Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1700.
Odpovědi:
I. ministra veřejných prací na interp. posl. Sliwky, Ktimenta a soudr. o subvencích na elek-
trisaci v obcích Nebory a Oldřichovice ve Slezsku (tisk 1558/XX),
II. ministra sociální péče na iaierp. posl. Stejskala, Šeby a druhů o protizákonných manipulacích starosty obce Studnice Rydla při -udělování a výplatě státních starobních podpor (tisk 1579/IV),
III. ministra zahraničních věci a ministra vnitra na interp. posl. Krebse, inž. Junga a druhů, že rakouskému státnímu občanu E. Frauenfeldovi byl zakázán vstup do Československé republiky (tisk 1547/XVinj,
IV. ministra spravedlnosti na interp. posl. inž. Junga a druhů o zabaveni periodického tiskopisu »Neue Zeit« (tisk 1597/V),
V. ministra spravedlnosti na interp. posl. inž. Junga a druhů o zabavení č. 93 periodického tiskopisu »Neue Zeit« z 21. listopadu 1931 (tisk 1558/VI), VI. ministra vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o útisku, který provádí krnovská
státní policie >(tisk 1562/XV1), VII. ministra spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení novojičínského
časopisu »Deutsche Volkszeitung pro Kravařsko« (tisk 1536/VI),
VIII. ministra vnitra na interp. posl. Krebse, Geyera a druhů o nezákonitém označeni na bankovkách československé Národní banky (tisk 1547/XI),
IX. ministra vnitra na interp. posl. Hokkyho a druhů ve věci státního občanství (tisk 1579/IH), X. ministra veřejných prací na interp. posl. Seidla, inž. Nečase a soudr. o služebních a platových poměrech státních cestmistrů a zhodnocování předchozích služeb vojenských gážistů (rotmistrů) pro zvýšení služného (tisk 1174/1),
XI. min. financí na interp. posl. Seidla, Husnaje a soudr. o dodatečném zdanění diet občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusi {tisk 1461/XIXJ,
XII. min. národní obrany na interp. posl. Jos. Tůmy, Tučného a druhů o civilních zaměstnancích vojenských skladů, dílen, zdravotních a léčebných ústavů (tisk 1536/IV), XHI. min. národní obrany na interp. posl. Hrubého, Hádka a soudr. o soustavném týrání vojína
Františka Kraula od dělostřeleckého pluku čís. 9 v Ziliné. (tisk 1562/1), XIV. min. vnitra na interp. posl. Vallo, Kubače, Steinera, Štětky a soudr. o pensekuci dělníků
v Tekovské Breznici {tisk 1579/XIV),
XV. /míň.. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Jablonáczkého a druhů o neudržitelných poměrech na bratislavském maďarském ústavu pro vzdělám učitelů i(tisk 1394/VII), XVI. min. financi na interpelaci posl. Windirsche a druhů o daňových stížnostech zemědělců Jana Beokerta (okres liberecký) a Josefa Linke-ho (okres nětnecko-dablonecký) (tisk 1347 XII),
XVII. předsedy vlády a min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o metodách při sčítání
lidu v okrese hlučínském (tisk 1562/XIV), XVIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Eckerta, Stenzla, Prause a druhů, že na dívčí
obecné škole v Mariánských Lázních nebyly povoleny pobočky (tisk 1547/XVI), XIX. min. národní obrany na interp. posl. dra Keibla, Simma a druhů o událostech, které se staly při návštěvě posluchačů příbramské báňské vysoké školy ve vojenském výzkumném ústavě dne 20. listopadu 1931 (tisk 1558/IV), XX. min, vnitra na interp. posl. Oehlingera a druhů o událostech při schůzi Dělnické péče
v Broumově (tisk 1562/III), XXI. min. vnitra na iterp. posl. dra Schollicha a druhů, že četnictvo pronásleduje organisace
mládeže německé strany národní (tisk 1562/XV),
XXII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o vyměření funkčního přídavku řídícím učitelům a ředitelům občanských škol (tisk 1438/III).
17001 (původní znění).
Odpověd
ministra veřejných prací na interpelaci poslanců K. Śliwky,
Klimenta a soudruhů
o subvencích na elektrisaci v obcích
Nebory a Oldřichovice ve Slezsku
(tisk 1558 XX),
Žádost obce Oldřichovice, okres Český Těšín, o udělení státní podpory na provedení elektrisace v obci podle zákona č. 46/1929 Sb. z. a n. došla do ministerstva veřejných prací 19. října 1931. Poněvadž všechny finanční prostředky určené cit. zákonem byly vyčerpány po př. zadány žádostmi došlými do ministerstva veřejných prací do konce záři 1930, není možno prozatím žádosti obce vyhověti.
O žádosti bude možno uvažovati, bude-li provedena novelisace cit. zákona a povoleny dostatečné prostředky na další povolování podpor. O novelisaci zákona se meziministersky jedná.
Žádost obce Nebory, okres český Těšín, do ministerstva veřejných prací dosud nedošla. Dojde-li, platí pro ni ovšem totéž, co uvedeno o žádosti obce Oldřichovice.
V Praze dne 31. března 1932
Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek v. r.
1700II.
Odpověď
ministra sociální péče na interpelaci poslanců J. Stejskala,
J. Šeby a druhů
o protizákonných manipulacích starosty obce Studnice Rydla při udělování a výplatě státních starobních podpor (tisk 1579 TV).
Šetřením, provedeným okresním úřadem v Náchode, bylo zjištěno, že několik percipientů statni starobní podpory v obci Studnici na výzvu starosty obce vyplatilo dobrovolně ve prospěch obce celkovou částku 280. - Kč, jež jim byla vyměřena jako příplatek obce bydliště k přiznané státní starobní podpoře.
Ježto i v případě, že šlo o příspěvek dobrovolný, znamenal takový postup nemístné vymykání se povinnosti uložené obci v § 4 zákona čís. 43/1929 Sb. z. a n., podle něhož jest obec bydliště povinna poskytovati obecni příplatky ke státním starobním podporám, učinil okresní úřad opatření, aby příslušné částky byly percipientům vráceny.
Pokud se týče opatřeni proti funkcionářům obce pro porušení úředních povinností, přísluší rozhodnutí úřadům politické správy, které byly též na věc upozorněny.
Že by podobné manipulace t. j. vracení obecního příplatku obcím, byly prováděny ještě v jiných obcích, nebylo konaným šetřením zjištěno.
V Praze dne 31. března 1932.
Ministr sociální péče: Dr Czech v. r.
1700III (původní znění).
Odpovědí
ministra zahraničních věcí
a ministra vnitra na interpelaci poslanců H. Krebse,
inž. R. Junga a druhů,
že rakouskému státnímu občanu
E. Frauenieldovi byl zakázán vstup do
Československé republiky
(tisk 1547/XVm).
O rakouském státním příslušníku E. Frauenfeldovj bylo zjištěno, že jeho přítomnost v Československé republice není s hlediska veřejného pokoje a pořádku přípustná, pročež bylo na základě územní svrchovanosti státu učiněno v interpelaci uvedené opatření, jemuž za těchto okolností nelze nic vytýkati,
V Praze dne 30. března 1932.
Ministr zahraničních věci-. Dr. Beneš v. r.
Ministr vnitra: Dr Slavík v. r.
1700IV (původní znění).
Odpověd
ministra spravedlnosti na interpelaci poslance inž. R. Junga
a druhů
o zabavení periodického tiskopisu *Neue Zeít« (tisk 1597 V).
Zabavení v interpelaci uvedených mísí čís. 90 časopisu »Neue Zeit« z 11. listopadu 1931 zařízené státním zastupitelstvím v Opavě, bylo soudem přezkoumáno a potvrzeno.
V Praze, dne 15. března 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner v. r
1700 V (původní znění).
Odpověd
ministra spravedlnosti na interpelaci poslance inž. R. Junga
a druhů
o zabavení č. 93 periodického tiskopisu
»Neue Zeit« z 21. listopadu 1931
(tisk 1558 VI).
Zabaveni míst v interpelaci uvedených, zařízené státním zastupitelstvím v Opavě (až na větu >Denn Troppau... < až »... viel gelachU ve třetím místě, která vůbec nebyla zabavena), bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
V Praze, dne 17. března 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr Meissner v. r.
1700 VI (původní znění).
Odpověd
ministra vnitra na interpelaci poslance dra E. Schollicha
a druhů
o útisku, který provádí krnovská státní policie (tisk 1562 XVI).
V interpelaci zmíněný debatní večírek krnovské místní skupiny německé národní strany ani nebyl dle předpisů shromaždovacího zákona jako veřejná schůze úřadu napřed oznámen, ani neměl náležitostí schůze důvěrné.
Postupu úřadu (resp. orgánu jím vyslaného) nelze proto nic vytýkati, neboť jednal v mezích zákona, jako se vůbec příslušné úřady v podobných případech - bez jakýchkoli zvláštních pokynů řídí pouze platnými předpisy.
V Praze, dne 30. března 1932.
Ministr vnitra: Dr Slavik v. r.
1700 VII (původní zněni).
Odpovéd
ministra spravedlností na interpelací poslance dra E. Schollicha
a druhů
o zabavení novojičínského časopisu
»Deutsche Volkszeítung pro Kravařsko«
(tisk 1536 VI).
Zabavení v interpelaci uvedených míst č. 104. a 107. časopisu »Deutsche VoLkszeitung fůr das Kuhlándchen«, zařízené státním zastupitelstvím v Novém Jičíně, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
V Praze, dne 17. března 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr Meissner v. r.
1700 VIII (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslanců H. Krebse,
J. Geyera a druhů
o nezákonitém označení na bankovkách
Československé Národní banky
(tisk 1547 XI).
Označeni »Kč« předepsáno jest zákonem ze dne 10. dubna 1919 č. 187 Sb. z. a n. jen jako jedině přípustná zkratka plného názvu koruny československé. U bankovek československých předpisuje či. VI. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., že jejich text obsahuje počet korun československých, -na které platí. Nebylo by tedy v zásadě ani nezbytně zapotřebí uváděti na bankovkách, že zní na příslušný počet * korun československých, nebot stanoví tak již zákon sám. Bankovky však obsahují na hlavní (lícní) straně slovy označenou hodnotu, kterou platí, a úplně vypsaný název xkorun československých, takže ustanovení o zkratce tu vůbec nemá významu. Na rubu jest označeni hodnoty jednak v jazyku státním, jednak v jazycích menšinových opakováno, ovšem již bez označení, že jde o koruny československé, alo jednak proto, že jde tu o pokračování textu strany lícní, tedy nikoliv o zkratky nebo zvláštní text, jak se patrně v interpelaci mylně předpokládá, jednak proto, že jak svrchu uvedeno, již v zákoně samém jest výslovně stanoveno, že bankovky zní na koruny československé*.
Je tedy domněnka o nezákonnosti textu bankovek mylná a proto nelze z ní vyvozovati žádný z důsledků v interpelaci uvedených.
Ke zrušení výnosu ministerstva vnitra, který ňupozorňuje na nepřípustnost označení čsl. měny zkratkou »Ktsch. < není důvodu, poněvadž výnos odpovídá zákonu. Předmětem administrativního řízeni trestního proti zodpovědnému redaktoru časopisu <>Der Tag« byla zkratka Kr odporující cit. zákonu.
Konečně podotýkám, že o zabavení nějakých obalů ústecké firmě není úřadům ba ani dotyčné firmě samé ničeho známo; zpráva není pravdivá.
V Praze dne 31. března 1932.
Ministr vnitra: Dr Slavik v. r.
1700IX (původní znění).
Odpověd
ministra vnitra
na interpelací poslance Hokkyho a druhů ve věci státního občanství (tisk 1579/HI).
K odůvodnění tvrzení, že otázky státního občanství v Československé republice jsou nedostatečně upraveny a že je tu třeba rychlé a radikální úpravy, uvádějí páni interpelanti několik konkrétních případů, jež samy však nejlépe tato tvrzení vyvracejí. Tak na př. jako nejkřiklavější případ je uvedena otázka státního občanství Zhorské Markéty, jejíž čsl. státní občanství bylo uznáno. Podobně tomu je v případě Alexandra Sziika.
Gabriel Trócsányi žádost o udělení státního občanství podle zákona č. 152/1926 Sb. z. a n. nedoplnil ve stanovené a jemu ještě prodloužené lhůtě, pročež tato žádost musela býti podle zákona prohlášena za odvolanou. Zikmund Fodor - ač měl k tomu 5 let času - podal opožděně žádost o udělení čsl. státního občanství podle právě uvedeného zákona. Žádost Alexandra Pilissy-ho o udělení státního občanství podle ústavního zákona č. 152, ' 26 Sb. z. a n., na jejíž vyřízení má úřad* zákonnou lhůtu 2 let, se u ministerstva vnitra právě projednává. Žádosti Kristiny Néherové za československou státní občanku podle úst. zákona č. 152/1926 Sb. z. a n. nebylo možno vyhověti, ježto nesplnila zákonných podmínek (nesložila slibu věrnosti Československé republice); o stížnosti na nejvyšší správní soud není dosud rozhodnuto. Jan Spolarich nebyl uznán za čsl. státního občana v roce 1929 dalších kroků k získáni státního občanství nepodnikl, zejména o uděleni čsl. státního občanství vůbec nezažádal.
Z toho co uvedeno, lze proto souditi, že ani páni interpelanti nemají odůvodněných stížností proti dosavadnímu postupu při udělování státního občanství a že potřeba nějaké zvlášť naléhavé nápravy v tomto směru není.
Legislativní návrhy v interpelaci zmíněné nemohu podporovati, ježto náměty tam obsažené mění ustanovení mírové smlouvy trianonské o státním občanství a mohly by býti i proti zájmům stran, které majíce otázku státního občanství pro sebe vyřešenu, si ani nepřejí, aby za státní občany československé uznány byly.
V Praze dne 5. dubna 1932.
Ministr vnitra: Dr Slavík v. r.
1700 X.
Odpověď
ministra veřejných prací na interpelaci poslanců Františka Seidla,
inž. Jaromíra Nečase a soudruhů
o služebních a platových poměrech státních
cestmistrů a zhodnocování předchozích
služeb vojenských gážistů (rotmistrů) pro
zvýšeni služného (tisk 1174/1).
Odpovídaje na jednotlivé dotazy předmětné interpelace, sděluji toto:
1) Jaroslav Hrubý byl přijat za čekatele na místo úředníka v osobním stavu úředníků nižší pomocné služby technické pro odbor služby cestmistrů ve státní službě stavební v Čechách výjimečně na základě svolení ministerstva věř. prací, ačkoliv již překročil 40. rok věku. Před nastoupením služby byl výslovně upozorněn, že za právního stavu vytvořeného platovým zákonem nelze mu zhodnotiti jeho službu délesloužícího poddůstojníka. Prominuli nebo zkrácení čekatelské doby podle § 7 odst. 6 plat. zákona lze povoliti podle výslovného zákonného ustanoveni jen tam, kde jsou pro to zvláště závažné služební důvody. Rovněž započteni určitého období pro zvýšeni služného ve smyslu § 142 odst. 3 plat. zákona lze povoliti jen za zvláštních okolností.
Pro použití těchto možností platového zákona u cestmistra Jaroslava Hrubého není proto po novém přezkoušeni jeho služebního zařazení zmíněných zákonných podmínek.
2) Zvyšování -služebních požitků cestmistrů podle služebního výkonu lze prováděti jenom v míře stanovené zákonem resp v mezích schválené systemisace míst.
3) Úprava silničních paušálů a diet státních cestmistrů není v moci ministra veřejných. prací, nýbrž závisí od provedení § 147 plat. zákona o služebních náhradách, vládním nařízením.
V 'Praze dne 8. dubna 1932.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostatek v. r.
1700 XI.
Odpověď
ministra financí na interpelaci posl. Františka Seidla, Julia
Husnaje a soudruhů
o dodatečném zdanění diet občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusí (tisk 1461 XIX).
Diety, o něž tu jde a které v Podk. Rusi byly nazývány původně »mimořádný přidavek«, příslušely trvale ustanoveným ženatým zaměstnancům, pokud se nemohli pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště přestěhovati (též t. zv. exponovaným zaměstnancům). Tyto diety byly však vypláceny též zaměstnancům po přestěhování, jimž bylo pak vyplácení 31. /VII. 1930 zastaveno. Při posuzování daňové povinnosti ve smyslu §u 11 zák. o př. d. a prov. nař. k §u 11 a §u 29 téhož zákona byly uznány tyto požitky u zaměstnanců nepřestěhovaných za onerosní (danéprosté), neboť sloužily k úhradě výdajů služebních, vznikajících dojížděním do místa úředního působiště. Naproti tomu u zaměstnanců přestěhovaných do místa působení chyběl zpředu zmíněný předpoklad odůvodňující onerositu těchto požitků. Z té příčiny prohlásilo vyneseni ministerstva financí ze dne 19. března 1931, č. 49. 701/30, jehož se interpelace dovolává, právem zmíněné požitky u zaměstnanců přestěhovaných do místa působení za podrobené dani důchodové resp. srážce této dané. Měly tedy všechny takto kvalifikované požitky býti zdaněny a to ovšem i dodatečně, tedy případně od r. 1927 počínaje. Ježto však toto dodatečné zdanění - po příp. za dávno uplynulou dobu - bylo by pravděpodobně u zaměstnanců příliš zatížilo jejich platební schopnost, zmenšenou nad 'to ještě zastavením výplaty diet, rozhodlo ministerstvo financí svrchu cit. vynesením, aby od dodatečného zdanění těchto požitků bylo zcela výjimečně upuštěno Podle toho bylo postupováno oběma příslušnými úřady druhé instance, totiž hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě a generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě; v obvodu posléze uvedeného ředitelství byly diety vypláceny jen ojediněle.
Provedeným šetřením bylo ve věci zjištěno toto:
Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě, intimujíc svým podřízeným úřadům zmíněné zdejší vynesení, výslovně upozornilo na to, že lze upustili pouze od dodatečného zdanění diet, tedy pouze stran požitků vyplacených v roce 1929 (t. j. požitků přicházejících v úvahu pro zdanění za berní rok 1929 a léta předešlá).
Poněvadž však diety shora uvedeních zaměstnanců byly již zavčas zdaněny - a to vždy v každém řádném a běžném vyměřovacím období podle výkazů jednotlivých likvidat ir - stalo se samozřejmě svolení ministerstva financi, aby bylo od dodatečného zdanění diet upuštěno, bezpředmětným.
Tvrzení interpelace, že diety byly v roce 1930 zdaněny najednou za několik roků nazpět, nelze
sdíleti, neboť dle hlášení finančního ředitelství v Užhorodě, do jehož obvodu patří největší část občanských zaměstnanců voj. správy na Podkarpatské Rusi, bylo zdaňování prováděno zavčas a to za každý berní rok zvlášť současně 5 řádnými služebními požitky za dotyčné berní roky.
Rovněž nebyla šetřením potvrzena správnost výtky, že předepsané částky byly vymáhány velmi tvrdě a zasahováno i exekučně. Naopak výnosem ze dne 21. října 1930, č. j. 34519/1489-V/1-30 nařídilo hl. fm. ředitelství, aby žádosti o povolení mírnějších splátek ku zaplacení předpisů daně důchodové za r. 1927-1929 byly vyřizovány blahovolně a poskytována k zaplacení lhůta do konce r. 1931; současně nařízeno, aby všechna opačná rozhodnutí nižších instancí v tomto směru byla odvolána a nahrazena novými, ve smyslu tohoto vynesení učiněnými.
Daň důchodová byla vyměřena z celkových služebních požitků a jako taková byla podle potřeby vymáhána podle § 41. žák. o př. d. ve stejně míře jako tomu bylo i u všech ostatních státních zaměstnanců. Předpisy daně důchodové z diet samostatně nebyly vůbec vymáhány.
Generální finanční ředitelství v Bratislavě dalo sice divisnímu proviantnímu skladu 12 v Michalovcích, o jehož zaměstnance na Slovensku šlo, pokyn, aby až do rozhodnutí ministerstva financí nekonal srážky z po-dkaipatoko-ruských diet. Stalo se tak však přece v roce 1930 a zaměstnanci žádali v T. 1931 o vrácení těchto srážek. Ježto však se zaměstnanci již zcela přestěhovali do Ružomberku, případně do okolních obci s Ružomberkem souvisejících (Rypárpole), byla žádost o vráceni přeplatků ve smyslu vynesení ministerstva financí z 19. března 1931, č. j. 49. 701, 30-111/8 zamítnuta.
Jak vidno z uvedeného není rozdílu mezi hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě a generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě co do úřední prakse a výkladu daňových předpisů o této otázce. Jisto je, že benevolentní, sociálními ohledy diktovaný postup, nařízený svrchu cit. zdejším vynesením, zvýhodnil daňově malý zlomek celkového počtu zaměstnanců, o něž jde. v obvodu generálního finančního ředitelství v Bratislavě, osvobodiv je od jinak nezbytného dodatečného zdanění. Odstraniti tuto nestejnoměrnost bylo by možno jedině zrušením poskytnuté výhody a uložením daně dle zákona příslušející. Avšak k postupu tomuto finanční správa z důvodů sociálních sáhnouti nehodlá.
Pro vráceni daně z diet uložené není ovšem ani zákonného, ani jinakého důvodu a nelze tedy tomuto požadavku interpelace vyhověti.
V Praze, dne 8. dubna 1932.
Ministr financí: Dr Trápl v. r.
1700X11.
Odpověď
ministra národní obrany na interpelaci poslanců Josefa Tůmy, AI.
Tučného a druhů
o civilních zaměstnancích vojenských skladů, dílen, zdravotních a léčebních ústavů (tisk 1536IV).
Ustanovení stálých smluvních dělníků bylo již provedeno u všech vojenských útvarů a ústavů. Stalo-li se tak u některých ustavi později, byla toho příčinou okolnost, že předložené návrhy neodpovídaly ustanovením o věci vydaným a že je proto bylo třeba doplniti. Také v ústavech v interpelaci zvlášt vyjmenovaných, t. j. ve vojenské muniční továrně v Poličce, ve vojenských telegrafních dílnách v Praze a ve vojenském ústavě pro choroby nervové a duševní v Trnavě byli stálí smluvní dělníci ustanoveni a to již loňského roku. V. posádkové nemocnici v Praze IV. byly ustanoveny stálé smluvní ošetřovatelky již v roce 1929. Zároveň jsem nařídil, aby bylo provedeno nové šetření, zda ze zaměstnanců 'tohoto ústavu, kteří zatím dosáhli 10 let nepřetržité služby u vojenské správy, odpovídá někdo. podmínkám pro ustanovení za stálého smluvního zaměstnance.
Pokud se týká sníženi počtu občanského smluvního personálu ve vojenských léčebných ústavech, vedly k němu důležité důvody věcné i úsporné.
Především rozhodovala okolnost, že počet těchto zaměstnanců byl upraven naposledy v roce 1923, tedy ještě v době mimořádných poměrů, kdy i nemocnost byla značně větši než nyní. Během doby počet ošetřovaných nemocných ve vojenských léčebných ústavech soustavně klesal a lze jej nyní pokládati za trvale stabilizovaný v počtu daleko menším, nežli tomu bylo dříve a možno spíše očekávati, že při intensivni lékařské péči a hygienických opatřeních v armádě bude tento počet v budoucnosti dokonce menši. Tím se stalo, že ve většině léčebných ústavů původně systemisovaný počet ošetřovatelského personálu převyšoval během doby skutečnou potřebu.
Vojenská správa však přihlížejíc k nepříznivým hospodářským a pracovním poměrům přikročila ke snížení počtu zaměstnanectva teprve v době, kdy byla nařízena všeobecná úsporná opatření ve státní administrativě, a kdy již nebylo možno věcně odůvodniti větší potřebu tohoto personálu a kdy podle vydaných směrnic v rámci povolených finančních prostředků bylo nutno provoz obstarávati co nejhospodárněji a nejúčelněji.
Ministerstvo národní obrany uznávajíc neutěšenou situaci 'těchto zaměstnanců vydalo pro výběr osob, které mely býti jako přebytečné propuštěny, podrobné pokyny, podle kterých bylo především propustiti osoby finančně zajištěné, např. provdané ošetřovatelky a myčky, jejichž mužové mají zaměstnání a dále osoby s kvalifikací méně způsobilou. Tím se stalo, že právě sociálně nejslabší a