nitní skupiny (druhé) než pozemky obce Ptrukše (třetí bonitní skupina), které leží těsně při řece Latorici a jsou vesměs zaplavovány. Toto zařazení bylo uznáno správným jak daňovou komisí, tak i zkušeným a s poměry velmi dobře obeznámeným znalcem.
V Praze, dne 16. července 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.
1957/XIV.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca dr. Marka Gažíka a druhov
o štátnej ľudovej škole v obci Veľké
Rovné a o školskom inšpektorovi
E. Pavlákovi (tisk 1668/XII).
Vykonaným šetrením bolo zistené, že školský inšpektor vo Veľkej Bytči Emil Pavlák pri pokračovaní o stavbe budovy pre štátnu ľudovú školu y obci Veľké Rovné neprekročil medzí svojej úradnej kompetencie. V rámci svojich povinností upozornil tiež príslušných činiteľov a v prvom rude ober ako stavebníka, že stanovený lokalitný program projektovanej stavby je vymedzený príliš úzko vzhľadom na počet detí školou povinných. Zastupiteľstvo menovanej obce v zasadnutiach, konaných dňa 18. novembra 1930 a dňa 11. júla 1931, uznalo, že lokalitný program stavby treba rozšíriť o ďalšiu jednu učebňu, ako to stanovilo technické oddelenie okresného úradu v Žiline.
Stavba budovy, pre štátnu ľudovú školu vo Štiavniku bola pôvodne obcou zadaná drahšej firme Ing. Bednárik. Zemsky úrad v Bratislave neschválil však toto zadanie a navrhol referátu ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave, aby snížil štátnu subvenciu pre prípad, že obec bude trvať na drahšej zadávke. Istenie interpelácie, nakoľko sa z neho pozdáva, ako by v tejto veci školský inšpektor vykonával nejaký nátlak, spočíva na nesprávnej informácii.
Znalosť slovenčiny preukázal Emil Pavlák úspešnou skúškou učitelskej uspôsobilosti pre školy meštianske s vyučovacím jazykom československým vo znení slovenskom, ktorú vykonal ešte v dobe, než bol vymenovaný školským inšpektorom.
Istenie interpelantov, že Emil Pavlák užíva školskej záhrady pre svoje súkromé účely, je v rozpore so zisteným stavom. Do roku 1932 bolo z výťažkov záhrady odpredané iba toľko, koľko bolo treba na zaplatenie nákladov potrebných udržiavať záhradu v riadnom stave. Od r. 1932 je záhrada zriadená ako vzorná zásabná záhrada pre obvod školského inšpektorátu vo Veľkej
Bytči a rastlinný materiál z nej sa zdarma dodává statným a cirkevným rudovým školám tohože obvodu. Školník pracuje v tejto záhradě iba v rámci svojich služebných povinností.
Rovnako sa neshoduje so zistenou pravdou, že školský inspektor dal si zaplatiť cestovný účet z pokladnice obce Hrabová.
Školská správa nemá preto dovodil, aby zakročila proti školskému inspektorovi Emilu Pavlákovi.
V Prahe, dňa 19. júla 1932.
Minister školstva a národnej osvety: Dr. Dérer v. r.
1957/XV.
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci poslanců Jana Slavíčka, Josefa Netolického a druhů
o valorisaci poplatků v patentním úřadě (tisk 1841/X).
Roční poplatky patentové byly po prvé zvýšeny vládním nařízením ze dně 24. června 1920, č. 411 Sb. z. a n., po druhé vládním nařízením ze dne 19. října 1922, čís. 303 Sb. z. a n.; tímto poslednějším nařízením provedeno bylo též zvýšení poplatku přihlašovacího a poplatku za patenty přídavkové.
Na základě dalšího návrhu presidenta patentního úřadu na zvýšení poplatků z února 1930 byla ministerstvem obohodu vypracována osnova příslušného vládního nařízení a dána do připomínkového řízení. Při podrobném projednávaní osnovy vyslovili se interesenti se vši rozhodností proti jakémukoliv zvýšení poplatků s poukazem, že nové zvýšení by znamenalo přílišné ztížení a zdražení patentního řízení, neboť v našem státě, kde industrialisace dosud tak nepokročila jako ve státech velkých, nesnese patent značnějšího zatížení, ježto v menších státech je možnost zhodnocení vynálezu poměrně menší. Zvýšení patentových poplatků postihlo by, hledíc k valutovým poměrům, československé majitele patentů tíže nežli cizozemské. To by pak vedlo k omezení patentů u nás chráněných, což v zájmu našeho průmyslu nebylo by žádoucí. Vzhledem k těmto námitkám i vzhledem na snahy vyvarovati se všeho, co by mohlo brzditi snahy zlevňovací, bylo zatím od zvýšení poplatků upuštěno, a to tím spíše, ježto zatím byla vypracována osnova nového patentního zákona, obsahující rovněž návrhy na zvýšení patentových poplatků. Osnova byla již dána do připomínkového řízení a se zájemci bude o ní jednáno na podzim t. r., při čemž asi dojde k úpravě navrhovaného zvýšení patentových poplatků.
Ministerstvo obchodu prozkoumalo vždy všechny návrhy na zvýšeni poplatků, pokud byly vážně míněny. Úředník, o němž se interpelace zmiňuje, byl na vlastní žádost po lékařském posudku o nezpůsobilosti ke službě pensionován.
Předpisy o převedení platných patentů rakouských a uherských pro oblast Československé republiky, obsažené v čl. 2, odst. 5. zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., stanoví, že ze zmíněných patentů lze předepsati pouze poplatky splatné po 28. říjnu 1918.
Jinak poukazuji též na odpověď ze dne 12. května 1932 (tisk č. 1781/XV), danou na interpelaci poslance J. Slavíčka, J. Netolického a druhů ze dne 14. dubna 1932 o vedení a hospodaření u patentního úřadu (tisk č. 1715/IV).
Za současného stavu věci neshledávám důvodů k opatřením v interpelaci žádaným.
V Praze, dne 27. července 1932.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek v. r.
1957/XVI.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o neslýchaném týrání a ohrožení zdraví vojína mostecké posádky (tisk 1797/IV).
Případ v interpelaci vylíčený podrobil jsem úřednímu šetření a podle jeho výsledků jsem zjistil, že obvinění vznesená proti příslušným vojenským orgánům nejdou opodstatněna. Zejména postrádá jakékoliv podstaty tvrzení, že vojín technické roty pěšího pluku 9 Josef Fiala byl potrestán 8 dny vězení za to, že při vojenském cvičení se dal zajmouti a že dokonce byl donucen snísti celý papír s hlášením, napsaným inkoustovou tužkou.
Ve skutečnosti podle vlastních údajů jmenovaného vojína i podle svědeckých výpovědí udál se interpelovaný případ takto:
Při vojenském cvičení obdržel vojín Fiala od velitele hlídky rozkaz, aby jako cyklista doručil hlášení veliteli své roty. S tímto hlášením jel na kole, byl nepřátelskou hlídkou zaskočen a zajat. Na dotaz, zdali má nějaké hlášení, odpověděl, že nemá. V nestřeženém okamžiku, když byl prohledáván, chtěl z vlastního popudu Hlášení zničiti tím způsobem, že je strčil do úst, chtěl rozkousati a spolknouti. V tom však přijel rozhodčí důstojník a rozkázal mu, aby toto hlášení ze zdravotních důvodů z úst vyjmul a nepolykal, což vojín Fiala také učinil.
Při výslechu, jemuž byl vojín Fiala z podnětu interpelace podroben, "potvrdil výše uvedené
údaje a poznamenal, že kdyby mu byl rozhodčí důstojník v tom nezabránil, byl by papír rozkousal a z vlastního popudu spolkl.
Je samozřejmé, že za uvedené ryze vojenské chování nemohl býti vojín Fiala ještě potrestán.
Po skončení cvičení byl Fiala znovu poučen, jak si má v takových případech počínati a zejména byl upozorněn, že papír s hlášením by mohl spolknouti jedině v případě války, kdyby nebylo jiné možnosti jej zničiti.
Jelikož v tomto postupu vojenských orgánů nelze spatřovati nic závadného, není důvodů k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze, dne 20. července 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.
1957/XVII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o rozpuštění Dělnické pomoci a Rudé pomoci (tisk 1698 IV).
O organisaci, nazvané »Rudá pomoc Československa« bylo zjištěno, že vyvíjela spolkovou činnost bez právního podkladu, t. j. aniž by splnila podmínky stanovené pro takovou činnost zákonem o právu spolkovém, a že mimo to svojí činností porušila veřejný pokoj a řád. Proto byly příslušné úřady vzhledem k platným předpisům nuceny, činnost zmíněné organisace a jejích odboček zastaviti a další jich činnost zakázati.
Stejné opatření byly příslušné úřady nuceny učiniti ohledně spolku »Dělnická pomoc v Československu«, ježto tento spolek - ač byl dle svých, úřadu předložených stanov spolkem nepolitickým, vyvíjel, jak zjištěno, již dlouhou dobu činnost rázu politického, vybočil tak z mezí své statutární působnosti a porušil tím veřejný pokoj a řád.
Provádějíce tato opatření, přikročily úřady jak to příslušné předpisy výslovně ukládají k zabavení, resp. zajištění jmění obou jmenovaných organisací a jich odboček a provedly za tím účelem v místnostech organisací a u jich funkcionářů domovní prohlídky, které byly namnoze odůvodněny i tím, že proti některým funkcionářům vyskytlo se také důvodné podezření trestných činů, zejména podle zákona na ochranu republiky. V případech tohoto druhu došlo ovšem též k zatčení některých funkcionářů, proti nimž bylo pak učiněno třestní oznámení. Tento postup byl odůvodněn platnými předpisy trestního řadu. Tvrzení o brutálním postupu úřadů nutno odmítnouti.
Pokud ve zcela ojedinělých případech došlo k zapečetění místností, najatých a používaných zmíněnými organisacemi, stalo se tak v mezích platných předpisů. Jakmile potřeba toho odpadla, byly tyto místnosti ihned uvolněny.
Proti zastavení činnosti obou jmenovaných ústředních organisací byla podána odvolání k zemskému úřadu v Praze, který dosud ve věci nerozhodl. Rovněž nebylo povětšině dosud rozhodnuto o odvoláních, která byla podána proti nastavení činnosti jednotlivých místních skupin dotyčných organisací. Při rozhodování o těchto odvoláních bude též projednána otázka zabavení jmění obou organisací, resp. jich skupin.
Tomuto rozhodování příslušných úřadů v řádném postupu instančním předbíhati nelze a není proto zatím důvodu, aby byla učiněna opatření v interpelaci žádaná.
V Praze, dne 30. srpna 1932.
Předseda vlády: Udržal v. r.
1957/XVIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o soustavném týrání vojáků a ničení jich zdraví v Brně (tisk 1797/VII).
Podle platných předpisů a výnosů ministerstva národní obrany jest jakékoli týrání, šikanování a urážení vojínů v čs. armádě co nejpřísněji zakázáno. Jest největší snahou nejen mojí, nýbrž i všech rozhodujících činitelů vojenské správy, jak jsem již při četných příležitostech veřejně prohlásil, aby všechny výstřelky tohoto druhu byly naprosto potlačeny.
Proto jest a bude i v budoucnosti každý případ týrání vojínů, jakmile se objeví, svědomitě vyšetřován a vinníci exemplárně potrestáni.
Také případy uvedené v interpelaci jsem podrobil přísnému vyšetření, avšak podle jeho výsledků jsem zjistil, že tvrzení interpelace neodpovídají skutečnosti.
Pokud se týká vojína Jana Havlíčka, vyvrací tvrzení interpelace tento vojín sám, který při osobním výslechu prohlásil toto: »Není pravda, že jsem byl v nemocnici považován za simulanta. Mým rodičům byla vždy povolena návštěva u mne dokonce i v dobu mimo návštěvy. Plukovník dr. Katolický dokonce dovolil zůstati u mne po celou noc mým rodičům, když mne navštívili. Nemohu si v ničem stěžovati na zacházení se mnou, ani na lékařské, naopak, za-
cházeli se mnou všichni lékaři velice laskavě a všemožně se o mne starali.
Ani během mého pobytu ve věznici nebylo se mnou špatně nakládáno a ihned, když jsem onemocněl, byl jsem předán sanitním autem do divisní nemocnice 6, kde se dosud nalézám v lékařském ošetření. Podotýkám, že jsem si nikdy nikomu, ani svým rodičům na nic nestěžoval, ježto jsem neměl k tomu důvodů. «
Oproti tvrzením interpelace, že tento vojín je těžce tuberkulosní, bylo zjištěno, že netrpí vůbec žádnou plicní chorobou, což bylo opětovnými pečlivými prohlídkami a roentgenologickým snímkem bezpečně prokázáno.
Vojín Vilém Effenberger byl rozsudkem divisního soudu v Brně čj. Dtr 41/32 odsouzen pro přečin porušení subordinace podle §§ 145, 146: d, c, 156 v. tr. z., pro přečin proti kázni a pořádku podle § 269: c v. tr. z., a konečně pro zločin porušení subordinace podle § 145, 146: d, c, 150 v. tr. z. nepodmínečně k trestu žaláře v trvání 8 týdnů.
Vojín Mikuláš Czerepanya byl odsouzen rozsudkem téhož soudu či. Dtr 169/31 pro zločin vzpoury podle §§ 159: b, 160: l v. tr. z. a pro přečin porušení subordinace podle §§ 145, 146: b, c, 156 v. tr. z. nepodmínečně k 2 a 1/2 měsíčnímu žaláři.
Oba rozsudky nabyly moci práva, jelikož odsouzení se vzdali opravných prostředků.
Vojín Václav Rubka (nikoliv Hrubek) nahrazoval ve smyslu § 127 (1) branných předpisů 63 dny presenční služby právem, jelikož po tuto dobu byl presenční službě odňat, byv právoplatné uvězněn.
Jelikož, jak z výsledku provedeného šetření vyplývá, vojenské úřady postupovaly v mezích své pravomoci a nelze v jejich jednání spatřovati nic závadného, nemám příčiny k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze, dne 26. července 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.
1957/XIX.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka, Hrubého a soudruhů
o případu vojáka Eugena Rotensteina ze Sevluše (tisk 1752/II).
Eugen Rotenstein, vojín 7. dělostřeleckého pluku, byl odsouzen rozsudkem divisního soudu v Olomouci čj. Dtr 77/32/37 nepodmínečně k trestu těžkého žaláře v trvání 4 měsíců a ke ztrátě
volebního práva pro zločin vzpoury podle SI 159 b), 160: 1 vojenského trestního zákona, dále pro zločin veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním podle §u 377 vojenského trestního zákona, pro zločin proti kázni a pořádku podle §u 269 c) vojenského trestního zákona a konečně pro kázeňský přestupek podle §u 35 článek 233 a) služebního řádu A-I-1.
Rozsudek stal se pravoplatným, jelikož Rotenstein proti němu nepodal odvoláni, trest přijal a dnem 11. června 1931 odpykal.
Z důvodů rozsudku, který jsem si dal předložiti, podepřených určitými svědeckými výpověďmi, vyplývá, že Rotenstein skutků za vinu mu kladených se skutečně dopustil. Zejména pokud se týká jeho závadných výroků, pronesených při vyučování 9. února 1932, jest prokázáno, že, aniž byl jakkoli tázán, o své ujmě náhle povstal, uvedené výroky pronesl a svobodníka Karla Frieda, který rozumí maďarsky, výslovně požádal, aby je mužstvu přetlumočil do češtiny. Dále jest prokázáno, že Rotenstein zmíněné výroky, ve kterých soud shledal zločin vzpoury, i později při různých příležitostech opakoval.
Z těchto nesporně zjištěných skutečností jest zřejmo, že vývody interpelace, hledící oslabiti závažnost pronesených výroků, resp. uvádějící, že Rotenstein byl k nim "vyprovokován nemístnou otázkou vojenského instruktora, neodpovídají skutečnosti.
"Vzhledem k tomu není důvodů k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze, dne 18. července 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.
1957/XX.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Františka Seidla a soudruhů
o povýšení kancelářských úředníků na volná systemisovaná místa (tisk 1407/X).
Ministerstvo zahraničních věcí převzalo při své organisaci v rakousko-uherském ministerstvu zahraničních věci normovanou praksi a přijímalo pro kancelářskou službu, zejména u zastupitelských úřadů, úřednictvo v poměru smluvním, jež teprve po delší zkušební době přejímalo do služebního poměru pragmatikálního. Tento postup byl zachováván až do roku 1922, kdy článek I. ad 2 nařízeni vlády republiky Československé ze dne 30. května 1922, čís. 202 Sb. z. a n. stanovil, že úřednická místa manipulační a kancelářská až do výše 75% volných míst se mají propůjčovati v prvé řadě legionářům, a zbývajících 25% především ucha-
zečům z řad bývalých poddůstojníků (certifikatistů), jejichž práva a výhody byly zachovány zákonem ze dne 13. května 1919, č. 250 Sb. 7. a n. a nařízením vlády republiky Československé ze dne 18. září 1919, čís. 594 Sb. z. a n. V roce 1924 zakázal pak zákon ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n. jakékoliv definitisování, a platový zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. 7. a n. v §u 7 odst. 7 ustanovil, že se kategorie kancelářských úředníků IV. služební třídy doplňují z řad kancelářských oficiantů. Tím se stalo, že v oboru služby ministerstva zahraničních věcí zůstalo 36 úředníků v poměru smluvním s kvalifikací pro kancelářskou službu, kteří nemohli a nemohou býti definitisováni jako kancelářští úředníci.
Tito smluvní zaměstnanci vyhovují plně potřebě zahraniční služby, a to zvláště svou kvalifikací jazykovou a místními znalostmi a zkušenostmi: to bylo důležité pro zastupitelské úřady hlavně v první době, kdy byli smluvní zaměstnanci zpravidla pro tuto svou kvalifikaci přijímáni v místě zřizovaného zastupitelského úřadu. Ministerstvo zahraničních věcí používá
jejich služby s dobrými výsledky po všechna dosavadní léta. Pro význam jejich služby a také s ohledem na jejich služební stáří a věk považuje ministerstvo zahraničních věcí za svou povinnost zajistiti je a jejich rodiny a nemůže jich tedy propustiti. Proto zahájilo již v roce 1930 jednání s příslušnými činiteli, snažíc se služební poměr těchto zaměstnanců upraviti tak, aby se jim dostalo nároku na pensi.
Když vláda schválila resystemisaci, nemohlo ji ministerstvo zahraničních věcí u zaměstnanců kancelářské služby provésti ihned, poněvadž nebylo jisto, zdali se otázka úpravy poměru těchto smluvních zaměstnanců nedá vyřešiti pod podmínkou, že by vázali určitý počet míst kancelářské služby. Vyřešení této otázky nepodařilo se do konce roku 1931, a proto tehdy ministerstvo zahraničních věcí - nečekajíc již, a/ otázka bude vyřízena - jmenovalo na služební místa, získaná resystemisací, vrchní kancelářské oficianty, a to se zpětnou účinností od 1. ledna 1931.
V Praze, dne 28. července 1932.
Ministr zahraničních věcí: Dr. Edvard Beneš v. r.
Překlad ad 1957/I.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten E. Zajíček und Genossen,
betreffend die endgiltige Regelung des Wohnungsproblems (Druck 1045/VI).
Die Regierung hat am 1. Juni 1932 dem Abgeordnetenhause der Nationalversammlung den
Entwurf des Wohnungsgesetzes zur verfassungsmäßigen Beratung vorgelegt (Dr. Nr. 1805).
Prag, am 14. Juli 1932.
Der Vorsitzende der Regierung: Udržal m. p.
Překlad ad 1957/II.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation der Abgeordneten Krampe, Kunz und Genossen
wegen der Nichtbezahlung von Lebensmittelkarten für Arbeitslose (Druck 1753/VI).
Das Ministerium für soziale Fürsorge weist die für die Auszahlung der Lebensmittelanweisungen aus der staatlichen Verköstigungsaktion erforderlichen Geldmittel den einzelnen Bezirksbehörden jeweils im Anschlüsse an die Zuteilung der Anweisungen auf die einzelnen Untenstützungsperioden an.
Die Anweisungen sind den Kaufleuten im ganzen laufend ausgezahlt worden, so daß keinerlei Beschwerden über eine verspätete Auszahlung vorgelegen sind. Erst die Auszahlung der Anweisungen aus der Februar- und Märzperiode hat sich verzögert, bis durch Dotierung des Scheckkontos der Zentralstaatskasse der Postsparkasse die Realisierung der diesbezüglichen vom Ministerium für soziale Fürsorge herausgegebenen Zahlungsaufträge ermöglicht worden ist.
Das Finanzministerium hat auf Ersuchen des Ministeriums für soziale Fürsorge die erforderlichen Maßnahmen getroffen, so daß die Zahlungen vorgenommen wurden, und es können nunmehr die Behörden die Anweisungen aus den beiden obangeführten Zeitabschnitten ohne Hindernisse auszahlen.
Prag, am 13. Juli 1932.
Der Minister für soziale Fürsorge: Dr. Czech m. p.
Překlad ad 1957/XII.
Válasz
a pénzügyi minisztertől Hokky képviselő és társai interpellációjára az adóhivatalok által a községeknek ki nem fizetett pótadók tárgyában (1628/XVIII. ny. -sz. )
A községi pótadóknak az adóhivatalok által a községek javára eszközölt községenkénti elosztása és kifizetése egyrészt a megfelelő évi járandóság, azaz ezen pótadók előirásának összege, másrészt az önkormányzati testületek adóira és pótadóira az illető időszakban beszedett lerovások összege szerint igazodik.
Az adóhivatal a községi pótadók kifizetésénél a községeknek esetleg korábban túlfizetett pótadók, vagy a községeknek nyújtott előlegek részlettörlesztései, avagy a községek terhére az adóhivatalnál előirt és le nem rovott adók és illetékek fedezetére természetesen levonásokat eszközöl A községi pótadókon való havi részesedés összegét, valamint az esedékes községi adók és illetékek lerovására eszközölt levonásokat az adóhivatal a községnek havonként tudomására hozza még az esetben is, ha a havi részesedés bármiféle okból ki nem osztatnék vagy ki nem fizettetnék. Ezenkívül az adóhivatal az évi adószámla összeállítása után (legkésőbb április hő végéig) a községi adópótlékok kezeléséről szóló egészévi elszámolást külön kimutatással küldi meg.
Ha a község a várt községi pótadóknak egész összegét meg nem kapja, ennek oka nem az, hogy az adóhivatal a pótadók hozadékát a községeknek szabályszerűen ki nem utalja, hanem ennek oka a pótadókra eszközölt elégtelen lerovásban keresendő. Ez okból a községeknek saját érdekükben áll megfelelő módon odahatni az adózó közönségre, hogy ez adókötelmeinek rendesen megfeleljen. Hogy az adóhivatalok a községeket a községi potadók folyósításánál semmiféleképen meg nem kurtitják, ezt bizonyítja az tény, hogy az 1930: és 1931. években Podkarp. Rusz községeinek egészben több fizettetett ki, mint a mennyit a jelzett évekre szóló tényleges pótadólerovás kitett, és pedig az 1930. évben 159. 787. 05 Kč-val, az 1931. évben pedig 1, 083. 770. 10 Kč-val kaptak többet.
Praha, 1932. július 23. -ám.
A pénzügyi miniszter: Dr. Trapl s. k.
Překlad ad 1957/XIII.
Válasz
a pénzügyi minisztertől dr. Holota képviselő és társai interpellációjára a földbirtokosok jövedelmi adóatalányalapjainak megállapítása tárgyában (1724/V. ny. -sz. ).
A földbirtokosok megadóztatandó jövedelmeinek kiszámítására szolgáló segédeszközök (adókulcsok) meghatározása s a községeknek körzetekbe és talajminöségi csoportokba való sorozása az egyenes adókról szóló törvény 327. § 1. és 2. bek. -nek végrehajtásáról szóló rendelet
15. bek. a) pontja szerint a másodfokú pénzügyi hatóságok hatáskörébe tartozik.
A bratiszlavai vezérpénzügyigazgatóság a kiadott adókulcsok helyességét elismeri. A kulcsokat a lehető legszélesebb alapon megejtett részletes vizsgálat nyomán és a szakszervezetek képviselőinek meghallgatása után állapította meg. Emellett teljes tekintettel volt a gazdasági viszonyokra s az illető vidéket ért elemi csapásokra, azokívül pedig a kivető hatóságok oda utasíttattak, hogy a jégverés és vízáradás által okozott károkat egyénenként állapítsák meg s az adókulcsokon a szenvedett kár beigazolt méreteihez képest még megfelelő iagzításokat eszközöljenek. Egyébként az ilyen esetekben a földbirtokosoknak lehetőségében áll, hogy egyéni adóbevallást nyújtsanak be s abban a szenvedett kárt egész terjedelmében érvényesítsék.
A pénzügyigazgatóság Král. Chlumec-i kirendeltségének kerületébe tartozó községek a II. gabonatermelő körzetbe osztattak be s a hoza-
dékátlag összege az 1930. évre az 1931. évhez képest lényegesen leszállíttatott. Az említett keiület községeinek talajminőségi csoportokba való sorozásánál mindenek előtt tekintetbe vétetett az, hogy az egyes községek vízáradásokkal mily mértékig károsíttatnak. Minthogy Veiké és Malé Slemence községek földjeinek túlnyomó része jó minőségű s a vízárterületen kívül fekszik, eme községeket jobb (második) minőségi csoportba kellet besorozni, mint Ptrukša község földjeit (harmadik minősééi csoport), amelyek közvetlenül a Latorica folyó partján terülnek el, úgyhogy valamennyi föld vízáradásoknak van kitéve. Ez a besorozás úgy az adóbizottság, valamint a tapasztalt s a helyi viszonyokat igen jól ismerő szakértő által is helyesnek ismertetett el.
Praha, 1932. július 16. -án.
A pénzügyi miniszter: Dr. Trapl s. k.