Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedání.
2042.
Interpelace:
I. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o nedostatečné stravě a korupci u 5. pěšího pluku v Praze na Smíchově,
II. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o hrubém porušování základních občanských práv u dělostřeleckého pluku v Žilině,
III. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání a vydírání nováčků u 38. pěšího pluku v Berouně a u 42. pěšího pluku v Terezíně,
IV. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o poměrech odporujících předpisům pro stravování a pro zacházení s mužstvem instrukčního praporu v Milovicích,
V. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o srážkách ze žoldu ve prospěch »Péče o mládež« u 13. pěšího pluku v Šumperku,
VI. posl. Dvořáka a soudr. inin. národní obrany o použití aktivních důstojníků ve válce, VII. posl. Štětky a soudí. min. vnitra o nezákonném postupu policie v Košířích a o poškození hostinské živnosti, zaviněném jejím postupem, VIII. posl. Štětky a soudr. min. vnitra o fašisaci obce Zlína, IX. posl. J. Svobody a soudr. min. vnitra o případu Josefa Sedláka ze Kbel, X. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o zabavení článku » Strážná nouze v Rudohoří«, »Proč schází vládě právní podklad, když jde o podporu nouzových území v Rudohoří?«, otištěného dne 2. listopadu 1932 v časopise »Teplitz-Schönauer Anzeiger«,
XI. posl. Hrušky, Štětky, Krosnáře, Novotného a soudr. min. financí a min. spravedlností o zpronevěření sirotčích peněz státními úřady, XII. posl. Mašaty, Bečko, Polívky, dra Dolanskéého, Tauba, dra Hodiny, Ježka a druhů vládě o
událostech v Polomce na Slovensku,
XIII. posl. Bergmanna, Zeminové, Sladkého a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o složení okresních škol. výborů,
XIV. posl. Polívku, Hrušovského, Bazalu a druh o v min. věřejných práč vo věci tragického výbuchu v železiarňach v Podbrezovej,
XV. posl. J. Svobody, Štětky, Zápotockého a soudr. min, vnitra o protizákonném postupu četnictva v Berouně,
XVI. posl. Bergmanna, Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů min. financí a min. spravedlnosti o odpisu dávky z majetku a slevě dani velkostatkáři Pálffymu, XVII. posl. Richtra, Davida, dr Patejdla a druhů min. financi o poměrech v tabákové továrně ve
Svitavách,
XVIII. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. financi a obchodu o znemožňování dovozu textilních surovin, XIX. posl. Vaňka, Solfronka a druhů vládě RČS o provádění vládou vydaných pravidel o přechodné
úpravě finančního hospodářství obcí, vydaných dne 26. ledna 1928, čís. 15 Sb. z. a n,, XX. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o příčinách hladovky vojína Desidera Kohlmanna z 1. roty 5. pěšího pluku na Smíchově.
2042/I.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o nedostatečné stravě a korupci u 5. pěšího pluku v Praze na Smíchově.
Během roku 1932 bylo stravné mužstvu sníženo postupně o 50 haléřů. Od 1. X. bylo stravné znovu sníženo o 5 haléřů, takže nyní činí 4. 55 Kč denně, relulum za chléb 35 haléřů. Následkem, těchto úspor je jídelní lístek vojáků značně okleštěn a porce zmenšeny, takže mužstvo je velmi nespokojeno. Na př. před 1. říjnem mívalo mužstvo 2krát týdně bílou kávu, kakao nebo 1/2 litru mléka a k tomu buchty nebo pečivo. K večeři bývala pravidelně i vajíčka, sýr s máslem, žemle a podobně. Všechny tyto poživatiny nyní odpadly. Mužstvo dostává jedině černou kávu ještě k tomu hořkou, neboť příděl cukru, jimž se káva sladí, byl snížen z 18 kg na 7 kg pro jednu kuchyni. Mužstvo má nyní dvakrát týdně guláš, 2 krát týdně čočku s cibulkou, dále sýr (bez másla) a knaky (vuřty). Guláš bývá rozvařený, čočka nemastná (zájmena čočku nemohou již vojíni 5. pluku ani vidět), knaky často zapáchají, jako se tomu stalo na př. v polovici října.
Chleba, který má být mužstvu vydáván v pra videlném časovém období, vydává se občas o den později, čímž je mužstvo připraveno o svou dávku chleba a trpí hladem. Zejména křiklavé poměry po této stránce jsou u 3. praporu v Motole.
Rovněž korupce, protekce a přímo okrádání vojínů bují u 5. pluku netušenou měrou. U první roty se velmi často vojákům ztrácí součásti výstroje. U 2. roty jsou bohatí vojíni, kteří dovedli účelně použíti svých peněz a výsledek je ten, že takový vojín nemusí během celé vojenské služby konati strážní službu. U 3. roty dostánou se velmi lacino střelecké odznaky, nehledě k střeleckému záznamu těch, kteří si ho kupují. Jako korupčníci jsou po těchto stránkách zejména oroslulí rotmistři Švejda (Blifík) od 7. roty. Kapitola pro sebe je však štábní rotmistr Chott od 10. roty, který je několika vojínům dlužen již od března peníze zaslané z domova, které zdefraudoval.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Jaká opatření učiní pan ministr, aby stravování mužstva 5. pěš. pluku bylo ihned zlepšeno?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby korupcím, defraudacím a protekci u 5. pluku byla ihned učiněna přítrž a aby všichni vinníci byli co nejpřísněji potrestáni?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Dvořák,
Kliment, Hruška, Russ, Kubač, Török, Čižínská, Kuhn, J. Svoboda, Hodinová, Babel, Höhnel, Hádek, Juran, Štětka, Hrubý, Steiner, Tyll, Vallo, dr. Stern, Krosnář, Novotný.
2042/II.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o hrubém porušování základních občanských práv u dělostřeleckého pluku v Žilině.
Po narukování obdržel každý nováček lehkého dělostřeleckého pluku v Žilině dotazník s rozkazem co nejdříve ho odevzdat přesně vyplněný. Na prvém místě dotazníku byla otázka: V které politické straně byl jste organizován? V kterém sportovním či tělocvičném spolku jste byl členem? Kolikrát a za co jste byl trestán? Dále následovala celá řada dotazů o rodinných poměrech vlastních., o rodinných poměrech a smýšleni rodičů a sourozenců. Účel tohoto dotazování vynikne tím více, že každý z vojínů je ustavičně pozorován a zejména se pátrá, nemá-li známých ve městě. Nejvíc pány představené zajímá, kdo z nováčků je komunista.
Méně je už zajímá, že mužstvo trpí nedostatečnou a špatnou stravou. Zejména večeře jsou nedostatečné, ob den 5 dkg marmelády nebo tvarohu a denně černá káva.
Rovněž při výcviku nováčků počínají si instruktoři zcela bezohledně. Při výcviku v jízdě na koni (jízda bez sedla s rozpaženýma rukama] bylo již několik vojínů zraněno, jeden z vojínů dokonce zraněn těžce u pošlapán koněm na lebce. Přes to plukovní lékař nepovažuje odřené či spařené nohy za vadu, léčeni těchto bolestných obtíži odmítá a zejména nedává postiženým volno, potřebné k zahojení.
Srážky ze žoldu postihují nováčky netušenou měrou. Hned při prvním žoldu bylo mužstvu strženo na knoflíky k vycházkovým blůzám a uniformám, které si museli vojíni sami koupiti. Za tyto knoflíky s meči bylo jim strženo po 7. 50 Kč.
Za těchto poměrů není divu, že celá řada vojínů je na pokraji zoufalství a že hrozí jít cestou 5 vojínů starého mužstva, kteří během tohoto roku spáchali sebevraždu.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Jaká opatření učiní pan ministr, aby základní občanská práva zaručená ústavou nebyla v čsl. armádě tak křiklavým způsobem porušována, jak se to stalo v Žilině a aby pro své politické přesvědčení nebyl žádný její člen vyšetřován?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby jmenované nepřístojnosti, které dohání vojáky k sebevraždám, byly ihned odstraněny a všichni vinníci příkladně potrestáni?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Dvořák,
Hruška, Krosnář, J. Svoboda, Kopecký, Zápotocký,
Hrubý, Török, Vallo, Babel, Steiner, Tyll, Novotný,
K. Procházka, Gottwald, Hodinová, Čižínská, Russ,
Kuhn, Kliment, Hádek, Štětka.
2042/III. Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o týrání a vydírání nováčků u 38. pěšího
pluku v Berouně a u 42. pěšího pluku
v Terezíně.
Koncem října zběhli od 38. pěš. pl. v Berouně 2 nováčci, neboť nemohli snésti týrání a špatné zacházení, kterému byli ustavičně vydáni. Hlavním vinníkem je četař-aspirsut Majer z 2. roty, který na cvičišti dával jmenovaným nováčkům při každé příležitosti a mnohokrát po sobě trestný cvik »K zemi«. Rovněž ve volném čase v kasárnách je nenechal oddychnouti a dával jim půlhodiny nastupovat v různých ustrojeních. Jednoho z postižených potrestal dále tím, že mu dal 300krát opsat jména představených. Tyto tresty jsou u 38. pluku velmi rozšířené a trest 500krát opsat jména představených nebo části pušky není žádnou zvláštností.
Nováčci 42. pěš. pl. v Terezíně jsou pravidelně buzeni o hodinu dříve nežli je předepsaný budíček, platný pro celou čsl. armádu. Trest »K zemi« jest velmi rozšířen a na př. četař Vodička od 1. roty dává ho i 100krát za sebou. Podplukovník šéflékař řídí se zřetelem míti co nejméně nemocných a nemocné vojíny šmahem odesílá od prohlídky jako zdravé. Na př. tuberkulosní vojín Šubrt byl 5krát neuznán nemocným. Srážky ze žoldu a vydírání vojáků poplatky za přesčasy, propustky, dovolenky a podobně jsou u 38. pluku velmi rozšířeny. Není ještě zapomenut případ z dubna tohoto roku, kdy staré mužstvo na rozkaz praporčíka Wilhelma musilo si nechat strhnout 35 Kč na koupi hodinek pro službu. Praporčík vida nespokojenost mužstva, posílal potom velitele světnic, kteří vojákům zakazovali o tomto případu mluviti. Nyní v říjnu bylo mužstvo obšťastněno novou srážkou ze žoldu ve výši 20 Kč, prý na barvu na zem
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr národní obrany, aby jmenované nepřístojnosti u 38. a 42. pěšího pluku byly ihned odstraněny a jejich vinníci příkladně potrestáni?
Postará se pan ministr, aby zákaz srážek ze žoldu, který jeho předchůdce nebyl s to mezi svými podřízenými prosaditi, byl skutečně dodržován?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Dvořák,
Zápotocký, Russ, Hodinová, Kuhn, Čižinská,
dr Stera, J. Svoboda, Hruška, Novotný Török,
Šlíwka, Höhnel, Gottwald, Tyll, Babel, Klíment,
Hádek, štětka, Steiner, Vallo.
2042/IV.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o poměrech odporujících předpisům pro stravování a pro zacházení s mužstvem instrukčního praporu v Milovicích.
Interpelovali jsme již u ministerstva národní obrany případ hromadné otravy mužstva instrukčního praporu před více než 1/4 rokem. Od té doby opakuji se u vojáků zejména u nováčků, kteří stravě dosud nezvykli, velmi často žaludeční obtíže, po případě i vrhnuti. Mužstvo vysvětluje si tyto potíže zejména tím, že se v kuchyních útvaru mastí umělým tukem Sánou, který je ve skladišti uskladněn již několik let a je přirozeně již nepoživatelný. Rovněž po výdeji bryndzy objevily se u několika vojínů žaludeční potíže.
K této zdraví vojáků ohrožující stravě přistupuje dále hrubé zacházení s vojíny. Vojáci musejí stále zpívat bez ohledu na únavu nebo na oddych. Jakmile síla zpěvu nadřízené nespokojí, poroučí mužstvu klusat, někdy dokonce s nasazenými maskami, až se jednotliví vojíni dusí. Trest »K zemi« jest u instrukčního praporu zakázán. Místo něho užívá se trestného cviku: »Podpor ležmo za rukama, klid, vztyk!«, který při mnohonásobném opakování předči svým účinkem trest »K zemi«. Vojáci slabé tělesné konstrukce jsou po tomto trestu zcela vysíleni a mnozí ho ani do konce nevydrží.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Bude pan ministr čekati až u instrukčního praporu dojde k nové hromadné otravě, případně i smrti vojínů, anebo se ihned postará, aby příčiny žaludečních potíží mužstva byly ihned zjištěny, všechny závady (zejména používání Sany) ihned odstraněny a strava podstatné zlepšena?
Postará se pan ministr, aby jmenované a jim podobné tělesné tresty vojáků byly rozkazem pana ministra ve Věcném Věstníku M. N. O. jednou pro vždy z československé armády odstraněny?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Dvořák,
dr Stern, Kubač, Russ, Zápotocký, Krosnář, Kuhn,
Kopecký, Hruška, Höhnel, J. Svoboda, Vallo, Kli-
ment, Babel, Čižinská, Hodinová, Šlíwka, Novotný,
Štětka, Hrubý, Tyll, Steiner.
2042/ V.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o srážkách ze žoldu ve prospěch »Péče o
mládež« u 13. pěš. pluku v Šumperku.
Koncem října před výplatou žoldu konala se přednáška pro vojáky o významu péče o mládež. Po přednášce pak bez jakéhokoli ptaní strhli každému muži po 2 Kč ve prospěch této péče.
Srážky ze žoldu jsou u 13. pluku přes zákazy stále! Na př. u technické roty musí si vojíni nechávat strhnout na žárovky, kterými svítí. Když se vojíni proti tomu obrazovali, bylo jim řečeno, že jinak budou sedět ve tmě.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby peníze sražené proti právu a zákonným předpisům vojínům 13. pěš. pl., byly bezodkladně vráceny a vinníci co nejpřísněji potrestáni?
Postará se pan ministr, aby peníze stržené bezprávně vojínům technické roty byly ihned vráceny a aby byli příkladně potrestáni důstojníci správy budov, kteří tímto nezákonným způsobem poškodili mužstvo, ačkoliv starost o osvětlení a s ním spojené výdaje jsou výhradně úkolem voj. správy budov?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Dvořák,
Kopecký, Kliment, Höhnel, Hadek, Babel, Vallo, Török, dr Stern, Kuhn, Tyll, K. Procházka, Novotný, Hodinová, Hrubý, Zápotocký, Russ, Čižinská, Krosnář, J. Svoboda, Štětka.
2042/ VI.
interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o použiti aktivních důstojníků ve válce.
Velitel 10. horského praporu v Sabinově podplukovník Kozelský měl k záložním důstojníkům při manévrech řeč tohoto znění: Berte své úkoly vážné. Nejde o hračky, ale v dnešní neklidné době o věc velmi důležitou. Dejte si záležet na přesném provádění svých úkolů jako byste byli na frontě. V případě války páni aktivní důstojníci budou cvičit vojáky v zázemí a na vás záložních dů-
stojnících bude ležet všechna odpovědnost, nebol vy budete velet mužstvu na frontě. Vy budete odpovědni, když pluk utrpí ztráty, když rodiče přijdou o syna, ženy o muže a děli o svého živitele. Atd.
Nepochybujeme, že pan podplukovník tlumočí jen představy všeho aktivního důstojnictva o jeho činnosti za války. Jelikož při poukazech na vyso ke platy důstojníků, neúměrné ani zdaleka jejich výkonům, slyšíme z vysokých kruhů M. N. O. velmi často námitky, že důstojníci mají za války velkou odpovědnost a že proto už dnes jsou za ni placeni dle současných platových stupnic, žádáme jménem veřejnosti, aby v tomto směru bylo zjednáno jasno a ptáme se pana ministra:
Ztotožňuje se pan ministr s pojetím pana podplukovníka Kozelského, podle něhož za války budou aktivní důstojnici cvičit vojsko v zázemí a záložní důstojníci budau mit všechnu odpovědnost na frontě?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Dvořák,
Zápotocký, Vallo, Babel, Śliwka, Kubát, Kopecký,
Kliment, Novotný, Štětka, dr Stern, Hruška, Tyll,
Russ, Hodinová, K. Procházka, Kuhn, J. Svoboda,
Török, Steiner, Gottwald.
2042/ VII.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru vnitra
o nezákonném postupu policie v Košířích a o poškození hostinské živnosti, zaviněném jejím postupem.
Ve středu dne 9. t. m. konali divadelní ochotnici v Košířích v Lidovém domě zkoušku na divadelní představení a současně konala se zkouška dělnického hudebního odboru. Na týž večer oznámil hostinský v L. Dome v Košířích notickou v novinách radiovou hudbu ve svém lokále.
Sotva však se večerní hosté sešli a rádio bylo zapnuto, dostavil se do místnosti policejní komisař s policisty a revírním četnickým velitelem a vyhnali všechny účastníky zkoušek, jak divadelní, tak hudební i všechny hosty z místnosti, poručili vypnouti rádio a nakázali odnésti stroj, který jistá pražská firma hostinskému k reklamním účelům zapůjčila. Svůj zákrok odůvodnili policisté tím, že prý se v místnosti koná nehlásaná »přednáška«. Hostinskému pohroženo odnětím koncese, jestliže by ve vysílání rozhlasového programu pokračoval třeba i na vlastním přijímači, ačkoliv se hostinský vykázal růdně zaplacenou přihláškou a povolením na rádio.
Ptáme se pana ministra vnitra, souhlasí-li se stupidnosti svých podřízených, pokládajících radiové vysílání v hostinci za nehlášenou přednášku« jen proto, aby si našli důvod k týrání nenáviděných dělnických organisací a složek?
Je pan ministr ochoten buď okamžitě nařídit odvoláni zákazu rozhlasového přenášení pro Dělnický dům v Košířich nebo vydati stejný zákaz pro všechny hostinské místnosti bez rozdílu politické příslušnosti jich návštěvníků?
V Praze dne 12. listopadu 1932.
Štětka,
Russ, Hádek, Höhnel, Čížinská, Kliment, Gottwald, dr. Stern, Zápotocký, Babel, Kopecký, Hodinová, Hrubý, Juran, Steiner, Novotný, Sliwka, K. Procházka, Török, J. Svoboda, Kubač, Tyll, Vallo.
2042 /VIII.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru vnitra o fašisaci obce Zlína.
Městská rada ve Zlíně rozhodla, že pro příště bude rozhodovati jednotlivě a individuelně o tom, kdo se smí a kdo nesmí přistěhovati do obce Zlína ať do nájmu či do podnájmu. Tato kompetence městského zastupitelstva přesahující svévole městské rady má takovéto květy:
Dělník Karel Mejzlik bydlel ve Zlíně 9 let a pracoval jako obuvnický dělník. Před dvěma léty přesídlil do Kostelce u Zlína, poněvadž nemohl pro malý výdělek platit drahý zlínský byt. Když však před rokem zůstal zcela bez práce, zařídila si jeho žena ve Zlíně živnost - prodej ovoce, při níž jí její muž musí vypomáhat. Denně jezdili do Zlína za živobytím a nechávali doma dvě malé děti 5 a 7 leté. Jelikož na trvalo byl tento stav neudržitelný, našli si manželé ve Zlíně byt a nastěhovali se lam. Městská rada však nařizuje jim nyní vystehování do 8 dnů a opustiti území Zlína. Městská rada neříká rodině, kam se má nastehovati, ani jí k tomu neposkytuje prostředků, ale oznamuje své rozhodnutí současně policii. Dělník Mejzlík i jeho rodina jsou řádní, zachovalí lidé; jen Mejzlík dostal jediný (podmínečný!) trest 5 dnů vězení za účast na demonstraci na jaře 1932. Jak Mejzlík, tak poškozená majitelka bytu podávají stížnost okresnímu úřadu.
Ptáme se pana ministra vnitra:
Je ochoten okamžitě zastaviti fašistické řádění městské rady ve Zlíně a vykázati jí příslušné kompetenční meze, aby nepoškozovala svévolné a zlomyslně chudé lidi, rodiče malých dítek?
Je ochoten kategoricky a jasně vyhlásiti, že podobná jednání nesmí se nikdy a nikde opakovati, aby tak byl dán výstražný příklad před pronásledováním řádných a zachovalých občanů svévolí určitých kruhů?
V Praze, dne 14. listopadu 1932.
Štětka,
Kopecký, Vallo, Kubač, Babel, Gottwald, K. Procházka, Krosnář, Kuhn, Novotný, Russ, J. Svoboda, Tyll, Ślíwka, Török, Steiner, Hodinová, Hruška, Hrubý, Zápotocký, Kliment.
2042/IX.
Interpelace
poslance Josefa Svobody a soudruhů
ministrovi vnitra o případu Josefa Sedláka ze Kbel.
Dne 21. října t. r. šel Josef Sedlák, dělník bez zaměstnání, bytem ve Kbelích u Prahy, v průvodu svého příbuzného Prahou a to Jindřišskou ulici, kde právě demonstroval větši hlouček kovodělníků. Sedlák nechtěl se dostati do žádné nepříjemnosti a proto obešel kostel Sv. Jindřicha, ale sotvaže vkročil zpět do Jindřišské ulice, byl zatčen policií. Strážníci táhli pak Sedláka na policejní strážnici, při čemž jej bili pendreky přes hlavu a ruce. Strážník Josef Tůma, který se dostavil k průvodu se Sedlákem na strážnici, udeřil jej pěsti do hlavy. Jiní policisté na strážnici kapali a bili nejen Sedláka, ale i zatčené Sípá Emila a dělníka Povolného. Sedlák byl pak odveden do prvého patra, kde strážník bez čísla a čepice, sepisující s ním protokol, prohlásil: »Ty pse, kdybych měl šavli, tak bych tě probodl. Táhni si k Hakenovi, ať ti dá nažrat« Při odchodu od protokolu byl Sedlák znovu na chodbách bit a takřka s něho servány šaty. Následkem utrpěného ztýrání dosud sotva mluví.
Kolem 7. hodiny več. byl pak předveden na policejní řiditelství v Praze, vzaty mu otisky prstů, byl fotografován a propuštěn.
Ptáme se pana ministra:
Souhlasí s takovýmto zvířecím týráním dělníků, nevinných a klidných lidí, policií?
Co hodlá učiniti, aby Josefu Sedlákovi byla nahrazena hmotná i duševní škoda, kterou týráním utrpěl?
Je ochoten pan ministr zjistit a exemplárně potrestat všechny, kdož se týráni účastnili a naříditi jasně a srozumitelně všem svým podřízeným, že dělnici nesmí býti za žádných okolností biti, týráni a mučeni?
V Praze, dne 14. listopadu 1932.
J. Svoboda,
Čižinská, K. Procházka, Steiner, Kliment, Hruška,
Török, Kuhn, Gottwald, Babel, Krosnář, Vallo,
Śliwka, Novotný, dr. Stern, Hrubý, Russ, Kopecký,
Hodinová, Zápotocký, Tyll, Juran.
2042 X (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení článku »Strašná nouze v Rudohoří«, »Proč schází vládě právní podklad, když jde o podporu nouzových území v Rudohoří?«, otištěného dne 2. listopadu 1932 v časopise »Teplitz-Schönauer Anzeiger«.
V oktrojované ústavě se sice praví, že všechna moc vychází z lidu a že Československá republika jest demokratický stát. Než přece zdejší censuru poměry dokazují opak. Od nastoupení Malypetrovy vlády se censura směřující proti německým časopisům pokud možno ještě zostřuje a člověk má dojem, že se má zabrániti, aby obyvatelstvo nebylo podle pravdy poučeno o poměrech v tomto státě. Toto tvrzeni jest bezvadně dokázáno uváděním místa z tohoto článku, které se stalo oběti červené tužky censorovy a které znělo:
«Toto stanovisko vlády a zvláště věta, že pro povolování půiček obcím ze státních peněz není vůbec právního podkladu, vyzývá k nejostřejší kritice. Není-liž to křivda do nebe volající, když se tato českoněmecká vláda vůči katastrofální nouzi v Rudohoři staví na toto stanovisko, zatím co se s druhé strany zároveň dá dokázati, že se na příklad prostým usnesením ministerské rady poskytla Jockey klubu v Praze znovu bezúročná půjčka 1, 500. 000 Kč, dále spolku »Milleniový film« v Praze bezúročná půjčka 1, 000. 000 Kč, dále půjčka 3, 920. 186. 60 Kč na. sanaci firmy Továrna na papír uč. spol. v Slavošovcích, dále bezúročná půjčka 2, 050. 000 Kč známému českému klubu turistů v Praze, který se stále pokouší počeštiti sudetskoněmecké oblasti cizineckého ruchu. Zde jest uveden jen krátký výběr poskytnutých půjček, které, ač se neopírají o některý státní rozpočet, stále se poskytují soukromým českým spolkům prostým usnesením ministerské rady. Zvláště zajímavé jest povolení půjčky českému klubu turistů, o jehož působení mohli by vyprávěti zvláště němečtí obyvatelé v Krkonoších.
Z tohoto srovnání jistě dostatečně vysvitá cynismus, s nímž vláda vůči nouzi v Rudohoři a v tomto případě vůči půjčce 1, 000. 000 Kč městu Vejprtům k potírání nezaměstnanosti, prohlašuje, že pro poskytování půjček obcím ze státních peněz není vůbec právního podkladu, zatím co se zároveň prostým usnesením ministerské rady velkoryse rozhoduje o státních penězích dokonce na české soukromé účely. «
Podepsaní se tedy táži, je-li pan ministr ochoten učiniti konečné všechna opatření, aby se podle sli-
bu pana presidenta státu příště také skutečně plně zaručila svoboda slova a tisku?
V Praze dne 8. listopadu 1932.
Inž. Kallina,
Horpynka, dr Hassold, dr Hanreich, Oehlinger, Krumpe, Bobek, Scharnagl, Greif, Schubert, Matzner, inž. Jung, Geyer, dr Petersilka, Fritscher, Krebs. Kasper, Köhler, Simm, Knirsch, dr Keibl, dr Schollich.
2042/XI.
Interpelace
poslanců Hrušky, Štětky, Krosnáře,
Novotného a soudruhů
ministru financí a ministru spravedlnosti
o zpronevěření sirotčích peněz státními
úřady.
Nezletilému Františku Malivánkovi, nar. 4. X. 1911 v Medlešicích složen byl po jeho zemřelé matce do sirotčí pokladny v Chrudimi jako podíl z pozůstalosti peníz 10. 000. - Kč, který v den jeho zletilostí 7. září 1932 činil s úroky 12. 888 Kč 90 hal. Okresní soud na žádost Františka Mahvánka pod č. j. P I 36/25 14 ze dne 7. záři 1932 uložil hromadné sirotčí pokladně v Chrudimi, aby výše zmíněný peníz vyplatila.
František Malivánek je zaměstnán jako obchodní příručí v Nebušicích u Prahy v rozdělovně »Včely« č. 145 a peněz soudum k výplatě nařízených potřebuje jako kauci, nutnou pro udrženi jeho zaměstnáni v rozdělovně. Bez této kauce nemůže býti jako skladník zaměstnán a byl by propuštěn. Tuto okolnost uvedl Malivánek ve své žádosti bernímu úřadu v Chrudimi jako správci sirotčí pokladny. Berní úřad v Chrudimi však přípisem ze dne 26. října 1932 č. j. fol. 21. oznámil, že výše zmíněný peníz nelze vyplatit, poněvadž pokladní hotovost jest pouze 3. 178. 15 Kč.
Je na bíledni, že by berní úřad nikdy nebyl sáhl na sirotčí peníze, kdyby byl nedostal nařízení od nadřízené instance, a kdyby tato opět neměla směrnice od nejvyššího finančního úřadu. Tento postup je unikum v dějinách finančnictví na území tohoto státu. Vždyť si ani rakouské úřady za války netroufaly použíti přímo sirotčích peněz ke svým státním účelům a jimi vůbec disponovati bez alespoň formálního souhlasu postiženého, resp. jeho zákonného zástupce!
Vždyť zákon mluví o tom, že nezletilým osobám, které nepožívají otcovské péče, poskytuje se zvláštní ochrana! Vždyť zákon stanoví, že na sirotčí jmění kmenové smí sáhnouti jen poručník s výslovným schválením soud a jen k nákladům na sirotkovu výchovu a trvalou výživu, že jmění sirotkovo mi býti zajištěno dáním pod závěr, soupisem a odhadem. Poručník ručí pak za správu
s veškerou péči řádného a pilného hospodáře, a stejně ručí za všechna svá zavinění. Zejména nesmi jistinu, má-li býti splacena, o své moci převzíti, a i dlužník, jemuž je taková jistina vypovězena, musí na své zajištění dáti si od poručníka předložiti soudní povoleni k přijetí jistiny a nesmi se spokojiti pouhou poručníkovou kvitancí. Ve všech případech je poručník povinen vykázati kmenové jmění a dávati pravidelné účty, které pak poručenský soud musí dáti osobami v účtování a ve věci sběhlými zkoumati a po příp. opraviti. Poručnik ručí za všechno své zavinění i za nedbalost, ručí i poručenský soud, který na újmu nezletilců zanedbá svůj úřad.
Není však v berním zákoníku zmínky o povinném ručení berního úřadu, u něhož sirotčí peníze jsou uloženy, neboť za celá století nesáhl stát přímo na peníze sirotků. Teprve v současné době stává se aktuelni otázkou zajištění sirotčích peněz přímo před zásahem finančních úřadů. Jaká je to za těchto okolností ironie, mluviti o »sirotčí jistotě«, jak je to hrozné, že chudí sirotkové mají léčiti státní pokladnu, aby tato mohla udělovat miliardové dary bankám, fabrikantům a velkostatkářům, kněžím, generálům a byrokratům! Tak daleko došly poměry v tomto státě, že i sirotčí peníze jsou nejisté.
Ptáme se proto pana ministra financi:
Jak odůvodní vylíčené hrozné okolnosti?
Vydalo ministerstvo financi nebo jiný finanční úřad příslušné pokyny?
Co učiní pan ministr, aby peníze do sirotčí pokladny složené, které až dosud požívaly největší jistoty, nebyly vypláceny k jiným účelům, nežli k těm, k nimž jsou skutečné určeny?
Je pan ministr ochoten s největším urychlením zjednati nápravu a naříditi hromadné sirotci pokladně v Chrudimi, aby výše zmíněný peníz ihned vyplatila i s úroky dalšími, aby tak byla zachráněna existence sirotka?
Je pan ministr ochoten podati o případu zprávu a vysvětlení a dáti neprodleně prozkoumati stav i ostatních peněz sirotčích v pokladnách, aby nebyla otřesena důvěra nejen postižených sirotků, ale i celé veřejnosti?
Je pan ministr ochoten zavésti ihned disciplinární vyšetřování proti vedoucím hromadné sirotčí pokladny v Chrudimi, kteří uložené peníze vyplatili k jiným účelům, a nepostarali se o výplatu peněz nařízenou okresním soudem v Chrudimi?
Pana ministra spravedlnosti se tážeme:
Je ochoten naříditi okamžité zahájení trestního řízení proti defraudantům sirotčích peněz, kteří zmíněnou zpronevěru přímo nebo nepřímo zavinili?
V Praze, dne 16. listopadu 1932.
Hruška, Štětka, Krosnář, Novotný,
Kubač, dr Stern, Kliment, Čižinská, Hodinová, Kuhn,
Kopecký, Gottwald, Babel, Russ, J. Svoboda,
Török, Steiner, Vallo, K. Procházka, Tyll,
Zápotocký.
2042/XII.
Interpelace
poslance Mašaty, Bečko, Polívky, dra Do-
lanského, Tauba, dra Hodiny, Ježka
a druhů
vládě o událostech v Polomce na Slovensku.
Československá veřejnost byla vzrušena tragickou zprávou o srážce četnictva s občanstvem v Polomce, okr. Březno na Slovensku. O léto srážce bylo sděleno toto: Dne 12. listopadu 1932 měla být provedena veřejná dražba nemovitosti v Polomce, nařízená okresním soudem v Březně. Dražba nebyla však provedena následkem shluknutí lidu, kteří znemožnili její provedeni. Četnictvu bylo nařízeno zjistiti původce trestných činů a dne 14. listopadu 1932 bylo zatčeno 7 osob. Při odváděni zatčených byla četnická eskorta napadena kamením u Beňuše. Eskorta se však ubránila. Příští den uspořádala komunistická strana hromadnou výpravu do Března za účelem demonstrací a osvobození zatčených. Na cestě byl dav rozehnán, ale poraněn nebyl nikdo. Dne 16. listopadu 1932 mělo četnictvo z rozkazu úřadu zatknouti další výtržníky a předvésti do zajišťovací vazby do Brezna. V Polomce byli přepadeni ozbrojeným velkým davem a ohroženi na životech. Dav vedený organisátory obklíčil četnickou hlídku a přešel k útoku. Velitel četnického oddílu několikráte vyzval dav k rozchodu a byl přinucen až v nejkrajnější situaci k obraně výstřely. Při tom byli dva útočníci Ján Piliar Herman a Jan Pohorelec usmrceni a Jan Kotrčka lehce zraněn.
Tento případ je smutným obrazem poměrů v chudém kraji horehronském, kde bezbranného a nevyspělého lidu zmocňuje se bezohledná, krutá agitace komunistická, aby hnala tento lid ve svízelné situaci do tragického neštěstí.
Podepsáni dotazují se vlády:
1. ) Co je vládě známo o událostech v Polomce?
2. ) Je vláda ochotna urychleně vyšetřiti všechny okolnosti této události a sděliti výsledek šetření?
3. ) Je ochotna potrestati původce srážky v Polomce ?
4. ) Jaká opatření hodlá učiniti ohledně náhrady postiženým?
V Praze dne 22. listopadu 1932.
Mašata, Bečko, Polívka, dr Dolanský, Taub,
dr Hodina, Ježek,
Knotek, Navrátil, Janalík, Zeminová, dr Patejdl,
Langr, Tomášek, Klein, Pik, Zierhut, Müller, Häus-
ler, inž. Nečas, Stivín, dr Ivanka, Špaček, Gläsel,
dr Slavik, Dubický, Beran.