schopností konkureční našeho domáckého dělníka se strojovým výrobkem ustanovením, že zejména mzdové části ochranných ustanovení tohoto zákona podřizuje stejným předpokladům a stejným závazkům také onu část výrobního odvětví, zpracovávající po továrensku onen druh zboží, který se jinak vyrábí též po domácku. Toto opatření skýtá zatím jedinou záruku, že konkurence továrních podniků a s ní spojená nižší kvalita výrobku neochromí výrobní a hospodářskou schopnost domáckého dělníka úplně.
Pokud jde o definici domáckého dělníka, mistra, podnikatele a zprostředkovatele, zahrnuje předložená novela tuto přesnou definici tak, jak k ni přihlížela v poslední době vydaná prováděcí nařízení k §u 3. zákona čís. 29/1920 a zahrnuje ji do přímého znění zákona, zejména proto, aby její závaznost a její jasnost pro domáckou práci a domácké dělnictvo tak neobyčejně důležitá byla přímo součástí zákona a postavena tak nadevši pochybnost.
Opatření, jež sleduje § 2 této předlohy, ukázalo se v průběhu praktického provádění zákona čís. 29/1920 velmi závažným a nutným a dá se předpokládati, že jeho závažnost v době dnešní krise ještě stoupne. Není myslitelmo, aby příležitostný dělník, zabývající se vedle svého trvalého povolání domáckou prací pouze přechodně anebo příležitostně (saisonní dělnictvo), nepodléhal stejným opatřením a závazkům, jako ostatní domácké dělnictvo, hledající v této práci svoji obživu. Tohoto nedostatku bylo dosud využíváno zřejmě ku škodě domáckého dělnictva, jemuž tímto způsobem vyrůstala nová konkurence na poli pracovním, protože nedostatek jakýchkoli závazných opatření sváděl toto příležitostné dělníctvo k podbízení cen.
V § 3 předloženého zákona obsaženo jest na rozdíl od zákona dosavadního jasné a přesné ustanovení o závaznosti mzdových seznamů. Toto opatření jest jedním z nejdůležitějších opatření zákona, která mají směřovati k tomu, aby mzdové a pracovní podmínky byly přesně dodržovány a zákonem zamýšlená ochrana práce a mzdy byla i domáckému dělnictvu zabezpečena.
Předložený návrh zákona doporučuje, aby tyto seznamy byly předkládány obecnímu úřadu jednak proto, aby byl odstraněn dosavadní nedostatek, pokud jde o přehled o domáckém dělnictvu a domácké práci, jednak i proto, aby zaměstnavatel ve smyslu tohoto zákona nemohl obcházeti nutnou a zákonem zařizovanou kontrolu a tak aby byly zjednány nové zdravé předpoklady pro rozvoj domáckého průmyslu a účelnou ochranu domáckého dělnictva.
§ 4 tohoto návrhu obsahuje nová a praksí osvědčená opatření, pokud jde o dodávkové knížky. Dodávkové knížky zavedené již zákonem čís. 29/1920, jejichž přesná forma byla z větší části ponechána libovůli zaměstnavatele v této svojí formě, se nejen neosvědčily, nýbrž zásadně bylo proti nim ze řad zaměstnavatelů zcela systematicky útočeno. Vzhledem k tomu, že dodávková knížka jediné umožňuje náležitou kontrolu o dodržování mzdových ceníků a ostatních mzdových podmínek, jakož i sociálních opatření (sociálně nemocenské pojištění), nebylo možno nepřihlížeti k tomuto eminentnímu nedostatku.
Pokud jde o ustanovení § 5, týkajícího se Ústřední komise domácké práce a jejího zřízení a složení, považovali navrhovatelé za nutno doplniti nedostatek zákona čís. 29/1920 i ustanovením, které opravňuje domáckého dělníka jako člena nebo náhradníka Ústřední komise domácké práce k nároku na náhradu ušlé mzdy a výloh za cestovné a stravné. Je jasno, že právě ti, k jichž ochraně zákon je zamýšlen a jejichž spoluúčast na jednání ústřední komise je důležitou vymožeností zákona čís. 29/1920, nemohou býti ponecháni, vzhledem ke svým sociálním a hospodářským poměrům bez onoho nároku, který zákon přiznává ostatním účastníkům této komise. Tato nemožnost byla v praksi za dosavadního působení zákona mnohokráte pociťována a dělnictvo všech skupin domácké práce houževnatě se jí dovolávalo.
K zabezpečení čistoty jednání Ústřední komise je všeobecně považována podmínka, aby parita jedenkráte v zásadě v dosavadním zákoně vyslovená byla zachová-
na za všech okolností, a to i tenkrát, když se projevila praktická potřeba snížiti počet členů za účelem schopnosti usnášení ústřední komise proti počtu dosavadnímu. Příliš široký sbor nevyhovuje dostatečně pracovním poměrům v různých oborech domácké práce a proto předložený návrh snižuje oproti dosavadnímu stavu tento závazný počet účastníků.
§ 7 rozšiřuje v podstatě úkoly ústředních komisí o právo stanoviti i minimální ceny prodejní zboží dodávaného zprostředkovateli exportérům, obchodníkům etc. Tato okolnost ukázala se v praksi nanejvýše důležitou z důvodů hospodářských i národohospodářských. Nemožnost působiti na prodejní ceny zboží tak zabezpečeně regulovaným způsobem, jako je možno působiti ve smyslu tohoto zákona na mzdové podmínky a tarify, vyvolávala celou řadu obtíží a přiváděla ad absurdum i ta nejrozumnější a nejlepší ustanovení zmíněného zákona.
Pokud jde o § 24 zákona čís. 29/1920, upravuje § 8 jeho nové znění, zejména potud, pokud se v praksi ukázalo důležitým, aby i spory mezi jednotlivým zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem spadaly do kompetence obvodní komise. Dvojakost řízení, která v původním zákoně určovala pouze spory hromadné před forum obvodní komise, nepostačovala k ochraně zájmů domáckého dělnictva a uvalovala v nesčetných případech na bedra sociálně slabého a hospodářsky odvislého dělníka neúměrná břemena, spojená s projednáváním případu před řádným soudem.
Ustanovení §u 9 o tom, aby zaměstnavatel, ztratí-li svůj spor se zaměstnancem, byl povinen tomuto náhradou ušlého výdělku za promeškanou dobu s projednáváním sporu spojenou, je jistě jen spravedlivým zabezpečením domáckého dělníka a má svoji obdobu přede všemi řádnými soudy.
V § 10 doplňujícím § 30 zákona čís. 29/ 1920 vyslovuje se přímý zákaz pronajímání t. zv. volných míst pracovních. Ustanovení toto opírá se o praktické zkušenosti, které ukázaly, že sociální a hospodářská odvislost domáckého dělnictva byla za ča-
sté nesvědomitými zaměstnavateli zneužívána a používána zhusta k obcházení všech zákonných ustanovení, a to nejenom zákona na ochranu domácké práce, nýbrž i ostatních zákonů k ochraně dělnictva a k ochraně pracovní svobody. Takovíto zaměstnavatelé popřeli svůj přímý poměr zaměstnavatelský k domáckému dělníku, vysazujíce tohoto dělníka nebezpečí ztrát všech jeho sociálních nároků a zabezpečení. Rozvážné dělnictvo v domácké práci samo po odstranění tohoto systému volalo a dosavadní zákon neposkytoval ani úřadům dostatečné možnosti tento nešvar potírati.
§ 12 doplňuje ustanovení původního zákona pokud jde o činnost smírčího a rozhodčího soudu obvodní komise. Okolnost, že dosavadní vynesení a nálezy obvodní komise neměly právní závaznosti a platnosti, vysazovala domácké dělnictvo vleklým a nákladným sporům před soudy a povzbuzovala nesvědomíté zaměstnavatele ke zneužívání. Lhůty stanovené v dosavadním §u 33 zákona čís. 29/1920, ukázaly se v praksi nedostatečné a s ohledem na široké oblasti domáckého průmyslu i roztříštěnost domáckého dělnictva v něm zaměstnaného neúčelné. Proto předložený návrh doporučuje uvedené změny, ačkoli podatelé jsou si vědomi, že se tím do značné míry pravomoc obvodních komisí rozšiřuje a v zásadě pozměňuje. Předpokládají, že náležitý dozor a přesné dbání zákona uvaruje jak dělnictvo, tak řádného zaměstnavatele před nebezpečím, jež by mohlo vzniknouti z těchto širších možností obvodní komisi daných.
Trestní sankce, jež obsahuje § 13 a jejich zvýšení oproti zákonu dosud platnému, vynutila si ta okolnost, že zaměstnavatelé, dbající pouze svého zisku, neprojevovali dostatek smyslu, vzhledem k zákonným ustanovením a ochraně dělnictva. protože mírnost těchto trestních sankcí nevystavovala je značným škodám při obcházení zákona. Okolnost pak, že cestou odvolací bývaly zhusta úřadem I. stolice ukládané pokuty snižovány často na směšné sumy, povzbudila tyto zaměstnavatele a nekladla nijakých dostatečných mezí ochotě ke zneužívání zákona a odvislého postavení domáckého dělníka.
Tento návrh neznamená v žádném směru jakékoli zatížení státních nebo veřejných financí a postrádá proto úhradové klausule.
Z důvodů formálních navrhujeme, aby návrh tento byl přikázán výboru sociálně - politickému a ústavněprávnímu.
V Praze, dne 23. června 1932.
Pechmanová-Klosová, Richter, Stejskal,
B. Procházka, dr Patejdl, Tučný, Langr, Zeminová, Fiala, Sladký, Malý, Tykal, Bazala, Netolický, Polívka, Josef Tůma, Solfronk, David, Hatina, dr Moudrý, Bergmann.