Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedání.
2012.
Odpovědi:
I. ministra zemědělství na interp. posl. Šaláta a druhů o spravedlivém provedení osadnického zákona a poskytnutí horských pastvin v obci Beňuš (tisk 1878/XVIII),
II. předsedy vlády na interp. posl. Husnaje a soudruhů o násilném zalesňování pastvin firmou "Latorica" v obci Skotarské, okres Svaljava (tisk 1878/XIII),
III. min. financí na interp. posl. Remeše a soudruhů o zavedení dvojité frekvence nařízené zemským finančním ředitelstvím v Praze u finančních úřadů v Plzni, jakož i u všech finančních úřadů v Cechách mimo Prahu (tisk 1715/VII),
IV. min. školstva a národně) osvěty na interp. posl. Siváka a druhov vo veci štátnej ludovej školy v Handlovej (tisk 1693/I).
V. vlády na interp. posl. Zeminové a druhů o projevu pražského arcibiskupa dra Karla Kašpara o civilním manželském sňatku (tisk 1668/XIV),
VI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Šamalíka, dra Danka, Bezděka a druhů o jednáni řídícího učitele Karla Čapky v Molenburku, okres Boskovice, na Moravě (tisk 1668/II),
VII. min. veřejných prací na interp. posl. Bergmanna, Tučného a druhů o soudním vypovídáni z bytů ve státních domech členů družstev (tisk 1628/II),
VIII. min. financi na interp. posl. dra Ivanky, Lišky, Teplanského, dra Ravasze a druhů ve věci vidováni vysvědčení o původu zboží do Polska čsl. pohraničními celními úřady (tisk 1613/XVIII),
IX. min. zemědělství na interp. posl. Stejskala a druhů o nesprávném a nespravedlivém rozdílení podpor na Miletinsku mezi rolníky postižené živelní pohromou (tisk 1461/XIII), X. min. vnitra na interp. posl. Bečko, Bendy a soudr. o událostech odehravších se při stávce dělnictva
zaměstnaného na stavbě železnice Červená Skála-Margecany (tisk 1907/I), XI. min. národní obrany na interp. posl. Jurana a soudruhů o protizákonné domovní prohlídce
v Prostějově (tisk 1844/IV), XII min. spravedlnosti na interp. posl. Gläsela a druhů o zabavení časopisu "Deutscher Landruf v Chebu
č. 66, ze dne 11. června 1932 (tisk 1907/XVIII), XIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Krebse a druhů, že se zamýšlí zrušiti vyučováni
účetnictví na živnostenských pokračovacích školách (tisk 1846/III),
XIV. min. vnitra na interp. posl. Jurnečkové-Vorlové, V. Beneše a soudruhů o projevu pražského arcibiskupa dra Kašpara o občanském sňatku (tisk 1797/II), XV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Kopeckého a soudruhů o nucené účasti školních
dětí na všesokolském sletu (tisk 1844/V),
XVI. min. soc. péče na interp. posl. Štětky a soudruhů o sabotáži při vydávání stravovacích poukázek pro nezaměstnané ve zlínském okrese (tisk 1907/III),
XVII. min. veř. prací na interp. pod. dra Keibla a druhů o nepřístojnostech při stavbě státní silnice v soudním okrese Česká Kamenice, prováděné stavební firmou Nejedlý a Řehák v Praze (tisk 1642/VIIl),
XVIII. min. veř. prací na interp. posl. Windirsche a druhů o poškození majetníků pozemků sousedících s letištěm v Růžodole I. u Liberce (tisk 1752/V),
XIX. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o stížnostech, že orgány berních úřadů hrubě jednají s poplatníky (tisk 1753/I),
XX. min. železnic na interp. posl. Simma a druhů o naléhavé úpravě dopravních poměrů v Jablonci
n. Nisou (tisk 1753/IV), XXI. min. Školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o spolkové budově spolku
"Deutscher Schul-und Leseverein" v Husovicích, zabrané roku 1919 pro české reálné gymnasium
v Brně-Husovicích (tisk 1780/X),
XXII. min. železnic na interp. posl. Kaspera a druhů, že přednosta železniční stanice Česká Metuje bez
důvodu odmítl dvoujazyčné dělnické legitimace (tisk 1780/XIII), XXIII. min. financí na interp. posl. dra Törköly a druhů o protizákonném provádění berních exekuci
(tisk 1724/VI),
XXIV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hokkyho a druhů o maďarských odbočkách mesiánských, obchodních a průmyslových Skol ve Velké Sevluši (tisk 1724/XII),
XXV. vlády na interp. posl. Hokkyho a druhů o sabotování rozhodnutí nejvyššího správního soudu (tisk 1878/IV).
2012/I.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů
o spravedlivém provedení osadnického
zákona a poskytnutí horských pastvin
v obci Beňuš (tisk 1878/XVIII).
V interpelaci uvedeno vylíčení podstaty »Dingových« pozemků a jich užívání odpovídá v celku skutečnosti.
U některých lesních správ ještě býv. uherská vláda odejmula takovéto dingové pozemky z bezplatného užívání skupinového dělnictva u pronajala je všem obyvatelům obce, pracujícím ve státních lesích zmíněné správy.
Jsou však správy, jako právě správa Beňuš, Dobroč, Krám, kde dingové pozemky nebyly vzaty z bezplatného užívání býv. dingovníků a jsou jimi i dosud užívány bezplatně.
Tento býv. uherským režimem zaviněný a vžitý stav nemohlo ředitelství státních lesů a státků v Báňské Bystřici po převrate úplně změniti a mohlo pouze ony pozemky, které úmrtím některého uživatele se uvolnily, dáti do bezplatného užívání i jiným mladším dělníkům. Avšak i toto další rozdělovaní pozemků přestalo v roce 1926, kdy si osadníci podali přihlášky na příděl pozemku ve smyslu zákona čís. 224/1925.
Ředitelství státních lesu a statků v Báň. Bystřici nemohlo předcházeti úpravě osadnických poměrů předchozím řešením nového rozdělování dingovýcn pozemků, zvláště z toho důvodu, že ani osadnické, ani dingové pozemky nejsou mapovány, nemohou býti přesně vedeny v evidenci (na př. n dobročské správy archiv správy byl při převrate zničen) a tu jen dlouhým šetřením nutno zjišťovati, zda ten či onen pozemek je k domu patřící osadnický pozemek, či pozemek dingový, což jsou právě ony těžkosti, které nejvíce hatí urychlené uskutečnění úpravy
osadnických poměrů ve smyslu cit. zákona 224/1925. Samo jmenované ředitelství se přesvědčilo
o tom, že si byv. dingovníci v vkládají cit. zákon tak, jako by i dingové role a louky podléhaly osadnickému zákonu a domnívají se, že tyto pozemky dingové cestou tohoto zákona obdrží. To je právě příčinou nevraživosti mezi tamějšími osadníky, kteří, zejména mladší jich vrstvy, se obávají, že se jim z pozemků státních nic nedostane.
Je věcí rozhodnutí soudního, zda tento názor na dingové pozemky je správný.
Tvrzení interpelace, že by některý osadník ať mladší či starší laciněji pro stát pracoval než neosadník, neodpovídá skutečnosti, naopak dá se dokázati, že zmíněné ředitelství bylo nuceno
i z jiných krajů si opatřovati dělníky, poněvadž zdejší osadnické dělnictvo požadovalo mnohem vyšší mzdy.
Je téměř nemožné vyhověti při provádění osadnického zákona požadavku interpelace, aby erární pozemky byly rozděleny k uspokojení občanstva, poněvadž při přesném provádění zákona bude vždy dosti těch, kteří budou klásti požadavky větší, než je bude možno dle ducha zákona uspokojiti.
K tvrzení interpelace, že obec Beňuš a její osady nemají dostatečné pastvy, podotýká se, že v obvodu lesní správy Beňuš, ke které patří jmenované osady, jsou přeměněny lesní plochy značnými náklady a se. státní podporou (travná semena a umělá hnojiva) na vzorné pastvy. S přeměnou lesů na pastvu započalo ředitelství v této správě již v roku 1925 a od té doby se stále pracuje na nových přeměnách.
Pro osady, pojaté do interpelace, bylo dosud upraveno celkem 410. 3 kat. jiter pastvy vzorné a k přeměně připraveno jest asi 60 kat. jiter pro osady Beňuš a Pobišov.
Kromě vzorných zdě uvedených pastvin užívají osadníci, patřící pod správu Beňuš, i pastvy ve smyslu zákona pasienkového (číslo 43/1930 Sb. z. a n. ) a to:
pažitné pastvy (čistiny)... 24. 4 kat. jit., lesní pastvy .......2695. 5 kat. jit.,
horské pastvy.......220. 7 kat. jit.
Nutno podotknouti, že obyvatelstvo má nadměrný stav dobytka, který nemůže přezimovati a který nepřikrmuje. Pak ovšem ani existující pastviny nemohou nepřikrmovanému dobytku dáti od časného jara do pozdního podzimu zvláště v letech suchých dostatečné výživy.
Nutno dále poukázati k tomu, že obyvatelé obce Beňuš a jejích osad mají značné rozlohy luk a polí pronajaty a zakoupeny v území města Březno nad Hronom a že tam sklizenou krmí přezimovaný dobytek je pak vyháněn na pastvu, ležící v území kat. obce Beňuš, čímž samozřejmě pastva tato se přetěžuje. Je všeobecně známo, že jedno obecní území jen asi tolik pastvy může poskytnouti, kolik je třeba pro dobytek přezimovaný sklizní téhož území.
Je přirozeno a s hlediska právního řádu nutno, aby stíhány byly lesní přestupky, které páchány jsou pastvou v kulturách a v lesích přirozeným zmlazováním obnovovaných.
A právě na škodlivost pastvy v těchto lesích je lesními úřady poukazováno, ač i tak je všeobecně známo, že ani v lesích starších nemůže toulající se a kořeny poškozující dobytek prospěti úspěšnému vývinu lesního porostu.
V Praze, dne 1. října 1932.
Ministr zemědělství: Bradáč v. r.
2012/II.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Husnaje a soudruhů
o násilném zalesňování pastvin firmou
»Latorica« v obci Skotarské, okres Sval-
java (tisk 1878/ XIII).
Akciová společnost »Latorica« v Mukačevě, jako soukromá majitelka lesa, provádí zalesňování jednak v rámci úředně schváleného a pro ni závazného zalesňovacího plánu, jednak v důsledku ustanovení § 5 zák. čl. XXXI/ 1879 lesního zákona a nemůže proto býti v této činnosti rušena správními úřady. Hora Borsukov nesloužila nikdy za pastvinu. Část její v kat. území obce Skotarský byla původně porostlá starým a vysokým porostem, v němž bylo pouze trpěno přehánění dobytka. Po vytěžení tohoto porostu byly paseky zalesněny a kultury musely býti od pastvy zahájeny, poněvadž plochy ty nespadají pod účinnost zákonů pastevních, ani nejsou určeny pro pozemkovou reformu, nýbrž jde o vyslovenou absolutní lesní půdu s velmi příkrými svahy, která leží mezi kótami 1047, 1061 a 715 těsně pod státní hranicí mezi Československou republikou a Polskem. Plocha, která byla zalesňována na jaře 1932, nebyla nikdy pronajímána obci Skotarskému na pastvinu, a
při zalesňovacích pracech byli zaměstnáni výhradně občané z této obce. Přístup k zemědělským pozemkům jest umožněn všude vykázanými cestami v lese.
Ani před zahájením, ani po ukončení zalesňovacích prací občané ze Skotarského, kteří práce ty sami za mzdu konali, proti postupu firmy »Latorica« nic nenamítali; teprve z jara letošního roku došlo po komunistické agitaci k násilnému vhánění dobytka do lesních kultur a k úmyslnému jich ničení. Když dne 20. května t r. byl dobytek, občany ze Skotarského do zalesněné paseky úmyslně přihnaný, odtud lesním personálem za asistence četnické hlídky vyháněn, pokusil se dav, který se na místo shromáždil v počtu 80-100 osob, z nichž mnohé byly ozbrojeny sekerami a kamením, překážeti lesnímu personálu a zaujav hrozivé postavení, ohrožoval četnictvo, které bylo proto nuceno zakročiti a dav rozptýliti. Při zákroku nevybočilo četnictvo z mezí platných předpisů. Vývody interpelace v tomto směru jsou skreslené a zejména tvrzení, týkající se Babince Ilko Ilkohovo a Lakatoše Vasila Stefanichovo, neodpovídají skutečnosti. Osoby v interpelaci uvedené, které příštího dne hrubě napadly členy komise, vyslané na místo okresním úřadem ve Svalavě, a znova nabádaly lid k násilnostem, byly zatčeny a dodány soudu.
Z uvedeného je zřejmo, že stížnosti v interpelaci obsažené jsou zcela bezpodstatné a není proto důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.
V Praze, dne 18. října 1932.
Předseda vlády: Udržal v. r.
2012/ III.
Odpověď
ministra financí na interpelaci posl. A. Remeše a soudr.
o zavedení dvojité frekvence, nařízené zemským finančním ředitelstvím v Praze u finančních úřadů v Plzni, jakož
i u všech finančních úřadů v Čechách
mimo Prahy (tisk 1715/ VII).
Směrnice pro úpravu úředních hodin u fin. úřadů byly vydány ministerstvem financí vyneseními ze dne 27. srpna 1920. č. j. 77. 003 a ze dne 23. prosince 1920, č. j. 120 122. Ve vynesení č. 77. 003/20 bylo rozhodnutí o tom, má-li býti docházka do úřadu jednoduchá, či dvojitá. ponecháno zemským finančním úřadům, bylo však zdůrazněno, že jednoduchá docházka má býti povolena jen výjimečně ve větších městech. O těchto směrnicích byla zmínka již v odpo-
vědech na interpelaci posl. F. Seidla a soudruhů z 24. září 1931 a interpelaci téhož poslance a posl. dr. J. Mareše a soudruhu ze 6. června 1930.
Zemské finanční ředitelství v Praze nařídilo v zájmu služby dvojitou docházku do úřadu u všech mimopražských finančních úřadů z důvodů jednotnosti a snazší kontroly služby. Výjimky (kromě úřadů u nichž je služba zvláště upravena) nebyly stanoveny ani vzhledem k rozloze některých měst ani jiným okolnostem, neboť nebylo shledáno dostatek důvodů závažnějších nežli důvody služební. Těmi pak je diktována úprava úředních hodin i u jiných státních úřadů, na př. pošt, železníc atp.
Zvýšený náklad na dvojitou docházku u úřadů finanční správy v Plzni, jak jej interpelace uvádí cifrou 80. 000 Kč ročně, neodpovídá skutečnosti. Spotřeba otopného materiálu stoupla asi o 22% (333 q koksu), náklad se tedy zvýšil o cca 15. 226 Kč. Dlužno však poznamenati, že v »Rašínově domě" v Plzni jest umístěn kromě fin. úřadů též poštovní úřad. jenž úřaduje také odpoledne. Pro tento úřad je třeba v zimě udržovati topení (ústřední pro celý dům) až do večera. Průměr stanovený pro "Rašínův dům" na otopní období nebyl ani při uvedeném zvýšení nákladů překročen. Pokud jde o zvýšení nákladů osvětlovacích, bylo zjištěno zvýšení o 90%. t. j. o 2. 482. 60 Kč. Zvýšení to lze si vysvětliti prací přes čas, jež byla konána i po zavedení dvojité docházky do úřadu. Celkový vyšší výdaj u plzeňských fin. úřadů necelých 18. 000. - Kč, je plně vyvážen nejen větší výkonností a lepší jakostí práce, nýbrž i zlepšením zdravotních podmínek všech finančních státních zaměstnanců, jimž je dvojí docházkou do úřadu poskytnuta možnost poledního odpočinku.
Bylo zjištěno, že v Plzni dojíždí do fin. úřadu celkem 17 finančních zaměstnanců a to 7 dojíždí vlakem (od 10 clo 58 kin). Tito zaměstnanci dostávali se při jednoduché docházce do úřadu velmi pozdě k obědu - pokud si nebrali oběd s sebou. - Ostatních 10 zaměstnanců má domov od úřadu vzdálený nejdále 4 km. Mají však možnost používati pro dojížďku k obědu buď elektrické dráhy nebo autobusů, ale nosí si většinou obědy s sebou, tak jako činili dříve, jenomže nyní obědvají v polední přestávce.
O rozvratu rodinném jako důsledku nepřítomnosti otcovy v odpoledních hodinách doma nelze mluviti, neboť už na nepatrné výjimky mají úředníci za to možnost setkávati se s rodinou v polední přestávce a úředníci, kteří bydlí nepřiměřeně daleko (10-58 km), musí nésti sami toho důsledky. Bude-li táto přílišná vzdálenost bydliště některých zaměstanců na úkor služby neb zdraví zaměstnancova, učiní jistě zemské finanční ředitelství v Praze včas potřebné disposice personální.
Pokud interpelace uvádí, že též obchodníci a podnikatelé těžce nesou zavedení dvojité docházky u fin. úřadu, nutno k tomu odpověděti, že obchodníci v sídlech finančních úřadů musí se přizpůsobiti úřad. hodinám při obstarávání svých záležitostí u finančních úřadů, jako to činí obchodníci míst vzdálenějších.
Je jisto, že agenda finančních úřadů státních stoupá a že požadavky na finanční správu, kladené budou stále větší, kdežto rozmnožení personálu není a nebude tomuto vzestupu úměrné. Nutno proto řešiti situaci vhodnými ekonomickými opatřeními. Jedním z těchto pak bylo zavedení dvojité docházky do úřadu, jež poskytuje zaměstnanci možnost odpočinku mezi vyčerpávající prací a tím získává službě větší jeho výkonnost pracovní.
Vzhledem k tomu, že důvody v interpelaci uvedené nejsou dost závažné, nehodlám dáti zemské finanční správě v Čechách pokyn k jiné úpravě služby, než jak to pro zájem služby za nejvhodnější uznala.
V P r a z e, dne 12. října 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.
2012/IV.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca Jozefa Siváka a druhov
vo veci štátnej ľudovej školy v Handlovej (tlač 1693/I).
Stavba štátnej ľudovej školy v Handlovej bola už. prejednaná medziministerskou komisiou pre zriaďovanie a budovanie ľudových škôl na Slovensku. Nová budova pre túto štátnu ľudovú školu bude postavená nákladom štátnym; stane sa tak hneď, akonáhle bude príslušný náklad v štátnom investičnom rozpočte zabezpečený. Ministerstvo školstva a národnej osvety usiluje sa. aby holo rozpočtové zaokrytie skoro zaistené a prípravné stavebné práce urýchlené.
V P r a h e, dňa 4. októbra 1932.
Minister školstva a národnej osvety: Dr. Dérer v. r.
2012/V.
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Zeminové a druhů
o projevu pražského arcibiskupa dra
Karla Kašpara o civilním manželském
sňatku (tisk 1668/XIV).
Arcibiskup dr. Kašpar pronesl inkriminované výroky jako citáty z dopisu papeže Lva XIII. ze dne 8. února 1893 benátským biskupům a projevil tudíž v této otázce názor katolické církve na svátost manželství, normovaný can. 1094 a násl. Codicis iuris canonici.
Byly-li výroky tyto skutečně proneseny přesně tak a v té souvislosti, jak se tvrdí v interpelaci, nebylo možno zjistiti.
Dle názoru úřadů soudních nezakládá tento projev podstaty trestného činu z moci úřední činu stihatelného.
Vzhledem k uvedeným okolnostem není důvodu ani podkladu pro opatření v interpelaci žádané.
V Praze, dne 18. října 1932.
Předseda vlády: Udržal v. r.
2012/ VI.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců J. Šamalíka, dra L. Daňka, B. Bezděka a druhů
o jednání řídícího učitele Karla Čapky v Molenburku, okr. Boskovice na Moravě (tisk 1668/ II).
Řídící učitel Karel Čapka probíraje v listopadu 1931 ve 4 třídě se žáky 6. až 8. školního roku v občanské nauce a výchově heslo » Zdraví «, připojil závěrem k tomuto učivu poučení o pohlavní zdravovědě. Provedené šetření neprokázalo však, že by jeho výkladem o tomto tématu byla porušena cudnost a uraženy city dětí a rodičů.
O dalším bodu stížnosti, že při stravovací akci školních dětí byly dětem v postní den, to je v pátek, podány uzeniny, bylo zjištěno, že původně mělo býti dětem podáno kakao a koláče, což měly připraviti dívky nejvyššího ročníku s učitelkou domácích nauk. Pro nutnou změnu v rozvrhu hodin nemohl býti však tento program jídla proveden. Na popud předsedy stravovacího komitétu, starosty obce a předsedy místní školní rady, byly podány dětem místo jídla původně určeného uzeniny.
Pokud jde o jednání jmenovaného řídícího učitele při obecních volbách, je věc tato předmětem soudního řízení a po jeho ukončení bude posouzena i orgány školské správy s hlediska předpisů o disciplinární odpovědnosti učitelově.
V Praze, dne 6. října 1932.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer v. r.
2012/ VII.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Aloise Tučného a druhů
o soudním vypovídám z bytů ve státních domech členů družstev (tisk 1628/ II).
V otázce, mají - li byty ve státních obytných domech býti ponechány státním úředníkům
i tehdy, když odejdou z aktivní služby, nebo vdovám, učinilo ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 25. února 1925, č. j. 5b-1224/19. 535 ai 1925 řízeným býv. zemským správám politickým v Praze, v Brně a v Opavě, jakož i býv. vládnímu referátu pro veřejnou správu v Bratislavě a býv. civilní správě pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě, toto zásadní rozhodnutí:
» Jak ze zdejších směrnic pro zadávání bytů ve státničil domech obytných patrno, staví státní správa obytné domy v místech bytovou tísní ohrožených pro úřednictvo, jehož ubytování v dotyčném městě je pro řádný chod státní správy nezbytně nutné, tudíž pro úřednictvo vykonávající službu aktivní. Odchodem státního zaměstnance ve státních obyt. domech bydlícího, ať již pensionováním nebo odchodem dobrovolným, aneb úmrtím, pozbývá proto on či jeho rodina - s hlediska čistě fiskálního vzato - právo na byt ve státním domě činžovním. Z ohledu lidskosti nelze ovšem připustiti, aby takový úředník aneb jeho rodina byla ze státního bytu vypovězena, aniž by zmíněným bylo umožněno nalézti si přiměřený byt jiný a oni se octli při stávající nouzi bytové bez přístřeší.
Má-li se tudíž uvolniti v některém ze státních domů obytných byt následkem odchodu státního zaměstnance ze služby aktivní, aneb jeho úmrtím, jest jej nebo jeho rodinu upozorniti na nutnost vyklizení tohoto bytu v určité lhůtě a vyzvati je, aby hleděli opatřiti si byt jiný.
Tato lhůta pro vyklizení budiž v každém jednotlivém případě zvlášť stanovena po důkladné úvaze všech okolností mluvících nejen pro postiženou rodinu, ale též pro zájmy služební, jež jsou dány nutností ubytovati jiného státního zaměstnance, zejména přímého nástupce v úřadě. Při tom je zvláště přihlížeti k soukromým a rodinným poměrům vypovězeného nájemce a k místním poměrům bytovým, jakož i bráti zvláštní zřetel k rodinám s dětmi školou povinnými. V žádném případě nebudiž tato lhůta však stanovena déle jednoho roku.
Výjimečně delší ponechání bytů je závislé na zdejším schválení a mohlo by býti uděleno jen zcela mimořádně při zvláštních okolnostech, prodloužení nájmu nevyhnutelně vyžadujících.
Uvedené opatření odpadá arciť, když na byt pensionovaného, aneb zemřelého stát. zaměstnance není oprávněných žadatelů z řad aktivních státních zaměstnanců.
V takovémto případě lze rodinu pensionovaného, aneb zemřelého státního zaměstnance i nadále ponechati ve státním domě činžovním do té doby, než se o byt přihlásí aktivní státní zaměstnanec, jenž v místě vůbec nebydlí, aneb jenž má byt naprosto nevyhovující. «
Z tohoto výnosu, jenž je stále ještě v platnosti, lze seznati, že při vypovídání pensionovaných státních zaměstnanců nebo vdov po těchto zaměstnancích ze všech státních obyt. domů, tedy i z domů vystavěných z výtěžku losové akce, postupuje státní správa s největší obezřelostí a blahovůlí, po pečlivém uvážení všech okolností a svědomitém prozkoumání a porovnání rodinných a sociálních poměrů vypovězeného nájemníka s jedné strany a čekatele na byt se strany druhé.
Za nynějších, stále ještě kritických ubytovacích poměru nelze ovšem uvažovati o tom, aby tito pensisté, kteří - co do pobytu - zpravidla nejsou vázáni na určité místo - byli ponecháni ve zmíněných státních domech vůbec, t. j. bez jakéhokoliv časového omezení a aby zabírali tudíž trvale byty na úkor aktivních zaměstnanců, z nichž mnozí si trpce stěžují na to, že pro nedostatek bytů v jejich úředním působišti musí žíti odloučeně od rodiny.
Pokud jde specielně o domy vybudované z losové půjčky, bylo družstvům, obdobně jako též městům, resp. jiným upisovatelum losů, přiznáno jedině právo navrhovati nájemníky; jiné přísliby dány nebyly. Vypovězením toho kterého pensionovaného zaměstnance nebo jeho vdovy z bytu se pak dotyčný byt družstvu, jakožto takovému, neodnímá, ježto toto družstvo má vždy právo navrhnouti pro uprázdněný byt některého jiného svého člena Skutečně také družstva namnoze sama žádájí, aby tomu kterému nájemníku, jenž podle zmíněného výnosu pozbyl práva na byt, byla dána výpověď a aby tak mohla uspokojiti zase některého jiného svého člena z řad zaměstnancu aktivních. Nutno sice přiznati, že při původním obsazování státních domů dostalo se bytu též některým pensistům, ale jde tu vždy o případy zcela ojedinělé, o nichž ministerstvo veř. prací nemělo včas vědomosti a k nimž došlo tím, že upisovatele losů byty samovolně přidělili, aniž by vyčkali úředně schváleného přídělu bytu. Ministerstvo veř. prací, byvši postaveno před hotovou věc, postupovalo v takových případech vždy s největší lidskostí, neboť nechtělo poškoditi dotyčného neoprávněného nájemníka, jenž za samovolné obsazení bytu nebyl odpovědným, proto vyčkávalo s výpovědí zpravidla až do novější doby, kdy dotyčnému nájemníku jest již spíše možno nalézti jiný byt
Z vylíčeného stavu věci je patrno, že ministerstvo veř. prací přihlíží při svém rozhodování vždy k tomu, aby byly všemožné zmírněny příkrosti plynoucí ze zásady, že státní obytné domy jsou výhradně určeny k ubytování ženatých zaměstnanců aktivních.
Posléze se ještě připomíná, že k nějakému poškození vypovězených nájemníků z důvodu jimi zapravené kursovní diference losů dojíti nemůže,
ježto jsou povinni hraditi družstvu, jakožto upisovateli losů, pouze onu kvótu příslušné celkové kursovní diference připadající na jejich byt, jež odpovídá době jejich nájemního poměru, nikoli však diferenci celou, a ježto případně přeplacenou částku jim nahradí nový nájemník.
V Praze, dne 2. října 1932.
Ministr veřejných prací: Ing. Dostálek v. r.
2012/VIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci posl. dra Ivanky, Lišky, Teplanského, dra Ravasze a druhů
ve věci vidování vysvědčení o původu zboží do Polska čsl. pohraničními celními úřady (tisk 1613/XVIII).
Po podrobném projednání věci s příslušnými resorty dal jsem koncem září t. r. celním úřadům zmocnění, aby pro zboží vyvážené do Polska vydávaly k žádostem vývozců osvědčení o československém původu zboží. Zmocnění to obdržely všechny železniční a přístavní celní úřady zřízené na hranici, jakož i všechny celní úřady vnitrozemské. Mohou podle něho vydávati osvědčení pro zboží vyvážené do Polska nejen ve všech případech, v nichž bylo již pro tu kterou vývozní zásilku osvědčení o původu vydáno příslušnou obchodní a živnostenskou komorou, nýbrž i v oněch případech, kdy buď jiné věrohodné doklady, buď jejich vlastní znalosti a zkušenosti neponechají je v pochybnostech o československém původu zboží.
Mohu tudíž prohlásiti, že toto opatření učiněné v zájmu našeho vývozu vyhovuje v podstatě požadavku v interpelaci vyslovenému, ba v určitých směrech jde dále než tento požadavek.
V Praze, dne 5. října 1932.
Ministr financí: Dr Trapl v. r.
2012/IX.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Stejskala a druhů