Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1929. Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

Smlouva o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraniční statut), podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem

z téhož dne.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou československou a republikou Polskou (hraničním statutem), podepsanou v Gdyni dne 24. září 1931 a se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Důvodová zpráva

Určení státní hranice vyznačením jejího průběhu v přírodě mezníky a zabezpečením polohy mezníků mapovými a číselnými doklady bylo by neúplné, kdyby nebylo doplněno smluvní úpravou otázek právní a hospodářské povahy, vzniklých rozhraničením nebo s ním souvisících. Na hranici s Polskem bylo na tuto úpravu v přímém styku obou účastněných států pamatováno jednak článkem 37 čsl. -polské smlouvy o otázkách právních a finančních (č. 56 Sb. z. a n. z r. 1926), jednak prohlášeními, která učinila delimitační komise v protokolech sepsaných při skončení svých prací (příloha I statutu). Ve věci zahájená jednání prodloužila se některými překážkami více rázu

formálního nežli věcného. Byly jimi dílem odchylné názory na to, jakým způsobem mají býti řešeny otázky povahy hospodářské nevyskytnuvši se na jiných hranicích, dílem junktim učiněný polskou stranou mezi podpisem hraničního statutu a sjednáním úmluvy o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce a úmluvy o usnadnění letoviskového a turistického ruchu na Popradě v okolí lázní Źegiestów, a dále s tímto junktimem souvisící s čsl. strany učiněná podmínka současného podpisu úmluvy o voroplavbě.

Příznivého výsledku bylo dosaženo vsunutím ustanovení hlavy XII. do hraničního statutu a zařaděním prováděcích předpisů k nim do

závěrečného protokolu a současným podpisem právě zmíněného souboru úmluv.

K jednotlivým ustanovením hraničního statutu se podotýká toto:

Hlava I (čl. 1-4), pojednávající o stanovení a dokumentaci státní hranice a o postupu při možných nejasnostech těchto dokladů, je doplněna opisem delimitačních protokolů (příloha I) obsahujících mimo usnesení Konference Velvyslanců, jež byla podkladem delimitace, v krátkosti i přehled o složení a výsledku činnosti mezinárodní rozhraničovací komise, jakož i některá její rozhodnutí rázu povšechného.

V hlavě II (čl. 5-16) jsou řešeny otázky týkající se veřejných cest a mostů na hranici. Jde tu o cesty a mosty hranicí napříč přeťaté a o tak zv. hraniční cesty, jimiž hranice probíhá po délce. Takových hraničních cest, jež delimitační komise tvořily všude tam, kde je oba státy nezbytně potřebovaly k dosažení přilehlých pozemků nebo k dalšímu spojení po vlastním území, je na okrouhle 1000 km dlouhé čsl. -polské hranici značný počet a proto bylo nutné věnovati jim zvláštní pozornost.

U cest hranicí napříč přeťatých (čl. 5) šlo jen o jich udržování, u cest hraničních však i o úpravu jich užívání (čl. 10-12). Poněvadž by bylo technicky nesnadno proveditelné udržovati hraniční cesty podle jich příslušnosti ku státním územím, pamatuje se na vhodné úpravy jednotlivých případů přímou dohodou těch, kdož jsou k tomu povinni (čl. 6 a 8). V těchto dohodách půjde hlavně o určení udržovacích hranic napřič hraničních cest tak, aby každá strana udržovala určitý díl v celé šířce a u hraničních mostů pak - pokud to bude výhodné - o udržování celého mostu jednou stranou za příspěvku strany druhé.

Ježto není dobře myslitelné, aby na hraničních cestách a mostech platily různé předpisy silniční policie podle příslušnosti jich částí k tomu neb onomu státu, pamatuje článek 9 na jich jednotnou úpravu.

Ustanoveni o zrušování hraničních cest (čl. 7), o občasných přehlídkách hraničních mostů (čí. 13), o mýtních právech a poplatcích na hraničních cestách, mostech a převozech (čl. 14), o zřizování takových nových komunikací a objektů (čl. 15), jakož i o přímém styku úřadů (čl. 16), odpovídají oboustranným

Při úpravě právních poměrů na hraničních tocích (hlava III, čl. 17-37) byla- mimo zabezpečení obecného užívání vody (čl. 17) -

zvláštní péče věnována zajištění a evidenci dosavadních vodních práv souvisících s vodními díly na uvedených tocích a na tocích hranicí přeťatých, a to jak se zřetelem na soukromoprávní ujednání o užívání vody a na povinnosti služebností a závazky plynoucí z těchto práv, tak i na ochranu zájmů veřejných a zájmů osob jichž se to týká (čl. 18-21, 23-26, 30 a 31).

Ustanovení čl. 22 a 29, jež odpovídají zásadám našeho vodního zákona, mají zabezpečiti dosavadní meliorace pozemků k hranici přilehlých, nebo umožniti meliorace takových pozemků v budoucnu.

Předpisy o udělování nových vodních práv a o vodoprávním řízení na hranici představují, bez porušení výsostních práv (čl. 32), pokus o vytvoření jakéhosi mezinárodního vodního práva stanovením zásady, že všechny vodoprávní věci na hraničních tocích - s výjimkou trestních věcí - budou vyřizovány jen dohodou vodoprávních úřadů obou států, a v případech, kdy dohody nebude dosaženo, že bude přistoupeno k rozhodčímu řízení, dále, že se stranám na území jednoho státu přiznává co do práva jak materielního tak i procesuálního totéž postavení jako stranám vlastním a konečně tím, že se vodní práva, o něž jde, budou zapisovati do vodních knih obou států (čl. 33 a 34).

Pokyny sjednané v článku 27 a 28 mají usnadniti vodohospodářské podnikání na hranici, zameziti jednostranná opatření na úkor druhého státu a urychliti správní řízení. K tomu sluší ještě poznamenati, že prohlášení o uskutečňování vodních staveb (čl. 28, odst. 1) nezavazuje ani jeden ani druhý stát k tomu, aby jejich stavbu finančně podporoval.

Přímý styk úřadů (čl. 35 a 37) a jich vzájemná podpora (čl. 36) byly sjednány v zájmu administrativním.

Na čsl. -polské hranici provozuje se dosud dosti čilá voroplavba a proto bylo na její smluvní úpravu pamatováno v hlavě IV (čl. 38-51), kterou čsl. zájmy byly náležitě zabezpečeny.

Nejdůležitější cestou pro naše vory jsou řeky Poprad a Dunajec, po kterých se plaví až do Marcinkowic pod Nowym Sazcem, kde se dříví většinou předává polským podnikatelům nebo překládá na železnici, československé osazenstvo dopravuje nyní tyto vory až k místům, kde státní hranice tyto řeky na trvalo opouští. Další doprovod obstarává osazenstvo polské. Toto uspořádání je pro naše zájemníky nevýhodné, ježto zvětšuje dopravní náklady a prodlužuje dobu plavby. Výhodné dopravy bylo dosaženo sjednáním čsl. -polské úmluvy o voro-

plavbě, podepsané současně s hraničním statutem, kterou se zatím na patnáct let dovoluje plaviti vory s čsl. osazenstvem až do Marcinkowic, čímž byla získána i příležitost lepšího výdělku našim voroplavcům, usazeným v oblasti jmenovaných dvou řek. Ustanovením této úmluvy byly již přizpůsobeny přílohy II, III a IV, doplňující statut o voroplavbě na hraničních vodách.

Je všeobecnou zvyklostí, že si štáty pro povodí řek protékajících jich územím sdělují údaje o vodních stavech, stavech ledů, o velikosti srážek a pod., potřebné k odvrácení nebezpečí velkých vod nebo k účelům regulačním. V zájmu těchto potřeb byla sjednána ustanovení hlavy V (čl. 52-54).

Rybářské věci byly s Polskem již dříve upraveny úmluvou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí (č. 109 Sb. z. a n. z r. 1931) a proto se hraniční statut v hlavě VI (čl. 55 a 56) omezuje jen na zdůraznění territoriální příslušnosti při výkonu rybářského práva v hraničních tocích a na výpočet otázek, jež úmluvy o výkonu rybářství v těchto tocích mají řešiti.

Ustanovení hlavy VII (čl. 57) o honitbě na hranici je pouhým zdůrazněním principu státní svrchovanosti.

Přímá blízkost některých částí Košickobohumínské dráhy a dráhy Nowy Sacz-Orlov ku státní hranici dala popud k řešení některých otázek souvisících se stavební činností poblíž hranice, dotýkajících se zájmů železnic na území státu druhého a s bezpečností jich provozu (hlava VIII, čl. 58 a 59). Případ, o nějž jde v čl. 59, odst. 5 vyplynul z nesprávnosti katastrální mapy.

Ve vodních tocích částí hranic, které sledují bývalou mezinárodní hranici rakousko-německou a haličsko-uherskou, byla hranicí, a to nepohyblivou, prvotně určená střední čára těchto toků. Ježto tyto toky časem změnily svoji polohu, přeměnila se na mnoha místech hranice mokrá v suchou. Předpokladem změny hranice nepohyblivé v pohyblivou bývalo by její přeložení do nynějších středních čar toků, což by podmiňovalo větší počet výměn státních území. Ježto pro tyto mnohdy značnější výměny nebylo vhodných kompensací, rozhodla se delimitační komise po bedlivém uvážení této okolnosti a prospěchů vyplývajících z pohyblivosti a nepohyblivosti hranice pro oba štáty a jejich pohraniční obyvatelstvo, pro nepohyblivost ve všech tocích (hlava IX, čl. 60 a 61).

K čl. 60 sluší připomenouti, že se v něm toliko uvádí usnesení delimitační komise, stano-

vící tuto nepohyblivost a určující polohu hranice ve vodních tocích. Aby při praktickém používání tohoto usnesení delimitační komise nedošlo k různým výkladům, pořídila tato komise mapové doplňky k polním náčrtkům (čl. 2), ve kterých průběh hranice ve všech význačnějších tocích podrobně vyšetřila a zajistila číselnými údaji, jež pro budoucnost budou v těchto případech rozhodující.

Ustanovení čl. 61 odpovídá zájmu pohraničního obyvatelstva na obecném užívání vody hraničních toků, které by časem na některých místech bez usnadnění překročení hranice bylo ohroženo.

Jako na jiných hranicích, tak i na hranici s Polskem bylo snahou československých vyjednavačů sjednati, pro ochranu a udržování hraničních znaků a měřických značek, zajišťujících průběh hranice, tytéž zásady, jaké obsahují předpisy našeho zákona o státních hranicích (č. 245 Sb. z. a n. z r. 1921). Této snaze plně odpovídají ustanovení hlavy X (čl. 62 až 71).

K určení udržovacích úseků (čl. 67) sluší podotknouti, že zde, se zřetelem na značnou odlehlost většího dílu hranice od komunikací a obtíže, jež se vyskytují v území, kterým probíhá, tedy v zájmu účelnosti a hospodárnosti, bylo upuštěno od obvyklého uspořádání, jež ukládá oběma státům, aby samy pečovaly o udržování znaků osazených zcela na vlastním území. Z těchto důvodů a se zřetelem na značnou délku hranice stanoví se v hlavě XI (čl. 72 a 73) pro občasné přehlídky doba tří let.

Při administrativních pochůzkách, prováděných delimitační komisí, zdůrazňovalo pohraniční obyvatelstvo, zejména na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, že při ohospodařování svých polí, pastvin a lesů je v mnohých případech odvislo od používání cest vedoucích po území druhého státu a upozorňovalo, že by v některých krajinách pastevnictví bez umožnění napájení dobytka na druhé straně hranice, nemohlo prováděti. Těmto životním zájmům obyvatelstva plně odpovídají hospodářské úlevy sjednané v hlavě XII (čl. 74-77) a s těmito souvisící prováděcí předpisy pojaté do závěrečného protokolu smlouvy. Upozorňuje se, že protokol citovaný v odst. l tohoto zápisu, sepsaný v Praze dne 7. XII. 1926 bude uveřejněn ve Věstníku ministerstva financí.

Celní a pasové úlevy obsažené v hlavě XIII (čl. 78 a 79) byly sjednány pro snazší úřední činnost a technické podnikání na hranici.

K závěrečným ustanovením (hlava XIV, čl. 80-83) se podotýká, že při složení ratifikací hraničního statutu bude po dohodě s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem vnitra vyměněno prohlášení obou smluvních stran, že čl. 80 statutu platí i pro změnu kom-

petence úřadů zmíněných v čl. 66, 69 a 72, po případě i v jiných článcích statutu, pokud je v nich určitý úřad jmenován.

Čl. 82 vyhovuje obecné snaze řešiti sporné případy arbitráží.

Předkládaná smlouva, ač se v několika ustanoveních týká přímo hraniční čáry a hranice, neobsahuje ustanovení, jimiž by se měnilo státní území, a proto není k jejímu schválení potřebí souhlasu Národního shromáždění ve formě ústavního zákona. Za to má řadu ustanovení, z nichž pro stát a jeho občany vyplynou závazky, jež je kvalifikovati jako břemena ve smyslu § 64 ústavní listiny, takže vyžaduje přece jen souhlasu Národního shromáždění, byť i ne ve formě ústavního zákona. Udělením tohoto souhlasu bude zároveň splněna podmínka vyžadovaná zákonem ze dne 10. října 1930, čís. 151 Sb. z. a n., o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, aby byla vnitrostátně účinná i ta ustanovení smlouvy, která se odchylují od dosavadních právních předpisů. Jsou to zejména ustanovení, obsažená v článcích 6., 8., 18., odst. 1. a 3., 21., 24., 28., odst. 2., bod c), 29., 30., odst. 1., 33., odst. 2. -5. a 7., 34., 40., 41., 44., 45., 56., 59., odst. 1. -4., 62., odst. 4., 63., 64. a 82.

Z uvedených důvodů předkládá vláda smlouvu Národnímu shromáždění k projevení souhlasu a po stránce formální projevuje přání, aby tato smlouva byla v obou sněmovnách přikázána výboru ústavně-právnímu a zahraničnímu s tím, aby tyto výbory o ní podaly zprávy v době nejkratší.

V Praze, dne 8. července 1932.

Předsedá vlády:

Udržal v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP