Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2031.

Odpovědi:

I. ministra věcí zahraničních na interp. posl. Seidla. Fr. Staňka a soudruhů o úpravě zařizovacích příspěvků (tisk 1461/XVIII),

II. min. obchodu a min. věř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Biňovce a soudruhů o zneužívání a libovolném vykládání § 18 ž. ř. z titulu t. zv. volného uvážení při udělování koncesí okresním úřadem v Kralupech n. Vlt. a zemským úřadem v Praze (tisk 1715/VI),

III. vlády na interp. posl. dra Staňka, Mašaty, Berana, dra Zadiny a druhů o těžké krisi našeho dobytkářství (tisk 1461/XV),

IV. min. soc. pere na interp. posl. Windirsche a druhů o zaplacení potravinových poukázek, vydávaných při vyživovací akci (tisk 1846/VII),

V. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o opatřeních státní lázeňské správy v Jáchymově, těžce poškozujících všechny výdělečné stavy, především majetníky lázenských domů, hostinské, výčepníky, jakož i obchod a živnosti (tisk 1878/VII),

VI. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhu o změně zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. 7. a n., s 102 (tisk 1735/VIII).

VII. min. vnitra a min. školství a národní osvěty na interp. posl. inž. Junga a druhů, že okresní hejtmani překročují svou pravomoc (tisk 1907/XXI),

VIII. min. financí na interp. posl. inž. Kalliny a druhu, že ještě nebylo upraveno osvobození od daně rentové těch cizozemských cenných papíru, které již v cizině podléhají přímé dani výnosové (tisk 1841/VI),

IX. min. vnitra na interp. posl. dra Sterna, Kopeckého, Štětky, Steinera a soudruhů o soustavné persekuci Svazu proletářských bezvěrců (tisk 1841/VIII),

X. min. zemědělství na interp. posl. Šaláta a druhů o poskytnutí půjčky obci Dětvanská Huta z vázaného vkladu pastevního společenstva tamtéž na stavbu obecního domu (tisk 1668/V),

XI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a druhů o úpravě poměrů zaměstnanců nadačního statku nejdeckého (tisk 1780/XIX),

XII. min. zemědělství na interp. posl. Šaláta a druhů v příčině spravedlivějšího zaměstnávání chudobnějšího obyvatelstva obce Hradiště, okres Lučenec, při zahrazovacích pracech na potoce Držkové (tisk 1878/X),

XIII. min. vnitra na interp. posl. Štětky, Dvořáku, Jurana a soudruhů o surovém ztýrání poslance Dvořáka četnictvem v Nýřanech (tisk 1907/IX),

XIV. min. financí na interp. posl. Husnaje a soudruhu o prodeji bezcelně osivové pšenice Obchodní jednotou hospodářských družstev na Podkarpatské Rusi (tisk 1878/XVI),

XV. mm školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o organisaci odborných živnostenských škol (tisk 1797/XIV),

XVI. min. financí na interp. posl. Oehlingera a druhů o vynesení ministerstva financí, jímž se povolují herní automaty jako automaty pro cvik ve zručnosti (tisk 658/III).

2031/I.

Odpověď

ministra zahraničních věcí

na interpelaci poslanců Františka Seidla, Františka Staňka a soudruhů

o úpravě zařizovacích příspěvků (tisk 1461/ XVIIl).

Kancelářští oficianti (a vrchní oficianti) stávají se - jak známo - po uspokojivé, nepřerušené desetileté službě, započitatelné ve vlastnosti oficianta, »pomocnými kancelářskými úředníky ve veřejnoprávním poměru«. Co do služebního poměru jsou postaveni na roveň úředníkům podléhajícím služební pragmatice. Avšak co do platového poměru jsou postaveni na roven oficiantům (a vrchním oficiantům). nacházejícím se v poměru soukromoprávním. V par. 90 vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113/26 Sb. z. a n., jsou taxativně vypočteny příslušné paragrafy tohoto nařízení. které se na ně vztahují. A zejména par. 35 citovaného vládního nařízení stanoví, že se jim zvláštním nařízením »upraví nárok na úhradu služebních výloh - zejména při úředních výkonech mimo úřad (služebních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod. ), jakož i při cestách, za něž se poskytují náhrady podle obdobných předpisů platných pro služební cesty, při přeložení, stěhování - jakož i veškeré otázky s tím souvisící. Pokud vládní nařízení... nebude vydáno, zůstávají v platnosti dosavadní předpisy. «

Z toho plynu, že předpisy o stěhovacích vylohách, k nimž v oboru služby ministerstva zahraničních věcí patří také předpis o zařizovacím příspěvku, nelze automaticky vztahovati na oficianty a vrchní oficianty, kteří se stali pomocnými kancelářskými úředníky.

V Praze, dne 21 října 1932.

Ministr zahraničních věcí: Dr. Eduard Beneš v. r.

2031/ II.

Odpověď

ministra obchodu

a ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslance Fr. Biňovce a soudruhů

o zneužívání a libovolném vykládání § 18 ž. r. z titulu t. zv. volného uvážení

při udělování koncesí okresním úřadem

v Kralupech n. Vlt. a zemským úřadem

v Praze (tisk 1715/ VI).

Případy, které interpelace uvádí jako doklad pro svá tvrzení o stranickém postupu okresního úřadu v Kralupech nad Vltavou a zemského úřadu v Praze, nejen že nedokazují jejich správnost, nýbrž naopak prokazují spíše jejich neodůvodněnost.

Žádosti o schválení Anny Růžičkové jako pachtýřky hostinské živnosti podle § 55 ž. ř. nevyhověl okresní úřad proto, že jmenovaná nepodala průkazu způsobilosti podle § 2 zákona č. 112/1927 Sb. z. a n. a také neuplatnila před vydáním rozhodnutí I. stolice žádného z osvobozovacích důvodu ve smyslu § 3 citovaného zákona, ačkoliv byla jí k tomu se strany úřadu dána příležitost. Teprve v odvolání uplatňovala Růžičková, že byla po 6 let zaměstnána jako kuchařka a číšnice v manželově živnosti. Obec. resp. živnostenské společenstvo nebyl okresní úřad před vydáním zamítavého rozhodnutí povinen podle platných předpisů slyšeti.

Žádost o schválení Václava Tomišky jako náměstka v hostinské živnosti Antonína Svobody u okresního úřadu vůbec podána nebyla, takže nemohla být ani zamítnuta.

Pokud jde o případ lékárníka Šafránka, poznamenává se především, že udělování koncese lékárnické neděje se podle ustanovení živnostenského řádu. nýbrž podle zvláštního zákona lékárnického ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. ex 1907 a jsou lékárny zařízením zdravotním. na něž dozírají politické úřady jakožto úřady zdravotní, v nejvyšší instanci ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Ve věci samé se uvádí toto:

V Kralupech nad Vltavou byla v roce 1926 povolena podle citovaného zákona lékárnického nová lékárna Ph. Mr. Františku Šafránkovi se stanovištěm na Novém náměstí. Ježto lékárna od počátku živořila z té příčiny, že v tuto část města nedosahuje dostatečný ruch, zažádal lékárnik šafránek v roce 1929 o novou koncesi se stanovištěm poblíže centra města. Žádosti jeho neměla výsledku. Proto obnovil žádost koncem roku 1930. a sice pro dům čp. 132, náležející vdově po klempíři Paloušové a položený blíže frekvenci a ruchu ve městě. V řízení o této žádosti, prováděném podle §§ 49 a 50 citovaného zákona lékárnického, doporučila obec a zemská zdravotní rada, aby žádosti bylo vyhověno Kromě toho slyšeny byly stavovské korporace lékárníků (Hlavní grémium lékárníků a Výbor kondicinujících farmaceutů), které žádost nedoporučily, a lékařská komora, která nečinila námitek. Majitel první lékárny kralupské Wurzfeld činil určité námitky. Zemský úřad po podrobném zjištění všech relevantních okolností Šafránkovi vyhověl a udělil mu koncesi pro dům čp. 132, kamž však Šafránek svoji lékárnu přestěhovati nemůže, ježto Wurzfeld zavázal si prý majitelku domu Paloušovou, že místnosti, o něž šlo, po dobu dvou let nepro-

najme. Proti udělení koncese pro dům čp. 132 Šafiánkovi podal Wuizfeld odvolání, které však ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zamitlo. O Bernardovi jest úřadům známo pouze tolik, že byl a? do své tragické smrti provisorem v lékárně Wurzfeldově.

Před udělením hostinské koncese Václavu Kostkovi bylo řádně slyšeno jak obecní zastupitelstvo, tak i společenstvo hostinských a výčepníků v Kralupech n. Vlt., takže opačné tvrzení interpelace je v rozporu se skutečností. Rozhodnutí okresního i zemského úřadu bylo vydáno po náležitém uvážení všech rozhodujících okolností, zejména té, že stanoviště Kostkova hostince je v oné části města, kde od roku 1922 nebyla udělena žádná nová hostinská koncese, ačkoliv počet obyvatelstva vzrostl v této části více ne? o 500 osob, při čemž se poznamenává, že v okolí ulice, kde je hostinec situován, vznikají celé bloky nových domu a je také několik průmyslových závodů.

Ve všech uvedených případech postupovaly kompetentní úřady v rámci platných předpisů, takže není důvodu, aby z podnětu interpelace bylo něco dále zařízeno.

V P r a z e, dne 13. října 1952.

Ministr obchodu: Dr Matoušek v. r.

Ministr veřejného zdravotnictví

a tělesné výchovy

Dr. Spina v. r.

2031/III.

Odpověď

vlády

na interpelaci posl. dra Staňka, Mašaty, Berana, dra Zadiny a druhů

o těžké krisi našeho dobytkářství (tisk 1461/XV).

Těžká kříse odbytová a cenová, která již v době podání interpelace postihovala chovatele hospodářského zvířectva stala se předmětem vážných úvah a zákroků všech úředních činitelů. Při odstraňování obtíží, vyvolaných zmíněnou křísí, nepřehlížela vládá způsoby navrhované v interpelaci, poukazuje však na obtíže, spojené s prováděním určitých zásahů. pokud tyto nebyly by v souladu s platnými obchodními smlouvami.

Za dnešního stavu jsou veškeré druhy dobytka a též význačné zvířecí výrobky v povolovacím řízení. V obchodních smlouvách bylo však nutno poskytnouti některým státům, měla-li býti s nimi smlouva vůbec uzavřena, určité kontingenty.

Je nutno uvážiti, že příčina těžké kříse cenové nespočívala pouze v dovozu dobytka z ciziny; také zmenšení kupní síly širokých vrstev lidových v důsledku menšího nebo žádného výdělku mělo nesporný vliv na tyto neblahé zjevy. Podobně i nedostatek píce, jmenovitě objemné v podzimní době roku minulého, způsobil větší odprodeje hospodářského zvířectva před zimním obdobím a větší tato nabídka působila na pokles cen.

S hlediska celně-politického byla v zájmu živočišné produkce zvýšena celní ochrana zákonem č. 85/30 Sb. z. a n., která se mění podle vývoje tuzemských cen a má určitý vliv i na ztížení dovozu z ciziny. Toho důkazem je podstatné snížení dovozu hovězího dobytka i vepřů.

Vláda hodlá revidovati vládní nařízení ze dne 15. září 1931, č. 145 Sb. z a n.. a to v tom smyslu, aby příslušná smluvní celní sazba vztahovala se pouze na bagouny (plemeno prasat mangalice), vážící nad 150 kg ž. v., pokud toho bude potřeba pro úpravu obchodních styků s Maďarskem.

Veterinární úmluvy, uzavřené v poslední době, obsahují při dovozu dobytka z ciziny opatření mnohem přísnější, než úmluvy dřívější. Veterinární prohlídky na hranicích konají se přísně a jsou nadřízenými úřady kontrolovány.

Zlevnění železničních tarifů pro dopravu dobytka ze vzdálených míst na hlavní tuzemské trhy je předmětem jednání Sleva pro přepravu pice a steliva byla povolena a to pro jižní Čechy, Slovensko a Podkarpatskou Rus, ve výši 20 % slevy normálních sazeb na dobu do 31. května 1932.

Ministerstvo železnic povolilo také tarifní slovu pro přepravu cukrovky, určené pro krmení a sušení; platnost této slevy byla původně stanovena do konce roku 1931, byla však prodloužena do 31. května 1932 a s účinností od 25. dubna rozšířena i na zásilky krmné řepy.

Změnu ve vybírání daně z masa podle §§ 8. a 9 zákona o dani z masa nelze provésti, jelikož by to bylo v rozporu s ustanovením zákona o dani z masa Okresním finančním ředitelstvím bylo však nařízeno, aby s největším urychlením vyřizovala žádosti o vrácení daně z masa.

Pokud se Kře ochrany mléčné výroby, zavedeno bylo od 1. prosince 1931 povolovací řízení na dovoz mléku a sýrů a aktivováno bylo povolovací řízení na dovoz másla z ciziny a později dán dovoz všech těchto výrobku do devisového řízení. Za těchto okolností projednává se dovoz všech mléčných výrobků v Ustřední devisové komisi a je prováděn podle skutečné potřeby.

Dovoz kasem u byl také zařazen do povolovacího řízení. Úplné zastavení dovozu mléčných výrobků není možné poněvadž by tím byly porušeny dosud platné obchodní smlouvy.

V Praze, dne 21. října 1932.

Předseda vlády Udržal v. r.

2031/IV (původní znění)

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o zaplacení potravinových poukázek.

vydávaných při vyživovací akci

(tisk 1846 VIT).

Průtah v proplácení poukázek za micko, dodávané zemědělci okresu libereckého pro děti nezaměstnaných a omezeně pracujících živitelů rodin, je způsobonán tím, že obecní úřady nepředkládají okresnímu úřadu v Liberci včas příslušných konsignací. Za akci květnovou, která se skončila dnem 5. června 1952, došly do 20. července 1932 okresnímu úřadu z 54 obci, ve kterých byla mléčná akce prováděna konsignace pouze z 21 obcí. Těmto 21 obcím byly příslušné částky poukázány okresním úřadem dne 23 červěnce 1932.

Zálohy na proplácení poukázek jsou ministerstvem sociální péče poukazovány okresním úřadem včas. Toliko proplácení poukázek z období únorového a březnového se pozdrželo až dotaci šekového učtu ústřední státní pokladny bylo poštovní spořitelně umožněno realisovati příslušné platební rozkazy ministerstvem sociální péče vydané.

Akce únorová byla okresním úřadem v Liberci proplacena dne 4 května 1932.

Ministerstvo pro zásobování lidu udělilo okresnímu úřadu ve Vrchlabí dne 5 října 1931 příspěvek Kč 7. 000- a dne 29 října 1931 další příspěvek Kč 7. 000. - na zakoupení brambory pro nezaměstnané a nemajetné osoby v tomto okrese.

Okresnímu úřadu bylo uloženo, aby za součinnosti obecních starostů a za účasti orgánů ustanoveních pro součinnost v péči o nezaměstnané rozdělil tyto příspěvky mezi obce, v nichž hospodářská tíseň doléhá na obyvatelstvo nejtíže.

Výplatu příspěvku byla vázána podmínkou že okresní úřad předloží ministerstvu podrobné zprávy jak akce tyto ve svém okrese prováděl, jakého výsledku bylo tímto docíleno a že predloží dále přesná vyúčtování povolených příspěvku doložená účty za dodané brambory a výkazy o jejich rozdělení s udaním počtu podělených osob a množství jim rozdělených brambory.

Okresní úřad ve Vrchlabí předložil vyučtování I. akce 30. listopadu 1931 a ministerstvo po přezkoušení tohoto vyúčtování poukázalo okresnímu úřadu 31. prosince 1931 příspěvek 6507. 50 Kč (pro obce Sejfy Heřmanovy 120 Kč) a poštovní spořitelna v Praze provedla tuto výplatu dne 12. února 1932.

Vyúčtování II. akce předložil okresní úřad ve Vrchlabí 22. ledna 1932 a ministerstvo pro

zásobování lidu po přezkoušení vyúčtování poukázalo okresnímu úřadu 11. března 1932 příspěvek 7. 000 Kč (pro obec Sejfy Heřmanovy 110 Kč) a poštovní spořitelna v Praze provedla tuto výplatu dne 15. března 1932

V P r a z e, dne 10 října 1932

Ministr sociální péče Dr. Czech v. r.

2031/V (původní znění).

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o opatřeních státní lázeňské správy v Jáchymově, těžce poškozujících všechny výdělečné stavy, především majetníky lázeňských domů, hostinské, výčepníky, jakož i obchod a živnosti (tisk 1878/VII).

Vládním nařízením ze dne 25. září 1924, čís. 206 Sb. z. a. n., jímž prováděn je zákon o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, které převahou nemají plniti úkoly správní byly státní lázně prohlášeny za podnik spravovaný podle zásad obchodního hospodaření. Jako ostatní podniky státní, jest i tento podnik spravován tak, aby plnil co nejdokonaleji svůj národohospodářský, případně správní úkol, dbal všeobecně uznaných záujmu veřejných a veden byl podle zásad řádného obchodníka. Z toho vyplývá, že ve výdělečném hospodaření podnik »Státní lázně«, jehož jednou složkou jsou lázně v Jáchymově, je postaven na roveň každému jinému soukromému podnikateli, má s tímto vůči státu stejná práva a povinnosti nepožívá z titulu že jde o podnik státní. žádných úlev jakéhokoliv druhu, musí jako každý jiný soukromný podnik platiti veškeré daně, dávky a poplatky.

Tvrzení v interpelaci obsažena, že z dob rakouské vlády existuje smluvena dohoda, dle které stát postará se v Jáchymově pouze o vybavení lázeňského podniku a obyvatelstvo o vybudování hotelů a lázeňských domů, o bezvadne umístění a zaopatření lázeňských hostů, neodpovídá skutečnosti. Dohoda která podniku. Státní lázně by ukládala za povinnost starati se pouze o zvelebování lázni jáchymovských, aniž by dávala možnost podnikatelského zisku vylučovala by hospodářský účel a obsah podniku obchodního, t. j. čistý výnos investovaného kapitálu

Ve své konkrétní části uvádí interpelace, že je zneužitím úřední moci, jestliže stát v dnešní

krisi není s to, aby plnil závazky převzaté a na druhé straně investuje nové miliony na obytné lázeňské stavby, tedy opíraje se o nadvládu státu, snaží se úplně zdeptati majetníky lázeňských domů, beztak těžce poškozené hospodářskou nouzí a špatnou lázeňskou návštěvou.

Těmito stavbami míněna je patrně nově provedená přístavba hotelu Miracle a nástavba prozařovacího pavilonu. Přístavbou hotelu Miracle rozmnožen byl počet pokojů o 24, zařízeno v něm lázeňské oddělení o 6 kabinách a inhalatorium z důvodu, aby v době posezonní nebylo nutno při podstatně menší frekvenci udržovati velmi nákladný provoz v lázeňské budově a pacienti měli možnost léčení mimo hlavní sezonu při značně snížené režii

Že podnik "Státní lázně" při této příležitosti musil provésti určitou kalkulaci na krytí zvýšených výdajů a přikročil v důsledku toho k rozmnožení hotelových pokojů, je zcela s hlediska obchodního samozřejmé.

Pokud jde o nástavbu prozařovacího pavilonu, byly provedeny adaptace především za tím účelem, aby bylo možno vhodně umístiti laboratoře, elektiotherapii, roentgen a vybaviti lázně jáchymovské moderními léčebnými a vyšetřovacími prostředky. Současně bylo" zařizeno 6 pokojů nových pro těžké pacienty, jichž zdravotní stav vyžaduje blízkosti ošetřujícího lékaře.

Není pravda, že při pronájmu Radium Paláce hotelu nepostupovalo a nepostupuje se podle obchodních zásad. Je pravda, že Radimu Paláce hotel po jeho zakoupení státem v r. 1922 za Kč 14, 800. 000 byl po insolvenci prvního nájemce pronajat na dobu 10 let za souhlasu vlády za roční nájemné Kč 300. 000. Nová nájemní smlouva zvyšuje nájemné od 1. ledna 1931 na částku Kč 1. 233. 263 ročně. Ve věci pravděpodobného čistého výtěžku lázeňského oddělení Radium Paláce hotelu dlužno uvésti, že podle bilance tohoto oddělení přesahuje udaná částka Kč 430. 000 daleko skutečnou hrubou tržbu tohoto oddělení, od které dlužno odečísti režijní výlohy, spojené s dodávkou thermální vody, amortisaci zařízení, nákupu materiálií a výdaje personální.

Tvrzení interpelace, že město je povinno dodávati Radium Paláce hotelu vodu potřebnou ku přípravě lázní za nízké paušalované nájemné, nutno opraviti v tom směni, že ku přípravě lázní používá se vody thermální, čerpané z dolu Svornost a dodávané státní báňskou správou jáchymovskou nájemci, který platí vodu dle skutečné potřeby zjištěné vodoměrem i s příslušnou amortisací thermálního vodovodu.

Pokud pak jde o vodu užitkovou, byt roční paušál za dodávku této vody stanoven nájemci Radium Paláce hotelu správní komisi města Jáchymova od 1. ledna 1927 na dobu trvání nájemní smlouvy o pronájmu Radium Paláce hotelu částkou Kč 20. 000. Tuto částku uvolil se nájemce zvýšiti na Kč 25. 000. a byl tento paušál správní komisí města Jáchymova v roce 1930 akceptován.

Neodpovídá skutečnosti, že nájem Radimu Paláce hotelu je nepatrný, poněvadž, jak shora podotčeno, činí ročně 1, 233. 263 Kč.

Není pravdou, že poplatníci daněmi hradí ohromné schodky státní konkurence, poněvadž státní lázně jáchymovské jsou podnikem aktivním.

Není pravda, že poplatníci daněmi hradí vázati slevu lázeňského ošetření na ubytování jeho ve státním hotelu nebo v prozařovacím pavilonu, nýbrž je pravda, že podnik Státní lázně« nehodlá poskytování slev vázati na ubytování v objektech ve vlastní režii provozováních, ačkoliv postup uvedený nebylo by lze nazvati jako nespravedlivý, vzhledem k charakteru státních lázní jako podniku. Nehledě k tomu, že podnikatel, má-li slevy povolovati, musí tyto zakalkulovati nejen na lázeňském ošetření, ale i na ostatních příjmových položkách (za ubytování, event. stravování a pod. ). Podnik »Státní lázně« udržuje a zařizuje celou řadu lázeňských zařízení ve prospěch celku, na které majitelé soukromých pensionů vůbec nepřispívají. Co se týče tvrzení, že sleva na lázeňském ošetření je vázána na ošetření lékařem podniku, nestaví se podnik státních lázní proti svobodné volbě lékaře. Správa lázní ovšem trvá na tom, aby první a poslední prohlídka dála se lékařem podniku, jednak z důvodu evidence výsledků lázeňské léčby, jednak z důvodu možného nadužívání slev na úkor podnikových příjmů, jakož i ostatních pacientů lázeňského léčení potřebných

Provádí-li státní lázeňská správa nákladnou propagaci lázní Jáchymova, prospívá nesporně k hospodářskému rozkvětu celého města, upozorňuje-li v prospektech na ubytovací možnost ve svých objektech, jedná s hlediska obchodního samozřejmě správně, neboť nemůže obstatávati zdarma propagaci konkurenčních podniku soukromých.

Při tom nevylučuje možnost společného postupu, bude-li úměrná část nákladů uhrazena soukromými účastníky.

Faktem jest. že již letos k určité spolupráci došlo a to v tom směru, že podle vzájemné dohody mezi správou lázní a místními korporacemi byl těmito vydávaný seznam hotelů, lázeňských pensionu a soukromých vil přikládán ku prospektům rozesílaným podnikem »Státní lázně«.

Pokud jde o výtku, že státní lázeňská správa zavádějíc paušalované léčení ve statuích hotelích, opomenula navázati styky s lázeňským spolkem a se spolkem majitelů domů, jakož i s lékaři usedlými v Jáchymově, podotýkám, že ve snaze vyjíti co nejvíce vstříc vrstvám lidovým v Jáchymově byla v letošní sezoně zimní zavedena paušální léčba prozatímně na zkoušku a to v objektech, podnikem ve vlastní režii vedených, po přání zástupcu soukromých podnikatelů pouze do 30. dubna t. r.

V případě, že by k zavedení paušálu léčby v budoucnosti došlo, zdůrazňuji, že neuzavírá se podnik »Státní lázně« dohodě se soukro-

mými interesenty, za současného zřetele na vlastní zájem.

Interpelace viní neprávem podnik státních lázní, že ohrožuje existenční zájmy soukromých podniků v Jáchymově. Zapomíná, že světová hospodářská krise neušetřila ani lázeňské podniky československé, z nichž zejména lázně západočeské utrpěly letos největší ztráty poklesem návštěvy cizinců. Skutečnost tuto interpelace neuvádí, hledajíc příčiny poklesu obchodních zisků ve směru nesprávném. Na celém světě je cizinecký a lázeňský ruch v příčinné souvislosti s hospodářskou situací a není správné zamlčeti okolnost tak důležitou, jako je podvázání cizineckého ruchu nutnými devisovými předpisy a z toho resultující nepříznivé důsledky pro cizinecký a lázeňský ruch Pravdou je, že soukromé podniky hotelové v Jáchymově nižšími cenami konkurovaly úspěšně podniku státnímu.

Rychlým rozvojem lázní jáchymovských vyvolaná překotná stavební spekulace přiostřila vzájemnou konkurenci soukromých podniku, která za dané hospodářské situace nemohla býti tak příznivou jako v dobách dřívějších.

Z důvodů uvedených konstatuji, že

1. podnik » Státní lázně« vždy hleděl a hleděti bude k tomu, aby učinil zadost všeobecně platným obchodním zásadám ve správě jáchymovských státních lázní se zvláštním zřetelem k objektům pronajatým.

2. Podnik » Státní lázně« je podnikem obchodním, jemuž záleží nejen na prosperitě jeho objektů vlastních, ale i na prosperitě jáchymovských lázní jako celku. Používá - li metod zlevnění pobytu pro vrstvy méně majetné, nemůže býti postup ten kvalifikován jako nekalá soutěž, ale jako sociální opatření, které veřejnost od státního podniku požaduje a které poslání podnik »Státní lázně« také plní na úkor svého obchodního zájmu.

3. Podnik jest ochoten při propagaci přihlížeti k přáním soukromých lázeňských domů. ovšem za předpokladu, že náklady s propagací spojené budou úměrně nesený soukromými interesenty.

4. Podnik je dále ochoten při příští organisaci paušálního léčení postupovati v dohodě s příslušnými korporacemi, bude-li společná akce úměrná tendenci podniku »Státní lázně« po stránce obchodní a zdravotně - sociální.

5. Podnik » Státní lázně« jako vedlejší interesent při sjednávání smluvních podmínek o výši ročního paušálu za městem Jáchymovem dodávanou užitkovou vodu nájemci Radium Paláce hotelu nemá přímého vlivu na změnu dotyčných ustanovení, vyžadujících jednání mezi oběma těmito činiteli.

V Praze, dne 4. října 1932.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr. Spina v. r

2031/ VI (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o změně zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., § 102 (tisk 1753/ VIII).

Dočasné osvobození od pozemkové daně pro pozemky, na nichž byla provedena nová hromadná osídlení, znalo před platností zákona o přímých daních jen zákonodárství maďarské a byla tudíž v této věci na území Československého státu disparita mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí a mezi ostatními zeměmi státu. Poněvadž s jedné strany držitelé pozemku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku domáhali se stejné výhody a s druhé strany nebylo dobře možno dosavadní výhody na Slovensku a Podk. Rusi unifikací zrušiti, bylo ustanovení zák. čl. VII/ 1875 o dočasném osvobození kolonií od pozemkové daně v zásadě převzato do zákona o přímých daních, zejména v uvážení, že je nutno kolonistům poskytnouti daňové výhody náhodou za značné výdaje, s nimiž bývá spojena kolonisace, prováděná téměř ve veřejném zájmu.

Po dlouhých jednáních o bližších podmínkách zmíněného osvobození, Národní shromáždění přijalo konečně znění §u 102 zák. o př. d.

Ustanovení toto vztahuje se na hromadné osídlení vůbec, nikoliv pouze na případy, kde je kolonisátorem Státní pozemkový úřad, takže provedení pozemkové reformy není tu rozhodné. Ministerstvo financí nepokládá tudíž za nutné měniti něčeho na nynějším právním stavu.

O žádostech kolonistů za dočasné osvobození od pozemkové daně, předložených zemskými finančními úřady, ministerstvo financí nemohlo dosud ve většině případů rozhodnouti, neboť bylo třeba doplňovati konané šetření.

Ježto lze předpokládati, že alespoň v převážné většině případů ukáže se nárok žadatelů za dočasné osvobození odůvodněný, svolilo ministerstvo financí vynesením z 28. března 1931, č. j. 121075/30, aby v případech, kde byla podána žádost za dočasné osvobození kolonie od daně pozemkové podle § 102 zák. o př. d., nebo kde požádá státní pozemkový úřad za celou kolonii o posečkání této daně z důvodu, že bude podána žádost za dočasné osvobození, bylo s vymáháním pozemkové daně s přirážkami za léta. která pro povolení osvobození přicházejí v úvahu, posečkáno až do vyřízení žádosti za dočasné osvobození, nejdéle však do konce roku 1932.

Jestliže tedy berní úřady v některých případech neprovedly proti kolonistum exekuce, žádané obcemi, šlo patrně o případy, na něž se vztahuje citované vynesení ministerstva fi-

nancí. Jinak jsou berní úřady již podle zákona (§ 5, odst. 3., zák. čís. 77/1927 v souvislosti s §§ 345 a 346 zák. čís,. 76/1927 Sb. z. a n. ) povinny obecní přirážky vymáhati.

Otázka statuích přídělů obcím a samosprávným svazkům vůbec je upravena zákonem č. 77/1927 ve znění zákona č. 169/1930 Sb. z. a n., který v § 9 přikazuje obcím, které v roce, předcházejícím rok berní, vybíraly více než 150% obecních přirážek, celou splatnou daň domovní v té které obci předepsanou a v § 11 ukládá zemím, aby z přídělu jim podle § 10. odst. 2. a 3. cit. zák. připadajících poskytovaly příspěvky finančně slabým obcím a okresům, bylo-li by jinak ohroženo řádné a včasné plnění úkolů těchto obcí a okresů. Poskytnutím takových příspěvků může se dostati finanční pomoci též obcím, které trpí újmu ve svém finančním hospodářství v důsledku ustanovení § 102 zák. čís. 76/1927 Sb. z. a n. o osvobození kolonistu od daně pozemkové a přirážek, pokud jinak podmínky předpisu § 11 zák. čís. 77/1927 ve znění zák. č. 169/1930 Sb. z. a n. u obcí těch jsou splněny. O příspěvcích podle cit. § 11 rozhodují ovšem zemské výbory a ministerstvu financí nepřísluší dle zákona zasahovati do jejich rozhodování. Pro poskytnutí nějakých dalších zvláštních příspěvků oněm obcím z prostředků státních není právního podkladu.

V Praze, dne 19. října 1932.

Ministr financí: Dr. Trapl v. r.

2031 /VII (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance inž. Junga a druhů,

že okresní hejtmani překračují svou pravomoc (tisk 1907 XXI).

Školní úřady jsou povinny dbáti, zda chování učitelovo není v rozporu s jeho služební přísahou a služební povinností.

Jestliže tedy okresní hejtman v okrese moravsko-třebovském jako předseda okresního školního výboru dal prostřednictvím okresního školního inspektora některým učitelům vzhledem k jejich mimoškolní činnosti upozornění, odkazující je do mezí jejich postavení a služebních povinností, šlo o výkon v rámci jeho povinností. Vylíčení případu v interpelaci neodpovídá podle výsledku konaného šetření skutečnosti.

Pokud jde o případ dvou učitelů v Opavě, nařídila zemská školní rada vyhledávání proti nim, ježto se tito účastnili jakožto vedoucí činitelé veřejných podniků spolků, jejichž činnost byla úředně zastavena. Součinnosti přednosty okresního úřadu v Opavě dožádala se proto, že skutkové okolnosti, které byly předmětem vyhledávání, týkaly se činnosti zmíněných učitelů i mimo Opavu.

Způsobem konaného vyhledávání nebyla překročena zákonná působnost politických úřadů, které k dožádání školního úřadu při něm spolupůsobily.

Není proto žádné příčiny k opatřením, která jsou v interpelaci žádána.

V Praze, dne 18. října 1932.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer v. r.

Ministr vnitra: Dr. Slávik v. r.

2031 /VIII (původní znění).

Od poved

ministra financí

na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů,

že ještě nebylo upraveno osvobozeni od

daně rentové těch cizozemských cenných

papírů, které již v cizině podléhají přímé

dani výnosové (tisk 1841/ VI).

Citované prováděcí nařízení (odst. 6, lit. b) k § 173 zák. o př. d. ) nezmiňuje se vůbec o vydání nějakého seznamu cizích cenných papírů, mluvíc pouze o vydání pokynů. V intencích ministerstva financí ovšem původně bylo vydati podobný seznam a to v širším rozsahu, nežli byl bývalý seznam rakouský, který pro praktickou potřebu neměl valného významu, neboť vykazoval úplně pouze papíry uherské, z cizích však jen ojedinělé (na příkl. Španělsko 1, Švédsko 1, Bulharsko 1, Řecko 1 atd., a to za 18 let po účinnosti zákona o osobních daních).

Úsilí ministerstva financí opatřiti spolehlivý materiál narazilo však na nepřekonatelné potíže: byly to překážky jazykové, technické (na př. obsáhlá korespondence s legacemi v cizině a poď. ), hlavně však materielně-právní. Nelze totiž přehlížeti, že při neurovnaných poměrech hospodářských - jak v dobách poválečných, tak i v přítomné době - docházelo a stále ještě dochází ku pronikavým změnám cizí daňové legislativy a kromě toho v dobách světové deprese nastává značný pohyb cenných papírů (zánik starých, vznik nových a pod. ).