Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1721.

Odpovědi:

I. min. sociální péče na interp. posl. Sliwky, Klimenta a soudr. o udělování podpor v nezaměstnanosti také nezaměstnaným, kteří nejsou příslušníky Československé republiky, ale již po léta v republice přebývají (tisk 1558/XXII),

II. min. školstva a národní osvěty na interp. posl. Dobránského a druhov vo věci prof. Jána Dobeša v Banskej Štiavnici (tlač 1210/XV),

III. min. zahraničních věcí a vnitra na interp. posl. Gottwalda a soudr. o odsouzení dělníka Josefa Hrabce pro špionáž v Polsku (tisk 1483/XIV),

IV. min. sociální péče na interp. posl. Hádka a soudr., že se nevyřizuje nárok invalidy Adolfa Reinolda na úrazovou podporu (tisk 1447/VI),

V. min. spravedlnosti na interp. posl. Hádka a soudr. o jednání pojišťovací společnosti Riunione Adriatica di Sicurta při náhradě požární škody způsobené Václavu Gärtnerovi z Mikulášovic (tisk 1562/V),

VI. min. sociální péče na interp. posl. Sliwky, Klimenta a soudr. o přeložení fryštátského okresu při t. zv. »stravovací akci« z kategorie »rolnické« do kategorie »průmyslově« (tisk 1558/XXI),

VII. vlády na interp. posl. dra Luschky a druhů o mimořádně nouzi města Úsoblahy (tisk 1305/IX), a na interp. téhož a druhů, že nebyla vyřízena interpelace o mimořádné nouzi města Osoblahy (tisk 1562/XI),

VIII. min. financí, min. vnitra a min. obchodu na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o úlevách v malém pohraničním styku na území města Osoblahy, jakož i v jiných pohraničních obcích (tisk 1318/IV),

IX. min. národní obrany na interp. posl. Hummelhanse, Neumeistra, Koudelky a soudr. o množících se sebevraždách ve vojsku (tisk 1579/V),

X. min. národní obrany na interp. posl. Hummelhanse a soudr. o návrhu generálů inž. Škvora, Kadlece, Žáka a Kroutila na rozpuštění Svazu československého důstojnictva a Svazu československých rotmistrů (tisk 1579/VII),

XI. min. zemědělství na interp. posl. Kleina a soudr. o nesprávném rozdílení náhrad na živelní pohromy v obci Bohdaneč, okres Ledeč n. Sáz. (tisk 1536/I),

XII. min. financí na interp. posl. Šaláta a druhů v záležitosti snížení základu pozemkové daně v obci Horní Badín, okres Krupina, Slovensko (tisk 1579/XII),

XIII. min. sociální péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. v záležitosti V. konference Mezinárodní Ústředny svazů nemocenských pojišťoven a pomocných spolků (tisk 1422/XVIl).

1721/I (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců K. Śliwky, Klimenta a soudruhů

o udělování podpor v nezaměstnanosti také nezaměstnaným, kteří nejsou příslušníky Československé republiky, ale

již po léta v republice přebývají (tisk 1558/XXII).

Při provádění péče o nezaměstnané nutno rozeznávati jednak péči podle zákona č. 267/1921 Sb. z. a n. resp. 74/1930 Sb. z. a n. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, jednak ostatní podpůrnou péči.

Pokud jde o podpory v nezaměstnanosti se státním příspěvkem podle cit. zákonných předpisů, ustanovuje § l, č. 2 zákona č. 267/1921 Sb. z. a n., že příslušníci cizího státu mohou obdržeti státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti za týchž podmínek jako příslušníci Československé republiky, má-li tento cizí stát obdobně opatření a nakládá-li s příslušníky Československé republiky jaké se svými státními příslušníky.

Tato okolnost byla konstatována u celé řady států a jest tudíž na podkladě vzájemnosti u nás vyplácen státní příspěvek k podpoře nezaměstnaných příslušníkům těchto států.

Pokud jde o provádění ostatních pomocných akcí pro nezaměstnané, nevydalo ministerstvo sociální péče žádného zákazu, jimž by z účasti na těchto akcích byli vyloučeni cizí statni příslušníci zde usedlí.

Mohou tudíž býti účastni ví hod těchto akcí

i tito cizí státní příslušníci, pokudjsou u nich splněny podmínky.

V Praze dne 24. února 1932.

Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.

1721/II.

Odpoveď

ministra školstva a národnej osvěty

na interpeláciu poslanca J. Dobránskeho a druhov

vo věci prof. Jána Dobeša v Banskej Štiavnici (tisk 1210 XV).

Vykonaným šetřením bolo zistené, že niet dôvodu, aby proti menovanému profesorovi bolo zavedené trestné alebo disciplinárně pokračovanie.

V Prahe, dna 1. februára 1932.

Minister školstva a národnej osvěty: Dr. Dérer, v. r.

1721/III.

Odpověď

ministrů zahraničních věci a vnitra

na interpelaci poslance Gottwalda a soudruhů

o odsouzeni dělníka Josefa Hrabce pro špionáž v Polsku (tisk 1483/XIV).

Josef Hrabec, o němž mluví interpelace, byl polskými úřady zadržen dne 8. června 1931 pro nelegální překročení hranice z Německa do Polska. Vykázal se cestovním pasem na jméno Josef Skalický, kterýž pas vydalo policejní ředitelství v Praze Josefu Skalickému na cestu do Francie (Tunisu) přes Německo a zpět. Data platnosti a vydání pasu byla podle zjištění polských úřadů padělána. Josef Hrabec, který je hledán také krajským trestním soudem v Praze, kde byl odsouzen pro zločin těžkého ublížení na těle, byl pravoplatným rozsudkem krajského soudu v Mlavě odsouzen do žaláře na šest měsíců se započtením vyšetřovací vazby a po odpykání trestu v Pultusku byl 5. prosince 1931 z vazby propuštěn. Na odškodnění, jež žádá interpelace, nemá nároku.

Podle provedeného šetření Josef Hrabec nežádal, jak interpelace tvrdí, o cestovní pas do SSSR, nýbrž toliko do Tunisu, Německa a Francie, jednak aby navštívil své příbuzné v Berlíně, jednak z turistického zájmu.

Dělníkům, kteří z důvodů existenčních žádají o vyhotoveni cestovních pasů do zahraničí a zejména do SSSR, vydávají se žádané pasy bez překážky, pokud ovšem v jednotlivých případech

nebylo provedeným šetřením zjištěno, že jest tu závada, uvedená v § 7 zákona o cestovních pasech ze dne 29. března 1928, č. 55 Sb. z. a n.

V Praze dne 26. února 1932.

Ministr zahraničních věcí: Dr. Eduard Beneš, v. r.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

1721/IV (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance Hádka a soudruhů,

že se nevyřizuje nárok invalidy Adolfa

Reinolda na úrazovou podporu

(tisk 1447/VI).

Adolf Reinold oznámil Úrazové pojišťovně dělnické v Brně dne 7. srpna 1923, že v roce 1913 utrpěl v zaměstnání u malířského mistra Františka Braunera ve Frývaldově úraz, následkem něhož byla mu v roce 1914 amputována levá ruka. Ačkoliv nárok na úrazové odškodněni byl podle § 34 zákona o úrazovém pojištění zřejmě promlčen, zavedl ústav řízení, aby alespoň mohlo býti jednáno o úrazovém odškodněni cestou milosti podle § 20, bod 6. stanov ústavu. Podrobným šetřením bylo však zjištěno, že ani zaměstnavateli ani nemocenské pojišťovně nebyl úraz hlášen a že Reinold již před vstupem do zaměstnání u Františka Braunera měl nemocnou ruku. Podle chorobopisu nemocnice, v níž byl léčen a podle lékařského posudku nešlo o následek podnikového úrazu, nýbrž o samostatnou nemoc (tuberkulosu). Úrazová pojišťovna dělnická v Brně zamítla proto výměrem ze dne 14. ledna 1924 jeho nárok na odškodnění. Žaloba podaná proti tomuto výměru k rozhodčímu soudu Úrazové pojišťovny dělnické v Brně byla zamítnuta jako neodůvodněná nálezem ze dne 1. října 1924. Proti nálezům rozhodčího soudu nejsou podle § 38 c), odst. 3. úrazového zákona přípustný opravné prostředky nebo žaloba.

Adolf Reinold přes to předložil ministerstvu sociální péče více stížností, které byly vždy zkoumány a písemně vyřizovány. Vyrozumění o tom bylo mu vždy dodáno a to prostřednictvím tehdejší okresní politické správy ve Frývaldově, býv. zemské správy politické v Opavě a posledně prostřednictvím zemského úřadu v Brně.

Úrazová pojišťovna dělnická v Brně poskytovala mu od roku 1925 postupně mimořádné podpory, které do nynější doby dosáhly částky 2. 170 Kč.

Vedle toho žádal Adolf Reinold též Ústřední sociální pojišťovnu o důchod starobní podle zá-

kona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Žádosti této nebylo ovšem vyhověno, poněvadž nedokonal zákonem předepsané doby čekací. Rovněž Ústřední sociální pojišťovna poskytla na mimořádných podporách celkem 450 Kč.

Z toho co bylo uvedeno, jest zřejmo, že přes opomenutí včasného hlášení úrazu případ Adolfa Reinolda byl řádně projednán příslušnými ústavy, rozhodčím soudem i dozorčím úřadem.

V Praze dne 22. prosince 1931.

Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.

1721/V (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Hádka a soudruhů

o jednání pojišťovací společnosti Riunione

Adriatica di Sicurta při náhradě požární

škody, způsobené Václavu Gärtnerovi

z Mikulášovic (tisk 1562/V).

Na základě trestního oznámení Václava Gärtnera, které má stejný obsah jako interpelace, bylo u krajského soudu v České Lípě navrženo zavedení trestního řízení za účelem zjištěni skutkové povahy podle § 98 b) tr. z. a podle § 1 zákona o útisku.

Toto trestní řízení není dosud skončeno.

V Praze dne 6. dubna 1932.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner, v. r.

___________________________________________

1721/VI. (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců K. Śliwky, Klimenta a soudruhů

o přeložení fryštátského okresu při tak

zvané »stravovací akci« z kategorie »rol-

nické« do kategorie »průmyslové«

(tisk 1558/ XXI).

Při provádění státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující netřídí ministerstvo sociální péče okresy na »rolnické« a

»průmyslové«, nýbrž stanoví příděl na jednotlivá období této akce na podkladě výkazu neumístěných uchazečů, hlášených u veřejných zprostředkovatelen práce.

Příděl pro okres fryštátský byl stanoven na období od 14. prosince 1931 do 10. ledna 1932 částkou 55. 000. - Kč, na období od 11. ledna do

7. února 1932 částkou 70. 000. - a na období od

8. února do 6. března 1932 částkou 85. 000. - Kč.

V Praze dne 24. února 1932.

Ministr sociální péče: Dr. Czecb, v. r.

1721/VII. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Luschky a druhů

o mimořádné nouzi města Osoblahy (tisk 1305/IX)

a na interpelaci téhož a druhů,

že nebyla vyřízena interpelace o mimořádné nouzi města Osoblahy (tisk 1562/XI).

K vývodům interpelace, která, poukazujíc na polohu města Osoblahy, obklopeného se tří stran pruským územím, upozorňuje, že město jest po hospodářské stránce v převážné míře odkázáno na pohraniční styk a že každé ztížení nebo omezeni tohoto styku citelné působí na jeho hospodářský život, resp. k požadavkům z toho odvozovaným nutno s všeobecného hlediska především poznamenati, že celně-kontrolní systém. má-li náležitě plniti svůj účel daný ochranou celního důchodku, nemůže ani při úlevách v pohraničním styku postrádati určitých výhrad a záruk, Jež mají pokud možno zabraňovati zneužití těchto úlev.

Tak při záznamu jízdních (též motorových) kol v pohraničním styku dává prováděcí nařízení k celnímu zákonu (§ 168) celním úřadům oprávněni, aby nepožadovaly celní jistoty při tomto záznamu, jde-li o osoby známé a důvěryhodné.

Podle provedeného šetření v této věci neodpírají celní úřady v Osoblaze a Rylovce v mezích právě dovolaného ustanovení této úlevy a vydaly na př. v loňském roce ples 90 záznamek pro jízdní kola bez požadováni jistoty. Jestliže při poskytování této úlevy postupuji v poslední době snad méně liberálně, stalo se tak na základě zkušenosti, ukazující, že mnohé strany používají vydaných jim záznamek poměrně zřídka a - nejsouce vázány žádnou jistotou - opomíjejí hlásiti celnímu úřadu poslední výstup jízdního

kola z celního území. Příčinu této nepořádnosti sluší ve většině případů hledati v jisté pohodlnosti, ba i nedbalosti stran, která přináší celnímu úřadu při vyřizování takových případů tím větší potíže, poněvadž jde o osoby bydlící v cizině.

Při přestupu hranice cizozemskými automobily nedávají sice platné celní předpisy podkladu k promíjení celní jistoty ani v pohraničním styku, avšak instituce triptyků zbavuje osoby cestující automobilem přes hranici skládati takovou jistotu u celního úřadu.

Pokud jde o celní záznamy věci dovážených v pohraničním styku k zušlechtění, zpracování, opravě a pod., zasahuje sem ustanovení § 119 prováděcího nařízení k celnímu zákonu, podle něhož nemusí býti celní jistota požadována v záznamních stycích nepatrného rozsahu, zejména v pohraničním styku, nebo od maloživnostniků a řemeslníků, jež jsou celnímu úřadu známi jako spolehliví a důvěryhodní. I v těchto případech - pokud okolnosti připouštějí - jest celními úřady na území města Osoblahy dotyčná úleva poskytována. Lze v tom směru zejména poukázati, že v roce 1930 byla z 27 případů dovozu látek k zpracování požadována jistota toliko ve dvou případech a loňského roku ze 17 případů jen ve 4 případech, kdy šlo o strany celnímu úřadu neznámé. Avšak ani při těchto druzích záznamů - stejně jako při záznamu jízdních kol - nebylo příslušné řízení vždy hladce a bez poruch provedeno, ba staly se i případy, že zaznamenané zboží nebylo vůbec dodáno celnímu úřadu k vývoznímu projednání a je odůvodněna domněnka, že bylo po zpracování podloudně dopraveno zpět do Německa.

Sluší vytknouti, že vyskytujícím se nepravidelnostem a nesprávnostem v dovozním celním řízení záznamním v pohraničním styku lze čeliti pouze požadováním celní jistoty, která nutí strany, aby dostály svým povinnostem v tomto styku vůči celní správě a dosáhly tak uvolněni složené jistoty. Jiných donucovacích prostředků zde není, poněvadž stranami jsou tu zpravidla osoby bydlící v cizině. Upouští-li tedy celní úřady v těchto případech od požadování celní jistoty, mohou tak činiti v souhlase s výše dovolanými předpisy jen na základě důvěry ve spolehlivost strany. Selhává-li tato opora ve větším měřítku, jest přímo jejich povinností, aby v zájmu zachování nezbytné míry celní kontroly pohraničního styku sáhly eventuelně k rigorosnějšimu postupu a tam. kde nemají dostatečné důvěry, vyplývající z osobních kvalit té které strany, požadovaly od ní při záznamu dovážených věcí celní jistotu. Její výši určuje pak výše cla, po případě i jiných dávek na dovážené zboží připadajících.

Z vylíčeného stavu věcí nelze shledati, že celní úřady na území Osoblahy postupují při projednávání případů pohraničního styku s neodůvodněnou přísností. Pokud pak je v interpelaci žádáno za zrušení záznamního řízení v tomto styku, není možno tomuto požadavku vyhověti neboť tomu brání nejen platný právní řád, nýbrž i zájem na zachovávání potřebné míry celní kontroly při pohybu zboží přes hranici.

Podrobné vyšetření místních poměrů a zjišťování příslušných dat o případech v interpelaci uváděných mělo za následek, že tato nemohla býti zodpověděna ve stanovené lhůtě.

V Praze dne 13. dubna 1932.

Předseda vlády: Udržal, v. r.

1721/VIII (původní znění).

Odpověď

ministra financí,

ministra vnitra

a ministra obchodu

na interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

o úlevách v malém pohraničním styku na

území města Osoblahy, jakož i v jiných

pohraničních obcích (tisk 1318/IV).

Ve vývodech interpelace se poukazuje na polohu města Osoblahy obklopeného se tří stran pruským územím a upozorňuje se, že po hospodářské stránce jest město odkázáno v převážné míře na pohraniční styk, takže jakékoli stížení nebo omezeni tohoto styku působí citelně na jeho hospodářský život. K těmto vývodům a požadavkům z nich odvozovaným nutno s všeobecného hlediska především poznamenati, že celně-kontrolní systém, má-li náležitě plniti svůj účel daný ochranou celního důchodku, nemůže ani při úlevách v pohraničním styku postrádati určitých výhrad a záruk, jež mají pokud možno zabraňovati zneužiti těchto úlev.

Pokud jde o úlevy v pohraničním styku při cestách s jízdními (též motorovými) koly, jsou celní úřady podle § 168 prováděcího nařízení k celnímu zákonu oprávněny, aby nepožadovaly celní jistoty při tomto záznamu, jde-li o osoby známé a důvěryhodné. Podle provedeného šetření v této věci neodpírají celní úřady v Osoblaze a Rylovce v mezích právě dovolaného ustanovení této úlevy a vydaly na př. v loňském roce přes 90 záznamek pro jízdní kola bez požadování jistoty. Postupuje-li se při poskytování této úlevy v poslední době snad méně liberálně, jest toho příčinou zkušenost ukazující, že mnohé strany používají vydaných jim záznamek poměrně zřídka a - nejsouce vázány žádnou jistotou - opomíjejí hlasití celnímu úřadu poslední výstup Jízdního kola z celního území. Příčinu této nepořádnosti sluší ve většině případů hledati v jistě pohodlnosti, ba i nedbalosti stran, která přináší celnímu úřadu při vyřizování takových případů tím větší potíže, poněvadž jde o osoby bydlící v cizině.

Při přestupu hranice cizozemskými automobily nedávají sice platně celní předpisy podkladu

k promíjení celní jistoty ani v pohraničním styku, avšak instituce triptiků zbavuje osoby cestující automobilem přes hranici skládati takovou jistotu u celního úřadu.

Při celních záznamech věcí dovážených v pohraničním styku k zušlechtění, zpracování, opravě a pod. nemusí býti celní jistota požadována v záznamních stycích nepatrného rozsahu, zejména v pohraničním styku, nebo od maloživnostniků a řemeslníků, jež jsou celnímu úřadu známi jako spolehliví a důvěryhodní. I v těchto případech pokud okolnosti připouštějí - jest celními úřady na území města Osoblahy dotyčná úleva poskytována. Lze v tom směru zejména poukázati, že v roce 1930 byla z 27 případů dovozu látek k zpracování požadována jistota toliko ve dvou případech a loňského roku ze 17 případů jen ve 4 případech, kdy šlo o strany celnímu úřadu neznámé. Avšak ani při těchto druzích záznamu stejně jako při záznamu jízdních kol - nebylo příslušné řízení vždy hladce a bez poruch provedeno, ba staly se i případy, že zaznamenané zboží nebylo vůbec dodáno celnímu úřadu k vývoznímu projednání a je odůvodněna domněnka, že bylo po zpracování podloudně dopraveno zpět do Německa.

Sluší vytknouti, že vyskytujícím se nepravidelnostem a nesprávnostem v dovozním celním řízení záznamním v pohraničním styku lze čeliti pouze požadováním celní jistoty, která nutí strany, aby dostály svým povinnostem v tomto styku vůči celní správě a dosáhly tak uvolněni složené jistoty. Jiných donucovacích prostředků zde není, poněvadž stranami jsou tu zpravidla osoby bydlící v cizině. Upouštéjí-li tedy celní úřady v těchto případech od požadováni celní jistoty, mohou tak činiti v souhlase s výše dovolanými předpisy jen na základě důvěry ve spolehlivost strany. Selhává-li tato opora ve větším měřítku, jest přímo jejich povinností, aby v zájmu zachování nezbytné míry celní kontroly pohraničního styku sáhly eventuelně k rigorosnějšímu postupu a tam, kde nemají dostatečné důvěry vyplývající z osobních kvalit té které strany, požadovaly od ní při záznamu dovážených věcí celní jistotu. Její výši určuje pak výše cla, po případě i jiných dávek na dovážené zboží připadajících.

Z vylíčeného stavu věcí nelze shledati, že celní úřady na území Osoblahy postupuji při projednávání případů pohraničního styku s neodůvodněnou přísností. Pokud pak je v interpelaci žádáno za zrušení záznamního řízeni v tomto styku, není možno tomuto požadavku vyhověti, neboř tomu brání nejen platný právní řád. nýbrž i zájem na zachovávání potřebné míry celní kontroly při pohybu zboží přes hranici.

V Praze dne 24. března 1932.

Ministr financí:

Dr. Trapl, v. r.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik, v. r.

Ministr obchodu:

Dr. Matoušek, v. r.

1721/ IX.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Fr. Hummelhanse, Fr. Neumeistra J. Koudelky a soudruhů

o množících se sebevraždách ve vojsku (tisk 1579/ V).

Poukazuji na prohlášení, která ve věci vojenských sebevražd jsem učinil ve schůzích bran-

ného výboru poslanecké sněmovny dne 28. ledna a 16. března 1932. Z těchto prohlášení je patrno, že vojenská správa se velmi vážně zabývá složitým problémem vojenských sebevražd a že učinila v poslední době řadu nových dalekosáhlých opatření, aby těmto neblahým zjevům, seč jest to v lidských silách, čelila.

Obě prohlášeni byla uveřejněna v denním tisku.

K požadavku o předloženi statistiky vojenských sebevražd za poslední dvě léta sděluji, že vojenská správa již od začátku tuto statistiku vede. Níže uvádím statistická data za poslední čtyři léta s udáním příčin každé sebevraždy, pokud mohly býti bezpečně zjištěny.

			Rok:
	1927/28	1928/29	1929/30	1930/31
I. Strach před soudním trestem
pro vraždu a zabití ...........		1
ublížení na těle a veřejné násilí ......	1	2	1
krádež, podvod, zpronevěru ........	11	8	6	7
homosexuální delikt ...........
pro jiné trestné činy ..........	3	2		1
II. Příčiny a pohnutky nesouvisející s vojenskou službou.	u
Neutěšené rodinné a soukromé poměry...	19	20	12	13
nešťastná láska, paternita a jiné sexuální pohnutky ..............	26	23	25	22
venerická nemoc ............	3	3	6	1
nervová a duševní nemoc, pathologický afekt, akutní opilost, alkoholism....	10	3	3	4
nechuť k životu, napodobeni .......	7	9	2	10
III. Pohnutky související s vojenskou službou.
Strach ze soudního trestu:
a) pro delikty ve strážní službě ......	3	2	2	__
b) pro porušení subordinace .......	1		2	1
c) pro deserci .............	1	4	1	1
Strach před kázeňským trestem:	3	2	3.	1
nesnášení vojenské služby, nechuť k vojenské službě ...............	2	2	2	2
pronásledování představenými .......
nezdar pokusů o předčasné přeložení do neaktivity ..............				-
stesk po domově... ........	2	1	1	1
starost o existenci po přeložení do neaktivity.	1	1	2	3
V. Jiné pohnutky:	2	3	10	7
VI. Pohnutky, jež nebylo možno zjistiti:	18	11	20	8
	113	97	98	82

V Praze dne 6. dubna 1932.

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.