hrožováno, že budou-li v Dělnické Rovnosti nějaké články, dá je pan štábní kapitán zavřít až budou černí. Několik záložníků, kteří nechtěli snášet tyto otrocké poměry a trpět hladem, bylo dokonce pro výstrahu potrestáno.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby strava a zacházení u 43. pluku na Špilberku bylo okamžitě zlepšeno a vinoucí odpovědní za tento stav příkladně potrestáni?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby jeho podřízeni dbali vojenských předpisů a neodvažovali se vojíny právem nespokojené nejen při stížnosti odmrštili, ale dokonce je dát potrestati?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby strava vojáků čel. armády byla radikálně zlepšena i co do jakosti i co do velikosti porcí a aby o jídelním lístku a nákupech potravin rozhodovala jedině stravní komise volená pouze z mužstva?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Kuhn, Čižinská, Hodinová, Höhnel, Śliwka, dr. Stera,
Vallo, K. Procházka, Novotný, Krosnář, Russ, J.
Svoboda, Hrubý, Gottwald, Štětka, Kubač, Török,
Kliment, Tyll, Zápotocký.
1989/VIII. Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o neudržitelném stavu stravování a pro-
tekčním umísťování presenčně sloužících
lékařů.
Strava budoucích voj. lékařů na pražské škole pro vojenské lékaře je lakového druhu, že aspiranti-lékaři mají sami na sobě ustavičnou příležitost studovati onemocněni ze špatné a nedostatečné stravy. Píše nám jeden z lékařů, že vojenskou stravou jsou krmena prasata několika pánů z hospodářské správy a že prý pan doktor má prachy a může se stravovat mimo kasárna. A kdo promine nějaký ten oběd eráru je u představených oblíben a tak je pěstováno ve škole korupční a protekční ovzduší, na které pak nemajetní aspiranti a zejména prostí vojáci trpce doplácejí.
Kapitola pro sebe je umísťování lékařů absolventů této školy do jednotlivých posádek. Mluví se často o nedostatku kvalifikovaných lékařů-Slováků. Ve skutečnosti vypadá situace takto: Na volná místa v bratislavské posádce žádalo 8 Slováků, 3 Češi a 5 maďarských Židů. Obrželi je 3 Češi a 2 Maďaři. Protekční děti se dostanou do Prahy, Brna, Bratislavy a pod. a lékař proletář aby se tloukl v zapadlých slovenských a zakarpatských posádkách. Služební postup a životní podmínky těchto
proletářů v uniformě voj. lékaře jsou ovšem docela jiné nežli postup a podmínky několika vyvolených.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Jaká opatřeni učiní pan ministr, aby stravování frekventantů školy pro vojenské lékaře bylo okamžitě zlepšeno?
Jaká opatřeni učiní pan ministr, aby jmenované případy protekce a korupce byly ihned vyšetřeny a aby jim pro příště byla učiněna přítrž?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby vinníci odpovědní za jmenované případy vadné stravy, korupčního a protekčního postupu, byli příkladně potrestáni?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Höhnel, Kubač, Śliwka, Vallo, Török, dr. Stern,
Babel, Zápotocký, Kopecký, Hádek, Russ, Juran,
K. Procházka, Steiner, Hruška, Čižinská, štětka,
Tyli, Gottwald, Novotný.
1989/IX.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o sebevraždě voj. Prunera ve vojenském hřebčinci v Hostouni u Horšovského Týna.
Dne 9. září byl nalezen vojín Průměr z Přeštic oběšen na stromě u 4 dvora v Tašnovicích. Ubožák byl soustavně šikanován a týrám prý pro špatnou pastvu koni, dále mu během služby v noci pošlo hříbě a jeho představení mu hrozili, že vedle přísného trestu, bude musit hříbě ještě zaplatit. To si vzal ubohý vojín tak k srdci, že se ráno na pastvě oběsil. Jelikož se vojákům sebevrahům nevypravuje řádný pohřeb, postarali se o něho jeho spolutrpitelé vojáci sami. 6 vojáků neslo rakev na hřbitov, jeden z nich nesl před rakvi křížek. Mimo zdrcené rodiče účastnilo se ještě na 30 vojáků a všichni plakali, neboť Pruner byl hodný hoch a byl mezi vojáky oblíben. Z těch, kteří ho k sebevraždě dohnali, se na pohřeb ovšem nikdo nedostavil a představení se snaží, aby zpráva o Prunerově sebevraždě vůbec nepronikla do veřejnosti.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Dá pan ministr zjistiti představené, kteří soustavným šikanováním a hrozbami dohnali vojína Prunera k sebevraždě?
Postará se pan ministr, aby se rodině dostalo pravidelné pense od M. N. O. a aby byl voj. Pruner převezen do rodné obce a zde pohřben vesměs na účet M. N. O. ?
Postará se pan ministr národní obrany, aby příčiny sebevražd vojáků byly důkladně vyšetřeny a
jejich viníci, které mužstvo označí, příkladně potrestáni?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Kliment, Kuhn, Kubač, Śliwka, Vallo, Török, Zá-
potocký, dr Stern, Čižinská, Hodinová, Babel, Tyll,
Krosnář, Štětka, Juran, Hruška, Russ, Hádek, Stei-
ner, Novotný, K. Procházka.
1989/ X.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o špatném stravování a léčeni vojáků 46.
pěšího pluku v Kadani.
Rotmistr Tolar od 1. praporu staví si nyní hospodu, kde máji vojáci na rozkaz svého představeného nechávati své poslední peníze. Z čeho staví si tento gážista hospodu? Vojáci cítí na vlastních žaludcích, odkud se peníze berou. Vojáci 4. roty píší nám na přiklad o tak zvaných škubánkách, které dostalo mužstvo k večeři po plukovním cvičení koncem srpna. Tyto škubánky byly ve skutečnosti napařené a nemaštěné rozmačkané brambory a jimi mělo se unavené a vyhladovělé mužstvo nasytiti.
Pan podplukovník šéflékař pluku E. Čtvrtník provádí svou lékařskou praksi vůči vojínům velmi podivně. Zatím co gážistům a několika protekčním dětem věnuje se při nejmenších obtížích co největší péče, jsou prosti vojáci uznáváni za nemocné teprve tehdy, mají - li horečku. Podnebí je patrně na Mostecku tak zdravé, že na př. otevřené rány na noze (spařené nohy, krvavé puchýře a pod. ) jsou panu doktorovi jen pro smích.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby strava u 46. pěš. pl. v Kadani byla ihned zlepšena a aby viníci, holedbající se svými penězy, získanými na úkor vojínů, byli příkladně potrestáni?
Postará se pan ministr, aby lékařské ošetření dostalo se všem příslušníkům 46. pěš. pluku bez rozdílu a to ne podle služební hodnosti a distinkcí, ale podle toho co zdravotní stav pacientů žádá?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Kopecký, Höhnel, Babel, Hodinová, Kuhn, dr Stern, Krosnář, J. Svoboda, Török, Śliwka, Russ, Kubač, Kliment, Juran, Hrubý, Štětka, Hruška, K. Procházka, Novotný, Vallo, Čižinská, Tyll.
1989/ XI.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o poměrech u 43. pěš. pluku v Brně.
Koncem srpna a počátkem září t. r. konalo se v Jihlavě cvičení, kterého se účastnila i radiočeta 43. pěš. pluku z Brna. Prvý den byly bedny s přístroji vezeny na přidělených koních, ale velitel dal na druhý den koně poslati zpět. A tak druhý den ráno musili vojáci nositi bedny 45 kg těžké na vzdálenost 5 km tam i zpět na zádech bez jakékoliv zastávky či oddechu.
Záložníkům, kteří přišli k 43. pěš. pl. na cvičení, bylo nařízeno, aby si dali ostřihat vlasy. Když záložníci tohoto rozkazu neuposlechli, bylo jim oznámeno, že příště je vycházka jedině od 5 do 6 hodin. Jelikož se rozkaz četl pravidelné kolem 6. hodiny, znamenalo to v praksi úplný zákaz vycházek.
Vojáci stěžuji si dále na neudržitelné poměry ve stravování. Brambory, které mužstvo dostává, bývají ještě ze staré zásoby zmrzlé, zelí shnilé, luštěniny stuchlé, maso zapáchá, suchary (ještě z dob Hooverovy akce t. j. nejméně 10 let staré) prolezlé červy, chleba tak tvrdý, že se nedá ani kladivem rozbít. Vojákům, kteří si byli stěžovat, bylo řečeno, že jsou na vojně a ne v hotelu a že přijdouli si ještě jednou stěžovat, budou zavřeni až budou černí.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Vyšetří pan ministr shora řečený případ, kdy vojáků bylo používáno místo koni, postará se o potrestání viníků a aby se podobné případy již neopakovaly ?
Postará se pan ministr, aby platný předpis, který určuje rozkaz o 5. hodině a po rozkaze volno, platil i u 43. pěš. pluku a aby původce neslýchaného rozkazu, že vycházka jest od 5 do 6 hodin, byl přísně potrestán?
Postará se pan ministr, aby stravování vojínů 43. pěš. pluku bylo ihned zlepšeno a aby rozhodováni o jídelním lístku jakož i o nákupu potravin, prováděla stravní komise volená jedině z mužstva?
Postará se pan ministr, aby viníci dnešního stavu stravování u 43. pluku a zejména důstojník, který se odvážil hroziti oprávněně si stěžujícím vojínům vězením, byli příkladně potrestáni?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Kuhn, Kliment, Hodinová, Čižinská, dr Stern, Kopecký, Steiner, Hádek, Hruška, Gottwald, Krosnář, Vallo, Tyll, Štětka, K. Procházka, J. Svoboda, Hrubý, Śliwka, Höhnel, Novotný, Russ.
1989/XII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o ubytovacích a stravních poměrech u 23.
pěš. pluku v Bratislavě.
Ubytování aktivních a zejména záložních vojínů 23. pěš. pluku v Bratislavě nejen neodpovídá platným předpisům, ale přímo ohrožuje zdraví mužstva. Tak na př. vojáci 1. roly, kteří se dne 19. srpna vrátili z cvičení, byli ubytováni tak, že na 2 slamníky musilo ulehnout po 5 mužích. Místnosti, kde je mužstvo ubytováno, hemží se štěnicemi. Půl roty, na kterou se nedostalo místo v ubikacích, musilo spát venku pod stany. Svobodník, který si u raportu na tyto nepřístojnosti v ubytováni stěžoval, byl odmítnut.
Rovněž na stravu posílají nám vojíni 23. pěš. pluku celou řadu stížností. Polévka je vždycky vodová bez nejmenší stopy tuku. Knaky smrdí a vojáci je vyhazuji, aniž za ně dostanou náhradu. Porce jsou malé a vojáci trpí hlad.
S mužstvem takto -ubytovaným a takto stravovaným se ještě k tomu velmi spatně zachází. Tak na př. vojín, kterému se během služby udělalo nevolno bolesti hlavy a který si lehl na kavalec, byl rotným 1. roly stržen s kavalce na zem a vyhnán na chodbu. Jmenovaný vojín byl ještě k tomu potrestán 8denní samovazbou.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby ubytování vojáků 23. pěš. pl. bylo ihned přizpůsobeno platným předpisům a aby vinníci dosavadního neudržitelného stavu, ohrožujícího zdraví vojáků, byli příkladně potrestáni?
Postará se pan ministr, aby trest vojína, který pro nevolnost ulehl během služby, byl ihned odvolán a aby rotný, který nemocného vojáka strhl s kavalce na zem, byl pro svou hrubost potrestán?
Postará se pan ministr, aby strava vojáků 23. pěš. pl. byla ihned zlepšena a aby o jídelním lístku jakož i o nákupu potravin rozhodovala stravní komise složená jedině z mužstva?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Śliwka, dr. Stern, J. Svoboda, Hádek, Höhnel, Kuhn,
Kopecký, Vallo, Gottwald, Hodinová, Kubač, Babel,
Russ, Hruška, Klimemt, Juran, Steiner, Štětka, Tyll,
K. Procházka.
1989/XIII.
Interpelácia
poslancov Steinera, Gottwalda, Hádka, Töröka, Slivky a súdruhov
ministrovi spravedlnosti
o preťahovaní väznenia bývalého poslanca
Štefana Majora.
Poslanec Štefan Major bol zatknutý dňa 25. mája 1931 v Košútkách pri Galante a aby jeho väznenie nemuselo byť prerušené, bola za tým účelom svolaná mimoriadna schôdzka poslaneckej snemovne.
Od tej doby nachodí sa Štefan Major nepretržite vo väzení, nebol prepustený ani na kauciu, nakoľko výška tejto bola stanovená na Kč 200. 000. -- a ti, ktorí na túto kauciu stierali, boli zatvorení a pokutovaní policejnými orgánmi.
Ačkoľvek si odpykal 2 3 trestu, Štefan Major nebol prepustený na slobodu s odôvodnením, že pomery, ktoré ho na slobode čakajú, nezaručujú jeho polepšenie. Toto rozhodnutie komisie pre podmienečné prepustenie väzňov u krajského súdu v Nitre stalo sa na dobrozdanie policajného riaditeľstva v Bratislave, ktoré s poukazom na hospodársku krízu a na sympatie, ktorým sa poslanec Major teší v robotníckej verejnosti, nedoporučovalo jeho podmienečné prepustenie z väzenia.
Ačkoľvek Štefan Major, ako bolo vyše uvedené, je vo väzení od 25. mája 1931, štátne zastupiteľstvá v Bratislave, Komárne, Levoči a Košiciach až teraz začínajú proti nemu podávať obžalobné spisy, resp. ich len pripravovať za trestné činy, ktoré malý byť spáchané dokonca v roku 1930, lebo začiatkom r. 1931. V prípade košútskom bolo možné svolať poslaneckú snemovňu zvlášť za účelom vydania poslanca Štefana Majora a trestné pokračovanie bolo prevedené v najkratšej dobe, kdežto v týchto prípadoch dokonca ani z časti niesu ešte podané obžalobné spisy.
Takýmto spôsobom znemožňujú štátne zastupiteľstvá, aby v prípade Štefana Majora došlo ku spoločnému prevedeniu všetkých zbývajúcich trestných záležitostí, resp., aby v smysle §u 517 trestného poriadku došlo k vyneseniu úhrnného trestu jednak v záležitostiach nových, jednak v záležitostiach, v ktorých si poslanec Štefan Major odpykáva trest.
Pýtame sa pána ministra spravedlnosti:
Chce pán minister vysvetliť, jak je to možné, aby odmietnutie prepustenia z trestá, keď sú dané k tomu podmienky, bolo odôvodnené hospodárskou krízou a politickým presvedčením trestanca, tým viac že v tejto veci v poslednej inštancii rozhoduje minister spravedlnosti,
jaké kroky chce pán minister spravedlnosti učiniť, aby Štefan Major, trestanec v Leopoldove, ne-
bol zbavovaný tých najprimitívnejších práv, zaručených mu § 19 a 517 trestného poriadku uhorského?
V Prahe, dňa 7. septembra 1932.
Steiner, Gottwald, Hadek, Török, Śliwka, dr Stern, Kuhn, Zápotocký, Babel, Höhnel, Hrubý, Juráň, Hodinová, Čižinská, Krosnář, Hruška, Tyll,
Novotný, K. Procházka, Kubač, Štetka.
1989/ XIV (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov
ministrovi školstva a národnej osvety
o výške základného platu, ktorý vydržova-
telia cirkevných škôl v Podkarpatoruskej
zemi majú zabezpečiť učiteľským silám
týchto škôl.
Pane minister!
O tejto veci podal som interpeláciu už v r. 1930, na ktorú dostal som odpoveď tisk 437/ IV, že úprava tejto otázky bude prevedená na Slovensku a Podkarpatskej Rusi zvláštnym zákonom, ktorý bude vynesený vo smysle § 1, odst. 2. zákona zo dňa 24. júna 1926, č. 104 Sb. z. a n.
Pane minister! K tomuto prevedeniu od r. 1926, a tedy po dobu vyše 6 rokov od platnosti zákona, do dnešného dňa ešte nedošlo. Naproti tomu vládnym nariadením zo dňa 5. júna 1924, č. 120 Sb. z. a n., bolo vydržovateľom cirkevných škôl v Podkarpatskej Rusi predpísané 4908 Kč jakožto základný plat, ktorý majú svojim učiteľským silám zaistiť, kým vládne nariadenie zo dňa 22. decembra 1922, č. 380 Sb. z. a n., ukladá cirkevným školám na Slovensku pod týmto titulom len 1200 Kč. Inými slovy: Cirkevné školy na Slovensku môžu z príspevku 4908 Kč zamestnávať 4 sily učiteľské. To všetko mohlo byť týmto vládnym nariadením unifikované, avšak keďže jednotná úprava vo smysle § 1. odst. 2. zákona zo dňa 24. júna 1926, č. 104 Sb. z. a n,, po dobu 6 rokov nebola prevedená, budeme musieť zaiste aspoň ráztoľko čakať, než dojde k unifikácii.
S úctou tážem sa preto pána ministra:
Či ste ochotný učiniť bez odkladu opatrenie, aby novým vládnym nariadením unifikovaná bola výška základného platu, ktorý majú zaistiť vydržovatelia cirkevných škôl na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi silám učitelským?
Je nemožné a nespravedlivé, aby sa robil takýto rozdiel medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou na ťažký úkor vierovyznaní v Podkarpatskej Rusi,
Pokiaľ by sa tak nestalo, ráčte čo najsúrnejšie zakročiť, aby jednotná úprava vo smysle § 1, odst.
2. zákona zo dňa 24. júna 1926, č, 104 Sb. z. a n., naliehavo bola prevedená.
V P r a h e, dňa 30. septembra 1932.
Hokky,
Dobránsky, dr Törköly, dr Holota, Oehlinger,
Krumpe, dr Petersilka, Fritscher, Kunz, dr Luschka,
Zajíček, Scharnagl, dr Mayr-Harting, Greif, Bobek,
Kurťak, Nitsch, Szentiványi, dr Jabloniczky,
dr Szüllö, Fedor.
1989/ XV (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů
ministrovi financí
o placení daňových přirážek podle zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n. ve splátkách a o osvobození nezaměstnaných od daňových přirážek.
Hospodářská krise způsobila v soukromém hospodářství snížení platů, které má neobyčejně pronikavý vliv na život zaměstnanců. Když zaměstnanci přes toto omezení své již beztoho stísněné životní míry jsou povinni platiti daňové přirážky podle výše zmíněného zákona, ukládá se tím zaměstnancům velmi citelná obět, neboť snížení platů činí ve velmi četných případech 30%, ba dokonce 60%. Tím jest živobytí četných zaměstnanců a jejich rodin tak velice ohroženo, že skutečně nemohou najednou platiti větších dani, a nemají - li pak zaměstnanci a jejich rodiny býti zbaveni peněz na nutné živobytí, čemuž se v zdravotním zájmu za všech okolností dlužno vyvarovati, musí se uvažovati o tom, aby zmíněné daňové přirážky mohli poplatníci z vrstev zaměstnaneckých platiti aspoň ve 12 splátkách.
Ještě nesnadněji mohou platiti daňové přirážky poplatnici z vrstev zaměstnaneckých, kteří jsou bez zaměstnáni v době, kdy dostanou rozkaz k zaplacení daňových přirážek. Zatím provedené snížení platů a omezeni personálu poskytuje bohužel velmi smutnou vyhlídku, že dostanou nové místo. Tací restringovaní zaměstnanci mají tedy platiti daňové přirážky, ačkoliv naprosto nemají práce ani peněz; nemají ani peněz nutných na své živobytí, tím méně na placení daňových přirážek.
Tyto zde vylíčené poměry, které souhlasí se skutečností, dávají interpelantům podnět, aby se tázali pana ministra financi:
Jest pan ministr financí ochoten
1. ) vydati berním úřadům pokyny, podle nichž se poplatníkům z vrstev zaměstnaneckých dovoluje platiti daňové přirážky podle zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n. aspoň ve 12 splátkách;
2. ) naříditi podřízeným úřadům, aby tyto daňové přirážky odepsaly nezaměstnaným, kteří v době,
kdy dostanou rozkaz k zaplacení daňových přirážek, jsou bez místa?
V Praze dne 4. října 1932.
Köhler,
inž. Jung, Kasper, dr. Schollich, Matzner, Horpyn-
ka, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Bobek,
Greif, inž. Kallina, dr. Hanreich, Krebs, Schubert,
Knirsch, Simm, Geyer, dr. Hassold, dr. Keibl,
Krumpe, Kunz.
1989/XVI (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů
ministrovi financí
o daňové přirážce podle zákona ze dne 15. července 1932, čís. 120 Sb. z. a n.
Při prováděni zákona o daňových přirážkách došlo k opatřením, jimž se musí v zájmu poplatníků čeliti. Tak podle svrchu uvedeného zákona mnohé berní správy vyměřily daňové přirážky také tem poplatníkům, kteří platili daň ze mzdy srážkou podle §§ 28 nn. daňového zákona a kteří podle ustanovení § 2, odst. 1, zákona čís. 120/1932 nemají daňové přirážky platiti. Tento postup mnoha berních správ jest tedy nezákonitý, nelze ho trpěti a vyžaduje nápravy.
Daňové přirážky neobyčejné kruté postihují zvláště silně zatížené domácnosti, které bud mají četnou rodinu anebo musí nésti těžká finanční břemena, která na ně doléhají. Tito poplatnici zažádali sice podle § 32, odst. 5, daňového zákona o vyměření dané řádným vyměřovacím řízením, poněvadž uplatňujíce zákonitě jim příslušející srážky, pochodí lépe, ale i tito silně zatížení poplatníci jako zaměstnanci musí daňové přirážky platiti a počítati, že jim budou vyměřeny. Ale stalo se, že tito poplatníci musí nyní platiti větší daně, než ti, kdo mají stejné služební platy a za něž daň se odváděla jenom srážkou ze mzdy. Pro velmi zatížené poplatníky jest to rovněž nesnesitelný stav, poněvadž nelze přece od nich spravedlivé požadovati, aby platili větší daně než zaměstnanci s méně zatíženou domácnosti, kteří platí srážkovou daň ze mzdy. Jenom tehdy, osvobodí-li se od daňové přirážky takovéto velmi zatížené domácnosti, které zažádaly o řádné vyměření daně, docílí se nutné vyrovnání se skupinou zaměstnanců podléhajících srážkové dani ze mzdy, což také plně odůvodňuje, aby od přirážek byly osvobozeny velmi zatížené domácnosti a tím poplatnici, kteří zažádali o řádné vyměřeni daně, neboť zákonného dobrodiní nižší výměry dani dostane se jim teprve navrhovaným osvobozením od daňových přirážek.
Interpelanti výslovně poukazují na vnitřní oprávněni svého požadavku a táží se tedy pana ministra financí:
Jest pan ministr financi ochoten:
1. ) uložili zvláštním výnosem berním správám, aby nevyměřovaly daňové přirážky a aby vyhověly všem podaným rekursům, náleží-li platiti daň ze mzdy srážkou podle §§ 28 nn. daňového zákona;
2. ) nařízením povoliti velmi zatíženým zaměstnancům osvobození od daňových přirážek nebo aspoň vydati berním správám pokyny, aby v takovýchto případech blahovolně vyřizovaly žádosti o odpis nebo slevu daňových přirážek?
V Praze, dne 4. října 1932.
Köhler,
inž. Jung, Simm, Schubert, dr. Hanreich, Matzner, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Schollich, Krebs, Knirsch, Kasper, Geyer, dr. Hassold, Horpynka, Oehlinger, Krumpe, Scharnagl, Bobek, dr. Mayr-Harting, Kunz,
Greif.
1989/XVII.
Interpelácia
poslancov Vladimíra Polívku, L Hrušov-
ského, Š. Bazalu a druhov
ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci telovýchovy na stredných školách.
Deviaty všesokolský slet v minulých dňoch preukázal jedinečnosť a svetovosť telovýchovného programu telocviku Tyršovho. Vzdelaný svet obdivoval naše národné ušľachtilé snahy telovýchovné a naša verejnosť československá si plným právom žiada od školskej správy, aby rozumná, všestranná telovýchova mala svoje čestné uplatnenie vo výchove mládeže na všetkých stupňoch škôl československých. Bohužiaľ verejnosť o školskej výchove telesnej na našich školách má veľmi málo radostných zpráv, nevidí, že by telovýchove sa na školách stredných aj národných venovala tak zodpovedná pozornosť, ako podstatnej složke výchovy telesnej a mravnej. Verejnosť bohužiaľ viacej vie o tom, ako sa reformujú stredné školy v otázke zavedenia rôznych jazykov, ale o tom, ako sa usilujú starať školy o telesnú výchovu, bohužiaľ majú málo zpráv. Na československých školách stredných vyučuje sa bohužiaľ dosiaľ podľa starých rakúskych osnov z r. 1911. Skromné dve hodiny telovýchovy proti ohromnej presile hodín náukových nijako neprispievajú k všestrannej pečlivosti o telesnú výchovu mládeže. Máme síce kvalifikovaných učiteľov telocviku v trojročnom telovýchovnom kurse univerzitnom, ktorí s telocvikom kombinujú niektorý náukový predmet a skladajú prísne štátne zkúšky, bohužiaľ nedostáva sa im možnosti, aby mohli svojich vedomostí plne uplatniť v telovýchove mládeže. Hodín je málo, mnoho času sa ztratí odchodom, príchodom do telocvične, a za zbytok hodiny má profesor telocviku zázračne odstraňovať nedostatky, vzniklé nesprávnym sedením a držaním tela, poskytnúť všestrannej možnosti pohybu, dať príle-
žitosť odpočinku nervovej sústave žiakov po vyčerpávajúcej práci, má ukázniť mládež, naučiť mnohým hygienickým zásadám, má so žiakmi cvičiť, hrať a usilovať o zdravý vývoj telesného organizmu. Telocvičná hodina je skutočne všestrannou kombináciou zásad hygienických, fysiologických a pedopsychologických.
Profesor telocviku k účelnému sostaveniu a rozvrhu postupu aj metódy v telovýchove musí prejaviť mnoho svedomitého štúdia a uplatňovať svoje cenné skúsenosti. V žiadnom náukovom predmete není pomerne toľko možností v usporiadaní práce, nikde sa neprizerá k duševnému a celkovému stavu žiakov, ako v hodinách telovýchovy. Je treba ľutovať, že hodina telocviku je hodnotená len 0. 81 hodiny náukovej. Toto hodnotenie je nespravodlivé a pochádza z doby, keď telocviku učili cvičitelia s nepatrným predbežným telocvičným vzdelaním. Dnes doba moderná kladie na profesora telovýchovy mnohoraké, všestranné úkoly. Musí sa svedomite pripravovať. Je omylom, že na telocvik by nebolo treba prípravy. - V niektorých školách stredných dosiahli učitelia telocviku jedinečných úspechov. Im patrí vďaka za radostné výsledky telocvičných závodov stredoškolskej mládeže. Plným právom učitelia telocviku majú nárok na pomoc v osobe asistentovej. Bohužiaľ praktický život nás poučuje o iných opatreniach školskej správy.
Školská správa z úsporných dôvodov učinila opatrenie, aby od počiatku školského roku 1932/33 žiaci každého ročníka boli vyučovaní z pravidla v jednom oddelení. To znamená, budú-li mat ročníky a triedy pobočky, majú sa hodiny telocviku spojiť. V obežníku referátu ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave č. 14. 900 zo dňa 11. III. 1932 sa výslovne stanoví: »v prípade, že niektoré dve po sebe nasledujúce triedy majú málo žiakov, treba obidve triedy vyučovať telocviku spoločne. Pre dievčence na koedukačných ústavoch dbať je toho, aby v každom oddelení bolo aspoň 40 žiačok. «
Veľmi závažné je opatrenie školskej správy v následovnom:
»Na štátnych koedukačných učiteľských ústavoch treba vyučovať telocviku chovancov I. a II. ročníka a chovancov III. a IV. ročníka spoločne. «
Toto opatrenie ako predchádzajúce vzpomenuté telovýchovu na učiteľských ústavoch úplne znehodnoťuje. Není mysliteľné, aby takýmto spôsobom bolo učinené opatrenie pre výchovu učiteľov, ktorí sami majú neskoršie vyučovať mládež v správnej telovýchove na národných školách. Úsporné opatrenie, ktoré získava niekoľko hodín, telocvičných a niekoľko mizerných korún, nedomyslelo ohromné mravné a zdravotné škody spôsobené mládeži a národu tým, že učitelia nebudú dostatočne sami pripravení po stránke telovýchovnej a nebudú mat dostatočné základné vedomosti teoretické aj praktické pre svoje účinkovanie vychovávateľke. Staré osnovy pre učiteľské ústavy rozlišujú podstatne rozvrh látky pre jednotlivé ročníky, takže je nemysliteľné, aby dva ročníky mohly náležite a plne vyčerpať látku v polovine hodín učebných. Pre vyššie ročníky je úsporné opatrenie spojovania hodín absolútne nemožné, pretože práve na týchto
ročníkoch záleží, ako budú mladí učitelia metodicky pripravení do praktického života.
Verejnosť, rodičia aj učitelia telocviku plným právom dožadujú sa od školskej správy, aby v národe československom, ktorý sa hlási k odkazu Komenského a slávnostne vzpomíná jedinečného významu Tyršovho telocvičného odkazu, bolo učinené všestranné opatrenie k zhodnoteniu telovýchovnej snahy a prirodzene aby telovýchova na školách národných a stredných nebola nijakými úspornými opatreními dotčená. Tyršov jubilejný rok verejnosti československej mládeži aj výchovávatelom dokázal, že telovýchova musí byt hodnotená jako dôležitá složka nášho národného snaženia.
Podpísaní dovolujú sa dolazovať pána ministra:
1. ) Sú mu známe úsporné opatrenia školskej správy na škodu telovýchovných snáh?
2. ) Je mu známe opatrenie referátu ministerstva školstva vo veci spojovania telocvičných hodín na učitelských ústavoch?
3. ) Je ochotný pán minister učiniť opatrenie, aby všetky úsporné výnosy ohľadom telocvičných hodín boly zrušené?
V Prahe dňa 5. októbra 1932.
Polívka, Hrušovský, Bazala,
Zeminová, Dávid, Hatina, Richter, Jos. Tůma, Sláviček, Vánok, Lanc, Pechmanová-Klosová, dr. Patejdl, Solfronk, Špatný, Sladký, Stejskal, Tučný, Šmejcová, Mikuláš, inž. Záhorský, Tykal, Fiala.
1989/XVIII (překlad).
Interpelace
poslance dr. J. Keibla a druhů ministrům vnitra a spravedlnosti, že časopisy »Nordböhmisches Tagblatt« a »Sudetendeutsche Tageszeitung« byly v září a říjnu 1932 často zabavovány.
Asi půl roku pokouší se děčínský okresní úřad zabavovati časopisy »Sudetendeuitsche Tageszeilung« a »Nordböhmisches Tagblatt«, které tam denně vycházejí. Na mnoha příkladech můžeme konstatovati, že táž věc, kterou děčínský okresní úřad v těchto časopisech zabavuje, může v jiných časopisech vycházeti bez závady. Zvláště jest nápadné, že v pražských německých časopisech mohou vycházeti bez závady články a poznámky k denním událostem, zatím co v Děčíně pro nynější příliš přísnou censurní praxi není naprosto možno uveřejniti nějakou zprávu, shodující se se skutečností, když se okresnímu úřadu nelíbí. Měli bychom se domnívati, že i zde by měly býti pro zabavování časopisů jednotné, pro celé státní území platné nestranné směrnice, které by jednotlivému okresnímu úřadu nedovolovaly zabavovati