Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1957.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. Zajíčka a druhů o konečné úpravě bytové otázky (tisk 1045/VI),

II. min. sociální péče na interp. posl. Krumpeho, Kunze a druhů, že nejsou placeny poukázky na potra Tiny pro nezaměstnané (tisk 1753/VI),

III. min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky a soudr. o konfiskaci knihy Vaška Káni "Zakarpatsko" (tisk 1844/I),

IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Hrubého a soudr. o konfiskaci "Rudého Práva" ze 14. května 1932 (tisk 1844/II),

V. min. vnitra na interp. posl. Hrušky a soudr. o nezákonném a svévolném postupu četnictva v Čisté (tisk 1797/VI),

VI. min. vnútra na interp. posl. Vallu, Steinera a súdr. o vyhoštěni Theodora Matuščáka z obce Krompachy, okres Gelnica, Slovensko (tlač 1672/VI),

VII. předsedy vlády na interp. posl. Bergmanna, Tučného, B. Procházky a druhů o výplatě vánočního

příspěvku zaměstnancům, kteří konali vojenskou službu presenční (tisk 893/XXIV), VIII. min. železnic na interp posl. Bergmanna, Davida, dr Patejdla a druhů o vojenské tarifní úmluvě

o použití rychlíku vojáky a záložníky (tisk 1668/XI), IX. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o prováděni srážek ze žoldu vojínů (tisk

1780/VII),

X. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o povyšování frekventantů školy na vojenské lékaře (tisk 1780/VI),

XI. min. národní obrany na interp. posl. Hrubého, Dvořáka a soudr. o šikanování a trestání vojínů 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci (tisk 1715/XVI),

XII. min. financí na interp. posl. Hokkyho a druhů o daňových přirážkách nevyplacených obcím berními úřady (tisk 1628/XVIII),

XIII. min. financi na interp. posl. dr Holoty a druhů o stanovení paušalovaného základu daně důchodové zemědělců (tisk 1724/V),

XIV. min. školstva a národnej osvěty na interp. posl. dr Gažíka a druhov o štátnej ľudovej škole v obci Velké Rovné a o školskom inšpektorovi E. Pavlákovi (tisk 1668/XII),

XV. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl Slavíčka, Netolického a druhů o valorisaci poplatků v patentním úřadě (tisk 1841/X),

XVI. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o neslýchaném týrání a ohrožení zdraví vojína mostecké posádky (tisk 1797/IV),

XVII. vlády na interp. posl. Dvořáka a soudr. o rozpuštění Dělnické Pomoci a Rudé Pomoci (tisk 1698/IV),

XVIII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o soustavném týrání vojáků a ničeni jich zdraví v Brně (tisk 1797/VII),

XIX. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka, Hrubého a soudr. o případu vojáka Eugena Rotensteina ze Sevluše (tisk 1752/II),

XX. min. zahraničních věcí na interp. posl. Seidla a soudr. o povýšení kancelářských úředníků na volná systemísovaná místa (tisk 1407/X).

1997/I. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance E. Zajíčka a druhů

o konečné úpravě bytové otázky (tisk 1045/VI).

Dne 1. června 1932 předložila vláda k ústavnímu projednání poslanecké sněmovně Národního shromáždění návrh bytového zákona (tisk 1805).

V P r a z e, dne 14. července 1932.

Předseda vlády: Udržal v. r.

1957/II. (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Krumpeho, Kunze a druhů,

že nejsou placeny poukázky na potraviny pro nezaměstnané (tisk 1753/VI).

Ministerstvo sociální péče poukazuje peníze, potřebné na proplacení poukázek na potraviny, ze státní stravovací akce jednotlivým okresním úřadům vždy v zápětí po přídělu poukázek nu jednotlivá období podpůrná.

Poukázky byly obchodníkům propláceny celkem běžně, takže nebylo žádných stížností do opožděného proplácení. Teprve proplácení poukázek z období únorového a březnového se pozdrželo, až dotací šekového účtu ústřední státní pokladny bylo poštovní spořitelně umožněno realisovati příslušné platební rozkazy, ministerstvem sociální péče vydané.

Na žádost ministerstva sociální péče učinilo ministerstvo financí potřebná opatření, takže platby byly provedeny a úřady mohou nyní poukázky z obou výše uvedených období bez překážek proplatiti.

V Praze, dne 13. července 1932.

Ministr sociální péče: Dr. Czech v. r.

1957/III.

Odpověď

ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Štětky a soudr.

o konfiskaci knihy Vaška Káni »Zakarpatsko (tisk 1844/I).

Zabavení v interpelaci uvedených míst v knize V. Káni »Zakarpatsko«, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo krajským trestním jako tiskovým soudem v Praze dne 1. května 1932 přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány.

V Praze, dne 13. července 1932.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner v. r.

1957/IV.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Hrubého a soudruhů

o konfiskaci »Rudého Práva« ze 14. května 1932 (tisk 1844/II).

Zabavení v interpelaci uvedeného místa v č. 113. časopisu »Rude Právo« ze 14. května 1932, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo krajským trestním jako tiskovým soudem v Praze přezkoumáno a v celém rozsahu dne 15 května 1932 potvrzeno. Opravné prostředky podán v nebyly.

V Praze, dne 13. července 1932.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner v. r.

1957/V.

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslance Hrušky a soudr.

o nezákonném a svévolném postupu četnictva v Čisté (tisk 1797/VI).

Dno 25. února 1931 vykonal velitel četnické stanice v Bělé pod Bezdězem ještě s jedním

vrchním strážmistrem a v přítomnosti obecního strážníka domovní prohlídku v byte Františka Eliáše v Čisté pro důvodné podezření z přechovávání strojem psaných závadných letáků »Rudá ulice«, rozšiřovaných v noci z 24. na 25. února 1931 v obci Čisté.

Po domovní prohlídce, která byla provedena podle platných předpisů, byl Eliáš jako důvodně podezřelý z trestních činů proti zákonu na ochranu republiky a proti tiskovému zákonu pro nebezpečí koluse zatčen a dodán do soudní vazby. Soudu byly odevzdány i písemnosti při prohlídce nalezené.

Nebylo zjištěno, že by byly Eliášovy děti po zatčení otcově stonaly. V lékařském ošetřování nebyly a do školy docházely pravidelně.

Dne 4. března 1931, v době. kdy byl František Eliáš v soudní vazbě, dověděl se velitel četn. stanice v Bělé pod B. od jednoho žáka tamní školy, že Eliáš má v družstevním konsumu v Čisté psací stroj. Pokračuje v pátrání po zhotovitelích a rozšiřovatelích zmíněného letáku, vyslechl o tom také ještě Václava Eliáše. Krátký tento výslech dál se v přítomnosti jen jednoho četníka a policejního strážníka a byl proveden na četnické stanici z toho důvodu, že na městském úřadě v té době již nikdo nebyl.

Nebylo zjištěno, že by na Eliášova syna bylo nějak naléháno.

Ve dnech 14. a 16. května 1931 pořádala Blažena Vrbová z Čisté se školními dětmi nepovolené průvody obcí, při čemž děti zpívaly a sborem vykřikovaly závadná hesla.

Četnícký strážmistr, jenž případ vyšetřoval, hodlal vyslechnouti některé děti, průvodu se zúčastnivší, a nezastihnuv je doma, odebral se zatím v jiné služební záležitosti do hostince Václava Kabeše v Čisté. Tam přivedl však za ním obecní strážník tři děti, které potkal na návsi a o nichž věděl, že byly v průvodu. Mezi nimi byl i Eliášův syn Václav. Ježto v hostinci právě nikdo nebyl, vyslechl strážmistr děti hned tam: výslech trval sotva 15 minut.

Že by tato událost byla měla pro zdravotní stav Eliášova syna nepříznivé následky, nebylo zjištěno; v lékařském ošetřování nebyl.

Na příkaz okresního úřadu v Mnich. Hradišti kontrolovalo četnictvo dne 7 února 1932, respektuje-li Jednota proletářské tělovýchovy v Čisté zákaz okresního školního výboru, pokud jde o účinkování školních dětí na skautské besídce.

Do hostince, kde se besídka konala, vstoupil oboční strážník sám, aniž by tam byl četnickou hlídkou poslán.

V souvislosti s touto službou četnictva pronesl dne 4. dubna 1932 ve schůzi obecního zastupitelstva v Čisté kdosi z přítomných výrok, že četníci chodí do Čisté strašit děti. Tato urážlivá poznámka byla učiněna po návrhu Františka Eliáše, aby četnictvo nechodilo do Čisté tak často.

Velitel četnické stanice v Bělé p. B., jemuž to bylo oznámeno, vyhledal dne 27. dubna 1932, doprovázen jedním četníkem a obecním strážníkem. Františka Eliáše v jeho bytě, aby se na věc vyptal.

O zatčení Eliáše vůbec při tom nešlo.

Podle shora uvedených výsledků šetření nebyly postupem četnictva porušeny platné předpisy a nemám proto příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.

V Praze, dne 14. července 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik v. r.

1957/VI.

Odpověď

ministra vnútra

na interpeláciu poslancov Vallu, Steinera a súdruhov

o vyhoštění Theodora Matuščáka z obce

Krompachy, okres Gelnica, Slovensko

(tlač 1672/VI).

Vyhostenie Theodora Matuščáka z obce Krompachy, vyslovené okresným úradom v Gelnici, krajinský úrad v Bratislave k podanému odvolaniu potvrdil, keďže zistil, že toto opatrenie je platnými predpismi odôvodnené, poneváč Matuščák prerušoval svoj pobyt v Gelnici cestovaním po okrese za účelom prevádzania agitácie. Keď pokladal svoje vypovedanie za neodôvodnené, jeho vecou bolo domáhať sa sřažnosťou u najvyššieho správného súdu toho, aby postup politických úradov bol týmto neodvislým súdom preskúmaný. Nemám preto príčiny, aby som z podnetu tejto interpelácie učinil opatrenie v interpelácii požadované.

V P r a h e, dňa 15. júla 1932.

Minister vnútra. Dr. Slávik v. r.

1957/VII.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, B. Procházky a druhů

o výplatě vánočního příspěvku zaměstnancům, kteří konali vojenskou službu presenční (tisk 893/XXIV).

Zákon ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., klade pro nárok na vánoční příspěvek kromě splnění jiných předpokladu zejména podmínku, že zaměstnanec konal v tom kterém kalendář-

ním roce clo dne splatnosti příspěvku alespoň po 10 měsíců službu a osvobozuje od této podmínky zaměstnance, pro nepřítomnost ve službě z důvodu vojenské služby presenční; není však ani služby ani nepřítomnosti ve službě, kde není služebního poměru vůbec, ať již proto, že zaměstnanec před výkonem vojenské služby presenční nebyl ještě ve státní službě, nebo že byl před nastoupením presenční služby vojenské v takovém služebním poměru, který se nástupem vojenské služby presenční zrušuje.

Vánoční příspěvek nelze tudíž na základě ustanovení cit. zákona, jež ve své souvislosti jsou pro přiznávání vánočního příspěvku jedině směrodatna, přiznati v případech, o nichž se zmíňuje interpelace, pokud služební poměr netrval do dne splatnosti příspěvku v tom kterém roce alespoň po deset měsíců.

Nelze proto učiniti v interpelaci žádaná opatření. při čemž se upozorňuje, že byla učiněna opatření, aby otázka započítávání vojenské služby presenční do postupu byla podrobena úvaze při úpravě vládního nařízení podle §u 142, odst. 2. platového zákona a obdobných předpisů.

V Praze, dne 22. července 1932.

Předseda vlády Udržal v. r.

1957/VIII.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců H. Bergmanna, J. Davida, dr. Patejdla a druhů

o vojenské tarifní úmluvě o použití

rychlíku vojáky a záložníky

(tisk 1668/XI).

Nárok na použití rychlíku při vzdálenostech přes 600 km měly míti podle vojenské tarifní úmluvy pouze osoby mužstva, nastupující do činné služby vojenské nebo z ní odcházející

Toto oprávnění bylo 2 doplňkem vojenské tarifní úmluvy zrušeno po nabytých zkušenostech z důvodu dopravně-technických. Nehledě k jiným závadám, souvisejícím s přeplňováním rychlíků, stávalo se totiž. že bylo třeba brance, nastupující činnou službu vojenskou hromadně ve skupinách, odkazovali za účelem rozdělení návalu do pozdějších rýchliku, čímž potřebná dochvilnost při nástupu služby trpěla a bylo ohrožováno zachování vojenských branných předpisů. Náhradou za zrušenou přepravu rych-

líky jsou, pokud jest třeba, zaváděny v zájmu branců dálkové zrychlené vlaky osobní.

Vojínům jedoucím na dovolenou povoluje se použíti rychlíku, pokud toho vážné důvody rodinného rázu vyžadují. Všeobecně nelze používání rychlíku při dovolených povoliti, poněvadž dovolené se udělují zpravidla v době svátků, kdy rychlíky bývají přeplněny. Vojíni nejsou tím. že musí použíti pomalejších vlaků osobních, nikterak zkráceni, jelikož se při jízdách na vzdálenost přes 150 km. při nichž by použití rychlíku přišlo odůvodněně v úvahu, poskytují mužstvu přídavném k dovolené dva nebo více t. zv. cestovních dnů, aby skutečná dovolená nebyla zkracována o dobu, věnovanou jízdě na dovolenou nebo návratu.

V Praze, dne 27. května 1952

Ministr železnic: Inž. Hůla v. r.

1957/IX.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o provádění srážek ze žoldu vojínů (tisk 1780/VII).

Podle platných předpisů jsou jakékoliv srážky z denního platu vojínů co nejpřísněji zakazány.

Případ v interpelaci vylíčený podrobil jsem úřednímu šetření a zjistil jsem, že tvrzení interpelace po této stránce neodpovídá skutečnosti. Vojínům l roty 42. pěšího pluku nebylo dne 16 dubna ani ovšem před tím, ani potom, ze žoldu vůbec nic sraženo, tím méně l Kč na bílení chodby. Chodba byla vybílena vápnem, které měl velitel k disposici, a které bylo již dříve zakoupeno z erárních peněz. O vybílení celých kasáren, jak se mylně v interpelaci uvádí, nemůže býti vůbec řeči, jelikož by výdaje pohltily celý paušál správy budov, který má velitel k disposici Byly podniknuty jen některé menší opravy omítky.

Jelikož tvrzení interpelace se ukázala úplně bezpodstatnými a zákaz srážek z denního platu vojínů jest vydán, pravidelně všem příslušným činitelům vojenské správy předčítán a také zachováván, není důvodu k opatřením, interpelací požadovaným.

V Praze, dne 15. července 1932.

Ministr národní obrany Dr. Viškovský v. r.

1957/X.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o povyšování frekventantů školy na vojenské lékaře (tisk 1780/VI).

Frekventanti školy pro důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze v Praze jsou vychováváni tak, aby se jim dostalo nejen vojenského výcviku jako každému frekventantu jiné školy pro důstojníky v záloze, nýbrž i zvláštních vědomostí, kterých je třeba "specielně důstojníkům zdravotnictva v záloze.

Jsou poučováni mezi jiným i o výkonu zdravotní služby v míru, a nelze se při tom vyhnouti důležité kapitole, jak má si, zvláště mladý lékař, počínati při posuzování stesků a objektivních příznaků vojínů, hlásících se k lékařské prohlídce, aby na jedné straně nebyli poškozováni skutečně nemocní a na druhé straně, aby se vojenské službě nevyhýbali vojíni zdraví.

Pokud se týká povyšování absolventů této školy, nutno uvésti, že po zavedení hodnosti podporučíků zdravotnictva presenční služby byli absolventi této školy původně jmenováni podporučíky tak, že všichni absolventi, kteří obstáli při závěrečné zkoušce výtečně, velmi dobře a dobře, byli jmenováni podporučíky po 6 měsících, kteří obstáli jen dostatečně, po 8 měsících presenční služby. Teprve od roku 1929 z důvodů, aby bylo dosaženo větší píle ve škole, bylo jmenování praktikováno tak, že ti, kteří vykonali závěrečnou zkoušku s prospěchem výtečným a velmi dobrým, byli jmenováni podporučíky po 6, s dobrým prospěchem po 8 měsících a s prospěchem dostatečným stali se podporučíky teprve v záloze.

Úsporná opatření, jimiž byli postiženi všichni státní zaměstnanci, měla vliv i na jmenování podporučíků presenční služby. Podle nich budou v roce 1932 jmenováni podporučíky zdravotnictva presenční služby absolventi s prospěchem výtečným po 11 a s prospěchem velmi dobrým po 12 měsících. Absolventi, kteří vykonali závěrečnou zkoušku s prospěchem dobrým a dostatečným, stanou se podporučíky až v zá-

loze.

Jmenování absolventů školy pro důstojníky zdravotnictva a lekárnictva v záloze nebylo tudíž zastaveno, jak se interpelace mylně domnívá, nýbrž jen v uvedeném smyslu omezeno.

Přes uvedená omezení přemísťuje ministerstvo národní obrany do obvodů jednotlivých zemských vojenských velitelstev tolik podporučíků zdravotnictva presenční služby, aby bylo možno obsaditi jimi všechna samostatná místa vojenských lékařů v posádkách, kde není důstojník zdravotnictva z povolání.

Avšak i tehdy, je-li nutno pro takováto místa použíti absolventu školy, kteří nejsou podporučíky, vykonávají všechna práva i povinnosti,

které podle služebních předpisů přísluší funkci, kterou zastávají. Mají tudíž právo a povinnost sepisovati a podpisovati lékařská vysvědčení, předkládati žádanky o zdravotnický materiál a vůbec obstarávati veškerou příslušnou písemnou agendu. Také pro odborný výkon služby mají všechny povinnosti a práva, jež podle příslušných služebních předpisů jejich funkci patří. Mají tudíž právo dávati přímé rozkazy, pokyny a návody nejen veškerému zdravotnickému personálu, nýbrž i personálu ošetřovny a nemocným v ní ošetřovaným.

Z uvedených vývodů jest zřejmo, že tvrzení interpelace o podceňování výkonu služby absolventů školy u vojenských útvarů spočívají na mylných informacích. Rovněž spočívá na klamných informacích tvrzení interpelace, týkající se poměru lékaře k přidělenému rotmistru pomocného zdravotnictva a ostatním důstojníkům.

Jak patrno učinilo ministerstvo národní obrany za daných poměrů vše. co bylo v jeho moci, aby ani za změněných poměrů zdraví vojínů neutrpělo. Není tudíž z podnětu interpelace třeba činiti žádných dalších opatření.

V Praze, dne 15. července 1932.

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.

1957/XI.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Hrubého, Dvořáka a soudruhů

o šikanování a trestání vojínů 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci (tisk 1715/XVI).

Případy domnělého týrání vojínů v interpelaci uvedené podrobil jsem úřednímu šetření a zjistil jsem, že tvrzení interpelace neodpovídají v žádném směru skutečnosti.

Vojínům dělostřelecké měřičské roty 7. dělostřeleckého pluku nebyla letos vůbec udělena velikonoční dovolená, jelikož v této době se rota stěhovala z Olomouce do Jinců. Proto nemohl býti žádný vojín této roty na dovolené v Dynamitce u Bratislavy, následkem čehož odpadají samy sebou všechny závěry, z této domnělé skutečnosti vyvozované.

štábní kapitán Vajntauer nemohl potrestati vojína Vakšu samovazbou v trvání 31 dní, poněvadž ani štábní kapitán Vajntauer ani vojín Vakša u tohoto útvaru neslouží. Důstojník jménem Vajntauer vůbec nepřichází v seznamu československých důstojníků.

Rovněž major Weinstein neslouží již více než dva roky u 6. pěšího pluku v Olomouci. Jest

pobočníkem velitele 13. pěší brigády a v této funkci vůbec nepřichází do styku s mužstvem. Ani vojíni jménem Doješí a Borůvka se nevyskytují v odvodním ročníku 1931 nebo 1932 u pěšího pluku 6. Vojín Vaněček rovněž v interpelaci jmenovaný nastoupil službu u náhradní zálohy tohoto pluku teprve dne 15. dubna 1932, tedy 4 dny po podání interpelace, která je datována dnem 11. dubna 1932.

Již z těchto okolností, které byly nesporně zjištěny, jest patrno, do jaké míry byli páni interpelanti nesprávnými informacemi přímo mystifikováni.

Stejně tomu jest, pokud se týká zběha Antonína Holomka, který zběhl dne 19. ledna (932 a byl chycen dne 6. března 1932. Při dopadení byl jeho stav tak ubohý, že je těžko jej slovy vylíčiti. Byl nalezen v úplně roztrhaných šatech, vyhladověly, špinavý a pokrytý hmyzem, který bylo možno viděti i na povrchu šatů a vlasů. Nelze shledávati závady v tom, že byl vojíny, kteří se k tomu dobrovolně nabídli, ostříhán a oholen, sám se v teplé vodě umyl a převlékl do čistého prádla a šatů. O nějakém týrání tohoto vojína, který naopak byl rád, že jest zase umyt a čistý, nemůže ovšem býti řeči.

V P r a z e, dne 12. července 1932.

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.

1957/XII. (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o daňových přirážkách nevyplacených obcím berními úřady (tisk 1628/XVIII).

Příděl a výplata obecních přirážek berními úřady obcím řídí se jednak podle výše příslušné roční náležtosti, t. j. výše předpisu těchto přirážek, jednak podle výše plateb, přijatých v tom kterém časovém období na daně a přirážky samosprávných svazků.

Při výplatě obecních přirážek ovšem berní úřad provádí případné srážky k úhradě přirážek obci snad dříve přeplacených, nebo splátek na poskytnuté obci zálohy, nebo k úhradě daní a dávek, které obci byly u berního úřadu předepsány a nezaplaceny. O výši měsíčního podílu na obecních přirážkách, jakož i o provedených srážkách na úhradu splatných obecních daní a dávek vyrozumí berní úřad obec každého měsíce, a to i tehdy, když snad měsíční podíl z jakýchkoliv důvodů nebyl přidělen nebo vyplacen. Kromě toho zasílá berní úřad po sestavení ročního daňového účtu (nejdéle do konce dubna) celoroční vyúčtování zvláštním výkazem o hospodařeni obecními přirážkami.

Neobdrží-li obec celou očekávanou úhradu na obecních přirážkách, není to zaviněno tím, že by berní úřad obcím výtěžek přirážek správně neodvedl, nýbrž příčinou je nedostatečná platba na tyto přirážky. Je proto v nejvlastnějším zájmu obcí, aby vhodným způsobem působily na poplatnictvo, aby toto řádně plnilo své daňové povinnosti. Důkazem, že berní úřady při odvodu obecních přirážek nijak obce nezkracují, je skutečnost, že v létech 1930 a 1931 bylo na území Podk. Rusi vyplaceno v celku obcím více než činila skutečná platba na přirážkách za tato léta, a to v roce 1930 více o 159. 787. 05 Kč a v r. 1951 více o 1, 083. 770. 10 Kč.

V Praze, dne 23. července 1932.

Ministr financí: Dr. Trapl v. r.

1957/XIII. (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dr. Holoty a druhů

o stanovení paušalovaného základu

daně důchodové zemědělců

(tisk 1724/V).

Stanovení pomůcek (klíčů) pro výpočet zdanitelného důchodu u zemědělců a zařazování obcí do oblastí a bonitních skupin spadá podle ustanovení odst. 15., lit. a) prov. nař. k §u 327, odst. 1. a 2. zák. o přímých daních do pravomoci finančních úřadů U. stolice.

Generální finanční ředitelství v Bratislavě uznává vydané klíče za správné. Sestavilo je po podrobném šetření, provedeném v rozsahu co největším a po slyšení zástupců odborových organisací. Při tom bylo plně přihlíženo k hospodářským poměrům a k živelním pohromám, jež ten který kraj postihly, a kromě toho bylo ještě uloženo vyměřovacím úřadům, aby škody, způsobené krupobitím a povodněmi individuelně zjišťovaly a podle prokázaného rozsahu škody klíče ještě přiměřeně upravily. Ostatně v takových případech měli zemědělci možnost podati individuelní přiznání a v nich utrpěné škody v plném rozsahu uplatňovati.

Obce obvodu expositury finančního ředitelství v Král. Chlumci byly zařazeny do oblasti obilnářské II. a průměrný výnos byl za rok 1931 stanoven podstatně níže než za rok 1930. Při zařazování obcí zmíněného okresu do bonitních skupin bylo především přihlíženo k tomu, v jaké míře trpí ta která obec povodněmi. Ježto většina pozemků obcí Velké a Malé Slemence jest dobré jakosti a leží mimo zaplavované území, bylo nutno tyto obce zařaditi do lepší bo-