1930 XI (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

ministrovi sociální péče, že jest naléhavě nutno podporovati československé státní příslušníky v cizině, kteří přišli o zaměstnání.

Nouze a tíseň československých státních občanů usedlých častokráte již mnoho let v cizině, ale zvláště v německé říši, kteří pro všeobecnou hospodářskou křísí přišli o výdělek, stává se nyní nesnesitelnou. Většina nevinných obětí kříse nedostává již ani zákonné podpory v nezaměstnanosti; jsou tedy odkázáni na soukromé dobročinné akce, až konečně i ony z nedostatku potřebných peněz musí zastaviti svou sociální činnost. Tím jsou však nezaměstnaní se svými příslušníky vydáni na pospas největší bídě. Dalším následkem jest, že jsou vykazováni z dosavadního svého bydliště v cizině a posíláni do domovské obce. Tam je však čeká totéž, ne-li ještě horší bída. Domovské obce pro vlastní nouzi nemohou zde poskytnouti pomoci, poněvadž nemají k lomu nutných peněz. Ale vidíme také pochopitelné úsilí, aby nezaměstnanost a nouze ve vlastní obci nevyrůstala ještě více dalším přílivem nezaměstnaných.

Těmto státním občanům bydlícím v cizině a postiženým nouzí může pomoci jen vlastní stát. Ten se musí snažiti, aby svým příslušníkům v cizině připravil živobytí aspoň tak snesitelné, jak to již dávno učinily smluvními dohodami jiné státy, na př. Švýcarsko, Rakousko a Polsko.

Interpelanti táží se tedy pana ministra sociální peče, je-li ochoten postarati se, aby co nejdříve byla zahájena jednání s německou vládou, která by vedla k brzkému uzavřeni vzájemné smlouvy, zajištující nezaměstnaným státním příslušníkům obou stran naléhavě nutnou ochranu a pomoc v nouzi při nejmenším tak, jako jiným státním příslušníkům usedlým v cizině a která je především zbaví nebezpečí, že budou vypovězeni?

V Praze 28. června 1932.

Kasper,

Schubert, Oehlinger, Krumpe, Geyer, Bobek, Greif, dr. Mayr-Harting, Simm, Köhler, Scharnagl, inž. Jung, Knirsch, dr. Luschka, dr. Petersilka, Zajíček, Kunz, Fritscher, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hanreich, dr. Hassold, dr. Keibl, Matzner, inž. Kallina,

Krebs.

1930/XII (překlad).

Interpelace

posl. dr. Bachera a druhů

ministrovi spravedlnosti, že německy sepsaná podání, předložená

německými stranami opavskému okresnímu soudu, byla neoprávněně zamítnuta z jazykových důvodů.

Opavský okresní soud usnesením ze dne 1. července 1932 č. j. Cs. IV 13932-1 vrátil směnečnou žalobu s poznámkou, že tato žádost smí býti podána jen ve státním jazyku. Jde zde o německého žalobce, který podal žalobu u soudu, v jehož obvodě bydlí více než 20% státních občanů, příslušníků německého národa.

Stejný případ stal se u směnečné žaloby č. j. Cs IV 530/32.

Obvod opavského okresního soudu má podle posledního rozhodujícího soupisu lidu z r. 1921 73. 991 obyvatelů, z toho 42. 159 Čechů a 27. 095 Němců. Německé obyvatelstvo v tomto obvodu okresního soudu činí tedy 33. 56%.

Postup opavského okresního soudu jest porušením práv, která § 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. poskytuje příslušníkům národních menšin.

Podepsaní táží se tedy pana ministra: 1. ) Ví pan ministr o tomto případě? 2. ) Zamýšlí vydati soudům směrnice, jimiž by se takové přehmaty příště znemožnily?

V Praze dne 22. června 1932.

Dr. Bacher,

dr. Luschka, Heller, Kunz, Fritscher, Zajíček, Platzer, Wagner, Böhm, Hodina, Viereckl, Scharnagl, Glasel, dr. Roscha, dr. Peters, Halke, Greif, Krumpe, Windirsch, Bobek, dr. Mayr-Hartig, Oehlinger, Zierhut, dr. Petersilka.

1930/XIII (překlad).

Interpelace

poslanců Jaksche, Schäfera, Macouna a soudruhů

vládě o vydáni kartelového zákona.

Definitivní uzavření četných papíren a továren na celulosu dává podepsaným podnět, aby obrátili pozornost vlády na způsoby kartelů, které i v tomto státě zostřuji krisi daleko nad míru podmíněnou světovým hospodářstvím a ukládají obyvatelstvu oběti, kterým bylo by se lze vyhnouti zákonodárným zásahem.

Zvláště poslední vývoj při výrobě papíru a celulosy ukazuje přímo pobuřujícím způsobem, jak obchodní způsoby kartelů zavinují nejen těžké sociální škody, nýbrž příčí se i veřejným zájmům. Při tom jde hlavně:

při výrobě papíru o papírenský kartel (ústřední prodejna spojených papíren) v Praze-II., Národní 26..

při výrobě celulosy o celulosový kartel (Sulfit s. s r. o. ) a

při výrobě lepenky o lepenkářský kartel (Kartonia s. s r. o. ) v Praze-II., Hybernská 12.

Tyto kartely dělají to v praxi tak, že jakmile členské firmy překročí odbytový kontingent, který jim jest přikázán, ukládají jim tresty v částce 1015% hodnoty faktury množství dodaného nad kon-

tingent. Naopak poskytují tyto kartely svým členským firmám, nedosáhnou-li přiděleného kontingentu nebo nepracují-li, odškodnění v částce 1015% z fakturní hodnoty nedodaného kontingentu. Tento postup jest podnětem k bezohledné soustřeďující politice, ba přímo poskytováním prémií za propouštění zaměstnanců a zastavování závodů. Jak ničivé účinky měl právě při výrobě papíru a dřevoviny, ukazuje tento

přehled podniků zastavených v československém papírenském průmyslu.

Datum zastavení:	Podnik:	Firma:	Propuštěno dělníků:	Příslušníků:	Roční mzdová ztráta:	Kartel:
1. ledna 1930	Papírna Březiny u Děčína	Jordán & synové Březiny	117	169	1, 002. 456	papírenský
15. března 1930	Továrna na celulosu Sandhýbl (stará továrna)	Papírna a. s. v údolí Bělé Sandhýbl u Frývaldova	120	316	1, 060. 200	»Sulfit«
9. dubna 1930	Papírna Františkov u Vimperka	PapírnaUltra a. s. Praha- Karlín	202	599	1, 522. 500	papírenský
6. ledna 1931	Papírna R. Kubik, Praha - Bubeneč	R. Kubík, Praha Bubeneč	240	320	1, 728. 000	papírenský
červen 1931	Papírna v Přibyslavicích u Okřiška	Jihlavský mlýn a. s. Přibyslavice	280	420	1, 848. 000	papírenský
30. října 1931	Továrna na celulosu v Josefově Huti u Plané	Pražský labský mlýn a. s. Praha-II. Bredovská 8	137	359	1, 456. 000	»Sulfit«
1931	Papírna v Písku	Jihočeská papírna v Písku	84	260	680. 000	papírenský
15. února 1932	Továrna na celulosu v Sandhýblu u Frývaldova (nová továrna)	Papírna a. s. v údolí Bělé v Sandhýblu	162	312	1, 406. 160	»Sulfit«
31. ledna 1932	Továrna na celulosu v Turč. Sv. Martině	Továrna na celulosu a. s. v Turč. Sv. Martině	570	asi 1500	asi 5, 000. 000	»Sulfit«
27. ledna 1932	Továrna na lepenku v Křižanově	G. Weigend v Duchcově	62	78	483. 600	Kartonia
1. března 1932	Továrna na papír a celulosu v Ružomberku	Ružomberská továren na papír a celulosu v Ružomberku	250	650	1, 500. 000	»Sulfit«
březen 1932	Továrna na lepenku v Šilperku	Jeschek & Faber v Šilperku	40	83	240. 200	Kartonia
		úhrnem:	2264	5066	17, 927, 116.

Tyto podniky nebyly zastaveny jen pro nedostatek odbytu. Toto zastavení souvisí s praxí několika kartelů činných v tomto průmyslovém odvětví, aby se bez zřetele na postižené dělníky a zaměstnance, bez zřetele na všeobecné hospodářské zájmy vyloučila soutěž mezi jednotlivými podniky tím, že kartely skupují a zastavují továrny dávajíce dosavadním majetníkům odškodnění za běžný kontingent.

Podle našich spolehlivých informací byla a budou zaplacena kontingentová odškodnění těmto podnikům:

Papírně v Březinách (okres Děčín),

papírně ve Františkové (okres Vimperk),

papírně v Přibyslavicích (okres Okřísko),

papírně v Písku,

papírně v Bubenči (Praha),

papírně v Křižanově (okres Duchcov).

Podle našich informací činí roční kontingentové odškodné jen podnikům zde vypočteným asi 5 milionů Kč. Mimo to jsou však ještě jiné podniky, které kartel pohnul k zastavení a o nichž nevíme, jak vysoké jest kontingentové odškodnění. Že se používáním tohoto způsobu těžce poškozují veřejné zájmy, jest zřejmo. Těmito kontingentovými odškodněními umožňuje se jednotlivým podnikatelům zaměniti svou úlohu výrobce za pohodlny život důchodce. Na druhé straně musejí spotřebitelé ve formě vyšších cen zaplatiti běžná kontingentová odškodnění, zatím co stát a obce musejí nésti břemena nedostatečné péče o propuštěné dělníky a zaměstnance.

Za těchto poměrů lze si vysvětliti, proč cena papíru v Československu přesahuje o 30-50% světovou paritu. V ní se projevuje především nesnesitelná výše nesociálních břemen, která zatěžuji výrobu a spotřebu. Přepychová správa papírenského kartelu sama stojí ročně 12 milionů Kč.

Menší papírny mimo kartel pracují přes krisi a přes většinou menší výkonnost skoro bez omezení. Ale tam, kam zasáhne kartel, zůstaly smutné trosky a zoufali hladovějící lidé. Uvádíme dva příklady:

Zastavením papírny ve Františkově byla ničivě postižena zvláště veliká šumavská otec Kvilda. V této obci jest nyní již jen 16 zaměstnaných dělníků a zaměstnanců proti 202 nezaměstnaným. Trvalým zastavením františkovské papírny, jelikož kontingent byl přenesen na velký podnik Pötschmúhle v Českém Krumlově, byl tento nejchudší kraj na Šumavě hospodářsky zničen. Ale podnikatel dostává roční kontingentové odškodnění, které podle spolehlivých informaci přesahuje hrubý výnos v posledních letech výroby.

Továrna na celulosu v Josefově Huti byl jediný průmyslový podnik v celém politickém okrese plánském. Zastavením podniku jest zničena obec sama a celé její obyvatelstvo. Podnikatel odchází beze škody a zanechává obec s nesnesitelnými břemeny na chudinství a s nesplnitelnými závazky z půjček. Veřejné investice, jako škola, nádraží, poštovní úřad jsou znehodnoceny a mimo to jest zde nevyřešitelná otázka existence propuštěných dělníků,

jakož i jejich rodin, pro které kartelová smlouva jest odsouzením k hospodářské smrti.

Již tyto příklady, které slouží jen k ilustraci, ale naprosto nevyčerpávají rozsah způsobených škod, neponechávají pochybnosti, že stát a zákonodárné sbory mají nevyhnutelnou povinnost, aby účinnými opatřeními zabránily zastavení podniků, jimž se lze vyhnouti a zachránily před zničením obecní, kulturní a dopravní zařízeni pořízená jen těžkými obětmi.

Podepsaní táží se tedy vlády:

Kdy zamýšlí vláda předložiti přísný kartelový zákon, který by prováděl zásadu veřejné kontroly cen u nejdůležitějších průmyslových výrobků, zabraňoval neodůvodněnému zastavování podniků a uložil nejpřísnější trestní sankci na nemorální kramařeni s výrobními kontingenty?

V P r a z e dne 27. června 1932.

Jaksch, Schäfer, Macoun,

Nový, Jaroš, Vácha, Roscher, Bečko, Grünzner,

Pohl, Häusler, Taub, Hackenberg, Dietl, Heeger,

Schweichhart, Kirpal, Katz, Leibl, de Witte,

Kaufanann, Kremser, Müller, Blatny.

1930/ XIV (překlad).

Interpelace

posl. Rud. Kaspera a druhů

ministrovi vnitra

o stranickém úřadování okr. hejtmana dr Adolfa Srba v Nov. Městě n. Met.

Při mzdovém sporu u fy Semerák v Olešnici v Orlických Horách bylo nutno, aby zástupce »Odborového svazu německých dělniků« tajemník Fischer z Trutnova zakročil u okr. hejtmana dr Srba, aby dosáhl zásahu okr. úřadu, aby se mzdový spor zbytečně nerozšiřoval, nebo aby byl skončen, způsobem přijatelným pro obě strany, jak zaměstnavatele, tak zaměstnance. Při rozmluvě o stávce nebo o jejím vzniku bylo možno konstatovati, že pan okr. hejtman zaujal úplně stranické stanovisko. Pan okr. hejtman také prohlásil, že ve svém obvodu nestrpí žádnou stávku, tím spíše když firma v tomto konkrétním případě je v právu. Zakročující odborový tajemník Fischer nezůstal v pochybnosti, že okresní úřad jest ochoten stávku zmařiti a takovýmto způsobem působiti na situaci ve prospěch stávkující firmy. Jestliže dělnictvo nenastoupí práci ve lhůtě stanovené firmou, okresní hejtmanství pošle prostřednictvím prostředkovatelen práce do Semerákovy továrny cizí delniky a místní dělnici ztratí práci navždy.

Pro toto stanovisko zástupce úřadu, který by přece v takovýchto otázkách měl nezbytně zaují-

máti nestranné stanovisko, jest dělnictvo nanejvýš roztrpčeno. Vždyť spatřuje v tomto postupu porušeni svých nejprostších státoobčanských práv, zvláště pokud jde o velmi povrchní přezkoušeni mzdového sporu. Kdyby' si byl okr. úřad nebo jeho správce pan okr. hejtman dr Adolf Srb dal práci a přezkoumal příčinu a vznik mzdového sporu, byl by musil dojíti k jinému mínění o mzdovém sporu. Ale co by bylo konečně prvou povinností státního úředníka na tak odpovědném místě, jest naprostá objektivnost a úplně nestranné úřadování.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. ) Jest ochoten uvedený případ vyšetřiti a pana okr. hejtmana pohnati k odpovědnosti?

2. ) Jest pan. ministr zvláště ochoten zaříditi čeho třeba, aby se takovéto úřadování odporující nejprostším právům státních občanů již neopakovalo a aby také dělnické otázky byly spravedlivé vyřizovány ?

V Praze 10. července 1932.

Kasper,

inž. Jung, Köhler, Schubert, Knírsch, Geyer, Krebs,

Simm, dr Keibl, dr Schollich, dr Hanrcich, Matzner,

Horpynka, inž. Kallína, dr Hassold, dr Szüllö, dr

Jabloniczky, Fedor, Dobránsky, Hokky,

Szentiványi.

1930 XV (překlad).

Interpelace

posl. inž. Junga a druhů ministrovi vnitra, ministrovi spravedlnosti

a ministrovi financí o zabavení zásilky knih z Německa.

Knihovní družstvo »Neue Zeit« v Opavě objednalo podle prospektu nakladatelství Františka Ehra nástupce v Mnichově 10 kusů knih »Hitler uber Deutschland« (v obrazech).

Tato zásilka došla do Opavy dne 24. června t. r. a celní expositura poštovního úřadu Opava-I ji zadržela, dovolávajíc se toho, že jeden exemplář musí prý býti předložen, policejnímu ředitelství. Dne 27. června byl předvolán správce knihovního družstva »Neue Zeit« na policejní ředitelství a bylo mu sděleno, že skobový kříž (nebo skobové kříže) na obálce musí býti odstraněny. Případ měl býti definitivně vyřízen odpoledne. Třeba poznamenati, že objednavatel tyto knihy před tím neopatřil, poněvadž jak poznamenáno, byly objednaný podle prospektu nakladatelství. Dále třeba poznamenati, že knihovní družstvo »Neue Zeit« nemá veřejné knihkupectví, nýbrž rozesílá pouze knihy členům družstva. V této souvislosti nemůže tedy vůbec jiti o nijaké provinění proti zákazu veřejného používání skobového kříže. Proto nelze zjistiti, jakým prá-

vem zadržuje celní expositura knihy z toho důvodu, že na titulní stránce jest náhodou skobový křiž.

Věc měla však ještě další vývoj. Místo, aby mu knihy byly konečně vydány, obdržel správce knihovního družstva »Neue Zeit« nové předvolání k policejnímu ředitelství na den 28. června. Při tom bylo mu sděleno, že při prohlídce knihy v textu (mimochodem řečeno velmi skrovném) - poněvadž šlo hlavně o obrazy - je prý obsažen výraz aSudetenland* a mimo to věta »že 90 sudetských 'Němců bylo zastřeleno českou soldateskou*. Proto dílo bylo předloženo k přezkoumání státnímu zastupitelství, které je postoupilo příslušnému úřadu do. Prahy.

Podepsaní protestují se vší rozhodnosti proti takovémuto provádění censury, které přímo znemožňuje jakoukoliv koupi knihy z Německa. Uvážime-h stálý vzrůst říšsko-německých národních socialistů, dlužno očekávati, že stále více knih bude se jimi zabývati a bude opatřeno skobovým křížem. Za nynějšího stavu tedy sudetský Němec nemůže již takovéto knihy kupovati, často jen proto, poněvadž jsou ozdobeny skobovým křižem. Takovýto postup příčí se však vydanému zákazu o používání skobového kříže, poněvadž výslovně bylo zakázáno jen »veřejné používání a veřejné nošení skobového kříže«. Nemůže tedy býti proviněním proti tomuto zákazu, má-li soukromník knihu ozdobenou skobovým křížem.

Na druhé straně jak politické úřady tak také censům klidně trpí veřejné používání skobového kříže, jde-li o výsměch tomuto symbolu a jeho přívržencům. Viz na př. číslo odborového časopisu »Der Textilarbeiter« ze dne 7. června t. r. vycházejícího v Liberci.

Účelem vydaného zákazu nemůže přece býti zakazovati přívrženci světového názoru, jehož symbolem je skobový křiž, používání tohoto symbolu, ale dovolovati výsměch tomuto symbolu, neboť pak vskutku přestává platiti zásada rovné právo pro všechny, která je základem každého moderního státu.

Podepsaní, poněvadž vylíčený případ není ojedinělý, táži se pánů ministrů:

1. ) Vydal pan ministr vnitra pokyny, jimiž se v určitých případech zakazuje také neveřejné používání skobového kříže a na druhé straně se dovoluje užívati ho k výsměchu?

2. ) Není-li tomu tak, co zamýšlí učiniti, aby se neveřejnému používáni skobového kříže nečinily potíže?

3. ) Vydal pokyny, které dovolují odpůrcům skobového kříže veřejně ho používati k výsměchu?

4. ) Nařídil pan ministr financí celním úřadům, aby otvíraly zásilky knih a zkoumaly, jsou-li v zásilkách knihy ozdobené skobovým křížem? Není-li tomu tak, jak zamýšlí příště zabrániti neoprávněnému otvírání balíčkových zásilek?

5. ) Vydal pan ministr spravedlnosti nějaké pokyny státním zastupitelstvím o zákazu veřejného používáni skobového kříže?

6. ) Domnívá se pan ministr spravedlnosti, že se má shledati závadným slovo »Sudetenland« v nějakém díle, které je sotva určeno pro hromadnou potřebu? Shoduje se s jeho názorem na demokracii takováto pozastávka?

V Praze 8. července 1932.

Inž. Jung,

Geyer, Knirsch, Köhler, Simm, Kasper, Krebs,

Schubert, dr. Hassold, dr. Schollich, dr. Hanreich,

dr. Keibl, Horpynka, Matzner, inž. Kallina, Hokky,

dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Dobránsky,

Szentiványi.

1930/XVI.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů

ministru národní obrany o případu smrti vojína E. Školy u 9. jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě.

Interpelovali jsme již případ otravy 120 vojínu 9. jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě kasárenskou stravou a smrt vojína E. Školy, domněle vzniklou otravou alkoholem. K případu zemřelého vojína Školy obdrželi jsme nové informace, které staví celý případ do nového světla.

Vojín E. Škola byl soustavně týrán a šikanován představenými, zejména četařem Thotem, jak vyplývá z jeho výroků a z jeho dopisů. Musel o hladu čistit denně tři koně a v noci dostával službu, ačkoliv byl slabé tělesné konstrukce. Toth, s nimž »nemohou vydržeti psi, tím méně lidé«, hledal záminky, aby se po něm při každé příležitosti svezl. Na základě Thotovy žaloby byl postaven. Škola před divisní soud v Hradci Králové pro zločin vzpoury a porušeni subordinace a na základě falešného svědectví Thotova i odsouzen.

Hlavním důvodem proti němu byla jeho politická nespolehlivost, která byla u pluku a hlavně v obžalovacím spise stavěna na prvém místě. Dle Školová dopisu bylo mu několikrát u soudu zdůrazněno, že byl zaměstnán v komunistickém sekretariátě a že jeho otec byl komunistickým funkcionářem, kteréžto informace se nezakládají na pravdě. Vojín Škola byl slabé tělesné konstrukce a dle jeho dopisů ničila mu vojna zdraví. Poslední dobu a zejména během vazby vůčíhledě scházel. Vojín Škola nepil pří zmíněné otravě o nic více rumu, než ostatní vojáci. Nebyl pijákem a nikdy se v civilu neopíjel. Ale na jeho zničené zdraví působila otrava špatnou stravou a pro jiné vojáky neškodně malá dávka rumu, smrtelně. Školová matka dožaduje se veřejného očištěni památky svého syna,

jeho dopravy do rodné obce a pohřbu na útraty MNO, jakož i potrestání vinníků.

Ptáme se pana ministra NO:

postará se, aby případ zemřelého vojína Školy byl náležitě objasněn a aby jeho rodina dostala náležitého dostiučinění?

Postará se pan ministr, aby vinníci na týráni vojína Školy a vinníci na otravě 120 vojínů kasárenskou stravou byli příkladně potrestáni?

Postará se, aby tyto křiklavě případy politické persekuce, jdoucí přes mrtvoly, se již vícekráte neopakovaly a byly v zárodku potlačeny?

V Praze, dne 13. července 1932.

Dvořák,

Vallo, Kopecký, Zápotocký, Gottwald, Hruška, Krosnář, Kliment, Russ, Štětka, Juran, Tyll, Barša, Hodinová, Čížinská, Novotný, J. Svoboda, K. Procházka, Babel, dr. Stern, Kuhn.

1930/XVII (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů

ministrovi vnitra

o chování vládního komisaře z Koutů k nezaměstnaným.

V obci Koutech (v okrese hlučínském) bylo před několika dny úředně rozpuštěno obecní zastupitelstvo a jako správní komisař dosazen úředník hlučínského okresního úřadu. Neprovádí však stravovací akci nestranně, jak to dokazují tyto příklady. O zajištění stravovací poukázky na dobu od 9. do 26. června ucházeli se také mezi jinými nezaměstnaní synové místního příslušníka Kerlina a nezaměstnaný otec rodiny Willaschek. Když si určeného dne chtěli nejprve jmenovaní vyzvednouti stravovací poukázky, správní komisař jim je nevydal s tímto odůvodněním: »Dovoluje-li domácnost nezaměstnaných, aby hradili výdaje na své mladší sourozence, kteří docházejí do německé školy v Opavě, nepotřebují poukázek. «

Podobně se stalo nezaměstnanému Willaschkovi. Správní komisař podrobil ho výslechu. Při tom se ho také tázal, kam posílá děti do školy. Když zvěděl, že Willaschkovy děti chodí do německé školy v Opavě, rovněž mu odepřel stravovací poukázky.

Z těchto příkladů jest palmo, že správní komisař dosazený hlučínským okresním úřadem nevykonává svůj úřad nestranně, nýbrž proti německému obyvatelstvu obce. Podepsaní se tedy táži pana ministra:

1. ) Jest ochoten vylíčený případ ihned vyšetřiti?

2. ) Jest ochoten ihned zbaviti služby správního komisaře z Koutů, který nevykonává svůj úřad nestranně a nahraditi ho nestrannou osobou?

V Praze dne 12. července 1932.

Inž. Jung,

Knirsch, Schubert, Köhler, Simm, Kasper, Geyer, Krebs, dr Schollich, dr Hanreich, Horpynka, dr Hassold, inž. Kallina, Matzner, dr Keibl, dr Szüllö, Hokky, Fedor, dr Jabloníczky, Nitsch, Szentiványi, Dobránsky.

1930/XVIII (překlad).

Interpelace

poslance Kremsera a soudruhů

ministrovi vnitra,

že pražský zemský úřad nedbá obecní samosprávy.

Teplicko-šanovský okresní úřad zaslal městskému úřadu v Trnovanech tento výměr:

»0kresru úřad v Teplicích-Šanově.

Číslo: 729/31. Dne 28. června 1932.

Panu starostovi v Trnovanech!

Podle výnosu zemského úřadu ze dne 22. t. m. č. 5 f-2845 ai 1931 vyzývám obecni zastupitelstvo v duchu výnosu ze dne 22. ledna t. r. č. 5-125 ai 1932 ještě jednou, aby učinilo usneseni o zvýšení vodného a změně předpisů o vybírání podle pokynů, které již byly obci dány, aby vodovod nevykazoval ztrátu.

Kdyby tomuto vyzvání nebyla vyhověno, musilo by býti obecní zastupitelstvo rozpuštěno, mimo to upozorňuji obec, že kdyby neuposlechla, bude u zemského výboru navrženo, aby obci byl odepřen příspěvek povolený podle § 11, odst. 2 zákona č. 169/1930 Sb. z. a n., poněvadž není zákonných předpokladů pro poskytnutí tohoto příspěvku.

O výsledku toho, co jste zařídil, budiž sem podána zpráva nejpozději do 15. července t. r.

Okresní hejtman a vládni rada: Hesslova v. r. «

Za tento spis jest ovšem odpověden nikoliv okresní hejtman, nýbrž zemský úřad, jehož pokynů se výslovně dovolává. Podepsaní musí se co nejrozhodněji ohraditi proti tomuto postupu zemského úřadu.

Podle čl. XVI. zákona ze dne 5. března 1862, č. 18 ř. z. nebo podle § 102 českého obecního zřízení státní správa vykonává dohlédací právo nad obcemi v tom směru, aby nepřekročovaly obor své působnosti a nejednaly proti platným zákonům. Hospodářské a finanční vedení obcí není tedy vůbec předmětem dohlédacího práva politických úřadů, naopak, pokud trvá, přísluší vyšším samosprávným svazkům. Na tom nezměnil nic ani zákon o organizaci politické správy (č. 125/1927 Sb. z. a n. ), jak vysvítá z ustanovení § 99 (1) uvedeného zákona.

Zvláště nelze naprosto najíti zákonné opory pro požadavek zemského úřadu, aby obec Trnovany učinila usnesení podle pokynů udělených obci, to jest, aby zvýšila vodné. Ani zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., který ovšem velmi podstatně omezuje finanční výsost samosprávných svazků, neposkytl politickým úřadům práva, aby předpisovaly samosprávným svazkům, aby zaváděly určité dávky nebo aby je vybíraly v určité výši. Toto právo bylo naopak přiznáno výhradně okresním výborům nebo zemským výborům, ale také tato ustanoveni zákona č. 77/1927 byla opět zrušena zákonem ze dne 27. listopadu 1930, č. 169 Sb. z. a n. Zemský úřad nebyl tedy vůbec nikdy oprávněn, aby vydával obci Trnovanům nějaké předpisy o výši dávek, které má vybírati.

Nehledě k formální nepřípustnosti jest však pokyn zemského úřadu nesplnitelný také věcně, neboť obec Trnovany vybírá již od r. 1922 jak všeobecné, tak také zvláštní vodné v nejvýše přípustné výši. Jest tedy přímo nepochopitelné, jak zemský úřad ukládá obecnímu zastupitelstvu, ještě k tomu pod pohrůžkou rozpuštění, zvýšení vodného, nebo že zemský úřad imperativně nařizuje opatření, které by mohla povoliti nejvýše vláda.

Jestliže tedy zemský úřad pro nedodržení pokynu, k jehož vydání nebyl naprosto oprávněn, hrozí obecnímu zastupitelstvu města Trnovan rozpuštěním, musíme v tom spatřovati těžký přehmat.

Rovněž tak musíme rozhodně odmítnouti pokus, aby se zemský úřad vměšoval do rozdělováni příspěvků přikazovaných podle §§ 10 a 11 zákona č. 169: 1930 finančně slabým okresům a obcím, ba obec jaksi u zemského výboru denuncoval. Při tom ještě třeba poznamenati, že návrh, který chce podati zemský úřad u zemského výboru, jest přímo nezákonný. Neboť § 11, odst. 2 uvedeného zákona sice ustanovuje, že ony částky mají sa poskytnouti oněm okresům a obcím, které plně využily zákonně přípustnou výměru přirážek k přímým daním a také zavedly vhodné dávky a poplatky, ale toto ustanoveni poskytuje zemskému výboru přece jen právo příspěvek odepříti, poněvadž nejsou splněny uvedené předpoklady, ale nepřipouští nikterak možnost odejmouti obcím již povolenou částku, poněvadž tím by vůbec přestala veškerá právní jistota a poněvadž přece zemský výbor před povolením přezkoumal, jsou-li dány předpoklady § 11. odst. 2 zákona č. 169/1930, a tedy musil uznati dávky a poplatky, které tentokráte v obci byly již zavedeny, za způsobilé, což jest oprávněn posuzovati jedině on a nikterak zemský úřad.