Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2069.

Interpelace:

I. posl. Hlinku, dr Mederlyho a druhov min. vnútra a min. spravedlivosti o výčinoch četníkov na

Slovensku, ďalej o konfiškačnej praksi bratislavského štátneho zastupiteľstva, II. posl. Zajíce, Ščereckého, Prokopa a dráhu vládě o poměrech na Podkarpatské Rusi,

III. posl. Hatiny, Špatného a druhů min. sociální péče a národní obrany o započítání doby presenční vojenské služby neb vojenského cvičení do doby příspěvkové, resp. doby čekací podle § 13 zákona z 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a a.,

IV. posl, Töröka a súdr. min. verejných prác a spravedlnosti o zneužiti spáchanom staviteľskou firmou Strasil a o ľahkomyseľnom jednaní zemského úradu v Užhorode,

V. posl. Windirsche a druhů min. pošt a telegrafů o vadném doručováni poštovních zásilek, VI. posl. Kaspera a druhů min. obchodu, průmyslu a živností, aby byl vydán zákon proti průmyslovému a živnostenskému vyzvědačství,

VII posl. Jelinka a druhů min. vnitra, že brněnské policejní ředitelství vyšetřuje národnost soukromých zaměstnanců,

VIII. posl. Vallo, Steinera, Töröka a soudr. min. spravedlnosti, že se protahuje věznění bývalého poslance Stefana Majora.

2069/1.

Interpelácia

poslanca Andreja Hlinku, dr. Karola Mederlyho a druhov

ministrovi vnútra a ministrovi spravedlivosti o výčinoch četníkov na Slovensku, ďalej o konfiškačnej praksi bratislavského statného zastupitelstva.

V dňoch od 30. septembra do 4. októbra t. r. na bratislavskom Krajskom súde prejednávaný bol známy monstre-proces s tak zvanými "Kopčianskymi revolucionármi«. Na tomto pojednávaní vyšly

na javo neslýchané veci o četníckych výčinoch, o tom, ako pracujú českí četníci na Slovensku, prečo strielajú do robotníkov a ako tu vychovávajú boľševikov z obyvateľstva. O procese denník Slovenskej ľudovej strany prinášal obšírné zprávy a hoci nenapísal nič, čo by nebolo odznelo pred súdom, jednako bolo číslo »Slováka« zo dňa 6. októbra t. r. skonfiškované. A to nasledovné state:

»Četnická škola demokracie na západnom Slovensku, «

(Nekonfiškovaná čásť):

»Najprv shrnieme kraťučko historiu kopčianskej revolty.

Z holičského panstva v máji t. r. prepustili robotníkov. Toto zavdalo popud, aby sa nezamestnaní, ktorých bolo už dotiaľ veľmi mnoho - najmä v Kopčanoch - obrátili na úrady o prácu.

V Kopčanoch im na obecnom úrade povedali, aby išli k okresnému úradu, lebo obec im nevie pomôcť.

Dňa 7. júna večer sišlo sa niekoľko nezamestnaných na schôdzke v hostiaci Pavla Matuška. Tu sa dohodli, že na druhý deň pôjdu nezamestnaní do Skalice k okresnému úradu. Táto schôdzka mala byt zakázaná, ale ľudia v Kopčanoch o tom nevedeli. V tej dobe totiž na celom okolí Holiča bolo zakázané vlastne všetko pre nepokoje na dedinách, ktorým na vine bolo neprestajne prepúšťanie robotníkov. Na druhý deň dňa 8. júna ráno okolo 7. -8. hod. pohlo sa mnoho robotníkov nezamestnaných z Kopčian do Skalice, Pridaly sa k nim aj ženy, ktoré boly najviac roztrpčené, že ich mužovia sú bez roboty. Na ceste z Kopčian - neďaleko Holiča - pri »Bažantnici« ľudí, ktorých už bolo vyše 300, zastavili četníci. «

(Skonfiškované):

»Vyzvali demonštrantov slovami veľmi urážlivými, aby sa pratali nazad a pri tom četníci podla svedkov nadávali ženám i mužom slovenským velmi mrzko.

Ľudí to muselo rozdráždiť a keď četníci dali sa do bitky, niekoľkí z demonštrantov chytili kamene a začali hádzať do četníkov. Nato četníci vystrelili a ľud sa dal na útek.

Ranený zostal robotník Ján Mitura, ktorý prichádzal práve z Hodonína, kde hľadal robotu, domov do Kopčian. O ničom nevedel a odniesol si predsa ťažké zranenie na ľavej nohe.

Četníci sa potom dali do ľudu.

Za chvílu Kopčany vyzeraly ani čoby prišlo zúrivé vojsko za krvavej vojny do dediny v úlohe trestaneckej expedície. Začali vyšetrovať.

Vyšetrovanie prvý deň viedol vrchný strážmajster Jozef Kvapil z Holiča, ktorý dal povel k salve pri srážke. Četníci svoju prácu začali veľmi zvláštnym spôsobom. Zavolali si miestostarostu Kopčian Pavla Hodaňa, aby bol z úradu prítomný pri vyšetrovaní na obecnom dome. Sotva prišiel, ktorýsi četník naňho skríkol, že ho videl pri štreke, že aj on demonštroval a napľul vážnemu a statočnému miestostarostovi Hodaňovi do tvári.

V tom ho už aj mlátili četníci. Úplne nevinného miestostarostu tak zbili, že dvarazy omdlel. Četníci nič nedali na jeho odvolávanie sa, že bol doma v dedine, že to môže dokázať cela obec, ako to aj v skutočnosti od notára počnúc všetky úradné osoby obce boly ochotné potvrdiť a ako to pred súdom aj potvrdily. Hodaňa četníci nepustili, ale ho po druhom omdletí poviazali a potom bol i dlhšie vo väzení.

Četníci sa však s týmto neuspokojili. Chytili malého 14-ročného Adama Veselskeho. Vyzliekli ho a po nahom tele ho tak bili, že chlapec zostával celkom bez seba.

Na to tiež sú svedkovia

Keď sa rozbehlo po dedine, čo sa deje na obecnom dome, keď sa ľudia dozvedeli, že četníci bijú úplne nevinného a každým váženého miestostarostu Hodaňa, o ktorom predsa celá dedina vedela, že sa nezúčastnil demonštrácie a keď sa dozvedeli, že četníci do naha vyzliekli malého chlapca, aby ho lepšie mohli bit, keď ľudia uvážili, že desať rozzúrených četníkov ako »pracuje« na obecnom dome, utiekli a schovávali sa po lesoch i lúkách. Prichádzali len vtedy, keď ich ubezpečovali, že »už nebudú bitú.

Pri vyšetrovaní nešťastníci, majúc pred očami Hodaňa a malého Adama Veselského, prikyvovali na všetko, len aby ich četníci nebili. Jednako sa im tislo dosť.

Četníci nakoniec povyberali s 300 hláv počítajúceho zástupu 28 takých ľudí, o ktorých sa dalo predpokladal, že pred súdom bude s nimi ľahká práca. Vybrali všetko samých mladých ľudí, aj to takých, ktorí sú nie velmi inteligentní, nesympatickí, ktorí sa nevedia pohybovať, ktorí prípadne boli trestaní atď. Bol síce medzi nimi i starší človek a to práve miestostarosta Hodaň, ale ten bol zasa komunistom a dúfali, že to mu bude dostačujúcou obťažujúcou okolnosťou. Ostatní boli všetko 18-20-ročni mládenci.

Pred súdom potom četníci svedčili, ako hádzali títo mládenci do nich kamene, ale je zaujímavé, že kopčianski četníci, ktorí mládencov poznali, nevedeli ich udať a neodvážili sa povedať, žeby boli demonštrovali, kdežto četníci z iných krajov, ktorí nikdy nevideli kopčianskych mládencov, vedeli presne udať a pomenovať, ktorých videli medzi demonštrantmi a kamene hádzať.

Pravda, darila sa im táto múdrosť len v protokoloch a pri vyšetrovaní. Zistilo sa, že četníci protokoly podpisovali veľmi ľahkou myslou a keď bolo treba pred súdom ukázať, ktorí sú vlastne ti nimi poznaní a udaní obžalovaní, nevedeli ani náhodou ukázať na toho pravého a bolo trápne pozerať četníckych svedkov, ako hádali, ako triafali a ako trafili vždy na slepo, keď bolo treba označiť obžalovaných, ktorých oni postavili pred súd.

Takáto je história kopčianskej revolty. Opísali sme ju preto, lebo história kopčianskej »revolúcie« obžalobným spisom štát. zástupcu, zostaveného na základe četnickeho »vyšetrovania«, bola postavená do celkom inakšieho svetla. Podľa úradnej mienky nezamestnaní len preto sa dali na pochod, aby demonštrovali, aby prepustili komunistického vodcu Antona Jedličku, ktorého zatkli potom, ako bol intervenovať na správe štátnych statkov v Holiči za znovuprijatie prepustených robotníkov. Na demonštráciu boli vyzvaní vraj komunistickou stranou, ktorá do Kopčian dirigovala komunistov z »Gbiel, Kútov, Brodského a celého okolia«.. Demonštranti »vyčkali príchod komunistov z okolia« a len potom sa dali na pochod. (Toto hovorí obž. spis!)

Ale obhajca dr. Virsik nezvratné dokázal, že o takýchto komunistických manévroch nebolo ani reči. Áno, prišli z Kútov, Gbiel, Brodského - ale nie komunisti, lež četníci! Nezamestnaní išli z Kopčian do Skalice žiadať prácu a išli spontánne. Neboli to komunisti. Veď medzi 300 demonštrantmi podarilo sa nájsť iba troch komunistov, z ktorých u jednoho museli ešte pred rozsudkom odvolať žalobu, kým prevážna väčšina (možno povedať 80 perc. ) bola ľudácka a agrárnická. Že prečo urobili predsa z tejto demonštrácie »komunistickú revoltu-., o tom píšeme na inom mieste.

Musíme sa chopiť tohoto prípadu nie preto, akoby bol prvým, alebo zriedkavým, ale preto, že konečne i pred súdom sa podarilo dokázať, že spôsoby četníkov pri vyšetrovaní rozličných politických, často nimi samými vyvolaných deliktov, rovnajú sa spôsobom inkvizítorov. Nevinných ľudí

len preto, že majú nepohodlné politické presvedčenie, že sa odvážia ukázať svoje rany, ukázať svoju biedu a najmä krivdy, četníci sú vstave biť dotiaľ, kým im neomdlejú pod tvrdými ranami pažieb a obuškov. Nevinné deti musia podstúpiť to najstrašnejšie mučedníctvo len preto, lebo nevedia rýchlo vymýšľať údaje, ktoré četníci potrebujú. V prípade kopčianskom opakovalo sa len to, čo je akosi prijatým a skoro samozrejmým pravidlom pri vyšetrovaní politických deliktov, preto je už čas upozorniť zodpovedných činiteľov, že takéto metódy ďalej trpieť nebudeme!

Úrady, aby zakryly tieto úžasné výčiny, podľa »osvedčeného« zvyku vyhlásily celý prípad za komunistickú demonštráciu. Narafičily si dodatočne vecí tak, ako by bolo išlo o komunistami vyprovokovaný demonštračný pochod, aby sa tým opravedlnily a dokonca aby si ešte získaly zásluhy v obrane »poriadku«. V skutočnosti však medzi demonštrantmi bola prevážna väčšina agrárnikov a ľudákov. Avšak nebol by div, keby následkom tejto četníckej metódy väčšina tých ľudí bola pohnaná do boľševického tábora!

Sám štátny zástupca dr. Novák vyhlásil, že čo četníci porobili pri vyšetrovaní, to patri pred vojenského prokurátora. V záujme pravdy i spravedlivosti, menovite však preto, aby už raz bol urobený koniec četníckym výčinom, vychovávajúcim armády komunistov, žiadame, aby uvedení četníci boli daní pod obžalobu a vinníci aby boli príkladne potrestaní.

Tieto skonfiškované čiastky najlepšie dokazujú, kde je chyba. Účastníci tak zv. kopčianskej revolty, lepšie rečeno obžalovaní - ako to bolo zistené, - v prevážnej väčšine boli členami strán nekomunistických a to republikánskej strany zemedelského a maloroľníckeho ľudu a slovenskej strany ľudovej Hlinkovej. Jednako úrady a najmä četníci predstavili celú vec tak, ako by bola reč o eminentne komunistickej revolte. Robili to zrejme tým úmyslom, aby sa aspoň dodatočne ospravedlnili, a vinu za streľbu svalili na komunistov, ktorých tam vlastne nebolo. Najúžasnejší je prípad kopčianskeho miestostarostu Pavla Hodaňa, ktorého četníci tak zbili, že dva razy omdlel. Pavel Hodaň, ako sa to pred súdom nesporne dokázalo, nedemonštroval, nehádzal kameňmi, naopak, notár obce a viac svedkov dokázalo, že v dobe srážky demonštrantov s četníkmi Pavel Hodaň zdržoval sa v dedine. Je možné, aby v demokratickom štáte četníci bez príčiny pľuli na nevinného človeka a bili ho až dva razy omdlie, tobôž keď je to miesto starosta obce, ktorý na výzvu četníkov prišiel konať svoju povinnosť?

Pred súdom sa dokázalo i to, že četníci vyzliekli do naha 14-ročného chlapca Adama Veselského a bili ho, kým nevynútili z neho mená, aké sa hodily četníkom do krámu. - Vyšlo na javo pri tomto monstre-pirocese, že asi 10 četníkov bilo mládenca Ľudevíta Máčala.

Podobne to bolo so všetkými obžalovanými, ktorí pôvodne pri vyšetrovaní sa len preto priznali, lebo sa báli, že ich četníci budú bit dotiaľ, kým nepovedia to, čo od nich četníci žiadali k vôli tomu, aby mali odôvodnenú tú streľbu do ľudu.

Musíme sa čo najostrejšie ohradiť proti tomu, akým spôsobom postupovali četníci i pri tejto demonštrácii proti slovenským ženám a robotníkom. Pred súdom skoro všetci svedkovia potvrdili, že četníci prví začali nadávať demonštrantom, menovite ženám do slovenských kúr. Nadávky a urážky musely pobúriť ľud, ktorý si išiel žiadať prácu na okresný úrad a tieto nadávky i sprosté urážky vyvolaly, za sa ľud nedal četníkom po dobrom rozohnať.

Četnícke výčiny i v tomto prípade, ako v mnohých predošlých, boly takého rázu, že sám štátny zástupca dr. Novák v obžalobnej svojej reči nemohol vziať do obrany četníkov a za potrebné i spravodlivé považoval výslovne zdôrazniť, že »čo sa tyká kúskov četníckych pri vyšetrovaní a spôsobov, ako zaobchodili s vyšetrovanými, ako ich bili - to je vecou vojenského prokurátora, aby vzal četníkov na zodpovednosť. - Keď už i štátny zástupca musel sa takýmto spôsobom zhroziť nad metódami četníkov, čo má povedať bezbranný ľud, ktorý je vydaný na pospas týmto neslýchaným četníckym výčinom na Slovensku? Zdôrazňujeme, nie je toto prvý prípad, čo sa četníci takto oslávili a nie je toto prvý prípad, čo za referovanie o takýchto četníckych kúskoch boly zhabané opozičné časopisy, menovite »Slovák«. Uvádzame tu na pr. číslo »Slovák«-a 170. zo dňa 29. júla 1932, v ktorom bol zhabaný celý nasledovný titul: »Bodáky vyučujú... Proti milionárskym hriešnikom v rukavičkách, proti nevinnej chudobe bodákmi. Exekúcia na slovenskej dedine v roku 1932 - Za náreku detí a žien a za asistencie četníckych bodákov... "Zabite ma "- Exekúcie do jedného frontu organizujú naše dediny. Tu bol referát o jednej z tak mnohých dnes exekúcií, keď exekútor cez okno poslal do izby znalca odhadnúť cenu šicieho stroja. Stroj odhadli na 130 Kč, lebo práve toľko potreboval exekútor, hoci stroj stál najmenej 800-1000 Kč. V referáte o tejto exekúcii, pri ktorej četníci s nasadenými bodákmi sa postavili proti bezbrannému stolárovi Babušíkovi zo Slov. Medera, cenzor nám skonfiškoval okrem spomenutého nadpisu ešte nasledujúce riadky v texte:

Ak sa takto nemilosrdne buď pokračovať i ďalej, pomaly každá exekúcia stane sa hotovou vojnou a čo sa dosiaľ nikomu nepodarilo, podarí sa exekúciám. Áno, ľahko sa môže podariť týmto exekúciám spojiť dediny, postaviť celé kraje ako jednoho chlapa proti nemilosrdným kúskom pánov moci!

S milionármi a veľkými pod vodníkmi pracuje sa v rukavičkách a bez bodákov!

Povie sa: štát má na 6 miliárd daňových nedoplatkov. Ale! Prevážna vačšina týchto nedoplatkov je medzi milionármi a v podnikoch, ktorých direktori ešte i teraz majú ročne milionové príjmy! Tam sa však pracuje v rukavičkách.,

Len drobný ľud si nevedel rady K tomu prichádzajú exekútori v sprievode četníkov s nasadenými bodákmi a berú posledný krajec chleba z úst hladných detí.

Načo sú a načo nie sú četnícke bodáky. Smutný som išiel z dediny a nevedel som pochopiť, odkiaľ berú naši statoční dedinčania toľko

trpezlivosti. Snáď nevidia, čo sa deje okolo? Ale nie, veď päste majú zaťaté.

Do Nových Zámkov som po tejto udalosti nešiel. Defraudácia? Že tam český prednosta potiahol sto, či viac tisíc? Čo na tom! Tam aj tak neuvidím četníkov šermovať s bodákmi okolo defraudantov...

Teda mali by sme materiálu na uvažovanie: načo sú a načo nie sú četnícke bodáky? Škoda však! Ľud náš sa presvedčuje o tom na každom kroku. Vychovávajú ho s bodákmi. Poučujú ho bodáky. A reč bodákov býva veľmi jasná... «

Pri týchto demonštráciách, exekúciách a pri podobných príležitostiach sme svedkami zjavu, ktorý na prvý pohľad - keďže sme už zvyklí na nespravodlivosti a na odstrkovania Slovákov - zdá sa nám skoro prirodzeným, ale ktorý je predsa príznačný na naše pomery: totiž všade vidíme samých četníkov českých. Slovákov četníkov sotva máme niekoľko a i títo sú odstrkovaní. Slovákom sa ani na tomto poli nedôveruje a i na tomto poli sa krivdí Slovákom. Je príznačné, že slovenská slobodu strážia Česi, že slovenská sloboda závisí od českých četníckych bodákov. A či Slováci len preto nie sú prijímaní za četníkov na Slovensku, lebo oni by neboli schopní na tak neslýchané výčiny proti Slovákom. Vari českí četníci sú lepšou ochranou zákona na Slovensku, ako by boli Slováci? Vieme síce, že četníkov je na Slovensku až príliš dosť, ale keďže stále a stále sa prijímajú nové sily k četníctvu, žiadame, aby sa prijímali v prvom rade Slováci, ktorí budú lepšou zárukou pokoja, ako cudzí ľudia. Keby boli na Slovensku slovenskí četníci, nestrielalo by sa tak často a tak nemilosrdne do slovenského ľudu, nebol by tak často porušovaný zákon práve tými, ktorých povinnosťou je štát na stráži zákona!

Aby sa udomácnené metódy četníckych výčinov na Slovensku nepáchaly i naďalej, aby sa do ľudí každú chvíľu nestrielalo, aby sa neopieraly bodá'ky každú chvíľu o slovenské prsia, aby kolbami sa nebily často i bez príčiny bezbranné ženy a deti, podpísaní žiadame vyšetrenia opísaných udalostí

a pýtame sa pána ministra vnútra 1. či pozná tieto pomery, 2. či je ochotný týmto výčinom urobiť koniec a súčasne postarať sa o to, aby za četníkov na Slovensku boli prijímaní Slováci, ďalej aby sa percentuelne vykázalo, koľko je na Slovensku českých a koľko slovenských četníkov?

Súčasne sa pýtame pána ministra spravodlivosti 1. či pozná spôsoby a prax konfiškačnú na Slovensku, 2. či je ochotný postarať sa o nápravu?

V Prahe, dňa 20. októbra 1932.

Hlinka, dr Mederlý,

Čuřík, Danihel, dr Fritz, dr Gažík. Grebáč-Orlov,

dr Labaj, Mojto, Onderčo, dr Polyák, dr Pružinský,

dr Petersilka, dr Ravasz, Sivák, Slušný, Fritscher,

Suroviak, Šalát, Zajíček, dr Tiso, Rázus.

2069/II.

Interpelace

poslanců Josefa Zajíce, Vasila Ščereckého, Kyrila Prokopa a druhů

vládě o poměrech na Podkarpatské Rusi.

Dvacet procent přírůstku obyvatelstva na Podkarpatské Rusi jakož i zanedbanost země z dob bývalé monarchie, vyžaduje se strany vlády největší trvalé péče a systematické práce k odstranění hospodářské, sociální a kulturní disparity oproti zemím západním.

Půda vrchovinské oblasti Podkarpatské Rusi nemůže v důsledku své nižší úrodnosti uživiti veškeré tamní obyvatelstvo, které ze značné části bylo bud částečně, nebo výhradně odkázáno na výdělek v lese. Dekonjunkturou na dřevním trhu byly lesní těžby z větši části zastaveny vůbec a z menší části podstatně omezeny. Emigrace do zahraničí v důsledku světové krise rovněž znemožněna.

Vyřešiti problém trvalého uhájení existence vrchovinského obyvatelstva znamená znovuzahájení lesních těžeb v lesích státních i soukromých a tím opatřeni práce dělnictvu, dále příděl lesní půdy vhodně na přeměnu na vyšší kulturu a částečné překolonisování vrchovinského obyvatelstva. Těžbu ve státních i soukromých lesích možno zvýšiti výrobou pražců bukových a dubových pro státní železnice, omezením dovozu dřeva ze zahraničí (do konce měsíce září t. r. bylo k nám dovezeno z ciziny za 73, 000. 000 Kč dřeva), snížením dopravních tarifů specielně na bukové dřevo palivové, na vlisy, dýhy a dřevo celulosové, dřevěné uhli a větším odběrem dřevitého líhu k mícháni s benzinem.

Jak vysoké železniční tarify znemožňují odbyt dřeva tuzemského vysvitne z toho, že na přiklad v relaci Zimír - Žilina dopraví se vagón polského celulosového dřeva o 420. - Kč levněji než dřeva karpatoruského. Polsko za stejný tarif dopravuje vagón celulosového dřeva cca 400 km, kdežto naše železnice cca 200 km. Neupravená otázka tarifů jest největší překážkou hospodářského pokroku Podk. Rusi, neboť na jedné straně zdražuje zboží na Podk. Rus dovážené a na straně druhé snižuje cenu výrobků na Podk. Rusi v prvovýrobě vyráběných, a z Podk. Rusi vyvážených. V mnohých případech jest tarif vyšší než cena dováženého zboží.

Horské reky na Podk. Rusi měníce každý rok a někdy i několikráte za rok své řečiště, působí enormní škody nejen vlastníkům půdy, ale i s hlediska národohospodářského jsou tyto škody velmi značné, neboť znehodnocují půdu zemědělskou, činíce z ní půdu neplodnou. Mimo to každoročně voda zaplavuje tisíce ha. půdy na roviňe, která z toho důvodu nemůže býti používána k jiným účelům než pastevním, Úpravou řek získá národní hospodářství zvýšením naturálních výnosů; získá stát na daních a vlastníci pozemků získají rovněž zvýšením výnosů, a ďělnictvu bude opatřena práce.

Podkarpatská Rus trpí rovněž velmi značně nedostatkem komunikaci, zejména silnice zemské a vicinálni v důsledku nedostatku finančních prostředků samosprávných, jsou ve stavu velmi desolátním. Mnohé obce jsou jakýmkoliv dopravním prostředkem vůbec nepřístupné. Podkarpatská Rus nemá severní transversální silnice, která by spojovala obce v severní části Podk. Rusi. Okres Volové nemá vůbec železničního spojení a ze sídla okresu jest na používaně nádraží v Chustu 56 km. V době velkých sněhů jest tento okres od komunikace úplně odříznut.

Peněžní ústavy neposkytuji úvěrů, takže dlužníci jsou odkázáni na úvěr pokoutní, za který platí 50 i více procent úroků.

Rozdrobení selských usedlostí nevyřešením dědického práva, chaos v pozemkových knihách, znemožňují i v dobách normálních opatření si levného hypotekárního úvěru. Úvěrní družstva nemají dostatek prostředků, aby úvěrní lichvě mohla zabrániti.

Karpatoruské vinařství jest ubíjeno nejen vysokými dávkami a vysokými tarify, ale do značné míry i beztrestnou možností falšování vína. Vydání nového vinařského zákona, který by falšovatele přísně stíhal, znamenalo by podstatnou podporu domácího vinařství.

Škody každoročně působené černou zvěři jsou velmi značné a poškozeným majitelům pozemků nedostává se žádných náhrad. Novelisace malého honebního zákona a přiznání práva na náhrady škody zvěří způsobené jsou požadavkem samozřejmé spravedlnosti.

Bělásek ovocný způsobil velké škody na ovocném stromoví. Ponrava chrousta a nekrosa zničily ve značně míře úrodu bramborů. Plh lesní v celém předhoří ze značné částí zničil úrodu obilovin, fazolí i brambor.

Poměry zdravotní jsou rovněž velmi neutěšené. Produktivní sociální péče jest prováděna v měřítku pouze nepatrném.

Jazyková otázka jest nevyřešena a jest předmětem stálých bojů, Pomalý postup při zřizováni a stavbě nových škol jakož i nevyřešení jazykové otázky brzdí řádné vzděláni školní mládeže. Otázka autonomie jest rovněž nevyřešena.

Tyto těžké poměry nutí nás k tomuto dotazu:

Hodlá vláda zaříditi, aby:

1) ve všech ministerstvech byl poměrům na Podk. Rusi věnován zvýšený zájem, pozornost a podpora,

2) byl vypracován v jednotlivých resortech podrobný program systematické práce, která by znamenala odstranění disparity hospodářské, sociální i kulturní,

3) byla vyřešena jazyková otázka ve smyslu přání většiny,

4) byly urychleny přípravy pro zavedení autonomie.

V Praze, dne 22. listopadu 1932.

Zajíc, Ščerecký, Prokop,

Zářecký, Honzl, Marek, Pelíšek, Pozdílek, Dorič,

inž. Žilka, Janček, Zeman, dr Suchý, Beran, Blažek,

Bistřický, Petrovič, Chloupek, Mašata, Nejezchleb-

Marcha, Jan Tůma, Vančo, dr Slávik, Bečák,

2069/III.

Interpelace

poslanců Hatiny, Emila Špatného a druhů ministrovi sociální péče

a národní obrany

o započítání doby presenční vojenské služby neb vojenského cvičení do doby přispěvkové, resp. doby čekací podle § 13 zákona z 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n.

Podle odstavce 5 § 13 zákona ze dne 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n. měly býti upraveny ministrem sociální péče v dohodě s ministrem národní obrany podrobnosti průkazu nároku a súčtování pojistného * nositeli pojištění.

Jelikož předpisy §u 13 cit. zákona týkají se všech osob, které

a) před nastoupením presenční služby vojenské, resp. 12nedělního vojenského cvičení, byly již aspoň jeden měsíc pensijně pojištěny, aneb

b) do 12 měsíců, po skončené službě vojenské vstoupí do zaměstnáni pensijně pojištěného a byly před tím pojištěny podle zákona o sociálním pojištění č. 184/28 a uplatní svůj nárok do 15 měsíců po výkonu vojenské presenční služby, aneb

c) které ještě vůbec pojištěny nebyly a vstoupí kdykoli do pojištěného zaměstnáni a uplatni svůj nárok do 6 měsíců ode dne vstupu do takového zaměstnání,

tedy velké části osob, které každým rokem vojenskou presenční službu resp. 12nedelní vojenské cvičení nastupují a slíbené podrobnosti průkazu nároku dosud příslušnými ministerstvy vydány nebyly, je veliký počet pojištěnců v nejistotě, kdy jim bude odsloužený čas na vojně do jejich příspěvkové doby započítán.

Činíme proto dotaz na pana ministra sociální péče a národní obrany co hodlají učiniti, aby slíbené předpisy byly neprodleně vydány.

V Praze dne 24. listopadu 1932.

Hatína, Špatný,

Jos. Tůma, dr Moudrý, Bergmann, Slavíček, Hrušovský, Netolický, Vaněk, Hynek, Tykal, Stejskal, dr Stránský, Bazala, Lanc, Mikuláš, Richter, Langr, dr Patejdl, Sladký, Šmejcová.

2069/ TV (překlad).

Interpelácia

poslanca Töröka a súdr. ministrom verejných prác a spravedlnosti o zneužití spáchanom staviteľskou firmou Strašil a o ľahkomyseľnom jednaní zemského úradu v Užhorode.

Zemský úrad v Užhorode dohodnul sa v lete r. 1931 so staviteľskou firmou Strasil o opravných prácach na silnici Bene-Výlok.

Okolnosti nasvedčujú tomu, že firma táto bola pravdepodobne ustavená len pre túto príležitosť, lebo bol konštatovaný divný a nezvyklý fakt na základe spisov firemného registru v Bratislave, že firma sa ustavila resp. zaznamenaná bola do firemného registru až vtedy, keď nielen že už prácu obdržala, ale už i uzavrela o nej smluvu so zemským úradom.

Ani do dnešného dňa nebolo možno zistiť, kto je záhadným zakladateľom tejto firmy. Skutkom je, že firma má zástupcov v Prahe i v Bratislave, ale práve podlá vysvetlenia získaného od úradu je ona len bratislavskou filiálkou istej cudzozemskej firmy, sídliacej vo Viedni.

Je tedy divné, že v dobe, kedy malí podnikatelia nemôžu sa dostať k práci, podnikatelia, ktorí sú usídlení v Podkarpatskej Rusi už od desaťročí, zemský úrad v Užhorode vyslovuje svoju dôveru cudzozemskej firme.

Prvým činom tejto firmy bolo, že po zjednaní podnikateľskej smluvy cedovala celú podnikovú sumu neznámej banke Generália so sídlom v Prahe. Zemský úrad túto cessiu, neznámo na základe akých predpisov, vzal k vedomiu a teraz sú patrné následky toho.

Následkom ľahkomyseľného a nezodpovedného jednania zemského úradu je, že robotníci, povozníci a dodávatelia materiálii žalujú firmu Strasil približne o 1, 000. 000 Kč, a keďže na firme nemožno si vziať nič, vymáhajú robotníci a povozníci svoje peniaze na zemskom úrade v Užhorode.

Robotníci, nádeníci môžu v zime zhynúť hladom, drobní povozníci nebudú môct kŕmiť svoj dobytok, lebo firma Strasil ešte pred dokončením prác a pred výplatou miezd cedovala lišiacky podnikovú sumu istej banke a všetko to bolo umožnené hriešnou ľahkomyseľnosťou zemského úradu.

Podpísaní tážeme sa pána ministra verejných prác:

Čo hodláte učiniť v tejto veci, aby robotníci a drobní povozníci obdržali svoje mzdy prácou zaslúžené?

Či ste ochotný ihneď zaviesť vyšetrovanie v tejto veci u zemského úradu v Užhorode, aby sa mohlo zistiť, kto nesie vinu a odpovednosť za všetko to?

Či ste ochotný zaviesť pokračovanie proti vinníkom?

A pána ministra spravedlnosti sa tážeme: Či ste ochotný uložiť príslušnému štát. zastupiteľstvu, aby túto vec dôkladne vyšetrilo a učinilo návrh, aby prísne potrestaní boli tí členovia firmy Strasil, ktorí vedome použili práce robotníkov a povozníkov, spotrebovali hmoty dodávateľov s úmyslom, aby to nikdy nezaplatili, lebo veď už vopred cedovali podnikovú sumu u zemského úradu?

V Prahe, dna 19. novembra 1932.

Török,

Vallo, Gottwald, Höhnel, Steiner, Hadek, Čižinská,

Kuhn, Hodinová, Krosnář, Kopecký, Kubač, Juran,

Tyll, Novotný, Hruška, K. Procházka, J. Svoboda,

Babel, Dvořák, Zápotocký.

2069 V (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o vadném doručování poštovních zásilek,

V poslední době pronášejí se v rozličných krajinách stížnosti, že poštovní zásilky jsou doručovány velice vadně. Ačkoliv poštovní zásilky jsou přesně adresovány a správně známkovány, přece se nedoručují adresátům, nýbrž v čelných případech se zase vracejí odesilatelům. Vinu má, že poštovní úřady již dostatečně nedbají německých místních jmen v německých krajinách.

Důvodem stížnosti jest však i svévolný postůj: některých poštovních úřadů, které svémocnými opatřeními znemožňují, aby se poštovní zásilky doručily i takovým adresátům, jejichž příjmení a bydliště jsou vždy stejná již po staletí. Jako příklad toho buďtež uvedeni zemědělci Rudolf Jahn v Dolním Vítkově č. 111 a Josef Neumann v Dolním Vítkově č 109, kterým po desítky let doručoval jejich poštovní zásilky poštovní úřad v Nové Vsi, okres liberecký, a kteří od loňska již nemohou řádnou cestou dostati dopisů a poštovních zásilek pro ně určených. Soukromé dopisy určené adresátům jsou často celé týdny na cestě než k nim dojdou. Jen jeden druh dopisů se adresátům dodává rychle, a to jsou platební rozkazy berní správy. Každý adresát na území Československé republiky má nárok, aby se mu doručovaly poštovní zásilky, jsou-li správně adresovány a známkovány. Nemůže mu býti nic do toho, když se rozcházejí míněni poštovních úřadů o povinnosti doručovati poštovní zásilky.

Doručováni poštovních zásilek nesmí se však ponechati ani blahovůli listonošů, kteří v německých krajinách často vůbec neumějí německy a kteří také vůbec nerozumějí německým nářečím Jest potřebí, aby poštovní orgány, které se dostávají do přímeno styku s německým obyvatelstvem znaly německý jazyk a aby spravme vykonávajíce svůj úřad nedělaly německému obyvatelstvu potíži Poštovní správa nesmí snižovati německá území