagandu ke změně platných zákonů a zvláště ani ústavních zákonů. Poněvadž komisař dr Daniel ve svém odůvodnění při rozpuštěni schůze výslovně zdůraznil, že se poslanec Krebs svými výklady o boji o národní samosprávu provinil proti zákonu na ochranu republiky, spáchal jmenovaný orgán sám nezákonnost, neboť odůvodnil svou činnost mylným právním miněním.
Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra jako ministra, který má hájiti ústavu:
1. ) Co hodlá pan ministr učiniti, aby se příště zabránilo nezákonným rozpuštěním schůzí?
2. ) Jest pan ministr ochoten oznámiti všem svým podřízeným orgánům, že se agitace a propaganda pro správní autonomii podle zněni důvodové zprávy k zákonu na ochranu republiky nesmi potlačovati?
3. ) Jest pan ministr ochoten naříditi českolipskému okresnímu úřadu, aby náležitě poučil pana komisaře dr Daniela o jeho povinnostech zakročovati na veřejných schůzích a aby mu vytkl, že neprávem rozpustil schůzi v České Lípě dne 25. listopadu 1932?
V Praze dne 28. listopadu 1932.
Krebs,
Köhler, dr Schollich, Horpynka, inž. Kallina, Greif, Scharnagl, inž. Jung, Kasper, dr. Hanreich, dr. Hassold, Oehlinger, Krumpe, dr. Petersilka, Bobek, Kunz, dr. Luschka, Matzner, dr. Keibl, Schubert, Simm, Geyer, Knirsch.
2084 /V (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi vnitra
o zvláštním jednání novobystřického četnictva.
Obyvatelé Nové Bystrice již po nakolik dni ráno nalézají skobové kříže na branách továren, domech židovských obyvatelů a úředních budovách. Pánové Emil Fartosch a Jan Fast, příslušnici německé národně socialistické strany dělnické, kteří nemají s tímto počínáním nic společného, zakročili dne 20. listopadu t. r. na novobystřické četnické stanici a upozornili, že osoby, které nejsou příslušníky německé národně socialistické strany dělnické, pokoušejí se tímto způsobem stranu zdiskreditovati. Žádali vrchního strážmistra, který měl službu, aby to vzal na vědomí a pachatele vypátral. Vrchní strážmistr místo aby tuto žádost splnil, křičel takto na jmenované pány:
»Kdo to dělá? Židé jistě nikoliv a Češi také nikoliv! To jsou uličnické kousky Vaší strany! »Na to pan Partosch odvětil: » Promiňte, pane strážmistře, my nejsme žádná uličnická strana«, načež tento odpověděl: »Vy jste také byl při tom malování skobových křížů, Vy jste ten uličník, mohu Vám to dokázat!«Poté vrchní strážmistr strkal oba ze dveří. Téhož dne zakročil na četnické stanici ještě p. Fuker, provázen svrchu jmenovanými. Ani jeho vývody nebyly vzaty na vědomí, nýbrž i on sám byl sehnán se schodů, při čemž byl neustále rýpán do žeber.
Pro tento postup velitele četnické stanice v Nové Bystřici táží se interpelanti pana ministra:
1. ) Jest ochoten dáti co nejpřísněji vyšetřiti tyto události?
2. ) Jest ochoten náležitě potrestati vrchního
strážmistra v Nové Bystřici pro jeho neslušné a
bezohledné chovaní k jmenovaným osobám a spílání jim?
V Praze dne 28. listopadu 1932.
Inž. Jung,
dr Schollich, dr Keibl, inž. Kallina, dr Hassold, dr Hanreich, Köhler, Schubert, Knirsch, Simm, Geyer, Matzner, Horpynka, Krebs, Kasper, Oehlinger, dr Luschka, dr Petersilka, Scharnagl, Kunz, Greif, Bobek, Krumpe, Fritscher.
2084 VI (překlad).
Interpelace
poslance R. Kaspera a druhů
ministrovi železnic,
že přednosta staničního úřadu v Teplé u Mariánských Lázní bez důvodu odnímá dělnické legitimace a nevydává dělnické zpáteční lístky.
Dne 2. května 1932 železniční dělník na rozkaz Františka Suchana, přednosty tepelského nádraží, vyzval dělníka Antonína Ertla, aby odevzdal dělnickou průkazku. Koncem dubna 1932 byla i jeho otci bez důvodu odňata průkazka. Dělník František Ertl dostavil se dne 5. května 1932 na staniční úřad a na jeho dotaz, proč mu byla průkazka odňata, bylo mu řečeno, »aby se dotázal u plzeňského ředitelství státních drah. « Oprávněný držitel průkazky odmítl ji odevzdati, jelikož si nebyl vědom nijakého přestoupení platných předpisů, průkazka byla řádně potvrzena a neměla vad. Dělník Ertl nedostal pak snížených dělnických jízdenek a musil zaplatiti plné jízdné do svého pracovního místa.
Dne 6. května 1932 podal František Ertl příslušnému plzeňskému ředitelství státních drah stížnost tohoto znění:
»Dopisem ze dne 3. května 1932, č. 633/4826-1932, dodaným mi dne 5. května 1932, byl jsem vyzván, abych do 10 dnů zaplatil 77. 80 Kč. Jako důvod této výzvy bylo uvedeno, že jako dělník firmy Seitzovy v Mariánských Lázních nemám nároku na dělnickou zpáteční jízdenku z Teplé do Chebu a zpět, poněvadž jsem podle toho, co je v tomto dopise uvedeno, pracoval v Chebu jen od 21. března do 2. dubna 1932.
Proti tomu dokazuji potrzením svého zaměstnavatele, firmy Norberta Seitze vdova v Mariánských Lázních a potvrzením pana Ludvíka Webera, že jsem skutečně pracoval v Chebu ne pouze od 21. března do 2. dubna, nýbrž od 21. března do 8. dubna 1932. Patři mi tedy podle bodu 257 a) tarifních ustanovení výhoda zpátečního lístku a proto nejsem také povinen doplatiti žádaných 77. 80 Kč.
Zároveň si stěžuji na zabaveni dělnické průkazky svojí a svého syna Antonína Ertla, které provedl pan přednosta stanice František Suchan v Teplé. Tím jsem jako dělník citelně poškozen na svých příjmech a toto jednání pana přednosty stanice F. Suchana na mne doléhá tím spíše, že já František Ertl mám 32 let nepřetržitě dělnickou průkazku beze vši závady, a pokud jde o dělnickou průkazku zabavenou mému nezl. synu Antonínu Ertlovi, není rovněž důvodu, aby mu byla odňata, poněvadž obě průkazky byly řádně vyplněny a pravoplatně potvrzeny.
Cítím, že na mně byla spáchána křivda, když byly dělnické průkazky odňaty mně Františku Ertlovi i mému nezl. synu Antonínu Ertlovi, žádám, aby bylo nařízeno panu přednostovi stanice Františku Suchanovi v Teplé, aby vydal zmíněné
dvě dělnické legitimace a dále aby se nám i příště vydávaly zlevněné zpáteční lístky, které podle zákona přísluší mně a mému synu jako dělníkům.
Vyhrazuji si žalobu na státní železniční správu uplatniti škodu způsobenou mi tímto jednáním přednosty stanice ve městě Teplé, totiž neodůvodněným odnětím dělnických průkazek a odepřením vydávati nám jako dělníkům podle zákona příslušející snížené zpáteční jízdenky, jakož i škodu, která dále povstane. «
Ředitelství státních drah nevyhovělo odvolání Františka Ertla a jako důvod uvedlo, že legitimace byla odňata právem. Poté František Ertl a jeho syn Antonín podali ministerstvu železnic stížnost, která do dneška nebyla vyřízena.
Oba dělníci musejí již přes půl roku platiti plné jízdné do pracovního místa a zpět, čímž jím vznikly jíž velmi značné výdaje, které se nepříjemně pociťují zvláště za nynějších špatných poměrů, zmenšujíce možný výdělek.
Dlužno poznamenati, že se poškozují práva těchto dělníků oproti jiným dělníkům, takže se i po této stránce platí dvojí loket neposkytují se jim výhody, které podle zvláštních ustanovení zaměstnaným dělníkům přislušejí.
Dále dlužno konstatovati, že přednosta stanice se divně chová k obecenstvu, zvláště k dělníkům, a že proto často dochází k nemilým srážkám. Jest tedy nutno zakročiti proti zmíněnému železničnímu zaměstnanci.
Podepsaní táži se tedy pana ministra železníc:
1. ) Je-li ochoten dáti podrobně vyšetřiti zmíněnou věc?
2. ) Je-li ochoten zase napraviti bezpráví spáchané oběma dělníkům?
3. ) Je-li však také ochoten uděliti tepelskému přednostovi stanice, Františku Suchanovi, informace vhodné k tomu, aby učinily přítrž napěti mezi ním a obyvatelstvem?
V Praze dne 25. listopadu 1932.
Kasper,
Schubert, Geyer, Horpynka, Matzner, Oehlinger,
Scharnagl, Kunz, dr Petersilka, Bobek, Greif, dr
Schollich, dr Keibl, Krebs, Simm, Knirsch, inž. Jung,
Köhler, dr Hanreich, dr Hassold, Krumpe,
Fritscher, inž. Kallina,
2084/ VII
Interpelace
poslanců Aloise Hatiny, Emila Špatného
a druhů
ministru sociální péče, ministru zdravotnictví a tělesné výchovy a ministru vnitra o nezákonném vymáhání ošetřovného v. v. nemocnicemi za léčeni pojištěnců podle zákona č. 221 24 ve znění novely 184 28 za dobu 28 dní přesahující buď na pojištěncích přímo neb na příbuzenstvu.
Již nález N. s. s. z 28. září 1906 uznaný plenárním usnesením z 13. června 1916 a ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy rozhodnutím č. 10238/27 potvrdily, že v. v. nemocnice nemají práva žádati na pojištěnci pro případ nemoci ošetrovné, ať mají majetek či nikoli.
Oběžník ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy č. j. 12888 ze dne 28. dubna 1928 na stížnost některých nemocenských pojišťoven, že některé v. v. nemocnice vymáhají po zaplacení příslušného ošetřovného za léčení pojištěnců nemocenskými pojišťovnami zbytek ošetřovného bud na pojištěnci samém, je-li placení schopen, aneb na jeho majetných příbuzných, konstatuje, že nejsou v. v. nemocnice oprávněny vymáhati rozdílu mezi částkou zaplacenou nemocenskou pojišťovnou a úhrnnou částkou ošetřovného ani na pojištěnci, ani na jeho příbuzných.
Když prakse v. v. nemocnic i přes shora citované výnosy se nezměnila, vydalo ministerstvo sociální péče dne 19. 2. 1930 výnos č. j. 1040/IV 2/3 všem Zemským úřadům, ve kterém se jasně praví, že podle § 149 zák. č. 221/24 má nem. pojišťovna povinnost nahraditi v. v. nemocnici ošetřovné za svého pojištěnce jen za prvých 28 dnů léčení.
Kdo má hraditi výlohy ošetřovného za dobu další, zákon nestanoví, rozhodně však to nejsou nemocenské pojišťovny a rovněž ne pojištěnec neb jeho majetní příbuzní. Takovýchto povinností zákon jim neukládá.
Tuto okolnost potvrzuje posléze nález N. s. s. ze dne 4. září 1930 R 339/30, ve kterém se praví, že zaplacením zákonné úhrady nemocenskou pojišťovnou veřejné nemocnici, t. j. ošetřovného za 28 dnů léčení podle poslední tř. ošetřovného, je nárok v. v. nemocnice na náhradu ošetřovacích nákladů za pojištěnce uspokojen, takže nemocnice nemá dalšího nároku ani proti osobám třetím.
Jelikož jsme denně dotazováni na podobné případy, kdy ošetřovací taxa v v. nemocnice, po úhradě výloh za prvých 28 dnu nemocenskou pojišťovnou, je vymáhána na pojištěncích samých neb jejich majetných příbuzných, ze kterých namátkou uvádíme:
Státní veřejná nemocnice v Zábřehu n. Odrou vymáhá ošetřovné na pojištěnci onp. v Moravské
Ostravě, Josefu Matýskovi, Frýdlant, nad Ostr. č. 161
V. v. nemocnice v Litomyšli vymáhá ošetřovné na matce pojištěnce onp. Ústín. Orlicí, Adolfa Stránského, Dlouhá Třebová, č. 155, u Ústí n. Orlici.
V. v. nemocnice v Roudnici n. Labem vymáhá ošetřovné na otci pojištěnky onp. v Mělníce, Ant. Novotném, domkáři a krejčím, Hostín č. 73, p. Byšice u Mělnika.
V. v. nemocnice v Praze vymáhá ošetřovné na pojištěnci onp. v Hořicích, ktéry skutečně zaplatil částku Kč 2. 565. -, Stehlíkovi Jaroslavu, továrním dělníku v Miletině u Hořic, Tyršova ul.
V. v. nemocnice v Čes. Brodě vymáhala prostřed. Zemského úřadu v Praze zbytek ošetřovného po 28 dnech na poj onp. Král. Vinohrady Anežce Kolenské. Na náš dotaz ohledně této záležitosti odpověděl Zemský úřad, že Anežka Kolanská zaplatila ošetřovné dobrovolně. Tato informace nebyla správná, ošetřovné bylo pod vyhrůžkou exekuční skutečně vymáháno, a jen aby byla ušetřena velikých nepříjemnosti s exekučním vymáháním spojených částku ošetřovného i s exekučními výlohami zaplatila.
Činíme dotaz na pana ministra sociální péče, hodlá-li v dohodě s ministry vnitra a zdravotnictví vydati Zemským úřadům pro v. v. nemocnice přesné směrnice, aby respektovaný byly předpisy výnosů nahoře citovaných, jakož i nález N. s. s. ze dne 4. září 1930 a co hodlají učiniti, aby neprávem zaplacené částky byly postiženým pojištěncům vráceny.
V Praze, dne 6. prosince 1932.
Halina, Špatný,
Zeminová, Stejskal, Fiala, B. Procházka, Netolický,
Hynek, Richter, David, inž. Záhorský, Jos. Tůma,
Mikuláš, dr Patejdl, Šmejcová, Lanc, Sladký, Sol-
fronk, Malý, Bazala, Polívka, Hrušovský.
2084/ VIII.
Interpelace
poslanců Ščereckého, Prokopa, Zajíce
a druhů ministru financí
o protizákonném postupu berních úředníků
a berních exekutorů na Podkarpatské
Rusi.
Josef Spiegel, obchodník dřevem a stavebním materiálem a předseda židovské náboženské obce ve Svaljavě, byl dlužen na danich asi 8. 000. - Kč. Dne 28. listopadu t. r. uzavřel písemnou dohodu s berním úřadem, že polovinu dlužných daní v částce 4. 129. - Kč zaplatí do 14. prosince t. r. Tato písemná dohoda byla podepsána přednostou berního
úřadu Černým a daňovým referentem Repayem a opatřena kulatým razítkem.
Dne 30. listopadu t. r. k večeru dostavil se do bytu berní exekutor Hatrák spolu s četnickou hlídkou žádaje velmi důrazně, aby ihned bylo zaplaceno 8. 000. - Kč. Poněvadž Spiegel nebyl doma, prosila jeho paní, aby exekutor posečkal až její manžel se vrátí a upozorňovala, že s berním úřadem jest uzavřena dohoda o placení dani. Exekutor však toho nedbal a počal bráti věci. V zápětí na to vrátil se Spiegel a zjistil, jak exekutor prohrabává malou skřínku, kde měl uschovanou pojistku, různé osobni doklady a také brilantový prsten. Spiegel předložil bernímu exekutorovi písemné ujednání s berním úřadem, které tento chtěl mu odebrati, čemuž Spiegel se bránil, takže toto bylo z části roztrháno. Berní exekutor na to prohlásil, že ujednání berního úřadu nemůže respektovati, poněvadž obdržel rozkaz od berního ředitele Balcara, aby zabavil nábytek a tyto věci odvezl. Spiegel žádal, aby s odebráním věcí bylo posečkáno až bude se informovati na berním úřadě. Zavolal telefonicky berní úřad, odkudž bylo mu sděleno, by dostavil se na berní úřad.
Spiegel před svých odchodem znovu prosil exekutora, aby alespoň půl hodiny posečkal, než se věc vyřídí a že veškeré výdaje zaplatí. Spiegel odešel na to na berní úřad a exekutor nedbaje protestů nemocné manželky Spiegelovy, která přirozeně hájila svůj majetek, začal odvážeti nábytek a obrazy a prohledávati celý byt.
Při tom došlo k velmi smutným scénám, při nichž pí. Spiegelová, kteráž studovala vysokou školu, má 4 měsíce staré dítě, jest nervově chorá, byla spoutána a nákladním autem odvezena do vězeni Obecního domu, v němž byla ponechána.
Bylo zjištěno, že berní exekutor sám o své vlastní újmě vyžádal si četnickou asistenci a teprve dne 1. prosince t. r. bylo podáno okresnímu úřadu ve Svaljavě dožádáni o poskytnutí četnické asistence, kteréžto dožádám jest palmo z exhibičniho protokolu berního úřadu. Dlužno podotknouti, že Spiegel má značný sklad řeziva a stavebního materiálu, takže obnos 8. 000. - Kč mohl býti zajištěn na tomto skladě. Bylo zjištěno, že rozkaz k provedení exekuce nebyl vydán přednostou berního úřadu Černým, nýbrž berním ředitelem Balcarem, úředníkem hlavního finančního ředitelství v Užhorodě, litery téhož dne byl osobné přítomen ve Svaljavě.
Podepsaní se pana ministra táži, zda:
1) jsou mu známy tylo skutečnosti,
2) jest přípustno, aby berní exekutor volal na poplatníka četnictvo, není-li obava, že by mohl býti při svém výkonu ohrožován,
3) byl berní exekutor oprávněn prováděti exekuční výkon, když poplatník mu předložil písemné ujednání, opatřené kulatým úředním razítkem a ověřené přednostou berního úřadu,
4) nejednal exekutor svévolně, když bral z bytu nábytek a obrazy, ač měl možnost zajistiti jiné svršky,
5) nejednal exekutor svévolně, když najal nákladní auto za obnos 600- Kč denně a nechal nakládati po tmě nábytek a cenné obrazy, takže tyto byly poškozeny,