Malá část účastníků schůze, mezi nimi i posl. dr. Keibl, odebrali se do restaurace hotelu »Schienhof«. Seděli klidně u malých stolů. Tu tam přišli tři muži v občanském šatě, na nichž každý již podle jejich rozčileného chování mohl pozorovati, že nepatří ke společnosti. Zvláště jeden se choval nápadně, takže posl. dr. Keibl, který se s nimi setkal právě u vchodu, nemohl jinak než zavolati do místnosti zpět: »Pozor, procházejí špehouni. « To dalo podnět jednomu z nich, právě tomu, který se hned choval tak nápadně, aby zavolal na posl. dra Keibla, zda-li neví, koho má před sebou, že on jest civilní strážník a že byl již na schůzi. On prý mu, posl. dru Keiblovi, ukáže, kdo je, i když jest poslancem. Ukázal také nyní svůj odznak ukrytý pod klopou kabátu. Posl. dr. Keibl odpověděl, že nemůže věděti, koho má před sebou, neboť nemá potěšení znáti liberecké detektivy. Posl. dr. Keibl tázal se pak přítomných, kdo jest tento muž a dozvěděl se, že to jest právě týž Hradecký. Společnost zazpívala pak několik docela nevinných německých písní, při čemž ji tři občanští strážníci stále pozorovali. Když pak přišel do místnosti majitel hotelu pan Mauder, přiskočil k němu Hradecký a řekl, že jako Čech se cítí provokován zpěvem německých písní a žádal, aby to pan Mauder přítomným zakázal. Co pan Mauder odpověděl, jsme se nedozvěděli, přítomní však nevzali vůbec na vědomí jednání tohoto strážníka ve službě, které lze považovati jen za zcela neslýchanou vyzývavost německých hostů, takže tři strážníci v občanském šatu brzy odešli, ačkoliv svého nedosáhli.

Kdežto se tento případ skončil ještě poměrně mírně, bylo to již nebezpečnější na schůzi, která se konala v Děčíně dne 12. července 1932.

Schůzi svolaly všechny německé oposiční strany do děčínské střelnice a měl to býti velký německý projev. Jako řečníci byli přihlášeni poslanci Krumpe, dr. Keibl a Kasper. Jakmile první řečník posl. Krumpe promluvil jen několik úvodních slov, stalo se totéž co v Liberci. Vládní zástupce vyzval ho hned, aby se mírnil, a když promluvil ještě několik nezávadných slov, vládní zástupce rozpustil schůzi, která trvala sotva 10 minut.

To bylo všem účastníkům tak nápadné a napřed pojatý úmysl vládního zástupce byl všem tak zřejmý, že to ihned velmi rozčililo 2500 přítomných. Ulevili své nevoli tím, že rozčileně pokřikovali a že velmi četní stoupenci německé národně socialistické strany dělnické zpívali píseň své strany. Trvalo to ovšem několik minut.

Když píseň dozněla, chtěl zástup lidí vyjiti ze síně. Poněvadž byly otevřeny jen jediné dvéře na konci sině, k nimž se řítili ještě i návštěvníci galerie, šlo to pochopitelně pomalu. Ale vlastně k tomu vůbec ani nedošlo.

Neboť zatím úředníci přivolali četníky, kteří byli pohotové - přes 50 mužů pod velením štábního kapitána četnického. Četníci vnikli do velké sině z malé, která jest přistavěna podél velké. Tím uzavřeli všechny východy z nouze. Vymyká se však každému popisu, jak vyklízeli síň. Posl.

dr. Keibl, posl. Krumpe a posl. Kasper zůstali na jevišti a pokoušeli se výkřiky napomínati zástup ke klidu. Jejich úsilí bylo však úplně marné pro surový a bezhlavý postup četníků. Tito nastoupili poklusem, sráželi pažbami bezbranné ženy a muže, kopali lidi ležící na zemi. Zmínění poslanci viděli to na vlastní oči. Poněvadž četníci přišli do síně její širokou stranou, zastoupili účastníkům schůze cestu k poslednímu východu. Nastal poplach jako při požáru. Židle a stoly se převracely, pivní sklenice a talíře řinčely padajíce na zem, lidé se valili jeden přes druhého a všechno se vrhalo nikoliv snad ke dveřím, neboť těmito nebylo možno vyjíti stejně jako hlavním východem, který byl zavřen, nýbrž k protějším oknům, vyráželi okna a skákali do zahrady.

Na četnictvo v síni nikdo neútočil ani slovem ani činem. Zprávy českého tisku o tom jsou pusté výmysly. Účastníci schůze měli příliš mnoho co činiti sami s sebou, než aby jim bylo něco takového napadlo. Již v síni bylo by došlo ke zranění, kdyby posl. dr. Keibl nebyl požádal četníky, aby přece uvážili situaci a postupovali pomaleji.

Zástup se však nahromadil v zahradě. I to zavinila částečně bezhlavost četníků a jejich velitele, neboť zahrada- má dvě brány asi 4 m široké. Nelze pochopiti, že četníci horní branou propustili jen s počátku několik účastníků, a to s odporem, že však později horní bránu zavřeli, takže většinu z 2500 účastníků schůze nutili tlačiti se dolní branou nebo přelézati železný plot zahrady, 2 m vysoký. Že něco takového nemůže jíti rychle, musí nahlédnouti každé dítě. Mimo to zástup, právem rozhořčený postupem četnictva v síni, neměl úmyslu dáti se dále strkati a vláčeti.

Na znamení protestu zapěl prastarou německou píseň, kteráž ovšem jako tak mnohé v tomto státě jest bez naléhavého důvodu zakázána. To připravilo především vládní zástupce o nervy. Rozkázali celníkům, aby zahradu vyklidili. Co to znamená, může si představiti jen ten, kdo tento výjev prožil. Poslanci dr. Keibl a Kasper šli jako poslední přímo před četníky a s nimi. Před nimi nahromadil se před jedinou otevřenou branou zástup několika set lidí. Někteří četníci se připravovali na tento chumel k útoku bodákem ze zadu. Poslanec dr. Keibl usilovně přemlouval nejbližší četníky, aby toho nečinili, nýbrž aby nechali lidem čas a jen se tlačili za nimi. Na druhé straně zdržoval je namáhavě jistý vládní zástupce. Dlužno skutečně považovati za štěstí, že znervosnělí četníci skutečně dali se pohnouti, aby neužili bodáků, neboť jinak bylo by tam bývalo mnoho zabitých a raněných.

Stejně se zdálo několika příliš horlivým četníkům, že to nejde dosti rychle. Když přišli k bráně, tloukli beze všeho důvodu pažbami dopředu a mezi jiným zřejmě úmyslně, uhodili několikráte posl. dr. Keibla do zad a poslance Kaspera do pravého lokte, ačkoliv dobře věděli, že to jsou poslanci. Kterýsi poddůstojník je totiž četníkům, když vyklidili síň, představil jako poslance. Posl. Kasper byl touto ranou krvavě zraněn. Jak se vypravuje, četnický štábní kapitán sekal však prý obnaženou šavlí do utíkajícího zástupu. Když

zástup prošel branou a opustil zahradu, nastal divoký úprk ulicí u střelnice. Četníci s nasazenými bodly hnali se za zástupem. Poslanci dr. Keibl a Kasper šli pomalu za četníky. Jestliže nyní z prchajícího zástupu bylo prý házeno kamením a lahvemi na četníky, postupující vzadu, zavinilo to jen rozčilení, které se právě, zmocnilo lidu. Jest to následek zcela nekvalifikovaného postupu četnictva, nikoliv příčinou k jeho postupu. Úřední zpráva chce snad zde zaměniti příčinu a následek, a proto se to musí konstatovati.

Z toho všeho vysvitá:

Stejný způsob, jímž se chovali na schůzích vládní zástupci v Liberci a v Děčíně, jak brzy bez naléhavého důvodu přerušili řečníky a po zcela krátké době schůzi rozpustili, opravňuje k úsudku, že nejednali z vlastního popudu, nýbrž poslechli vyššího rozkazu. Oklikami jsme se také dověděli, že politické a policejní úřady skutečně dostaly rozkaz, aby nedovolily veřejně mluviti o duchcovských událostech. Tento zákaz pochází prý buď od pana ministra vnitra samého nebo byl vydán dokonce podle usnesení ministerské rady. Kdyby to byla pravda, pak by se aspoň oposičním poslancům Národního shromáždění na dlouhou dobu znemožnilo klidně ukončiti nějakou schůzi, poněvadž se řečníci samozřejmě stále a stále budou k těmto událostem vraceti. Tím se vsak stále bude zanášeti další neklid mezi obyvatelstvo a nastane právě opak toho, co vláda zamýšlí. Když pak snad stále bude rušen veřejný klid a pořádek, zaviní to jedině vláda sama. Takový zákaz porušuje však i ústavně zaručené právo státních občanů na volný projev mínění, poněvadž, tento projev mínění omezuje mnohem více než připouštějí platné zákony. Takový zákaz byl by nezákonitý, zmatečný a dal by se provésti vždy jen mocí. Pro oposiční členy Národního shromáždění by to však znamenalo, že se jim trvale bude překážeti, aby vykonávali svůj úřad zástupců lidu. Proto aspoň podepsaní cíti, že jejich imunitní právo bylo vážně porušeno.

Události v Duchcově a Děčíně dále dokázaly, že četnictvo vůbec nedorostlo ke svému úkolu. Schází mu skolení, takt, rozvaha, zvláště však jakékoliv vnitřní sebeovládání a výchova, kterou má míti každý státní úředník, chce - li býti schopen povznésti se nad stranické pohnutky a tím teprve státi se vhodným strážcem pořádku. Zvláště četník musí býti něčím více než každý jiný člověk. Vždyť jest většinou odkázán sám na sebe a nemůže vždy očekávati přesných rozkazů svých představených. Taková byla převážná většina četníků za starého Rakouska, proto starý stát vystačil také s mnohem méně mužstva a měl mnohem více úspěchů zvláště proti sprostým a zbabělým zločincům. Zde však československé, četnictvo zvláště v území osídleném Němci skoro úplně selhává. Dostatečně to dokazuje po celá léta dlouhá listina neodhalených zločinců. V Děčíně se dalo pozorovati, že strkají, šlapou, bijí a jinak nic jiného, a to dovede i každý obyčejný vesnický policejní biřic. Vyklizení síně děčínské

střelnice bylo názorným příkladem, jak se síň naplněná lidmi, stoly a židlemi, nemá vyklizovati. Podle mínění podepsaných měl především štábní kapitán pečovati, aby všechny východy byly otevřeny. Měl postaviti mužstvo před jeviště a odtud dáti tlačiti proti otevřeným východům. Ale on zůstal venku v zahradě, neměl ponětí, jak síň vypadá, tedy jako důstojník vůbec neprozkoumal území, prostě poslal napřed své lidi. Tito neznajíce rovněž místa, vešli ovšem otevřenými dveřmi s terasy do malé síně a skrze ni vešli do velké síně na její podélné straně. A to právě byly otevřené ještě východy z nouze, které četníci takto uzavřeli. Četníci skoro do sině veběhli s nasazenými bodáky v rukou, Teprve když tím povstal poplach a dále teprve, když sami viděli, že ženou lidi nikoliv k východu, nýbrž ke stěně s okny, počali postupovati pomaleji a zatočili. Ale nikdy nelze ospravedlniti, že četníci ze zadu kopali a pažbami tloukli prchající ženy a muže. To je zneužiti úřední moci, - -

Úplně stejně bylo tomu v zahradě. Proč se musil velmi velký zástup lidu dáti tlačiti jedinou branou, když tam přece byly dvě? Mužstvo již již bylo by podniklo ze zadu bodákový útok na klubko lidí. Jest to rozvaha, jest to klid? V celé této věci se nedostávalo jakéhokoliv povelu, jakéhokoliv systému.

Mužstvo a štábní kapitán buď ztratili hlavu nebo se báli. Jest příznačné, že se prý štábní kapitán později nervově zhroutil. Když pak venku na ulici zástup házel na četníky kamení a lahve, nikdo toho nebude schvalovati. Ale zástup může se aspoň hájiti stejně jako četníci, totiž že byl rozčilený, což ho zbavilo klidné rozvahy, jen s nepatrným rozdílem, že nejdříve četníci začali ztráceti rozvahu, která u nich má býti částí služební povinnosti.

Při tom všem však i nejnestrannějšímu pozorovateli musí býti nápadný rozdíl, zřejmý mezi chováním četníků v Duchcově a v Děčíně. V Duchcově chovalo se četnictvo proti zuřícímu davu tak šetrně, že to bylo přímo dojemné. Uhýbali se krupobití kamení, jen aby nebyli zasaženi, a když zakročili, stalo se to proti napadeným. V Děčíně bylo tomu právě naopak. Zde byli plni horlivosti a sotva přístupni námitkám předneseným poslanci. Ba dokonce tloukli ze zadu i poslance dr. Keibla a Kaspera, ačkoliv dobře věděli, koho mají před sebou. Zde se zřetelně zrcadlí poměr národů v tomto státě. Četníci byli v převážné většině v obou případech Češi. Jako Češi národně cítící chovali se k českým útočníkům v Duchcově skoro laskavě, k Němcům v Děčíně však hrubě. - - - -

Do této souvislosti patří i chování civilního strážníka Hradeckého dne 4. července 1932 v Liberci. Jak se tento muž odvažuje hroziti posl. dr. Keiblovi? Je-li služebné v restaurační místnosti, jak může se cítiti jako Čech vyprovokován zpěvem nevinné německé písně? Je-li ve službě, jest strážníkem, ničím více. Jeho výstup byla zcela obyčejná nestydatost a služební přečin,

Mimo to vláda, zvláště však pan ministr vnitra, podléhá nátlaku rozličných národních vý-

borů, českého boulevardního tisku a ulice a domnívá se, že přišel čas, aby se zdejším německým státním občanům ukázala tak zvaná silná pěst. Množí se znamení, že má nastati období nebývalého ještě utiskování německého lidu v tomto státě. Tak se národní časopisy denně zabavují, především časopisy »Nordböhmisches Tagblatt« a »Sudetendeutsche Tageszeitung«, staří úředníci všech oborů, i Češi, se překládají z území osídleného Němci jen proto, že dovedli najíti s německým obyvatelstvem přijatelný poměr důvěry, a nahrazují se »spolehlivými« horkokrevnými Cechy. Jak se zdá, nepřeje si vláda míru, klidu; dobře, pak může míti také boj. Než to jsou již věci, které se musejí týkati i německých ministrů.

Proto se podepsaní táží:

1. Pana předsedy vlády:

a) Jest pravda, že se ministerská rada usnesla, že na žádné německé schůzi nesmí se mluviti o duchcovských událostech ze dne 25. a 26. června 1932 a že každá německá schůze má býti ihned rozpuštěna, jakmile bude tento zákaz překročen?

b) Jest ochoten zrušiti tento zákaz, který nesnesitelně brání oposičním německým členům Národního shromáždění vykonávati jejich mandát?

2. Pana ministra vnitra:

a) Jest pravda, že pan ministr vnitra vydal podřízeným politickým a policejním úřadům pokyn, že se na žádné německé schůzi nesmí mluviti o duchcovských událostech ze dne 25. a 26. června 1932 a že každá německá schůze má býti ihned rozpuštěna, jakmile bude tento pokyn překročen?

b) Je-li tomu tak:

Jest ochoten zrušiti tento zákaz, který nesnesitelně brání oposičním německým členům Národního shromáždění vykonávati jejich mandát?

c) Neni-li tomu tak:

Je-li ochoten naříditi podřízeným politickým okresním úřadům, aby všem členům Národního shromážděni dovolily na schůzích mluviti o všech veřejných událostech, tedy i o duchcovských ze dne 25. a 26. června 1932 a o děčínských ze dne 12. července 1932, pokud se jejich kritika pohybuje v mezích platných zákonů?

d) Jest ochoten dáti četnictvo tak reorganisovati a vyškoliti, aby mohlo plniti svůj úkol zvláště vůči sprostým zločincům a aby se jevilo nestranným sborem, chorobné neovlivňovaným národními nebo třídními city, který klidně a jistě ovládá i nejnebezpečnější situaci?

e) Jest ochoten naříditi, aby se četnictvo theoreticky učilo vyklizovati místnosti?

f) Jest ochoten naříditi vládním zástupcům, aby se na každé schůzi postarali o řádné otevření všech východů z nouze a naříditi, aby při vyklizení síně, je-li snad nutné, zabránili jakémukoliv poplachu?

g) Jest ochoten vyšetřiti způsob, jak četnictvo vyklidilo síň střelnice v Děčíně a vyvoditi z toho příslušné důsledky?

h) Jest ochoten vyšetřiti výše vylíčené chování libereckého strážníka Hradeckého v občanském oděvu a přiměřeně ho poučiti?

3. Pánů ministrů dr. Czecha a dr Spiny:

a) Považují se páni ministři pouze za zástupce svých politických stran v ministerské radě nebo mimo to i za zástupce zdejšího německého lidu?

b) Kdybyste se oba nebo jeden z Vás snad považovali i za zástupce sudetskoněmeckých zájmů:

Co hodláte učiniti na ochranu shromažďovací a řečnické svobody v německém území?

Kdybyste se však oba nebo jeden z Vás považovali pouze za zástupce své politické strany v ministerské radě, zříkají se podepsaní odpovědi příslušného pana ministra na tento 3. odstavec interpelace.

V Praze dne 20. července 1932.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Hanreich, Matzner, Horpynka, dr. Hassold, Simm, Geyer, inž. Jung, Köhler, Schubert, Kasper, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Szüllö, Hokky, Dobránsky, Fedor, Knirsch, dr. Jabloniczky, Nitsch, Szentiványi, Krebs.

Původní znění ad 1985/ IV.

Interpellation

des Abgeordneten Hans Knirsch und Genossen

an den Justizminister

in Angelegenheit der Beschlagnahme der

Folge 52 der »Duxer Zeitung«

vom 28. Juni 1932.

Die Folge 52 der »Duxer Zeitung« vom 28. Juni 1932 enthielt einen Bericht über die blutigen Vorfälle am Gauturnfeste in Dux. In diesem Berichte wurden folgende Stelleo beschlagnahmt:

»Diesem Feldzuge fielen nebst weiss-grünen und weiss-blauen auch andere Fahnen zum Opfer. Selbst die internationale Buchdruckerfahne, welche unsere Druckerei und die Druckerei »Gutenberg« neben der Stadtfahne gehisst hatten, musste eingezogen werden. Auch in den Kleingartenanlagen des deutschen Kleingartenvereins wurde die Einziehung der Fahnen verlangt, weil sich darunter nicht nur Stadtfahnen, sondern auch andere befanden und laut behördlicher Verfügung am Festplatz und um den Festplatz herum nicht beflaggt werden durfte. Aus diesem Grunde musste auch die Fahne der städtischen Schwimmanstalt

verschwinden. Nach der behördlichen Verfügung waren auch Fahnen in den Farben schwarz-rotgelb erlaubt, falls eine entsprechende Anzahl Staatsfahnen in würdiger Form gehisst werden. Obzwar dieser Bedingung Rechnung getragen worden war, denn an mehreren öffentlichen Gebäuden wehten Staats- und Stadtfahnen, musste in der Teplitzer Strasse eine am Nachmittage gehisste schwarz-rot-gelbe Fahne sofort eingezogen werden, als sich ein tschechischer Staatsangestellter durch dieselbe »herausgefordert« fühlte. Also behördliche Verfugungen werden nicht eingehalten, wenn dies irgend einem Tschechen, auch wenn er Staatsbediensteter ist, der auch von deutschen Steuergeldern bezahlt wird, nicht in den Kram passt. Und so etwas nennt sich Rechtsstaat!... Als der ungefähr 1000 Turner und 400 Turnerinnen zählende Fackelzug in vollster Ordnung durctudie Schlossgasse marschierte, fuhr plötzlich in der Nähe des Stadtkinos ein unbeleuchtetes Lastauto besetzt mit Tschechen in den rückwärtigen Teil des Fackelzuges hinein, dadurch diesen in zwei Teile teilend. Die Tschechen sprangen vom Auto und begannen sofort mit Messern, Stöcken und Schlagringen auf die Turner einzuschlagen, während sich gleichzeitig von beiden Seiten der Strasse ein Steinhagel über die Turner crgoss. Auch am Beginn der Teplitzer Strasse kam es zu Ueberfällen und Angriffen seitens der Tschechen, sodass der bedrohte rückwärtige Teil des Zuges trachten musste, so rasch als möglich den Festplatz zu erreichen. Die Turner wurden auch mit Benzin bespritzt mit der Absicht, schwere Brandverletzungen der mit brennenden Fackeln versehenen Turner herbeizuführen.... Dem ganzen Treiben der tschechischen Rohlinge sah die Gendarmerie vollkommen untätig zu, lehnte über Verlangen jedes Einschreiten mit Achselzucken ab, wie überhaupt der behördliche Schützt viel zu spät erfolgte und ganz unzureichend war. So lehnte es ein Gendarm rundweg ab gegen einen Tschechen einzuschreiten, der den Zug mit herausfordernden NazdarRufen »begrüsste«. Ein Deutscher, der es wagen würde, einem Sokolumzug »Heil« zuzurufen, würde schlankweg verhaftet, wochenlang eingesperrt und nach dem Schutzgesetze schwer bestraft werden.... Als Bürgermeister Hartig wegen der Untätigkeit der beiden Gendarmen, die den Vorfall mitangesehen hatten, beim Gendarmeriekapitän Beschwerde führte, erklärte dieser, die Gendarmen hätten Weisung, sich »um kleine Zwischenfälle« nicht zu kümmern.... Zu dem angeblich unzureichenden Gendarmerieaufgebot sei bemerkt, dass, wie zahlreiche Fälle anderwärts lehren, zwar zehn Gendarmen imstande sind, 1000 und mehr Deutsche im Schach zu halten oder auseinanderzutreiben, dass sich aber 30 bis 50 Gendarmen ausserstande fühlen, die Verantwortung für die AufrechterhaHung der Ruhe und Ordnung zu übernehmen, wenn hundert Tschechen - - - U eberfälle auf Deutsche vornehmen. ... Dann wird auch bald die Zeit wiederkehren, wo die Duxer Deutschen sich nicht mehr als vogelfrei betrachten brauchen, sondern, ungestört - - - jede öffentliche Aeusserung deutschen Le-

benswillens und deutscher Festesfreade unmöglich machen wollen, ihre Feste feiern und liebe deutsche Gäste in den Mauern unserer Stadt empfangen können, ohne dass diese um ihr Leben und ihre Gesundheit besorgt sein brauchen.

Die beschlagnahmten Stellen konnten von anderen Blättern unbeanstandet gebracht'--werden. Sie enthalten Tatsachen, die zum grössten Teil auch von tschechischer Seite bestätigt werden.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister, ob er bereit ist, diese Beschlagnahme aufzuheben.

Prag, den 30. Juni 1932.

Knirsch,

Köhler, Geyer, Ing. Jung, Krebs, Simm, Kasper, Schubert, Dr. Schollich, Dr. Hassold, Dr. Hanreich, Dr. Peterslika, Kunz, Scharnagl, Krampe, Dr. Keibl, Bobek, Dr. Mayr-Harting, Frltscher, Greif, Oehlinger, Matzner, Horpynka, Ing. Kallina.

Původní znění ad 1985/V.

Interpellation

des Abgeordneten Ing. Rudolf Jung und Genossen

an den Minister des Innern und den Justizminister

betreffend - - einen Gendarmen.

Am 28. Juni 1. J. um 3 Uhr morgens wurde m der Nähe der schlesischen Grenzstadt Weidenau durch den Gendarmen Šebrie der 25jährige Josef Melcher, Kraftwagenlenker, hinterrücks erschossen.

Der Vorgang spielte sich folgeedermassen ab; Melcher, der verheiratet und Vater eines Kindes ist, wollte sich zu einem von ihm gepachteten Teiche begeben, wobei er die nach Wiesau in Pr. Schlesien führende Bezirksstrasse benützte. Ex begegnete den Gendarmen, der ihn anhielt und einen Ausweis forderte. Melcher fuhr auf einem Fahrrade und der Gendarm soll den Versuch unternommen haben, ihm das Fahrrad zu entwinden. Das gelang jedoch nicht, Melcher setzte sich aufs Rad und fuhr fort. Der Gendarm sandte ihm zwei Schüsse nach; der erste ging fehl, der zweite traf Melcher in die Schuhergegend, und zerriss die Halsschlagader. Er führte den Tod fes Getroffenen herbei.

Der schuldige Gendarm gibt nun au, in Notwehr gehandelt zu haben, da ihn Melcher angriff und ihm angeblich das Gewehr entwinden wollte, wobei der Sehuss losging. Das behauptet auch der amtliche Bericht. Dieser Behauptung wider-

spricht jedoch die Tatsache, dass 1. Melcher in den Rücken getroffen wurde und 2. die ausgeschossene Patronenhülse neun Schritte von der Stelle entfernt lag, an welcher die Leiche sich befand. Die Untersuchung in Weidenau führte ein Gendarmoffizier. Sein Verhalten gegenüber den Angehörigen des Erschossenen war nicht einwandfrei. Es scheinen vor allem Einschüchterungsversuche vorgekommen zu sein, worauf der Umstand hinweist, dass ein Augenzeuge es nicht wagt, Aussagen zu machen.

In dem Berichte, welchen die Bezirksbehörde Freiwaldau an die Landesbehörde nach Brunn sandte, soll Melcher als mehrfach vorbestraft hingestellt worden sein. Der Genannte hat wohl einige Vorstrafen, doch hängen diese zumeist mit seinem Berufe als Kraftwagenlenker zusammen und sind daher nicht allzu belangreich. Es handelt sich zumeist um Autozusammenstösse und ähnliches. Der Erschossene war seit einiger Zeit arbeitslos und hatte, um seine Frau und sein Kind ernähren zu können, von der Gemeinde ein Wiesenstück mit einem kleinen Teiche gepachtet, um dort Fischzucht zu betreiben.

Zeugen des Vorfalles waren der Landwirt Grohmann und ein zweiter Herr, dessen Namen den Fragestellern nicht bekannt ist. Die beiden drückten dem Erschossenen die Augen zu. Das Verschulden des Gendarmen Šebrle steht ausser Zweifel und verlangt die strengste Sühne. Ebenso erfordert das Verhalten des die Untersuchung führenden Gendarmerieoffiziers die strengste Untersuchung.

Der Fall ist nicht nur örtlich zu werten. Es wohnt ihm vielmehr grundsätzliche Bedeutung inne. Denn man wird nicht fehl gehen, die wahre Ursache des beklagenswerten Vorfalles, dem ein Menschenleben zum Opfer fiel, in der förmlichen Hysterie zu suchen, die sich der Gendarmen infolge der unverantwortlichen Hetze einiger tschechischer Blätter, vor allem der »Národní Politika« und des »České Slovo«, bemächtigt hat. Diese Blätter stellen, wie zahlreiche Beobachtungen erweisen, die geistige Kost der im Grenzgebiet wirkenden tschechischen Gendarmen dar. Ihre ständigen Tatarenmeldungen über angebliche Bedrohungen des Staates und des tschechischen Volkes erzeugen eine Atmosphäre, aus welcher eine ungeheuere Nervosität entspringt, die sich bei allen Gelegenheiten äussert und zu ständigen Uebergriffen der Gendarmen führt. Die Zensur, welche gegen deutsche Blätter nationaler Richtung sehr scharf gehandhabt wird, ist gegenüber den täglichen Hetzartikeln eines Teiles der tschechischen Presse blind. Die Behörden decken jeden Uebergriff eines Gendarmen, statt den Betreffenden zu verwarnen und zu belehren. Der Minister des Innern billigt und ermuntert aus falsch verstandenem Staatsinteresse diesen Kurs, wie die Beantwortung aller Interpellationen zeigt, welche Uebergriffe von Gendarmen zum Gegenstande haben. Man darf sich dann nicht wundern, wenn diese sich einbilden, die erste Rolle Im Staate zu spielen und auf eigene Faust Kreuzzüge gegen die »Feinde des Staates« unterneh-

men. Eine Interpellation des Abgeordneten Ing. Jung vom 21. ds. liefert für diese Behauptung genugsam Beweise. Aus dieser künstlich vergifteten Atmosphäre heraus ist auch der Meuchelmord von Weidenau zu begreifen und insofern besitzt er grundsätzliche Bedeutung.

Die Gefertigten stellen an die beiden Minister folgende Anfragen:

1. Ist der Herr Minister des Innern gewillt, den geschilderten Vorfall auf das strengste untersuchen zu lassen, den des Meuchelmordes schuldigen Gendarmen Šebrle sofort vom Dienste zu entheben und ihn der strengsten disziplinarischen Untersuchung zuzuführen?

2. Ist er gewillt, feststellen zu lassen, ob und inwieweit der die Untersuchung führende Gendarmerieoffizier seine Pflicht in einwandfreier Weise erfüllt hat?

3. Ist er bereit, die Witwe des erschossenen Josef Melcher, die samt ihrem Kinde des Ernährers beraubt ist, voll und ganz für diesen Verlust zu entschädigen?

4. Ist der Herr Justizminister bereit, gegen den des Meuchelmords schuldigen Gendarmen Šebrle die Strafverfolgung einleiten zu lassen?

Prag, am 30. Juni 1932.

Ing. Jung,

Simm, Köhler, Kasper, Dr. Schollich, Horpynka, Dr. Hanreich, Oehllnger, Dr. Petersilka, Bobek, Fritscher, Kunz, Greif, Krumpe, Dr. Keibf, Krebs, Scharnagl, Ing. Kallina, Dr. Hassold, Schubert, Matzner, Knirsch, Geyer.

Původní znění ad 1985/ VIII.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Josef Keibl und Genossen

an den Ministerpräsidenten, den Minister

des Innern und die Minister Dr. Czech

und Dr. Spina

wegen der Vorfälle bei den Versammlungen in Reichenberg am 4. Juli 1932 und in Tetschen am 12. Juli 1932.

Am 4. Juli 1932 fand im Rathauskeller zu Reichenberg eine von der Deutschen Nationalpartei einberufene öffentliche Versammlung statt. Es sollte dort der Abg. Dr. Keibl über die kürzlich erfolgten Steuererhöhungen sprechen. Die Versammlung wurde um 3/4 9 Uhr abends eröffnet. Seitens der staatlichen Polizeibehörde waren ein Kommissären ein Stenograph in Zivil und eine