který stanoví též podmínky převzetí lihu jakož i proplácení přejímacích cen, rafinační mzdy a náhrad souvisejících s hospodařením s lihem.

(2) Bude-li hospodařením s lihem pověřena společnost podle § 6, bude povinna přejímati od výrobců lihu řádně dodaný líh za cenu, kterou sama sjedná dohodou buďto s výrobci, nebo s jejich ústředními organisacemi, při čemž se bére zřetel na ceny hlavních lihovarských surovin. Taktéž rafinační mzda bude stanovena dohodou s ústřední organisací rafinerií lihu. Obě dohody musí býti schváleny ministrem financí. Nebude-li dosaženo dohody, nebo neschválí-li ministr financí dohody, rozhodne sám, přihlížeje k zásadám vytčeným v odst. 1. Ceny a mzda, podle předchozích zásad určené, jsou závazný pro všechny dodavatele, příp. rafinéry lihu, jsoucího pod závěrou.

(3) Ke zjištění výrobních a rafinačních nákladů jest ministerstvo financí oprávněno naříditi, aby úředníci jím zmocnění nahlédali do obchodních a živnostenských knih, zápisů a písemností lihovarských a rafinérských podniků, ať jsou již vedeny v těchto podnicích nebo jinde, a činiti si z těchto knih, zápisů a písemností výpisy. Podnikatel, příp. jeho zástupce, jest povinen zmíněné knihy, zápisy a písemnosti na požádání předložiti jakož i dáti zmíněným úředníkům ihned osobně nebo svými zaměstnanci veškeré k výkonu jejich úkolů potřebné vysvětlivky a poskytnouti jim veškerou potřebnou pomoc.

(4) Prodejní cenu lihu zdaněného dávkou spotřební a lihu nezdaněného, určeného k povinnému míšení s pohonnými látkami, stanoví vláda, ceny ostatních druhů lihu nezdaněného pro tuzemskou spotřebu stanoví ministerstvo financí, vyslechnuvše lihovou komisi, případně společnost. Jest zakázáno takový líh nabízeti, prodávati a nabývati za jinou než stanovenou prodejní cenu.

(5) Ceny lihu pro vývoz ať ve stavu původním nebo zpracovaném určuje ten, kdo jest pověřen hospodařením s lihem.

Lihová komise.

§ 8.

(1) Pro záležitosti lihového hospodaření zřizuje se při ministerstvu financí lihová komise.

(2) Lihová komise skládá se z těchto členů:

a) z předsedy z řad úředníků ministerstva financí,

b) ze stálého vládního zástupce ve společnosti hospodařící s lihem,

c) ze zástupce ministerstva obchodu,

d) ze zástupce ministerstva zemědělství,

e) ze zástupce ministerstva pro zásobování lidu,

f) ze zástupce ministerstva národní obrany,

g) ze zástupce ministerstva veřejných prací,

h) ze tří zástupců zemědělských družstevních lihovarů a ze tří zástupců nedružstevních lihovarů,

ch) ze tří zástupců lihovarů průmyslových (nespojených s výrobou droždí, spojených s výrobou droždí a rafinerií lihu),

i) ze tří zástupců dodavatelů surovin lihovarských,

j) ze tří zástupců průmyslové spotřeby lihu,

k) ze tří zástupců obchodu a živností líh zpracujících,

1) ze tří zástupců posledních spotřebitelů lihu,

m) ze čtyř zástupců zaměstnanců lihovarských,

n) ze tří zástupců motorového provozu,

o) z jednoho zástupce rafinerií minerálních olejů.

(3) Předsedu, členy a jejich zástupce jmenují v případech uvedených v předchozím odstavci pod písm. a) až g) dotyčná ministerstva, v případě h) ministr zemědělství po návrhu zájmových organisací, v případě ch) ministr obchodu po návrhu zájmových organisací, v případe i) ministr zemědělství po návrhu zájmových organisací, v případě j) ministr obchodu po návrhu ústředního svazu čsl. průmyslníků, v případě k) ministr obchodu po návrhu ústředny obchodních a živnostenských komor, v případě 1) ministr pro zásobování lidu, v případě m) ministr sociální péče po návrhu ústředen odborových organisací, v případech n) a o) ministr obchodu. Funkční období členů i jejich náhradníků trvá tři roky.

(4) Lihová komise bude předsedou svolávána alespoň jednou za dva měsíce. Úřad členů lihové komise jest čestný a přísluší jim za jednotlivé schůze toliko přiměřené odškodné ve výši, kterou určí ministr financí.

(5) Lihové komisi přísluší:

a) podávati dobrozdání, která si od ní vyžádá ministr financí při výkonu práv vyhrazených mu ohledně hospodaření s lihem tímto zákonem, jmenovitě pak při výkonu práv uvedených ve čl. VI., §§ 1, 3, 6 a 7;

b) podávati ministerstvu financí a jiným ústředním úřadům dobrozdání k osnovám zákonů a nařízení, týkajících se lihového hospodářství;

c) podávati ministerstvu financí iniciativní návrhy ve věcech zdanění lihu, pokud s hospodařením s lihem úzce souvisejí;

d) právo svolávati při dané potřebě ankety zájemců k poradám o otázkách lihového hospodářství;

e) činiti ve věcech hospodaření s lihem dotazy a žádati potřebná vysvětlení;

f) posuzovati výroční zprávy společnosti a žádati k nim potřebné vysvětlivky.

(6) Bližší podrobnosti o organisaci, působnosti a jednacím řádu lihové komise budou stanoveny ministrem financí. Kancelář lihové komise bude obstarávána ministerstvem financí.

Trestní ustanovení, čl. VII.

§ 1.

(1) Bylo-li pro lihovar vylákáno na podkladě nesprávných údajů nebo dokladů:

a) výrobní oprávnění,

b) poměření vyššího výrobního oprávnění, než mu podle ustanovení tohoto zákona náleží, nebo

c) přikázání dodatečných výrobních přídělů,

potrestán budiž podnikatel lihovaru pro těžký důchodkový přestupek peněžitým trestem od 100 do 150 Kč za každý hektolitr alkoholu, který byl neoprávněně vyroben, a peněžitým trestem 20 Kč za každý hektolitr vylákaného, ale nevyužitého výrobního oprávnění nebo dodatečného přídělu.

(2) Podnikatel lihovaru, ve kterém bylo překročeno přiznané výrobní oprávnění s připočtením dodatečných přídělů a přípustné nadvýroby o více než jest podle tohoto zákona přípustno, trestá se za těžký důchodkový přestupek peněžitým trestem od 100 do 150 Kč za každý hektolitr alkoholu, vyrobený nad vý-

robní oprávnění s připočtením dodatečných přídělů.

(3) Peněžitým trestem od 500 do 10. 000 Kč budiž potrestán podnikatel produkčního lihovaru, ve kterém byly bez povolení zpracovány cizozemské suroviny.

(4) Kdo řepového cukru, odebraného bez zapravení spotřební daně k výrobě lihu, použije k jinému účelu, bude potrestán podle ustanovení § 8 zákona z 31. ledna 1903, č. 26 ř. z., o změnách a doplňcích ustanovení ohledně zdanění cukru, po případě podle § 8 zák. čl. II/1903. Jinaké přestupky proti podmínkám povolení k výrobě' lihu z řepového cukru trestají se pořádkovou pokutou od 50 do 5. 000 Kč.

(O Kdo přestoupí ustanovení čl. VI., § 5, odst. 2., 3. a 4., první věta, nebo odst. 5. a neprokáže hodnověrně, že nemohl dodržeti Ustanoveni o závěře pro nepředvídatelnou a neodvratitelnou událost, bude potrestán za těžký důchodkový přestupek peněžitým trestem v částce 20 Kč za každý hektolitrový stupeň alkoholu, jenž jest předmětem přestupku. Za zvláště přetěžujících okolností lze kromě peněžitého trestu uložiti trest vězení až do šesti měsíců.

(2) Byl-li přestupek spáchán při provozování živnosti majitelem živnosti nebo jeho zástupcem, který jedná z příkazu nebo s vědomím majitele, může býti majitel živnosti i jeho zástupce na čas nebo trvale vyloučen z odběru lihu. Při opětovném odsouzení těchto osob může býti kromě toho odňato živnostenské oprávnění, při jehož výkonu byl přestupek spáchán.

(3) Za peněžité tresty uložené zaměstnancům ručí při nedobytelnosti zaměstnavatel, byl-li přestupek zaměstnancem spáchán při výkonu svěřené mu služby.

(4) Nelze-li stíhati nebo potrestati určitou osobu, lze uznati na propadnutí předmětů přestupku.

(5) Jakékoli jiné jednání nebo než jest uvedeno v §§ l a 2 proti ustanovením tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných, trestá se jako důchodkový přestupek pokutou do 20. 000 Kč.

(a) Je-li pokuta uložená podle tohoto zákona nedobytná, nastoupí místo ní náhradní

trest vězení, který se stanoví ve výměře jeden den za 100 až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělkových, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

(7) Trestnost přestupku promlčuje se za tři roky, počínajíc dnem, kterého byl přestupek spáchán.

(8) Trestati přestupky ustanovení tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných přísluší:

a) jde-li o těžké důchodkové přestupky, trestním soudům důchodkovým,

b) jde-li o jiné přestupky, finančním úřadům spravujícím nepřímé daně.

(9) Ustanovení o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího, tuto nejvyšší výměru, uloží se trest na svobodě.

(10) Jinak platí o stíhání a trestání přestupku tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád z r. 1788, instrukce k němu z r. 1842 a hlava IX. zák. čl. XI/1909 o správě veřejných daní, na ostatním území republiky československé důchodkový trestní zákon z r. 1835 s doplňky a nařízeními k nim vydanými.

účinnost a provedení zákona.

Čl. VIII.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. září 1932 a současně pozbývají platnosti §§ 37 až 50 zákona ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z., pozměněného částečně cís. nař. č. 120/1899 ř. z., §§ 35 až 46 zák. čl. XX/1899 o dani z lihu, § 4 vlád. nařízení ze dne 7. května 1920, č. 355 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě poměrů průmyslu lihovarského a hospodaření lihem, § 38 zákona ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu, § 7, odst. 1., č. 2 a 3 a poslední odstavec, § 81, odd. II, věta druhá a §§ 33, 37 a 48 zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu, §§ 1 až 3 a 5 až 14 vlád. nař. ze dne 1. srpna 1923, č. 178 Sb. z. a n., kterým se činí opatření pro přechodné hospodaření lihem a čl. I odst. 1. a 3. zákona ze dne 26. června 1926 č. 99 Sb. z,

a n. o zvýšení daně z lihu. Mimo to se mění případně doplňují ustanovení § 6 odst. 4. a § 52 zákona č. 643/1919 Sb. z. a n., § 1 vlád. nař. č. 355/1920 Sb. z. a n., § 7, č. 1, odst. 1. a § 31 zákona č. 687/1920, § 7 odst. 1. zákona ze dne 31. ledna 1903, č. 26 ř. z., příp. § 7 zák. čl. 11/1903 o zdanění cukru a hlava IX. zák. čl. XI/1909.

(2) Zákon tento provede ministr financí.

a) Část všeobecná.

Novela lihového zákona, která se právě projednává v souvislosti s osnovou zákona o povinném míchání lihu s pohonnými látkami, obsahuje hlavně ustanovení o d a n i z lihu, o nové úpravě poměrů ovocných pálenic, o stanovení a rozdělení výroby na všechny skupiny konsumních lihovarů a konečně o hospodaření lihem na podkladě dvou eventualit, buď ve formě státního monopolu anebo ve formě zvláštní obchodní společnosti pod dozorem státu. Z toho jest patrno, že tato novela obsahuje sice nejdůležitější kapitoly lihového zákona, avšak nevyčerpává jeho celý obsah, a proto bude třeba, jak se to požaduje též ve zvláštní resoluci, aby v krátké době byl připraven k ústavnímu projednání celý lihový zákon.

Otázka zdanění lihu se nově upravuje tím způsobem, že dosavadní daň, obnášející 15 Kč z litru lihu, se zvyšuje na 23 Kč. Neznamená to však zatížení konsumu, poněvadž toto nové zvýšení o 8 Kč bylo až dosud v platnosti a příslušná částka byla odváděna státu společností pro zpeněžení lihu. Kromě této daně jest v platnosti též zvláštní dávka zemská 2 Kč a paušál daně obratové 1'8 Kč, takže celkové zatížení obnáší 26'8 Kč. Celkový výnos daně pro stát přesahuje 600 mil. Kč a nyní má býti zvýšen ještě o zvláštní kontrolní poplatek 40 haléřů, vybíraný z lihu určeného k povinnému míšení s pohonnými látkami, což má vynésti celkem asi 20 mil. Kč. U produkčních lihovarů (ovocných pálenic) ruší se dosavadní paušalování daně a zavádí se plné zdanění podle kontrolního měřidla.

Novela lihového zákona upravuje důležité poměry všech skupin výrobců lihu, lihovarů zemědělských, průmyslových, drožďáren a ovocných pálenic a v souvislosti se zákonem o míšení lihu s benzinem umožňuje nový

rozvoj těchto výrobních odvětví. Tak především bude zabezpečeno zemědělské lihovarství v jeho důležitém hospodářském poslání.

Zemědělský lihovar představuje podnik, který jest spojen se zemědělskými podniky, ze kterých přijímá surovinu, hlavně brambory, zpracuje ji na líh a vrací hospodářství výpalky jako vydatné krmivo v době zimní, a tak umožňuje zvýšený stav dobytka. Získaný chlévský hnůj přivádí živiny, půdě odňaté, zase zpět do půdy a v této hospodářské souvislosti lihovaru s půdou spojeného udržuje se účelný oběh živin. V ohledu hospodářském má tudíž zemědělský lihovar tu významnou funkci, že umožňuje intensivní produkci rostlinnou i zvířecí, kterážto funkce jest tím důležitější, že slouží se tím k podpoře a rozvoji především horského zemědělství. Velký prospěch projevuje se i pro všeobecné zájmy spotřebitelů, poněvadž tímto způsobem umožňuje se zvýšená produkce masa, mléka a tuků. Toto důležité hospodářské poslání zemědělských lihovarů, prokázané dosavadní tradicí, jest významným důsledkem dosavadního lihového zákona, který postavil výrobu lihovou ze značné části do služeb domácího zemědělství.

Zvláštní samostatnou skupinou jsou lihovary družstevní, kterých v kampani 1931/32 bylo 328 a které soustřeďují asi 18. 000 zemědělců s celkovou výměrou pozemkovou přes 305. 000 ha, rozložených asi ve 2. 625 obcí. Pokud se týče rozvrstvení členů dle majetku pozemkového připadá na členy obhospodařující výměru pozemkovou do 5 ha 22. 2%, od 5 do 10 ha 27. 3% od 10 do 20 ha 30. 5 %, od 20 ha do 50ha 17%, od 50 ha do 100 ha 2% a přes 100 ha 1%. Z celkového počtu vzniklo asi 75 %, těchto družstev při provádění pozem-

kove reformy, kdy združstevněním zemědělských lihovarů a zabezpečením účasti všem novým nabyvatelům půdy z pozemkové reformy byla zachována pro zemědělské lihovarství základna, půdy a jeho hospodářská funkce byla rozšířena na široké vrstvy malých a středních zemědělců.

Další skupinou konsumních lihovarů jsou lihovary průmyslové, které vyrábí líh z melasy. Ze solí, obsažených v melase, jest získáván kyanid a sklářská potaš, z nichž první jest významným aktivem v bilanci našeho zahraničního obchodu a druhá pak jest důležitou surovinou pro náš průmysl sklářský. Zvláštní podskupinou průmyslových lihovarů jsou drožďárny, u kterých jest líh vedlejší výrobek při výrobě droždí.

Nová akce míchání lihu s benzinem má posloužiti celé řadě výrobních odvětví a celkově přispěti vydatně ku posílení našeho národního hospodářství. Tak především má zjednati účinnou podporu našemu zemědělství, které se nachází v těžké krisi. Zvláštní zřetel jest při tom brán na naše bramborářství, které v důsledku různých nepříznivých vlivů nachází se ve vážné krisi cenové i odbytové. Především jest to neblahý účinek nadprodukce, která se dostavila rozšířením osázené plochy

o 20% a zvýšením naturálního výnosu po

1 ha asi o 30%. Jestliže průměrná domácí spotřeba brambor se odhaduje asi na 78 mil. q a sklizeň roku loňského (a přibližné i v min. dvou letech) byla odhadována na 97 mil. q, jeví se přebytek asi 20 mil. q.

Vývoz zemáků do ciziny jest téměř úplně znemožněn různými opatřeními některých cizích států, zejména též nesprávným poukazem na několik málo míst v severních Čechách při hranicích, kde vyskytla se rakovina zemáků, zavlečená tam z Německa. Průmysl zpracující a konservující zemáky jest v těžké krisi. Průmysl škrobárenský, který před válkou byl zastoupen asi 140 závody, byl redukován asi na 70 podniků, jejichž výroba ještě klesla asi na jednu třetinu. Průmysl sušárenský téměř úplně vymizel. Zbývá tu jedině zemědělské lihovarství, jehož výrobní kapacita nebyla využívána dosavadní normovanou výrobou lihovou ani z polovice. Kromě toho projevují se z horských oblastí bramborářských stesky na to, že rozvoj automobilismu a motorického provozu poškozuje chov koní, jejichž pracovní výkon byl do velké míry

nahrazen motorickou silou automobilů a traktorů, a zároveň tím utrpěla též produkce ovsa. Se zřetelem k tomu se vyslovuje požadavek, aby v náhradu za to bylo umožněno zvýšené zpracování zemáků na líh, používaný na míchání s benzinem.

Těžké hospodářské poruchy v různých odvětvích našeho zemědělství vynucují pronikavé změny produkční a odbytové. Po nutnosti redukce osevné plochy cukrovky rozšiřují krajiny nížinové osevnou plochu zemáků a přejímají tak dodávku zemáků do konsumu, kdežto odlehlé oblasti bramborářské, které byly dříve hlavními zásobárnami konsumu, zůstávají omezeny většinou jen na zemáky průmyslové.

Z těchto důvodů nutno oceniti novou akci míchání lihu s benzinem jako důležité hospodářské opatření též pro oblasti bramborářské, které má umožniti zvýšený odbyt průmyslových zemáků o 35. 000 vagónů k tomuto účelu. Touto zvýšenou výrobou poslouží se ku zintensivnění všech hospodářství spojených s lihovarem, jak ve výrobě živočišné, tak i ve výrobě rostlinné.

Při projednávání novely lihového zákona byl brán zvláštní zřetel též na těžkou situaci čsl. řepařství v důsledku mimořádné krise průmyslu cukrovarského. Při porovnávání situace našeho řepařství v r. 1931 oproti situaci v r. 1925 jest možno konstatovati, že v důsledku hlubokého poklesu cen řepy a zmenšené výroby cukrovarské nastal pokles osevné plochy cukrovky v celém státě o 43% a pokles sklizně asi

o 50%. Tento neblahý důsledek projevuje se nejtíživěji zejména na Slovensku, kde pokles osevné plochy přesahuje 60%. Jelikož krise na světovém trhu cukerním se ještě dále přiostřila a všechna pomocná opatření, podnikaná jak v tuzemska tak

i mezinárodní akcí, ukázala se dosud nedostatečná, jest nutno počítati v letošním hospodářském období ještě s dalším zhoršením tohoto stavu.

Odůvodněným zájmům našeho řepařství vyhovuje se v novele lihového zákona v rozsáhlé míře. Tak především vyslovuje se zásada, aby nové průmyslové lihovary byly zřizovány přednostně pro zpracování cukrovky. Tímto způsobeni má býti umožněno, aby v těchto velkých průmyslových závodech byla zpracována velká kvanta řepy, zejména v těch oblastech, kde nenachází odbytu v průmyslu cukrovarském.

Kromě toho počítá se s možností zpracovati řepu též ve stávajících průmyslových lihovarech a drožď á r n á c h, z nichž některé jsou již zařízeny na zpracování řepy, a proto vložilo se do osnovy zákona ustanovení, aby ministr financí v dohodě s ministry obchodu, zemědělství a pro zásobování lidu stanovil poměr pro použití hlavních surovin, kterými jsou v těchto podnicích melasa, řepa a cukr. Opatření toto má se státi nejdéle do 1. února předcházející kampaně, aby tak byla dána možnost zavčas uzavírati smlouvy o dodávce řepy mezi pěstiteli a průmyslovými podniky.

Se zřetelem na zájem domácího řepařství a cukrovarského průmyslu zavádí se nové důležité opatření, aby umožněno bylo používati surového řepového nezdaněného k výrobě lihu za podmínek, stanovených ministrem financí. Má tím býti umožněno zpracování zejména zadních druhů cukru a to zejména v lihovarech průmyslových a drožďárnách, a v případě nutné potřeby též v lihovarech zemědělských. Zájem spotřebitelů na cukru konsumním nebude tím samozřejmě nikterak dotčen.

Zájem řepařství vztahuje se částečně též ku m e l a s e, jako odpadku výroby cukrovarské. V důsledku poklesu cukrovarské výroby zmenšuje se též pohotové kvantum melasy a sice počítá se s množstvím asi 1. 6 mil. q oproti 2. 17 mil. q v kampani 1928/29. V důsledku toho jest nutno posouditi, jak budou se utvářeti odbytové možnosti melasy do budoucnosti. Tak především jest nutno počítati s potřebou melasy k účelům krmným, která se pohybuje od 700. 000 až do 900. 000 q a která měla by býti vždy uhrazována se zřetelem na potřebu naší produkce zvířecí. Na výrobu lihu a droždí v dosavadních rozměrech jest třeba průměrně asi l mil. q. Již z tohoto porovnání jest , že příští zásoby melasy nestačí krýti potřebu průmyslových lihovarů a drožďáren. Při zvýšení výroby těchto podniků v důsledku míchání lihu s benzinem bude tudíž nutno, aby tyto podniky používaly ku zpracování vydatnou měrou též řepu a cukr. Při pronikavých změnách hospodářských poměrů bude zajisté účelno, aby příslušná ministerstva měla kompetenci zasahovati normativně do uspořádání hlavních surovin průmyslových lihovarů, jak toho

bude vyžadovati vývoj všeobecných hospodářských poměrů.

Se zřetelem na zvláštní obtížnou situaci řepařství na Slovensku má býti uveden v činnost státní průmyslový líhovar v Leopoldově pro zpracování řepy v rámci zvláštního jemu přiděleného výrobního oprávnění.

Vládní osnova ve čl. IV. proponovala zvláštní daň 50. - Kč z l hl lihu vyrobeného z řepy, avšak od jejího zavedení se upouští z důvodu neúčelnosti tohoto řešení. Otázka diferenciace při lihu řepném bude však možná na podkladě nového ustanovení v § 7 čl. VI. o tom, že při stanovení nebo sjednávání přejímacích cen lihu se béře zřetel na ceny hlavních lihovarských surovin.

Nový zákon upravuje též poměry produkčních lihovarů. Dle dosavadního stavu existovaly 3 druhy produkčních lihovarů, čili pálenic. Jsou to jednak paušalované pálenice zemědělské, které zdaňují líh paušálem, dále paušalované pálenice živnostenské a průmyslové pálenice, zdaňující líh dle kontrolního měřidla. Dle statistiky provedené ve výrobním období 1929/30 bylo v činnosti asi 617 pálenic zemědělských, 218 paušalovaných pálenic živnostenských, tudíž celkem 835 paušalovaných pálenic s celkovou zdaněnou výrobou asi 1. 850 hl a 88 průmyslových pálenic s kontrolním měřidlem, vykazujících celkovou výrobu 2. 441 hl, takže celková výroba všech pálenic obnášela asi 4. 300 hl.

Výroba těchto produkčních lihovarů slouží především ku zpracování ovoce v odlehlých oblastech, zejména na Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde odprodej ovoce jest nesnadný anebo přímo nemožný, a proto výroba slivovice jako kvalitního výrobku poskytuje jedinou možnost zhodnocení peckovitého ovoce a znamená tak důležité výrobní odvětví.

Podle § 77 zákona z 20. června 1880 rektifikace vlastního výrobku dané prostého může býti dovolena za zvláštních podmínek. Zavádí se opatření, že při výrobě ovocného lihu, jak je dovolena touto novelou, jest lato rektifikace bez jakýchkoliv dávek a poplatků se strany výrobců, zejména že destilace čili lidově zvané přepalování ovocného lihu na slivovici nemůže býti zatíženo žádnými dávkami a poplatky.

Pokud se týče surovin používaných v zemědělských lihovarech, zůstává v za-