Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1752.
Interpelace:
I. posl. Kopeckého a soudr. min. spravedlnosti JUDru A. Meissnerovi o - - VI. senátu u krajského soudu trestního v Praze,
II. posl. Dvořáka, Hrubého a soudr. min. národní obrany o případu vojáka Eugena Rotensteina ze Sevluše,
III. posl. Kaspera a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení brněnského časopisu »Sudetendeutsche Volkszeitung" čís. 1472, ze dne 26. března 1932,
IV. posl. Krebse a druhů min. financí dru Traplovi o nevysvětleném rozdílu přes 3 miliardy Kč v měsíčních výkazech Národní banky,
V. posl. Windirsche a druhů min. veřejných prací o poškození majetníků pozemků, sousedících s letištěm v Růžodole I. u Liberce,
VI. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. vnútra o štátnom občianstvu Martina Baláža zo Záhorcov,
VII. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. veřejných prác o štátném kamenolomu v Šátoroši,
VIII. posl. Töröka a súdruhov min. spravedlnosti o cenzúrnej praksi štát. zastupitelstva v Užhorode.
1752/I.
Interpelace
poslance Kopeckého a soudruhů ministru spravedlnosti dru A. Meissnerovi
o - - VI. senátu u krajského soudu trestního v Praze.
U krajského soudu trestního v Praze jsou tiskové spory pro přečiny proti bezpečnosti cti spáchané tiskem přidělovány (lichá čísla) VI. senátu, jehož předsedou je pan vr. r. Josef Svoboda
a jedním z obou votantů pan vr. r. Josef Jindřich, kteří oba jsou organisovanými členy sociální demokracie. Proto nemůže tento senát v politických procesech, které se sociální demokracie nejvíce dotýkají, býti objektivní a veřejnost, a to i právnická veřejnost, chová ne úplnou důvěru k senátu, jehož dva členové jsou sociálními demokraty, a rozhodují v soudních řízeních, ve kterých jsou sociální demokraté stranou.
§ 169 tr. ř. uvádí případy, kdy soudce jest vyloučen fungovati jako soudce. Důvodem jest příbuzenský poměr. Od vydání trestního řádu poměry veřejného života se značně zkomplikovaly. Větší důležitosti, nežli pokrevní příbuzenství, jež trestní řád bez dalšího odůvodnění považuje za důvod, pro nějž jest soudce z výkonu svého úřadu v konkrétním případě vyloučen (na kte-
rýžto důvod jest povinen soudce sám dle § 70. upozorniti), nabyly vztahy politické, zejména příslušnost k některé politické straně. V každém případě § 72 tr. ř. dává možnost odmítnouti soudce, jestliže mohou mimo případy v §§ 67 až 69 uvedené udati a prokázati jiné důvody. Jest nadevší pochybnost, že příslušnost k politické straně je takovou skutečností, která jest s to, aby uvedla v pochybnost plnou nezaujatost toho, jenž má být zamítnut.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Jak hodlá v námi uvedené věci zjednati nápravu?
2. Je ochoten doporučiti presidiu krajského trestního soudu v Praze, aby jmenovaným pánům, vr. r. Svobodovi a vr. r. Jindřichovi, bylo přiděleno jiné oddělení krajského soudu trestního v Praze a aby VI. senátu byli přiděleni jiní dva soudcové, politicky nezaujatí?
V Praze dne 16. února 1932.
Kopecký,
Novotný, Kliment, Dvořák, Zápotocký, Hodinová,
Śliwka, Vallo, Stelner, Gottwald, dr. Stern, Kuhn,
Hrubý, Kubač, Babel, K. Procházka, Krosnář,
J. Svoboda, Čižinská, Hruška, Barša.
Rotenstein dal námi uvedenou proletářskou odpověď. Četař neumí vůbec maďarsky - Rotenstein mluvil maďarsky - a Rotensteinův výrok zkresleně přeložil ve zprávě, kterou podal. Šlo zřejmě o provokaci nastrojenou proti Rotensteinovi a ostatním vojínům. Četař ani ostatní důstojníci neměli práva vojákům takové otázky klásti a jestliže tak učinili, chtěli, aby vojáci buď zatajovali své přesvědčení, nebo se vydali v šanc svévoli svých nadřízených. Také ostatní vojáci s Rotensteinovým smýšlením souhlasili.
Ptáme se pana ministra:
1. Je ochoten dáti neprodleně příkaz, aby všechny podobně - - důstojníků a poddůstojníků v budoucnu se neopakovaly?
2. Je ochoten zahájiti bezodkladně všechny kroky, aby trestní oznámení proti vojínu Rotensteinovi bylo zastaveno a aby tento byl propuštěn na svobodu se započítáním vazby do služební vojenské doby?
V Praze dne 11. dubna 1932.
Dvořák, Hrubý,
Babel, Russ, Gottwald, Barša, K. Procházka,
Höhnel, Kubač, Juran, Zápotocký, Vallo, Novotný,
Hodinová, Čižinská, Tyll, J. Svoboda, Kuhn,
Krosnář, dr. Stern, Štětka, Kopecký.
1752/II.
Interpelace
poslanců Dvořáka, Hrubého a soudruhů
ministru národní obrany
o případu vojáka Eugena Rotensteina ze Sevluše.
Vojín Eugen Rotenstein, 221etý Maďar ze Sevluše, sloužící na Zakarpatsku u dělostřeleckého pluku č. 7, II. baterie, je prokurátorem žalován pro zločin vojenské vzpoury, veřejného násilí, nebezpečného vyhrožování a pro přečin proti kázni a pořádku. Žaloba tvrdí, že se prý dne 9. února t. r. zúčastnil spolu s jinými vojíny vyučování a, aniž se ho kdo na něco tázal, vstal prý a prohlásil:
»- - - - Nikdy bych nestřílel do lidu, který chce chleba. « Vyhrožoval prý také vojínu Gáblerovi, který inu prý domlouval, aby zanechal politiky, že dříve než půjde do civilu, že ho musí odpravit. Ve skutečnosti však vojín Rotenstein - - - prohlásil na dotaz četaře, že nebude stříleti do dělníků, kteří žádají chléb a práci. Četař se totiž ve škole Rotensteina ptal, co by udělal, kdyby zítra, t. j. dne 10. února, přišel rozkaz vyrukovat proti dělnickým demonstrantům. Na to
1752III (překlad).
Interpelace
poslance R. Kaspera a druhů
ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti
o zabavení brněnského časopisu »Sude-
tendeutsche Volkszeitung«, čís. 1472, ze
dne 26. března 1932.
Brněnský příslušný censurni úřad zabavil číslo 1472 časopisu »Sudeténdeutsche Volkszeitung« ze dne 26. března 1932 pro tuto zprávu o schůzi:
»Pronásledování sudetských Němců pokračuje nerušeně! Žádáme, aby zatčení byli neprodleně propuštěni. Němečtí ministři svým mlčením projevují svůj souhlas s pronásledováním Němců.
Výkřik úzkosti nese se německými župami. Z nejnepatrnějších důvodů sahá se k zatýkání, němečtí lidé jsou špehováni, jen pro své němectví připravováni o chléb, jejich rodiny pronásledovány, obtěžovány domovními prohlídkami a zbytečným vyslýcháním. Dnes jest úplně jasno, čeho se chtělo dosáhnouti! Národní hnutí má býti zaraženo a rozvráceno, šířením úzkosti a hrůzy
doufají odvrátiti otce rodin žijící ve strachu a v starosti o své rodiny od národního hnutí, strach před ztrátou pracovního místa a dosti tvrdě zaslouženého chleba má zadržeti méně pevné, aby se nepřipojili k národnímu hnutí. Proč nezakročí státní zastupitelství proti českému tisku, který otevřeně vyzývá k bojkotu a k pronásledování Němců? Proč nezakročí státní zástupce proti oněm českým štváčským časopisům, které svými články vyzývají k nepokojům? Což my Němci jsme zde bez ochrany a bezmocně vydáni na pospas každé sprostotě? Stihomam byl vystupňován v zuřivé pronásledování. Dnes jsou zatýkáni dokonce i němečtí vojáci, poněvadž byli dříve členy úředně povoleného svazu, jsou někam odvlékáni, sami rodiče nezvědí, proč byli zatčeni a kde je jejich syn! Když poslanec dr Schollich ve své řeči v parlamentě upozornil, že tato hromadná zatýkání musí otřásti ústrojím státu, i českým poslancům musilo býti poněkud úzko před následky jejich štvanic. Veškerý židovský tisk s vnitřním uspokojením souhlasí s touto Štvanici. Vždyť se chvěje před každým volebním výsledkem pravice v Německu, ve strachu o své naloupené kapitály, ve strachu o svůj vliv na středoevropské hospodářské ústrojí. Československý ministr Slavik získal si' dík nejen českého štváčského tisku, nýbrž i veškerého židovstva a všech svobodných zednářů. - - - Pan předseda vlády Udržal pokládá za nejmoudřejší odjeti do Karlových Varů na léčení. Což němečtí ministři také odcestovali na zotavenou? Jejich mlčení jest výmluvnější než jakékoliv ubohé prohlášení. Svým mlčením říkají nám, sudetským Němcům, že souhlasí s jednáním ministra vnitra. Neboť konec konců podle ústavních zákonů nemůže se v jednom ministerstvu státi nic, co odporuje vůli celé vlády.
Na lidové protestní schůzi, konané v Podmoklech nad Labem ve středu dne 23. března 1932, která byla svolána německou národně-socialistickou stranou dělnickou, jíž se zúčastnili posl. Keibl a starosta Schott z německé strany národní, hlavní rečník, vůdce odborových organisací posl. Kasper pozdraven bouřlivým potleskem, mluvil proti policejnímu duchu, který slaví pravé orgie.
Sudetsko-německý národ byl do tohoto státu vtěsnán násilně, po 14 let vede se neúnavně boj proti veškerému sudetskému němectví, boj, který jest namířen proti německé škole, hroudě a německému pracovnímu místu.
Posl. Kasper vylíčil, že tak jako ze sudetských Němců byli násilím učiněni občané tohoto státu, právě tak děje se také pokus trvale je násilně zničiti a omeziti jejich životni práva.
Pozemková reforma, postátnění lesů, postátnění německých soukromých drah a nyní také německých elektráren, vyhození německých dělníků a zaměstnanců ze státních úřadů a podniků, vytlačení německých pracujících lidí z postátněných pracovních míst, rdoušení německé kultu, ry, násilné zavření německých škol a školních tříd, zničeni německého průmyslu a hospodářství a tím zaviněná nekonečná bída německých děl-
níků jsou viditelné milníky trnité cesty, kterou se do dnešního dne musí ubírati sudetští Němci.
Pracující sudetské Němce postihla nejtěžší národní tíseň, hluboká sociální bída a zmocnilo se jich největší zoufalství.
Na tomto stavu nezměnilo se nic ani vstupem německých stran do vlády tohoto státu. Naopak, v některých oborech nastalo ještě větší zhoršeni. K národnímu potlačení a úzkosti, k hospodářskému a sociálnímu zbídačení přidružilo se právě v poslední době olupování o osobni svobodu, která nemá příkladu. Na Němce tohoto státu začala se pravá štvanice. Co se děje po několik měsíců ve svobodné demokratické republice, jak se přece Československo tak rádo nazývá, vymyká se každému popisu a rovná se neslýchané ostudě.
Ústavně zaručené svobody osoby se nedbá, politicky nepohodlní lidé jsou bez důvodu obviňováni z vyzvědačství a velezrady a odváděni do vyšetřovací vazby. Přivalila se vlna pravého slidičství po velezradě, namířená proti veškerému sudetskému němectví. Poslanec Kasper uvedl na důkaz množství konkrétních případů, tak mezi jiným zatčení tajemníka Wernera z Krnova, případ »Jungsturm«, Orlů a Sokolů, studentské jednoty »Arminia« ve Střekově, kočovného učitele Schwarze a důchodního Müllera atd. Ale prozatím je to tak, že Češi ze svých vlastních řad dodali množství lidí, kteří za zvonivou minci těžili ze svého státu a své vlasti. (Případ Gajdův, státního kapitána Falouta leteckého poručíka Sehoře. )
Němci jsou však obžalováváni a pronásledováni z nejnesmyslnějších důvodů. Tělocvičné spolky, vysokoškolská a středoškolská sdružení jsou obviňována z rejdů státu nepřátelských. Členové abstinentního svazu jsou drženi ve vazbě pro tajné spolčování a podobné věci.
Český bulvární tisk nejneodpovědnějším a nejsprostším způsobem po léta štve proti německé národně socialistické straně dělnické, aniž úřady zakročí. Také »německý« sociálně-demokratický a komunistický tisk neustále pomlouvá. Již na jaře vedlo to k zákazu nošení hnědých košil a dále k zákazu lidového sjezdu v Teplicích.
Že i němečtí sociální demokrati uplatnili veškeren svůj vliv ve vládě, aby uvedli do pohybu státní aparát proti národním socialistům, můžeme uvésti jako skutečnost. V této souvislosti jest zvláště cenné přiznání ministra vnitra dra Slavika, který v posledních dnech prohlásil docela otevřeně:
»Není divu. jestliže jiné strany, jmenovitě Němci, spatřovali v tomto počínáni provokaci, že v tom viděli pokusy o zastrašení a terorisování svých členů. «
Z toho vysvitá úplně zřetelně, že němečtí sociální demokrati měli silný vliv na zakročení proti německé národně-socialistickě stráni dělnické.
Skutečné příčiny k tomuto generálnímu útoku proti sudetskému němectví třeba však hledati na jiném poli: Praha potřebuje tohoto procesu.
této politické sensace, aby odvrátila český lid od skutečných událostí, aby uklidnila duši českého národa, která jest ve varu. Poněvadž pro ohromnou hospodářskou nouzi, bezradnost a nečinnost nedovedou dáti lidu chleba, poskytly se mu hry, u Čechů tak oblíbená hra štvanice proti všemu německému. Pro všeobecný pokles daní bude třeba sáhnouti ke zvýšení dani a ostřejšímu jejich vymáhání. Také státní občané prvé třídy stále více poznávají, že Československo není žádným »ostrovem blažených", jak bylo vychvalováno. K tomu třeba uvážiti několikaměsíční těžké rozkoly v koalici. Pak ještě úzkost před událostmi v Německu.
Pro český bulvární tisk byly tyto události podnětem, aby vytáhl neslýchaným způsobem proti národním socialistům a veškerému sudetskému němectví. Z této pusté štvanice došlo k pronásledování a k zavírání do vězení, jemuž padlo již za obět více než sto nevinných soukmenovců. Po týdny budou drženi ve vyšetřovací vazbě a pak se dojde k přesvědčení o jejich úplné nevině.
Sudetští Němci s úplným klidem očekávají provedení tohoto obrovského procesu. Němečtí národní socialisté stojí věrně za nevinné uvězněnými. Musíme jen žádati, aby řízení bylo urychleno a aby na ně nebylo působeno českým bulvárním tiskem.
Poslanec Kasper za neustále se opakujících bouří potlesku poukázal na to, že tento proces musí skončiti ostudou pro jeho původce. Ale pronásledování nikdy nedosáhnou onoho účelu, jehož se zamýšlelo. Místo ubití národního hnutí za svobodu vznikne v národě nová, pevná vůle po svobodě. Nouze a osudová pospolitost povede a musí vésti k národní jednotě ve smyslu pravé bojovné jednoty a ke spojení všech dobrých sil v národě na podkladě národním a sociálním.
Poslanec Kasper zvoláním »Sudetsko-německé území sudetským Němcůnu" zakončil své temperamentní vývody, které byly odměněny několikaminutovým bouřlivým potleskem. Po něm promluvil za německou stranu národní říšský jednatel Hermann, který především poukázal na to, že německá střápá národní jest ochotna vynaložiti v tomto bojj veškerou svou sílu.
Jednomyslně přijatá resoluce vyslovuje důvěru zatčeným a slavnostně protestuje proti násilným opatřením a přehmatům ministra vnitra.
Přišla doba, kdy se musí utvořiti národní obranná fronta sudetských Němců a vymýtiti všechny rozkladné síly.
Bojovným heslem musí býti: »Sudetsko-německé území sudetským Němcům. «
Tato zpráva o schůzi vyšla v několika časopisech a zabavena nebyla; zůstalo vyhrazeno pouze brněnskému úřadu, aby zabavil tuto zprávu o schůzi, jíž se súčastnil zástupce vlády.
Zpráva neobsahuje nic, co by mohlo snížiti důstojnost pravé demokratické republiky. Zabaveni třeba tedy posuzovati jako pouhou svévoli censorovu.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti: Jest pan ministr ochoten naříditi příslušnému brněnskému úřadu, aby příště takto lehkomyslně nezabavoval?
V Praze dne 4. dubna 1932.
Kasper,
inž. Jung, Knirsch, Schubert, Simm, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hanreich, Krumpe, dr. Petersilka, Fritscher, Kunz, Zajiček, Scharnagl, Greif, Bobek, Oehlinger, Matzner, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Hassold, Köhler, Geyer, Krebs.
1752/IV (překlad).
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů ministrovi financí dr. Traplovi
o nevysvětleném rozdílu přes 3 miliardy Kč v měsíčních výkazech Národní banky.
Měsíční výkazy Československé Národní banky z prosince loňského roku a z ledna letošního roku vykazují nápadné rozdíly. V tabelárních sestaveních, která mají titul "Rekapitulace měsíčních (týdenních) výkazů", na stránce 904 a 905 v prosincové zprávě a na stránce 36 a 37 v lednové zprávě údaje za dny 15. prosince a 23. prosince loňského roku nesouhlasí ve všech sloupcích. Jak se zdá, jsou u některých číslic tiskové chyby nebo byly tyto číslice přehozeny. Nápadné jsou však rozdíly ve sloupci I. »Do správy Československé Národní banky převzaté obchody bankovního úřadu ministerstva financí v likvidaci. Národní banka při zahájení svých činnosti převzala od tohoto úřadu dluh 703, 714. 000 Kč a z něho do 23. prosince m. r. zaplatila 405, 076. 000 Kč, takže podle měsíční zprávy z prosince m. r. zbývá ještě zaplatiti dluh 298, 638. 000 Kč.
V lednové zprávě jest za týž den 23. prosince m. r. vykázáno 3. 453, 903. 000 Kč místo svrchu uvedené částky a od této doby se splácí dluh z této částky, jak ukazují týdenní výkazy až do 23. ledna. V textu měsíční zprávy není vysvetlení, proč tento dluh vzrostl přes 3 miliardy Kč.
Táži se tedy pana ministra financi:
1. Ví o nápadném rozdílu ve výkazech Československé Národní banky mezi bulletiny 62 a 63, který činí přes 3 miliardy Kč a není nikterak vysvětlen?
2. Jest pan ministr financí ochoten vysvětliti, proč měsíční výkazy Československé Národní batiky vykazují tak ohromný rozdíl přes 3 miliardy Kč?
V Praze dne 10. března 19. 32.
Krebs,
inž. Jung, Köhler, Schubert, dr. Schollich, Slmm, Matzner, inž. Kallina, Oehlinger, dr. Petersilka, dr. Mayr-Hartlng, Scharnagl, Greif, Horpynka, Bobek, dr. Keibl, Kasper, Knirsch, Geyer, Krumpe, dr. Hanreich, dr. Hassold, Zajíček.
1752 V (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi veřejných prací
o poškození majetníků pozemků, sousedících s letištěm v Růžodole I. u Liberce.
Majetníci pozemků sousedících s letištěm v Růžodole I. u Liberce určili části pozemků na stavební parcely a také je prodali. Než zastavění těchto parcel není dovoleno, poněvadž prý leží v tak zvaném nebezpečném pásmu, jehož šířka prý měří od hranic letiště 200 metrů. Všeobecným zákazem stavby v tomto nebezpečném pásmu utrpí sousedé letiště velkou škodu, poněvadž jsou tím pozemky znehodnoceny. Právě majetníci pozemků, sousedících s letištěm, musí tímto způsobem přinésti pokroku v oboru letectví největší obět a jest podivné, že majetníci pozemků při zajišťování ploch, nutných pro letiště, nebyli tehdy na tuto věc upozorněni. Bylo by bývalo jistě také zbytečné ustanovovati nebezpečné pásmo, kdyby prostorová výměra letiště již napřed byla měla náležitě velké rozměry. Žádati však, aby na toto opominutí přispěli sousedé letiště ustanovením nebezpečného pásma, které znehodnocuje jejich pozemky, jde jistě příliš daleko. Jest nutno, aby po této stránce majetnici pozemků sousedících s letištěm dostali přiměřenou náhradu.
Proto se tážeme pana ministra:
1. Zda kolem letiště v Růžodolu I. u Liberce bylo skutečně zavedeno nebezpečné pásmo?
2. Jestliže ano, zda majetníci pozemků sousedících s letištěm byli upozorněni, že bude ustanoveno nebezpečné pásmo?
3. Je-li nebezpečné pásmo zavedeno, jak je široké?
4. Zda jest zakázáno stavěti v celé šíři nebezpečného pásma?
5. Na koho se mají obrátiti majetníci pozemků, kteří nesmějí stavěti v nebezpečném pásmu, o náhradu za znehodnocení svých pozemků?
V Praze dne 20. dubna 1932.
Windirsch.
Halke, Gläsel, Wagner, Böhm, Heller, Prause,
Stenzl, Eckert, Viereckl, Zlerhut, Platzer, Kunz,
Hodina, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Zajíček,
dr. Petersilka, Krumpe, Greif, Bobek.
1752/VI.
Interpelácia
poslancov V. Polívku, I. Hrušovského a druhov
ministru vnútra
o štátnom občianstvu Martina Baláža zo Záhorcov.
Při obecných volbách v septembri minulého roku bol zvolený na kandidátke republikánskej strany v Záhorciach Martin Baláž, miestný obyvateľ, maďarský četnický strážmajster v. r. Proti zvoleniu podali občania Vojtech Krapka a Juraj Bábel a spol. protest na okresný úřad v Modrom Kameni a žiadali, aby bol Martin Baláž pozbavený členstva v zastupitelstva, pretože není občanom československým. Na tuto sťažnosť okresný úřad v Modrom Kameni odpovedal výmerom číslo 9. 963/31, v ktorom uvádza, že vyzývá Martina Baláža, »aby do 31. decembra 1931 předložil na okresný úřad osvědčeme o Československem štátnom občianstve, čomu keby nevyhověl, bolo by jeho členstvo v zastupitelstvo zrušené. « Bohužiaľ okresný úřad v Modrom Kameni nebol dôsledný a nepreviedol svoje stanovisko, vyjádřené v tomto výměre. Ponechal v platnosti členstvo Martina Baláža v zastupitelstve a přičinil sa o to, aby bola vyžiadaná mienka zemského úřadu a ministerstva vnútra o občianstve Martina Baláža. Sťažovatelia podali Četné doklady o tom na zemský úřad, že je nemyslitelné a nemožné považovat Martina Baláža za občana československého. Veľmi závažně doklady sú následovně:
Rodný list Pavla Baláža (otca Martina) z r. 1849, sobášný list z r. 1871, vydaný v Balažských Ďarmotách (Maďarsko), prehlásenie starých občanov, že otec menovaného Martina Baláža býval v Záhorciach len od r. 1882, odvolanie občana Pavla Pohanku staršieho vo věci podpisu na li-
stine zo dňa 23. októbra 1931, záznam maďarského četnického veliteľstvá, že Martin Baláž konal od r. 1912 do 30. novembra 1920 činnú četnickú službu, výkaz berného úradu z Balažských Ďarmôt v Maďarsku, že tam dostával četnickú penziu a konečne prehlásenie bývalého obvodného notára a člena obecného zastupiteľstva (Torniša a Rozembergra), že otec Martina Baláža nikdy nežiadal o prijatie do sväzku obce Záhorce. Sťažovatelia dokázali, že otec Martina Baláža býval 10. júna 1871 v Maďarsku, preto dľa zákona z r. 1871 má tam domovské právo a dľa § 6 zákon. článku XXII z r. 1886 má tam tiež domovské právo jeho syn Martin Baláž, t. č. obyvateľ obce Záhorce, pretože ani on ani jeho otec nežiadali o prijatie do sväzku obce Záhorce ani pred ani po 1. januáru 1910. Vec je jasná a srozumiteľná.
Je preto veľkým podivením, že okresnému úradu v Modrom Kameni záležalo na tom veľmi, aby bolo Martinu Balážovi priznané Statné občianstvo československé. Zemský úrad na základe dokladov predložených okresným úradom, a na základe materiálu predneseného sťažovatelmi (Krapka, Bábel a spol. ) ponechal rozhodnutie o občianstve ministerstvu vnútra. Ministerstvo vnútra údajne 26. marca t. r. vybavilo záležitosť štátneho občianstva Martinu Balážovi kladne. V odpovedi na intervenciu v tejto záležitosti učinenú podpísanými dostalo sa objasnenia, že podlá šetrenia bolo zistené, že Pavel Baláž, otec Martina Baláže, býval asi od r. 1871 v Záhorciach. Toto neodpovedá pravde, pretože by nemohly byť z toho roku vystavené úradné listiny v Baláž. Ďarmotách pre Pavla Baláža ako aj iné veci. ktoré dosvedčujú, že Pavel Baláž mal príslušnosť do Balažských Ďarmot. Informácie podané v tejto veci sdelujú, že sa nedala listinné dokázať okolnosť prijatia do domovského sväzku obce Záhorce, ale že možno to považovať za pravdepodobné, keď menovaný Martin Baláž bol zanesený do vojenských soznamov v Záhorciach. Postráda akejkoľvek podstaty tvrdenie, že by bol býval Pavel Baláž prijatý do domovského sväzku obce Záhorce. Okolnosť, že bol Martin Baláž vedený v evidencii vojenských soznamov, není na toľko závažná, pretože stáva sa veľmi často, že v sozname vojenskom bývajú vedené osoby aj z iných obci. Je zaujímavým v cele] histórii ako svedomite vo veci je pracované so stanoviska úradov. Okresný úrad prípisom zo dňa 26. októbra 1931, č., 9963 sdeluje, že Martin Baláž narodil sa v Záhorciach r. 1889. Informácie poskytnuté na základe intervenčného zákroku dňa 6. apríla 1932 osobným tajomníkom ministra vnútra sdelujú, že Martin Baláž narodil sa 13. novembra 1888. Okresný úrad na Modrom Kameni nechcel pôvodne sťažnosť riadne doloženú predostrieť zemskému úradu, pretože sa obával určitých dôsledkov. Až sťažovatelia presvedčujúcim materiálom obrátili sa na vyššie úrady, len vtedy záležitosť Balážová bola postúpená zemskému úradu poťažne ministerstu vnútra. Martin Baláž konal aktívnu četnickú službu do 30. novembra 1920 a bol 1. decembra 1920 v Maďarsku penzionovaný, berný úrad v Balažských Ďarmotách vyplácal
mu penziu do 30. októbra 1921. V dobe strašnej biedy vysťahoval sa na Slovensko. V tomto prípade je nemožné uplatňovať na menovaného platnosť zákona číslo 236 § 1, odst. 1, pretože zákon nedovoluje udelovať štátne občianstvo tým osobám, ktoré boly vo službách cudzieho štátu. Je nemožné dla tohoto zákona ani priznávať československé štátne občianstvo. Martin Baláž podlá svedectva Eugena Quitnera z Balažských Ďarmôt dopustil sa v r. 1919 v lete za proletárskej diktatúry bolševickej strašného zločinu. Ako aktívny četník mal v zajatí dvoch československých vojakov, ktorí boli úplne bezbranní. Týchto vlastnoručne dobil, zavraždil, o čom môže menovaný svedok Eugen Quitner z Balažských Ďarmôt kedykoľvek pred súdom pod prísahou svedčiť. Učinil o tom osvedčenie pred verejným notárom drom Petrom Szillerom v Balažských Ďarmotách dňa 4. apríla 1932 pod číslom 353. Podobný zločin spáchaný na bezbrannom československom vojaku v zajatí maďarskom je neodpustiteľný a najvýš trestuhodný. Je to vec dokázaná a dosvedčená. Už pre tento strašný delikt je nemožné Martinu Balážovi udeliť štátne občianstvo československé. Keby okresný úrad v Modrom Kameni vo veci štátneho občianstva Martina Baláža rozhodoval objektívne, iste by bol musel v listinách postúpených zemskému úradu a ministerstvu o tomto zločine učiniť sdelenie. Originál svedectva nachodí sa na Slovensku snáď toho času už u štátneho zastupiteľstva v Banskej Bystrici.
Rozhodnutie ministerstva vnútra na základe neúplných spisov a dokladov vo veci štátneho občianstva Martina Baláža je zmätočné. Je treba vec poznovu preskúmať a učiniť nové rozhodnutie. Je treba tiež vziať v úvahu vážne svedectvo Ferdinanda Rosenberga, bývalého obchodníka v Záhorciach, člena zastupiteľstva obecného v rokoch 1877 až do 1911, ktorý svedčil, že rodina Balážov nikdy nebola prijatá do sväzku obce Záhorce.
Podpísaní dotazujú sa pána ministra:
1. Je mu známy prípad udelenia štátneho občianstva Martinu Balážovi v Záhorciach?
2. Je ochotný v tejto veci učiniť na základe uvedeného materiálu nové šetrenie?
3. Je ochotný zrušiť rozhodnutie ministerstva vnútra a odňať štátne občianstvo Martinu Balážovi?
V Prahe dňa 28. apríla 1932.
Polívka, Hrušovský,
Jos. Tůma, Bazala, Bergmann, Tykal, Stejskal,
Langr, Solfronk, Mikuláš, Sláviček, Pechmanová-
Klosová, dr. Patejdl, Vaněk, Špatný, Malý, Lanc,
Inž. Záhorský, David, Šmejcová, Sladký,
Zeminová.