volávam k vojenskému výcviku nikoli na jaře, nýbrž v zimních měsících, jest s hlediska zemědělských živností do značné míry opodstatněn, nemůže přesto vojenská správa dosavadní termín nástupu změniti z těchto důležitých vojenských a zejména výcvikových důvodů.

Program výcviku náhradní zálohy musí býti do té míry zkrácen a zhuštěn, aby v nedlouhé době 3 měsíců príslušníci náhradní zálohy osvojili si alespoň nejzákladnější a nejnutnější vojenské vědomosti. Proto musí býti náhradní záloha cvičena odděleně od ostatních nováčků, jejichž výcvik je rozvržen na celý výcvikový rok.

Poněvadž výcvik náhradní zálohy se koná jedině v terénu, musí vojenská správa voliti takové údobí, ve kterém povětrnostní poměry jsou příznivé, jelikož jinak dosažení nezbytného stupně výcviku bylo by ohroženo nebo úplně zmařeno. Jest zřejmo, že v zimních měsících nelze pravidelně takový výcvik konati buď vůbec nebo jen ve velmi omezené míre a pravidelně nikoli bez ohrožení zdraví vojínů. Proto volila vojenská správa pro tento výcvik dobu jarních měsíců, při čemž byla vedena další úvahou, že toto údobí, nemůže-li již býti voleno v měsících zimních, jest pro příslušníky zemědělského stavu daleko vhodnější než doba letní nebo podzimní, na kterou připadají právě nejdůležitější zemědělské práce.

Dlužno uvážiti, že již zavedením náhradní zálohy vyšlo se požadavkům zemědělců stejně jako i ostatním súčastněným příslušníkům náhradní zálohy vstříc v nejširší možné formě.

V Praze dne 16. listopadu 1932.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2072 XVI (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na Interpelaci poslance Russa a soudruhů

o sebevraždě záložníka Josefa Sellnera (tisk 1977/X).

Vojenská správa věnuje všem případům vojenských sebevražd náležitou pozornost a snaží se, seč jest to v jejích silách, těmto zjevům čeliti. Každý případ sebevraždy vyšetřuje se cestou jak administrativní, tak soudní.

Také v daném případě byla příslušná šetření v obou směrech provedena. Podle výsledku těchto šetření bylo zjištěno toto:

Vojín v záloze Josef Sellner byl podezřelý ze zločinu resp. přečinu deserce podle §§ 183 a 189 vojenského trestního zákona a § 47 branného zákona, spáchaného tím, že v roce 1927, 1928, 1929 a 1931 neuposlechl povolávacích rozkazů k nastoupení vojenského cvičení ve zbrani. Jmenovaný, který se před tím zdržoval v cizině, byl zatčen dne 27. dubna 1932 v Plzni.

Vojenský prokurátor tamtéž požádal dne 3. května 1932 divisní nemocnici l v Praze, aby prozkoumala duševní stav Sellnerův a aby zjistila, do jaké míry jest za své činy odpovědný. K tomuto zákroku došlo podle toho, že Sellner počal odmítati potravu a prohlásil, že nebude tak dlouho jísti, dokud bude v trestnici a pokud budou i ostatní vězňové ve vězení. Na poznámku lékařovu tehdy pronesenou, že by mohl zemříti, odpověděl, že mu na životě nezáleží, a že použije nejbližší příležitosti, aby si život vzal nebo utekl. Prohlásil dále, že jísti nebude a že raději zahyne, než by trpěl vazbu, tvrdě, že mu nejde o věc vlastní, nýbrž hlavně o spoluvojíny, za něž se chce obětovati. Jelikož mimo to bylo zjištěno, že Sellner, vyučený sládek, v poslední době častěji měnil místa, že byl povahově v sebe uzavřen a nerad chodil do společnosti, jevilo se prozkoumání jeho duševního stavu odůvodněné.

Byl odeslán do divisní nemocnice 1 v Praze, kde byl pozorován na uzavřeném oddělení. Ani zde nepřijal jídla. Bylo tedy nutno přikročiti k umělému krmení nosní sondou. Pro odpor pacientův bylo však upuštěno od tohoto zákroku a divisní soud zrušil proto vazbu, ačkoliv podle zákona byla opodstatněna, načež Seliner byl odevzdán volnému psychiatrickému oddělení, kde začal dobrovolně jísti. Dne 25. května 1932 byl se zjišťovacím nálezem odeslán zpět k divisnímu soudu v Plzni.

Podle nálezu nešlo u Sellnera o duševní chorobu v užším slova smyslu, nýbrž byl uznán toliko za psychopata s fanatickým zaujetím. Pro jeho trestné činy uváděl nález polehčující okolnost »mdlý rozum«.

Sellner byl pak pro výše uvedené trestné činy odsouzen s použitím polehčujících okolností k poměrně mírnému trestu vězení na 17 dní, kterýžto trest byl odpykán vyšetřovací vazbou. Po tě byl Sellner dopraven k pěšímu pluku 29 do Jindř. Hradce, aby vykonal povinné cvičení ve zbrani. Dne 28. května 1932 byl u tohoto pluku presentován. Ještě téhož dne opustil kasárny s vysvětlením, že hodí do schránky dopis, nevrátil se však zpět. Zůstal pak nezvěstným až do druhého dne, kdy byl nalezen utonulý v rybníce Vajgar.

Bylo dále zjištěno, že vojín Seller ani ve vězení, ani v nemocnici neměl naprosto příčiny ke stížnostem na špatně zacházení nebo na týrání nadřízených vojenských osob. Nebyl k žádným pracím nucen a v nemocnici se dbalo toho, aby ležel. Sám si nikdy na špatné jednání nestěžoval. Jen při umělém krmení sondou, jemuž se nechtěl podrobiti, si naříkal, že jest to týraní člověka. Snad tedy v zanechaném dopise tmi-

něné týrání vztahovalo se jen na tento nutný lékařský zákrok, obvyklý i všude jinde při hladovkách.

Z uvedených důvodů nutno míti za to, že příčinu sebevraždy Sellnerovy lze hledati jedině v jeho chorobném založení duševním a v nechuti k životu, kterou si přinesl již z občanského života, a že nelze vinu spatřovati ve vojenské službě.

Také vojenský prokurátor v Praze po provedeni zevrubného šetření o případné vině na sebevraždě zjistil, že nikdo z vojenských orgánů nebo osob nemá na ní viny.

Poznamenati dlužno, že Sellner mohl se vyhnouti trestnímu stíháni pro zameškání vojenských cvičení, kdyby byl za svého pobytu v cizině požádal o jejich odklad nebo prominuti.

V Praze dne 21. listopadu 1932.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2072/XVII.

Odpověď

ministra pošt a telegrafů na Interpelaci poslance Jurana

a soudruhů

o protekčním a korupčním hospodářství u ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích (tisk 1977/III).

Vrchní poštovní komisař JUDr. Josef Marek, nyní na dovolené s čekatelným, počal na jaře rokem 1929 poštovní správu a některé její funkcionáře obviňovati z různých nesprávnosti a nepřístojností.

Tato obvinění byla, jak docházela, bedlivě a podrobně vyšetřována, takže jen spisy ministerstva pošt a telegrafů, o obviněních těch a jejich vyšetřováni jednající, dosáhly až dosud váhy 6 1/2 kg.

Ve vyšetřování stížností dra Marka pokračovalo se se stejnou bedlivostí a přesností i po tom, když úřední lékaři poštovní správy dvakráte zjistili, že dr. Marek není normálního duševního zdraví.

Obvinění, drěm Markem uvedená, ukázala se bezdůvodná.

Poněvadž dr. Marek učinil na funkcionáře poštovní správy také řadu trestních oznámení a v poslední době domáhal se stále, aby jeho stížnosti byty projednávány trestním soudem, a po-

něvadž dále mnohá obvinění drem Markem učiněná odůvodňovala jeho případné stiháni pro zločin utrháni na cti podle § 209 tr. zák., sdělilo ministerstvo pošt a telegrafů výsledek administrativního šetřeni o jeho věci obšírně ministerstvu spravedlnosti, které se této informace ostatně samo domáhalo.

Obviněni a trestní oznámení, jež dr., Marek učinil, nebyla příčinou onoho posudku poštovních úředních lékařů o něm, který se v interpelaci cituje, neboť tito lékaři jsou při podávání svých posudků úplně nezávislí a vázáni jen platnými předpisy.

Nebyla také příčinou toho, že dr. Marek musil býti konečně pro stálé a neslýchané rozvracení discipliny dán na dovolenou s čekatelným, ač by byla poštovní správa mohla proti němu zakročiti citelněji.

O stížnosti proti »méně přiměřené« kvalifikaci, kterou dr. Marek obdržel za rok 1931, není příslušné řízení dosud skončeno.

Podle toho, co jsem uvedl, nemám důvodů, abych ve věci cokoliv dalšího zařizoval.

V Praze dne 24. listopadu 1932.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke, v. r.

2072/XVIII (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Hokky a druhů

o vrácení Drughetem založeného katolického gymnasia maďarského charakteru v Užhorodě (tisk 1956/XVIII).

V době, kdy statni školská správa Československé republiky převzala do své správy školství na Podkarpatské Rusi, bylo v Užhorodě »královské katolické gymnasium« (királyi katholikus fögymnasium) s vyučovacím jazykem maďarským. Tento ústav nebyl vydržován katolickými Maďary užhorodskými a bývalé uh. ministerstvo kultu a vyučováni mohlo jím disponovati jako s ústavem státním. Středních škol jiného vyučovacího jazyka na Podkarpatské Rusi nebylo, ač veliká většina obyvatelstva této země nebyla národnosti maďarské. Bylo proto zcela přirozené opatření užhorodského referátu ministerstva školství a národní osvěty, kterým byl na zminěném ústavě zaveden jazyk podkarpatoruský jako vyučovací. Pro děti obyvatelů Podkarpatské Rusi jazyka maďarského jsou zři-

ženy maďarské pobočky při všech třídách státního reálného gymnasia v Berehově.

Přestup žactva z mesiánských škol do školy střední byl proti dřívějšímu stavu liberálněji upraven výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 29. dubna 1930, čís. 164. 222/29-II, uveřejněným na str. 171 Věstníku ministerstva školství a národní osvěty z r. 1930. Je z něho mimo jiné patrno, že posudek o způsobilosti žáka měšťanské školy ke studiu na střední škole nepodává jen ředitel měšťanské školy, nýbrž učitelská konference, a to se zřetelem na poslední vysvědčení žákovo, a že také úlevy při přijímacích zkouškách na středních školách se řídí dřívějším prospěchem žákovým. Zda a do jaké míry nebylo snad výnosu dbáno, mohlo by býti zjištěno len po udání konkrétních případů.

V Praze dne 18. listopadu 1932

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer. v. r.

2072/XIX (původní zněni).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů,

že časopisy »Nordböhmisches Tagblatt«

a »Sudetendeutsche Tageszeitung« byly

v září a v říjnu 1932 Často zabavovány

(tisk 1989/XVIII).

Okresní úřad v Děčíně zabavil čís. 224 časopisu »Sudetendeutsche Tageszeitung« ze dne 27. záři 1932 a čís. 228 časopisu »Nordböhmisches Tagblatt« ze dne 2. října 1932, poněvadž shledal v jednom místě prvého časopisu a ve třech místech druhého časopisu, jež jsou v interpelaci uvedena, skutkovou povahu trestných činů dle § 300 tr. zák. a § 14, odst. 3, pokud se týče § 14, odst. 5 zákona na ochranu republiky. V interpelaci jsou jako zabavená uvedena těž slova, resp. části vět, jež nebyla zabavena.

Krajský jako tiskový soud v Litoměřicích nálezy ze dne 27. září 1932, č. TI IX 286/32-2, pokud se týče ze dne 3. října 1932, č. TI IX 294/32-2 zabavení okresním úřadem v Děčíně provedená v plném rozsahu potvrdil, uznav tak, že. opatření ta byla zákonem odůvodněna.

Pokud se v interpelaci poukazuje na to, že zprávy v uvedených časopisech zabavené vyšly snad bez závady v jiných časopisech, dlužno podotknouti, že řešeni otázky, zda veřejný zájem

nutně toho vyžaduje, aby rozšiřování závadných míst tiskopisu bylo zabráněno zabavením, dlužno posuzovati dle místních a časových okolností konkrétního případu.

Podle toho, co uvedeno, nemám důvodu činiti opatřeni v interpelaci žádaná.

Zodpověděni interpelace převzal jsem též za pana ministra spravedlnosti, poněvadž v obolí případech, jichž se interpelace týká, nařídil zabavení úřad podřízený ministerstvu vnitra.

V Praze dne 28. listopadu 1932.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

Překlad ad 2072/II.

Válasz

a belügyi minisztertől

Steiner, Vallo képviselők és társai Interpellációjára

a bratislavai rendőrségnek a házkutatásoknál követett gyakorlata tárgyában (1878/XI. ny. -sz. ).

A bratislavai rendőrigazgatóság a házkutásokat mindenkor csupán azon esetekben foganatosítja, amikor a törvény a házkutatás végrehajtását megendedi, s a házkutatások eszközlésénél a törvény által előirt módon jár el. Adott esetben a házkutás az egyesületi szabályok átlépésének indokolt gyanúja alapján foganatosíttatott. Mihelyt az ezen kérdésben megejtett vizsgálat befejezést nyer, az elkobzott iratok és azoknak esetleges visszaadása is el fog döntetni.

A bratislavai országos hivatalnak meghagyatott, hogy az ügyben bevezetett eljárást sürgesse meg.

Praha, 1932. november 14. -én.

A belügyi miniszter: Černý s. k.

Překlad ad 2072/IV.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,

betreffend das Umsatzsteuerpauschale in der Landwirtschaft (Druck 1977/XV).

Die Pauschalierung der Umsatzsteuer bei den Kleinlandwirten ist deshalb für die Finanzverwaltung vorteilhaft, weil sie es ermöglicht, die Umsatzsteuer bei der grossen Zahl dieser kleinen Fälle auf die einfachste Art und Weise zu bemessen. Aus diesem Grunde ist gemäss den bisherigen Bestimmungen der durchschnittliche Gemeinde-Katastralreinertrag, d. i. der Durchschnitt als Grundlage für die Berechnung des Pauschals genommen worden, welcher entsprechend der Fläche und der Katastralerträge aller Grundstücke in der Gemeinde bestimmt worden ist.

So wie bei der Verwendung eines jeden Durchschnittes kommt es auch bei der Bemessung der pauschalierten Umsatzsteuer bei den Kleinlandwirten auf Grund des durchschnittlichen Gemeinde-Katastralreinertrages in jenen Fällen, welche vom Durchschnitte in einem grösseren Masse abweichen, zu Nichtübereinstimmungen. Dies ergibt sich jedoch bereits aus dem Charakter eines solchen Durchschnittes und diese Nichtübereinstimmungen gleichen sich im grossen ganzen aus.

Den individuellen Katastralreinertrag jeder einzelnen landwirtschaftlichen Unternehmung als Grundlage für die Berechnung der pauschalierten Umsatzsteuer bei den Kleinlandwirten anzunehmen oder manche (insbesondere Gebirgs-) Gemeinden in mehrere Zonen einzuteilen, von denen für jede der durchschnittliche Katastralreinertrag gesondert festgesetzt werden würde, war und wird auch wohl in Hinkunft nicht möglich sein, denn dadurch würde der Hauptvorteil dieses Pauschals für die Finanzverwaltung, die Einfachheit desselben, wegfallen und es würde dann schon zweckmassiger sein, die Umsatzsteuer für die Kleinlandwirte in der normalen Art und Weise zu bemessen.

Im übrigen kann erwartet werden, dass die erwähnten Nichtübereinstimmungen bei der Bemessung der pauschalierten Umsatzsteuer bei Kleinlandwirten in absehbarer Zeit durch eine Neuregelung dieses Pauschals beseitigt werden, an welches gedacht wird und bei welchem die Höhe des Pauschals auf einer anderen Grundlage festgesetzt werden würde.

Prag, am 12. November 1932.

Der Finanzminister: Dr. Trapl, m. p.

Překlad ad 2072/V.

Antwort

des Vorsitzenden der Regierung

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen,

betreffend die Auszahlung von Weihnachtsremunerationen an hohe Staatsangestellte (Druck 1676/X).

Ich verweise bezüglich der oberwähnten Interpellation auf die Antwort der Regierung auf eine sinngemässe Interpellation des Abgeordneten Bergmann und Genossen über Weihnachtsremunerationen in den Staatsämtern, Dr. Nr. 1579/VI, veröffentlicht unter Dr. Nr. 1922/V Abgh. 1932.

Prag, am 23. November 1932.

Der Vorsitzende der Regierung: Malypetr, m. p.

Překlad ad 2072/XIV.

Antwort

des Justizministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Hadek, Höhnel und Genossen,

betreffs den Oskar Karafiat (Druck 1797/XI).

Oskar Karafiat ist am 9. April 1932 in die Haft des Kreisgerichtes in Reichenberg eingeliefert worden, wo er noch am selben Tage einvernommen und über ihn die vorläufige Haft verhängt worden ist.

Laut Bericht des Präsidiums des Obergerichtes in Prag hat sich Karafiat nicht beschwert; er hat verlangt, dass er gegen Gelöbnis aus der Haft entlassen werde, hat aber für den Fall als dies nicht möglich wäre, verlangt, er möge inzwischen nicht dem Kreisgerichte in Böhmisch Leipa eingeliefert werden, sodern wollte dessen Entscheidung über die Haft in Reichenberg abwarten.

Die Interpellationsbehauptung, dass Karafiat gleich in den ersten Tagen der Haft die Einlieferung nach Böhmisch Leipa verlangt habe, ist daher nicht richtig.

Nach Abtretung der Akten an das Kreisgericht in Böhmisch Leipa ist über ihn durch das-

selbe Gericht die ordentliche Untersuchungshaft verhängt worden, gegen die er am 21. April Beschwerde führte.

Gegen die Entscheidung der Ratskammer des Kreisgerichtes in Böhmisch Leipa vom 23. April 1932, womit seine Beschwerde gegen die Haftverhängung abgewiesen wurde, hat er sich bei dem Obergerichte in Prag beschwert, welches seiner Beschwerde mit der Entscheidung vom 3. Mai 1932 nur teilweise willfahrte, wobei es ausdrücklich erklärte, dass der Haftgrund nach § 175, Z. 2, StPO. vom Anfange an motiviert war.

Mit dem Urteile des Kreisgerichtes in Böhmisch Leipa vom 16. Juni 1932 ist Oskar Karafiat des Verbrechens nach § 15, Z. 3, des Gesetzes zum Schütze der Republik schuldig erkannt, zu einer Strafe von 4 Monaten Kerker unbedingt verurteilt worden und die vorhergegangene Haft wurde zur Gänze eingerechnet.

Am 23. Juni 1932 wurde er gegen eine Sicherstellung von 1. 000 Kč in Freiheit gesetzt, weil das Urteil zufolge der eingebrachten Rechtsmittel noch nicht rechtskräftig war.

Was das vorgehaltene Vorgehen anbelangt, dass der Senatsvorsitzende beim Kreisgerichte in Reichenberg in den Akten in einer anderen Strafangelegenheit bereits den Urteilsentwurf vor der Hauptverhandlung vorbereitet gehabt hat, ist wegen der Ungehörigkeit eines solchen Vorgehens dem Antrage auf Ablehnung jenes Richters entsprochen worden. Es ist auch eine Verfügung dahin getroffen worden dass sich solche Fälle nicht mehr wiederholen.

Prag, am 8. November 1932. Der Justizminister: Dr. Meissner, m. p.

Překlad ad 2072/XV.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung

auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,

betreffend den Einrückungstermin für

Ersatzreservisten aus der Landwirtschaft

(Druck 1977/XVII).

Obwohl nicht bestritten werden kann, dass das Interpellationsverlangen, die Ersatzreservis ten-Landwirte mögen nicht im Frühjahre, sondern m den Wintermonaten zur militärischen Ausbildung einberufen werden, vom Standpunkte der landwirtschaftlichen Betriebe bis zu einem bedeutenden Masse begründet ist, kann die Militärverwaltung den bisherigen Einrückungstermin

trotzdem aus folgenden wichtigen militärischen und namentlich Ausbildungsgründen nicht verlegen

Das Programm der Ausbildung der Ersatzreserve muss in dem Masse abgekürzt und zusammengedrängt werden, dass die Angehörigen der Ersatzreserve sich in der kurzen Zeit von 3 Monaten wenigstens die primärsten und notwendigsten militärischen Kenntnisse aneignen. Aus diesem Grunde muss die Ersatzreserve abgesondert von den übrigen Rekruten ausgebildet werden, deren Ausbildung auf das ganze Ausbildungsjahr aufgeteilt ist.

Da die Ausbildung der Ersatzreserve lediglich im Terrain erfolgt, muss die Militärverwaltung einen Zeitabschnitt wählen, in welchem gunstige Witterungsverhältnisse herrschen, da die Erreichung des unerlässlichen Grades der Ausbildung anderenfalls gefährdet oder vollständig vereitelt würde. Es ist selbstverständlich, dass eine solche Ausbildung in den Wintermonaten regelmässig entweder überhaupt nicht oder nur in sehr eingeschränktem Masse und in der Regel nicht ohne Gefährdung der Gesundheit der Soldaten erfolgen kann. Deshalb hat die Militärverwaltung für diese Ausbildung die Zeit der Frühjahrsmonate gewählt, wobei sie weiter von der Erwägung geleitet wurde, dass dieser Zeitabschnitt, wenn er schon nicht in den Wintermonaten gewühlt werden kann, für die Angehörigen des landwirtschaftlichen Standes weitaus günstiger ist als die Zeit des Sommers oder Herbstes, in welche gerade die wichtigsten landwirtschaftlichen Arbeiten fallen.

Es muss in Erwägung gezogen werden, dass bereits durch die Einführung der Ersatzreserve den Erfordernissen der Landwirte ebenso wie der übrigen beteiligten Angehörigen der Ersatzreserve in der breitest möglichen Form entgegengekommen wurde.

Prag, am 16. November 1932.

Der Minister für nationale Verteidigung: Bradáč, m. p.

Překlad ad 2072 XVI.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung

auf die Interpellation des Abgeordneten RUSS und Genossen,

betreffend den Selbstmord des Reservisten Josef Sellner (Druck 1977/X).

Die Militärverwaltung widmet allen Fällen von Militärselbstmorden die gehörige Aufmerksamkeit und ist, soweit dies nur in ihren Kräf-

ten steht, bemüht, diesen Vorkommnissen zu steuern. Jeder Fall von Selbstmord wird sowohl im administrativen als auch gerichtlichen Wege untersucht.

Auch in dem gegebenen Falle sind die einschlägigen Erhebungen in beiden Richtungen vorgenommen worden. Auf Grund des Ergebnisses dieser Erhebungen ist Folgendes ermittelt worden:

Der Soldat der Reserve Josef Sellner war des Verbrechens, bezw. Vergehens der Desertion nach §§ 183 und 189 des Militärstrafgesetzes und § 47 des Wehrgesetzes verdächtig, begangen dadurch, dass er im Jahre 1927, 1928, 1929 und 1931 den Einberufungsbefehlen zum Antritte der militärischen Waffenübung nicht Folge geleistet hat. Der Genannte, welcher sich vorher im Auslande aufgehalten hat, wurde am 27. April 1932 in Pilsen verhaftet.

Der Militärprokurator dortselbst hat am 3. Mai 1932 das Divisionsspital l in Prag ersucht, den Geisteszustand des Sellner zu überprüfen und festzustellen, bis zu welchem Grade er für seine Handlungen verantwortlich ist. Zu diesem Vorgehen kam es deshalb, weil Sellner mit der Zurückweisung der Nahrung begann und erklärt hat, er werde solange nicht essen, als er im Arreste sei und als auch die anderen Häftlinge in der Haft sein werden. Auf die vom Arzte damals gemachte Bemerkung, dass er sterben könnte, hat er geantwortet, dass ihm am Leben nichts gelegen sei und dass er die nächste Gelegenheit benützen werde, um sich das Leben zu nehmen oder zu entlaufen. Er hat weiter erklärt, dass er nicht essen werde und dass er Heber zugrunde gehen werde, als die Haft zu erdulden, wobei er behauptete, dass es sich ihm nicht um seine eigene Sache, sondern hauptsächlich um seine Mitsoldaten handle, für die er sich opfern wolle. Da ausserdem festgestellt worden war, dass Sellner, ein ausgelernter Bräuer, in der letzten Zeit häufiger die Posten gewechselt hat, dass er ein in sich verschlossener Charakter war und nicht gerne in Gesellschaft ging, erschien die Ueberprüfung seines Geisteszustandes begründet.

Er wurde in das Divisionsspital l in Prag geschickt, wo er auf der geschlossenen Abteilung beobachtet wurde. Auch hier hat er keine Nahrung zu sich genommen. Es musste daher zur künstlichen Fütterung mit der Nasensonde geschritten werden. Wegen des Widerstandes des Patienten wurde jedoch von diesem Eingriffe Abstand genommen und das Divisionsgericht hat deshalb die Haft aufgehoben, trotzdem sie nach dem Gesetze motiviert war, worauf Sellner der freien psychiatrischen Abteilung überstellt wurde, wo er freiwillig zu essen begann. Am 25. Mai 1932 wurde; er mit dem Konstatierungsbefunde dem Divisionsgerichte in Pilsen rücküberstellt.

Auf Grund des Befundes hat es sich bei Sellner nicht um eine Geisteskrankheit im engeren Sinne des Wortes gehandelt, sondern er wurde

nur als Psychopath mit fanatischer Einstellung befunden. Das Erkenntnis hat für seine strafbaren Handlungen als erleichternden Umstand »schwachen Verstand« angeführt.

Sellner wurde sodann wegen der obangeführten strafbaren Handlungen unter Anwendung erleichternder Umstände zu der verhältnismässig gelinden Arreststrafe von 17 Tagen verurteilt, welche Strafe durch die Untersuchungshaft abgebüsst war. Hierauf wurde Sellner zum Infanterie-Regiment Nr. 29 nach Jindř.. Hradec gebracht, wo er die pflichtgemässe Waffenübung verrichtete. Am 28. Mai 1932 ist er bei diesem Regiment präsentiert worden. Noch am selben Tage hat er die Kaserne mit der Erklärung verlassen, er wolle einen Brief in den Postkasten werfen, ist aber nicht mehr zurückgekommen. Er blieb bis zum nächsten Tage verschollen, wo er im Teiche Vajgar ertrunken aufgefunden wurde.

Es ist weiter konstatiert worden, dass der Soldat Sellner weder im Arrest noch im Spitale irgendeine Ursache zu Beschwerden über schlechte Behandlung oder gegen Misshandlung durch vorgesetzte Militärpersonen gehabt hat. Er ist zu keinerlei Arbeiten gezwungen worden und im Spitale wurde darauf geachtet, dass er liege. Er selbst hat sich über schlechte Behandlung niemals beschwert. Nur bei der kunstlichen Fütterung mit der Sonde, der er sich nicht unterziehen lassen wollte, klagte er darüber, dass dies Menschenquälerei sei. Vielleicht hat sich also die Erwähnung von Misshandlungen in dem hinterlassenen Briefe nur auf diesen notwendigen ärztlichen Eingriff bezogen, welcher bei Hungerstreiks auch überall anderwärts üblich ist.

Aus den angeführten Gründen muss angenommen werden, dass die Ursache des Selbstmordes des Sellner lediglich in seiner krankhaften seelischen Veranlagung und in der Lebensunlust zu suchen ist, die er bereits aus dem bürgerlichen Leben mitgebracht hat, und dass die Ursache nicht im Militärdienste erblickt werden kann.

Auch der Militärprokurator in Prag hat nach durchgeführter eingehender Untersuchung über eine allfällige Schuld an dem Selbstmorde festgestellt, dass daran niemand von den Militärorganen oder Militärpersonen Schuld trägt.

Es muss bemerkt werden, dass Sellner der Strafverfolgung wegen Versäumnis von militärischen Uebungen hätte ausweichen können, wenn er wehrend seines Aufenthaltes im Auslande um Aufschub oder Nachsicht derselben angesucht hätte.

Prag, am 21. November 1932.

Der Minister für nationale Verteidigung: Bradáč, m. p.

Překlad ad 2072/XVIII.

Válasz

az iskola- és nemzetmüvelődésügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai interpellációjára

a Drughet-alapítású užhorodi katolikus

magyar gymnáziumnak visszaadása

tárgyában (1956/XVIII. ny. -sz. ).

Amikor a Csehszlovák köztársaság állami iskolaügyi kormányzata Podkarpatszka Rusz iskoláit saját kezelésébe vette, az időben Užhorodon magyar tannyelvű »királyi katholikus fögymnásium volt. Emez intézet nem az užhorod katolikus magyarság által tartatott fen s a volt magyar vallás- és közoktatásügyi minisztérium azzal mint állami intézettel rendelkezhetett. Más tannyelvű középiskola Podkarpatszka Ruszban nem létezett, jóllehet emez ország lakósságának nagy többsége nem volt magyar nemzetiségű Ez okból egész természetes volt az iskola- és nemzetmüvelődésügyi minisztérium užhorodi referátusának amaz intézkedése, amellyel nevezeti intézetbe tannyelvként a podkarpatszka-rusz nyelvet vezette be. A podkarpatszka-ruszi magyar nyelvű lakosság gyermekei számára a berehovói állami reálgymnázium valamennyi osztálya mellett magyar párhuzamos osztályok létesíttettek.

A tanulóifjusának a polgári iskolákból a középiskolákra való átlépése az iskola- és nemzetművelődésügyi minisztériumnak a »Věstník ministerstva školství a národní osvěty« 1930. évfolyama 171. oldalán közzétett 1930. április 29. 164. 222/29-II. sz. rendelvényével a megelőző állapothoz képest szabadelvüebben rendeztetett Abból a többi között kitűnik, hogy a polgár iskolai tanulónak a középiskolai tanulmányokra való rátermettségére vonatkozó birálatot nen csupán a polgári iskola igazgatója, hanem a ta nuló utolsó bizonyítványát véve tekintetbe a ta nítói értekezlet adja meg, s hogy a középiskola felvételi vizsgákon nyújtott könyebbítések a ta nuló megelőző előmenetele szerint igazodnak Vajjon s mily mértékig nem vétetett számba a; említett rendelvény, ez csupán konkrét esetei bejelentése után volna megállapítható.

Praha, 1932. november 18. -án.

Az iskola- és nemzetművelődésügyi miniszter: Dr. Dérer s. k.

Překlad ad 2072/XIX.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. J. Keibl und Genossen,

betreffend die oftmalige Beschlagnahme

des Nordböhmischen Tagblattes und der

Sudetendeutschen Tageszeitung

im September und Oktober 1932

(Druck 1989/XVIII).

Die Bezirksbehörde in Tetschen hat die Nr. 224 der Zeitschrift »Sudetendeutsche Tageszeitung« vom 27. September 1932 und die Nr. 228 der Zeitschrift »Nordböhmisches Tagblatt« vom

2. Oktober 1932 beschlagnahmt, weil sie in einer Stelle der ersten Zeitschrift und in drei Stellen der zweiten Zeitschrift, die in der Interpellation angeführt werden, den Tatbestand strafbarer Handlungen nach § 300 St. G. und nach § 14, Abs.

3, bezw. § 14, Abs. 5, des Gesetzes zum Schütze der Republik erblickt hat. In der Interpellation werden auch Worte, bezw. Satzteile, die nicht beschlagnahmt worden sind, als beschlagnahmt angeführt.

Das Kreis- als Pressegericht in Leitmeritz hat mit den Erkenntnissen vom 27. September 1932, Z. Tl IX 286/32-2, bezw. vom 3. Oktober 1932, Z. Tl IX 294/32-2, die seitens der Bezirksbehörde in Tetschen durchgeführte Beschlagnahme im vollen Umfange bestätigt und so anerkannt, dass diese Massnahmen im Gesetze begründet waren.

Insoweit in der Interpellation darauf verwiesen wird, dass die in den angeführten Zeitschriften beschlagnahmten Nachrichten vielleicht in anderen Zeitschriften ohne Anstand erschienen sind, muss bemerkt werden, dass die Lösung der Frage, ob das öffentliche Interesse es notwendigerweise erheischt, dass die Verbreitung von beanständeten Stellen einer Druckschrift durch Beschlagnahme hintangehalten werde, nach den örtlichen und zeitlichen Umständen des konkreten Falles beurteilt werden muss.

Auf Grund des Angeführten habe ich keine Ursache, die in der Interpellation verlangten Massnahmen zu treffen.

Ich habe die Beantwortung der Interpellation auch für den Herrn Justizminister übernommen, weil in den beiden die Interpellation betreffenden Fällen die Beschlagnahme eine dem Ministerium des Innern unterstellte Behörde angeordnet hat.

Prag, am 28. November 1932.

Der Minister des Innerh: Černý, m. p.