schopného a podľa toho bolo mu poukázané podpory vo výške 2/3 bývalého jeho platu. - Neskôr však, ač je ako stolár práceneschopný - uznaný bol len na 25% za práceneschopného, čím »Zemská úradovňa « krivdi tomuto invalidovi.
Ale krivdí »Zemská úradovňa« i majstrovi Karolovi Reiffovi v Málinci tým, že po prihodivšom SA úraze jeho pomocníka žiada od K. Reiffa zaplatiť dodatočne do 1700. - Kč poistného pod titulom, že vraj nezahlásil úrazovni, že sa uňho pracuje strojom, čím stúpol percent nebezpečia úrazu a tým aj stupeň príspevkovej sadzby.
Pravdou však je, že »Zemská úradovňa « vo svojom prípise zo dňa 17. / XI. 1931 pod č. 170/13 sama uznáva, že stolárstvo Karola Reiffa od 1. /VII. 1922 bolo zaradené pod č. 426 do III. nebezpečenskej triedy, od 1. I. 1928 pod č. 425 b) ako »stolárstvo užívajúce motorová bolo označené so 73% nabezp. tr. XI.
Je teda podivné, keď po neskoršie stavšom sa úraze a po riadnom zasielaní ročného poistného »Zemská úradovňa svojvoľne žiada od K. Reiffa svojvoľne zvýšené poplatky úrazové, čím ťarchu vyplácania úrazovej podpory chce svaliť na platiteľa poistného a čím úrazová poisťovňa stáva sa nielen zbytočnou, ale aj nepríjemnou drážditeľkou obecenstva.
A preto sa pýtame ministra sociálnej pečlivosti:
1. Čí má vedomie o tom, ako nesprávne sa vyrubujú a vymáhajú »Zemskou úradovňou pre poisťovanie robotníkov na Slovensku v Bratislave (odbor úrazový)« poistné poplatky?
2. Ako skúpo sa dávajú podpory utrpencom úrazu?
3. A či je ochotný dať prísne vyšetriť a zamedziť takéto nesprávnosti?
V Prahe dňa 14. apríla 1932.
Šalát,
Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, dr. Polyák, dr. Pružinský, Sivák, Suroviak, Fritscher, dr. Petersilka, dr. Ravasz, dr. Tiso, dr. Labaj, Slušný, dr. Fritz, Onderčo, Hlinka.
1715/X.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
ministrovi pôšt a telegrafov straniva zamedzenia neprístojností, páchaných na poštovom úrade v Budči pri Zvolene.
Výnosom č. 115. 285/II 1931 zo dňa 26., XI. bolo riaditeľstvo pošt a telegrafov v Bratislave vyhlásilo za uprázdnené miesto poštového posla pre Trnie a okolie a poslalo obecnému úradu v Budči (okr. Zvolen) vyhlášku, aby bola publikovaná a
uchádzači upozornení, že podrobnejšie informácie im sdeli poštový úrad v Budči. Podobne boly upozornené o veci aj zainteresované obce Turová, Trnie a Železná Breznica. Prosieb uchádzačov bolo veľa. Traja uchádzači z Tŕnia šli si osobne doručiť žiadosť na poštový úrad v Budči. Expedientka pošty L. Michaleková zlostne na nich nakričala: » Čo chcete? Žiadon nárok na to nemáte«. To boly tie podrobnejšie informácie, im sdelené poštovým úradom v Budči. - Expedientka vtedy neprijala žiadosti troch uchádzačov z Tŕnia, o čom bol upovedomený notár v Budči. Notár opýtavší sa na príčinu neprijatia žiadosti, bol expedientkou vzpúrne odbyty poznámkou: »Vy sa nemáte do toho čo starať«. - Neskôr ovšem expedientka prijala i tieto žiadosti. Pani Biroňová, chcevšia sa informovať o to miesto pre svojho zaťa, bola zrovna neslušne a vyzývavo odbytá expedientkou a ponosovala sa na hrubé spôsoby úradovania tejto štátnej úradníčky. Medzi časom sa Anna Kožehubová, preukazovavšia expedientke mnohé súkromé úslužnosti, bola zriekla donášania pošty zo stanice Budča na poštu budčiansku s predvídaným plánom, aby jej manžel na úkor iných mohol obsiahnuť výnosnejšie miesto poštového posla pre Trnie.
Rím. kat. farský úrad na Trni, majúci stále hojnej pošty, bol sa prípisom obrátil na poštový úrad v Budči, v ktorom objektívne opísal, aké by bolo nevýhodné, keby poštovým poslom pre nich bol obyvateľ z Budče miesto obyvateľa z Tŕnia, utrpela by tým poštová doprava na včasnosti a presnosti, budú tým znepokojené odľahlejšie obce. Zmienil sa i o sťažnostiach uchádzačov, ako bolo s nimi zachádzané na pošt. úrade v Budči. Expedientka na slušný a vecný dopis tento odpovedala dopisom, napísaným podráždeno a hrubým tónom.
Hrubo zachádzala i 6 uchádzačom Jozefom Koleničom z Tŕnia, vyhrážajúc sa mu, že keby oné miesto i obsiahol, tak by ho »sekírovala, žeby to nevydržal«.
Po mnohých nechutnostiach konečne za poštového posla pre Trnie bol riaditeľstvom pošt a telegrafov v Bratislave menovaný Kožehuba z Budče, lebo vraj jeho manželka to miesto už dlhší čas zastávala, čo ovšem pravde nezodpovedá, lebo ona vykonávala poštovú službu len zo stanice na poštový úrad do Budče a zpäť, kdežto poštovým poslom pre Trnie od 28. /II. 1904 vždy bol obyvateľ z Tŕnia, čím i Trnie i okolité podhorské odľahlé dedinky boly vždy spokojné.
Proti neprajnému a urážlivému spôsobu riešenia veci na poštový úrad v Budči, podaly svoj protest obce Trnie, Železní Breznica, školy, potravné a úverné družstvo i farský úrad, lebo týmto spôsobom o moc neskoršie je im doručená a vyexpedovaná na pošitú ich korešpondencia, než keby bol pôšt. poslom ich obyvateľ.
Ovšem týchto protestov ani expedieutkou, ani riaditeľstvom pôšt v Bratislave nebolo povšimnuto, čo v obyvateľstve robí trápny dojem o jakosti poštovej správy a o jej bezohľadnosti na krajové požiadavky.
Poštová expedientka L. Michaleková, odhliadnuc od toho, že má nemanželské dieťa, svojimi nepristojnými spôsobmi v úradovaní v Budči roztrpčila už mnohých obyvateľov, čo k prosperite pošty nijak neslúži.
A preto sa pýtame pána ministra pôšt a telegrafov:
1. Či vie o neprístojnostiach, páchaných na poštovom úrade v Budči (pri Zvolene) a okolo zaplnenia miesta pôšt. posla pre Trnie?
2. Či je ochotný tie dať vyšetriť, potrestať a zamedziť?
3. Či je ochotný miesto poštového posla dať tak zaplniť, aby to k uspokojeniu obyvateľstva a k presnosti poštovej služby úplne vyhovelo?
V Prahe dňa 8. apríla 1932.
Šalát,
dr Labaj, Čuřík, Danihel, dr Gažík, dr Tiso, Grebáč-
Orlov, Galovič, dr Mederlý, Mojto, dr Polyák,
Greif, Fritscher, Suroviak, Sivák, dr Pružinský,
Hlinka, dr Fritz, Onderčo, Slušný, dr Ravasz,
Krumpe.
1715/XI.
Interpelace
poslanců Cyrila Malého, Boh. Procházky,
Č. Fialy a druhů
ministrovi železnic
o srážkách z platů pomocným zaměstnancům Č. S. D.
Vládním nařízením ze dne 5. března 1927, prováděno u zaměstnanců Č. S. D. ustanovení par. 210 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a nařízení.
Úředním nedopatřením, mnohým zaměstnancům vypláceny byly požitky vyšší, než při správném výkladu a provádění vlád. nař. č. 15/27 jim ve skutečnosti patřily. Tím stalo se, že u mnoha zaměstnanců vznikly značně vysoké přeplatky, jež železniční -správa, řídíc se ustanoveními par. 70. vlád. nař. č. 15/27 po značných měsíčních částkách z platu sráží.
Pomocnému zaměstnanci Janu Apeltauerovi, od dopravního úřadu v Brně, předepsána k náhradě částka Kč 2025, pom. zam. Josefu Trňákovi, od d. ú. Staré Město - Uh. Hradiště, Kč 1680, porn. zam. Josefu Filoušovi, od odboru pro udržováni dráhy Brno II, Kč 3657. 42. Uvádíme pouze 3 případy s připomenutím, že pom. zam. jimž za poslední 3 léta jsou přeplatky k náhradě předpisovány, je velmi mnoho.
Srážky jsou činěny po Kč 100 měsíčně. Porn. zam. se služným průměrně Kč 500 měsíčně, srazí - li se mu. Kč 100, nemůže se zbývající částkou býti se svojí rodinou živ, neb nemůže zaplatiti dosti vysoké nájemné z bytu a opatřiti aspoň to nejnutnější k výživě rodiny. Uvážíme - li, že mnohým pomocným zaměstnancům mají býti srážky činěny po dobu 3 let, není jejich budoucí hospodářská situace k závidění.
Třeba odst. 6-7, par. 70, vlád. nař. č. 15'27, zmocňuje železniční správu ku vymáháni přeplatků za dobu 3 Let, je toto ustanoveni protikladem rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně, jenž č. C. 11-41124 rozhodnul: »není zaměstnanec povinen vraceti omylem mu vyplacené vyšší požitky, protože přijetí takových požitků není obohacením podle občanského zákona a jelikož zaměstnanec, který vyšší částku bona fide přijal a zkonsumoval, musí býti považován za poctivého nabyvatele podle par. 326 obč. zákona«.
Ježto pomocní zaměstnanci, jimž vyšší požitky vypláceny byly, úplně nevinně zabředli srážkami do velmi tisnivé hospodářské situace a výživa jejich rodin je ohrožena, proto podepsaní se táži pana ministra železnic:
1. Jsou známy jemu uvedené případy, jimiž jsou pom. zaměstnanci uvrženi do strádáni a bídy?
2. Je pan ministr železnic ochoten naříditi zastavení všech srážek vzniknuvších úředním nedopatřením?
3. Je pan ministr ochoten naříditi, aby již provedené srážky byly v plných částkách postiženým zaměstnancům navráceny?
V Praze, dne 14. dubna 1932.
Malý, B. Procházka, Fiala,
Mikuláš, Bergmann, dr Patejdl, Stejskal, Tučný,
Špatný, Lanc, Bazala, Šmejcová, Sladký, Solironk,
Vaněk, Polívka, dr Stránský, dr Moudrý, Langr,
inž. Záhorský, Jos. Tůma, Slavíček.
1715/ XII. Interpelace
poslanců inž. J. Nečase, J. Koudelky, F. Svobody, J. Kučery, J. Polacha a soudruhů
předsedovi vlády
o plánovitém provádění zemědělsko-tech-
nických prací a o postavení zeměměřičů
agrárního a zemského úřadu v Brně.
Zkušenosti poslední doby ukázaly, že zemědělsko-technické práce v naší republice (meliorační, regulační, katastrální a scelovací) trpí tím, že některé z nich jsou prováděny bez ohledu na práce druhé, ač touto neplánovitosti trpí velmi zájem celku. Všechny odborné a vědecké kruhy zdůrazňují nutnost současného a promyšleného provádění uvedených prací, bez něhož vznikly by velké škody a zbytečné výlohy.
Jednou z příčin, proč práce váznou, je nedostatek vhodných zeměměřičských sil. Nedostatek ten
je zaviněn neu. pravenosti hmotných a služebních poměrů zeměměřičů u příslušných úřadů. Na Moravě došlo ke zjevu zvlášť povšimnutí celé veřejnosti zasluhujícímu, že u zemského výboru (zemského úřadu) i u agrárního úřadu nebyl skoro po čtvrtstoletí přijímán dorost zeměměřičský. Tento zjev v dnešní době zvýšené důležitosti prací katastrálních, scelovacích, melioračních a regulačních je sám o sobě svědectvím toho, že třeba uvažovat o nápravě neudržilelných dosavadních poměrů.
Podepsaní upozorňují vládu na tyto poměry, které detailně a £ doložením všech dat vylíčeny jsou v »Zeměměřičském Věstníku« č. 3 z r. 1932 a ptají se:
1. ) Jaké kroky byly dosud vládou podniknuty, aby bylo umožněno systematické prováděni prací regulačních a melioračních v souvislosti s pracemi katastrálními a scelovacími.
2. ) Jaké kroky byly specielně podniknuty k tomu, aby bylo upraveno postavení zeměměřičů, umožněno jejich přijímání a odstraněny zvláště nesrovnalosti uvedené v »Zeměměřičském Věstníku« C. 3/1932.
V P r a z e dne 13. dubna 1932.
Inž. Nečas, Koudelka, F. Svoboda, Kučera, Polach, Jurnečková-Vorlová, Bečko, dr Mareš, Husnaj, Srba, dr Wínter, Vácha, Benda, Klein, V. Beneš, Chalupa, dr Markovič, Bíňovec, Jaroš, Seidl, Stivín, Chalupnik, Staněk.
1715 XIII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o ohrožování životů pilotů a o poměrech
při leteckém pluku č. 1. ve Kbelích.
7. února zřítilo se z dosud nezjištěných příčin u obce Bohunovice, okres Sternbetg na Moravě vojenské letadlo S-13 leteckého pluku č. 2 v Olomouci. Pilot-svobodník Frant. Konečník a pozorovatel četař-aspirant Josef Chmeliř byli z trosek letadla vyproštěni jako mrtvoly Příčiny tohoto nestěstí prý budou zjišťovány.
Takovýchto případu je celá řada a zvláště v poslední době. Těsně před velikonocemi ukroutil se u Milovic na letounu typu AP-32, který jest výrobkem továrny Aero a který řídil četař Kautský, ve vzduchu při letu motor. Letec přistál bez nehody. Jako pochvalu za duchapřítomnost obdržel hodinky a pochvalné uznání MNO. Tímto dárkem a touto pochvalou chce MNO zakrýti jen pravý stav věci.
Nedávno utrhla se letci při letu u Hradce Králové vrtule, jež je připevněna 18 šrouby. Mezi letci vyvolávají tyto případy veliké znepokojení. Vinu na těchto neštěstích nese beze sporu správa vojenská. Při přejímání letounů z továrny není totiž prováděna řádná kontrola. Neni (prováděna svědomitě proto, že jest příliš úzká spojitost mezi leteckými továrnami a vojenskými institucemi přejímacími. Na př. důstojník, jenž provádí kolaudaci, dostane 2% z hrubé ceny.
Druhý důvod, proč k takovýmto nehodám dochází, jest ten, že zaměstnancům na letištích byla z "úsporných důvodů« snížena pracovní doba na 38 hodin týdně. Práci, kterou dříve dělali 48 hodin, musí nyní odbýti v 38 hodinách. Pro tento nedostatek času nevěnuje se pak dostatečná pozornost zkoušení letounu před vzletem. A tak jsou pak životy pilotů nebezpečně ohrožovány. Udělováním pochvaly a dárků mají se pak tyto zlořády utajili.
Na těchto neštěstích jsou beze sporu zodpovědní také vždy velitelé příslušných pluků.
Tážeme se pana ministra národní obrany:
1) Nařídí, aby byly všechny tyto případy co nejpřísněji vyšetřeny a vinníci na těchto neštěstích aby byli přísně potrestáni?
2) Co zařídí k tomu, aby bylo učiněno konec tomuto ohrožování životů pilotů?
3) Čím chce čeliti proti korupci při vojenských dodávkách leteckých?
4) Co zařídí proti šlendriánství u leteckých pluků?
5) Co zařídí, aby se takovéto případy neopakovaly?
V Praze, dne 11. dubna 1932.
Dvořák,
Hodinová, dr Stera, Čížínská, Höhnel, Kuhn, Kubač,
Hruška, Russ, Tyll, Török, K. Procházka, Kliment,
Steiner, Gottwald, Zápotocký, Juran, Baria, Babel,
Hádek, Vallo.
1715/XIV.
Interpelácia
poslancov Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov
vláde
o katastrofálnych škodách spôsobených povodňami na Slovensku.
Jarné povodne v minulých dňoch spôsobilý v mnohých oblastiach Slovenska a Podkarpatskej Rusi ohromné a nenahraditeľné škody. Rozvodnily
sa nielen horské riavy, bystriny, ale aj väčšie riečne toky vo všetkých oblastiach. Rozvodnený bol Hron, Váh, Ipeľ, Nitra ako aj Hornád s celým svojím povodím. Nedostatočne upravené rieky s plytkým korytom rozliaty sa mohutným jazerom a zapla vily polia, zničily lúky a podomlely mnohé dedinské chudobné domky. Neni možné vypočítať všetky obce z celej oblasti slovenskej a podkarpatoruskej, v ktorých boly škody spôsobené. Ťažké hospodárske položenie chudobného ľudu dedinského bolo tým len tragicky zavŕšené. Verejnosť je rozrušená zničením ozimín, katastrofálnym poškodením lúčnych oblastí a zničením mnohých ciest a horských chodníkov. Nápravy v každom ohľade je nevyhnuteľne treba. Dosial sú v živej pamäti katastrofálne škody v Horehroní, kde dodnes z minulého roku neboly renovované cesty, aby bolo umožnené spojenie odľahlých horských dedín so svetom. Je nanejvýš treba, aby v dneskajšej katastrofálnej nezamestnanosti vláda učinila opatrenie, aby zničené kraje aj cesty ako aj riečne toky boly urýchlene upravené a regulované, aby tým bolo zabránené v budúcnosti opakovanie sa podobných katastrofálnych povodní.
Podpísaní naliehavé žiadajú vládu, aby urýchlene zistila skutočné škody povodňami na Slovensku spôsobené a učinila opatrenie pre všetky práce, ktoré môžu nezamestnanosť podstatne zmenšiť a prispeť k hospodárskemu zreštaurovaniu postihnutých krajov.
V Prahe dňa 15. apríla 1932.
Polívka, Hrušovský,
dr. Patejdl, Hatína, Lanc, Šeba, Bergmann, Jos. Tůma, Netolický, Sladký, Vaněk, Stejskal, Bazala, dr. Moudrý, Sláviček, Špatný, dr. Stránský, inž. Záhorský, Tykal, Langr, Richter, Fiala, Solfronk, Mikuláš, B. Procházka.
1715/XV.
Interpelácia
poslancov Igora Hrušovského, V. Polívku
a druhov
ministra zemedelstva vo veci ministerského radcu Ing. Kouby.
Ministerský radca Ing. Kouba, úradník ministerstva zemedelstva, je služobne pridelený krajinskému úradu v Bratislave.
Tento úradník, ačkolvek není na dovolenej a ani není nemocný, nekoná službu, ale miesta toho oberá sa výlučne záležitostmi neúradnými, hlavne stranicko-palitickými.
Pýtame sa preto pána ministra:
1. ) Či je mu skutočnosť v tejto interpellácii známa?
2. ) Či chce vyšetriť, z akých príčin prehlieda sa menovanému úradníkovi nekonanie jeho služby, obzvlášte v tejto hospodársky nepriaznivej dobe, kde je nutné už vzhľadom k požiadavku úspornosti v štátnej správe žiadať od úradníkov plnenie svojich povinností, aby týmto spôsobom nebol umele rozmnožovaný stav nadbytočných úradných síl?
V Prahe dňa 21. apríla 1932.
Hrušovský, Polívka,
Mikuláš, Langr, Fiala, Tykal, Šeba, Vaněk, Netolický, Jos. Tůma, Bazala, Hatina, Lanc, Richter, dr. Moudrý, Stejskal, Solfronk, Sladký, PechmanováKlosová, dr. Patejdl, Sláviček, Dávid.
1715/XVI.
Interpelace
poslanců Hrubého, Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o šikanování a trestání vojínů 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci.
Vojín od měřičské roty 7. děl. pluku v Olomouci odjel na velikonoční dovolenou do Dynamitky u Bratislavy. Slyšel tam o hrozné bídě nezaměstnaných a o hladu a bídě na Zakarpatská. Poněvadž mnoho jeho kamarádů bylo ze Slovenska, přinesl pak s sebou slovenský krajinský tisk, ve kterém tyto poměry byly vylíčeny. Zprávy ty způsobily u ostatních vojínů) velké rozrušení. Hlásili se k raportu a žádali za dovolenou, na kterou měli ostatně plné právo. Na to byl vojín Vakša štábním kapitánem Vajntauerem potrestán samovazbou v trváni 31. dni a to jen proto, že své kamarády pravdivě informoval o poměrech na Slovensku a Zakarpatsku. Ostatním vojínům nevedlo se lépe. Když se druhého dne vrátili ze cvičení, zjistili, že mezi tím bylo u nich vše prohledáno a přeházeno. Důstojníci chtěli na každý pád rotu »vyčistit«. Za to, že vojíni žádali po právu o svou dovolenou, dostali všichni bez rozdílu 21 dní zaražené vycházky.
Jiný vojín od 27. pluku v Olomouci byl štábním kapitánem tak týrán, zejména ve studené vodě drhnut dvěma vojáky kartáčem, že vojín z rozčilení utekl za kasárna, ale byl chycen, souzen a odsouzen k třem měsícům posádkového vězeni.
Ostatní vojáci jsou tímto postupem krajně roztrpčeni.
Major Weinstein od 6. pluku v Olomouci doporučuje vojínům četbu Machara, Masaryka, plukovníka Švece a podobných knih. Poněvadž však žáci poddůstojnické školy zabývali se raději četbou Marxových děl, a jiných socialistických knih, byla u nich provedena prohlídka, a nyní čeká vojíny Vaněčka, Doješího a Borůvku trest.
Ptáme se pana ministra:
1. ) Co hodlá učiniti, aby soustavnému šikanováni a týrání vojínů u výše jmenovaných pluků byl učiněn konec?
2. ) Je ochoten podniknouti neprodleně všechny kroky, aby tresty uložené jmenovaným vojínům resp., které mají je již uloženy, byly okamžitě zrušeny?
V Praze, dne 11. dubna 1932.
Hrubý, Dvořák,
Zápotocký, Kopecký, Krosnář, Török, Russ, Gottwald, Novotný, Čižinská, Steiner, Sliwka, Höhnel, K. Procházka, Juran, Hruška, Babel, Barša, Vallo, Tyll, Štětka.
1715/XVII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o poměrech u IX. hraničářského praporu
v Podolinci.
Výchovné metody jsou u IX. hraničářského praporu v Podolinci horši, než u cizinecké legie. A to zvláště od té doby, co jest tam prosluly poručík Zetka od III. horské roty. Kousky tohoto poručíka nejsou k spočtení. Uvedeme pouze některé.
Při lyžaření zlámal poručík Zetka svoji hůl o vojína Lesčáka, což může dosvědčit celé mužstvo ročníku 1930. Vojín stěžoval si u rotního praporu, ale k prapornímu raportu nebyl předveden, přes to, že o to žádal.
Asi v říjnu 1931 šermoval Zetka při vyučování mužstva šavlí před obličeji vojáků, jak to měl ve zvyku, a poranil při tom vojína Křivánka na očnim víčku tak, že musil vyhledati lékařské ošetřeni a ještě dnes má od toho jizvu. Jen o vlásek a byl by pan poručík vojínovi vypíchl oko. Poručil tehdy četaři-aspirantu Mikešovi, aby Křivánka odvedl na marodku a prosil lékaře, aby věc nejak zatušoval.
Vojína Živčáka nechal Zetka po celé týdny nositi denně na cvičení plnou polní výzbroj, která váží přes 30 kg a ještě mu dal do torny kámen, veliký asi jako dvě lidské hlavy - a nechal ho tak dělati přískoky, plížení, poklusy a všechno možné. Také věci prováděl poručík Zetka v únoru letošního roku častěji a také s jinými vojíny, na př, s vojínem Fukalou, Rackem atd.
Na poddůstojníky vykonával samozřejmě co nejostřejší nátlak, aby je takto donutil k týrání mužstva a tím je s mužstvem znepřátelil. Při tom nedbal ani vojenských předpisů, podle nichž mužstvo nemá věděti o trestech poddůstojníků. Ke konci vojenské služby dostávali poddůstojníci III. roty jeden trest za druhým. Zetka nechával poddůstojníky
nastupovati při stráži s plnou polní výzbrojí, takže o trestání poddůstojníků vědělo celé mužstvo roty a mnoho vojáků praporu.
Ne méně ctižádostiví než praporčík Zetka byli podle jeho vzoru páni aspiranti. Aspiranti nechávali si mužstvo nastupovati v plné polní výzbroji. Pak musili vojáci všechno vybalit a ještě se svléci ze šatů, až stáli pouze v prádle a bosi. Vybalené věci musili pak všechny zabaliti do celty, a pak zase ve velkém spěchu řádně dáti do toren. Ve spodním prádle musili pak vojáci seděti v dřepu a na povel aspirantů zpívati různé písně. Nebo musili vojáci bosi na stolech předváděti pochod zkřížením. Nebo musili si sloupnouti na všechny čtyři, druhý vojín si sedl jednomu na záda a tak se musili ukazovati celému mužstvu. Při tom mnozí vojíni plakali zlosti a ponížením. V Podolinci vojíni velmi dobře chápali sebevrahy - oběti měštáckého militarismu.
Začátkem roku 1931 dostal poručík Zetka představeného, štkpt. Parcla, který byl skutečně pana poručíka hoden. Tento pán začal svoji životni dráhu v Podolinci tím, že po svém přesazení z Mladé Boleslavi žádal t. zv, sustentační přídavek, poněvadž prý musí vésti dvojí domácnost. Přídavek mu byl povolen. Na to ale vzal svoji paní k sobě do Podolince a přes to, že ve skutečnosti vedl dvojí domácnost pouze jeden měsíc, dostává sustentační přídavek dodnes. A za byt, který dosud má v Ml. Boleslavi, dostává ještě nájemné.
Ale i jinak dbal pan Parcl velmi svých osobních výhod. Nechával si nositi z kuchyně mužstva různé věci pro svoji osobní potřebu. Tak na př. dostal jednoho dne vojín Pálenčík rozkaz, přinésti Parclovi z kuchyně zelí. Pálenčík ale nechal zeli ve světnici svobodníka Lukeštíka a mužstvo od tohoto zeli jedlo, přes to, že vědělo, pro koho jest určeno. Také z kanceláře si nechával nositi věci.
Jak byl pan štábní kapitán oblíben dokazuje to, že staré mužstvo při odchodu z vojny koupilo štábnímu rotmistrů Schestagovi na rozloučenou pěkný dárek, jen proto, aby ukázalo, že opovrhují velitelem čety poručíkem Zetkou a velitelem roty Parclem. Parcl se rozloučil se starým mužstvem tak, že jim řekl, že je již nejvyšší čas, že už jdou a že je nechá ještě zavříti, když neodevzdají všechny věci v naprostém pořádku.
Po celou dobu bylo jídlo velmi špatné a během naši aktivní služby bylo ještě stále zhoršováno. Stravně kleslo z Kč 5. 10 v roce 1930 na Kč 4. 60 v roce 1931, na Kč 4. 05 koncem roku 1931 a konečně až na Kč 3. 40 v roce 1932.
Při takovém špatném jídle a malých žoldech se vyžadovalo na mužstvu všechno možné. Ve světnici desátníka Turecka musili na rozkaz Parclův vojíni mýti plynově masky horkou vodou, kartáčem a mýdlem, přes to, že to bylo podle předpisů přísně zakázáno. Také slamniky musili vojáci práti vodou, kartáčem a mýdlem, pres to, že jsou plnény a jest to zakázáno. To se stalo v prosinci 1931. Velitele světnice zavřel proto, že několik vojínů při cvičeni poškrábalo trochu zbraně, nebo proto, že některý vojín nevyčistil správně svoji pušku a pod., na čemž přece velitelé světnic nenesou žádné viny. Ve světnici svobodníka Jaka, který byl nemocen
právě v den, kdy byla prohlídka pušek, nechal zavříti svobodníka Chromka, což byla očividná nespravedlnost.
Téměř nikdy nepovoloval přesčasy a odpočítával vojákům na př. dny, které potřebovali, když musili jit k soudu, od jejich dovolených. Ale vojín Hanéčák, sluha Parclův, jezdil často do Vyšných Ružbachů, aby tam nakoupil dříví pro Parcla.
Vrcholem byla doba velkých mrazů, počátkem února. Dne 11. února byl mráz přes 20 stupňů a přes to rota cvičila. Jest zakázáno v takovéto zimě cvičiti. Několik lidí zvlažte vojín Lesčák utrpěli při tomto cvičení omrzliny. Parcl zakázal stáhnouti si čepice na uši, ale jeden prý má druhého upozorniti na to, když mu budou běleti uši. Kromě mužstva i podporučík pres. sl. Bittner způsobil si omrzliny. Potom zakázal Parcl mužstvu východ, a odůvodňoval zákaz mrazem.
Poručík Zetka nechal při těchto velikých mrazech ležeti mužstvo tak dlouho, že jeden den o-
mrzlo 16 vojínů, z čehož někteří velmi těžce, takže musili býti odvezeni do divisní nemocnice v Košicích. Někteří měli lehčí omrzliny a nemohli celé týdny a měsíce vyjíti ven. Na příklad vojín Urban a ostatní.
Tážeme se pana ministra národní obrany:
1) Dá vyšetřiti uvedené případy a potrestali důstojníky, kteří špatně zacházejí s vojáky?
2) Co hodlá pan ministr národní obrany zaříditi, aby se podobné případy nemohly v budoucnu opakovati?
V Praze, dne 9. dubna 1932.
Dvořák,
Čižinská, Štětka, Zápotocký, K. Procházka, Śliwka,
Hruška, J. Svoboda, Kopecký, Kuhn, Russ, Juran,
Barša, Novotný, Hrubý, Török, Hodinová, Gottwald,
Tyll, Babel, Vallo.