2042/ XIII. Interpelace
poslanců H. Bergmanna, Fr. Zeminové, V.
Sladkého a druhů ministru školství a národní osvěty
a ministru vnitra o složení okresních škol. výborů.
Podle § 38 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n. byly vlád. nař. ze dne 6. listopadu 1920, čís. 608 Sb. z. a n. zrušeny okresní školní rady a zřízeny okresní výbory školní.
Podle § 7 citovaného vládního nařízení jmenuje zástupce občanstva předseda zemské školní rady na návrh přednosty okresního úřadu, po slyšení organisací politických stran, v okrese a přihlížeje k zásadě poměrného zastoupení podle výsledku posledních voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v okresu správním
Okresní školní výbory byly po prvé podle citovaného vládního nařízení jmenovány v roce 1921 na základě výsledků voleb do poslanecké sněmovny z roku 1920, a od té doby nedošlo ku změně těchto výborů podle výsledků voleb do poslanecké sněmovny z roku 1925 a 1929, ačkoliv těmito volbami byly mocenské poměry politických stran v jednotlivých okresech správních značně změněny. Neodpovídá tudíž dosavadní složení okresních školních výborů výsledkům posledních voleb do poslanecké sněmovny a jest tedy protizákonné,
Z těchto důvodů táži se podepsaní pánů ministrů školství a národní osvěty a vnitra:
1. ) Jsou tyto poměry oběma pánům ministrům známy?
2. ) Jsou oba páni ministři ochotni naříditi, aby byl prováděn § 7 vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1920, čís. 608 Sb. z. a n. ?
3. ) Jsou oba páni ministři ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili, anebo hodlají učiniti?
V Praze, dne 17. listopadu 1932.
Bergmann, Zeminová, Sladký,
Fiala, dr Patejdl, Hynek, Tykal, Mikuláš, Slavíček,
Tučný, Hrušovský, Bazala, Netolický, Polívka,
Malý, Vaněk, dr Moudrý, Josef Tůma, Spatný,
Hatina, Šmejcová, Solfronk, Lanc, Stejskal.
2042/XIV.
Interpelácia
poslancov V. Polívku, I. Hrušovského,
Š. Bazalu a druhov
ministru verejných prác
vo veci tragického výbuchu v železiarňach
v Podbrezovej.
Dosial je v žívej pamäti tragické nešťastie v Podbrezovej, ktoré sa stalo dňa 29. októbra, ktorým bolo postihnuto 30 zamestnacov. Dosial není sú zväčša vyliečení zo svojich krutých popálenín.
Dňa 16. novembra pred 12. hodinou nastal nový tragický výbuch vo svárovni na Piesku. Výbuch mal tragické následky. Jeden robotník na mieste mŕtvy, dvaja smrtelne zranení a dvaja ľahko poranení. František Mutňan, Jozef Zvary a Stanislav Mikoš sú medzi smrtelne zranenými, Mikoš už podľahol. Všetci postihnutí sú živitelmi četných svojich detí. Tragické nešťastie spôsobilo ohromný rozruch v celom okolí. Príčina uvedeného nešťastia dosial verejnosti není známa, ale nasvedčuje tomu mnoho okolností, že sa stala táto tragická chvíľa opäť len následkom povrchného dozoru v zodpovednej práci.
Podpísaní dovolujú sa dokázať pána ministra:
1. ) Je mu známy uvedený prípad nového výbuchu v Podbrezovej?
2. ) Je ochotný okamžite vyšetriť všetky príčiny nešťastia a vinníkov zodpovedne potrestať?
3. ) Je ochotný prispeť k tomu, aby dozor bol v železiarňach zprísnený, aby sa nešťastné výbuchy neopakovaly?
4. ) Je ochotný postarať sa o obeti uvedeného nešťastia?
V Prahe, dňa 17. novembra 1932.
Polívka, Hrušovský, Bazala,
Fiala, Zemimová, Stejskal, Špatný, Richter, inž. Záhorský, Tykal, Hynek, Lanc, Jos. Tůma, Tučný, Bergmann, Mikuláš, Sladký, Netolický, Malý, Vaněk, dr Patejdl, Hatina, Šmejcorá, dr Moudrý, Solfronk.
2042/XV.
Interpelace
poslanců J. Svobody, Štětky, Zápotockého
a soudruhů ministru vnitra
o protizákonném postupu četnictva v Berouně.
Dne 10. listopadu 1932 o půl 9. hod. dopol. vnikli četníci do sekretariátu komunistické strany v Berouně, kde za nepřítomnosti tajemníka poslance J. Svobody a bez jakéhokoliv písemného pověření zjišťovali totožnost přítomných. Byli to štábní strážmistr Hortička a štábní rotmistr Bydžovský. Po prohlídce se vzdálili, ale sotva za půl hodiny přišli znovu do sekretariátu, provedli prohlídku a hledali malý rozmnožovací stroj, který byl však majetkem poslance Svobody a jim odvezen. Když nenašli rozmnožovač, zabavili psací stroj značky »Kappel«, a když přítomný J. Tichý upozornil četníky, že stroj rovněž patří poslanci Svobodovi a že konfiskace je protizákonná, zatkli Tichého s tím, že důvody se dozví na četnické stanici. J. Tichý, který byl krátce před tím do Berouna vyslán, aby převzal za poslance Svobodu vedení sekretariátu, byl na policii fotografován, vzaty mu otisky prstů a vůbec jednáno s ním jako s těžkým zločincem, ač měl všechny papíry v úplném pořádku. Všechny protesty Tichého byly marné a četníci odvolávali se jen na své instrukce, které prý je k takovému jednání opravňuji. Tichý byl držen 5 dnů ve vazbě, aniž byl jedinkrát vyšetřen.
Ptáme se pana ministra:
Ví o tomto neslýchaném, fašistickém případě v Berouně, a zná »instrukce«, které jej celníkům dovolují?
Je ochoten tyto »instrukce» učiniti známými prohlášením ve sněmovně?
Souhlasí s těmito instrukcemi? Nesouhlasí-li s nimi, je ochoten exemplárně potrestat četníky v Berouně pro jejich nezákonné počínání a zjednali Tichému satisfakci?
V Praze, dne 17. listopadu 1932.
J. Svoboda, Štětka, Zápotocký, Gottwald, Čižinská, K. Procházka, Kopecký, Hruška, Novotný, Russ, Kuhn, Hodinová, Tyll, Steiner, Hrubý, dr. Stern, Vallo, Juran, Ślíwka, Dvořák, Höhnel.
2042 /XVI.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, Fr. Zemínové,
dra Patejdla, L Hrušovského a druhů ministru financí a ministru spravedlnosti o odpisu dávky z majetku a slevě daní velkostatkáři Pálffymu.
Z veřejného tisku jest dostatečně známa věc odpisu dávky z majetku a daní velkostatkáři Pálffymu, majiteli statků Malacky, Gajáry, Biňa a Čata.
Z celkového výměru 44, 000. 000 Kč bylo na zákrok dra Šavrdy z Mor. Ostravy odepsáno 37 milionů. I když ministerstvo financí podalo veřejné objasnění, že odpis se stal podle zákona, zůstává zde otevřená řada otázek, mezi nimi také otázka provise dra Šavrdy, která jednak se stala předmětem sporu před zemským soudem ve Vídni a jednak byla vyplacena.
Prohlášení ministerstva financí v záležitosti odpisu dávky z majetku hraběti Pálffymu nemůže postačiti k lomu, aby se posoudilo, zda výše odpisu jest správná, a trpí nejasnosti hlavně v tom, že shrnuje odpisy, provedené trojí, různou cestou, a to odpisy odvolací, odpisy dle zákona 323/21 a odpis dle § 5 novely k zákonu o dávce z majetku. Na odpisy cestou odvolací měl Pálffy zákonný nárok, kdežto odpis dle § 5 novely jest věcí volného uvážení a musilo o něm podle výše dávky rozhodovati i ministerstvo financí. Aby mohlo býti zjištěno, zda odpis, stal se cestou legální a zda při rozhodování nepřekročena míra zákonných předpokladů § 5, žádáme o objasnění, a sice v tomto směru:
I. a) Kolik činila původní dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku,
b) jakou hodnotou k 1. lednu 1914 a k 1. březnu 1919 oceněny byly ty pozemky, klére staly se dodatečně po vyměření dávky z majetku předmětem pozemkového záboru a jakou měly výměru,
c) kdy a jak rozhodnuto bylo o podaném odvoláni Pálffyho, kolik na podané odvolání odepsáno na dávce z majetku a z přírůstku na majetku. Dále
d) zda byly pfi rozhodování o odvolání ty pozemky, které v době vyřizování již byly zabrány, oceněny podle cen přijímacích,
e) kterak v tomto případě byly pozemky oceněny a jaký vliv mělo toto ocenění dle přejímacích cen na odpis v cestě odvolací.
Jestliže buď vůbec nebo z části při rozhodování o odvoláni k přejímacím cenám nepřihlíženo, kterak oceněny pozemky, které se staly při vyřízeni odvolání předmětem záboru při rozhodování odvolání a kolik činil jejích výměr. Důležito jest také, aby bylo vysvětleno, zda zastupoval dr. Šavrda Pálffyho pří projednávání odvoláni, či teprve později.
II. a) Kolik odepsáno bylo (dle volného uváženi) Pálffymu dle § 5 novely k zákonu o dávce z majetku?
b) Bylo při rozhodování o odpisu přihlíženo již k odpisu dle zákona č. 323/21 a bylo rozhodnuto o slevě dle § 5 novely samostatně? Zastupoval dr. Švarda Pálffyho při projednávání žádosti o odpis tohoto zákonného ustanovení, které jest věci volného uváženi ministerstva financi? Kolik činil odpis na dávce z majetku a přírůstku na majetku na základě rozhodnutí dle §u 5 novely k zákonu o dávce z majetku.
III. Byl odpis podle zákona č. 323/21 proveden samostatně, a to před či po vyřízení žádosti dle § 5 novely k zákonu o dávce z majetku? Jakou účast měl při tomto odpisu dr. Šavrda?
Byla žádost o odpis dle zákona čís. 323/1921 podána zvláště, či bylo jen v žádosti dle §u 5 novely žádáno, aby k poměrnému odpisu dle zákona čís. 323/21, na který měl Pálffy zákonný nárok, bylo přihlíženo?
IV. Kolik činil v každém případě odpis dle zákona 323/21, kterak tento odpis vypočten, zejména kolik činilo při výpočtu provedeni oceněni pozemků zabraných, kolik dávka na ně připadající, kolik jejich výměra a kolik skutečná cena připadající.
Bez tohoto objasněni nelze posouditi, které odpisy provedeny předem, totiž na které měl zákonný nárok, a které jen dle volného uvážení, a zejména nelze posouditi, zda nedošlo k obejití zákona v tom směru, že na místo samostatného výpočtu dle zákona 323/1921, bylo původní snížení dle § 5 novely jen se zřetelem k tomuto ustanovení ovšem daleko vyšší, než na klére mu příslušel nárok.
Bylo by též třeba k uklidnění veřejnosti prozkoumati, zda není podstaty pro zavedení disciplinárního řízení s úředníky, kteří odpisy tyto provedli, anebo zda intervencemi dra Šavrdy nebyl spáchán čin protizákonný, poněvadž sotva lze předpokládati, že by provise téměř 3 1/2 milionu byla vyplacena za intervence, zákonem dovolené.
Z těchto důvodů táží se podepsaní obou pánů ministrů, jsou-li ochotni dáti tuto věc přísně vyšetřiti a oznámiti podepsaným, zda skutečně označené odpisy i provise pohybují se v mezích zákonů či není-li zde skutkové podstaty činů, jež by bylo nutno stíhati jednak disciplinárně, nebo trestně státním zastupitelstvím?
V Praze, dne 17. listopadu 1932.
Bergmann, Zeminová, dr. Patejdl, Hrušovský, Fiala, Mikuláš, Stejskal, inž. Záhorský, Jos. Tůma, Hynek, Tykal, Bazala, Vaněk, Malý, Polívka, Netolický, Lanc, Slavíček, Tučný, Sladký, dr. Moudrý, Špatný, Halina, Šmejcová, Solfronk.
2042/XVII.
Interpelace
poslanců F. Richtra, J. Davida, dra Patejdla a druhů
mínícím financí
o poměrech v tabákové továrně ve Svitavách.
Mezi zaměstnanectvem české národnosti, zejména legionáři a mezi ředitelem tabákové továrny ve Svitavách Děkanovským dochází k stálým konfliktům a vyvinuje se napěti, které je důkazem toho, že správa tabákové továrny ve Svitavách není v rukou člověka schopného a odpovědného. V posledních dnech udal se ve Svitavách v tabákové továrně tento případ: Dělník a legionář Jan Křibský byl přemístěn do jiného oddělení a dne 8. listopadu si do oddělení, kde byl dříve zaměstnán, zašel, aby si vyzvedl odtud lampu na kolo a čepici. Ačkoliv to bylo už koncem pracovní doby, bylo mu to přece jenom, ostře vytknuto ředitelem Děkanovským. To se stalo 8. Listopadu a 9. listopadu povolal si ředitel Děkanovský Křibského k sobě do kanceláře, kde mu uložil pokutu 10 Kč a nepřipustil Křibského k obhajobě, že do onoho oddělení šel si pro své věci. Křibský, který byl v legiích prý raněn do hlavy, se briskním jednáním pana ředitele rozčílil tak, že vytáhl nůž a s výkřikem, že udělá všemu konec, že už toho má dost, že to nevydrží, ať Děkanovský si vezme jeho rodinu na svědomí padl na zem. Odpoledne téhož dne se rozloučil s dělníky a odešel z továrny a do práce se nevrátil. Lékařsky bylo potom zjištěno, že je nutno odkázat jej do nemocnice a byl také 10. listopadu odeslán do nemocnice v Poličce, odtud však byl poslán do Německého Brodu na oddělení pro choromyslné. Žena Křibského dříve už několikráte upozornila pana ředitele na to, že její muž je v důsledku poranění nervosní, aby v jednáni s Křibským na to pamatoval. S Křibským měl ředitel Děkanovský konflikt již před 4 lety. Tehdy Křibský žádal za lístek pro nemocenské ošetření svých dětí a ředitelem mu bylo vytýkáno, že má děti. Svědkyní tohoto případu je paní Křibská.
Legionáře Josefa Pejchu z Hnátnic nechtěl ředitel Děkanovský přijmouti do práce a jako důvod uváděl, že má mnoho děli a mnoho legionářských let. Teprve na zákrok z Prahy byl legionář Josef Pejcha do továrny přijat. Také prý se vyjádřil Děkanovský jednou vůči legionáři Křibském, že neuznává legionářských zákonů.
Pro odmítání českých lidí, zejména také dětí 1egionářů, má pan ředitel Děkanovský různé výmluvy, které musí drážditi. Když nějaká Klusoňová, dcera legionáře, žádala za přijetí do továrny, byla odmítnuta s poukazem na to, že prý nosí hedvábné punčochy. Také synek legionáře Josefa Marka byl odmítnut s tím, že prý má možnost pan ředitel přijmouti lidi s maturitou. V téže však době, kdy odmítá přijeti dětí legionářských, přijímá pan ředitel do služeb továrny svou služku, dává jí zaměstnáni
v kanceláři, třebaže k tomu nemá předběžného vzdělání a dokonce prý navrhuje, aby byla zařazena do III. stupnice zaměstnanecké.
I po jiné stránce než osobni jsou poměry v tabákové továrně ve Svitavách podivné a neudržitelné. Čeští lidé jsou obecně pomíjeni a na všecka přední místa lépe placená jsou dosazováni Němci. Dokonce svěřuje pan ředitel práce a služby, které předpokládají perfektní znalost češtiny, lidem, kteří státního jazyka nejsou mocni vůbec, nebo naprosto nedostatečně. Vrátným je nějaký pan Schulz, který česky umí velice špatně, ale při tom každého návštěvníka továrny se ptá, za jakým účelem a z jakého důvodu chce být předpuštěn k panu řediteli. Zřízenec Löw obstarává styk s úřady, vykonává posílky a pod. a neumí ani slova česky. Čeští úředníci musejí dělat zkoušky z němčiny, ale od německých úředníků se znalost jazyka českého vůbec nežádá, ač přicházejí s českými lidmi do styku, nehledě ani k obecné povinnosti, aby úředníci státních podniků ovládali státní jazyk.
Podepsaní se táží pana ministra, jsou-li mu tyto případy známy, chce-li je dáti vyšetřiti a co chce zaříditi, aby ve správě tabákové továrny ve Svitavách se konečně už stala náprava a čeští lidé nebyli počínáním a postupem pana ředitele drážděni?
V Praze, dne 18. listopadu 1932.
Richter, David, dr Patejdl,
Hrušovský, Fiala, Tykal, dr Moudrý, Jos. Tůma,
Netolický, Lanc, Vaněk, Stejskal, Langr, Slavíček,
Sladký, Bazala, Malý, Špatný, Hynek, Bergmann,
Šmejcová.
2042/ XVIII.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, J. Hynka
a druhů
ministru financí a obchodu o znemožňování dovozu textilních surovin.
Katastrofální situace našeho průmyslu textilního a jeho dělnictva je všeobecně známa. Jedná se dnes již o jeho bytí či nebytí. Po válce světové dával tento průmysl u nás obživu asi jednomu milionu osob, počítaje příslušníky rodin zaměstnaných dělníků. Současně přispíval velmi významně k aktivitě naši obchodní bilance a stabilitě naší měny.
Následkem panujících poměrů obchodně-politických, celně-ochranářských a finančně technických v celém světě, vývoz textilních výrobků od nás upadal stále více a více, až je možno konstatovati, že do některých států poklesl až o 80%. Kraje prostoupené textilním průmyslem mění se v hospodářské hřbitovy. Nezaměstnanost a zoufalství postihlo krutě textilní dělníky, jichž na 100. 000 stojí za branami továren, na dlažbě ulic. To je armáda vyřazená z pracovního procesu. Nemá-li dělník, nemá nikdo a proto všeobecná bída nezůstala jen u děl-
níků textilních a jejich rodin, ona se přelila mezi živnostníky a rolníky, kteří nemají komu prodávati svoje zboží a výrobky.
V tak těžké situaci je přímou povinností vlády a všech kompetentních činitelů, aby pomáhali postiženému výrobnímu oboru textilnímu a jeho dělnictvu. Nezaměstnanost a dobíjení textilního průmyslu není jen záležitostí postižených dělníků, to je záležitost vlády, národa a státu! Naplňuje nás proto překvapením, když se dovídáme o nepochopitelné a přímo škodlivé činnosti devisové komise. Ve schůzi této devisové komise byl rozdán návrh, aby textilní suroviny, které potřebuje náš průmysl jako bavlnu, jutu, konopí, vlnu a len, byly vyjmuty z povolovacího řízení. Jde zde o suroviny nutné k výrobě zboží textilního, o suroviny, které se u nás vůbec nevyrábějí, nebo v malém množství a nevyhovující kvalitě (len). Na dovozu těchto surovin závisí chod textilního průmyslu, zaměstnanost 200. 000 dělníků, export a domácí zásobování obyvatelstva. Dovoz těchto surovin neslouží spekulaci, ale práci, která má býti dnes všestranně podporována.
Existenční tato záležitost stala se otázkou politickou, neboť povolení dovozu textilních surovin bylo juniktimováno s uvolněním dovozu umělých hnojiv! Tím se stala tato záležitost spornou!
Celý tento postup je přímo skandální. Devisová komise má rozhodovati věcně, podle potřeb národního hospodářství, spravedlivě a rychle, aby nemohly vzniknouti nedozírné ztráty a škody. Textilní průmysl bez cizích surovin nemůže existovati!
Znemožňováním dovozu textilních surovin zabíjí se tento významný náš exportní průmysl. Kdyby se měl znemožniti dovoz surovin pro textil, všechny textilní továrny, které dosud laborují, musí zavřít a 200. 000 dělníků z práce propustiti! To by byla strašná katastrofa, které se musí předejiti.
Podepsaní se proto táží pana ministra obchodu a pana ministra financí:
1. ) Jsou Vám tyto poměry známy?
2. ) Co hodláte učiniti, aby textilní průmysl mohl pracovati?
3. ) Jste ochotni působiti k tomu, aby textilní suroviny, určené ku zpracování u nás, byly vyjmuty z povolovacího řízení?
V Praze, dne 17. listopadu 1932.
Stejskal, Hynek,
dr Patejdl, Zeminová, Netolický, Šmejcová, inž. Záhorský, Fiala, dr Moudrý, Jos. Tůma, Polívka, Hrušovský, Solfronk, Slavíček, Tykal, Bergmann, David, Sladký, Vaněk, dr Stránský, Lanc, Špatný.
2042/XIX.
Interpelace
poslanců Josefa Vaňka, P. Solfronka
a druhů vládě RČS
o provádění vládou vydaných pravidel o
přechodné úpravě finančního hospodářství
obcí, vydaných dne 26. ledna 1928, číslo
15 Sb. z. a n.
Vládní nařízení ze dne 26. ledna 1928 o vydaných vzorných pravidlech, a) o vybírání dávky z nájemného nebo z používaných místností, b) o vybírání poplatků za vpuštěni stok a potrubí domovních do obecních stok a používání těchto, c) o vybíráni vodného a d) o vybíraní obecních poplatků za odvoz popele a smetí praví, že základem pro výměrem těchto dávek je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151, zákon č. 76/27 Sb. z. a n.. ), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného na jednotlivé nájemní objekty.
Zavedení dávek těchto mělo účel při vydání zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obci, aby dostalo se obcím aspoň částečných příjmů k úhradě vydání, které obce mají se zavedením a udržováním účelných a jistě pro zdraví obyvatel účinných opatření. Vybírání dávek na základě výnosu z nájemného, nebo činžovní hodnoty z roku 1927 pro léta 1929, 1930, 1931, 1932 a další, způsobilo a způsobí v obecních pokladnách velké mezery, neboť uvolňováním dle zákona o ochraně nájemníků a možností zvyšováni činží od r. 1927 obce přicházejí o velký zdroj příjmů, kdy na druhé straně hospodářskou krisí základní daně pro vyměřování obecních přirážek stále klesají a obce přicházejí do velmi nepříjemné finanční tísně, tím více, že v důsledku velké nezaměstnanosti dělnictva kladou se na obce čím dále, tím větší požadavky. Jsou případy, kdy majitelé domů po roce 1927 pronajali byty nebo obchodní místnosti ve starých domech, jimž není možno předepsati žádnou z těchto dávek, protože vládní nařízení mluví, že jenom rok 1927 jest základem pro vyměření těchto dávek. Tímto způsobem přicházejí obce o příjmy deseti až statisícové. Avšak i majitelé domů, kteří v roce 1927 měli místnosti pronajaty a dnes těchto užívají sami, neboť hospodářskými poměry byli nuceni velké byty přeměniti na malé, musí platit na svrchu uvedených dávkách daleko více, než dostávají dnes na nájemném. Jest docela spravedlivo, jak pro majitele domu, tak nájemníky, aby všechny tyto obecní dávky byly předpisovány a vybírány na základě nájemného z předcházejícího roku tak, jak se předpisuje daň činžovní a domovní i s přirážkami.
Z toho důvodu bylo by nutno změniti vládní nařízení o vybírání těchto dávek tak, aby znělo:
»Základem pro vyměření dávek jest celoroční k vyměřeni daně činžovní přiznané a úředně upravené nájemné a činžovní hodnota místnosti, ze klére se nájemné neplatí. Obnos celoročního nájemného se vypočte podle posledního čtvrtletí činžovního roku, bezprostředně předcházejícího před obdobím, na které se činžovní daň ukládá a do kterého rok, pro který se dávka vyměřuje, spadá. U předmětu dávky pak, které vznikly teprve v roce berním podle činže, resp. činžovní hodnoty za onoho čtvrtletí, kdy se předmětné dávky počalo užívati. «
Podepsaní táži se vlády republiky Československé, zda jsou jí tyto okolnosti, při kterých obce jsou zkracovány, známy a zda hodlá vydati nová vzorná pravidla o vybírání dávek svrchu uvedených tak, aby obcím bylo v této kritické situaci aspoň částečně pomoženo?
V Praze, dne 18. listopadu 1932.
Vaněk, Solfronk,
Langr, David, Jos. Tůma, Stejskal, Lanc, Tykal,
Hynek, Bergmann, Netolický, dr Patejdl, Špatný,
Richter, Slavíček, Mikuláš, Sladký, dr Moudrý,
Malý, Bazala, Šmejcová, Zeminová.
2042/XX.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o příčinách hladovky vojína Desidera Kohlmanna z 1. roty 5. pěšího pluku na Smíchově.
Koncem října napsal vojín Kohlmann, des. od 1. roty 5. pěš. pluku, dopis veliteli pražské posádky generálu Klecandovi, ve kterém ho žádal o dovolení, podati zprávu o poměrech u l roty. Dovoleni dostal, a na to podal generálovi podrobné vylíčení poměrů. Mimo jiné upozornil i na nezákonné chování praporčíka Kučery, který si u roty zařídil obchod s uniformami a jinými součastkami výstroje a výzbroje, které patří do rotního skladiště. Vyprávěl dále, jak jmenovaný praporčík obehrává mužstvo hrou v karty a jak s mužstvem hrubě a špatně zachází. Všechny tyto okolnosti zná nejen každý voják 1. roty, ale jsou pověstné u celého pluku. Generál Klecanda odevzdal tuto stížnost pluku a zde byl Kohlmann vyslýchán. Ale pro veliký nátlak při vyšetřování báli sa svědci potvrditi Kohlmannovy údaje, a tento byl za trest potrestán samovazbou. Kohlmann odpověděl hladovkou a teprve po 6denním hladovění byl těžce sesláblý převezen do nemocnice. Praporčík Kučera byl z trestu pouze přeložen k jiné rotě.
Ptáme se pana ministra národní obrany: Dá pan ministr případ Kohlmannův správně a nestranně vyšetřiti, aniž bude na svědky vykonáván nátlak, ještě k tomu služebně?
Postará se pan ministr, aby za stížnost nebyl nikdo z vojínů trestán a aby při vyšetřování nebyl napříště na vojíny-svědky nikdy a nikde vyvíjen nátlak? Jaká opatřeni učiní pan ministr, aby se podobné případy již nikdy neopakovaly?
V Praze, dne 15. listopadu 1932.
Dvořák,
Čižinská, Hruška, Steiner, dr Stern, J. Svoboda,
Gottwald, Kopecký, Török, Novotný, Tyll, K. Pro-
cházka, Štětka, Kliment, Zápotocký, Śliwka, Babel,
Russ, Hodinová, Höhnel, Kuhn.
Původní znění ad 2042/ X.
Interpellation
des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina
und Genossen an den Minister des Innern in Angelegenheit der Beschlagnahme des im Teplitz-Schönauer Anzeiger vom 2. November 1932 zum Abdruck gebrachten Artikels unter dem Titel: »Die furchtbare Not im Erzgebirge«. »Warum fehlt es der Regierung an einer Rechtsgrundlage, wenn es sich um die Unterstützung der Notstandsgebiete des Erzgebirges handelt?«
Im Verfassungsotkroi heißt es zwar, daß alle Macht vom Volke komme und daß die Čechoslovakische Republik ein demokratischer Staat sei. Und doch beweisen die hier herrschenden ZensurVerhältnisse das Gegenteil Seit Antritt der Regierung Malypetr wird wenn möglich sogar die gegen die deutschen Zeitungen gerichtete Zensur noch verschärft und man hat den Eindruck, daß es verhindert werden soll, die Bevölkerung wahrheitsgemäß über die im Staate herrschenden Verhältnisse zu unterrichten. Diese Behauptung wird einwandfrei bewiesen durch die Wiedergabe der dem Rotstift des Zensors zum Opfer gefallenen Stelle des Atikels, welche in. diesem Teile lautete:
»Diese Stellungnahme des Gesamtministeriums und besonders der Satz, daß für die Bewilligung von Darlehen an die Gemeinden, aus staatlichen Mitteln überhaupt keine Rechtsgrundlage vorhan-
den sei, fordert zur schärfsten Kritik heraus. Ist es nicht ein himmelschreiendes Unrecht, wenn diese tschechisch-deutsche Regierung der katastrophalen Notlage im Erzgebirge gegenüber sich auf diesen Standpunkt zurückzieht, wenn man andererseits gleichzeitig nachweisen kann, daß z. B. mit einfachem Mimsterratsbeschluß dem tschechischen Jokey-Klub in Prag neuerlich ein unverzinsliches Darlehen in der Höhe von 1, 300. 000. - Kč gewährt wurde, weitere dem Verein »Millenium-Film« in Frag ein unverzinsliches Darlehen von 1, 000. 000. Kč, ferner ein Darlehen zur Sanierung der Firma Továrna na papír uč. spol. v. Slavosovcích, in der Höhe von 3, 920. 186 Kč 60 Hellern, weiters dem bekannten tschechischen Touristenklub in Prag, der sich ständig bemüht, die sudetendeutschen Fremdenverkehrsgebiele zu tschechisieren, ein unverzinsliches Darlehen im Betrage von 2, 050. 000 Kč. Hier ist nur eine kurze Auslese der gewährten Darlehen angeführt, die ohne jede Stützung in den einzelnen Staatsvoranschlägen durch einen einfachen Ministerratsbeschluß jeweils privaten tschechischen Vereinigungen gewährt werden Ganz besonders interessant ist die Bewilligung des Darlehens für den tschechischen Touristenklub, von dessen Wirken besonders die deutschen Bewohner des Riesengebirges ein Lied zu singen vermögen.
Aus dieser Gegenüberstellung geht wohl zur Genüge der Zynismus hervor, mit welchem die Regierung unter Bezugnahme auf das notleidende Erzgebirge und im besonderen Falle der Ermöglichung eines Darlehens an die Stadt Weipert zur Bekämpfung der Arbeitslosigkeit im Betrage von 1, 000. 000 Kč erklärt, daß für die Gewährung von Darlehen aus staatlichen Mitteln an die Gemeinden überhaupt keine Rechtsgrundlage vorhanden sei, während man gleichzeitig sogar für tschechische private Zwecke in großzügigster Weise über staatliche Geldmittel durch einen einfachen Ministerratsbeschluß verfügt. «
Die Unterzeichneten fragen daher an, ob der Herr Minister bereit ist, endlich alle Vorkehrungen zu treffen, daß gemäß der Verheißung des Staatspräsidenten die Freiheit des Wortes und der Presse in Zukunft auch wirklich voll verbürgt werde?
Prag, am 8. November 1932.
Ing. Kallina,
Horpynka, Dr. Hassold, Dr. Hanreich, Oehlinger, Krampe, Bobek, Scharnagl, Greif, Schubert, Matzner, Ing. Jung, Geyer, Dr. Petersilka, Fritscher, Krebs, Kasper, Köhler, Simm, Knirsch, Dr. Keibl,
Dr. Schollich.