službu požární hlídači z rad horníků. Tuto různou organisaci požární služby ve směnách těžních a svátečních, po případě volných, vysvětluje závod snahou zaměstnati prespočetné dozorce

Šetřením bylo zjištěno, že na odpolední směně dne 15 března 1932, která je rozhodná pro vznik požáru nebyla požární služba v části dolu, kde vznikl požár, vykonávána bezvadně proto, že již na počátku směny odpolední nepředali si požární hlídači službu osobně v jámě, dále, že požární hlídka nebyla vykonávána nepřetržitě a konečně, že v poslední čtvrtině směny již neprovedla hlídka obchůzku příslušné části dolu. V tomto vadném výkonu požární služby ke v prvé řadě spatřovati pravděpodobnou příčinu, že požár dosáhl tak velikých rozměrů.

Bylo také zjištěno, že vtažná jáma čís. V., kterou byly přiváděny do příslušné části dolu čerstvé větry, proti horněpolicejním předpisům nebyla opatřena lezným oddělením. Do jaké míry je tato závada v příčinné souvislosti se záhubou horníku, bude lze posouditi teprve, až bude po otevření požárního pole zjištěno, kterým směrem hledali zahynulí dělníci záchranu.

Báňský revírní úřad v Mostě nařídil výnosem 7 26. dubna 1932, čj. 6360, aby uvedená vtažná jáma čís V. byla opatřena lezným oddělením, které třeba udržovati stále v dobrém stavu. Další opatření budou učiněna po ukončeném šetření, až budou skončeny zmáhací práce uzavřené části dolu.

Neštěstí na dokuli Maria Pomocná a Matyáš ve Svatavě přihodilo se dne 15. května 1932 ke konci ranní směny o 13. hodině, zapálením výdřevy blíže ústí vtažné větrací jámy, 103 m hluboké následkem zapálení trávy u ohlubně této jamy a to, jak bylo dodatečně zjištěno četnictvem, nezaměstnanými bez zlého úmyslu. Ohlubeň této jámy nalívá se úplně ve volném terénu, kam jest přístup pro nebezpečí závalu zakázán, asi 80 cm nad povrchem, a byla uzavřena železnou mříží. Hořejší díl šachty je vydřeven, spodní díl je vyzděn. Šachta jest opatřena lezným zařízením (žebříky), větry vpadající touto jamou větrají pouze část dolu, ve které zmíněného dne bylo zaměstnáno asi 30 dělníků, kteří byli pak při požáru kouřem ohroženi.

Jakmile se závodní dolu dověděl o požáru, nařídil ihned jako první nejnutnější opatření, aby hořící jáma byla v dole zabedněna, aby nemohly větry a kouř dále prouditi do dolu, dále, aby byla ihned vyžádána pomoc záchrannými mužstvy sousedních dolů. Konečně nařídil závodní, aby byla ještě ohlubeň hořící jámy těsně uzavřena na povrchu. Zabedněním jámy byl požár v krátké době udušen Shořely nebo aspoň ohořely srubové věnce jamské výdřevy do hloubky asi 6 m, v kteréžto hloubce roubení je zvlažováno stékající spodní vodou, jakož shořely i hlouběji až na dalších 10 m žebříky, povály a paření lezného zařízení.

Závodní sjel clo dolu s dozorci, se záchranným mužstvem a se 4 dýchacími přístroji, aby přispěl na pomoc ohroženým horníkům. Skoro bezprostředně po tom došla záchranná mužstva sousedních dolů. Těmto záchranným četám se po-

dařilo zachrániti všechny horníky, kteří byli v části dolu naplněné kouřem, 4 ze zachráněných již lidí však na povrchu nenabyli již vědomí přes usilovné oživovací pokusy.

Záchranné mužstvo dolu Maria Pomocná a Matyáš bylo správně podle předpisů vycvičeno, záchranné (dýchací) přístroje byly úplně v pořádku a plně se usvědčily. Že záchranného mužstva nepřítel nikdo o život při vykonávání své funkce, poliše jeden muž ze záchranného sboru dolu Kästner v Lomnici byl postižen nebezpečnou otravou tím, že jeden se zachraňovaných v běsnivém záchvatu mu vyrazil ústenku dýchacího přístroje z úst.

Báňský revírní úřad v Karlových Varech nařídil, aby všechny vtažné jámy, které jsou ve volném terénu, byly proti nebezpečí ohně opatřeny na ohlubni ohnivzdornou (zděnou) nástavbou o vyšce 3 m Poněvadž jest nutno, aby toto opatření bylo předepsáno i v jiných báňských revírech, bylo ministerstvem veřejných prací zařízeno, aby báňská hejtmanství svoje příslušné hornopolicejní předpisy přiměřeně doplnila.

V P r a z e dne 15. června 1932.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek v. r.

1905/XVIII.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců Bedřicha Bezděka. Josefa Šamalíka, dr. Ladislava Danka a druhů

o jednání řídícího učitele Jana Jedličky

v Mor. Průších, t. č. působícího v Neso-

vicích (tisk 1547/I. ).

Stížnosti občanstva v interpelaci uváděné byly předmětem vyšetřování nadřízených školních úřadu. Se zřetelem ke stálým rozporům říd. učitele Jana Jedličky s občanstvem v Mor. Průších i se školní obcí. jakož i v zájmu školy a nerušené školní výchovy, byl jmenovaný říd.. učitel přeložen prozatímně do jiné školní obce a jeho odvolání v této věci bylo zamítnuto.

Definitivní přeložení jmenovaného říd. učitele je předmětem úředního jednání.

Poznamenávám, že šetřením o stížnostech občanstva nebyly zjištěny nepravidelnosti ve vyučování nebo ve správě školy u jmenovaného říd. učitele.

V Praze, dne 14. června 1932

Ministr školství a národní osvěty Dr. Dérer v. r.

1905/ XIX.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců V. Knotka, V. Koška, Ant. Kaňourka a druhů

o stranickém provedení podzimní šéfové akce (tisk 1547/ III. ).

Akce, směřující k opatření osiva pro zemědělce, postižené živelními pohromami v Čechách, byla provedena na podzim roku 1931 podobně jako v ostatních zemích proto, poněvadž v okresích, o které šlo, neměli zemědělci následkem škod. způsobených jim živelními pohromami, potřebného osiva. O tom, že skutečná potřeba osivové akce v Čechách byla, svědčí okolnost, že podzimní osivová akce svým rozsahem nestačila i že bylo nutno pokračovati v osivové akci na jaře 1932. Účelem osivové akce byla snaha, aby postiženým zemědělcům bez rozdílu stranické příslušnosti dostalo se potřebného osiva. Neměla tudíž osivová akce naprosto volebního rázu, jak se omylem v interpelaci uvádí. Odmítám proto závěry v interpelaci uvedené, jimiž se bere v pochybnost úřední charakter osivové akce.

Neodpovídá zejména skutečnosti, že úřední soupis uchazečů o šéfové obilí byl prováděn soukromou akcí republikánských družstev, neboť okresním úřadům byly zemským úřadem dány přesné pokyny, jak se má při soupisu žadatelů postupovati. Podle pokynu zemského úřadu byl soupis prováděn obecními úřady. Tím, že při akci bylo potřebí vyčkati předem vyřízení otázky finančních záruk, se stalo, že akce byla prováděna v době, kdy již bylo v některých okresech setí v proudu Bylo proto nutno, pokud jde o okresy Německý Brod. Humpolec, Chotěboř a Ledeč n. / Sázavou, v nichž osivo bylo zemědělci od družstev odebráno, pojmouti malé a střední zemědělce do akce a k odběru osiva v rámci přídělu dati dodatečný souhlas. Z ostatních okresu nebylo hlášeno, že osivo bylo odebráno předem.

Neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že k dodávkám nebyla připuštěna žádná jiná družstva kromě družstev republikánské strany a že nebylo postaráno o to, aby byly opatřeny dobré seťové druhy. Dodávek osiva zúčastnily se mimo podnik Státní lesy a statky tyto svazy: »Kooperativa«, nákupní jednota hospodářských družstev v Praze II. Dlážděná 6, » Hospodářská družstevní jednota v Praze II.. Spálená ul. « a » Zentralverhand der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschalten Böhmens v Praze XII.. Fochova tř.

Tyto svazu a podnik » Státní lesy a statky předložily vzorky osiva, jež byly prohlédnuty odborníky zemědělské rady Většina vzorku » Kooperativy« a » Zentralverbandu« byla uznána

jako způsobilá k dodávce. Hospodářská družstevní jednota v Praze předložila 3 vzorky, z nichž uznán byl toliko vzorek jeden, a to vzorek Dobroveckého žita z Želixě. Při dodávce obilí, k níž došlo po vyřízení příslušných finančních záruk koncem října, měly se uvedené tři svazy a podnik státních lesů a statků dohodnouti o účasti na dodávce. Podniku státních lesů a statků vyhrazena dodávka pšenice. »Kooperativa« a » Zentralverband« spojily se pro dodavku osiva, jakožto solidární dodavatelé. Hospodářská družstevní jednota v Praze prohlásila na dotaz »Kooperativy«, která se starala o administrativně obchodní vyřizování náležitostí akce, že na dodávku uznané partie osiva ze Želivě nereflektuje a že seťové zboží v tak pozdní době již nemá k disposici.

Dodávka seťového obilí nemohla býti opatřena nabídkovým řízením, ježto byla prováděna vzhledem na nutnost předchozího vyřízení finančních záruk v době k setí již velmi pokročilé, takže bylo nutno jednati s největším urychlením. Cena seťového žita. jež v Čechách hlavně přicházelo v úvahu, byla přiměřená cenám v době uzávěrky. Převážně bylo dodáváno osivo uznané. Podle kursovních listů Pražské plodinové bursy pohybovala se cena žita v době sjednání dodávek mezi Kč 150-154. Ovšem na burse jedná se o obyčejné žito mlýnské. Ač při uznaném osivu připlácí se k bursovní ceně pravidelně příplatek 40%ní, činil příplatek při osivové akci toliko 20 Kč, kterýžto příplatek uznali za přiměřený i zástupci zemědělských rad, kteří byli člen v nouzového poradního komitétu, jmenovaného při zemském úřadě pro provádění osivové akce. Tam, kde dodáváno bylo osivo v pytlích, účtováno bylo průměrně za jeden pytel Kč 3. -. za dva pytle Kč 10. -, což je běžná cena pytlu, jak je zřejmo z kursovních listu Plodinové bursy. Na základě toho účtovala se pak průměrná cena Kč 150 + Kč 20 jako příplatek na osivové žito, čili Kč 170. - za 1 q osivového žita, se dvěma pytly Kč 180. -.

Pokud jde o konkrétní stížnosti, uvedené v interpelaci, bylo zjištěno toto:

Prováděním podzimní osivové akce v okrese Počátky bylo zemským úřadem pověřeno Hospodářské družstvo v Počátkách Poněvadž však šéfové obilí došlo v době, když bylo již zaseto, bylo připuštěno, aby družstvo vyplatilo zájemcům, kteří se dříve přihlásili o osivo, v hotovosti částky, rovnající se hodnotě přídělu osiva, aby jimi zaplatili dluh za obilí, které odebrali jinde, anebo aby družstvo použilo těchto částek ke kompensaci svých pohledávek za seťové obilí, odebrané již dříve u něho. Proti tomuto postupu nebylo ničeho namítáno, poněvadž účel osivové akce byl i při tomto postupu splněn a také zemědělci proti němu neměli námitek, což je zřejmo také z té skutečnosti, že okresního úřadu nedošly stížnosti v tomto směru.

Okresní úřad v Pelhřimově postupoval při provádění osivové akce přesně podle vydaných pokynů. O provádění osivové akce nebyla okresním úřadem zpravena žádná politická strana. Úřadu nebylo vůbec známo, že 20. září 1931 ko-

nalo se důvěrné jednání funkcionářů některé politické strany. Osivo bylo do okresu přiděleno výnosem zemského úřadu teprve počátkem října a v menším kvantu. než jaké bylo požadováno, takže bylo nutno provésti restrikci přídělu. Neodpovídá tudíž skutečnosti, že dne 23. a 24. září 1931 bylo již odváženo šéfové obilí, přidělené z osivové akce, z družstevních skladišť v Pelhřimově u Pacově. Při rozdílení osiva bylo přihlíženo ke škodě způsobené žadatelům živelními pohromami a k jejich skutečné potřebě. Politická příslušnost žadatelů nepřicházela vůbec v úvahu.

Neodpovídá skutečnosti, že rolník J. Košatka v Klukách, ačkoliv nebyl postižen živelní pohromou, obdržel seťové obilí, když řada postižených neobdržela ničeho. Šetřením bylo zjištěno, že J. Kosatka byl postižen na zemědělských kulturách ve výměře 9 ha, a to v 80%, takže utrpěl škodu 22. 000 Kč. Ostatně každý poškozený, který o příděl seťového žita se včas přihlásil žádané osivo také obdržel. Důvodem, že někteří poškození neobdrželi seťové obilí, je okolnost, že buď se přihlásili opožděně, když již osivo bylo rozděleno, anebo že nevyhovovali podmínkám, stanoveným pro příděl osiva.

Neodpovídá skutečnosti, že na základě zakročení zemského úřadu a » Kooperativy« byla zrušena dohoda, sjednaná u okresního úřadu v Benešově o tom, že rozdělování osivového obilí zúčastní se také lidové družstvo. Seťové obilí při osivové akci dodala »Kooperativa« prostřednictvím Hospodářského družstva ve Vlašimi a podnik »Státní lesy a statky«. O této dodávce nebylo u okresního úřadu vůbec jednáno a také nebyla sjednána žádná dohoda a nemohla tudíž býti také zrušena.

Je pravda, že nouzový poradní komitét u zemského úřadu vyloučil z osivové akce okres Příbram; stalo se to však z toho důvodu, že prostředky, jež byly k disposici na osivovou akci, daleko nestačily prokázané potřebě, takže bylo možno přihlížeti jen k okresům nejpotřebnějším. Osivo, dodávané při osivové akci, bylo zakoupeno z peněz. daných k disposici úvěrem Zemskou bankou v Praze, se státní zárukou, tedy nikoliv ze státních peněz. Úvěr, poskytnutý na opatření osiva, musí býti do dvou let splacen a proto zemědělci, jimž bylo přiděleno úvěrem seťové obilí, mají závazek, vrátiti tržní cenu tohoto obilí, po případě vrátiti obilí »in natura«. Není tudíž možno za tohoto právního stavu, aby »z bezúročného zapůjčování osiva« staly se subvence družstevním institucím a proto není potřebí nijakých opatření v tomto směru.

Z toho, co bylo uvedeno, vysvítá, že seťové obilí bylo přidělováno podle vydaných pokynů potřebným zemědělcům bez ohledu na stranickou příslušnost a že nebyly zjištěny případy stranického postupu, ani stranického přiživování při provádění osivové akce. Nemám tudíž důvodu, abych ve věci činil nějaká opatření, požadovaná interpelací.

V P r a z e, dne 25 června 1932.

Ministr zemědělství: Bradáč v. r.

1905/XX.

Odpověď

ministra školstva a národ něj osvěty

na interpeláciu poslanca Františka Mojtu a druhov

o nesprávnom prevádzaní zák. článku XXXVIII/1868 (tlač 1613/VII).

Otázka výkladu § 25 zák. čl. XXXVIII/1868 bude predmetom jednania najvyššieho správneho súdu, ku kterému už boly v konkrétnych prípadoch podané sťažnosti. Právny názor tohoto tribiuálu odstraní pochybnosti, ktoré vznikajú z neustálenej prakse bývalého štátu uhorského

V P r a h e, dňa 23. júna 1932

Minister školstva a národnej osvety: Dr. Dérer v. r.

1905/XXI.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Jos. Šamalíka,

V. Knotka, Fr. Navrátila, Fr. Janalíka,

dr. L. Danka, dr. M. Mičury a druhů

o vydání zákona na úpravu obchodu dobytkem jatečným (tisk 1724/IX).

Všeobetně uznávána jest nutnost vhodných opatření, aby obchod dobytkem prováděn byl takovým způsobem, který by spolehlivě zabezpečoval dostatečné zásobování trhu jatečním dobytkem všecho druhu a požadované jakosti, aby maso a výrobky živočišné dostaly se do prodeje spotřebiteli za přiměřenou cenu a aby v prvé řadě bylo postaráno o zabezpečení odbytu tuzemského dobytka a zdejších výrobků živočíšných.

Proto také nejenom mezi zástupci výroby a spotřeby, nýbrž i v kruzích zákonodárnych i ve vládě uvažuje se o tom, jakou cestou bylo by pro naše poměry účelno a možno zakročiti ku zlepšení poměrů v tomto oboru.

Bude-li při tom možno použití obdobných opatření, jako jest rakouský spolkový zákon ze dne 30. října 1931. list 88. ř. 337. týkující se úpravy obchodu jatečným dobytkem, masem a výrobky masnými, na nějž interpelanti poukazují, aneb bude-li třeba opatření jiných, záleží od výsledku

úvah a jednání, jež nutno s urychlením dokončiti.

V Praze, dne 27. května 1932.

Předseda vlády. Udržal v. r.

Ministr zemědělství: Bradáč v. r.

1905/ XXII.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o ztýrání vojína Němečka (tisk 1642/ II. ).

Případ uvedený v interpelaci podrobil jsem přísnému šetření a podle jeho výsledku jsem zjistil, že tu nešlo o ztýrání vojína pěšího pluku 13 Jaroslava Němečka.

Případ, který jest v interpelaci vylíčen nesprávně, udál se ve skutečnosti takto:

Vojín Němeček dne 19. února t. r. účastnil se hlídkového cvičení, které se konalo odpoledne v prostoru Svatý Kopeček, a bylo ukončeno okolo 19. hodiny. Byl zařazen jako člen modré hlídky, která postupovala proti hlídce červené, jíž velel rotmistr Antonín Abraham.

Vojín Němeček byl vyslán jako pátrač na okraj nízkého lesa a chtěl s ostatními vojíny hlídce rotmistra Abrahama nastrojiti léčku. Se skupinou pátračů doplížil se až k hlídce červených, když v tom se strany těchto začala palba a modru hlídka s vojínem Němečkem vyrazila. k přepadu. Nu to ale červená hlídka se více soustředila u vrhla se do protiútoku. Modrá hlídka počala ustupovati, při čemž palba na obou stranách trvala. Vojín Němeček však neustoupil a střílel proti jednomu vojínu červené hlídky Byl při tom z boku přepaden a měl býti zajat. V tom okamžiku se otočil a zavíral závěr, takže nebylo vyloučeno, že rotmistr Abraham, který přepad provedl, mohl míti dojem, že vojín Němeček chce z bezprostřední blízkosti vystřeliti, ačkoliv jak bylo zjištěno, tohoto úmyslu neměl

Z toho důvodu rotmistr Abraham, aby zabránil eventuelnímu neštěstí, chytil jej za hlaveň pušky Při tom však na náledí uklouzl, a mimovolně, aby nepadl, roztáhl ruce, při čemž bez jakéhokoli zlého úmyslu zasadil druhou rukou o vojína Němečka.

O případu byli oba zúčastnění protokolárně vyslechnuti a oba jej vylíčili tak, jak jest uvedeno.

Jest tedy zřejmo, že opačné tvrzení interpelace neodpovídá skutečnosti, a není také důvodu k požadovanému zakročení proti rotmistru Abrahamovi.

V Praze, dne 25. května 1932

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.

1905/ XXIII.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o poměrech v pražském divisním vězení

(tisk 1628/XII. ).

Nařídil jsem, aby poměry v pražské divisní věznici byly vyšetřeny vojenským prokurátorem v Praze. Všechny konkrétní údaje v interpelaci uvedené byly podrobeny přísnému vyšetření a byli vyslechnuti protokolárně nejen všichni vězňové, z nichž někteří jsou již na svobodě a byli z vojenské služby propuštěni, nýbrž i všechny zúčastněné vojenské osoby. Že všech protokolárních výpovědí je zřejmo, že tvrzení interpelace neodpovídají skutečnosti, resp. jsou zveličeny a zkresleny.

Tak na příklad bylo zjištěno, že postrádá jakékoliv podstaty tvrzení, že vojín Jiran z Libně byl ve vězení týrán a že tímto zacházením byl přiveden do stavu nepříčetnosti. Tento vojín, jak bylo zjištěno výpovědí jeho matky, byl již, v dětství prchlivý, neposlušný, vznětlivý a škole se vyhýbal. Při hrách děti trýznil a bil. Později

i jako dělník si tyto vlastnosti zachoval a proto nikde v práci nevydržel. Jelikož i na vojně se dopustil trestních činů, byl odsouzen do vězení. Tam se u něho projevily záchvaty zuřivosti. Jelikož se stal svému okolí nebezpečný, byl toliko spoután. Týrán vůbec nebyl. Po uklidnění byl odeslán na neurologicko - psychiatrické oddělení vojenské divisní nemocnice 1, odkud po perlivém vyšetření zdravotního stavu byl propuštěn pro všeobecnou duševní méněcennost jako neschopný k vojenské službě.

O vojínu Jiráskovi bylo zjištěno, že již před nastoupením vojenské služby byl násilné povahy, byl vyhnán z domova a již v občanském životě pro různé trestní činy trestán.

Ani na vojně se nezměnil a dopustiv se zločinu vzpoury, několikerého porušení subordinace a jiných trestních činů, byl potrestán osmiměsíčním žalářem.

Také zdravotní stav tohoto vojína byl pečlivě vyšetřován na uvedeném oddělení divisní nemocnice l, avšak nebyla zjištěna žádná duševní

choroba. Proto byl propuštěn jako schopný k vojenské službě. Při protokolárním výslechu ve veznici prohlásil, že ve vězeni nebyl nikým týrán.

Vojín Bedřich Kroutil, který byl vyslechnut již jako vojin v záloze vypověděl protokolárně toto:

Nemohu si stěžovati na poměry ve vojenské věznici. Měl jsem se tam dobře, jmenovitě strava byla velmi dobrá, takže niní se tak dohře nemám. Není pravda, že bych byl týrán ve vojenské věznici od někoho z představených. Jmenovitě nemohu potvrditi, že bych bvl býval na rozkaz praporčíka Kovaříku bit přes hlavu. Za celou dolní, co jsem byl ve vojenské věznici, byl jsem udeřen jen spoluvězněm Jiráskem pěstí do ucha. To byla jediná rána. kterou jsem ve vojenské věznici utržil. «

Také výslechem ostatních vězňů nebylo zjištěno nic. co by potvrzovalo opačné údaje interpelace.

K výtkám stran zaměstnavání vězňu sděluji, že se postupuje přesně podle platných předpisů. Vězni pracují denně od 7. 15 hod. do 12 hod., a od 14 hod. do 17 hodin v řádně osvětlených a v zimě dostatočně vytopených místnostech.

Pokud se týká udání o homosexuelních stycích ve věznici, bylo zahájeno vyhledávací řízení jež dosud není skončeno.

Jelikož jinak nebylo zjištěno nic závadného. není po administrativní stránce důvodu k dalšímu opatření z podnětu interpelace. Ani vojensky prokurátor neshledal dostatečných důvodu k soudnímu trestnímu stíhání vojenských osob v interpelace jmenovaných.

V Praze. dne 27. května 1932.

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.

1905/XXIV. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o provádění kolonisněního zákona z r. 1925 (tisk 1672/XVI. ).

Interpelujícím mají na mysli zákon t. zv. osadnický. to jest zákon ze dne 7. října 1925 o úpravě poměru vzniklých usídlení osadníku, na základě poměru náimezdního anebo poměřil podobných na nemovitém státním majetku na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Na provedení tohoto zákona se usilovně pracuje od doby jeho platnosti, které nabyl 13. ledna 1926.

V roce 1926 uveřejněnými vvhláškami podle § 13 byli osadníci vyzváni, aby sdělili všechna v paragrafu tomto uvedená data.

Než tyto přihlášky osadníci odevzdali, resp. než tito osadníci příslušná data sdělili, uplynuly v některých případech až dva roky.

Došlé přihlášky byly však tak nespolehlivé a nepřesné, že nebylo možno na jich podkladě předložiti soudu příslušné elaboráty zmíněné v odstavci 2. cit. S 13, jež v interpelaci jsou nazývány katastrální přípravné operáty a které musily býti jednotlivě přezkoumávány a jich udaje ověřovány.

Po skončení těchto předchozích prací se ihned přistoupilo k postupnému vyhotovování zmíněních elaborátu pro soudy.

Práce tuto při různorodosti a spletitosti osadnických práv, která téměř u každého jednotlivého osadníka musela býti zvlášť vyšetřována. naráží na takové obtíže, že příslušné elaboráty jen po dlouhém vyjednávání a po zaměření téměř celých osad mohou býti sestavovány a soudům předkládány.

Přes tyto těžkosti byly však postupně již 7, mnoha osad tyto elaboráty odevzdány soudům k příslušnému dalšímu jednání.

Avšak i toto soudní projednávání setkává se s velikými obtížemi, z nichž největší jest ona, že při místním šetření cit. zákonem předepsaném není možno docíliti dohody mezi osadníky samotnými, kteří jsouce orientováni ráznými politickými vlivy, zdráhají se na jakoukoliv dohodu přistoupiti, očekávajíce, že ruznými činiteli slibovaná novelisace cit. osadnického zákona přinese jim ještě větší výhody.

uvedeného je zřejmo, že státní správa se své strany podniká vše, aby se osadnické poměry upravily ve smyslu cit. zákona. že však se její snaha setkává s takovými obtížemi, jež zákonodarce nepředvídal a předvídati nemohl.

K tvrzení interpelace, že osadníci z převážné většiny přišli o naturální požitky a že poměry jich po vydání cit. zákona a po čas jeho provádění se proti dosavadnímu stavu zhoršily, se podotýká, že i nadále, jako před v vdaním zákona, se plnon měrou plní povinnosti státní správy, odpovídající dosavadnímu rozsahu osadnických oprávnění, a že ona práva, která měli osadníci před vydáním zákona, nebyla dotčenu a až do definitivního provedení tohoto zákona dotčena nebudou.

Uváděná nespokojenost některých obyvalelů osadnických osad vvvěrá z. nepochopení intencí osadnického zákona resp. z mylných informací a v převážné většine projevují ji ti, kdož vůbec nemají osadnických opránění, nýbrž si je pouze sami osobují.

V Praze, dne 27 června 1932.

Předseda vlády: Udržal v. r.

1905/ XXV. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dr. Törkölyho a druhů

o obnovení samosprávného práva obce Rimavské Soboty (tisk 1672/ XII. ).

Již ve své odpovědi na interpelaci pana poslance dra Törkölyho a druhu ze dne 3. května 1930. č. t. 432/IV. uvedl jsem, že volby do zastupitelstva obce Rimavské Soboty budou provedeny, jakmile zjednány budou předpoklady pro další chod správy obecní odpovídající platným předpisům. Hospodaření obce Rimavské Soboty bude uvedeno aspoň do částečné rovnováhy teprve rozpočtem na rok 1932. Jakmile tento rozpočet bude dohlédacím úřadem schválen, bude lze přikročiti k volbě obecního zastupitelstva.

V Praze, dne 6. června 1952.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

1905/ XXVI.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance Ant. Salát, " a druhů

v záležitosti nesprávného vymáhání pojistného Zemskou úřadovnou pro pojišťování dělníků na Slovensku v Bratislavě (odborem úrazovým) od Karla Reiffa. stolaře v Malinci č. d. 80 (okres Lučenec) (tisk 1715/ IX. ).

Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků v Bratislavě, jíž byla dána interpelace k vyjádření, oznámila:

Stolařská mistr Karel Reiff v Malincí, přihlásil v srpnu 1922 na vyzvání Inčenecké nemocenské pojišťovny k povinnému úrazovému pojištění u Zemské úřadovny pro pojišťování dělníku v Bratislavě svůj podnik ruční stolářství a Zemská úřadovna uznala podnik ten za podléhající povinně zákonnému úrazovému pojištění dle §u v bod 9. zák. čl. XIX. 1907 a zařadila jej do III. třídy a 12% nebezpečenského.

Poněvadž zaměstnavatel nehlásil žádné změny v zařazení svého podniku - ačkoliv k tomu byl podle zákona povinen - předpisovala Zemská úřadovnu pro pojišťování dělníků pojistné podle příspěvkové sazby, odpovídající 12% nebezpečí až do léta r. 1931.

Dne 8. září 1951 došlo ústavu oznámení úrazu stolařského pomocníka Jana Svediaka. Podle oznámení úrazu, psaného vlastnoručně zaměstnavatelem, i dle protokolárního výslechu zraněného se úraz přihodil při práci na hoblovacím stroji, poháněném benzinovým motorem.

Tímto oznámením byl teprve ústav upozorněn, že Karel Reiff neprovozuje jen stolářství ruční, ale že používá v něm též strojů, hnaných živelní silou. Dodatečně provedeným Setřením se zjistilo, že používal strojil již od roku 1924.

Podle posledního odstavce §u 46. zák. čl. XIX: 1907 promlčují se nepředepsané příspěvky ve třech letech. S ohledem na tento zákonný předpis provedla Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků přeřazení podniku z titulu 426 a nebezpečenského procentu 12 » ruční stolařství« do titulu 425 b a nebezpečenského procenta 73 »stolařství strojní«. Jak při původním zařazení, tak i při dodatečném přeřazení - provedeném ve smyslu §u 35. zák. čl. XIX: 1907 se zpětnou platností od počátku roku 1928 - byl podnik zařazen do středního nebezpečenského procenta zákonem předepsané třídy.

Tím, že se s částečnou zpětnou platností změnilo nebezpečenské procento, bylo ovšem nutno opravit i předpis příspěvků podle sazby, odpovídající novému procentu nebezpečenskému. Zemská úřadovna ničeho při tom neměnila na mzdách sloužících svého času za podklad předpisu příspěvků.

Stolařskému pomocníkovi Janu Svediakovi bylo vyměřeno odškodné, které mu podle zákona přísluší a Zemská úřadovna nemá pro nějaké zvýšení žádné opory v zákoně.

Zemská úřadovna vyplatila do konce měsíce dubna 1932 zraněnému celkem 5. 476 Kč 90 hal., kdežto celý zvýšený předpis pojistného u podnikatele činí za rok 1928-1931 jen 1. 335 Kč 50 hal.

V Praze, dne 18. června 1932.

Ministr sociální péče: Dr. Czech v. r.

Překlad ad 1905/ XIII.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP