získání potřebného počtu déle sloužících, jehož vojenská správa nezbytně ke zdolání výcviku při krátkodobé presenční službě potřebuje, je nezbytným předpokladem pro to, aby bylo přikročeno k zavedení 14měsíční služby.
Všechny použité prostředky k dosažení potřebného počtu déle sloužících minuly se však dosud cíle. Přes veškero úsilí vojenské správy je počet déle sloužících stále tak nepatrný, že naprosto nepostačuje k obstarávání výcviku při krátkodobé službě presenční. Příčinu toho vidí vojenská správa v tom, že platný právní řád nepostarává se až dosud o déle sloužící takovým způsobem, aby byl na straně branců v úvahu přicházejících vzbuzen dostatečný zájem o to, státi se déle sloužícími poddůstojníky, čili, že služba tato dosavadní svojí úpravou není pro ně dostatečně přitažlivou. Ani zákon č. 54/1927 Sb. z. a n., který umožnil umísťování déle sloužících ve vyhrazených službách, nesplnil naděje, jež byly do něho vkládány. Nedošlo-li by k potřebné nápravě v této věci, nebylo by lze za platného právního řádu očekávati, že v době co nejbližší dojde k doplnění počtu déle sloužících v míře potřebné pro zamýšlené zkrácení presenční služby.
Podle nabytých zkušeností nepostačí zajistiti, jen budoucnost déle sloužících po pětileté až osmileté dobrovolné další činné službě, nýbrž je třeba upraviti především jejich hmotnou situaci již v době jejich dobrovolné d a l š í činné služby. Krom toho jeví se nutným zaručiti déle sloužícím zaopatření pro případ, že by nebyli umístěni vůbec podle zák. čís. 54/1927 Sb. z. a n. Tato nová úprava je účelem části 2. navrženého zákona.
že dosavadní výhody poskytované déle sloužícím v čs. armádě nebyly postačující, lze seznati nejlépe srovnáním s Výhodami, jaké jsou poskytovány déle sloužícím jiných států, zejména pak ve F r a n c i i, jež věnuje otázce déle sloužících pozornost a péči, která úplně odpovídá důležitosti tohoto závažného činitele soudobého vojenství. Především si zajišťuje v armádě 106. 000 déle sloužících, v kterémžto počtu není zahrnut počet déle sloužících republikánské gardy, četnictva a vybavení mobilisačních středisk personálem doplňujícím se z déle sloužících, což činí celkem dalších 28. 000.
Presenční počet mírové francouzské armády činí 419. 000 a činí tedy složka déle sloužících 25'3%. Naše vojenská správa požaduje však nyní jen 8. 000 déle sloužících, t. j. 11'4%. Z toho jde na jevo, jakou důležitost přikládá Francie instituci déle sloužících.
Podle zpráv pokračuje akce pro dosažení potřebného počtu déle sloužících ve Francii utěšeně přes to, že tam není téměř nezaměstnanosti; osobní platy déle sloužících jsou ovšem přiměřeně upraveny a dostane tam déle sloužící:
Především jednorázový příspěvek při podepsání reversu, kterým se zavazuje sloužiti přes stanovenou presenční službu. Tento příspěvek činí při závazku k dvouleté službě po odbytí presenční služby 775 frs., při pětiletém závazku pak 6. 200 frs. Souhlasí-li déle sloužící s tím, aby mu byl tento příspěvek vyplacen teprve při odchodu ze služby, dostane k němu úroky a dalších 20% původní výměry jednorázového příspěvku, aby si mohl zakoupiti, zříditi nebo opraviti selskou usedlost. Kromě toho dostane z hospodářské záložny zápůjčku, kterou nutno amortisovati v 25 letech při úroku 15%; má-li pak déle sloužící děti, snižuje se zúročení o 0'25%.
Déle sloužící, který sloužil nad zákonnou dobu nejméně 5 let a opustil službu dříve než nabyl nároku na výslužné, tedy před dovršeným 15. rokem služby, obdrží odbytné, které stoupá od 5. 000 do 12. 500 frs., podle toho, jak se déle sloužící přiblížil 12 letům služby.
Dále dostane déle sloužící denní nebo měsíční plat podle toho, jakou má hodnost. Příklady:
a) neženatý sergent po jednoroční službě podle posádky 529 až 609 frs., ženatý, ale bezdětný 600 až 751 frs.;
b) adjudant s 11 služebními lety: neženatý 866 až 950 frs., ženatý bezdětný 950 až 1. 102, s l dítkem 1. 100 až 1. 153, s 2 dětmi 1. 068 až 1. 220, se 3 dětmi 1. 168 až 1. 321 frs.;
c) adjudant-chef dostává měsíčně o 68 frs. více a po 15 letech služby každým 5. rokem jeho plat stoupá měsíčně o 30 frs.
Součet příjmů poddůstojníka v hodnosti našeho rotného činí ve Francii v 8. roce dobrovolné další činné služby u svobodného asi 10. 114 frs., u ženatého s dvěma dětmi asi 13. 000 frs., v čemž není započteno příby-
14
tečné a menší příjmy (na udržováni kola, sedla a pod. ). Zvláštních dalších výhod požívají ve Francii ovšem déle sloužící, kteří odcházejí do kolonií.
I jinak je ve Francii o déle sloužící postaráno, na př. opatřováním bytů pro ní adaptací budov, na což bylo dáno vládě k disposici 42 milionů frs. K tomuto účelu bylo použito především vojenských budov uprázdněných při reorganisaci armády. Déle sloužícím jsou tam vyhrazena všechna místa podúředníků, zřízená pro mobilisační střediska, je jim poskytován levný úvěr. K sledování otázky déle sloužících je zřízena vládou zvláštní komise, která má navrhnouti vládě potřebné změny plánu pro získání déle sloužících.
Ze všeho, co bylo řečeno, je zřejmo, že navrhovaná osnova obsahuje zejména ve své části 2. úpravu věci velmi naléhavé a pro její spojitost se zavedením krátkodobé presenční služby 14měsíční zvláště, důležité. V podrobnostech odkazuje se ještě na poznámky důvodové zprávy k části 2.
K úvodním ustanovením.
K§1. Osnova upravuje nově náležitosti:
1. Vojenských osob z počtu mužstva v činné službě. Vojenskými osobami z počtu mužstva rozumějí se všechny vojenské osoby kromě důstojníků a rotmistrů (gážistů mimo služební třídy všech tří platových stupnic). Výpočet vojenských osob v činné službě obsáhaje § 1, odst. 3. vládního nařízení č. 141/1927 Sb. z. a n. (branných předpisů). Jsou to všechny vojenské osoby, které se mohou vyskytnouti v činné vojenské službě v míru i za mobilisace a války.
Vojenské osoby z počtu mužstva mohou však býti ustanoveny i důstojnickými čekateli podle § 99 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. Jako takoví obdrží služební plat důstojnických čekatelů podle cit. zákona, V tom směru nenavrhuje osnova změny.
2. žáků vojenských odborných škol a elévů. Vojenská správa, aby opatřila a zajistila v speciálních služebních odvětvích (na př. v letectvu, u vo-
jenské hudby, u vojenského zeměpisného ústavu a pod. ) potřebný dorost, přijímá již před vstupem do branné moci způsobilé uchazeče do zvláštních škol jako žáky (škola odborného leteckého dorostu, vojenská hudební škola), nebo je k tomu účelu cvičí v poměru elévském (hudební elévové, elévové vojenského zeměpisného ústavu). Tyto osoby zahrnuty jsou pod písm. b) § 1 osnovy.
3. Frekventantů vojenských u č i l i š ť (škol, kolejí) pro výchovu důstojníků z povolání. Tyto osoby jsou sice též po většině vojenskými osobami z počtu mužstva, mohou to však býti i důstojníci a rotmistři. Náležitosti takovýchto vojenských osob upravuje, osnova jednotně v mezích § 2, odst. 6.
4. Déle sloužících podle § 19 branného zákona. I tito jsou vojenskými osobami z počtu mužstva. Jejich náležitosti upraveny jsou však odchylně od ostatních vojenských osob z počtu mužstva a krom toho upravuje osnova i zaopatřovací náležitosti déle sloužících.
Pokud vymezení pojmu déle sloužících se týče, setrvává osnova při pojmovém vymezení, jaké je obsaženo v § 19 branného zákona č. 193/1920 Sb. z. a n. ve znění zák. č. 58/1927 Sb. z, a n. Jejich počet není stanoven přímo zákonem, nýbrž ponechává se jeho určení vládě po návrhu ministra národní obrany a má býti zatím stanoven číslicí 8. 000 osob.
K části 1.
K § 2. K § 2, ods. 1:
Vzhledem k tomu, že cenové poměry ve státě jsou již dostatečně ustáleny, byly drahotní přídavky, mimořádné a nouzové výpomoci poskytované dříve státním a veřejným zaměstnancům zákonem ze dne. 22. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., sloučeny v jednotný drahotní přídavek. Zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., byl i tento jednotný drahotní přídavek odstraněn tím, že byl započten do nově stanovených stalých služebních příjmů zaměstnanců. Drahotní přídavky jsou tedy nyní nahrazeny stálými platy a nutno tak učiniti též u příjmů vojenských osob z počtu mužstva.
§ 15 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 195 Sb. a. a n., stanovil, že drahotní přídavky budou vypláceny po dobu mimořádných poměrů způsobených válkou. V rozpočtu vojenské správy jsou však drahotní přídavky pro vojenské osoby z počtu mužstva vykazovány již jakožto výdaje řádné. Z toho plyne, že tyto přídavky nutno za dnešních poměrů počítati skutečně k stálým náležitostem vojáků, protože jsou stálou součástkou žoldu. Není proto věcných důvodů, aby nebylo provedeno sloučení dosavadního drahotního přídavku s žoldem v jednotnou náležitost, čímž bude dosaženo nejen odstranění drahotních přídavků z příštích rozpočtů vojenské správy, nýbrž bude tím zároveň značně zjednodušena vojenská administrativa v agendě hospodářsko - správní. K ustálenosti náležitostí vojenských osob z počtu mužstva doporučuje se též, aby byly výměry denního žoldu stanoveny zákonem, protože dosavadní drahotní přídavky mohly býti měněny vládou, která k tomu byla zmocněna zákonem ze dne 10. července 1922, č. 224 Sb. z. a n., § 2, odst. 5.
Vzhledem k vylíčeným okolnostem nutno tedy drahotní přídavky odstraniti nejen jakožto věc dnešním poměrům již neodpovídající, nýbrž i jakožto formálně zbytečnou a vojenskou administrativu komplikující. Provedením zákona a sloučením dosavadního drahotního přídavku se žoldem bude co možná zjednodušen systém dosavadních předpisů, čímž se zároveň vyhoví ustanovení § 2 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě.
Výměra denního žoldu pro vojenské osoby uvedené v § 2, odst. 1, je vypočtena dosavadní výměrou žoldu, jak byla stanovena naposledy zákonem č. 224/1922 Sb. z. a n., § 1, odst. 1, k ní je pak připočten drahotní přídavek výměrou podle § 1 vládního nařízení č. 160/1926 Sb. z. a n. Podle těchto ustanovení činil:
pro vojína žold 0, 50 Kč, drahotní přídavek 1 Kč, tedy celkem 1'50 Kč,
pro svobodníka žold 0, 70 Kč, drahotní přídavek 1 Kč, tedy celkem 170 Kč,
pro desátníka žold 1 Kč, drahotní přídavek 1 Kč, tedy celkem 2 Kč,
pro četaře žold 1, 50 Kč, drahotní přídavek 1 Kč, tedy celkem 2'50 Kč,
pro rotného žold 2 Kč, drahotní přídavek 2 KČ, tedy celkem 4 Kč.
Značná výhoda bude způsobena navrhovanou unifikací a stabilisací, při čemž však nenastává navrhovanou novou úpravou žoldu snížení dosavadních stálých příjmů vojenských osob z počtu mužstva, nýbrž tyto příjmy zůstávají nedotčeny. Absolutní výše stálých příjmů zůstává osnovou nedotčena a nutno ji označiti za postačující pro účely, jimž má žold sloužiti. Tam, kde by event. mohl býti žold příliš zatížen nákupem drobných potřeb (na př. u dělostřelectva, jezdectva a vozatajstva), pečuje vojenská správa již sama o to, aby potřeby vojáka, které je jinak nucen opatřovati si z žoldu, byly mu dávány in nátura.
K § 2, odst. 2:
Při nemocničním ošetřování se potřeby vojáka snižují. Proto se ponechává nemocniční žold v dosavadní výměře rovnající se polovině žoldu dřívějšího (bez drahotního přídavku). Osobám zraněným v poli nemá býti ani nemocniční žold snižován, aby skutečnost tu nepociťovaly dvojnásob trpce.
K § 2, odst. 3:
V § 2, odst. 3, stanoví se výměra vězeňského žoldu. Byla-li vojenská osoba z počtu mužstva potrestána kázeňsky tak, že je po dobu trestu službě odňata, má býti s tímto kázeňským trestem spojena též hmotná újma snížením žoldu. Výměra vězeňského žoldu je stanovena jednotnou sazbou 25 h denně pro všechny hodnosti vojenských osob z počtu mužstva; navrhovaná výměra stačí, aby z ní voják uhradil výdaje na udržování propriet a na nákup jiných drobných potřeb (mýdla na mytí a praní, nákup jehel, knoflíků, nití a pod. ). Výměra vězeňského žoldu činila podle dosavadních norem bývalé rakousko-uherské armády denně 6 hal., což se datuje z doby, kdy vězeňský žold byl vyměřen polovinou normálního žoldu vojáka bez hodnosti, jenž činil denně 12 hal. Tato nepatrná výměra vězeňského žoldu vzhledem k dnešním cenovým poměrům nic neznamená a je proto navrhováno její zvýšení na 25 hal denně, má-li býti vůbec splněn účel žoldu. Po dobu soudní vazby trestní nebo vyšetřovací nemá
se vojenským osobám z počtu mužstva dostati žádného denního žoldu; vojenská správa bude takovým osobám po dobu vazby dodávati jejich drobné potřeby in nátura. Tím ovšem nejsou dotčeny předpisy, přiznávající určitou odměnu za práci vězni vykonanou.
K § 2, odst. 4:
Tím, že denní žold podle § 2, odst. 1, přiznává se jen vojenským osobám v činné službě, je sice již řečeno, že nepřísluší vojenským osobám, které jsou na trvalé dovolené, neboť tyto nejsou v činné službě (§ 1, odst. 3 a 6, a § 289, odst. 1, 2 a 3 branných předpisů), avšak v zájmu jasnosti zdůrazňuje to osnova výslovně. Vojenské osoby na dočasné dovolené jsou v činné službě (§1, odst. 4, branných předpisů) a příslušel by jim proto plný denní žold. Jestliže však taková dovolená bude vojínovi udělena jen v jeho osobním zájmu nebo v zájmu jeho příbuzenstva, nebude třeba poskytovati mu plný denní žold. Poněvadž dočasné dovolené mohou býti nejrůznějšího druhu podle dočasných potřeb, ponechává se vládnímu nařízení, aby stanovilo, pokud vojenským osobám na dočasné dovolené ponechán bude denní žold.
K § 2, odst. 5:
Ustanovení tohoto odstavce vztahuje se na osoby uvedené v § 1 pod písm. b). Tyto osoby - nejsouce odvedeny - nejsou ještě vojenskými osobami. Osnova přiznává jim denní žold jako vojínům bez hodnosti. Ani v tom není změny oproti dosavadnímu stavu.
K § 2, odst. 6:
Frekventanty vojenských učilišť (škol, kolejí) pro výchovu důstojníků z povolání jsou vojenské osoby různého branného poměru a různých hodností. Na vojenskou akademii jsou přijímány jednak osoby, které nevykonaly dosud presenční službu a jsou tedy v době studia na vojenské akademii v poměru presenční služby, jednak vojenské osoby v záloze (vojenské osoby z počtu mužstva i vojenští gážisté) po vykonání presenční služby a konečně vojenští gážisté mimo služební třídy z povolání. První z nich mají dosud náleži-
tosti jako ostatní vojenské osoby z počtu mužstva v činné službě, druzí byli podle § 12 vládního nařízení č. 10/1924 Sb. z. a n. považováni za čekatele a měli, byli-li přijati před účinností zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. na vojenskou akademii, náležitosti čekatelů, třetí měli náležitosti gážistů mimo služební třídy z povolání. Tato nejednotnost byla s hlediska vojenské kázně naprosto nežádoucí a je proto účelem návrhu platové všechny frekventanty vojenských učilišť pro výchovu důstojníků z povolání srovnati. K tomu směřuje ustanovení § 2, odst. 6.
Denní žold podle § 2, odst. 6, bude stanoven vládním nařízením vyšší částkou, než je stanoven pro ostatní vojenské osoby z počtu mužstva, za to však dostanou jej i frekventanti - vojenští gážisté v záloze, kterým by jinak příslušelo služné podle § 119 plat. zákona, a rotmistři z povolání, kterým by jinak i po dobu, po kterou budou na učilišti, příslušel jejich služební plat jakožto gážistům mimo služební třídy z povolání. Hmotně nebudou ani tyto osoby poškozeny, neboť by jinak musily platiti náhradu za naturální příjmy poskytované jim na učilišti, což by činilo mnohdy více než celý jejich služební příjem.
Stanoviti výši denního žoldu frekventantů vojenských učilišť pro výchovu důstojníků z povolání ponechává se vládnímu nařízení. Prozatím zamýšleno je stanoviti jej na 4 Kč. Nelze však předvídati, jak se jeho zavedení osvědčí a nutno to proto ponechati vládě, aby jeho výši podle potřeby změnila. Vládnímu nařízení ponechává se též přizpůsobiti výši denního žoldu různým úchylkám v normálním studiu (prázdniny, dovolená, nemoc, trest a pod. ). Eventuelním snížením denního žoldu lze též regulovati chování a prospěch frekventantů, proti čemuž nemůže se vojenská správa dobře brániti ani propuštěním frekventanta, neboť tím ztrácí se námaha a náklady na něho již vynaložené.
Z učilišť dnes existujících třeba míti na zřeteli vojenskou akademii a vojenskou inženýrskou kolej. Na jiných učilištích, které nemají povahu internátu, není vyrovnání náležitostí všech frekventantů vždy nutné, a snížení služebních příjmů vojenských gážistů nebylo by ani žádoucí. Nedostatek důstojníků v některých služebních kate-
goriích, na př. důstojníků zdravotnictva, nutí k tomu, aby vstup do vojenské služby byl schopným uchazečům usnadňován. Pravého opaku by se dosáhlo tím, kdyby na příklad důstojníci v záloze - lékaři měli po dobu docházky do školy pro výchovu důstojníků zdravotnictva z povolání (vojenské školy lékařské) jen žold mužstva. Vojenská škola lékařská není ani internátem, jak je tomu u vojenské akademie a vojenské inženýrské koleje.
Organisace branné moci je stále ve vývoji a je proto možno, že zřizování speciálních škol objeví se nutným i pro jiné skupiny důstojnictva, nežli dnes existují. Pro tyto případy ponechává osnova vládnímu nařízení, aby podle okolností stanovilo, zda i frekventantům jiných škol než oněch, které jsou uvedeny v předcházejícím odstavci, má býti přiznán denní žold podle § 2, odst. 6, osnovy.
K § 3.
Vedlejšími náležitostmi podle ustanovení tohoto paragrafu se rozumějí zejména zvláštní náležitosti při služebních cestách, dočasném přidělení, přesídlení, komisích, pochodech, cvičeních, asistencích, pracovní, polní a zápolní přídavky, nárok na léčení aj. Tyto náležitosti budou upraveny vládním nařízením.
K části 2.
Podle zkušeností dosud nabytých nutno vysloviti přesvědčení, že kontingentu déle sloužících, potřebného jako předpokladu pro zkrácení presenční služby, může býti dosaženo jediné přiměřenou úpravou jejich hmotných poměrů. Dosavadní hmotná úprava se nejeví dostatečnou, v čemž nutno spatřovati překážku doplnění sboru déle sloužících na potřebný počet V časti 2 osnovy jsou obsaženy hmotné výhody, které hodlá vojenská správa poskytovati déle sloužícím. Při stanovení jejich výše je ovšem přihlíženo k služebnímu platu gážistů mimo služební třídy v nejnižším stupni služného.
Jako pravidelné náležitosti příslušely dosud déle sloužícím:
a) denní plat (žold) jako ostatnímu mužstvu podle hodnosti (§ 1, odst. 1, zákona ze
dne 10. července 1922, č. 224 Sb. z. a n., o úpravě požitků pro mužstvo čs. vojska),
b) drahotní přídavek podle § 2 citovaného zákona,
c) měsíční prémie podle § 1, odst. 3, téhož zákona,
d) pololetní přídavek (prémie) podle § l vládního nařízení ze dne 20. prosince 1923, č. 247 Sb. z. a n., jímž se upravují zvláštní přídavky pro poddůstojníky a vojíny, kteří podle § 19 branného zákona konají dobrovolně další činnou službu,
e) výpomoc při odchodu z dobrovolné další činné služby podle § 2 cil vládního nařízení.
Na místo všech těchto náležitostí navrhuje osnova náležitosti nové podle § 4 (vstupní prémie) a podle § 5 (měsíční prémie).
Instituce výpomoci se v nové osnově opouští vzhledem k tomu, že déle sloužícím, kteří odejdou z činné služby, aniž reflektují na umístěni podle zákona č. 54/ 1927 Sb. z. a n., dostane se vydatnější náhrady v odbytném podle § 15, odst. 1, c) právě citovaného zákona.
Výplata výpomoci činila již dnes značné potíže. Sváděla déle sloužící, kteří chtěli okamžitě získati větší peněžitou částku, aby vystoupili z poměru déle sloužících, načež v krátké době opět k další činné službě se přihlašovali. Kromě toho odstraněním výpomoci odpadne zbytečné, administrativu značně zatěžující vracení výpomocí podle § 8 zák. č. 54/1927 Sb. z. a n., které nad to ukládá i neúměrné povinnosti budoucím (i soukromým) zaměstnavatelům déle sloužících.
Druhá část osnovy řeší též otázku z ar opatření déle sloužících pro případ invalidity (ztráty způsobilosti k vojenské službě).
Po této stránce zabezpečení déle sloužících je naléhavě třeba určitých opatření, ježto v té věci není o déle sloužící postaráno tak, jak toho vyžaduje nejen význam vykonaných služeb pro obranu státu, nýbrž i snaha vojenské správy o získání nezbytně nutných instruktorů pro výcvik mužstva.
Déle sloužícím, kteří se vlivem služby vojenské stali invalidními, jest až dosud vzhledem k zákonu č. 41/1922 Sb. z. a n. zaručen jen nárok na invalidní důchod podle zákonů a nařízení o požitcích válečných poškozenou. Toto zaopatření je se stanoviska uvedeného kvalitního výkonu služebního nedostačující již také proto, že se při výměře invalidního důchodu nepřihlíží vůbec k odsloužené době ve vojenských službách, ani k stupni poruchy (poškození) zdraví s hlediska schopnosti k činné vojenské službě. Kdyby na př. déle sloužící po odbyté patnácti- až dvacetileté službě vojenské nebyl umístěn ve vyhrazených službách a pozbyl vojenskou službou výdělečné schopnosti, dostal by podle zákonů a nařízení o požitcích válečných poškozenců stejný invalidní důchod jako vojín, který nevykonal ještě ani celou povinnou 18měsíční presenční službu.
Je proto nejen v zájmu služby, ale i příkazem spravedlnosti, aby o déle sloužící poddůstojníky bylo náležitě postaráno, i pokud se týká pensijního zaopatření.
K tomu přistupuje dále okolnost, že je nutno získati rychle takový počet déle sloužících instruktorů, jehož je k zdolání výcviku při 14měsíční presenční službě nezbytně třeba.
Účelu, který má na mysli osnova, nemohlo by býti dosaženo, kdyby se právní řád nepostaral o takovou úpravu poměrů déle sloužících, aby se osoby, jichž se to týká, skutečně - bez obavy o svou budoucnost - o převzetí do této služby hlásily a aby se služba déle sloužících stala pro zájemce co možná přitažlivou. To bylo též příčinou, že v souvislosti s vojenskými předlohami z r. 1927 byl přijat zákon č. 54/1927 Sb. z. a n. o umístění déle sloužících poddůstojníků v státních (veřejných) a částečně i v soukromých službách. Až dosud se však očekávání vojenské správy, pokud jde o žádoucí doplnění déle sloužících, nesplnilo. Jednu z příčin toho nutno hledati též v tom, že pro ně není po stránce jejich zaopatření pro případ invalidity, která by nastala před převzetím do některé služby podle zákona č. 54/1927 Sb. z. a n., dostatečně postaráno. I tuto překážku, působící nepříznivě na doplňování počtu déle sloužících, třeba odstraniti.
A. Náležitosti déle sloužících v činné službě.
K § 4.
Zákon zavádí instituci tak zvané vstupní prémie. Význam její záleží hlavně v tom, aby byla déle sloužícímu ihned, při jeho vstupu do dobrovolné další služby poskytnuta určitá hmotná výhoda, která by jej lákala k delšímu než jednoročnímu závazku pro službu v poměru déle sloužících, čímž by bylo dosaženo ve sboru instruktorů potřebné stability. Kromě toho má vstupní prémie ten účel, aby déle sloužící při nastoupení do činné služby nebyl úplně bez prostředků, neboť měsíční prémii podle § 5 obdrží teprve koncem měsíce.
Instituce obdobná byla zavedena i v armádě bývalé říše rakousko-uherské (Kapitulationsgeld ve výměře 100 K r. m. ).
, K§ 5.
Měsíční prémie je stupňovitě upravena podle několika znaků: Především podle hodnosti a podle délky doby ztrávené v poměru déle sloužících. Pro hodnost rotného, která je nejvyšším stupněm hodnosti déle sloužících, je stanovena jednotná měsíční prémie beze zření k době ztrávené v poměru déle sloužících. Tuto hodnost praná ministerstvo národní obrany velmi dobře kvalifikovaným déle sloužícím, avšak teprve nejméně po pětileté službě v poměru déle sloužících. Jinak budou míti déle sloužící zpravidla hodnost četaře, avšak nejsou ani vyloučeny hodnosti nižší. Pro hodnosti nižší než rotného je právě stanovena měsíční prémie podle délky služební doby v poměru déle sloužících a to do pěti let 400 Kč, v šestém a každém dalším roce 450 Kč.
Dosavadní nemožnost uzavření sňatku pro déle sloužící byla též vážnou příčinou nechuti k činné službě v poměru déle sloužících a důvodem k odchodu z ní. Proto hodlá vojenská správa ve výjimečných případech déle sloužícím, kteří jsou v tomto poměru zpravidla alespoň pět let a lze-li očekávati, že sňatkem nezhorší se hmotné postavení déle sloužícího (hmotné zabezpečení nevěsty a p. ), uzavření sňatku povoliti.
Lhůta pěti let je volena proto, že po této době bude lze část déle sloužících již umí-