Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání
1956.
Interpelace:
I. posl. inž. Nečase, Koudelky, Husnaje a soudr. předsedovi vlády o velikých škodách způsobených hraboši na Podkarpatské Rusi,
II. posl. Šaláta a druhov min. zemědělstva pře nedodržiavanie starej smluvy zo strany správy štát. velkostatku na Vígľaši voči Jánu Slávovi Rojkovi v Hrochoti (okres Zvolen) a tiež pře poukázanie penzie hladom zmorenej Marii Jozefíne, vdově po neb. Matějovi Sásikovi, erárnom kancelářském pomocníkovi v Bujakove (okres Březno),
III. posl. Hrušky a soudr. min. spravedlnosti dr. Meissnerovi o zavraždění dělníka Václava Skuhrovce majitelem cihelny Janem Křížem v Horních Černošicích,
IV. posl. Vallo a soudr. min. vnitra o surovém jednání hlavního notáře v Dobšiné, V. posl. Jurana a soudr. min. veřejných prací o případu brněnských sadů,
VI. posl. Novotného a soudr. vládě o rozpuštění Rudých Průkopníků v Trhové Kamenici, VIL posl. J. Svobody a soudr. min. vnitra o praxi okresních úřadů, VIII. posl. Štětky a soudr. vládě ČSR o sanaci bank,
IX. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o špatném zacházení s vojíny, o nedostatečné stravě a o protizákonném poškozování vojínů ve vojenském zátiší u 39. pěš. pluku v Bratislavě-Petržalce,
X. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání a šikanování vojáků v Chomutově,
XI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o poměrech, ohrožujících zdraví a životy vojáků v divisní nemocnici č. 1.,
XII. posl. Dvořáka a soudr. min. nár. obrany o týrání vojína Schallnera u dělostřel. pluku 106 v Brně,
XIII. posl. Dvořáka a soudr. min. nár. obrany o škodách na životech i majetku rolníků, způsobených střílením na vojenské střelnici v Malackách na Slovensku,
XIV. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o zkažené stravě, hrubém zacházeni s vojíny a o strhování žoldu u 35. paš. pluku v Královicích u Plzně,
XV. posl. Dvořáka a soudr. min. nár. obrany o odstranění pracovních příplatků u 1. leteckého pluku T. G. Masaryka ve Kbelích,
XVI. posl. Dvořáka a soudr. min. nár. obrany o nedodržování hodin zaměstnáni a připravování vojínů o volný čas u 101. dělostřeleckého pluku v Motole,
XVII. posl. Dvořáka a soudr. min. nár. obrany o křiklavých poměrech u 38. pěš. pluku v Berouně,
XVIII, posl. Hokkyho a druhov min. školstva a národnej osvety o vrátení Drughetom založeného katolíckeho gymnázia maďarského charakteru v Užhorode,
XIX. posl. Hokkyho a druhov min., vnútra o zrušení obecného zastupiteľského sboru v Paušine a menovaní vládneho komisára,
1956/I.
Interpelace
poslanců inž. Nečase, Jana Koudelky, Jol. Husnaje a soudr.
předsedovi vlády
o velikých škodách způsobených hraboši na Podkarpatské Rusi.
Podkarpatská Rus byla letos postižena na některých místech povodněmi a živelními škodami.
V poslední době přistoupila k tomu nová pohroma v celé řade míst na Verchovině. Loňského roku byla tu velká úroda bukvic, která podporovala ohromné rozšířeni myší - hrabošů na podzim a v zimě v podkarpatských lesích.
Nyní v létě odstěhovali se hraboši do polí sousedících s lesy a ničí tu veškerou úrodu. Na mnoha žitných polích kosí zemědělci chvatně slámu, aby zachránili tuto před tisíci hraboši. Až zničí hraboši obilí, dají se do brambor, kukuřice a jiných zemědělských plodin na polích u lesů a mezi lesy. Podkarpatské Rusi hrozí - nezabrání-li se bezodkladně šíření hrabošů do dalších oblastí velký nedostatek a hlad v postižených krajích.
Podepsaní se táží:
1. ) Jaké kroky míní příslušné resorty (min. zemědělství a vnitra) podniknouti bezodkladně, aby bylo bráněno dalšímu šíření hrabošů v zimě?
2. ) Jaké kroky byly podniknuty v lesnatých, nezaměstnaností těžce trpících krajích Podkarpatské Rusi, aby obyvatelstvo neupadlo do velkého strádání, zejména, zda už se započalo s ohlášenými investičními pracemi na lesních komunikacích v zemi?
V Praze, dne 18. července 1932.
Inž. Nečas, Koudelka, Husnaj, Neumeister, Biňovec, Klein, Polach, Staněk, F. Svoboda, Vácha, Stivín, Tayerle, dr Markovič, Jurnečková-Vorlová, Jaroš, Kučera, Chalupa, Chalupník, Srba, dr Macek, Nový, Seidl, dr Mareš, dr Winter, Pik, Benda.
1956/II.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
ministrovi zemedelstva pre nedodržiavanie starej smluvy zo strany správy štát. veľkostatku na Vígľaši voči Jánu Slávovi Rojkovi v Hrochoti (okres Zvolen) a tiež pre poukázanie penzie hladom zmorenej Márii Jozefíne, vdove po neb. Matejovi Sásikoví, erárnom kancelárskom pomocníkovi v Bujakove (okres Brezno).
I. V roku 1906 vybudovalo víglašské panstvo lesnú dráhu, vedúcu do hrochotskej doliny. Poneváč táto dráha musela ísť aj po pozemkoch hrochoťských roľníkov, bola, 25. apríla 1906 vo Vígľaši uzavretá smluva medzi vígľašským panstvom (s podpisom A. Grúbera, dozorcu] a medzi zainteresovanými roľníkmi (Martin Mazuch Cobor, Pavel Dorotič, Ondrej Mazuch Cobor, Pavel Sláva a Ján Sláva Rojko v Hrochoti) s podpismi svedkov: Gejzu Ferjenčíka a Jána Súľovského, podľa ktorej smluvy správa veľkostatku dala menovaným, určité pastevné plochy do árendy za veľmi nízku cenu. Smluva je platná, pokiaľ železnica cez majetky výšmenovaných roľníkov v hrochoťskej doline pôjde, čo sa deje až po dnes.
Naproti tomu Ján Sláva Rojko, spolukontrahent starej smluvy, sa ponosuje, že ho správa štátneho veľkostatku víglašského pozbavila užívania pastvy driev smluvne zaručenej, nechce mu poskytnúť náhradnej pastvy takej, ktorá by hraničila e jeho poľom, ač správa iným dáva tam prenájom; je stále zapisovaný do pokút pre lesné priestupky, je vláčený správou po súdoch a ač pri súde vždy vyhral, predsa mal zbytočné trovy a mrhanie času. Správa mu síce tohoto roku ponúka pastvu na Aladár majeri, ale tam paša nezodpovedá pre pastvu oviec, lebo od nej hynú ovce, neni k nej voľného prístupu, nesúsedí s poľom Slávovým, keďže leží až v treťom chotári a niet tam vody pre stádo. Táto sekatúra by starého kontrahenta smluvy mala asi primať k tomu, aby sa zriekol toho, čo mu bolo smluvou zaručená a je ono kla-
sícky smutným prípadom, ako sa pod neúprosnou rukou riaditeľa Križku - pod nehož dozor a vliv patrí št. veľkostatok víglašský, - zachádza s chudobným slovenským ľudom.
II. Maria Jozefina Sásikova, vdova po nebohom Matejovi Sásikovi v Bujakove (okres Brezno nad Hronom) sa zúfale ponosuje: vdovská penzia mi patrí po neb. mužovi, ktorý št. eráru konal 12 ročnú službu horársku s titulom kanc. pomocník. Konal službu svedomite, o čom svedčia po ňom zostavšie svedectvá.
Po smrti Mateja Sásika jeho vdova za poldruha roka nedostala nič od št. lesného eráru, takže i s osiralým dieťaťom žila len za skromných, úspor. Po mnohom ustávaní dostávala za tri roky na nádejnú penziu preddavok, a to mesačne 500. - Kčs. Od mesiaca apríla toho roku bola jej záloha zastavená a prišiel jej v máji úradný prípis, že nemá nárok na penziu a preto jej ďalšie zálohy nemôžu poukazovať. Riaditelstvo št. lesov v Ban. Bystrici ju upovedomelo o tom, že jej penzijná záležitosť je na min. orby cieľom konečného rozhodnutia.
Úbohá vdova, hladujúca i so sirotou, obrátila sa ponosou i na kanceláriu pána prezidenta republiky, zkadiaľ jej žiadosť, čiže sťažnosť bola zaslaná na min. orby k ďalšiemu opatreniu. Maria Jozefina Sásiková, vdova po št. horárovi, sa trpko žaluje, že »veľmi, veľmi hladuje i so svojím dieťatom«, že je zadĺžená, že jej z obchodu už nič nechcú dať na úver, zarobiť si nemá kde, obec že ju nechce podporiť, lebo že podpora patrí len nezamestnaným, ona aby si vraj pýtala penziu odtiaľ, kde slúžil jej neb muž. A penzia od byrokratického a nemilosrdného št. lesného eráru jej nechodí i čo hladom zomrie í s dieťatom. Nuž smutný to zjev v demokratickej republike, kde je plno hesiel o humánnosti, sociálnej spravodlivosti a sociálnej pečlivosli. Pre tvrdý, zdĺhavý byrokratizmus hladom hynie vdova a sirota svedomite pracovavšieho št. zamestnanca.
Predostierajúc tieto dva krikľavé prípady sociálnej nespravedlivosti, pýtam sa pána ministra:
1. Či vie o týchto dvoch smutných prípadoch?
2. Či je ochotný dať ich čím prv spravodlivo urovnať?
V Prahe, dňa 12 července 1932.
Šalát,
Mojto, dr Labaj, dr Ravasz, dr Fritz, Grebáč-Orlov, Onderčo, dr Gažík, dr Mederlý, dr Polyák, Sivák, Hlinka, Slušný, dr Pružinský, Galovič, Čuřík, Danihel, Suroviak, dr Tiso, Bobek, Fritscher, Greif, Kunz, dr Petersilka, Scharnagl, Zajíček.
1956/III.
Interpelace
poslance Hrušky a soudruhů
ministru spravedlnosti dru Meissnerovi
o zavraždění dělníka Václava Skuhrovce
majitelem cihelny Janem Křížem
v Horních Černošicích.
Dne 19. června t. r. udělali dělníci, zaměstnaní v cihelně Jana Kříže v H. Černošicích zásobu hlíny, avšak majitel nechtěl, aby hlína byla zpracována. Jeden z dělníků, Skuhrovec starší, prohlásil, že za takových okolností - Kříž dělníky surově týral - nemusí v cihelně vůbec být a odešel domů. Mezitím dodělávali jeho dva, rovněž v cihelně zaměstnání synové, začatou práci. K polednímu se však Kříž opět objevil a vytýkal, jim liknavost. Na to mladší z bratrů rovněž prohlásil, že si týrání nedá líbit a také půjde domů. Kříž ztropil velký kravál a řval, že to všem ukáže. Vyhrožuje, opustil cihelnu a odejel na statek svého otce. Nedlouho na to přišel si na statek mladší Skuhrovec pro lístek k lékaři pro svého otce. Kříž mu dal lístek 5 poznámkou: »Za chvíli vám dám všem marodní lístky«. Po 1. hod. polední přišel Kříž do cihelny a zahoukal na Skuhrovce: »Tak dost! A na hodinu se vystěhujete!« Nejstarší syn, Václav Skuhrovec, prohlásil, že až si najdou jinou práci, stejně půjdou a nyní že musí stejně dodělávat. Na to vytáhl Kříž z kapsy revolver, zvedl jej nad hlavou a křičel: »Když vám nepomůže nic, tak vám pomůže tohle!« Václav Skuhrovec ho napomenul, ale Kříž poněkud couvl, a pak na vzdálenost 3-4 kroků na Skuhrovce vystřelil. Rána vyšla a Skuhrovec byl na místě mrtev. Byl 24 let stár, a je otcem tří dětí.
Vražda se stala o 2. hodině. Kříž se pak klidně odebral domů, umyl se, přestrojil se a zařizoval si své věci. Ač se zvěst o vraždě rozšířila po celém okolí, nebyl Kříž četnictvem ani vyhledán, ani zatčen. Teprve k 6. hodině večer se prošel do Černošic a hlásil se na četnické stanici. Udal prostě, že prý jednal v sebeobraně (!) a úřední činitelé ochotně plně podpírají toto jeho vymyšlené tvrzení, které je vyvráceno mnohými svědky. Vedle toho roztrušují se pověsti, že prý je nepříčetný, aby mohl býti osvobozen. Ve skutečnosti je Kříž plně příčetný násilník, který - spoléhaje na to, že je podnikatelem a že se mu se strany úřadů nic nestane, už před tím několikrát vyhrožoval dělníkům revolverem a také Václava Skuhrovce s plným úmyslem a po pečlivé přípravě zastřelil.
Ptáme se proto pana ministra spravedlnosti:
Je ochoten dáti státnímu zastupitelství jemu podřízenému příkaz, aby Kříže stihalo pro zločin vraždy a trestní řízeni proti němu v žádném případě nezastavovalo?
Je ochoten učiniti všechny kroky, aby pozůstalí Václava Skuhrovce byli o všech opatřeních trestního řízeni důkladně informováni, aby také své sou-
kromoprávní nároky, zejména na doživotní rentu mohli už v trestním řízení, jako soukromoprávní účastníci důsledně prosazovat?
V Praze, dne 29. července 1932.
Hruška,
Štětka, Gottwald, Höhnel, Hadek, Dvořák, Hrubý, Babel, Krosnář, J. Svoboda, Kuhn, Kubač, K. Procházka, Tyll, Russ, Sliwka, Novotný, Čižinská, Hodinová, Steiner, Kliment.
1956/IV.
Interpelace
poslanců Josefa Vallo a soudruhů
ministrovi vnitra
o surovém jednání hlavního notáře v Dobšiné.
Mladý dělník propuštěný z práce na Červené Skále šel na obecní úřad v Dobšiné ohlásit se jako nezaměstnaný a žádal podporu. Hlavni notár Sutoris dal mu však místo práce či podpory a zápisu do seznamu nezaměstnaných pár facek.
Ptáme se pana ministra:
Je ochoten tento případ vyšetřit, jmenovaného notára zbavit místa a exemplárně ho potrestat?
V Praze, dne 29. července 1932.
Vallo,
Höhnel, K. Procházka, Hadek, Babel, Tyll, dr. Stern, Kuhn, Sliwka, Gottwald, Hruška, Dvořák, Krosnář, Kliment, Čižinská, Hodinová, Török, Hrubý, Kubač, Novotný, Steiner, Štětka.
1956/V.
Interpelace
poslance Jurana a soudruhů
ministru veřejných prací o případu brněnských sadů.
V brněnských lužanských sadech, které patří zemi moravské, je zaměstnán vrchní zahradník Rozsypal. Tento člověk zachází se svými podřízenými tak hrubě, že to způsobuje veřejné pohoršení. Tento pán zachází s dělníky jemu podřízenými nelidsky a nařizuje jim pracovati přes čas. Své zaměstnance oslovuje "Troubo, vole, krávo, pitomče", »Nakopu ti« a podobně.
Tento člověk je svými zaměstnanci obviněn z braní úplatků. Poslanecký klub komunistické
strany v ČSR má v rukou důkazy, že tento člověk vzal od dělníka, který byl dříve u něho zaměstnán 2 kg másla a 30 vajec. Do této doby býv. zaměstnanci Grnáčkovi, který mu byl podřízen, tyto potraviny nezaplatil a odbyl dar poznámkou: "Vždyť to nemuselo být!"
Býv. zaměstnankyně Dýrová Anežka bytem v Brně, Denisovy sady, udává: »Nemohla jsem všechny věci, které vím o vrch. zahradníkovi Rozsypalovi dříve říci, poněvadž jsem se bála msty a vyhazovu z práce, které jsem si v dnešní krisi velice vážila. K rozkazu p. vrch. zahradníka Rozsypala nesla jsem několikrát květiny různým lidem: panu Čechovi, Brno, Sadová 16, který se mne ptal, co je panu zahradníkovi dlužen. Dále paní Subakové, B. Smetany, č. 51, dále paní Stavělové, ulice B. Smetany č. 41, dále řezníkovi v Černopolní ul.
Ptáme se pana ministra, je-li ochoten tato udání dáti vyšetřiti a vrchního zahradníka poučiti o tom, jak se jedná s personálem, jakož i potrestati ho za dosavadní jednání?
V P r a z e, dne 28. července 1932.
Juran,
Tyll, K. Procházka, Kliment, Gottwald, Hadek,
Höhnel, Krosnář, J. Svoboda, Novotný, Hrubý,
Hruška, Russ, Štětka, Čižinská, Vallo, Babel, Török,
Steiner, Hodinová, Kuhn.
1956/VI.
Interpelace
poslance Novotného a soudruhů
vládě
o rozpuštění Rudých Průkopníků v Trhové Kamenici.
21. června t. r. dostavil se do bytu Josefa Vařečky v Trhové Kamenici na příkaz okresního úřadu v Chrudimi vrch. kom. dr. Kosek a štáb. kap. Plaček s vrch. strážm. Škrdlantem z Tr. Kamenice, doručili mu výměr o rozpuštění "Místní skupiny Rudých Průkopníků". Zároveň byla u něho vykonána bytová prohlídka, celkem bezvýsledná. Současně byla vykonána domovní prohlídka u dělníka Nováka v Trhové Kamenici, rovněž bez výsledku.
Ptáme se vlády:
Je ochotna zrušit výměr okresního úřadu v Chrudimi o rozpuštění místního sdružení "Rudých Průkopníků" ?
Je ochotna naříditi okamžité vrácení všech věci, neprávem zabavených u dělníka Josefa Vařečky?
V Praze, dne 29. července 1932.
Novotný,
Török, Vallo, Kliment, Hrubý, Kubač, Höhnel, Hadek, Gottwald, Krosnář, Babel, Sliwka, Čižinská, Hodinová, J. Svoboda, Juran, Steiner, Tyll, K. Procházka, Russ, Kuhn, Dvořák,
1956/VII.
Interpelace
poslance J. Svobody a soudruhů
ministrovi vnitra o praxi okresních úřadů.
Stále se množící případy nezákonného postupu okresních úřadů proti příslušníkům revoluční komunistické strany v Československu - zejména pak okr. úřadů v Jílovém a Hořovicích - ukazují jasně rostoucí vliv reakce a stupňované pronásledování dělnictva v tomto státě.
V obci Zaječice Kovařovice provádělo četnictvo neslýchaný postup proti příslušníkům KSČ tím, že z podnětu místního starosty v Zaječicích znemožňuje konání jakýchkoliv schůzí místní organisace KSČ, zjišťuje počet členů KSČ a žádá hlášení každé schůze.
Hostinskému p. Troníčkovi v Kovařovicích hrozili četníci odnětím koncese, propůjči-li komunistům místnosti. Tento p. hostinský dostal také skutečné od okresního úřadu v Jílovém tento připiš: »Okresní úřad v Jílovém (Razítko) č. j. 10868 dne 18. května 1932, pan František Troníček, hostinský v Kovařovicích čp. 14. Bylo zjištěno, že ve Vašem hostinci jsou konány schůze komunistické strany, o jichž povolení nebylo zde žádáno. Konání těchto nepovolených schůzi tam trpíte. Pro přestupek tento uděluji Vám ve smyslu § 131 živn. řádu důtku 5 tím, že pakliže byste na dále ve Vašem hostinci trpěl konání neoznámených resp. nepovolených schůzí bude zdejší úřad uvažovati o odnětí Vám koncese hostinské a výčepnické. Nedovolené schůze proto netrpte ve Vašem hostinci odbývati. Z výměru toho lze se Vám odvolati do 14 dnů dnem po jeho doručení počínaje k zemskému úřadu v Praze. Odvolání to slušelo by však podati u okresního úřadu v Jílovém. Okresní hejtman rada politické správy: podpis nečitelný«.
V tomto postupu okresního úřadu v Jílovém nutno spatřovati zřejmý úmysl znemožniti veškeru činnost místní organisace KSČ, která je volnou politickou organisací. Podle § 2. shromaždovacího zákona nejsou svolavatelé důvěrných schůzí povinni hlásili konání důvěrných schůzí. A také hostinský nemá interesu na zjišťování, jsou-li důvěrné schůze dle §u 2. u něho konané, hlášeny či nic.
Další ukázkou je případ z obce Svatá. Místní skupině KSČ byl poslán tiskopis tohoto zněni: »Do dnešního dne jste zdejšímu úřadu jako úřadu dodávacímu neoznámili zvolené funkcionáře při Vaši poslední Valné hromadě. V důsledku toho se vybízíte k předloženi výpisu ze schůze (protokolu), ve které byl předseda zvolen. Oznámení resp. podání se musí vykonati na prodejné tiskovině (2 Kč) u peněžní přepážky zdejšího úřadu a předání se staniž se žádanými doklady ve všední dny od 10 do 11 hod. a od 15. 30 do 16. 30 hodin přímo přednostovi nebo jeho zástupci. V zájmu vlastním vyko-
nejte tuto povinnost během týdne, jinak vám bude vše vráceno. « Razítko a podpis (otisk) Hajer Jan.
Poštovní úřad ve Zdicích byl si jisté vědom, že organisace KSČ je volnou organisaci politickou, ale i zde jednal poštovní úřad v dohodě s okresním hejtmanstvím. Má se tím docíliti zmatem funkcionářů a ev. vydáni seznamu členů. Hromadné prohlídky v bytech našich funkcionářů a funkcionářů různých organisaci ukazují jasně fašistický postup okresního úřadu v Hořovicích. Projevy v lišku jsou šmahem konfiskovány a poslední dobou prováděny prohlídky i v prodejnách »Včely«, prý proto, že jsou tam zbraně. Ptáme se pana ministra:
Je ochoten uvedené případy dáti ihned vyšetřit a vinníky disciplinárně potrestat?
Co učiní pan ministr, aby tomuto fašistickému řádění byl i pro příště učiněn konec?
V Praze, dne 28. července 1932.
J. Svoboda,
Kopecký, Babel, Dvořák, Juran, Kuhn, Štětka, dr.
Stern, Gottwald, Kubač, Čížinská, Höhnel, Hádek.
Russ, Hodinová, Hrubý, K. Procházka, Tyll, Hruška,
Krosnář, Kliment.
1956/VIII.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
vládě ČSR. o sanaci bank.
Veřejnost je vzrušena zprávami o nové sanaci bank a domáhá se, aby ji byla sdělena pravda. Pokládáme za právo sněmovních kruhů, aby vláda aspoň jim podala zprávu o způsobu a rozměrech sanace bank, provedené bez souhlasu a bez vědomí sněmovny.
Tážeme se proto vlády:
1. ) Je pravda, že byly sanovány Anglo-Pragobanka, která měla úhrnné ztráty 1. 008. 2 milionů Kč, Česká průmyslová banka 434. 6 mil. Kč, Moravská banka 931. 5 mil. Kč, Československá diskontní 22. 3 mil. Kč, Tatra-banka 176. 4 mil. Kč, Slovensku banka 117. 5 mil. Kč, Americko-Slovenská 60. 4 mil. Kč, Německá agrární banka 132. 2 mil. Kč, Centralbank der Spaarkassen 71. 6 mil. Kč, Podkarpatská Banka 14. 5 mil. Kč, Karlsbaderverkehrsbank 13. 1 mil. Kč, Žilinská kreditní banka 48. 5 mil. Kč, a že tedy úhrnné ztráty 12 jmenovaných bank činily 3. 080. 5 milionů Kč?
2. ) Je pravdou, že stát měl u Anglo-banky a Moravské banky 826 milionů Kč vkladu?
3. ) Je pravda, že úhrnná státní pomoc poskytnutá jmenovaným bankám činí 2. 100 milionů Kč?
4. ) Z jakých prostředků a z jakého právního titulu byly banky sanovány?
V Praze, dne 1. srpna 1932.
Štětka,
Kopecký, Gottwald, Babel, Kuhn, Hadek, K. Procházka, Kubač, Russ, dr Stern, Steiner, Tyll, Kliment, Höhnel, Čižinská, Krosnář, Hodinová, Juran, Šliwka, J. Svoboda, Hrubý, Novotný, Török, Vallo, Dvořák, Hruška,
1956/IX.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o špatném zacházení s vojíny, o nedostatečné stravě a o protizákonném poškozování vojínů ve vojenském zátiší u 39. pěš.
pluku v Bratislavě-Petržalce.
Dne 22. VII. měl pluk o 9. hod. večer poplach. Při nástupu udeřil jeden záložní podporučík jednoho ze záložníků, který se nepostavil včas do pozoru, před vším mužstvem do prsou až upadl. Mezi záložníky vzniklo pak takové rozhořčení, že se jmenovaný podporučík vzdálil a aktivní důstojník přišel mužstvo uklidňovat a vysvětloval, že se nic nestalo.
Mužstvo stěžuje si dále na délesloužíciho četaře Macka od 3. roty, který je na vojáky velmi sprostý. Zvláště si potrpí jmenovaný četař na to, aby vojáci chodili do vojenské kantýny oblečení a ne v košili či polonazí. Ve službě dozorčího rotmistra praporu určil již proto několik vojínů k raportu, kde byli potrestáni odejmutím přesčasů a propustek na 30 dní. Sám však hraje v kantýně celý čas v košili biliár a kdo mu zaplatí pivo má u něj vyhráno.
Rovněž délesloužicí četař od 2. roty je sprostý na mužstvo a vykládá, že prý vojáci sebevrahové jsou sami lotři a zločinci
Dva němečtí vojáci od 1. roty stáli při Husově oslavě venku před hostincem, kde se oslava konala. Nějaký kolemjdoucí civilista zavolal na ně délesloužicího četaře, neboť prý nestáli na ulici v pozoru, když v hospodě hráli státní hymnu. Za to byli oba vojáci určeni k raportu a zde potrestáni 20 dny kasárního vězení.
Strava u 39. pěš. pl. je velmi špatná a porce jsou malé. Několikrát mělo již mužstvo hrách s knakem (vuřtem), který zapáchal. Jindy zase knaky chyběly. Při poplachu dne 22, VII, vydávaly se porce špeku jako půl malíčku a ještě se na několik záložniků nedostalo. Chleba bývá tvrdý, i 4-5 dní starý.
(Kapitolou pro sebe jsou ceny ve vojenské kantýně, kde vojáci nakupují většinu svých věcí. Na ukázku uvádíme několik ren, zboží ve městě a v kantýně vojenského Zátiší. Chléb v městě 1. 80 Kč, v kantýně 2 Kč, 1/2 litru mléka ve městě 90 hal.,
v kantýně 1. 10 Kč, perník v městě l Kč, v kantýně 1. 20 Kč, pivo v městě 1. 50 Kč, v kantýně 1. 60 Kč, Za hru biliáru platí se za l hodinu l Kč, za hru v kuželky 3. 50 Kč za hodinu.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Jak hodlá potrestati jmenované délesloužící četaře i záložního podporučíka, kteří mužstvo častují nadávkami a bitím, a jak potrestá aktivního důstojníka, který svým vystoupením kryl tento postup odporující předpisům?
Postará se, aby strava vojínů 39. pluku byla ihned zlepšena a aby vinníci dnešního nepřístojného stavu byli příkladně potrestáni?
Postará se, aby bylo učiněno přítrž zištnému poškozováni vojínů v kantýně vojenského Zátiší vysokými cenami?
Jaká opatření pan ministr učiní, aby se tyto křiklavé případy již vícekrát neopakovaly?
V Praze dne 4. srpna 1932.
Dvořák,
Babel, Tyll, Čižinská, Hrubý, Vallo, Hruška, Hádek, Gottwald, Höhnel, Hodinová, Juran, Kuhn, Kopecký, Kliment, Zápotocký, J. Svoboda, Štětka, Krosnář, Novotný, K. Procházka, Steiner, Šliwka, dr Stern, Russ, Kubač, Török.
1956/ X
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhu
ministru národní obrany o týrání a šikanování vojáků v Chomutově.
Major Malík od technické roty 46. pěšího pluku v Chomutově je znám jako trápíc vojáků. Prohlíží pečlivě vojákům cvoky a běda, komu na nich najde jen prášek. Obzvlášť si potrpí na okamžité splněni všech rozkazů. V dubnu dal na př. vojákům rozkaz, aby se dali ostříhat. Několik vojínů, kteří neměli peníze a proto nebyli druhý den ostříháni, bylo potrestáno. Tak vojín. K. dostal 5 dní samovazby, vojín E. 30 dní po službě a vojín B. 15 dní kasárního vězeni, prý pro neuposlechnutý rozkaz,
Dne 30. dubna měl pluk defilírku po únavném cvičeni v plné polní výzbroji a při 15 stupních tepla. Když se defilování unaveným vojínům nedařilo, dostali za trest několikrát »K zemi«. Plukovník Pšorn a podplukovník Bělohlávek dívali se na toto týráni 8 koní a míjen nezakročili, nýbrž ještě popoháněli velitele jednotek k větším výkonům.
Št. kapitán Werahardt a št. rotm. Rezek jsou známi u celého 46. pluku surovým zacházením s vojíny a bylo na ně již poukázáno v tisku. Přes to svou surovost vůči vojákům ještě stupňují. Št. kapitán Wernhard dává nyní vojákům denně »K ze-