Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1977.

Interpelace:

I. posl. Husnaje a soudr. min. železnic o propuštění výhybkáře Andreje Polláka z Užhorodu,

nyní v Nevděkem, ze služeb čsl. státních drah, II. posl. Koudelky a soudr. min. železnic o poměrech na kolínském nádraží,

III. posl. Jurana a soudr. min. pošt a telegrafů o protekčním a korupčním hospodářství u ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích,

IV. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o započítávání služební doby učitelům,

V. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra o zpronevěrách u opavského policejního ředitelství, VI. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra, že organisaci »Grenzlandjugend« bylo zakázáno nositi praporky,

VII. posl. Windirsche a druhů vládě o nekalém hospodaření v obilním obchodu, VIII. posl. dr Schollicha a druhů min, spravedlnosti o obsazení místa u kojetínského okresního soudu,

IX. posl. Hádka a soudr. min. národní obrany o trýznivém nakládání s vojínem Arnoštem Strop-

pem od ženijního pluku č. 4, pol. rota 1/10 v Bratislavě,

X. posl. Russa a soudr. min. národní obrany o sebevraždě záložníka Josefa Sellnera, XI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o poměrech záložníků na cvičeni, XII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o nemožných poměrech stravovacích a špatném zacházení s vojíny hraničářského praporu, ubytovanými v Žižkových kasárnách v Karlíně,

XIII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o nepoživatelné stravě vojáků v Praze, Bratislavě a Písku,

XIV. posl. Windirsche a druhů min. obchodu o dovozu pšenice z ciziny,

XV. posl. Windirsche a druhů min. financí o paušalované dani z obratu v zemědělství, XVI. posl. Windirsche a druhů min. financí o stížnostech na zdaňovací praxi vrchlabské berní

správy,

XVII. posl. Windirsche a druhů min. národní obrany o lhůtě, kdy náhradní záložníci zemědělci mají nastupovati vojenskou službu,

XVIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic, že některé staniční úřady postupují nezákonitě při vydávání žákovských legitimací,

XIX. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o zkrácení sudetsko-německého obyvatelstva a především sudetsko-německých nezaměstnaných "Československým Radiojournalem«, XX. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o neudržitelném stavu stravování vojínů 37. pěšího pluku v Levoči, XXI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany, že se u 37. pěš. pluku v Levoči odpírá léčení

nemocným vojákům,

XXII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o sebevraždě vojína Fr. Martínka a o poměrech vojínů u 48. pěš. pluku v Benešové,

XXIII. posl. Jurana a soudr. min. spravedlnosti dr Meissnerovi o surovém týráni vyšetřovanců a vězňů u Okresního soudu ve Vyškově.

1977 I.

Interpelace

poslance Julia Husnaje a soudruhů

ministru železnic

o propuštění výhybkáře Andřeje Polláka

z Užhorodu, nyní v Nevickém ze služeb čsl.

stát. drah.

Andřej Pollák sloužil co zaměstnanec u bývalých maďarských státních železnic, pak u čsl. stát. drah více jak 26 let. Jmenovaný byl jak zaměstnanec st. drah 27. /V. 1922 nálezem disciplinárního řízení soudu Košicko-Bohumínské dráhy, resp. košickým ředitelstvím pod č. 22022/85 a. -II-22, dále disc. nálezem disc. dvora min. železnic v Praze č. 32643/922 pro údajnou krádež na místě ze služeb čsl. stát. drah propuštěn.

Andřej Pollák, který neovládal ještě služební řeč v r. 1922, byl propuštěn na základě obžaloby a výpovědí vícekrát trestaného žalářníka Michala Šturcu, dále, jak se dá snadno zjistiti z důvodů disc. nálezů disc. dvora min. železnic číslo 32643/922, byl Andřej Pollák propuštěn na základě výpovědí Jána Čuláka, Aloise Groha atd., kteří svědci nebyli k ústnímu jednání předvoláni, jak to nařizuje disc. řád a služební řád. Tito svědci prohlásili před Pollákem, že nevědí, co podepsali při vyšetřování a že čekají na ústní projednáváni, aby mohli říci pravdu, ba o vině, kladené Pollákovi, nic nevědí. Tato formální vada stačí, aby nalez disc. dvora stal se neplatným.

Jako další vada v návrhu je, že podle disc. nálezu košického řed. stát. drah č. 22022/85 a. -Il-22 vynesla nález disc. komora sestavená pro zaměstnance Košicko-Bohumínských železnic, tedy nepříslušná disc. komora. Dále je též formálnou vadou, že podle paragrafu 33 jedn. řádu nález měl potvrditi přednosta ředitelství během 48 hodin po skončení disc. projednáváni, co v daném případě se nestalo.

Nebyly zachovány předpisy paragrafů 97-98 služebního řádu, pak paragraf 9 jednacího řádu. Nebyly zachovány předpisy paragrafu 107 služ. řádu a paragraf 102, odstav. 1. služ. řádu, co se dá snadno zjistiti v disc. spisech Nebyly dodržené ani paragrafy 108-111, neboť obviněný pro neznalost jednací řeči nemohl se obhajovati a členové disc. komise řeči obviněného ani nerozuměli. Obviněnému nedala se možnost nechat se zastupovat zástupcem voleným. Obviněný neměl ani tušeni o tom, co podepsal, jelikož protokoly byly napsané v české řeči, konečně nebyl k projednávání věci delegován ex offo obhájce.

Ke konci poznamenávám, že propuštěný Andřej Pollák byl vrchním soudem v Košicích pod č. To IV. 55 924 co do viny a trestu osvobozen. Během 26tileté služby nebyl nijak potrestán, co je dostatečným důkazem, že vykonával svou službu věrně.

Poznamenávám, že při provádění disc. pokračování staly se hrubé chyby formální a že vady tyto

zapříčinily propuštěni Andřeje Polláka. Proto dovolujeme si tázati se pana ministra železnic, má-li vědomost o této záležitosti a hodlá-li na základě zde uvedených vad obnoviti disc. pokračováni proti nespravedlivě propuštěnému Andřeji Pollákovi, aby jmenovaný se mohl před řádným disc. soudem ospravedlniti a pak byl dán do zasloužené pense.

V Praze, dne 15. srpna 1932.

Husnaj,

Staněk, Koudelka, Bečko, Brodecký, Kučera, dr Mareš, Vácha, Seidl, Biňovec, Nový, Pík, dr Winter, Jaroš, dr Markovič, Klein, Benda, Prokeš, dr Macek, Chalupník, Brožík, inž. Nečas, JurnečkováVorlová, Chalupa.

1977 II.

Interpelace

posl. Jana Koudelky a soudruhů

ministrovi železnic o poměrech na kolínském nádraží.

Na kolínském nádraží bylo vybudováno nové nákladní překladiště a pracovní poměry v něm vyvolávají oprávněné stížnosti zaměstnanců a kritiku jednání železniční správy. Podle vyhlášky v překladišti umístěné je zde stanovena pracovní doba od 8. hod. ranní do 12. hod. polední a od 1. hod. s poledne do 5. hod. odpoledni. Avšak od 15. května 1931, kdy na novém překladišti kolínském se počalo pracovat, činí zde pracovní doba deset i více hodin denně.

Zaměstnanci jsou nuceni pracovati skoro stále přes čas, také i do půl 10 hod. večerní. Svátky, státem uznané, se zde neuznávají a pracuje se o nich jako v každý jiný všední den, aniž by za to zaměstnancům bylo poskytnuto jindy volno.

Dříve bylo pracováno v neděli a o svátcích do 12. hodiny polední, avšak od května 1932 pracuje se podle nařízení přednosty stanice po celou neděli stejně jako všedního dne přes čas dlouho do večera.

Jen jednou za měsíc mají zaměstnanci neděli volnou pro sebe.

Pokládáme za nemožné, aby bylo pracováno soustavně přes čas bez zvláštní náhrady za tuto práci a aby svátky a neděle byly považovány za pouhé všední dny. Přednosta stanice slíbil sice zaměstnancům za každou hodinu práce přes čas čtvrt hodiny náhradního volna, avšak dosud nikomu toto náhradní volno nebylo poskytnuto. Námitky postiženého personálu jsou odbývány poukazem, že není dostatek lidí - v této době velké nezaměstnanosti! Většina zaměstnanců kolínského nádražního překladiště dosud neměla dovolenou.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou panu ministru železnic známy tyto poměry na kolínském nádražním překladišti?

2. Proč se zde pracuje denně až 3 hod. přes čas?

3. Proč se zde pracuje v neděli po celý den, ač dříve bylo pracováno jen dopoledne?

4. Proč svátky státem uznané i svátky národní jsou zde všedním dnem. ?

5. Proč zaměstnanci dostanou za celou neděli pouze jeden, den náhradního odpočinku?

6. Proč pan přednosta stanice hrozí zaměstnancům peněžitými tresty, když zaměstnanci jdou v 7 hod. vysíleni domů?

7. Proč ministerstvo železnic nezavede dvě směny, jako je to na jiných překladištích?

8. Proč personál nemůže dostati náhradní volno kdy by je potřeboval, nýbrž musí se ponížené doprošovati?

9. Proč zaměstnanci musí pracovati až sedm neděl, než doslanou jednu neděli volno?

10. Je pan ministr železnic ochoten zjednati zde pořádek a postarati se, aby vinníci tohoto šlendriánu byli potrestáni?

V Praze dne 27. srpna 1932.

Koudelka,

Husnaj, Klein, Chalupa, dr Macek, Biňovec, Seidl, Jaroš, Kučera, dr Winter, Brodecký, Benda, Bečko, Remeš, Vácha, Chalupník, dr Markovič, Pik, Prokeš, Nový, inž. Nečas, Srba, dr Mareš, JurnečkováVorlorá, Staněk.

stíženého vrozenou chabostí nervové soustavy jenom proto, že poukázal na případy zneužití úřední moci svých představených.

Přes veškeré dosavadní odhalování tohoto protekčního hospodářství v tisku nebyla zjednána, náprava, naopak jsme bvli svědky persekuce vrchního poštovního komisaře Dr. Marka, který ve svých protokolech z ledna a února t. r. znovu potvrdil pravdivost našich článků, a byl dán na dovolenou s čekatelným a úplnoti diskvalifikací.

Tážeme se proto pana ministra:

Jest pan ministr ochoten postarati se, aby uvedené případy korupce u ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích a případ Dr. Marka byly přesně vyšetřeny?

Jest pan ministr ochoten se postarati, aby Dr. Markovi, který veškeré to korupční bahno odkryl, se dostalo za jeho persekuci náhrady a satisfakce?

Jest pan ministr ochoten postarali se, aby se zamezilo opakování podobných případů?

Jest pan ministr ochoten postarati se, aby byli potrestáni ti, kteří tuto korupci zavinili?

Praha, dme 6. září 1932.

Juran,

Hrubý, Hruška, Krosnář, J. Svoboda, Steiner,

dr Stern. Zápotocký, Tyll, Kuhn, Kubač, Gottwald,

Babel, Hodinová, Cižinská, štětka, Russ, Klinent,

Novotný, Höhnel, Kopecký.

1977/III.

Interpelace

poslance Jurana a soudruhů

ministru pošt a telegrafů o protekčním a korupčním hospodářství u ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích.

Již v listopadu 1931 uveřejnili jsme případy korupce u ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích. Vylíčili jsme případ ředitele Beneše, kde inspekční úředník Dr. Marek byl nucen z nařízení vládního rady Zpěváka napsati o Benešovi příznivou lživou zprávu, v níž byl vychvalován proto, aby mohl obdržeti místo ředitele poštovního úřadu. Praha 40. Dále jsme se zmínili o případu poslice Kopecké, která byla přeložena z místa s platem Kč 526. měsíčně, na místo s platem Kč 276. - měsíčně, prostě proto, aby její místo mohlo býti postoupeno z protekce poslovi Zahálkovi. Uvedli jsme řadu případů, kde lidé bez protekce nebyli k poště vůbec přijímáni. Vylíčili jsme celý protekční systém za vládních radů Zpěváka a Dr. Pachty při přijímání a jmenování nových sil. Psali jsme to, co před tím zastřeně líčil nár. soc. Poštovní Obzor. V lednu t. r. uveřejnili jsme článek, v němž jsme uvedli, jak byl Dr. Marek označován ve spise ministerstva pošt č. 230/Pp, III. 29, za dědičně duševně zatíženého a

1977/IV (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o započítávání služební doby učitelům.

Četnými resolucemi, které při poradách o zákoně č. 104, 1926 Sb. z. a n. přijaly jednotlivé výbory poslanecké sněmovny a senátu, bylo jasně projeveno, že při propočítání služební doby učitelů výklad jim příznivý má býti základem výpočtu.

Tento dobrý úmysl se úzkoprsým chápáním byrokratů mění v opak, čímž zvláště učitelé měštanských škol od mnoha let trpí velké hmotné škody. Nezapočítává se na př. vojenská služba: tím se poškozují všichni učitelé vojáci, poněvadž proti svým druhům z téhož ročníku při každém jmenování a postupu zůstávají pozadu o dobu činné vojenské služby.

Těžce postiženi jsou i učitelé měšťanských škol, jejichž platový zákon má tu zvláštnost, že příslušející jim přídavek za vyučování na měšťanských školách stoupá s počtem služebních let na měšťanské škole. Kdo na př. v roce 1915 přišel na měšťanskou školu a působil tam až do r. 1927 já-

ko zastupující nebo prozatímní odborný učitel, pak pro zrušeni tříd v roce 1927 octl se na měšťanské škole bez místa a proto z úřední moci, byť jen dočasně, byl přeložen na obecnou školu, ztrácí podle nynější praxe školních úřadů všechna služební léta na mesiánské škole získaná v letech 1915-1927; příjde-li na př. v roce 1929 znovu na měšťanskou školu, jedná se s ním tak, jakoby v roce 1929 přišel na mesiánskou školu po prvé; začíná opět se 780 Kč přídavku za vyučování na měšťanské škole a během své celé další služební doby ztrácí čtyři postupy, čili ročně 1200 Kč. Stávají se případy, kde se při vyměřování přídavků za vyučování na měšťanských školách nezhodnocuje 20 služebních let a více, strávených na měšťanské škole.

Stejně těžce byli postiženi učitelé na měšťanských školách při započítáváni válečných pololetí, neboť i zde dobrý úmysl zákonodárcův úředním výkladem se mění v opak. Když na př. někdo v roce 1914 v 9. služebním roce přišel na měšťanskou školu, připočítá se mu 21/2 válečného roku a uzná se mu přestup a nárok na první přídavek za vyučování na měšťanské škole teprve od 12. služebního roku místo od 9., takže během celé své další služební doby jest poškozen o jeden postup a ročně o 300 Kč, později o 600 Kč.

Toto zlé poškozování učitelů mesiánských škol jest možné jen proto, že § 23 zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. nemá jasného znění. Přes četná zakročení organizací, přes četné interpelace nebylo stále ještě vydáno prováděcí nařízeni k tomuto zákonu, který nyní platí již šest let.

Těmto neudržitelným poměrům třeba učiniti přítrž, aby postižení neutrpěli těžkých hmotných škod.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Je-li ochoten co nejdříve vydati prováděcí nařízeni k zákonům č. 103/1926 a 104/1926, a to podle vůle zákonodárců a oprávněných požadavků státních zaměstnanců a učitelů a se zpětnou platnosti?

V Praze, dne 1. září 1932.

Simm,

inž. Jung, Knirsch, Köhler, Geyer, Schubert, Kasper, dr. Hassold, Krebs, Matzner, dr. Schollich, Horpynka, inž. Kallina, dr. Hanreich, Oehlinger, Bobek, Greif, dr. Mayr-Harting, Zajíček, dr. Petersilka, Scharnagl, Fritscher, Kunz.

1977/V (překlad).

Interpelace

posl. dr E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o zpronevěrách u opavského policejního ředitelství.

Zpronevěry u opavského policejního ředitelství, které spáchal oficiál Pagac a okresní inspektor

Vlach a které prý dosahují asi 90. 000 Kč, vrhají zvláštní světlo na československé bezpečnostní poměry. Právě pro tuto těžkou a důležitou službu měl by se vyhledávati jen nejlepší a nejspolehlivější lidský materiál, ovšem beze zření k národní příslušnosti. Ve skutečnosti postupuje se při přijímání jako všude u státních úřadů tak i zde jen jednostranně, takže se personál státní policie skládá skoro veskrze jen z Čechů. Tato okolnost jest snad také příčinou, že se úřední šetření koná většinou s vyloučením veřejnosti, a co nejmírněji. Vždyť to jest přece něco neobyčejného, když v tomto případě Pagu a Vlach, jimž bylo prokázáno, že zpronevěřilí 90. 000 Kč pokut, nebyli dáni do vyšetřovací vazby, nýbrž ponecháni na svobodě, takže mohou svůj trestný čin zakrýti a zamazati. U obyčejného státního občana by se asi nepostupovalo s touto neobyčejnou šetrností, nýbrž spíše již za zpronevěru několika korun byl by vsazen, za mříže. Právem píše časopis. »Deutsche Post« ze dne 17. srpna jako orgán veřejného mínění:

»Co se stane, když na příklad účetní nějakého podniku zpronevěří jen několik korun? Bez milosti se vsadí do vyšetřovací vazby a zůstane v ni dotud, dokud soudní líčení věc úplně nevyjasní. Dokonce při přečinech podle zákona na ochranu republiky zavírají se často lidé na celé měsíce a neposkytne se jim ani odškodnění, když soudní přelíčení, jak se již stalo ve většině případů, musí je prohlásiti za nevinné. Když nezaměstnaný, který pro bídu a nouzi se ocitl na kluzké cestě, ukradne kus chleba, aby ukojil svůj hlad, chytnou ho za límec a zavrou... Platí snad u policejních úřadů, které, jak známo, jsou právními úřady, dvojí právo? Mohou si zaměstnanci policejních úřadů všechno dovoliti a zůstanou přes to na svobodě?«

Veřejnost nemehla pochopiti, že oba provinilí úřednici byli přeloženi k policejnímu ředitelství do Moravské Ostravy, než ještě vyšetřování a líčení bylo ukončeno.

To je slav věci v Opavě, který způsobil oprávněné rozčilení a úžas. Mezitím nechtějí umlknouti zprávy, že se i u státní policie v Krnově staly nepřístojnosti, které prý však byly pod rukou zatušovány a prostým nahrazením škody sprovozeny se světa.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra: Jste ochoten:

1. ) podati veřejnosti podrobnou a nestrannou zprávu o zpronevěrách spáchaných u opavské státní policie, zvláště také, kolik činila škoda, jak se provádí kontrola nad hospodařením s penězi u komisařství státní policie a proč provinilí úředníci Pagac a Vlach byli ponecháni na svobodě a přeloženi do Moravské Ostravy?

2. ) Po zevrubném vyšetření v Krnově oznámiti, zakládají-li se pověsti o nepřístojnostech u tamější státní policie na nějaké skutkové podstatě?

3. ) Oznámiti poměr národností u státní policie a u četnictva všeobecně a odůvodniti, proč tak

nápadně uchazeči německé národnosti nejsou přijímáni, ač mají dobrou kvalifikaci?

V Praze, dne 25. srpna 1932.

Dr Schollich,

inž. Kallina, dr Hassold, dr Hanreich, Matzner, dr Keibl, Horpynka, Schubert, Símm, Knirsch, inž. Jung, Köhler, Kasper, Krebs, Geyer, dr Luschka, Oehlinger, Bobek, Krumpe, Fritscher, Scharnagl, dr Mayr-Harting, Greif.

1977/ VI (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra,

že organisaci »Grenzlandjugend« bylo zakázáno nositi praporky.

»Grenzlandjugend« jest organisace mládeže německé národní strany, tak jako si každá strana jak česká, tak německá založila organisaci mládeže. Strany, jako politický útvar, nepodléhají, jak známo, státnímu povolení, poněvadž československé zákonodárství dosud ještě nevydalo nutných zákonných ustanovení, která by jasně ustanovila jejich obor působnosti. Jako svobodné organisace nepodléhají tedy ani spolkovému zákonu. Všechny strany mají odznaky, o jejichž povolení nemohlo se ovšem žádati, poněvadž ho státní dohlédací úřad, kdyby o to požádaly korporace, které podle zákona neexistují, nemůže uděliti. Totéž platí také o praporech, praporcích, jednotném úboru a podobně. Pro tyto zákonné nejasnosti o postavení politických stran úřady je prostě trpí nebo dovolují je tak dlouho, pokud není vydán výslovný zákaz. Ale právě tato nejasnost umožňuje úřadům a dovoluje jim, aby postupovaly úplně podle volného uvážení a čistě svévolně. Kdežto na příklad u jedné strany se při vystoupení nedovolené prapory a praporky, jednotný úbor nevadí a tím se mlčky trpí, příslušníky jiné strany dohlédaci úřad trestá pro nošeni úředně nepovolených praporků. Měřítkem pro to jest asi příslušnost k vládni koalici, kdežto proti oposičním stranám postupuje se se vší přísnosti. Tak novojičínský okresní úřad odsoudil ke značným peněžitým pokutám příslušníky organisace »Grenzhndjugend« jedině proto, že měli praporky při župním dnu mládeže německé národní strany dne 22. května v Suchdole a při slavnosti strany v Stachovicích dne 3. července t. r.

Není většího nebezpečí pro právní vědomí obyvatelstva než poznání, že státní úřady měří dvojím loktem. Tato otázka musí tedy býti co nejdříve naprosto vyjasněna.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. ) Víte o těchto poměrech a jiste ochoten vypracovati zákonná ustanovení o právním postavení politických stran, jakož i o všech s tím sou-

visejících otázkách, zvláště pak o nesení odznaků a úborů, o nošení praporů a praporků a příslušné návrhy co nejdříve předložiti zákonodárným sborům?

2. Jste ochoten ihned vydati pokyny všem podřízeným úřadům, aby, dokud nedojde k zákonné úpravě, tyto odznaky mlčky trpěly, a to u všech politických stran stejně?

3. Nařídíte, aby tresty uložené novojičínským okresním úřadem organisaci »Grenzkndjugend« byly opět zrušeny?

V Praze, dne 27. srpna 1932.

Dr Schollich,

inž. Kallina, dr Hanreich, dr Keibl, dr Hassold,

Horpynka, Matzner, Kasper, Kohler, inž. Jung,

Schubert, Krebs, Geyer, Simm, Knirsch, Bobek,

Krumpe, Greif, Kunz, dr Petersilka, Scharnagl,

Oehlinger.

1977 VII (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

vládě o nekalém hospodařeni v obilním obchodu.

Časopis »Börsen-Courrier« ze dne 11. srpna 1932 uveřejnil článek s nápisem »Z temné komory obilního obchodu«. V něm jsou obsažena tato místa:

-Syndikát« objasní asi poměry na podkarpatoruských dovozních trzích obilí. Jest čas, aby se posvítilo do temné komory obilního obchodu a aby věčné »aféry« byly sprovozeny se světa »Osivová aféra trvá již několik měsíců. Aby zmírnila situaci podkarpatoruského zemědělství postiženého katastrofální neúrodou, rozhodla se vláda povoliti jako výpomoc dovoz 100 vagónů pšenice k setí, osvobozený od cla. Rozličnými podzemními stokami dostala se však většina pšenice obchodním mlýnům a byla semleta, při čemž se vydělalo 600 tisíc Kč na clu. Rozdíl mezi nákupní cenou rumunské pšenice, která činila asi 50 Kč za l q, a mezi prodejní cenou 130-140 Kč uvízl u rozličných organisaci.

V posledních dnech, se zase provalila nová podkarpatoruská "kukuřicová aféra-, která souvisí se zásadním zamítáním povolováni devis na dovoz kukuřice v měsících červnu a červenci. Pro skulečný nedostatek zboží a tísnivé závazky obchodu k odběru byla devisová povoleni na dovoz kukuřice tehdy draze placena. Těchto poměrů využily nyní jednotlivé podkarpatoruské organisace, a se zřetelem na zvlášť kritické poměry v zemi zažádaly o devisová povolení, která jim byla částečně udělena. Tato devisová povolení byla však využita jen z nepatrné části, a byla za vysokou náhradu postoupena většinou slovenským obchodním firmám, při čemž se často přímo keťasovalo. Orga-

nisace a spolky, které se nikdy nezabývaly dovozem obilí nebo krmiva, dostaly taková povoleni. Tak dostal »Svaz majetníků zbytkových statků« v Užhorodě devisová, povolení na dovoz 18 vagónů kukuřice a »Svaz statkářů« v Mukačevě stejný kontingent. «

Z tohoto vylíčení, kdyby mělo býti pravdivé, vysvítá, že jisté vrstvy využívají všeobecné tísně k tomu, aby se podvodně obohatily, čimž se poškozují zájmy nejen zemědělství a celku, nýbrž především i zájmy státu.

Proto se tážeme vlády;

1. ) Vi-li o výše vylíčených okolnostech, a kdyby snad byly správné, co proti tomu učinila?

2. ) Kdyby snad vláda ještě nezahájila žádného vyšetřování, tážeme se jí, je-li ochotna to učiniti a je-li ochotna oznámiti jména osob nebo spolků, které mají účast na podvodech, přesně udati skutečný rozsah provadených podvodů pokud jde o nepřistojné využití osiva a devisových povoleni vydaných na dovoz kukuřice, a zároveň uvésti, jaký podíl z těchto podvodů připadl jednotlivým osobám nebo spolkům?

3. ) Tážeme se dále vlády, chce-li zakročiti, aby podvody byly stíhány trestními soudy a aby důchody, o něž stát přišel, byly zase nahrazeny?

V Praze, dne 1. září 1932.

Windirsch,

Gläsel, Oehlinger, Bobek, Greif, Krumpe, dr Petersilka, Scharnagl, dr Mayr-Harting, Zajiček, Fritscher, dr Luschka, Kunz, Zierhut, dr Hodina, Halke, Wagner, Heller, Böhm, Platzer, Viereckl.

1977/ VIII (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o obsazení místa u kojetínského okresního

soudu.

Podle časopiseckých zpráv prý brněnský vrchní soud řádně neobsadil místo přednosty okresního soudu v Kojetíně. Toto místo bylo rozepsáno letos na jaře. Přihlásili se úhrnem jen tři uchazeči, z nichž dva byli Němci a jeden Čech. Tento však svou žádost zase odvolal, takže zbyli jen oba němečtí uchazeči. Aby se žádnému z nich nemusilo propůjčiti toto vedoucí místo, byl český uchazeč vyzván, aby o ně ještě jednou zažádal, což také učinil, načež toto místo dostal.

Tento postup byl by hrubým odstrčením německých kvalifikovaných úředníků, a to jen pro jejich národnost, a ostře by se příčil zásadě »rovní s rovnými«, kterou prohlásil někdejší předseda vlády Švehla.

Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten dáti vyšetřiti, jak se postupovalo při obsazení tohoto místa a oznámiti veřejnosti výsledek tohoto nestranného a svědomitého šetření?

V Praze, dne 25. srpna 1932.

Dr Schollich,

inž. Kallina, Matzner, dr Hassold, dr Hanreich, Simm, Horpynka, inž. Jung, dr Keibl, Krebs, Kasper, Geyer, Knirsch, Schubert, Köhler, Oehlinger, Krumpe, Scharnagl, Greif, Zajiček, Bobek, dr Mayr-Harting, dr Petersilka, Kunz.

1977/IX (překlad).

Interpelace

poslance Hádka a soudruhů ministrovi národní obrany o trýznivém nakládání s vojínem Arnoštem Stroppem od ženijního pluku č. 4, polní rota 1/10 v Bratislavě.

Vojín Arnošt Stroppe od ženijního pluku 4, polní roty l 10 v Bratislavě, musil se dne 2. června t. r. podrobiti operaci slepého střeva. Byl 14 dní v nemocničním ošetřování a dostal pak čtyřnedělní zdravotní dovolenou. Pro surové jednání ošetřujícího vojenského lékaře, který Stroppemu přes kruté bolesti surově vytrhl nitky z rány způsobené operací a pěstmi tloukl sténajícího vojína, tento vojín tělesně velmi sešel. Přes to byl uznán za schopného služby, když se vrátil ze zdravotní dovolené. Stroppe si mimo to při konání vojenské služby způsobil kýlu šourkovou. Také potíže tohoto úrazu neuznal vojenský lékař za překážku pro Stroppovu schopnost k službě. Naopak velitel odsoudil Stroppeho k pětidennímu trestu, poněvadž ho lékař neuznal nemocným.

Stroppe žádal, aby se zjistil jeho zdravotní stav. To se mu do dneška odpíralo. Rovněž velitel roty zamítl jeho prosbu, aby byl předveden k plukovnímu hlášení.

Stroppe, před svým nastoupením zdravý a silný člověk, podle udání příslušníků rodiny tělesně a duševně úplně zchátral. Ve svých dopisech projevil již dvakrát úmysl, že si vezme život.

Přihlížejíce k této vzrušující skutečnosti, že mladému dělnickému životu znovu hrozí nebezpečí, že ho jeho vojenští představení zničí, tážeme se pana ministra národní obrany:

Je-li ochoten ihned napraviti výše zmíněné zločinné nešvary?

Je-li ochoten potrestati všechna příslušná místa, která se účastnila týrání a trýznění vojína Stroppeho?

Je-li ochoten zajistiti přiměřený důchod Stroppemu, až bude propuštěn z vojenské služby, jelikož


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP