se úplně příčí státnímu základnímu zákonu. Týž úřad zakázal plakátovati povolenou veřejnou přednášku v městě Litoměřicích s odůvodněním, že Litoměřice jsou sídlem ctihodného pana biskupa. Také toto odůvodněni jest docela otevřené porušení státoobčanských práv proletářských bezvěrců a nemá opory v žádném zákoně.
d) Chomutovský okresní úřad zakazuje naše řádně ohlášené schůze na thema »Zkušenosti za klášterními zdmi«, proletářskou kulturní akci; zákazem natištěným již do zásoby, dovolává se zájmu veřejného pořádku a pokoje. Chomutovský okresní úřad nebo jeho přednosta dr Wagner vědí tedy již napřed, že každá schůze svolaná Svazem proletářských bezvěrců ohrožuje zájmy veřejného pokoje a pořádku a dávají si tedy natisknouti formuláře do zásoby. Již z této věci jest patrno, že úřad vůbec nepomýšlí na vážné a nestranné zkoumání podání, nýbrž vydává zákazy zásadně.
e) Chotěbořský okresní úřad zakázal výměrem čís. 4790 ze dne 9. února 1932 veřejnou schůzi s thematem: »Kulturní akce a náboženská výchova« s odůvodněním, že jest oprávněný dojem, že nešlo o schůzi, kterou lze konati podle stanov. O tom svědči mezi jiným také znění pozvánek na tuto schůzi, které zní takto: »Všem dělníkům a dělnicím v Sobinově a okolí! Veřejná schůze všech pracujících bude se konati v hostinci pana Břízy v neděli dne 14. února v 7 hodin večer s programem: Proletářská kulturní akce a náboženská výchova. Vyzýváme všechny dělníky a dělnice, aby se plným počtem súčastnili této důležité schůze. Referuje soudruh Nejedlo z Prahy. Svaz proletářských bezvěrců. Místní skupina Chotěboř. «
Proti tomuto úplně nezákonnému výměru byl ovšem podán rekurs k pražskému zemskému úřadu, který byl zamítnut pod čís. 105. 344 ze dne 23. března t. r., při čemž se v odůvodnění výslovně praví: »Dovolává-li se okresní úřad pozvánek ke schůzi, třeba to pokládati za úplně odůvodněné, poněvadž připojené pozvánky byly adresovány výslovně dělníkům a dělnicím, ačkoliv členství místní skupiny Svazu proletářských bezvěrců v Chotěboři není podle jeho stanov vázáno na zmíněnou třídu obyvatelstva. Námitky vašeho odvolání jako důvod pro bezvadnost vámi ohlášených veřejných schůzí se stanoviska veřejného pokoje a pořádku, že jde o program čistě kulturního rázu, týkající se náboženské výchovy mládeže a že šlo jen o plnění účelu spolku, nedají se udržeti, neboť s účelem čistě kulturní spolkové přednášky spolku, který sdružuje všechny osoby bez rozdílu stavu, nelze sloučiti okolnost, že na veřejnou schůzi označovanou za kulturní, jsou se zvláštním důrazem zváni dělníci a dělnice. «
Zde se tedy výslovně naznačuje proletářské organisaci, že nemá práva obraceti se právě na ony vrstvy, jejichž organisace jest jejím vlastním účelem. Takovéto neslýchané zdeptáni nejprostších práv dělnictva, jež si již zcela vybojovalo ve starém Rakousku, tak zvaným demokraticko-republikánským zemským úřadem v Praze, jest vrcholem byrokratické troufalosti k dělnickému hnuti.
f) Ze při všech zákazech z důvodů domnělého překročení působnosti stanov jde vůbec jen o záminku pro zastavení činnosti Svazu proletářských bezvěrců, vysvítá z výměru litoměřické okresní politické správy, která zakázala veřejnou schůzi v Lovosicích loňského roku s pořadem »Co jest a co chce Svaz proletářských bezvěrců ?« s odůvodněním, že by tohoto podnětu mohlo býti zneužito k politickým projevům. Toto odůvodnění jest tak průhledné, že z něho lze otevřeně seznati úmysl a stranickost úřadu. Neboť domněnkou, že schůze bylo by možno zneužíti snad k jinému účelu, lze konec konců zakázati každou schůzi bez rozdílu.
g) Týž důkaz, že šlo o soustavnou persekuci, lze podati výměrem lilomyšlského okresního úřadu, který zakázal veřejný projev na náměstí, svolaný na den 12. října 1931 do Litomyšle, s odvoláním na stanovy Svazu proletářských bezvěrců, že schůze pod širým nebem podle mínění tohoto úřadu mohou svolávati jen čistě politické korporace.
3. Různá odůvodnění zákazů veřejných lidových a spolkových schůzí, dovolávající se domnělého jejich politického rázu, jsou jen záminkou pro soustavnou persekuci proletářského hnutí svobodných myslitelů. Vysvítá to docela jasně z toho, že okresní úřady a policejní komisařství, jež soustavně znemožňují přednášky se světelnými obrazy a rovněž i celou vzdělávací činnost Svazu, o čemž z množství případů uvádíme níže jen několik zvlášť křiklavých příkladů:
a) Okresní úřad v Německém Brodě zakázal výměrem čís. 4589/32 ze dne 9. února 1932 přednášky v Německém Šiendorfu a Polné na thema »Pětilelka v oboru kulturním« odvolávaje se na ohrožení veřejného pokoje a pořádku.
b) S týmž odůvodněním zakázal hodonínský okresní úřad pod čís. 2552 ze dne 7. dubna 1932 přednášku se světelnými obrazy na thema: »Z dějin papežství«.
c) Jihlavský okresní úřad zakázal pod čís. 10. 900/ 3 ze dne 18. března 1932 přednášku se světelnými obrazy o španělské inkvisici 3 odůvodněním, že obsah přednášek nenáleží do oboru působnosti Svazu proletářských bezvěrců, obsaženého v §§ 3 a 4 jeho stanov. Takovýto cynicky výsměch proletářským bezvěrcům, kteří podle mínění jihlavského okresního úřadu nesmějí ani mluviti o thematu, které úplně samozřejmě přísluší do oboru působnosti jejich osvětové práce, dokazuje, že nejde již o jednotlivé přehmaty okresních hejtmanů, nýbrž o ucelenou soustavu kulturní reakci, která chce soustavně brániti veškeré osvětové činnosti proletářských bezvěrců.
d) Okresní úřad Praha-Venkov zakázal pod čis. 741/C ze dne 24. března 1932 místní skupině v Kojeticích uspořádati dětské divadelní představení hry od Lva Tolstoje »Jak se stal Ivan carem« a »Kejklíř kapitála od Lahulky Faltyse s odůvodněním, že by tím posluchači, zvlašte mládež mohla utrpěti škodu,
e) Hodonínský okresní úřad zakázal pod čís 9886/III ze dne 22. prosince t. r. přednášku se své-
telnými obrazy na thema: »Odluka církve v SSSR«, která, tak jako všechny již dříve uvedené, byla již několika censurními úřady povolena, s odůvodněním, že ohrožuje pokoj a pořádek.
f) Týž okresní úřad, který důsledně zakazuje každou vzdělávací činnost, zakázal soubor přednášek se světelnými obrazy, který se měl konati od 26. března do 1. dubna t. r. v Břeclavi a okolí na thema: »Velká francouzská revoluce«. Tento cyklus přednášek, který rovněž byl zakázán s odvoláním na proslavené »ohrožení veřejného pokoje a pořádku«, jest vypůjčen ze státní ústředny diapositivů ministerstva školství a národní osvěty u Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze a mimo to úplně uvolněn pražským policejním ředitelstvím pod č. 310. 516 ze dne 29. listopadu 1926. Již z tohoto zákazu vysvítá bezvadně zaujatost politických úřadů proti Svazu a důsledná, soustavná jeho persekuce, při čemž různá »odůvodnění zákazu« jsou jen záminkami pro vytlačení Svazu proletářských bezvěrců ze zákonitého postupu, které ve skutečnosti bylo již provedeno.
4. Zvlášť křiklavá je však činnost censury pražského policejního ředitelství, která censuruje text přednášek se světelnými obrazy, při čemž na příklad ve výměru čís. 132. 722 ze dne 12. dubna 1932 byla přednáška o Podkarpatské Rusi zabavena na těchto místech: Musila býti škrtnuta věta: »podobně jako jiná města bývalého Uherska«, slovo: »Židé« nesmí se vůbec vyskytovati, »maďarsky nazváno Akna Slatina, to jest údolí bahna«, »Dnes, kdy se Podkarpatská Rus v naději ve svobodný vývoj stala součástí naší republiky, kdy statisíce Rusínů žije na nízké kulturní úrovni a obracejí se o pomoc a podporu ke svým silnějším a pokročilejším bratřím, máme vůči nim těžké úkoly«. Slovo »dříve zotročeni« atd. atd. -
Z řady případů persekuce, které jsme zde uvedli, tedy vysvítá, že v době, kdy právě konfesijní organisace vyvíjejí čistě politickou činnost a silněji se obracejí k veřejnosti, každý projev proletářských bezvěrců se potlačuje. Svaz proletářských bezvěrců, který jest největší organisací bezvěrců v tomto státě a za nimž stojí mnoho set tisíc neorganisovaných bezvěrců, má býti umlčen; referenti tohoto svazu byli již několikráte bez zákonitého odůvodněni zatčeni a několik dní drženi ve vazbě, jako na př. tajemník Svazu Josef Richter z Brna, bývalý mnich a nynější referent Karel Veselý a mnoho jiných. Dokonce i vnitřní organisační činnosti Svazu, konané podle povolených stanov, překáží se nejhrubším způsobem.
V Moravské Ostravě rozehnala v únoru t. r. tamější statní policie obvodní konferenci, řádně svolanou podle § 19 stanov. Valné hromady Svazu byly již několikráte rozpuštěny bez dalšího odůvodnění jako nezákonné, jako na příklad v PrazeLibni. Schůze svolané podle § 2 shromažďovacího zákona četnictvo soustavně obtěžuje a jejich průběh ruší, jako na př. dne 22. dubna t. r. na schůzi v Hvězdově, kde jen na energický zákrok posl. Sterna nebyla schůze rozpuštěna.
Tážeme se pana ministra vnitra:
Vydalo ministerstvo pokyn, aby proletářské hnutí svobodných myslitelů bylo soustavně pronásledováno a aby se jeho podnikům překáželo?
Ví pan ministr vnitra, že katolické organisace úplně nerušeně konaly mnoho set přednášek se světelnými obrazy o Sovětském svazu, v nichž jej nejsprostším způsobem hanobily, rozšiřovaly o něm nesčetné notorické lži a hrůzné zprávy a politicky štvou proti dělnickému hnutí?
Jak spojí pan ministr vnitra povolení těchto čistě politických přednášek tak zvaných náboženských organisací se zákazy vědeckých a jiných podniků politických bezvěrců s odůvodněním, že jsou čistě politické?
Jest pan ministr vnitra ochoten dáli vyšetřiti zvlášť křiklavé příklady, které jsme uvedli a naříditi okresním úřadům, aby odvolaly zákazy?
Jest pan ministr ochoten poučiti okresní úřady jablonecký a litoměřický, že podle státního základního zákona Československé republiky všichni státní občané, tedy i bezvěrci, i když jsou v menšině, mají nárok na stejná státoobčanská práva?
Jest pan ministr ochoten napraviti nesmírnou kulturní ostudu, že se v Československu zakazuji divadelní hry Lva Tolstého?
Jest pan ministr ochoten přezkoumati hloupé censurní výnosy pražského policejního ředitelství a uvolniti uvedená místa z přednášky o Podkarpatské Rusi?
Jest pan ministr ochoten upozorniti všechny okresní úřady a policejní komisařství, které výslovně zakazují protiklerikální činnost spojenců se socialistickými naukami, a zastaviti zákazy veřejných lidových schůzí proletářských bezvěrců?
Jest pan ministr ochoten naříditi zemskému presidentovi v Bratislavě, aby také na Slovensku vzal na vědomí stanovy Svazu proletářských bezvěrců, povolené pro celý stát?
Jest pan ministr spravedlnosti ochoten použíti svého práva hájiti ústavu Č. S. R. a zabezpečiti zákonnost proletářského hnutí bezvěrců?
Jest pan ministr spravedlnosti ochoten učiniti v poslanecké sněmovně prohlášeni o křiklavých porušeních ústavy, jež jsme svrchu uvedli, zvláště o výměru zemského úřadu v Praze ze dne 23. března t. r. čís. 105. 344, jímž se proletářským organisacím odnímá právo obraceti se k dělnictvu?
V Praze, dne 19. května 1932.
Dr Stern, Kopecký, Štětka, Steiner,
Kliment, Gottwald, Dvořák, Kubač, Krosnář, Russ,
Hadek, K. Procházka, Barša, Babel, Zápotocký,
Kuhn, Čižinská, Juran, Hodinová, Vallo, Török,
Novotný, Tyll, Hrubý, Śliwka.
1841/IX.
Interpelace
poslanců Jana Slavíčka, Josefa Netolického a druhů
ministru obchodu, průmyslu a živností o nedodržování jazykového zákona v Patentním úřadě a nezákonném služebním rozkazu č. 986 ze dne 5. srpna 1924, kterým president Patentního úřadu dr. Němec nařídil úřednictvu jeho nedodržování.
Jak známo, přistoupila republika Československá k t. zv. Unijní smlouvě Pařížské z 20. III. 1883 se všemi jejími pozdějšími změnami t. zv. Bernským arrangementem z 30. VI. 1920, takže poskytujeme cizím příslušníkům, žádajícím v ČSR o udělení patentu nejdéle do l roku ode dne podání původní přihlášky v cizině t. zv. prioritu, kterou nutno uplatniti při přihlášce a žádost doložiti t. zv. prioritním dokladem, vystaveným patentním úřadem země, kde podána byla první patentová přihláška téhož předmětu a naopak náš úřad vydává podobná osvědčení našim příslušníkům pro jejich přihlášky v cizině.
I. A. Podle § 4 ministerského nařízení z 30. /XII. 1908 č. 271 ř. z., mohly strany, uplatňující v Rakousku prioritu svých cizích přihlášek předložiti prioritní doklad v jazycích francouzském, anglickém a italském bez překladu. Avšak §em 9 jazykového zákona z 29. II. 1920 čís. 122. Sb. z. a n. bylo toto zřejmě jazykové ustanovení zrušeno. Není pochyby, že jedná se tu o pouhé uplatňováni zájmů soukromých a nikoli o překládání korespondence diplomatické nebo listin zájmu veřejnoprávního, pro které by se daly dovoditi snad výjimky na základě ustanovení § 51. jazykového nař. z 23. II. 1926 čís. 17 Sb. z. a n. Stejně jest tomu ve věci t. zv. cessí podle § 5 cit. min. nařízení, pro jichž řádné předloženi i s překladem platí 6timěsíční lhůty, stanovené §em 6, které vztahují se na všecky listiny podle §ů l, 2, 4, odsl. l a 5. Presidium Patentního úřadu přes toto jasné zněni ukládalo úřednictvu přijímati doklady prioritní i cesse i po této lhůtě.
Přes to nařídil president patentního úřadu oběžníkem z 5. srpna 1924, čís. 986 pres., úřednictvu, aby nedbalo ustanoveni jazykového zákona (ba dokonce šel ještě dále a přidal do svého oběžníku i jazyk německý, který v původním nabízení vůbec není jmenován) a řídíc se zrušeným ministerským nařízením čís. 271 ze dne 30. XII. 1908 nevyžadovalo ověřených překladů těchto cizojazyčných listin; praxe se pak vyvinula taková, že u listin španělských, holandských, švédských, polských atd. překlady vyžadovány v 6timěsíční lhůtě, kdežto nevyžadovány u německých, francouzských, anglických a italských, ač pro toto nevyžadováni vůbec nebylo zákonného podkladu.
Tím vznikla praxe nejednotná, která jest zejména ve věci předkládání dokladů německých bez
překladu ostentativním potušením ustanovení jazykového zákona a nařízeni.
B) Příslušníci národnostních menšin podávali si u zdejšího patentního úřadu patentové přihlášky německé, maďarské atd. V případě, že potřebuji prioritního dokladu pro cizinu, jest jim vystavována tato úřední listina pouze v jazyku jejich národnostní menšiny (jakožto originál bez původního textu českého; jen ověřovací klausule jest česká). Takovéto listiny, vydané čsl. úřadem v jazyku jiném než československém, jsou ve smyslu § l jazykového zákona resp. čl. 1. jazykových nařízení právně neplatné.
C) Tímto jednáním neschopného vedeni Patentního úřadu byli uvedeni přihlašovatelé jak zde, tak v cizině do nebezpečí, jež si dosud málokteří z nich uvědomili: Zmeškáním praeklusivnich lhůt, stanovených zákony našimi i cizími pro předložení platných a formálně správných prioritních dokladů stala se vlastně valná většina patentů, udělených na základě těchto vadných prioritních dokladů neplatnými a mohly by tyto patenty na základě §u 28. patentního zákona býti zrušeny.
II. -A) V §u l, bod 1. jazyk, zákona, jakož i v čl.
1. odst. 2 e, g, k, vládního nařízení o prováděni jazykového zákona jest ustanoveno, že veškeré tiskopisy ve státních úřadech smí býti pořizovány jen v jazyku státním a pokud jsou jiné, musí nahrazeny býti tiskopisy v jazyku státním. V patentním úřadě nejen že tiskopisy jsou dvojjazyčné, nýbrž stranám jsou dokonce rozesílány tiskopisy v jazyku pouze německém (t. zv. »Belehrung«).
B) Rakouské a maďarské patenty, převzaté ve smyslu ustanovení čl. 2 odst. 5. zákona čís. 305 z roku 1919 jsou v čsl. patentních spisech uvedeny jen poznámkou: »Čsl. patent »nn« jest shodný s rakouským (nebo maďarským) patentem č. »x. y. «. Nemůže se tedy náš občan vůbec bez znalosti cizích jazyků (německého a maďarského) přesvědčiti, smi-li či nesmí-li vyráběti určitý druh zboží. Část těchto spisů, zejména maďarských, vůbec schází v knihovně Patentního úřadu.
Tyto převody odporují tudíž ustanovení § 1. bod 1. jazykového zákona a čl. 1. odst. l a 2, a čl.
II, jazykového nařízení a kromě toho podstatě ústavní listiny, zaručující každému občanu národního státu styk s úřady a obhajobu před nimi v jazyku státním, V tomto případě jest stranám tato možnost vzata, ježto máji se brániti proti úředním výnosům, dávajícím jiným občanům určitá práva a omezujícím případně stěžovatele ve výkonu jich živností a sepsaným jazykem menšinovým.
III. Ve výkladně čsl. patentního úřadu jsou často vyloženy popisy patentních přihlášek, sepsané v jazycích minoritních. Strany jsou zkracovány ve svém, ústavou zaručeném právu užívání státního jazyka ve styku s úřadem a tím omezeny v případné obhajobě podáním odporu proti uděleni patentu (musí-li napřed přibrati znalce jazyka německého nebo maďarského, chtějí-li zjistiti, co přihláška vlastně obsahuje a co má býti chráněno). Ježto vyložením se patentní popis stává součástí úředního rozhodnutí, jest tento úřední akt na zá-
kládě ustanovení, jakožto vyhláška ve smyslu čl. l odst. 2 bod k) jazykového nařízení vlastně neplatným a každý patent, udělený po takovémto vyložení, měl by býti pro formální vadnost zrušen. Ježto popisy udělených patentů tisknou se česky, jest nutno přihlášky po vyloženi přeložiti. Takové překlady, pokud jich strana nedodala dobrovolně, pořizují úřednici úřadu v zájmu strany v úředním čase, což jest naprosto neslučitelno s duchem jazykového zákona. Úředníci, kteří poukazovali na nezákonnost této prakse, byli v jednotlivých případech presidiem Patentního úřadu stiháni.
Ač tyto okolnosti částečně byly uvedeny již v naši interpelaci z 20. II. 1931 čís. 973/XI., přece nestalo se dosud ničeho, aby těmto národního státu nedůstojný stav i se všemi důsledky byl odstraněn, ba naopak vedení patentního úřadu přes prokázanou svou neschopnost nebylo snad panem ministrem obchodu dosud ani vyzváno, aby se ospravedlnilo z tohoto eklatantního nedodržování zákonů.
Proto tážeme se pana ministra obchodu.
1) Podařilo se panu ministrovi, ač 6tinedělní zákonitá lhůta pro zodpovědění interpelací dávno uplynula, vyšetřiti, že všechna tvrzení naší interpelace čís. 973/XI. jsou správná?
2) Co učinil pan ministr obchodu pro zjednání nápravy?
3) Jakým způsobem hodlá pohnati k odpovědnosti přednostu Patentního úřadu presidenta Dra Němce, jenž systematicky sabotuje ústavní zákon jazykový, ba dokonce nařizuje úřednictvu nedbali jeho ustanoveni a příslušného prováděcího nařízení vládního?
4) Jakým způsobem hodlá pan ministr sanovati patenty, udělené s ohledem k stávajícím zákonům zcela zmatečně?
5) Co hodlá pan ministr učiniti ve věci německy a maďarsky vytištěných čsl. patentních spisů a přihlášek, vyložených v jazycích minoritních, aby se staly srozumitelnými čsl. občanům?
V Praze, dne 6. června 1932.
Slavíček, Netolický,
Stejskal, Bazala, Jos. Tůma, Tykal, Sladký, Hrušovský, dr Patejdl, Zeminová, Vaněk, dr Moudrý, Solironk, B. Procházka, Šeba, Šmejcová, Mikuláš, Lanc, Malý, Fiala, Polívka, Richter, Langr, Hatina, David.
1841/ X.
Interpelace
poslanců Jana Slavíčka, Josefa Netolického a druhů
ministru průmyslu, obchodu a živností o valorisaci poplatků v Patentním úřadě.
V původní naší interpelaci ze dne 15. dubna 1932 čís. 1715/IV vloudila se vynecháním několika řádek chyba, která činí náš dotaz panu ministru obchodu nejasným. Doplňujeme proto svoji interpelaci těmito podrobnostmi o ztrátách, které utrpěl stát na poplatcích patentních jejich nevalorisováním:
a) Přihláškový poplatek činil K 30. - před válkou a zůstal nezměněn do 1. XII. 1922, od kdy činí Kč 100. -.
b) I. roční poplatek činil K 40. - před válkou, do 1. záři 1920, kdy zvýšen na Kč 60. - do 1. XII. 1922, od kdy činí Kč 100. -.
Podobně jako stalo se v ostatních oborech státní správy, měly i tyto poplatky býti zvýšeny úměrně k poklesu valutárnímu, což se však neuskutečnilo. Ač u pošty a železnic byly zvýšeny poplatky desetinásobně, bylo by snad stačilo, aby patentové poplatky byly uvedeny v soulad s pouhým poklesem hodnoty měnové, t. j. na částky asi 6 1/2 násobné poplatků předválečných. Přiměřeným bylo by tedy bývalo zvýšení poplatku přihláškového na Kč 200. - (30X6. 5) a I. ročního na Kč 260. (40 X 6. 5).
Ztráta činí tedy nyní na každém přihláškovém poplatku 100 (200 - 100) Kč, na každém I. ročním poplatku 260-100, t. j. 160 Kč; ale až do 1. XII. 1922 byla ztráta větší a to o 70 Kč u popl. přihl. a 40 resp. 60 Kč u I. popl. ročního.
Ztráta, kterou stát utrpěl nezvýšením těchto poplatků, dá se vyčísliti takto:
I. a) Dosud bylo přihlášeno v Patentním úřadě ČSR asi 100. 000 vynálezů k patentování a uděleno asi 40. 000 patentů. To činí tedy na poplatcích přihláškových 100. 000 X 100 Kč = 10, 000. 000. -
na I. ročních -----40. 000 X 160 Kč = 6, 400. 000. -
úhrnem ........................Kč 16, 400. 000. -
b) K tomuto přistupují zvýšené ještě ztráty dodatkové až do 1. XII. 1922, do kdy bylo podáno (podle úřední statistiky) asi 20. 600 přihlášek a uděleno asi 3500 patentů (z toho do 1. /IX. 1920 asi 1600) a to:
Na poplatku přihláškovém
20. 600 X 70 Kč = 1, 442. 000. Na poplatku I. ročním
a) 3. 500 X 40 Kč = 140. 000. -
b) 1. 600 X 20 Kč = 32. 000. úhrnem ........................Kč 1, 614. 000. -.
II. Kromě toho bylo převedeno 7182 starých rakouských a uherských patentů bez zaplacení přihláškového poplatku, ač převodem se zabýval tříčlenný senát (zákon z 27. V. 1919, č. 305 Sb. z. a n" čl. 2, odst. 5). Ztráta způsobená nevybíráním tohoto poplatku činí tedy 1, 437. 000. - Kč.
III. Ostatní poplatky, jako poplatek za opožděnou platbu ročních poplatků (Kč 20. -) zvýšen jen dvakráte; poplatek za změnu popisu (Kč 40. -) za patent přídavkový (Kč 200. -) zvýšeny čtyřikráte; roční poplatek II-XV, dále poplatek za stížnost (Kč 100. -). za žalobu (Kč 250. -). za zjištění (Kč 200. -), za zápis do patentního rejstříku (Kč 100. -), za poznámku spornosti (Kč 50. -) zvýšeny pětkráte, ledy rovněž způsobem nedostatečným. Finanční efekt v tomto případě dá se sledovati jen velmi nesnadno pro nedostatek přehledných statistických údajů.
Přece dá se však oceniti vzniklá ztráta částkou, činící od převratu nejméně Kč 1, 000. 000. -.
IV. Jen jako ke kuriosu poukazujeme ke skutečnosti, že poplatek za zkoušku patentních zástupců a za zápis do rejstříku patentních zástupců byl ponechán na původní předválečné výši.
Souhrn všech ztrát převyšuje pravděpodobně Kč 20, 451. 000. - (16, 400. 000. - a 1, 614. 000. -, a l milion 437. 000. - a 1, 000. 000. - Kč).
Naproti tomu byl sice zaveden poplatek za tisk patentních spisů, na kterém bylo vybráno úhrnem od roku 1922 nejvýše Kč 7, 000. 000. -. Činí tedy úhrnná ztráta stále ještě asi 13, 000. 000. - Kč.
Kdybychom chtěli býti velmi mírnými a říci, že při zvýšení jiných poplatků nebyl by býval zaveden poplatek tiskový, mohli bychom se domnívati, že při zvýšených poplatcích by býval počet přihlášek a udělených patentů nižším, než byl při stavu dosavadních poplatků, a přece není jen pravděpodobno, že rozdíl by byl dosáhl 30% nynějšího stavu, to jest, že by dodnes bylo přišlo do patentního úřadu jen 70. 000 přihlášek a bylo uděleno jen 28. 000 patentů. A i kdyby bylo došlo jen tak málo přihlášek a bylo uděleno tak málo patentů, přece byly by příjmy úřadu činily u poplatku přihláškového 70. 000 krát 200 =- 14, 000. 000. -, místo dosavadních 100. 000krát 100 = 10, 000. 000, tedy více
o Kč 4, 000. 000. -
u I. ročního poplatku 28. 000X260 -= 7, 280. 000, místo dosavadních 40. 000 X 100 -= 4, 000. 000, tedy více o .................... Kč 3, 280. 000. -
K tomu ztráty do 1. XII. 1922 (také zmenšeny vzhledem k možnosti menšího počtu přihlášek)............ Kč 1, 200. 000. -
ztráty uhersk. a rakousk. převodů Kč 1, 100. 000. -
ztráty ostatní .................. Kč 700. 000. -
činí tedy nejmenší možná ztráta_____________
úhrnná........................ Kč 10, 280. 000. -
kterou zplna zavinilo dosavadní krátkozraké a neodborné vedení patentního úřadu, jak jsme již uvedli v původní své interpelaci.
Jest sice pravda, že Patentní úřad navrhl již zvýšeni nedostatečných poplatků ve smyslu ustanovení § 114 p, z. posled. odst., a to jednou asi
před šesti léty a podruhé předloni; ale již z délky časových intervalů, jež uplynuly od převratu resp. od roku 1920, kdy z řad úřednictva Patentního úřadu byl předložen zevrubné odůvodněný pamětní spis o nutnosti valorisace těchto poplatků, až do podáni návrhů jest patrno, jak vážně byly míněny tyto »návrhy« a že byly spíše jakýmsi výsměchem vážným snahám po záchraně a nenávratně unikajících státních příjmů, než projevy skutečné péče presidenta Dra Němce o blaho úřadu. Ostatně návrhy na zvýšeni byly rozeslány příslušným korporacím téměř bez odůvodněni a poslední dokonce v době počátku všeobecné hospodářské deprese.
Kdyby bylo šlo o opravdový pokus poplatky zvýšiti, a nikoli o sabotáž tohoto pokusu, mohl dr. Němec návrhy dáti vypracovati odborníkem, který svým, tehdy 10 let starým memorandem projevil dostatečné schopnosti takovýto návrh obhájiti; to se však nestalo, naopak návrh vypracován způsobem zcela neodborným, takže téměř jednomyslně byl odmítnut, jako se děje ostatně s každým návrhem jakéhokoliv zvýšení státních dávek a poplatků, není-li vážně hájen.
Ostatně už skutečnost, že při zvyšování poplatků k 1. prosinci 1922 (zákon z 30. června 1922, čís. 252 Sb. z. a n. ) byly sice zvýšeny všechny poplatky podle §§ 114 a 115 p. z., ale bylo zapomenuto na poplatky podle § 43 p. z., ukazuje, jakou péči věnuje president Dr. Němec svými povinnostem v Patentním úřadě.
Stav, ve klecemi se nyní ocitl Patentní úřad, a to v neposlední řadě vlivem nepřiměřeného vzrůstu počtu často nesmyslných přihlášek, k jichž přihlášeni se přihlašovatelé dávají zlákali přílišnou nepatrností a lácí zdejších poplatků, jest přímo katastrofální; avšak poměry v úřadě činíme předmětem interpelace jiné a tážeme se tedy prosté pana ministra obchodu:
1. ) Zda bylo panu ministrovi referováno příslušnými činiteli o těchto ztrátách, které úřad utrpěl vinou svého neodborného vedení?
2. ) Zda jest panu ministrovi známo, že úředníku, který na tyto ztráty zevrubně poukazoval odůvodněným pamětním spisem již v roce 1920, nejen že nedostalo se zasloužené odměny, nýbrž naopak byl presidentem Patentního úřadu po celá léta pod všemožnými záminkami šikanován, pronásledován a líčen jako člověk neschopný, takže utrpěl vinou presidenta Němce značnou hmotnou újmu, ač právě on svou prokázanou prozíravostí projevil mnohem větší způsobilost k vedení úřadu, než president Dr. Němec?
3. ) Zda hodlá pan ministr obchodu volati presidenta Patentního úřadu k zodpovědnosti za desetimilionové ztráty jím zaviněné?
4. ) Co hodlá učiniti pan ministr obchodu, aby prokázané ztráty v budoucnu nevzrůstaly?
V Praze, dne 6. června 1932.
Slavíček, Netolický,
Solfronk, Stejskal, Hatina, Richter, Lanc, Tučný, Bazala, Fiala, Tykal, Vaněk, Langr, inž. Záhorský, Pechmanová-KIosová, dr Moudrý, Hrušovský, Mikuláš, Polívka, Špatný, Šeba, Malý, Zeminová, dr Patejdl.