(4) Kdo řepového cukru, odebraného bez zapravení spotřební daně k výrobě lihu, použije k jinému účelu, bude potrestán podle ustanovení § 8 žák. č. 26/1903 ř. z., o zrně-' nach a doplňcích ustanovení ohledně zdanění cukru, po případě podle §u 8 žák. či. 11/1903. Jinaké přestupky proti podmínkám povolení k výrobě lihu z řepového cukru trestají se pořádkovou pokutou od 50 do 5000 Kč.

§ 10.

(') Kdo přestoupí ustanovení § 5, odst. 3. a 4., první věta, nebo odst. 5. a neprokáže hodnověrně, že nemohl dodržeti ustanovení o závěře pro nepředvídatelnou a neodvratitelnou událost, bude porestán za těžký důchodkový přestupek peněžitým trestem v částce 20 Kč za každý hektolitrový stupeň alkoholu, jenž jest předmětem přestupku. Za zvláště přitěžujících okolností lze kromě peněžitého trestu uložiti trest vězení až do šesti měsíců.

(2) Byl-li přestupek spáchán při provozování živnosti majitelem živnosti nebo jeho zástupcem, který jedná z příkazu nebo s vědomím majitele, může býti majitel živnosti i jeho zástupce na čas nebo trvale vyloučen z odběru lihu. Při opětovném odsouzení těchto osob může býti kromě toho odňato živnostenské oprávnění, při jehož výkonu byl přestupek spáchán. 

(s) Za peněžité tresty uložené zaměstnancům ručí při nedobytelnosti zaměstnavatel, byl-li přestupek zaměstnancem spáchán při výkonu svěřené mu služby.

(4) Nelze-li stihati nebo potrestati určitou osobu, lze uznati na propadnutí předmětů přestupku.

(6) Jakékoli jiné jednání nebo opomenutí, než jest uvedeno v §§ 9 a 10, proti ustanovením tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných, trestá se jako důchodkový přestupek pokutou do 20. 000 Kč.

(o) Je-li pokuta uložená podle tohoto zákona nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení, který se stanoví ve výměře jeden den za 100 až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělkových, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

CO Trestnost přestupku promlčuje se za tři roky, počínajíc dnem, kterého byl přestupek spáchán.

(H) Trestati přestupky ustanovení tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných přísluší:

a) jde-li o těžké důchodkové přestupky, trestním soudům důchodkovým,

b) jde-li o jiné přestupky, finančním úřadům spravujícím nepřímé daně.

(°) Ustanovení o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího tuto nejvyšší výměru, uloží se trest na svobodě.

(10) Jinak platí o stíhání a trestání přestupků tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád z r. 1788, instrukce k němu z r. 1842 a hlava IX. žák. či. XI/1909 o správě veřejných daní, na ostatním území republiky československé duchodkový trestní zákon z r. 1835 a s doplňky a nařízeními k nim vydanými.

účinnost a provedení zákona. ČI. VIII.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1932 a týmž dnem zrušují se tato ustanovení zákona o dani z lihu:

ČI. I, odst. 1. a 3. žák. č. 99/1926 Sb. z. a n., § 38, odst. 4. ve znění žák. č'. 643/1919 Sb. z. a n., § 40 ve znění cis. nař. č. 120/1899 ř. z., příp. § 38 žák. či. XX/1899; dále vládní nařízení č. 173/1923 Sb. z. a n. vyjma §§ 3 a 4, jakož i § 4 vlád. nař. č. 355/1920 Sb. z. a n. a mění, případně doplňují se jednak ostatní ustanovení zákona o dani z lihu, jmenovitě pak § 6, odst. 4. a § 38 žák. č. 643/1919 Sb. z. a n. a § 7 žák. č. 687/1920 Sb. z. a n., jednak též ustanovení § 7 žák. č. 26/1903 ř. z., po příp. § 7 žák. či. 11/1903 a hlava IX. žák. či. XI/1909.

(2) Zákon tento provede ministr financí.

Odůvodnění.

Ke či. I.

Nehledě k zemské přirážce a k dani z obratu, jest až dosud zatěžován každý dani podléhající litr alkoholu těmito dávkami:

spotřební daní.... Kč 15'-, a zvláštním příplatkem.. " 8'-, který odvádí Společnost pro zpeněžení lihu podle smlouvy uzavřené na základě vládního nařízení čís. 139/31 Sb. z. a n.

Veškeré složky zatížení mají za účel postihnouti spotřebu lihu, takže zatížení jest v obou svých částech svojí povahou jen spotřební daní.

Přes vytčenou jednotnou vnitřní povahu celého zatížení, liší se jeho jednotlivé části ve své právní struktuře velmi podstatně. Tak jest pouze daň a zemská přirážka stanovena přímo zákonem, kdežto příplatek spočívá na pouhém dobrovolně převzatém

smluvním závazku Společnosti pro zpeněžení lihu. Mimo tento formální rozdíl, liší se obě části zatížení ještě dobou splatnosti, neboť daň a zemská přirážka placeny jsou odběratelem lihu již při přechodu lihu z lihovaru či skladiště do obchodu, kdežto příplatek odváděn jest Společností o více než 2 měsíce později.

Z vylíčeného věcně naprosto neodůvodněného stavu vyplývá v praksi několik velmi závažných nedostatků, z nichž nutno na prvém místě zdůrazniti rozpočtovou nejistotu pramenící v tom, že část státních příjmů ve výši kol 200, 000. 000 Kč, a tudíž pro udržení rovnováhy státního rozpočtu naprosto nepostradatelná, spočívá pouze na dobrovolné smlouvě, časově nad to omezené.

Z dosavadního stavu vyplývá dále ještě nevýhoda pro živnostníky, kteří používají ve svých živnostech zdaněného lihu, neboť tito mohou při odběru lihu dosíci od finanční správy úvěru toliko pro vlastní spotřební daň a zemskou přirážku, kdežto smluvní příplatek musí Společnosti zaplatiti ihned při odběru zboží v ceně za líh. Poněvadž při nynějších zvyklostech lihového trhu mohou živnostníci prodávati svoje výrobky pravidelně jen na úvěr, avšak část dávek musí platiti předem, bez úvěru, zatěžuje dosavadní způsob placení příplatku odbyt lihu a tovarům z téhož vyrobených, kterážto nevýhoda stává se tím tísnivější, že části lihových výrobků odbývati lze až po náležitém uležení.

Konečnou závadou dosavadního stavu jest pak nemožnost postižení příplatkem též lihovin importovaných, takže tyto jsou částečně spotřebními dávkami méně zatěžovány, nežli tytéž výrobky původu tuzemského.

Veškerým vylíčeným závadám hledí osnova čeliti včleněním dosavadního smluvního příplatku do sazby spotřební daně, čímž se docílí jednak rozpočtové jistoty, jednak umožní živnostníkům úvěr na celé daňové zatížení, a konečně se odstraní ničím neodůvodněná disparita mezi zatížením tovarů tuzemských a dovážených.

Ke či. II.

Líh vyrobený z ovoce nebo podobných látek podléhá výrobní dani z lihu. Dosavadní předpisy připouštějí dvojí způsob placení výrobní daně, totiž buď z veškerého

vyrobeného lihu zjištěného úředně, anebo určitým- daňovým paušálem denně bez zřetele k množství lihu, které bylo ve skutečnosti vyrobeno. Daňový paušál stanoven jest podle pravděpodobné výkonnosti používaného destilačního zařízení a tu jest zřejmo, že výrobní technika vábená vysokými zisky na dani, předstihla velmi záhy zákonné předpoklady, čímž se stalo, že nyní jest zdaňována sotva jedna třetina lihu skutečně vyrobeného. Jest zřejmo, že takto jen nepatrně daní zatížený líh znemožňuje úplně konkurenci lihu plne zdaněného, takže lihovary takto zdaňující byly by pří ponechání dosavadního stavu odsouzeny k zániku. V důsledku toho navrhuje osnova jednak přizpůsobení předpisů o paušalování skutečné výkonnosti destilačních zařízení tím, že zvyšuje počet předpokládaných náplní kotlíků,. podle nichž se paušál vypočítává a mimo to omezuje paušalované pálení jen na pěstitele ovoce, případně pro sběratele bobulí a vyhrazuje takto jen nedostatečně daní postižený líh jejich domácí spotřebě.

Mimo to navrhuje osnova též nepatrné zvýšení paušálem předpokládané alkoholové výtěžnosti používaných lihovarských surovin, čerpajíc z dlouholetých praktických zkušeností finanční správy.

Ke či. III. a IV.

Zavedení povinného míšení lihu s pohonnými látkami bude míti v zápětí snížení státních příjmů z minerálních olejů přibližně o 20%, tedy as o 43, 000. 000 Kč ročně. Aby tento úbytek částečně byl vyrovnán, navrhuje osnova zvýšení kontrolního poplatku z lihu, jehož bude k míšení použito, a zavádí mimo to ještě zvláštní výrobní daň z lihu, kterou hledí ve prospěch celku využíti diferencí jevících se ve výrobních nákladech lihu v důsledku používání různě drahých surovin, z čehož dosud těžili jen nečetní jednotlivci.

Šetřením bylo prokázáno, že levnější výroba lihu umožňována jest převážně jen použitím levnějších druhů surovin. Přes tento fakt placena jest výrobcům lihu přejímací cena, odstupňovaná jen podle toho, zda dodaný líh pochází z lihovarů zemědělských nebo průmyslových, není však přihlíženo k tomu, z jakých surovin byl zemědělský líh vyroben.

Surovinový náklad při výrobě lihu z řepy jest oproti nákladu lihu-bramborového nižší téměř o 100 Kč. Proto navrhuje osnova postižení neoprávněných zisků z tohoto surovinového rozdílu připadajícího, pro státní pokladnu, formou zvláštní výrobní daně z lihu. Při povinném míšení lihu s pohonnými látkami odhaduje se výtěžek této dávky as na 5, 000. 000 Kč.

Ke či. V.



Ve či. V. učiněno jest opatření pro případ, že by pravidelně přípustné suroviny nestačily k výrobě potřebného množství lihu za přiměřenou cenu, což by zejména mohlo nastati při používání lihu k účelům pohonným, a mimo to se umožňuje, aby v případě potřeby mohly zemědělské lihovary překročiti maximální přípustnou mez své výroby, stanovenou v § 7 žák č. 687, 1920 Sb. z. a n.

Ustanovení odst. 2. jeví se nutným vzhledem k ustanovením zákona o spotřební dani z cukru.

V odst. 3. a 4. rozšiřuje se ohlašovací povinnost platná dosud pouze pro přístroje destilační, též na jiná zařízení, způsobilá k výrobě lihu, neboť ustanovení dosavadní nestačí k tomu, aby mohlo býti čeleno neohlášené a nezdaněné výrobě lihu.

Ke či. VI.

část všeobecná.

Až do roku 1915 vyvíjela se na nynějším území našeho státu výroba i obchod lihem beze všech přímých zásahů státní moci. Teprve dne 30. června 1915 vydáno bylo pod č. 186 ř. z. nařízení, jímž bylo zakázáno zřizování nových lihovarů a rafinerií lihu bez předchozího svolení ministerstva financí, obchodu a orby, a současně si vyhradila vláda právo určovati prodejní ceny lihu. Dalším zásahem do obchodní volnosti bylo nařízení z 8. listopadu 1915, č. 331 ř. z., jímž byla zřízena Lihová ústředna ve Vídni, reorganisovaná později nařízením z 24. srpna 1917, č. 357 ř. z. Účelem této ústředny byla distribuce lihu v Předlitavsku vyrobeného mezi spotřebitele, ústředna vyvíjela činnost pouze administrativní, kdežto činnost obchodní byla prováděna Priv. rak. úvěrním ústavem.

Prodejem lihu docilovaný výtěžek plynul výrobcům lihu.

Na území bývalých Uher nebyla zřízena státní centrální organisace prodeje lihu, nýbrž stát si sám tu prostě vyhradil jistou účast z prodejní ceny lihu.

Po státním převratu dostalo se vázanému hospodaření lihem na našem státním území prvého podkladu nařízením Národního výboru z 8. listopadu 1918, č. 29 Sb. z. a n., jímž byla pro distribuci lihu na celém území státu zřízena 'československá komise lihová. Tato organisace prováděla nejenom administrativu, nýbrž i obchod lihem, jehož přebytky náležely státu. Definitivní úpravy dostalo se jmenované komisi vládním nařízením ze dne 7. května 1920, č. 355 Sb. z. a n. Ceny, za něž komise přejímala surový líh od výrobců, dále rafinační odměnia u ceny prodejní (vyjma exportní) byly určovány vládními nařízeními.

Působnost československé komise lihové byla ukončena podle usnesení min. rady ze dne 29. září 1922, vyhláškou min. fin, ze dne 30. září 1922, č. 294 Sb. z. a n. a vládním nařízením z 19. října 1922, č. 300 Sb. z. a n., jakož i vyhláškou min. fin. ze dne 4. listopadu 1922, č. 312 Sb. z. a n., jíž byla přenesena působnost zrušené československé komise lihové na Meziministerské komité pro likvidaci Československé komise lihové.

Vládním nařízením ze dne 1. srpna 1923, č. 173 Sb. z. a n. bylo provádění vázaného hospodaření lihem svěřeno pro dobu od 1. září 1923 do 31. srpna 1928 Společnosti pro zpeněžení lihu, spol. s r. o., jejíž poměr k finanční správě upraven byl smlouvou uzavřenou mezi ministerstvem financí a touto Společností. Oprávnění přenesené na Společnost bylo téže ponecháno také vládním nařízením z 30. srpna 1928, č. 147 Sb. z. a n. pro dobu do 31. srpna 1930, vládním nařízením č. 121/30 Sb. z. a n. do 31. srpna 1931 a konečně vládním nařízením č. 139/ 31 Sb. z. a n. pro dobu do 31. srpna 1932. Hlavním obsahem smlouvy se Společností sjednané jest, že stát vyhradil Společnosti výlučné právo prodeje lihu z prvé ruky, začež Společnost se zavazuje platiti státu, nehledě ke spotřební dani Kč 1. 500, zemské přirážce Kč 200'- a dani z obratu Kč 180'-, za každý odbytý hektolitr zdaněného alkoholu částku Kč 800'-.

Vázané hospodaření lihem vyneslo státní pokladně v milionech Kč: v období 1918/19

- 167, 1919/20 - 376, 1920/21 - 274, 1921/22 - 223, 1922/23 - 243, 1923/24

- 208, 1924/25 - 218, 1925/26 - 214, 1926/27 - 197, 1927/28 - 211, 1928/29

- 217, 1929/30 - 209 a 1930/31 - 189. Přes inkameraci smluvního příplatku,

prováděnou či. I. osnovy, nelze vázané hospodaření lihem uvolniti, hlavně proto, že by uvolněním byly ve své existenci ohroženy lihovary zemědělské, národohospodářsky velmi důležité, jímž by bylo možno konkurenci umožniti buď tím, že by byla výroba lihu v lihovarech průmyslových zatížena nějakou zvláštní dávkou, což by narazilo na prudký odpor postižených a způsobilo zdražení a tím i omezení výroby lihu, nebo, že by se lihovarům zemědělským dostalo jisté slevy na dani z lihu, což by bylo ale spojeno s úbytkem příjmů státní pokladny. Uvolnění lihového hospodářství projevilo by se dále škodlivě také v ohledu sociálním, poněvadž by pravděpodobně cena pitného lihu poklesla za současného zdražení lihu průmyslového, který jest za vázaného hospodaření poskytován za cenu nižší než svéstojnou.

Poněvadž prováděním vázaného hospodařeni lihem jest pověřena vládním nařízením č. 139/31 Sb. z. a n. Společnost pro zpeněžení lihu jen pro dobu do 31. srpna 1932, nutno hospodaření lihem pro dobu další upraviti novým zákonem. K jednotlivým ustanovením osnovy podotýká se ještě toto:

část zvláštní. K§1.

Essenciálním znakem vázaného hospodaření lihem jest jeho centrální obhospodařování jediným orgánem. Nemá-li býti tento orgán ve své činnosti ohrožován výrobou lihu neúměrnou k odbytovým možnostem, nutno při vázaném hospodaření lihem regulovati též jeho výrobu. Odbyt lihu není konstantním a v důsledku toho nelze ani přípustné výrobní alkoholové množství stanoviti přímo zákonem, nýbrž nutno přenechati to ministru financí, který jest pověřen prováděním tohoto zákona.

K §2.

Při stanovení přípustného alkoholového množství nutno se nejprve zabývati otáz-

kou, v jakém poměru by měla býti celková výroba v konsumních lihovarech rozdělena mezi skupiny lihovarů zemědělských a lihovarů průmyslových.

K této otázce nutno stručně podotknouti toto:

Vzájemný výrobní poměr mezi oběma jmenovanými skupinami upraven byl původně smlouvou, uzavřenou v roce 1923 s platností na 10 let, a sice tak, že lihovarům zemedelským příslušela výroba 65'26%0, lihovarům průmyslovým, s výrobou droždí nespojeným 29'50% a lihovarům průmyslovým, s výrobou droždí spojeným 5'24%. Tento poměr byl též dodržován vyhláškami min. fin. v dohodě s ministerstvy obchodu, zásobování a zemědělství, jimiž byla výroba v konsumních lihovarech každoročně upravována, a to pro výr. období 1923/24 vyhl. č. 206/23, pro obd. 24/25 vyhl. č. 207/24, pro obd. 25/26 vyhl. č. 265/25, pro obd. 1926/27 vyhl. č. 182/26 a pro obd. 1927/28 vyhl. č. 149/27 Sb. z. a n.

Teprve vyhláškou z 9. srpna 1928 č. 134 Sb. z. a n., jíž byla regulována výroba lihu v konsumních lihovarech pro výr. obd. 1928/29, posunut byl výrobní poměr na kvótu 72% pro lihovary zemědělské, 23% pro lihovary průmyslové nespojené s výrobou droždí a 5% pro lihovary průmyslové droždí vyrábějící. Další vyhláškou z 27. září 1929, č. 137 Sb. z. a n. o úpravě výroby konsumního lihu ve výrobním období 1929/30 posunut byl poměr na 73% pro lihovary zemědělské. Proti těmto přesunům výrobního poměru podaly průmyslové lihovary stížnost k N. s. s., který stížnostmi napadené vyhlášky č. 137/29 a 134/28 prohlásil za nezákonné, v podstatě z toho důvodu, že zmocňovací zákon č. 337/20 Sb. z. a n. zmocnil k jistým normativním opatřením toliko celou vládu, v důsledku čehož bylo protizákonné, jestliže, vláda v § 4 vlád. nař. č. 355/20 Sb. z. a n. přenesla tuto normativní činnost na některé členy vlády.

Osnova, zabývajíc se otázkou rozdělení výroby mezi lihovary zemědělské a průmyslové, vychází z výrobních poměrů, jak se do poslední doby vyvinuly, při čemž přihlíží u droždaren k té skutečnosti, že dosavadní rozsah jejich výroby nedoznal v předešlých letech takové ujmy, jako rozsah

výroby lihovarů s výrobou droždí nespojených.

Ustanovením odst. 2. má býti čeleno případnému nedostatku lihu.

Odst. 3. stanoví se lhůta, ve které má býti přiděleno jednotlivým lihovarům výrobní oprávnění, aby mohly učiniti včas potřebné přípravy k výrobě.

Odst. 4. nevyžaduje zvláštního vysvětlení.

V odst. 6. chce osnova zájmy obou zemědělských skupin ustáliti poměrem výroby mezi družstevními a nedružstevními lihovary, přihlížejíc k úmluvám mezi těmito skupinami sjednaným. K přesunům nastalým přeměnou lihovarů jedné skupiny v lihovary skupiny druhé přihlíží se v odst. 9.

Podle odst. 7. písni, b) má se výrobní alkoholové množství družstevním lihovarům rozděliti - jako dosud - tak, že se na každý hektar upravené pozemkové plochy lihovarů přidělí základní jednotka, jež se vypočítá dělením z celkového výrobního alkoholového množství skupiny družstevních lihovarů jejich celkovou upravenou pozemkovou plochou, při čemž však pro jednotlivý družstevní lihovar smí býti vzato v počet maximálně 1750 a minimálně 400 ha.

V odst. 7., písm. c) přikazují se nedružstevním lihovarům zemědělským výrobní oprávnění sice také na základě pozemkové plochy jako poměrně nejspravedlivějšího měřítka, ale zajišťuje se jim, ježto jde o většinou malé podniky, nutné existenční minimum ve výši odpovídající poznatkům nabytým v praxi.

V odst. 10. pamatuje se na lihovary, jež vzniknou za výrobního období, a zajišťuje se jim výrobní oprávnění až pro příští výrobní období, ježto v době jejich vzniku za výrobního období jsou výrobní alkoholová množství již rozdělena.

Do odst. 11. pojato bylo nutné ustanovení o tom, jak naložiti jest nadvýrobou z předcházejícího období.

' Odstavec 12. stanoví prozatímní výrobu jednotně výměrou, která se jeví potřebnou, maji-libýti dostatečně chráněny zájmy veřejné. Výměra ta je postačitelnou vzhledem na to, že v odst. 3. jest přesně určena doba, do které musí býti výrobní oprávnění rozdělena.

V odst. 13. byl vymezen poměr množství alkoholu vyrobeného v jednom výrobním období tak, jak odpovídá ustanovením zákona o dani z lihu.

V odst. 14. činí se opatření, aby zůstalo beztrestným překročení výrobního oprávnění lihovarům přiznaného, pokud jest z technických důvodů omluvitelným.

K §3.

V tomto paragrafu umožňuje se poskytnouti výrobní oprávnění takovým lihovarům, jež sledují účely učebné nebo výzkumnické.

K §4.

Vzhledem k tomu, že jest omezena výroba lihu v konsumních lihovarech, nutno podobně učiniti též u lihovarů produkčních. Při tom bére se za základ tříletý průměr dotyčného lihovaru.

V odst. 3. pamatováno jest na nově vzniklé podniky a na takové, jež nebyly ve všech třech předchozích obdobích v činnosti, a v odst. 4. umožňuje se zužitkování nadbytečné ovocné sklizně.

Ustanovení odst. 5. sleduje účel, aby dovozem surovin z cizozemská nebyl zvyšován nadbytek lihu a aby za normální domácí výroby bylo v prvé řadě podporováno zpracování domácích surovin.

K §5.

Ve všeobecné části důvodové zprávy bylo zdůrazněno, že je za daných poměrů nezbytno, aby vázané hospodaření lihem zůstalo zachováno. Má-li se tak státi, je nutno zachovati dosud platnou uzávěru veškerého lihu ať v tuzemsku vyrobeného nebo sem dovezeného. Osnova přejímá v zásadě dosavadní ustanovení vlád. nař. ze dne 7. května 1920, č. 355 Sb. z. a n. a ze dne 1. srpna 1923, č. 173 Sb. z. a n., kterým se činí opatření pro přechodné hospodaření lihem, a doplňuje je jmenovitě v odstavci 3., do něhož bylo pojato ustanovení o přechovávání lihu podléhajícího závěře tím, kdo jej má a do druhé věty odst. 4. pojata sankce na nepředání množství lihu, přesahujícího přípustnou výtratu.

K §6.

Uvažujíc o způsobech, jimiž by mělo býti vázané hospodaření prováděno, přiklonila

se osnova k propolu, při němž výhradným a jediným kupcem lihu od výrobců jest ústřední orgán lihem hospodařící. Zavésti monopol výrobní nemohla se finanční správa odhodlati, jmenovitě vzhledem k lihovarství zemědělskému, které koncentrace výroby nepřipouští.

Propol mohl by býti prováděn:

1. Státní finanční správou na účet státu;

2. útvarem utvořeným ze zástupců průmyslu a obchodu lihovarského a průmyslu líh zpracujícího, který by za státní kontroly hospodařil vlastním jménem na účet státu;

3. Obchodní společností složenou z organisací výrobců lihu a hospodařící za státního dozoru vlastním jménem na účet výrobců a

4. jakoukoli obchodní společností hospodařící na vlastní účet.

Dosavadní zkušenosti, nabyté jak za hospodaření československé komise lihové, tak i v cizině, ukazují, že nejméně vhodným jest způsob uvedený pod č. 2, ježto při něm hospodaří na účet státu činitelé, jejichž přirozeným zájmem jest, aby toto hospodaření přineslo co nejvíce zisku pro průmysl a obchod lihový, příp. též pro průmysl líh zpracující, bez ohledu na zájmy fiskální a namnoze i přímo v rozporu se zájmy veřejnými. Za této formy nemohou, jak zkušenosti ukazují, ani nejpřísnější opatření a státní kontrola zajistiti náležitou ochranu zájmům veřejným a zaručiti prosperitu lihového hospodaření pro stát. V přítomné době nevyskytuje se ani v cizině nikde orgán podobně složený a ani osnova se neodhodlává formu tuto navrhnouti.

Způsob uvedený pod č. 4. není rovněž doporučitelným, protože se práva odňatá výrobcům lihu normou veřejnoprávní předávají soukromé obchodní společnosti, složené z osob odlišných naprosto od oněch, jimž dotyčná práva byla odňata. Působí zde obtíže také stanovení přejímacích cen a rafinačních odměn.

Osnova zjednává právní možnost pro zavedení formy vázaného hospodaření, uvedené výše pod č. l nebo č. 3. Obojí forma má svoje menší nevýhody. Vázané hospodaření, prováděné finanční správou na účet státu, má tu nevýhodu, že nutno určovati přejímací ceny lihu a rafinační

mzdu, což může býti velmi snadno příčinou obchodních ztrát, ježto se při tomto stanovení mohou uplatňovati různé vlivy vnější. Jinak ovšem vyhovuje forma státního lihového hospodaření jak se stanoviska fiskálního tak i se stanoviska ochrany veřejných zájmů nejlépe. Podobná forma osvědčila se jmenovitě v Německu a Polsku.

Druhý způsob vázaného hospodaření, při němž hospodaří pod státní kontrolou obchodní společnost utvořená z výrobců lihu, má tu vadu, že nutno při ní přenésti výsostná práva, plynoucí státu z uzávěry lihu, na subjekt soukromoprávní. Naproti tomu odpadají ovšem obtíže a risiko spojené pro státní správu při stanovení přejímacích cen a rafinační mzdy.

Osnova sama neřeší způsobu, kterým má býti v budoucnu prováděno u nás vázané hospodaření lihem, nýbrž zjednává pouze zákonný podklad, na základě kterého bude rozhodnuto pro ten či onen způsob za přihlédnutí k hospodářským poměrům té doby panujícím.

K §7.

Závěra lihu a vázané hospodaření jím vyžadují nutně, aby do osnovy byly pojaty zásady o stanovení přejímacích a prodejních cen lihu. Dosud byly tyto ceny stanoveny podle zásad obsažených v §§ 2 a 11 vlád. nař. č. 173/23 Sb. z. a n. Tyto zásady byly osnovou pozměněny a doplněny v těchto směrech:

V odst. 1. určeno bylo vodítko pro stanovení přejímacích cen a rafinační mzdy pro případ, že by hospodařila státní finanční správa.

V odst. 2. bylo učiněno opatření pro případ, že by se Společnost s výrobci nebo rafinéry o přejímacích cenách a rafinační mzdě nedohodla.

Do odst. 3. pojata byla ustanovení nezbytná pro ten případ, že by o cenách nebo mzdách měl rozhodovati ministr financí.

V odst. 4. bylo stanoveno, že prodejní ceny lihu pro tuzemskou spotřebu určuje ministr financí v dohodě s příslušnými činiteli a že prodejní ceny musí býti dodržovány.

K §8.

Po vzoru zákonodárství nynější republiky Rakouské a Německé navrhuje se zřízení lihové rady pro záležitosti hospoda-

ření lihem, která má býti informačním a poradním orgánem pro toto hospodaření a které přísluší též jistá kontrola tohoto hospodaření.

Vláda navrhuje, aby vládní návrh tohoto zákona byl přikázán v poslanecké sněmovně výborům zemědělskému a rozpočtovému, v senátě výborům národohospodářskému a rozpočtovému k podání zprávy v době nejkratší.

V Praze, dne 6. dubna 1932.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr financi: Dr. Trápí v. r.