Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedání.
2011.
Interpelace:
I. posl. Špatného, Hatiny a druhů min. soc. péče a min. vnitra o nesprávné praxi při vymáhání ošetřovného ve veřejných nemocnicích za léčení rodinných příslušníků pojištěnců dle zák. č. 221/24 ve znění zák. 184/28,
II. posl. Špatného, Hatiny a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a min. školství a národní osvěty o neprovádění zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. z. a n., o výkonu lékařské praxe,
III. posl. Špatného, Hatiny a druhů min. spravedlnosti o nevydání vládního nařízení ve smyslu §§ 202 a 218 o stanovení odměn předsedů a náměstků rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů a soudců vrchního pojišťovacího soudu,
IV. posl. Remeše a soudr. min. financí o poškozování držitelů slosovatelných zástavních listů peněžními ústavy, k vydávání zúročitelných zástavních listů oprávněnými,
V. posl. Remeše a soudr. min. financí o praxi při provádění zákona o 1/2 % Paušálním poplatku ze služebních smluv, dále o domovní dani z farních a klášterních budov a o státním příspěvku ke kongrui,
VI. posl. Siváka a druhov min. soc. pečlivosti vo veci produktívnej pečlivosti o nezamestnaných a štátnej stravovacej akcie,
VII. posl. Hampla, Nového, Chalupníka, Bečko a soudr. min. obchodu a min. vnitra o poměrech u firmy Akc. spol. Walter, továrna na automobily v Jinonicích a firmy inž. Pod-
hajský v Hostivaři,
VIII. posl. Jurana a soudr. min. vnitra o korupčním a protekčním hospodářství u velitelství sboru uniformované bezpečnostní stráže policejního ředitelství v Brně,
IX. posl. Mikuláše, Hynka, Zeminové, dra Patejdla, Tykala a druhů vládě republiky Československé o poměrech našeho zemědělství a naléhavé potřebě takových opatření, aby zajištěny byly rentabilní ceny za zemědělské produkty a aby dosažena byla cenová rovnováha,
X. posl. dra Patejdla a druhů min. financí o pití denaturovaného lihu v Podkarpatské Rusi, XI. posl. dra Bachera a druhů min. spravedlnosti o reformě práva o dílčích dluhopisech,
XII. posl. Köhlera a druhů min. vnitra, že policejní úřady činí překážky podnikům mládeže, povoleným stanovami,
XIII. posl. Oehlingera a druhů min. vnitra o postupu poličského okresního úřadu vůči veřejným schůzím křestansko-sociální strany lidové,
XIV. posl. Zeminové, Tučného, dra Patejdla, dra Moudrého a druhů min. vnitra, sociální peče a spravedlnosti o nesprávném zasahování státní autority a administrativy do sociálních
sporů dělnictva v továrnách Walter v Jinonicích a Podhajský v Hostivaři,
XV. posl. Hokkyho a druhov min. školstva a nár. osvěty o vysťahovaní internátu, umiesteného v štátnom reálnom gymnáziu v Berehove,
XVI. posl. Hadka, Jurana a soudr. min. spravedlnosti, min. vnitra a min. financí o nezákonitém úřadování u berní správy v Pulsarech,
XVII. posl. dra Keibla a druhů min. financí o nesnesitelném vymáhání daní v severních Čechách.
2011/I.
Interpelace
poslanců Emila Špatného, Aloise Hatiny a druhů
ministru sociální péče a ministru vnitra
o nesprávné praksi při vymáhání ošetřovného ve veřejných nemocnicích za léčení rodinných příslušníků pojištěnců dle zákona č. 221/1924 ve znění zákona
č. 184/28.
Nejvyšší soud v Brně vydal dne 2. října 1931 pod č. R I 580/31 rozhodnutí, v němž se praví, že nahradila-li nemocenská pojišťovna část nákladů spojených s nemocničním ošetřováním příslušníka pojištěncovy rodiny, je nemocnice oprávněna domáhati se náhrady zbytku nemocničních nákladů na tom, kdo jest dle zákona povinen pečovati o ošetřovanou osobu.
Dále citovaný judikát uvádí, že nelze oduznati všeobecné veřejné nemocnici právo domáhati se náhrady nákladů za léčení a ošetřování příslušníka pojištěncovy rodiny na těch, kdož jsou povinni poskytovati ošetřované! výživu, v souzeném případe na žalovaném manželi, ošetřovaná, jenž podle § 91 občanského zákona v mezích své majetnosti a výdělečné mohoucnosti jest povinen manželce poskytovati slušnou výživu, tudíž i léčeni.
Zemský úřad, v Praze, oběžníkem zaslaným všem okresním úradům, jakož i magistrátu hl. m. Prahy ze dne 14. července 1932, č. 175. 566 ai 1932/13-789/32 však intimoval toto:
Některé nemocenské pojišťovny a i politické úřady zastávají v konkrétních případech názor, že při léčení příslušníků pojištěnců nemocenských
pojišťoven, zařízeném podle § 150 zákona čís. 221 Sb. z. a n. z roku 1924 ve znění novely čís., 184 Sb. z. a n. z roku 1928 ve veřejných léčebných ústavech, nejsou pojištěnci nemocenských pojišťoven povinni platiti rozdíl léčebného mezi léčební taxou veřejného léčebného ústavu a částkou, kterou podle § 150 cit. zákona povinna jest k částečné úhradě léčebných nákladů platiti nemocenská pojišťovna.
Podle výnosu ministerstva sociální péče ze dne 12. března 1932 čís. 2884/1V-2/32 upozorňují politické úřady I. stolice na to, že nejvyšší soud v Brně přijmu! ve svém nálezu ze dne 2. října 1931, čís. R-I-580/31 s. sbírky Vážného 11. 046 zásadu, že zmíněný rozdíl léčebného má nahraditi bud sám pojištěnec, jde-li o osobu, vůči které má zákonnou povinnost alimentační, buď příslušník rodiny sám, jestliže nemá vůči pojištěnci zákonných nároků alimentačních.
O tom buďtež vyrozuměny nemocenské pojišťovny a veř. léčebné ústavy tamního obvodu. «
Při porovnání obsahu judikátu a citovaného oběžníku jest zřejmo, že ministerstvo sociální péče nesprávně judikát si vyložilo, neboť v něm výslovně jest uvedeno, že doplatek na ošetřovném mezi příspěvkem nemocenské pojišťovny a ošetřovným může býti žádán na těch příslušnících rodiny, kteří jsou povinni poskytovati ošetřovanci výživu, avšak podle § 91 občanského zákona v mezích své majetkové a výdělečné mohoucnosti. Nedá se tudíž zajisté tvrditi paušálně, že zmíněný rozdíl léčebného má hraditi buď sám pojištěnec, nebo příslušník rodiny, jak to uvádí cit. výnos zemského úřadu v Praze, neboť prakticky situace jest taková, že na př. dělník, jehož Příjem měsíční činí 300 až 500 Kč a který má četnou rodinu, doplatek léčebného v částce několika set až tisíci Kč prostě platiti nemůže. Jest tedy zřejmo, že v takových případech vymáhání rozdílu na léčebném ohrožuje existence, rodin, neodpovídá majetnosti a výdělečné mohoucnosti a že prakse, která byla nařízena zemským úřadem v Praze na podkladě výnosu ministerstva soc. péče ze dne 12. března 1932, č. 2884/IV-2/32
úplně odporuje rozhodnutí nejvyššího soudu a také platnému občanskému zákonu.
V zájmu sociální spravedlnosti se proto podepsaní táží:
1. Jest ochoten pan ministr sociální péče zrušiti výnos ministerstva sociální péče ze dne 12. března 1932, č. 2884/IV-2/32 a vydati nový výnos v téže záležitosti odpovídající rozhodnuti Nejvyššího soudu ze dne 2. října 1931, č. R-I-580/31?
2. Jest ochoten pan ministr vnitra dáti zemskému úřadu v Praze příkaz, aby odvolal výnos ze dne 14. července 1932, č. 175. 566 ai 1932/13789/32 a nahradil jej jiným, dle něhož by cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vykládáno tak, že pojištěnec, případně rodinný příslušník pojištěnce, dle zákona č. 221/1924 ve zněni zákona č. 184/1928 může býti nucen k úhradě rozdílu ošetřovného v. v. nemocnice mezi příspěvkem nemocenské pojišťovny a sazbou jen v mezích své majetnosti a výdělečné mohoucnosti?
V Praze dne 17. října 1932.
Špatný, Hatina,
dr. Patejdl, Stejskal, Tykal, Bergmann, Richter,
Lanc, dr. Moudrý, Inž. Záhorský, Bazala, David,
dr. Stránský, Netolický, Solfronk, Jos. Tůma,
Sladký, Mikuláš, Šmelcová, Tučný, Malý.
2011/II.
Interpelace
poslanců E. Špatného, A. Hatiny a druhů
ministru veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy a ministru školství a národní osvěty
o neprovádění zákona ze dne 28. června
1929, č. 114 Sb. z. a n., o výkonu
lékařské prakse.
Pod čís. 114 Sb. z. a n. z r. 1929 uveřejněn byl zákon ze dne 28. června 1929 o výkonu lékařské prakse. Ačkoliv však od té doby uplynula doba 3 1/4 roku, do dnešního dne interesovaná ministerstva, t. j. ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a ministerstvo školství a národní osvěty, v dohodě se zúčastněnými ministry, neučinila ničeho za tím účelem, aby zákon uveden byl v platnost. Nebyly vydány ani instrukce k provádění zákona, a ze slíbených vládních nařízení bylo vydáno jediné.
Nebyla vydána tato vládni nařízení:
k § 2, odst. 2, kde se slibuje, že vládním nařízením budou vydány předpisy o nostrifikaci
cizozemských lékařských diplomů, o nejvyšším přípustném počtu těchto nostrifikací, jakož i o reversech, jimiž se zříkají práva vykonávati lékařskou praksi cizí státní příslušníci, studující na zdejších universitách;
k § 8, odst. 2, kterým se určí, za jakých podmínek může se povoliti lékaři pravidelná ordinace na několika místech;
k § 14, odst. l, kterým má býti určeno, jak a komu mají se činiti upozorňování na zdravotní závady, na které má upozorňovati každý lékař;
k § 14, odst. 2, podle kterého podrobnými předpisy má býti určeno, jak lékaři mají spolupůsobiti při sbírání materiálu v oboru zdravotní statistiky.
Poněvadž zúčastněná ministerstva nevydala instrukce k provádění zákona, není také provedeno ustanovení § 10, odst. 2, podle kterého v místech, kde bydlí větší počet lékařů, praksi konajících, může příslušný zemský úřad, aby zabezpečeno bylo poskytováni první pomoci v každé době, zejména v době noční, o nedělích a dnech svátečních (památných), nařiditi, aby měl vždy jeden, nebo dle potřeby i několik lékařů pohotovost a určiti po dobrém zdání lékařské komory všechny podrobnosti.
Z uvedeného jest zřějmo, že fakticky zákon
o výkonu lékařské prakse, od kterého slibovala si celá československá veřejnost značné zlepšení lékařské služby ve státě a tím i zlepšení zdravotních poměrů, není prováděn a že ani úřady, které mají prováděti onu část zákona, jež vstoupila v platnost bez vládního nařízení, nemají žádných směrnic, jak při provádění zákona mají postupovat.
Zvláště upozorňuji interpelanti na § 10, odst. 2 zákona, neboť jest nezbytně nutné v zájmu veřejného zdraví, aby zemské úřady dostaly instrukce, podle kterých by ve všech místech provedeno bylo rayonovánl lékařských obvodů pro první pomoc, jakož i vše potřebné další zařízeno tak, aby v každé době, zejména v době noční a o nedělích a dnech svátečních (památných) byla zabezpečena všem občanům první pomoc.
Avšak i vydání vládních nařízení jest velmi nutným; zvláště upozorňujeme na slibovaná vládní nařízení k § 2, odst. 2, pokud se týká nostrifikace cizozemských lékařských diplomů, jakož
i reversů, jimiž se zříkají práva, vykonávati lékařskou praksi cizí státní příslušnici, studující na zdejších universitách.
Nevydáni směrnic k provádění zákona, jakož i nevydání zákonem slíbených vládních nařízeni i z důvodů formálních jest věci, nad kterou se nutno pozastaviti. Není myslitelno, aby Národní shromážděni odhlasovalo zákon, který ani po době 3 1/4 roku není uveden v život.
Táží se proto podepsaní:
1. Proč nebyly vydány směrnice politickým úřadům k provádění zákona o výkonu lékařské prakse?
2. Proč nebyla vydána vládní nařízení k S 2, odst. 2, k § 8, odst. 2, k § 14, odst. 1 a k § 15, odst. 2?
3. Jsou ochotni páni ministři zaříditi, aby směrnice k prováděni zákona, zvlášť k § 10, odst. 2, byly vydány a jsou ochotni zaříditi, aby nevydaná vládní nařízení byla co nejdříve ministerské radě k schválení předložena?
V Praze dne 20. října 1932.
špatný, Hatina,
Hynek, Mikuláš, Tučný, Fiala, Stejskal, Inž. Zahorský, Bergmann, dr. Moudrý, Richter, Sladký, Šmejcová, Solfronk, Vaněk, Lanc, Malý, Bazala, Netolický, David, Jos. Tůma, dr. Stránský, dr. Patejdl.
2011/III.
Interpelace
poslanců E. Špatného, A. Hatiny a druhů
ministru spravedlnosti
o nevydáni vládního nařízení ve smyslu §§ 202 a 218 o stanoveni odměn předsedů a náměstků rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů a soudců vrchního pojišťovacího soudu.
Vládním nařízením ze dne 28. prosince 1928, i. 213 Sb. z. a n. vydány byly ve smyslu ustanovení §§ 236 a 298 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., p pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., podrobné předpisy o službě rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, soudů pojišťovacích a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i byl opraven jejich jednací řád.
Tímto, vládním nařízením uvedeny v život soudy, rozhodující onárocích z citovaného zákona plynoucích: pojišťovacímu soudu a vrchnímu pojišťovacímu soudu pak bylo určeno rozhodovati také o nárocích dle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ze dne 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n.: pojišťovacímu soudu pak též o sporech mezí v. v. nemocnicemi a léčebným fondem veřejných zaměstnanců ve smyslu ust. § 42 zákona, 221/25.
Jak známo, soudnictví toto uvedeno bylo v život teprve po několika letech ode dne, kdy
zákony ty, zvláště zákon č. 221/24 ve znění zákona 184/28 vstoupil v platnost, takže soudy zavaleny byly v pravém slova smyslu prací. Ani průběhem pozdější doby, ani nyní nemají pojišťovací soudy málo práce, ježto roste počet případů, týkajících se pojištění starobního a invalidního, jakož i pojištění pensijního.
Největší část této práce museli absolvovat soudcově, předsedové a náměstkové předsedů rozhodčích soudů, soudů pojišťovacích, jakož i soudcové vrchního pojišťovacího soudu.
Ačkoliv uvedené soudy fungují skoro již 4 léta, do dnešního dne nebylo vydáno nařízení slibované paragrafem 202 a 218 p. z., kterými mají býti stanoveny odměny soudců.
Ústřední sociální pojišťovna, aby aspoň částečně odstranila tento stav, dala v souhlasu s ministerstvem spravedlnosti pokyn nemocenským pojišťovnám ze dne 9. prosince 1930, aby s platností od 1. ledna 1929 - vzhledem k tomu, že náklady spojené se zřízením a činností rozhočích soudů nemocenských pojišťoven hradí nemocenské pojišťovny - vyřešily otázku odměn zálohami.
Jestliže předsedové a náměstkové předsedů rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven odměňováni jsou provisorně zálohami za svoji práci, soudcové pracující u pojišťovacích soudů a vrchních pojišťovacích soudů nedostávají za svoji práci žádných odměn.
Domníváme se, že tento stav jest nemožný a odporující zásadě, že každý jest hoden své mzdy. Považujeme za samozřejmou povinnost státní správy, aby soudcům, kteří museli a musejí doposavad zpracovávati veliká množství materiálu a kteří fakticky tvoří judikaturu soc. pojištění v našem státě, dostalo se odměny, na kterou mají právo. Tím důrazněji nutno, aby jim bylo vyhověno, ježto ode dne, kdy sociálně pojišťovací zákonodárství bylo uvedeno v činnost, uplynula již skoro 4 léta.
Táží se proto podepsaní:
1. Proč nebyla dosud vydána vládní nařízeni určující odměny soudců u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů u vrchního pojišťovacího soudu?
2. Jest ochoten pan ministr spravedlnosti co nejdříve připraviti a vládě předložiti k schválení vládní nařízení, kterým byly stanoveny odměny předsedů a náměstků předsedů rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů, jakož i soudců vrchního pojišťovacího soudu?
V Praze dne 20. října 1932.
Spatný, Hatina,
dr. Patejdl, Sladký, Solfronk, Vaněk, Lanc, Malý,
Bazala, Richter, Bergmann, Netolický, Mikuláš,
David, taž. Záhorský, dr. Moudrý, Jos. Tůma,
Fiala, Tučný, Hynek, Stejskal.
2011 IV.
Interpelace
poslance Ant. Remeše a soudruhů ministru financí
o poškozování držitelů slosovatelných zástavních listů peněžními ústavy, k vydávání zúročitelných zástavních listů oprávněnými.
Peněžní ústavy státem k tomu oprávněné získávají hotovosti tím, že vydávají zúročitelné zástavní listy. Určuje se při tom doba, kdy se za vrácený zástavní list vyplácí nominale (jmenovitá hodnota) držiteli. Do doby splatnosti zúrokuje se zástavní list tím způsobem, že se vyplácí úrok v určitých lhůtách na kupony k zástavnímu listu připojené. Doba splatnosti jmenovité hodnoty zástavních listů určuje se dvojím způsobem: bud jest určen přesný kalendářní den splatnosti anebo se určuje losováním toho kterého zástavního listu, označeného číslem. Majitel zástavního listu, jehož splatnost jest stanovena určitým kalendářním dnem, může mít snadno v evidenci tuto dobu splatnosti. Nastaneli takový den, může předložit zástavní list k výplatě a nepozbývá úroků.
Jinak jest tomu však při zástavních listech slosovatelných. Tu musel by majitel takových cenných papírů pečlivě sledovat výsledek každého slosování, zjišťovat, byl-li snad jeho zástavní list vylosován a pak jej předložit k výplatě. Není však tak jednoduché zjišťovat tyto okolnosti. Vždyť ústavy vydávající zástavní listy otiskují seznam vylosovaných papírů jen v úředních listech, jejichž obsah široké vrstvy občanstva nesleduji.
Tak se velmi často stává, že majitel vylosovaného zástavního listu neví o splatnosti svého cenného papíru, nepředloží jej k výplatě a ztrácí tím úroky ze svého majetku. Kdyby si vybral včas peníze za vylosovaný zástavní list, mohl by jich použíti jiným způsobem, ať už v obchodu, uložením v peněžním ústavu a pod.
Peněžní ústavy vydávající zástavní listy velmi mnoho bezdůvodně získávají z tohoto nedopatření majitelů cenných papírů. Místo, aby peníze vyplatily, používají jich dále. Používají bezúročně kapitálu od doby vylosování. Jest pochopitelně, že takovým způsobem docílený zisk dosahuje během let ohromné sumy. Mohlo by se sice namítnouti, že ztrátu držitelům zástavních listů takto vzniklou zavinují si oni sami, ale nemůže přece přehlédnutí majitele vésti k tomu. aby ústavy vydávající zástavní listy zvětšovaly své zisky takovým nespravedlivým způsobem.
Podepsaní soudí, že by bylo spravedlivé a správné, aby kapitály připadnuvší na nevyzvednuté vylosované zástavní listy byly příslušnými ústavy ukládány u peněžního ústavu sirotčí ji-
stoty požívajícího a odtud aby byla přísluSná částka i s přirostlými úroky vlastníku později předloženého zástavního listu vyplacena. Ostatně i ústav vydávající zástavní listy mohl by snad sám kapitálu na vylosované cenné papíry připadajícího používati, musel by jej však zúrokovati stejným způsobem jako zúročí vklady u. něho učiněné a vyplatiti vše po srážce obvyklého poplatku za uschování.
Majitelé včas k výplatě nepředložených zástavních listů jsou poškozováni i jiným způsobem. Přes to, že jsou zástavní listy taženy, jsou dále vypláceny úroky na kupony připadající. Když pak majitel předloží zástavní list k výplatě, jsou mu ony úroky strhávány z jmenovitě hodnoty, takže dostává mnohem méně než předpokladal. Rozdíl totiž tvoří onen nespravedlivý zisk peněžního ústavu zástavní listy vydávajícího.
Podepsaní se táží:
1. Jest panu ministrovi tento nespravedlivý a držitele zástavních listů poškozující postup peněžních ústavů znám?
2. Co hodlá pan ministr zaříditi, aby peněžním ústavům nedostávalo se z tohoto titulu nezasloužených zisků na úkor držitelů slosovaných zástavních listů proti právu a slušnosti?
V Praze dne 20. října 1932.
Remeš,
Pik, dr. Mareš, Inž. Nečas, Polach, Stivin, Jaroš,
Vácha, dr. Markovič, Srba, Bečko, Seidl, Prokeš.
Jaša, Hummelhans, Chalupnik, Staněk, Blíňovec,
Neumeister, Jurnečková-Vorlová, Klein, Nový.
201 l/V.
Interpelace
poslance Ant. Remeše a soudruhů ministru financí
o praksi při provádění zákona o 1/2% paušálním poplatku ze služebních smluv, dále o domovní dani z farních a klášterních budov a o státním příspěvku ke kongrui.
1. Zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 295 Sb. z. a n. zaveden byl paušální poplatek 1/2% ze služebních smluv, který povinni jsou zapravpvati všichni soukromí úředníci i zejména ti, kteří konají služby duchovní. Poplatek tento zavoděn byl na místě dosud platně saz. poli '86/40 lit. a) žák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89 ř. z., dle něhož listina o propůjčení místa služebního ve vyšších službách podléhá poplatku dle stup. III. Za Rakouska řimsko-katoličtí biskupově dbali, aby stát přišel ke svému. Každý čtvrt roku oznamovali
jmenování neb povýšení kněží své diecésc bernímu úřadu za účelem vyměřeni poplatku. Po uvedeni cit. zákona v život je však jinak. Paušál tento platí za své zaměstnance církve československá, českobratrská i židovská. Jen církev římsko-katolická toto placení odmítá, čímž stát je poškozován o značně sumy ročně. V srpnu 1926 uveřejněn byl ve Večerníku Práva Lidu« obšírný článek, kde byl upozorněn pan arcibiskup pražský, jak má paušální poplatek vypočísti a platit a jak má revisní odbor ministerstva financí tohoto velikého poplatníka kontrolovat. Tato zpráva zůstala u finančních úřadů bez povšimnutí. Zákon platí již 11 let, fímsko-katoličtí kněží se mu však dosud nepodrobili k nesmírné škodě státu.
2. Dle § 126 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. jsou trvale od daně domovní osvobozeny budovy a jich části sloužící za úřadovny osob, jež jsou pověřeny duchovní správou společností náboženských státem uznaných nebo vedením matrik. Jelikož farní budovy neslouží cele za úřadovny, nýbrž též za byt faráře, jsou od daně osvobozeny jen úřadovny, byt farářův podléhá dani. Tato prakse jest v platnosti u far evangelických i u obytných budov modliteben židovských. Jen katolické fary jsou celé od daně osvobozeny proti znění zákona. Následkem toho neplatí přirážky obecní, okresní a zemské. Z hodnoty farních budov, pokud podléhají dani, měl býti předepsán ekvivalent poplatkový od 1. ledna 1927, což se ku škodě státu nestalo.
3. Kláštery nejsou dle zákona (cit. zák. § 126-131) od daně domovní osvobozeny. Snad zákon na ně zapomněl. Nicméně se nepředepisuje daň domovní, přirážky samosprávně ani ekvivalent poplatkový. Finanční ředitelství z hodnoty budov ekvivalent neměří, ač tak mělo činiti od 1. ledna 1927. Tím trpí stát i samospráva.
4. Dle zákona o kongrui jest pro výši státního příspěvku rozhodným skutečný výnos fary, tedy nájemné z pozemků, ev. jich nájemní hodnota. Jak je podepsaným známo, domáhají se záiemníci. aby rozhodným byl katastrální výnos, jenž nečiní ani jednu desetinu skutečného výnosu. Za tím účelem podnikány jsou u referentů zákroky a jest na ně působeno, aby zákon vykládali ku škodě státu.
Podepsaní se táží:
1. Jsou panu ministrovi financí tyto případy briskovánf platných zákonů republiky známy?
2. Co hodlá pan ministr financí učiniti, aby tento nešvar byl odstraněn a zákonům zjednána platnost?
V Praze dne 2d. října 1932.
Remeš,
Plk, dr. Mareš, Inž. Nečas, Stivin, Polach, Vácha,
Neumeister, Jurnečková-Vorlová, Staněk, Seidl,
Jaša, Bečko, Prokeš, Chalupník, dr. Markovič,
Biňovec, Srba, Chalupa, Jaroš, Hummelhans,
Nový, Klein.
2011/VI.
Interpelácia
poslanca Jozefa Siváka a druhov ministrovi soc. pečlivosti
vo veci produktívnej pečlivosti o nezamestnaných a státněj stravovacej akcie.
Zákonom zo dna 5. júna 1930, č. 74 Sb. z. a u. v republike Československej zavedená bola produktívna pečlivost o nezaměstnaných. Ale zavedená bola pře nezaměstnaných a obmedzene pracuj úcich i statná stravovacia akcia.
Smysel produktívnej pečlivosti o nezamestnaných spočívá v tom, že minister sociálnej pečlivosti zo statných prostriedkov věnovaných čeIcniu nezamestnanosti móže podporovat núdzové práce, podniknuté štátom, krajinou, okresom, pbcou, alebo inou verejnoprávnou osobou právnickou vo verejnom zaujme.
Statná stravovacia akcia zas, ako je známo, záleží v tom, že minister sociálnej pečlivosti pře osoby nezaměstnané alebo obmedzene pracujúce povoluje poukázky na potraviny v určitej peňažnej hodnotě.
Tak produktívna pečlivost o nezaměstnaných, ako i statná stravovacia akcia sú opatrenia veľmi významné a doležité, avšak cielu svojmu budu zodpovedať len v tom případe, ak obe tieto akcie povedu sa v znamení spravodlivosti, nestrannosti a úplnej objektivity.
K voli uspokojeniu širokej veřejnosti, že totiž tieto núdzové opatrenia vedu sa skutočne v intencích prvej uvedených, ako i v zaujme ubezpečenia, že produktívna pečlivost a stravovacia akcia vykonajú sa so zretefom na finančnú schopnost státu, žiadame zdvořile pána ministra soc. pečlivosti, aby úradne a hodnověrné vykázal:
Koľko bolo venované zo statných prostriedkov pře nezaměstnaných pod titulom produktívncj pečlivosti a koľko vo formě stravovacej akcie. Tento úradný výkaz nech je sostavený dľa jednotlivých krajin (zemí) republiky s uvedením okreso v podľa měna a vyukázanim počtu obyvatelov v okresech, ako i nezaměstnaných v každom pol. okrese osobitne. Pri počte nezaměstnaných žiadame vyukázať ten počet, ktorý oznámily jednotlivé okresné úrady. Podrobný výkaz žiadame k vôli jasnejšiemu a presnejšiemu prehľadu udelených podpôr. Ale práve z tohoto dôvodu nemihli by sme sa uspokojiť s výkazom všeobecným.
V Prahe, dna 20. októbra 1932.
Sivák,
Hlinka, Slušný, Mojto, dr. Labaj, Grebáč-Orlov,
Galovič, Suroviak, Chmelík, dr. Ravasz, Rázus,
dr. Pružinský, Onderčo, Čuřík, dr. Gažík, Šalát,
dr. Mederlý, dr. Polyák, Danihel, dr. Fritz,
dr. Tiso.