cenských pojišťoven, zkoumá a stíhá každý případ nehospodárnosti,

Nemohou-li však nemocenské pojišťovny přes to vystačiti se svými příjmy, dlužno vysvětliti to také přílišným drobením nemocenského pojištění. Snaha po tříštěni nemocenského pojištění nejen nebyla oslabena zákony z let 1924 a 1928, naopak pohříchu dokonce posílena. V důsledku těchto zákonů udržují se dokonce malé nemocenské pojišťovny také s počtem sotva 2. 000 pojištěnců. Pro zakládání nových pojišťoven staly se rozhodujícími nikoli důvody věcné a hospodárné, nýbrž stranicko-politické. Z nich na příklad vyplynuly nemocenské pojišťovny zemědělské nebo pojišťovna pro pomocnice v domácnosti. Pohříchu na této dráze má býti ještě pokračováno a nemocenské pojištění dále děleno, ač zkušenosti získané vybízejí přímo k jeho soustředění a účelnému vybudování, aby vyhovělo požadavkům, jak podpůrné, tak zvláště léčebné péče.

Velký důraz kladen byl také na společné rozhodování zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců v nemocenských pojišťovnách. Možno říci, že se tento systém celkem neosvědčil. Zdržuje rozhodování správního výboru a často z otázek administrativní povahy činí otázky zásadní, dokonce politické povahy, o něž pak rozbíjí se další řešení naléhavých otázek správy a hospodářství nemocenské pojišťovny. Návrh náš proto snaží se, aby těmto nedostatkům odpomohl a všímá si na základě praktických zkušeností ustanovení, která nezbytně potřebují úpravy.

Zejména sleduje snahu odstraniti hospodářské ztráty, klére plynou z podpojištění a zabezpečiti dokonalejší opatření sestárlým nebo práce neschopným pojištěncům, jich vdovám a sirotkům. Zavádí proto také příznivější podmínky pro vdovský a sirotčí důchod.

Úměrně k těmto požadavkům také navrhujeme i zvýšení příspěvků rozšířením mzdových tříd, takže není nebezpečí, že by těmto zvýšeným úkolům nemohlo sociální pojištění dostáti. V návrhu našem jde zejména o to, aby sblíženo bylo pojištění dělníků a úředníků, aby tak umož-

něn byl také přechod z jednoho pojištění do druhého a odstraněny nespravedlivé rozdíly, které jsou dosud v hlavních ustanoveních obou zákonů.

Shrnujíce tyto hlavní myšlenky, kterými byl veden náš návrh zákona, odůvodňujeme jednotlivé paragrafy takto:

K § 1.

Navrhujeme zde, aby v § 2 původního zákona vyloučena byla slova »nebo příležitostně«, která často v praksi způsobuji spory o pojistnou povinnost, ježto mnohý zaměstnanec, který byl přijat na krátký čas, vyloučen bývá z pojištění, ač nesporně podléhá pojištění. Úmyslem zákonodárce také nebylo, aby vyloučil takové osoby, které přijímají dočasné zaměstnání, z pojištění, nýbrž, aby jen zabránil sporům u osob, které, jinak nemajíce žádného zaměstnání stálého někdy a jen příležitostně takové názory vyhledávají. Ale i v tom případě po našem názoru mají podléhati pojištění, jestliže toto zaměstnání trvá déle nežli týden. Zvláště když prakse rozšiřuje postupem času pojem příležitostného zaměstnání nejen na ojedinělé, nahodilé případy vzhledem k obvyklému zaměstnání a často jako příležitostné kvalifikuje zaměstnání, které tvoří řádný zdroj příjmů pracující osoby, třebas příjem nepatrný.

K § 2.

Novelou byla hranice věková v § 6 původního zákona zvýšena ze 14 na 16 let, nemajíc k tomu dostatečného důvodu. Naděje, jež vyjádřila v důvodové zprávě vládního návrhu (č. t. 1225/II vol. obd. posl. sn. ) se nesplnila a není proto překážek, proč by nebylo možno vrátiti se k původní hranici 14 let, zejména, když mluví pro to jak zájem pojištěnce, tak zájem pojišťovny.

K § 3.

Dosavadní znění zákona (§ 7 odst. 3. ) vyvolalo pochybnosti, zdali se pojistný poměr ruší, jakmile byla práce přerušena. Nálezy soudní sice odpovídají záporně na tuto otázku, avšak přes to by bylo účelno čeliti četným sporům navrhovanou změnou zákona.

K § 4.

Návrhem mění se dosavadní ustanovení k § 10, vymezující pojem mzdy, rozhodné pro sociální pojištění. Návrh vypouští znak »pokud není nahodilý«, ježto tato podmínka zhusta způsobila, že do mzdy nebyly zahrnuty požitky, které přes to, že nebyly určeny pevnou číslicí, byly poskytovány pravidelně. Ustanovení odst. 2. upravuje se podle § 4 pensijního zákona, aby zahrnovalo úplněji veškeré druhy odměn.

K § 5.

Návrhem mění se § 11, odst. 2. zákona, aby bylo odborovým organisacím umožněno uplatniti zájem pojištěnců, což dosavadní ustanovení nepřipouštělo.

K § 6.

V odst. 1. navrhujeme zavedení dalších 5 mzdových tříd, v § 12 původního zákona, ježto mzdové poměry si toho dnes vyžadují. V odst. 6. navrhujeme též zavedení tří nových tříd pro pojištění invalidní a starobní.

Návrh pro novou úpravu zařazení při zkrácené pracovní době neb i omezeném provozu vyžádala si prakse, ježto tímto způsobem placení pojistného při zkráceném provozu způsobí se nejméně nesnází jak zaměstnavatelům, tak i pojištěncům.

Zkrácení lhůty ke splnění odhlašovací povinnosti zaměstnavatelovy odůvodňuje se dosavadními zkušenostmi, podle kterých dosavadní 6denní lhůta jest příčinou četných sporů a začasté i příležitosti k úniku pojistného.

K § 7.

Ustanovení § 13, odst. 1. platného zákona často postihuje zaměstnance. Navrhujeme proto, aby toto ustanovení bylo zrušeno, když na druhé straně obava před hlášením nepravdivého zvýšení mzdy před pojistným případem jest bezpodstatná a praksí nebyla potvrzena.

K §§ 8. a 9.

Návrhem, který upravuje § 17 poj. zákona také s ohledem na návrhy §§ 11-17, zkracuje se 6denní lhůta u § 17 na lhůtu 3denní. Šestidenní lhůta jest příliš dlouhá

a postihuje pojištěnce. Naproti tomu lhůta 3 dnů jest dostatečná, aby bylo možno během ní vyhověti povinnosti přihlášky a odhlášky. Kratší lhůtu ohlašovací vyžaduje také zájem nositelů pojištění.

Návrh obsažený v § 9 jest důsledkem návrhu k § 17, odst. 1. a 2. platného poj. zákona.

K § 10.

Návrhem má býti dosaženo toho, aby také pojištěnec byl zpravován o přijetí přihlášky a oznámení důležitých okolností. Jest odůvodněn zájmem zaměstnancovým na dostatečné informaci o stavu a průběhu svého pojištění, která mu nemůže býti jinak dostatečně zajištěna.

K §§ 11-17.

Přílišné rozdrobení dělnického pojištění nemocenského zvýšilo podstatně krisi nemocenských pojišťoven. Svým návrhem usilujeme o určité soustředění. Již komise odborníků v osnově zákona o sociálním pojištění navrhovala, aby v obvodu politické správy byla pouze jedna okresní nemocenská pojišťovna. Zákonem však rozšířeno ještě právo k zakládání nových nemocenských pojišťoven. Důvodem k tomu bylo zvláště tvrzení, že nejsou dostatečně v okresních pojišťovnách zastoupeny různé skupiny pojištěnců. Rozhodovaly tu důvody stranicko-politické, nikoliv sociálněpolitické.

Poněvadž volby, na jejichž rychlém provedení trváme, mají dáti všem směrům jak mezi pojištěnci, tak mezi zaměstnavateli zastoupení v ústavech sociálně-pojišťovacich podle poměrného práva hlasovacího, není odůvodněno zakládání zvláštních pojišťoven.

Zkušenosti s novými zemědělskými pojišťovnami ukázaly, že jsou zneužívány k politickým účelům, že provádí se v nich podpojištění. Pojištěnci jsou tím zkracováni a přes to správní náklady jsou u těchto pojišťoven nepříznivější. Podle úřední statistiky ministerstva sociální péče nejnižší správní náklady měly okresní nemocenské pojišťovny a na dávkách více svým členům poskytly. Zemědělské pojišťovny

mají správní náklady nejen podstatně vyšší, nýbrž také poskytují svým pojištěncům ze všech druhů pojišťoven nejméně.

Klade-li se dnes právem důraz na snížení správních nákladů, jest je snížiti také co do nákladů evidence pojištěnců pracujících v zimě v průmyslu, v létě v zemědělství. Nebot zdvojnásobují se tím přestupy, roste počet přihlášek a odhlášek, což 'konečně se projevuje také rozmnožením, zdražením i stižením evidence Ústřední sociální pojišťovny.

K § 18.

Změna § 42 poj. zákona jest důsledkem návrhu k § 59 poj. zákona (§ 20 návrhu).

K § 19.

Novelou byla omezena působnost sboru delegátů do té míry, že jest pouhým volebním orgánem, provádějícím volbu členů představenstva dozorčího výboru a rozhodčího soudu. Naproti tomu mají navrhovatelé za to, že se tak stalo na úkor prosperity nejen sociálního pojištění vůbec, ale také na úkor činnosti a prospěchu jednotlivých pojišťoven. Považujeme proto za důležito, aby sboru delegátů byla opět navrácena působnost, která mu byla přiznána zákonem č. 221/24, aby také touto cestou bylo usnadněno zlepšení pojištění.

K § 20.

Navrhujeme, aby představenstvo skládalo se z 8 pojištěnců po celkovém počtu 10, neboť pří vyspělosti našeho dělnictva a při poměrném hlasovacím právu do představenstva není zapotřebí, aby o jejich zájmech spolurozhodovali zástupci zaměstnavatelů způsobem, daným novelou.

V značném poměru veřejnoprávních a hospodářských institucí rozhodují pouze zaměstnavatelé a podnikatelé, ačkoliv zaměstnanci různých oborů nebo podniků jsou stejně na spravováni záležitostí těchto veřejnoprávních institucí a hospodářských podniků interesováni.

Proto musíme v zájmu aspoň částečného vyrovnání vlivu trvati na tom, aby představenstvo nemocenských pojišťoven bylo složeno způsobem navrhovaným.

K §§ 21-23.

Návrhy odpovídají zásadám uvedeným v odůvodnění k § 20.

K §24.

Ustanovení novely, kterým byl zřízen nový orgán společné schůze představen stev a dozorčího výboru a vybavení rozsáhlou pravomocí byla porušena zásada uplatňovaná návrhem k § 59. Orgán společných schůzi považujeme za zbytečný a bez výsledku zatěžující správní náklady pojišťovny,

K § 25.

Vedoucí úředníky nemocenských pojišťoven podle dosavadního § 69 má jmenovati Ústřední sociální pojišťovna, ačkoby tito úředníci jsou placeni příslušnou nemocenskou pojišťovnou. Během dosavadní praxe se ukázalo, že často docházelo k nebezpečným konfliktům mezi představenstvem příslušné nemocenské pojišťovny a výborem Ústřední sociální pojišťovny, neboť na jmenování vedoucích úředníků nemocenských pojišťoven neměli téměř vlivu a vedoucí úředníci byli často jmenováni bez jejich návrhu.

Aby bylo vyhověno oprávněnému volání po zachování samosprávy nemocenských pojišťoven, navrhujeme též, aby v odst, 4. § 69 bylo ustanoveno, ze vzorný služební a disciplinární řád pro vedoucí úředníky nemocenských pojišťoven vydá Ústřední sociální pojišťovna v dohodě se svazy nemocenských pojišťoven a příslušnou odborovou organisací zaměstnanců pojišťoven.

K §§ 26-28. Návrhy jsou důsledkem návrhu § 24.

K § 29.

Vzhledem k našim návrhům §§ 11 až 17 jest třeba upraviti změny navrhované.

K§ 30.

Návrhem má býti sjednán zákonný podklad pro odškodnění i skutečné vynaložených nákladů nemocenským pojištěncům za úkony podle § 75 poj. zák. Návrhem zajišťuje se nemocenským pojišťovnám právní nárok na tuto náhradu a po formální

stránce opravný prostředek proti rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovny.

K §§ 31-33.

Dosavadní 40členný výbor Ústřední sociální pojišťovny ukázal se býti příliš četným a v důsledku své početnosti též příliš nákladným. Proto navrhujeme, aby výbor se skládal pouze z předsedy a 30 členů. Z těchto 30 členů má náležeti 20 skupině pojištěnců a 10 skupině zaměstnavatelů.

Vynecháváme skupinu odborníků, poněvadž se ukázalo, že ve skupině zaměstnavatelské nebylo rozdílu mezi přímým zástupcem zaměstnavatelů a mezi t. zv. zaměstnavatelským odborníkem.

K § 34.

Navrhovaná změna se děje v zájmu ochrany autonomie výboru Ústřední sociální pojišťovny.

K § 35.

Podobně jako v § 77 navrhujeme, aby předsednictvo ustanovené sociální pojišťovnou skládalo se z předsedy a 12 členů, z nichž 8 členů má náležeti skupině zaměstnanců a 4 členové skupině zaměstnavatelů,

K §§ 36-39.

Tyto paragrafy jednají o dozoru nad nemocenskými pojišťovnami, a tu navrhujeme řadu změn, jimiž význam svazů nemocenských pojišťoven má býti posílen. Zkušenosti s prováděním zákona ukázaly, že jest třeba, aby zájmy nositelů pojištění nemocenského byly hájeny společně i v rámci Ústřední sociální pojišťovny v otázkách rozdělení a vzájemného hrazení správních nákladů, jež věcně náležejí do samosprávy nemocenských pojišťoven. Mají-li býti nemocenské pojišťovny opravdu živými a ne zbyrokratisovanými ústavy, potom musí býti jejich samospráva a jejich zvláštní zájmy respektovány. Tyto zájmy mohou býti obhájeny rovněž samosprávnými svazy nemocenských pojišťoven. Svazy znají velmi dobře poměry v jednotlivých nemocenských pojišťovnách i zájmy jejich společné a přispívají řadou opatření, zejména retaxací lékařských účtů, značně i ke snížení správních nákladů ústavů v nich sdružených. Proto je v zájmu věci, aby práva

svazů byla nejen respektována, ale v mnohých případech i rozšířena a aby v nich byl zachován zákonem legitimovaný prostředník mezi nemocenskými pojišťovnami a Ústřední sociální pojišťovnou.

V našich návrzích §§ 89, 90 a 91 je též vymezeno, že dozor ministra sociální péče - a výhradně tohoto resortně příslušného ministra a ne též ministra financí - nad Ústřední sociální pojišťovnou, má se týkati výhradně zachovávání zákona, nařízení a jednacího řádu. Nesmí však toto právo zasahovati do správy tohoto vrcholného nositele dělnického sociálního pojištění.

K § 40.

Návrhem se provádějí zásady uvedené v odůvodnění k §§ 37-40.

K § 41.

Novým zněním navrhujeme, aby ve vyšších navrhovaných třídách bylo stanoveno vyšší nemocenské, jakož i aby nemocnému bylo vyplaceno již ode dne neschopnosti k výdělku.

Rovněž pomoc v mateřství má býti rozšířena a to zejména i na družky pojištěnců.

K § 42.

Zařazení družky, která s pojištěncem žije aspoň 6 měsíců přede dnem, kdy nastal pojistný případ, navrhujeme z důvodů uvedených v původní osnově odborníků vládního návrhu zákona o sociálním pojištění.

K § 43.

Navrhujeme zrušení § 98 původního zákona proto, poněvadž není odůvodněn rozdíl, jenž se činí mezi onemocněním novou nebo starou nemocí, když jinak jest nárok vymezen § 95.

K § 44.

Ustanovení § 101 se v praksi neosvědčila. Také již návrh zvláštní komise Ústřední sociální pojišťovny doporučoval škrtnouti odst. 1. tohoto paragrafu.

K § 45.

Změna jest důsledkem § 12. tohoto návrhu.

K § 46.

Navržená změna, týká se ochrany družky (druha).

K § 47.

Návrhem zkracuje se dosavadní čekací doba na 50 příspěvkových týdnů, a to již z toho důvodu, že také naše sociální zákonodárství musí se při nejmenším přizpůsobit rychle se vyvíjejícímu pokroku v ostatních státech, a to zejména v okolních.

K § 48.

Všeobecně pokládá se za spravedlivé, aby uplatnění čekací doby nebylo vyžadováno, nastala-li invalidita nebo smrt jako následek úrazu. Ostatně jest se odvolati také na zákon č. 26 z roku 1929 a zákon č. 242 z roku 1922.

K § 49.

Navrhované ustanovení má za účel, aby prokázané týdny pracovní neschopnosti následkem nemoci nebyly ztraceny pro započítání do čekací doby nebo zvyšovací částky starobního a invalidního důchodu.

K § 50.

Určení invalidity mění se poměrnou částkou, kterou není schopen pojištěnec vydělati, a to z jedné třetiny na jednu polovinu. Návrhem snižuje se věk u mužů na 55 roků, u žen na 50 roků.

K §§ 51-52.

Dosavadní důchody jsou velmi nízké. Proto navrhujeme, aby zvyšovací částky započítávány byly stejně, jako jest tomu u pensijního zákona úřednického.

Skutečnost dále ukazuje, že starobní důchod jest nutno snížiti u pojištěnců na 55. rok, u pojištěnek na 51. rok bez ohledu na invaliditu. Dosavadní zákon u starců 65letých předpokládá buď invaliditu anebo vzdání se výdělečné námezdní činnosti, kdežto příkladně v německý i nový rakouský zákon zavádí v 65 letech bezpodmínečný starobní důchod. V pojištění hornickém přiznává se starobní důchod v 60 letech při 15 členských letech a v 55. roce při 30leté členské době. Ostatně snížení věkové hranice domáhají se všechny do-

sud podané (i vládní) návrhy na změnu zákona. Jestliže dnes výroba stále snižuje hranici věkovou, vyřazujíc zaměstnance z práce, jest úkolem sociálního pojištění, aby splnilo svoji povinnost a postaralo se o zajištění jejich stáří.

K § 53.

Vychovávací příplatek na děti k důchodu invalidnímu a starobnímu navrhuje se zvýšiti, ježto dosavadní příplatky byly nízké a obnášely pouze nepatrné částky ročně.

K § 54.

Navrhujeme, aby v dělnickém pojištění byl zaveden bezpodmínečný důchod vdovský, jak tomu jest u nás podle platných zákonů u vdov po státních a jiných veřejných zaměstnancích i podle pensijního zákona soukromých zřízenců, tedy i u úřednictva podniků, u nichž osoby podléhající našemu pojištění dělnickému jsou zaměstnány. Rovněž hornické pojištění má bezpodmínečný vdovský důchod. Z cizího zákonodárství uvádíme, že bezpodmínečný vdovský důchod po roce 1925 zavedli v Anglii a rovněž nový rakouský zákon má ustanovení, že obdrží i vdova výdělku schopná a mladší 65 let vdovský důchod, jestliže jsou na ni odkázány dvě děti mladší 16 let, anebo jedno dítě tělesně nebo duševně méněcenné. Obdobné ustanovení má i starobní pojištění jugoslávské. To jsou tedy zákony dvou států finančně slabších než Československo.

K §§ 55-56.

Návrhem přizpůsobuje se ustanovení poj. zák. odpovídajícím předpisům zákona o pensijním pojištění.

K § 57.

I tímto ustanovením má býti pojištění dělnické přizpůsobeno pojištění pensijnímu.

K § 58.

Vzhledem k nízké výši důchodu invalidního, která vyplývá v prvé řadě z všeobecně nízké mzdové základny navrhujeme, aby sirotčí důchody byly zvýšeny měrou v návrhu uvedenou.

K § 59.

Návrhem zvyšuje se státní příspěvek, aby aspoň z části upravena byla malá výše důchodů, zejména když na druhé straně výdaje státu na sociální pojištění se postupně zmenšují. Návrhem má býti také docíleno toho, aby státní příspěvek byl vyplácen i tomu, jehož příjem pracovní přesahoval před nápadem důchodu existenční minimum, jakož i aby pojištěnci zajištěn byl právní nárok na dávky zákonem určené, tak jak je tomu v jiných sociálně-pojišťovacích zákonech, zejména o pojištění horníků a o pojištění pensijním.

K § 60.

Návrhem má býti odčiněna nespravedlnost vůči pojištěncům, kteří vstoupili do pojištění invalidního a starobního teprve v pozdějším věku a nemohou bud vůbec získati nárok na dávky invalidní, anebo dávky nedostatečné. Návrh jest odůvodněn také tím, že pro zaměstnance, podléhající pojistné povinnosti podle zákona č. 24/29 byla tato zásada provedena zákonem č. 125/31.

K § 61.

Novou úpravou 3 věty odst. 1. § 141 mají býti odstraněny spory o výklad tohoto ustanovení na základě soudní judikatury.

K § 62.

Návrh odpovídá zásadám § 40 návrhu. K § 63.

Dosavadní ustanovení § 148, odst. 1., věta první poj. zák., zavazuje nemocenskou pojišťovnu platiti Ústřední sociální pojišťovně polovici nemocenského a tím značně zatěžuje rozpočet nositelů nemocenského pojištění. Při těžké finanční situaci nemocenského pojištění není důvodu, proč by jeho nositelé měli přispívati na léčebnou péčí Ústřední sociální pojišťovny, zejména když účel, pro který se odevzdá pojištěnec do léčení Ústřední sociální pojišťovny, není stejným s účelem nemocenských dávek dle § 95 poj. zák. Naproti tomu navrhovaná změna jest způsobilá ulehčiti také povinnostem nemocenských pojišťoven.

K § 64.

Zde navrhujeme, aby nemocenské připadlo pojištěnci, nikoli veřejné nemocnici, nemá-li příslušníků odkázaných na jeho příjem.

K § 65.

Toto ustanovení zavádí nemocenskou péči také pro důchodce a jejich příslušníky. Tím nejen bude prodloužen život těchto invalidů práce, nýbrž také bude značně uleveno jiným veřejným fondům, na jejichž účet tito nemocni byli pravidelně nedostatečně a pozdě léčeni.

Návrhem zavádí se také nemocenské ošetření nezaměstnaných, kteří pozbyli nároku na dávky tím, že byli po delší dobu nezaměstnáni. Náklady s ošetřením důchodců a nezaměstnaných spojené hradí nemocenským pojišťovnám Ústřední sociální pojišťovna. Svůj nárok, vyplývající ze zákona bude důchodce nebo nezaměstnaný uplatňovati u okresní nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodu bydlí. Návrhem vyplňuje se citelná mezera dosavadního zákona pokud jde o léčebnou péči u důchodců a nezaměstnaných.

K § 66.

Návrhem má býti umožněno, aby hotová, v továrně balená léčiva mohla pojišťovna prostřednictvím svého úředního lékaře vydávati pojištěncům a tak snížiti svá věcná vydání.

K § 67.

V předchozích paragrafech byla snížena věková hranice starobního důchodu, navržen bezpodmínečný vdovský důchod, vyšší částka, připadající na důchod vdovský i sirotčí z důchodu invalidního a musí tudíž podle těchto návrhů býti na základě pojistně matematických propočtů zvýšeno pojistné na sirotčí a invalidní pojištění. Zavedením tříd nových E), F), G) má býti tohoto účelu dosaženo.

K § 68.

Již zákon z roku 1917 stanovil, že celkové příspěvky na nemocenské pojištění za jednoho pojištěnce nesmí za týden činiti více než 4/10 průměrného denního pracovního výdělku třídy mzdové, t. j. 6 2/3%

mzdy, kterou zaměstnanec za pracovní týden skutečně obdržel. Podle novely pak z roku 1920 ministerstvo sociální péče mohlo v případě potřeby povoliti zvýšení celkových příspěvků až na 8% průměrně střední denní mzdové třídy, do níž pojištěnec je zařazen. Tedy před účinností zákona č. 221/1924 bylo vybíráno na nemocenské pojištění 5. 714% příspěvku za 7 dní v týdnu ze střední denní mzdy určené dělením týdenního výdělku sedmi. Komise odborníkům pak ve své osnově zákona o dělnickém pojištění zvýšila toto pojistné na nemocenské pojištění, na 6% střední denní mzdy při čemž měl denní výdělek býti vypočítán dělením týdenní mzdy šesti, takže tím by bylo dosaženo zařazení do vyšší třídy.

Nepřiměřené snížení příspěvku na nemocenské pojištění způsobilo, že nemocenské pojištění před účinností zákona č. 221/ 24 a zejména před účinností novely č. 184/ 28 jsou ve svém hospodaření pasivní, kdežto mnohé z nich daleko méně přijaly na příspěvcích, než vyplácely na zákonných dávkách. Tato pasiva jsou tak vysoká, že by spotřebovala v krátké době plně reservní fondy nemocenských pojišťoven, i kdyby nebylo správních nákladů, jako jsou platy úředníků, činže z místností a potřebné kancelářské výlohy.

Proto navrhujeme, aby pojistné pro nemocenské pojištění bylo stanoveno tak, aby uhrazeny byly dávky podle tohoto zákona a náklady správní. Jakožto nejvyšší mez pojistného stanovíme 8% střední denní mzdy.

K § 69.

Změna vyplývá z důvodů uvedených k návrhu § 3.

K § 70.

Návrh vrací se k původnímu znění § 162, doplňuje jej slovy »a za učně. Dále navrhovaná věta má zabrániti obcházení předpisů § 260 lit. d) o sjednání úmluv, kterými třetí osoby přejímají povinnost platiti část pojistného, které jinak má zaměstnavatel platiti celé.

K § 71.

Návrhem má býti odstraněna pochybnost o tom, zda se dopouští zpronevěry zaměstnavatel, který neodvedl pojišťovně pojistné, jež připadá na zaměstnance.

K § 72.

Návrhem má býti zjednodušeno ukládací řízení.

K § 73.

Zde navrhujeme vypustiti slovo vědomě z původního zákona, neboť se jím stěžuje případně znemožňuje vymáháni nezaplacených příspěvků.

K § 74.

Novelou byli vyloučeni ze starobního a invalidního pojištění domáčtí dělníci a osoby zaměstnané pracemi sezónními. Návrh vrací se k původnímu znění zák. č. 221/24, aby odstranil toto nespravedlivé vyloučení zaměstnanců, vyžadujících největší ochrany. Návrh odst. 4 jest důsledkem změny § 26 poj. zák. (§ 13 návrhu).

Státu nevzejde žádné finanční zatížení, vyjma státního příspěvku dle § 59 (§ 123 původ. zák. ), kterýžto náklad bude uhrazen v pravidelném rozpočtovém hospodářství.

Žádáme, aby tento návrh byl přikázán k urychlenému projednání výboru sociá l n ě - p o l i t i c ké m u.

V P r a z e dne 27. dubna 1932.

Tayerle, Polach, Bečko, Chalupník,

Hampl, dr Mareš, V. Beneš, Kučera, Stivín, inž. Nečas, dr Markovič, Koudelka,

Brodecký, Jurnečková-Vorlová, Staněk, Prokeš, Vácha, Benda, dr Winter, Srba, Bi-

ňovec, Pik, Husnaj, dr Macek, Fr. Svoboda.