na »ničí zem«, jejíž obyvatelé jsou pro poštovní správu nedosažitelní.

Stížnosti na vadné a jen sporé doručování pošty oznamují se i z obci Volský Důl a Dolní Dvůr v okrese vrchlabském, kde některé části obcí dostávají nyní poštovní zásilky vždy jem po mnoha dnech.

Jest nutno, aby poštovní správa stejné zacházela se všemi kraji Československé republiky, a proto se tážeme pana ministra pošt a telegrafů, je-li ochoten dáti uvedené případy vyšetřiti, je-li ochoten podati o nich zprávu a je-li ochoten oznámiti, jaká opatření učinil, aby udělal přítiž přednášeným stížnostem?

V P r a z e dne 18. listopadu 1932.

Windirsch,

Wagner, Heller, Halke, Böhm, Zierhut, dr. Hodina, Platzer, Viereckl, Böllmann, Oehlinger, dr. MayrHarting, Fritscher, Bobek, Scharnagl, Kunz, Greif, Krumpe, dr. Petersilka, Zajíček, dr. Luschka, Gläsel.

2069 VI (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

ministrovi obchodu, průmyslu a živností,

aby byl vydán zákon proti průmyslovému a

živnostenskému vyzvědačství.

Prozrazením důležitých výrobních tajemství do ciziny byla v uplynulých letech způsobena veliká škoda našemu průmyslu vůbec, zvláště však jabloneckému průmyslu sklářskému a ozdobnickému.

Zvlášť známé jsou případy, které se v minulých letech několikráte přihodily v jabloneckém hospodářském území. Sklářský a ozdobnický průmysl, který je v tomto kraji po staletí a který dává živobytí statisícům lidi a zároveň jest také vynikajícími základem finančnímu vedení státu, jest neustále předmětem pátrání cizinců, kteří zamýšlejí poznati výrobní metody tohoto průmyslu, aby jej pak mohli přetáhnouti bud úplně nebo z části.

Průmyslové vyzvědačství v jabloneckém sklářském a ozdobnickém průmyslu jest velmi staré; vedlo by příliš daleko, kdybychom chtěli podrobněji vylíčiti pokusy italských a francouzských firem o přetáhnuti tohoto průmyslu. Třeba však uvésti, že dutá perla byla převedena téměř úplně. Totéž možno říci také o hedvábných prstenech. Podle novinářských zpráv přetahuje Japonsko výrobu skleněných drahokamů. Po této stránce jest Japonsko vůbec nejnebezpečnější stát. Již roku 1911 pokoušeli se dva Japonci vniknouti do tohoto průmyslu. Ale teprve v době po válce mohlo zahájiti úspěšnou vyzvědačskou činnost. Mnoho států vybudovalo nová průmyslová odivětví a zabezpečilo je vysokými ochrannými cly. Roku 1922 byli to opět japonští studenti, kteří podnikli marné

pokusy o přetaženi. Roku 1922 přikročili v Bulharsku k výrobě klenotů. Japonský sklářský průmysl, podle zpráv časopisu »Osaka Mainichi« ze dne 31. ledna 1930, dosáhl v 60 letech ohromného rozmachu. Po stránce technické nezadají tyto podniky v ničem nejmodernějším továrnám evropským a americkým. Výrobní kapacita jest tak veliká, že v posledních letech bylo vyvezeno 93% vyrobeného skleněného zboží.

Japonská vláda podporuje tento snaživý průmysl všemi možnými prostředky. Takové podpory průmyslu postrádáme však bohužel ve zdejším státě.

Cizině se podařilo strhnouti na sebe již celá odvětví našeho průmyslu. Ale i chování zaměstnavatelů při tom zavinilo mnoho. Správnému chápání věci překáží často bohužel příliš velká krátkozrakost. Přechodný prospěch, který se nabízí, svádí leckoho k neuvěřitelným činům, při čemž se sotva pomysli, že se tímto jednáním citelně poškozuje nejen živobytí jiných, nýbrž i vlastni. Takovýmto neodpovědným jednáním zhoršují se ovšem poměry stále více a více. Tím trpí nejen lidé zaměstnaní při výrobním procesu, nýbrž má to ještě také nepříznivý následek v celém hospodářském životě toho kterého území.

Průmyslové vyzvědačství nelze však přičísti k tíži pouze některým cizincům a jejich pomahačům z vrstev podnikatelů. Častokráte jim pomáhají i lidé zaměstnaní v podnicích. U těch dlužno důvod k takovémuto jednání hledati především v nynějších, neobyčejně nepříznivých mzdových poměrech. Důležitým prostředkem k potírání průmyslového vyzvědačství by tedy také byl dostatečný plat a náležitě zabezpečené trvalé zaměstnání dělníků.

Požadavek, aby tyto poměry byly napraveny, vznášejí všichni, kteří cítí spoluodpovědnost za domácí hospodářství. Hospodářské vyzvědačství provozované cizinci, které vědomě nebo nevědomě podporují domácí lidé, musí býti budoucně zmařeno vydáním zákona o ochraně průmyslu, neboť zákon proti nekalé soutěži poskytuje jen málokdy podklad k vydatné ochraně proti prozrazení obchodních a výrobních tajemství. Tento zákon má bohužel řadu těžkých nedostatků, takže neměl takového výsledku, jaký byl od něho očekáván. Smírčí řízeni má tu vadu, že smírci komise nemají výkonné moci. Tak nelze donutiti odpůrce, aby se podrobil smírčímu řízení. Na druhé straně není možno prosaditi rozhodnutí smírčí komise a přinutiti odpůrce, který podlehl, aby zaplatil nepatrné útraty smírčího řízení. Také po této stránce bylo by třeba zjednati nápravu. Již roku 1923 podali poslanci německé národně-socialistické strany dělnické návrh, který se zabýva těmito otázkami daleko důkladněji než zákon proti nekalé soutěži ze dne 13. července 1927, čís. 111 Sb. z. a n. - Bohužel nedostalo se tomuto návrhu povšimnuti, jakého by si byli zasloužil.

Pouhá výzva k hospodářské kázni a rozvaze nestačí vždy, aby učinila přítrž průmyslovému vyzvědačství nebo pomáhání k němu. Za nynějších poměrů jest však nezbytně nutno, aby se touto věcí podrobně zabývaly zákonodárné sbory a aby se usnesly na vhodných zákonných ustanoveních, která by byla oporou proti výrobnímu vyzvědačství.

Intenpelanti pokládají za nutné, aby ministerstvo obchodu, průmyslu a živností chopilo se v této věci iniciativy a nedovolilo, aby domácímu průmyslu vznikla ještě větší škoda.

Interpelanti se tedy táží ministra obchodu, průmyslu a živností, jeli ochoten připraviti vydání zákona na ochranu domácího průmyslu a o přípravných pracích k lomu podati vhodným způsobem zprávu?

V Praze, dne 18. listopadu 1932.

Kasper,

Geyer, Schubert, inž. Jung, dr. Hanreich, inž. Kallina, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, dr. Petersilka, Bobek, Greif, Horpynka, dr. Hassold, Krebs, Köhler, Simm, Knirsch, dr. Schollich, Matzner, dr Keibl, Krumpe, Zajíček.

2069/ VII (překlad).

Interpelace

poslance J. Jelínka a druhů

ministrovi -vnitra,

že brněnské policejní ředitelství vyšetřuje národnost soukromých zaměstnanců.

Brněnské policejní ředitelství zasílá rozličným velkým firmám dotazníky, ve kterých - a to podle skupin ředitelé, vedoucí úředníci, podřízení zaměstnanci, dělníci atd. - klade se jim nejen otázka o státní příslušnosti, zda jsou státní příslušnici zdejší nebo cizí, nýbrž mimo to ještě u zdejších Státních příslušníků otázka o národnosti a to československé, německé, maďarské, rumunské, židovské atd.

Nemůžeme pochopiti, jakým účelům má toto šetřeni sloužiti, jest však nasnadě úsudek, že jde o šetření, jehož žádaly české národní obranné spolky, zvláště Národní jednota proto, aby se podle slov těchto spolků prováděla »očista« našich podniků od cizích živlů, to znamená, aby se německým zaměstnancům vzalo jejich pracovní místo.

Způsob takových akcí jest dostatečně známý, neboť v českém národním tisku se pak neustále objevují útoky na německé firmy a žádá se, aby byli propuštění němečtí úředníci, především němečtí ředitelé, a vyhrožuje se, že se těmto firmám nebudou přidělovati státní dodávky atp.

K takovému šetření není zákonitého podkladu. Není zákonného ustanovení, které by nutilo zaměstnavatele, aby uváděl národnost svého zaměstnance, především však není ani zaměstnanec povinen, aby oznamoval buď svému zaměstnavateli nebo úřadu, ke které národnosti se hlásí a rozhodně lze se obávati, že vyplnění tohoto dotazníku může se použíti k nepřípustnému nátlaku.

Podepsaní táži se pana ministra vnitra:

1. ) Ví pan ministr vnitra o šetření, které koná brněnské policejní ředitelství o národnosti soukromých zaměstnanců?

2. ) Jest pan ministr ochoten králkou cestou se dorozuměti s brněnským policejním ředitelstvím a co nejdříve podati zprávu, k jakým účelům toto šetření má sloužiti, na či podnět bylo zahájeno a komu se mají oznamovati výsledky tohoto šetření?

3. ) Jest pan ministr vnitra s to vysvětliti, o která zákonná ustanoveni se opírá jednání brněnského policejního ředitelství a konstatovati, zdali dotázané firmy jsou povinny na dotazník odpověděti a zdali zaměstnanci jsou povinni podati svým zaměstnavatelům zprávu o své národnosti (československé, německé, maďarské, židovské atd. )?

4. ) Jest pan ministr ochoten zjistiti, zdali dotazník brněnského policejního ředitelství byl zaslán všem velkým firmám nebo jen firmám německým a předložiti seznam dotázaných firem?

V P r a z e dne 18. listopadu 1932.

Jelínek,

Wagner, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Hal-

ke, Zierhut, Bobek, Greif, Scharnagl, dr. Hodina,

Krumpe, dr. Petersilka, Fritscher, Böhm, dr. Peters,

Kunz, dr. Luschka, Gläsel, Platzer, Viereckl.

2069/ VIII.

Interpelace

poslanců Vallo, Steinera, Töröka

a soudruhů

ministru spravedlnosti,

že se protahuje věznění bývalého poslance

Stefana Majora.

Býv. posl. Štefan Major byl zatčen 25. května 1931 v Košutech při Galantě a, aby jeho vězeni nemuselo být přerušeno, byla svolána mimořádná schůze posl. sněmovny, která dala souhlas k věznění.

Od té doby jest Štefan Major nepřetržitě zavřen. Nebyl propuštěn ani na kauci, ač byla stanovena na 200. 000. - Kč a ti, kdož na tuto kauci sbírali, byli zatčeni, zavřeni a pokutováni policejními orgány. Ač si odpykal 2/3 trestu, Štefan Major nebyl propuštěn na svobodu s odůvodněním, že poměry, které ho na svobodě čekají, nezaručují jeho polepšení. Komise pro podmínečné propuštěni z trestu u krajského soudu v Nitře usnesením ze dne 14. září 1932, č. j. Pp 82, 32 zamítla požadavek, aby Š. Major byl podmínečně propuštěn na svobodu. V usnesení se mimo jiné praví: »Poměry, které jmenovaného čekají na svobodě, nejsou takové, aby mu poskytovaly možnost polepšení. Uváživši všechny tyto okolnosti, nabyla komise přesvědčení, že u žadatele není naděje, že by se na svobodě řádně choval a proto nepovolila podmínečné propuštění z trestu. «

Toto odůvodnění je přirozeně malicherné a nezákonné, neboť zákon má na mysli poměry hospodářské a nikoliv politické, neboť jinak by bylo pro-

puštění 'každého důsledného bojovníka za změnu politických poměrů vůbec vyloučeno. Ministerstvo spravedlnosti se s důvody výše uvedenými v podstatě ztotožnilo, ač se rozhodnutí toto stalo na základě dobrozdání policejního ředitelství v Bratislavě, které nedoporučilo jeho propuštění 5 poukazem na hospodářskou krisí a na sympatie, kterým se poslanec Major těší v proletářské veřejnosti.

Ačkoliv Štefan Major je ve vězení od 25. května 1931, státní zastupitelstva v Bratislavě, Komárně, Levoči, Košicích teprve nyní počínají proti němu podávati obžalovací spisy, respektive je připravovati, a to za činy, které měly být spáchány někdy v roce 1930. V případě košutském bylo možno svolati zvláštní schůzí poslanecké sněmovny pro vy dání poslance Majora, ale v těchto případech nejsou ještě ani zdaleka podány žalobní spisy.

Takto chce státní zastupitelstvo znemožnit, aby u Š. Majora došlo k hromadnému projednáni všech zbývajících trestních záležitostí, resp. aby podle §u 517 tr. ř. došlo k vynesení úhrnného trestu jak v záležitostech nových, tak v těch, za něž si poslanec Major odpykává trest.

Ptáme se pana ministra spravedlnosti:

Jest ochoten vysvětlili, jak je možné, aby propuštění z trestu, pra něž jsou náležité podmínky, bylo zamítnuto s odůvodněním hospodářskou krisí a politickým přesvědčením trestance, a to tím spíše, že v této otázce rozhoduje pan ministr sám jakožto poslední instance?

Jaké kroky hodlá podniknouti, aby bývalý poslanec Štefan Major, trestanec v Leopoldově, nebyl zbaven nejprimitivnějších práv, zaručených mu §§ 19 a 517 trestního řádu?

V Praze, dne 25. listopadu 1932.

Vallo, Steiner, Török,

Babel, Zápotocký, Kuta, Kopecký, Novotný, Hruška, Kliment, Dvořák, Gottwald, Hrubý, Čižinská, Hodinová, Juran, Tyll, Russ, J. Svoboda, K. Procházka, dr Stern.

Původní znění ad 2069/ IV.

Interpelláció

Tőrök Pál nemzetgyűlési Képviselő

és alulirott társainak

a közmunkaügyi- és igazsagügyminiszte-

rekhez a Strasil építési vállakozó cég visz-

szaélése és az ungvári Országos Hivatal

könnyelmű eljárása ügyében.

Az ungvári Országos. Hivatal 1931. év nyarán a bene-vyloki ut javitási munkálataira vonatkozólag a Strasil építési céggel állapodott meg.

A körülmények azt igazolják, hogy ezen cég valószínűleg csak erre az alkalomra létesült, mert az a furcsa és szokatlan tény állapíttatott meg, és pedig a bratislavai céghivatal iratai alapján, -

hogy a vállalkozó cég csak akkor alakult meg, illetve vezették be a cégjegyzékbe, amikor a munkát nemcsak megkapták, hanem arra vonatkozólag már le is szerződtek az Országos Hivatallal.

Mind a mai napig meg rem állapitható, hogy ki ennek a cégnek a rejtélyes megalapítója. Tény az, hogy Prágában és Bratislavában is vannak megbízottai, de éppen a hivatalos, hatóságtól kapott felvilágosítás szerint ez egy küldöldi, még pedig Bécsben székelő cégnek Bratislavában alakult fiókja.

Furcsa tehát, hogy akkor, amikor a kisvállalkozók nem juthatnak munkálatokhoz, akik Kárpátalján élnek évtizedek óta, - akkor egy külföldi céget tisztel meg bizalmával az ungvári Országos Hivatal.

Ezen cégnek első dolga volt, hogy a vállalati szerződés megkötése után az egész vállalati összeget engedményezte egy Prágában székelő ismeretlen Generalia nevü bankak. Az Országos Hivatal ezt az engedményt, - nem tudni milyen előírások alapján, - tudomásul vette, melynek most láthatók a következményei.

Az Országos Hivatal könnyelmű és felelőtlen eljárásának következménye, hogy közel 1, 000. 000 koronára perlik a Strasil céget munkások, fuvarosok és anyagszáilitók és mivel a cégen semmi sem hajtható be, a munkások, fuvarosok százai ostromolják az ungvári Országos Hivatalt pénzükért.

A munkások, napszámosok a télen felfordulhatnak majd az éhségtől, a kisfuvarosok nem lesznek képesek jószágukat táplálni, mert a Strasil cég még a munkálatok elvégzése ás. 1 bérek kifizetése előtt agyafurtan egy banknak engedményezte a vállalati összeget és mindezt az Országos Hivatal bűnös könnyelműséggel lehetővé telte.

Alulirottak kérdjük a Közmunkaügyi miniszter urat:

Mit szándékozik tenni ez ügyben, hogy a munkások és kisfuvarosok megdolgozott bérüket megkapják?

Hajlandó-e azonnal vizsgálatot intézni ez ügyben az ungvári Országos Hivatalnál aziránt, hogy megállapitható legyen, kit terhel a felelősség mindezért?

Hajlandó-e a bűnösök ellen az eljárási folyamatba helyeztetni?

Az igazságügyminiszter urat pedig kérdjük:

Hajlandó-e utasítást adni az illetékes államügyészségnek ezen ügy alapos kivizsgálására, és indítvány megtételre a Strasil cég azon tagjainak szigorú megbüntésére, akik tudatosan igénybe vették munkások, fuvarosok munkáját, felhasználták szallitók anyagát azzal a célzattal, hogy azt soha meg ne fizessék, mert hiszen az Országos Hivatalnál a vállalati összeget előre engedményezték?

Prága, hó 19-én november 1932.

Török,

Valló, Gottwald, Höhnel, Steiner, Hadek, Čižinská,

Kuhn, Hodinová, Krosnář, Kopecky, Kubač, Juran,

Tyll, Novotný, Hruška, K. Procházka, J. Svoboda,

Bábel, Dvořák, Zápotocky.

Původní znění ad 2069/ V.

Interpellation

des Abgeordneten Windirsch

und Genossen

an den Minister für Post- und Telegraphenwesen

betreffend die mangelhafte Zustellung von Postsachen.

In der letzten Zeit werden in verschiedenen Gegenden Klagen darüber laut, daß die Zustellung von Postsachen sehr zu wünschen übrig läßt. Obwohl die Postsachen genau adressiert und richtig frankiert sind, werden sie den Adressaten doch nicht zugestellt, sondern in vielen Fällen an die Absender wieder zurückgeleitet. Schuld daran trägt, daß die in den deutschen Gebieten bestehenden deutschen Ortsnamen seitens der Postämter nicht mehr die notwendige Beichtung finden.

Eine Ursache der Klagen beruht aber auch in dem willkürlichen Vorgehen mancher Postämter, die durch eigenmächtige Anordnungen die Zustellung von Postsachen auch an solche Adressaten verhindern, deren Familiennamen und Wohnort bereits jahrhundertelang immer gleich geblieben sind. Als Beispiel hiefür seien die Landwirte Rudolf Jahn in Niederwittig Nr. 111 und Josef Neumann in Niederwittig Nr. 109 angegeben, die jahrzehntelang ihre Postsachen durch das Postamt in Neundorf, Bezirk Reichenberg, zugestellt bekamen und die seit dem Vorjahre nicht mehr auf ordentlichem Wege zu den für sie bastimmten Briefschaften und Postsachen gelangen können. Privatbriefe, die für die Adressaten bestimmt sind, befinden sich wochenlang unterwegs, ehe sie die Adressaten erreichen. Nur eine Kategorie von Briefschaften wird den Adressaten prompt zugestellt und zwar sind es die Zahlungsaufträge der Steuerverwaltung. Ein jeder Adressat innerhalb des Gebietes der Čechoslovakischen Republik hat ein Anrecht darauf, daß ihm richtig adressierte und frankierte Postsachen zugestellt werden. Seine Sorge kann es nicht sein, wenn über die Verpflichtung bezüglich der Postzustellung unter den Postämtern Meinungsverschiedenheiten bestehen.

Die Zustellung von Postsachen darf aber auch nicht der Wohlmeinung der Briefträger anheim gegeben werden, die in den deutschen Siedlungsgebieten oft gar nicht der deutschen Sprache mächtig sind und die auch gar nicht die deutschen Dialekte verstehen. Es ist notwendig, daß jene Postorgane, die mit der deutschen Bevölkerung unmittelbar in Verbindung treten, die deutsche Sprache verstehen und daß sie in richtiger Ausübung ihrer Amtsbefugnisse der deutschen Bevölkerung keine Schwierigkeiten bereiten. Deutsche Gebiete dürfen durch die Postverwaltung nicht zu einem »Niemandsland« herabgewürdigt werden, dessen Bewohner für die Postverwaltung unerreichbar sind.

Beschwerden über mangelhafte und sporadische Postzustellungen werden auch aus den Gemeinden Ochsengraben und Niederhof, Bezirk Hohenelbe, bekanntgegeben, wo manche Ortsteile die Postsachen nurmehr in viele Tage langen Zeitabständen erhalten können.

Es ist notwendig, daß alle Gebiete im Bereiche der Čechoslovakischen Republik eine gleichmäßige Betreuung durch die Postverwaltung erfahren und deswegen wird der Herr Postminister gefragt, ob er bereit ist, die angeführten Fälle untersuchen zu lassen, ob er gewillt ist, hierüber zu berichten und ob er bereit ist, mitzuteilen, welche Vorkehrungen er getroffen hat, um die vorgebrachten Beschwerden abzustellen?

Prag, am 18. November 1932.

Windirsch,

Wagner, Heller, Halke, Böhm, Zierhut, Dr. Hodina, Platzer, Viereckl, Böllmann, Oehlinger, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Bobek, Scharnagl, Kunz, Greif, Krumpe, Dr. Petersilka, Zajíček, Dr. Lusch-

ka, Gläsel.

Původní znění ad 2069/ VI.

Interpellation

des Abgeordneten Rudolf Kasper

und Genossen an den Minister für Industrie, Handel

und Gewerbe,

in Angelegenheit der Schaffung eines Gesetzes gegen Industrie- und Gewerbespionage.

In den verflossenen Jahren ist anserer Industrie im allgemeinen, der Gablonzer Glas- und Schmuckindustrie im besonderen, durch den Verrat wichtiger Betriebsgeheimnisse an das Ausland ein großer Schaden zugefügt worden.

Besonders bekannt sind die Vorfälle, welche sich in den letzten Jahren wiederholt innerhalb des Gablonzer Wirtschaftsgebietes ereignet haben. Diel in diesem Gebiete seit Jahrhunderten bestehende Glas- und Schmuckindustrie, welche eine Lebensgrundlage für rund hunderttausend Menschen, wie auch eine hervorragende Grundlage der finanziellen Führung des Staates ist, ist jederzeit einer Erforschung durch Ausländer mit der Absicht ausgesetzt, Erzeugungsmethoden dieser Industrie kennen zu lernen, um diese dann zur Ganze oder teilweise verschleppen zu körnen.

Die Industriespionage in der Gablonzer Glasund Schmuckindustrie ist sehr alt; es würde zu weit führen, wollte man die Versuche italienischer und französischer Firmen, diese Industrie zu verschleppen., näher angeben. Erwähnenswert ist jedoch die Tatsache, daß die Hohlperle fast zur Gänze verschleppt ist. Dies kann auch von den

Atlasringen gesagt werden. Zeitungsnachrichten zufolge verschleppt Japan die Glassteinerzeugung. Japan gilt in dieser Hinsicht überhaupt als einer der gefährlichsten Staaten. Bereits im Jahre 1911 versuchten zwei Japaner in die Industrie einzudringen. Erst der Nachkriegszeit blieb es vorbehalfen, eine erfolgreiche Spionagetätigkeit entwickeln zu können. Viele Staaten schufen neue Industrien und sicherten diese durch Hochschutzzölle. Im Jahre 1922 waren es wiederum japanische Studenten, welche vergeblich Verschleppungsversuche machten. 1927 ging man in Bulgarien an die Erzeugung von Bijouterie. Die japanische Glasindustrie hat nach den Ausführungen des »Osaka Mainichi« vom 31. Jänner 1930 in einem Zeiträume von 60 Jahren einen gewaltigen Aufschwung genommen. In technischer Hinsicht stehen die Betriebe den modernsten europäischen und amerikanischen Fabriken in nichts nach. Die Produktionskapazität ist eine derartige, daß in den letzten Jahren 93 Prozent erzeugte Glaswaren exportiert wurden.

Die japanische Regierung unterstützt die aufstrebende Industrie mit allen ihr zu Gebote stehenden Mitteln. Eine derartige Unterstützung der Industrie wird leider in diesem Staate vermißt. Es ist dem Auslande bereits gelungen, ganze Zweige unserer Industrie an sich zu reißen. Jedoch auch das Verhalten der Arbeitgeber hat dabei viel verschuldet. Leider verhindert oft eine allzu große Kurzsichtigkeit die richtige Einstellung. Ein sich bietender vorübergehender Vorteil verleitet manchen zu unglaublichen Handlungen, wobei kaum bedacht wird, daß durch dieses Vorgehen nicht nur die Existenz der anderen, sondern auch die eigene empfindlich geschädigt wird. Durch eine derartige unverantwortliche Handlungsweise verschlechtern sich naturgemäß die Verhältnisse immer mehr und mehr. Darunter leiden nicht nur die im Produktionsprozeß Stehenden, sondern es zeigt eich vielmehr eine ungünstige Auswirkung im gesamten Wirtschaftsleben des betreffenden Gebietes.

Die Industriespionage ist jedoch nicht nur auf das Konto einiger Ausländer und ihrer Mithelfer aus den Kreisen der Unternehmer zu setzen. Auch die in den Betrieben Beschäftigten wirken, oftmals mit. Bei ihnen ist der Grund zu einem solchen Tun vor allem in den bestehenden überaus ungünstigen Einkommensverhältnissen zu suchen. Ein wichtiges Mittel zur Bekämpfung der Industriespionage wird daher auch in der ausreichenden Bezahlung und in der entsprechenden Sicherstellung einer dauernden Beschäftigung der Arbeiter zu suchen sein.

Die Forderung nach Beseitigung dieser Zustände wird von allen, die sich mit der heimischen Wirtschaft verantwortlich verbunden fühlen, erhoben. Die von den Ausländern betriebene Wirtschaftsspionage, der durch Einheimische bewußt oder unbewußt Vorschub geleistet wird, muß durch die Erlassung eines Industrieschutzgesetzes in Zukunft vereitelt werden, denn das Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb bietet nur in den wenigsten Fällen eine Handhabe zu einem ausreichenden Schutz gegen den Verrat von Geschäfts- und Betriebsgeheimnissen. Leider haften diesem Gesetz

eine Reihe schwerer Mängel an, so daß es nicht den Erfolg hatte, den man sich davon versprach. Dem Vergleichsverfahren haftet der Mangel an, daß den Vergleichskommissionen jede Exekutive fehlt. So kann der Gegner nicht gezwungen werden, sich dem Vergleichsverfahren zu unterwerfen. Anderseits gibt es keine Möglichkeit, die Entscheidung der Vergleichskommission durchzusetzen und den Gegner, der unterlegen ist, zur Tragung der geringfügigen Kosten des Vergleichsverfahrens zu verhalten. Auch in dieser Beziehung wäre ein Wandel notwendig. Bereits im Jahre 1923 haben Abgeordnete der deutschen nationalsocialistischen Arbeiterpartei einen Antrag eingebracht, der sich weit gründlicher mit diesen Fragen befaßt, als es das Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb vom 15. Juli 1927, S. d. G. u. V. Nr. 111, tut. Leider fand dieser Antrag nicht die ihm gebührende Beachtung.

Der bloße Appel an die wirtschaftliche Disziplin und Einsicht hat nicht immer genügt, um der Industriespionage, bezw. der Hilfeleistung zu derselben Einhart zu bieten. Unter den bestehenden Verhältnissen ist es aber unbedingt notwendig, daß sich die gesetzgebenden Körperschaften eingehend mit dieser Angelegenheit befassen und entsprechende gesetzliche Bestimmungen festgelegt werden, die der Betriebsspionage die Spitze bieten können.

Die Interpellanten erachten es für notwendig, daß das Ministerium für Industrie, Handel und Gewerbe darin die Initiative ergreift um nicht noch größeren Schaden in der heimischen Industrie erwachsen zu lassen.

Die Interpellanten fragen daher den Minister für Industrie, Handel und Gewerbe, ob er bereit ist, die Erlassung eines Gesetzes zum Schütze der heimischen Industrie vorzubereiten und über die Vorarbeiten hiezu in geeigneter Weise zu berichten?

Prag, am 18. November 1932.

Kasper,

Geyer, Schubert, Ing. Jung, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Dr. Petersilka, Bobek, Greif, Horpynka, Dr. Hassold, Krebs, Köhler, Simm, Knirsch, Dr. Schollich, Matzner, Dr. Keibl, Krumpe, Zajíček.

Původní znění ad 2069/VII.

Interpellation

des Abgeordneten Josef Jelínek

und Genossen

an den Minister des Innern

betreffend eine Erhebung der Brünner

Polizeidirektion über die Nationalität der

Privatangestellten.

Die Polizeidirektion in Brünn versendet an verschiedene große Firmen Fragebögen, in welchen - und zwar geschieden nach den Gruppen-Direktoren, leitende Beamte, untergeordnete Angestellte, Arbeiter u. s. w. - nicht nur die Frage nach der Staatszugehörigkeit, ob inländische oder ausländische Staatsangehörige, sondern überdies noch bei inländischen Staatsangehörigen die Frage nach der Nationalität, und zwar tschechoslowakisch, deutsch, ungarisch, rumänisch, jüdisch u. s. w. gestellt wird.

Es ist nicht einzusehen, welchen Zwecken diese Erhebung dienen soll, es liegt aber die Erwägung nahe, daß es sich um eine Erhebung handelt, die von den tschechisch nationalen Schutzvereinen, speziell der Národní jednota zu dem Zweck verlangt wurde, um nach der Ausdruckweise dieser Vereinigungen die »Reinigung« unserer Betriebe von volksfremden Elementen zu betreiben, das heißt den deutschen Angestellten, ihren Arbeitsplatz zu nehmen.

Die Form derartiger Aktionen ist hinlänglich bekannt, es erscheinen dann in der tschechisch nationalen Presse fortgesetzte Angriffe auf die deutschen Firmen, es wird verlangt, daß man die deutschen Beamten, vor allem die deutschen Direktoren entläßt und es wird damit gedroht, daß man diesen Firmen keine Staatslieferungen zuteilen wird u. dgl.

Zu einer derartigen Erhebung fehlt es an der gesetzlichen Grundlage. Es gibt keine gesetzliche Bestimmung, die den Dienstgeber zwingen würde die Nationalität seiner Angestellten anzugeben, vor allem aber ist auch kein Angestellter verpflichtet, sei es einem Dienstgeber, sei es der Behörde gegenüber Auskunft zu geben, zu welcher Nationalität er sich beikennt und es ist unter allen Umständen zu befürchten, daß die Ausfüllung dieses Fragebogens zu einem unzulässigen Druck benutzt werden kann.

Die Unterfertigten stellen an den Herrn Minister des Innern folgende Anfragen:

1. Ist dem Herrn Minister des Innern die Erhebung bekannt, welche die Brünner Polizeidirektion über die Nationalität der Privatangestellten durchführt?

2. Ist der Herr Minister bereit sich auf kurzem Wege mit der Brünner Polizeidirektion in das Einvernehmen zu setzen und in kürzester Frist darüber Auskunft zu geben, welchen. Zwecken diese Erhebung dienen soll, über wessen Veranlassung sie eingeleitet wurde und wem die Ergebnisse dieser Erhebung zur Kenntnis gebracht werden sollen?

3. Ist der Herr Minister des Innern in der Lage darüber Auskunft zu geben, auf welche gesetzliche Bestimmungen sich das Vorgehen der Brünner Polizeidirektion stützt und festzustellen, ob die befragten Firmen verpflichtet sind den Fragebogen zu beantworten und ob die Angestellten verpflichtet sind ihren Dienstgebern Auskünfte über ihre Nationalität (tschechoslowakische, deutsche, ungarische, jüdische u. s. w. ) zu geben?

4. Ist der Herr Minister bereit festzustellen, ob die Anfrage der Brünner Polizeidirektion an alle große Firmen ergangen ist oder nur an die deutschen. Firmen, und ein Verzeichnis der befragten Firmen vorzulegen?

Prag, den 18. November 1932.

Jelínek,

Wagner, Oehlinger, Dr. Mayr-Harting, Zajíček, Halke, Zierhut, Bobek, Greif, Scharnagl, Dr. Hodina, Krampe, Dr. Petersilka, Fritscher, Böhm, Dr. Peters, Kunz, Dr. Luschka, Gläsel, Platzer, Viereckl.