Poslanecká sněmovna N. S. R. O. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1676.
Interpelace:
I. posl. Seidla, Jnrneřkové-Vorlové a soudr.. min. financí o propouštění vdaných žen z kancelářských služeb fiinančních úřadů,
II. posl. Chobota, dr. Bůžka, Ghalupmíka a soudr. min. vnitra o peněžních vkladech československých vkladatelů v ústavech na území Těšínského Polska,
III. posl. Bezděka, dr. Daňka, Šamalíka a druhů min. školství a nár. osvěty o státní škole v Zelešicích u Brna,
IV. pas). Jurana u sotidr. min. vnitra o protekční podpoře továrníka Bati četnictvem ve Zlíně,
V. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týráni vojína Jana Gavušky od 2. jezdeckého plnku a o jeho pokusech o sebevraždu,
VI. posl. Hadka a soudr. min. vnitra o ostudném a nezákonném postupu při volbě starosty ve Schwaderbachu,
VII. posl. Kaspera a druhů min. sociální péče o naléhavě nutném zvýšení předválečného úrazového důchodu,
VIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. železnic, že se prý mají zrušiti železniční dílny v Krnově, IX. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o jménu města Českého Těšína,
X. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády o výplatě vánočních remunerací vysokým státním zamestnancum,
XI. posl. dr. Luschky, Oehlingera a druhů vládě o mimořádné podpoře Všeobecnému pensijnímu ústavu,
XII. posl. Creifa a druhů min. veřejných práci o hornických katastrofách ve Svatavě a Lomu u Mostu.
XIII. posl. Höhnela a soudr. min. vnitra a národní obrany o surovém postupu četnictva proti inezaměstniiinému Vilibaldovi Siegmudovi z Frýdlantu,
XIV. posl. Babela, Krpeckého a soudruhů vládě o nucení německých novinářských správ, aby užívaly českýrh názvů,
XV. posl. Kiihlera a druhů vládě, pokud se týče ministrovi sociální péče, aby byla vydána. nařízeni, jimiž se zavádí nedělní klid v okresech lovosickém, šluknovském, Hostinné nad Labem, broum-ovském. vrchlabském, a trutnovském,
XVI. posl. Köhlera a druhů vládě nebo ministru průmyslu, obchodu a živností, aby byla vydána nařízení, jimiž se za<vádí nedělní 'klid pro okresy lovosický, šluknovský, Hostinné nad Labem, broumovský, vrchlabský a trutnovský.
1676/I.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Marie Jurnečkové-Vorlové a soudruhů
ministru financí
o propouštění vdaných žen z kancelářských služeb finančních úřadů.
Zemské finanční ředitelství v Praze vydalo výnos ze dne 20. ledna 1932, č. j. XI-1513, dle kterého mají býti kancelářské pomocnice a kancelářské oficiantky (vrchní) po provdání propuštěny ze služeb finančních úřadů v Čechách. Tímto postupem Zemského finančního ředitelství bylo by nadále znemožněno vdaným ženám setrvati ve službách, pokud by ovšem nedosáhly trvalého služebního poměru ve smyslu odstavce 2, § 210 platového zákona, případně §§ 88-90 vládního nařízení ze dne 7. července 1926, čís. 113 Sb. z. a n.
Je patrno, že Zemské finanční ředitelství v Praze staví se zásadně za nejnepříznivější výklad S 8, odst. 6, vl. nař. 113/1926 Sb. z. a n., který stanoví, že jen se svolením ústředního úřadu může býti za okolností hodných zvláštního zřetele, ustanovena pomocnou kancelářskou silou (mimo okolnosti stanovené v odst. l-5) uchazečka, která má děti. nebo je provdána. V tomto ustanovení jedná se však o prvé, tedy nové ustanovení při přijímání do kancelářských služeb; tohoto předpisu nemůže však absolutně býti použito proti kancel. pomocnicím, neb oficiantkám již dříve ustanoveným. V tomto ustanovení vlád. nařízení nemůže býti hledána právní opora pro bezvýhradné propouštění takových sil, které se za několik roku po svém ustanovení provdaly. Je-li třeba souhlasu ústředního úřadu k ustanovení zaměstnankyně, která má děti, nebo je provdána, není tím řečeno, že taková zaměstnankyně je již předem z ustanovení vyloučena, tím méně může pak býti propuštěna proto, že provdání nastalo po ustanovení a třeba i za několik roků. Zaměstnankyně není povinna žádati úřad
o povolení k sňatku, nýbrž je pouze povinna ve smyslu § 20 vládního nařízení ze dne 7. července 1926, čís. 113 Sb. z. a n., do 15 dnů sňatek ohlásiti. Sňatek je soukromou a se službou nesouvisející záležitostí zamestnance, do které úřad právem zasahovati nemůže a provdání nemůže a nesmí býti důvodem k rozvázání služebního poměru. Takovým postupem vnucoval by úřad zaměstnankyním celibát pud hrozbou ztráty existence, nebo by je nutil žíti v konkubinátě, který je veřejností odsuzován a příčinou řady nepříjemností od sousedů. příbuzných, od kolegů
i představených v úřadě. Za dnešních názorů muže konkubinát míti i nepříznivý vily na posouzení chování zaměstnankyně mimo úřad.
Donucovati zaměstnankyně rozvázáním služebního poměru k tomu, aby nevstupovaly do
manželství, je nemorálním nátlakem, je omezováním občanské svobody, demoralisováním spořádané společnosti, rodiny i výchovy dětí. Vedle toho vede stanovisko Zemského finančního ředitelství k různým výkladům zákonných předpisů, jinak pro muže a ženy svobodné a jinak pro ženy provdané. Takový postup dostává se do zásadního rozporu nejen se zákony ústavními, ba i zákonem platovým, který v § 145 stanoví určité úlevy pro ženy z důvodu těhotenství a mateřství. Toto zákonné ustanovení je přesvědčujícím dokladem, že zákonodárce s vdanými ženami ve státních úřadech počítal a ze zaměstnání je nevylučoval.
Služební poměr kancel. pomocnic a oficiantek je sice řešen vládním nařízením, avšak vydaným v důsledku platového zákona. Nesmí tedy obsahovati ustanovení platovému zákonu protichůdné, ba ani praktický výklad nemůže býti postaven na protichůdné stanovisko, poněvadž by takový postup vedl k dalšímu nemožnému důsledku, že celibát neplatí pro zaměstnankyně vyšších kategorií, které mají možnost dosáhnouti ihned definitivního ustanovení, ale že se pouze zneužívá proti nejnižším zaměstnankyním, jež musí před svým definitivním ustanovením procházeti kategorií zaměstnankyň smluvních. Kdyby taková prakse byla udržována, nastávaly by nové nesrovnalosti a právo na provdání by měly pouze zaměstnankyně kategorií vyšších, u kterých jest úřad povinen provdání vzíti pouze na vědomí, ale nesměly by se provdávati kancelářské ženské síly potud, pokud úřad má možnost je vypověděti. Taková dvojí protichůdně různá prakse je nemožná.
Proti vdaným zaměstnankyním kancelářských služeb nelze důvodně použíti ani ustanovení § 43 vlád. nař. 113/1926 Sb. z. a n., které sice umožňuje rozvázání služebního poměru bez udání důvodu, ale váže zrušení služebního poměru pouze na případy, ve kterých důležitý služební zájem vyžaduje vypovězení zaměstnance. Sňatek však nemůže býti považován za důležitý služební zájem a dostatečný důvod k výpovědi a to tím méně, že je záležitostí čistě soukromou se služebním zájmem naprosto nesouvisející.
S ohledem na to nemá zemské finanční ředitelství v Praze postačitelného právního důvodu a právní opory pro generelní stanovisko propouštění kancel. pomocnice a oficiantky z důvodu provdání.
Uvádíme k ilustraci konkrétní případ: Rozhodnutím zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 26. ledna 1932, č. j. 692/2 pp. z roku 1932, bylo jisté kancelářské oficiantce na předloženou žádost sděleno toto: »K Vaší žádosti za ponechání v dosavadním služebním poměru i po sňatku nemůže zemské finanční ředitelství v Praxe, dle vynesení ze dne 20. ledna 1932, č. j. XT. -1513 /roku 1932, vyhověti, o čemž Vás zpravuji. « Na osobní intervenci sdělil příslušný referent, že ani jako výpomocná síla by kancelářská oficiantka po provdání v úřadě nemohla setrvati.
V důsledku uvedeného táží se podepsaní pana ministra:
1. Je rozhodnuti zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 20. ledna 1932, č. j. XI-1513, panu ministrovi známo, po případě bylo jím předem schváleno?
2. Je pan ministr ochoten sděliti o jaký právní předpis je toto vynesení opřeno - případně jakou právní normou je odůvodněno?
3. Je pan ministr ochoten naříditi, aby tento výnos byl zrušen, poněvadž je v rozporu s ústavní listinou a platovým zákonem a porušuje rovné právo žen?
4. Je pan ministr ochoten naříditi, aby veškeré personální předpisy byly v praksi vykládány stejně pro muže, ženy svobodné i provdané?
5. Je pan ministr ochoten naříditi, aby provdané kancelářské zaměstnankyně byly ponechány po sňatku na dosavadních služebních místech, bez jakéhokoliv zhoršování služebního poměru a platu?
6. Je pan ministr ochoten zakázati předkládání žádostí o povolení sňatku s podmínkou, že budou zaměstnankyně ponechávány na dosavadních místech a postupovati podle § 20 vlád. nař. ze dne 7. října 1926, čís. 113 Sb. z. a n. ?
V P r a z e, dne 25. března 1932.
Seidl, Jurnečková-Vorlová,
Brožík, Chalupník, Benda, Bečko, dr. Winter, Pik, inž. Nečas, Biňovec, Srba, dr. Mareš, Koudelka, Vácha, dr. Macek, Neumeister, Staněk, Chalupa, Remeš, Polach, Jaroš, dr. Markovič, Kučera, Klein, Nový, Hnsnaj.
1676/11.
Interpelace
poslanců Em. Chobota, dr. Bůžka, J. Chalupníka a soudruhů
ministru vnitra
o peněžních vkladech československých vkladatelů v ústavech na území Těšínského Polska.
V odpovědi č. t. 555/XV, ze dne 14. června 1930, na interpelaci poslanců Chobota, dr. Bůžka a J. Chalupníka, podanou dne 4, dubna 1930 ve věci peněžních vkladů československých vkladatelů v ústavech na území Těšínského Polska, dostalo se interpelantům zprávy, že soupis československých vkladatelů spořitelny v Polském Těšíně, provedený v roce 1927, bylo nezbytně nutno přezkoušeti, aby bylo lze zjistiti nároky československé na likvidační masu spořitelny v Čes. Těšíně. Zjištění se nemohlo díti jinak, nežli porovnáním s knihami spořitelny. Za tím účelem bylo potřeba
dohodnouti se s polskou vládou o termínu pro sejíti se komise. Když se tak stalo, sešla se dne 7. května 1930 tato komise. Experti přihlášky vkladatelů již porovnali s knihami a je upravili. Taktéž byla sestavena likvidační bilance. Zbývá ještě sestaviti operáty, na nichž se však již také pracuje.
Jakmile předloží experti svoje operáty a Těšínská spořitelna podá potřebné detaily k likvidační bilanci, neopomene ministerstvo vnitra podati co nejdříve návrh vládě na uzavření dohody s vládou polskou, jak ji má na mysli článek 40. smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních, č. 56 Sb. z. a n. z roku 1926, po případě závěrečný protokol k části V. této smlouvy. «
Poněvadž od uvedené odpovědi uplynula doba skoro dvou let a poněvadž podle závěrečného protokolu ke smlouvě českopolské ze dne 23. května 1925, ratifikované dne 14. dubna 1926, k části V. této smlouvy vyhlášené ve sbírce zákonů a nařízení č. 56 z r. 1926, měla se komise českopolská sejíti nejdéle do l měsíce ode dne ratifikace této smlouvy v Polském Těšíně, a jelikož záležitost tato nebyla dosud vyřízena i když tisíce malých vkladatelů čeká již 6 let na vyřízení - svých vkladů vložených ještě před rokem 1920 - tedy před 12 lety, táží se podepsaní pana ministra vnitra
1. zda je mu tento stav znám?
2. zda jest ochoten vylíčené věci vyšetřiti?
3. zda jest ochoten postarati se o nápravu a brzké vyřízení této záležitosti?
V Praze, dne 30. března 1932.
Chobot, dr. Bůžek, Chalupník,
Husnaj, Brožík, Bečko, dr. Winter, Srba, Jnrnečková-Vorlová, Koudelka, Vácha, Remeš, SeidL dr. Mareš, Nový, dr. Markovič, V. Beneš, Pik, Klein, Chalupa, Biňovec, Polach, Hampl, Benda, dr. Macek, Kučera, Staněk.
1676/HI.
Interpelace
poslanců Bedřicha Bezděka, dr. Lad. Danka, Jos. Šamalíka a druhů
ministru školství a národní osvěty o státní škole v Želešicích u Brna.
Ředitelství, školní výbor a rodičovské sdružení obecné a měšťanské školy s vyučovacím jazykem čsl. v Želešicích u Brna domáhají se od roku 1926 vybudování školní budovy pro mateřskou, obecnou a měšťanskou školu v Želešicích. Až do-
sud zůstávají veškery žádosti, urgence a intervence bez výsledku, ač umístění škol je přímo zoufalé.
Ve schůzích rodičovského sdružení přednášeli rodičové školních dítek znovu své stesky a žádají, aby ministerstvo školství a národní osvěty konečně splnilo slib, daný již v roce 1926 a postavilo školní budovu v Želešicích.
Pro informaci podáváme některá data:
Umístění: Obecná a měšťanská škola jsou umístěny v ruinách bývalé továrny na zeleninové konservy v domě čís. 13; majitel Josef Lederer, továrník v Modřících.
Tři učebny byly pořízeny ze skleněné letní verandy, mají jednu stěnu jen z jednoduchého skla, rámy jsou zetlelé a prohnilé, dvéře přímo ze dvora. Jedna učebna je z bývalé chodby a záchodu. Stejný místností jsou vodou nasáklé a plísní zelené, podlaha plna houby, která ničí i školní zařízení. Ostatní místnosti školní jsou ze skladiště a kanceláře. Všechny jsou nedostatečně osvětleny.
Kreslírny, tělocvičny a kabinetů vůbec není. Pomůcky jsou uloženy na půdě.
Počet tříd, rozměry tříd a počet žactva, jakož i umístění školy se stává rok od roku nesnesitelnějším a nevyhovují v jakémkoliv ohledu.
Po stránce hygienické: Budova jsou trosky továrny, ponechané majitelem již řadu let svému osudu. Pod budovou jsou kanály, odvádějící nečistotu ze dvora a dvou sousedních budov. Kanalisace nebyla již dlouhou řadu let opravována a čištěna a tak hromadí se vše pod budovou a kaly vnikají do sklepů, do nichž je vchod přímo z učeben. Zápach odpadových látek a kalů otravuje vzduch malých, těsných učeben. Žáci sedí těsně až u vlhkých zdí, dýchají jejich smrduté výpary; někteří sedí těsně u kamen, u tabule, jiní u prohnilých oken a dveří. Bolestný je pohled do přeplněných tříd na ubohé žáky, jichž zdraví je hazardně obětováno.
Školní záchody jsou zcela primitivní (jako latríny na stavbách), sbité jen z desek. Zápach z nich šíří se ni do učeben.
Vody není ani pitné ani k umývání. Pro vodu chodí žáci do domu konsumu »Vzájemnost-Včela«. že z toho plynou pro školu i žactvo povinnosti opatřovati své potřeby školní u družstva, je samozřejmé.
V tomto prostředí bují zárodky těžkých chorob: tuberkulosy plic, tuberkulosy krční, spály, spalniček, záškrtu a revmatismu. Celé desítky žáků bývají každoročně stížený výše uvedenými chorobami. Několik případů končilo již i smrtí.
Podobně daří se i učitelstvu. Za svoji těžkou, zodpovědnou práci na školách menšinových odnášejí si smutnou výslužku do života. Není divu, že snaží se každý co nejdříve vrátiti se zpět na školu veřejnou. Několik již zakončilo své působení na škole v Želešicích odchodem do nemocnice: uč. Jaroslav Pospíšil, Jos. Hummelová, Jarmila Valoušková, odb. uč. Evžen Řezáč, v lékařském ošetřování jsou: odb. uč. Marie Havrdová, odb. uč. A. Sedláček.
Těžko odpověděti na otázku, jak možno v tak zařízené škole plniti všechny požadavky mo-
derní školy, když 'toho nejprimitivnějšího, nejzákladnějšího školní budova postrádá. Jak plniti úkoly pedagogické, etické, estetické atd. ?
Jednoho nutno si však zvláště povšimnouti v přítomné době hospodářské krise. Z tak bídných, nelidských učeben platí stát roční nájem 5. 000 Kč a 60. 000 Kč roč. odškodného. Proč tak vysoký nájem, když tovární objekty nejsou k potřebě a ležely by jinak ladem. Mimo vysoký nájem vyžaduje budova značného ročního nákladu na udržování a opravy. Majitel nevěnuje na udržení budov ani haléře.
Jen zhruba uvádí občanstvo ve zněmčelé obci Želešicích u Brna své bolesti a prosí o pomoc. Jistě vážné důvody vedly vládu k tomu, aby zřídila státní obvodovou měšťanskou školu v národnostně smíšeném území brněnském a že za sídlo školy zvolila místo nejen komunikačně výhodné, ale i jinak důležité.
Bezvýsledné jednání o vybudování důstojné budovy školní působí však velmi tísnivým dojmem na utlačované české hraničáře i se strany státu.
Jsou vyslovovány vážné domněnky, že vybudování školy je zdržováno, vlastně znemožňováno z důvodů národnostně-politických. aby nebyl porušen na Brněnsku tak smutně známý »Besitzstand«.
Podepsaní se táží:
Jsou panu ministru školství a národní osvěty známy tyto poměry na státní škole v Želešicích u Brna?
Je pan ministr ochoten způsobiti, aby vylíčené poměry na uvedené škole byly znovu vyšetřeny, postaráno o nápravu a konečně, aby vybudována byla důstojná budova pro státní školu v Želešicích u Brna?
V Praze, dne 30. března 1932.
Bezděk, dr. Daněk, Šamalík,
Sedláček. Vičánek, Myslivec, Knotek, Košek,
dr. Novák, dr. Nosek. Adámek, dr. Dolanský,
Stašek. Petr, Navrátil, Roudnický, Kaňourek,
Světlík, Vaculík, Janalík, Stanislav.
1676/IV.
Interpelace
poslance Jurana a soudruhů ministru vnitra
o protekční podpoře továrníka Bati četnictvem ve Zlíně.
V září 1931 rozšiřován byl ve Zlíně periodický tiskopis »šídlo ševců Baťových«, vycházející zároveň s časopisem »Zlínt; tento tiskopis označen« byl jako volební příloha časopisu »Zlín« a na,
zadní jeho straně uveden byl jako odpovědný redaktor Antonín Cekota. Poněvadž tímto tiskopisem byl opětovně hrubě na cti urážen senátor Vítězslav Mik uliček, podal u krajského soudu v Uherském Hradišti trestní oznámení pro přečin, resp. přestupek proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem a na tomto základě zavedeno bylo trestní řízení pod č. j. TI IX 34/31. Při hlavním přelíčení v této věci, konaném dne 19. března t. r., prohlásil Antonín Cekota jako obžalovaný, že časopis »šídlo ševců Baťových« není volební přílohou časopisu >Zlín« a že o tomto časopise ničeho neví, jakož i že není jeho odpovědným redaktorem. Tiskopis »šídlo ševců Baťových« byl tištěn společností »Tisk« ve Zlíně. Důkaz, spisy krajského soudu v Uh. Hradišti, č. j. TI IX 34/31.
Nahlédnutím clo rejstříku státního zastupitelství v Uh. Hradišti zjistil soud, že periodický časopis »Šídlo ševců Baťových* není jako časopis vůbec ohlášen.
Je charakteristické pro poměry ve Zlíně i pro postup četnictva, že četnictvo ve Zlíně v tomto případě naprosto klidně trpělo vydávání illegálního časopisu ve Zlíně, ačkoliv jinak s velkou rozhodností zakročuje proti kolportáži dělnicikých časopisů i zcela legálních, pokud kritisují postup firmy Baťa, a koná domovní prohlídky u dělníků i pro vydávání nezávadných závodních časopisu a jejich kolportáž a trestá dělníky pro tuto legální činnost.
Časopis hrubě urážejícího obsahu, vydávaný bez dodržování zákonných předpisů, vychází však v tomto případě za tichého souhlasu četnictva ve Zlíně, které - protože se jedná o Baťův tisk - mlčky přihlíží, jek se zákonné předpisy o tisku porušují.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Ví pan ministr, že četnictvo ve Zlíně stihá kolportáž legálních časopisů?
2. Ví pan ministr, že četnictvo ve Zlíně trpí vydávání a kolportáž illegálních časopisů, vydávaných firmou Baťa?
3. Je pan ministr ochoten dáti okamžitě celou věc vyšetřit a zamezit dalšímu stranickému postupu četnictva ve Zlíně ve prospěch firmy Baťa?
4. Je pan ministr ochoten potrestati vinníky tohoto stranického postupu?
V Praze, dne 29. března 1932.
Juran,
Hrubý, Śliwka, Török, Štětka, dr. Stern, Steiner, Höhnel, Hruška, J. Svoboda, Krosnár, Ruhač, Barša, Vallo, Tyll, Novotný, Kuhn, Hodinová, Hádek, Babel, Kliment.
1676/V.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o týrání vojína Jana Gavušky od 2. jezdeckého pluku a o jeho pokusech o sebevraždu.
Dne 15. března t. r. pokusil se voják Jan Gavuška od 2. jezdeckého pluku, 2. esk., dvakrát o to, aby si vzal život. Po prvé pokusil se pověsit se ve stáji, ale byl v pravý čas odříznut svými kamarády. O několik hodin později odebral se na záchod a podřezal si na obou ručních kloubech tepny. Příčiny těchto pokusů o sebevraždu jsou v tomto případě tak jasné a jednoznačné, že nadřízené úřady se ani neodvažují hlasití, že příčinou činu je nešťastná láska neb pod. Neboť vojín Gavuška trpěl již po dlouhou dobu sekaturou nadporučíka Kroupy, velitele 2. esk. 2. jezdeckého pluku. Tak byl Gavuška krátce za sebou pro zcela malicherné věci potrestán různými tresty, na př. 14 dní čistění záchodů, k tomu, aby po službě každou hodina nastoupil v úplné výzbroji atd. atd. Když si u raportu stěžoval, bylo na něho křičeno a bylo mu vyhrožováno, že bude potrestán ještě přísněji. Nato žádal, aby byl připuštěn k raportu plukovníka, ale nadporučík Kroupa prostě odmítl tuto žádost. Po rotním raportu byl Gavuška předvolán do kanceláře a bylo mu tam prohlášeno, aby si dobře rozmyslil jíti k plukovnímu raportu, protože by musil očekávati ještě vyšší tresty. Příštího rána žádal Gavuška, aby byl opět předveden k plukovnímu raportu. Nato se na něho opět rozkřikli a potrestali 3 týdny kasárníka. Ze zoufalství z tohoto neslýchaného zacházení a neustálého trestání pokusil se Gavuška dvakrát za sebou o to vzíti si život. Po prvé mohl ještě býti kamarády zachráněn, ale podruhé byl s velmi těžkým zraněním převezen do posádkové nemocnice. O jeho zachránění se pochybuje.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Je ochoten podati trestní oznámení na nadporučíka Kroupu a na ostatní představené, kteří se dopustili vylíčeného soustavného týrání vojína Gavušky?
2. Je ochoten tyto osoby sám co nejpřísněji potrestati?
3. Co hodlá podniknouti, aby se takové případy v budoucnu neopakovaly?
V Praze, dne 24. břena 1932.
Dvořák,
K. Procházka, Höhnel, Kuhn, Babel, Hodinová,
Cižinská, Barša, Gottwald, Vallo, Tyli, Kopecký,
Novotný, Kubač, Zápotocký, Štětka, Hrubý, Ha.
dek, Török, Russ, Steiner.
1676/VI. (překlad).
Interpelace
poslance Hádka a soudruhů ministrovi vnitra
o ostudném a nezákonném postupu při volbě starosty ve Schwaderbachn.
Poněvadž ve Schwaderbachu starosta odstou; pil, musila se tam konati dne 11. února nová volba. Tato nová volba vzbudila velký zájem obyvatelstva, takže se dostavil větší počet obecních příslušníků jako posluchači. Když vstoupil do volební místnosti křesfansko-sociální zástupce obce Richard Köhler, který byl již 33kráte potrestán pro rvačku a podobně, ihned začal nadávati, nazval přítomnost voličů svinstvem a žádal, aby místnost byla vyklizena. Také vládní zástupce kraslického okresního úřadu Petersmann, který měl říditi tuto volbu, to vytýkal. Vládní zástupce nařídil poté vykliditi místnost a hrozil, že povolá četnictvo, které bylo připraveno ve vedlejším domě. Komunističtí zástupci obce energicky protestovali proti tomuto nezákonitému postupu. Vládní zástupce odpověděl komunistické frakci, že jí nepotřebuje, aby hleděli, ať jsou venku. Poněvadž již dne 28. ledna 1932 četnictvo ztlouklo komunistické zástupce obce pro jejich činnost v zájmu pracujícího obyvatelstva, hrozilo nebezpečí, že by celníci znovu použili příležitosti a ztloukli komunistické zástupce obce. Komunističtí zástupci obce rovněž s protestem opustili volební místnost.
Poté s vyloučením veřejnosti a za nepřítomnosti 12 komunistických zástupců obce byl zvolen starostou syn svrchu uvedeného provokatéra Richarda Köhlera.
Dovolávajíce se těchto skutečností, tážeme se ministra vnitra:
Jest ochoten tuto nezákonitou voľbu zrušiti?
Jest ochoten naříditi, aby se volba konala re veřejné schůzi, při níž by se komunističtí zástupci obce nemusili obávati, že budou četníky zbití?
Jest ochoten pohnati k odpovědnosti ty. kdo se dopustili tohoto protizákonného jednání?
V Praze, dne 12. března 1932.
Hádek,
Śliwka, Dvořák, Török, dr. Stern, Steiner, Ku-
bač, Hrubý, Kuhn, Zápotocký, Babel, Kliment,
Juran, Barša, Čižinská, Hodinová, Tyll, Štětka,
K. Procházka, Novotný, Vallo.
1676/Vn. (překlad).
Interpelace
poslance R. Kaspera a druhů ministrovi sociální péče
o naléhavě nutném zvýšení předválečného úrazového důchodu.
Zákonem ze dne 29. října 1919, čís. 606 Sb. z. a n., byl poskytnut pro mimořádné poválečné drahotní poměry 30%ní drahotní příplatek poživatelům úrazového důchodu, kteří úrazem utrpěli ztrátu výdělečné schopnosti mezi 412/ 3 % a 662/3%, příplatek 40%ní těm, kdo utrpěli ztrátu výdělečné schopnosti mezi 662/3% až 831/3%, a příplatek 50%ní těm, kteří utrpěli ztrátu nad 83%. Důchodci se ztrátou výdělečné schopnosti pod tuto hranici 412/3% nedostali při tom vůbec nic a jejich důchody od té doby nebyly nijak zhodnoceny. Tito důchodci byli tedy již při této úpravě neprávem velmi poškozeni a trpí tím již 11 let. Již nesčíslněkráte bylo na toto poškození a na velikou nespravedlnost poukazováno jak v parlamentě, tak také jinde a žádáno příslušné zvýšení všech těchto důchodů podle drahotních poměrů. Vrchol tohoto bezpráví, všude uznávaného, záleží v tom, že se na základě sociálnělékařsky zjištěného dalšího snížení výdělečné schopnosti nezvyšuje důchod podle nynějšího výdělku, nýbrž podle důchodcova výdělku v době jeho prvního úrazu. V tisících případech došlo k němu v letech před rokem 1914, kdy mzdy činily asi sedminu nynější výše.
Poněvadž se uznávala neudržitelnost této zásady, zde uvedené, proto v novele ze dne 29. prosince 1921 padl již systém procentních drahotních přídavků, zavedený svrchu uvedeným zákonem, a zavedly se odstupňované drahotní přídavky ročně 600 Kč, 900 Kč a 1200 Kč, jelikož důchody vypočítané podle individuálního výdělku zraněného nebo usmrceného kolísaly podle toho, jak se měnily mzdové poměry za dobu platnosti tenkráte již více než třicetiletého zákona o úrazovém pojištění.
Ani tato novelisace nepřinesla důchodcům očekávaného spravedlivého zhodnocení jejich důchodů a jest v nápadném nepoměru ke skutečnému zvýšení cen.
Interpelaniti táží se tedy pana ministra, chce-li se postarati, aby důchody byly zvýšeny přiměřeně k dnešním drahotním poměrům?
V Praze, dne 17. března 1932.
Kasper,
Dobránsky, Zajíček, Bobek, dr. Szüllö, dr. Mayr-
Harting, Greif, Knirsch, Oehlinger, Krumpe,
Scharnagl, Fritscher, dr. Petersilka, Hokky,
Geyer, Köhler, Schubert, Simm, inž. Jung,
Krebs, Kunz, dr. Luschka, dr. Jabloniczky.