121/1931 Sb. z. a n. atp. Ústavně právní výbor, maje na zřeteli závažnost řečených účinků, uznal nutným, aby sanační motiv zákroku státu byl již přímo v zákonu co nejpřesněji zdůrazněn, a proto nahradil v odst. 1. výraz "k urovnání jejích poměrů" výrazem "k odčinění jejích z t r á t".

Změny počátečního textu odst. 3. mají tento důvod a účel:

Především vsunují se slova "a z aměstnanců vůbec, jimž byla udělena prokura". Věcně neznamená to odchylku od vládní předlohy, poněvadž podle čl. XXXIV v jejím znění náležejí prokuristé k okruhu "vedoucích úředníků", ústavně právní výbor sice uznal jak u tohoto článku bylo vyloženo -, že není vhodno postaviti tuto skupinu zaměstnanců co do přísného ručení na roven nejvyšším úředníkům banky, avšak v otázce tak závažné, jakou jest umožnění existence sanovaného ústavu snížením nejtíživějších služebních platů, nemohl přehlédnouti sku, tečnost, že platy prokuristu převyšují běžný průměr služebních požitků bankovních zaměstnanců.

Dále proto, aby se do sanovaných bank co nejdříve vrátila stabilita služebních poměrů, byla pětiletá lhůta, umožňující sanovaným bankám zvýhodněné propouštění funkcionářů, zkrácena na lhůtu t ř í1 e t o u.

Konečně byla sem nově vsunuta výpovědní lhůta, jejíž určení ve vládní předloze bylo zbytečným vzhledem k jejímu ustanovení v § 17 a), odst. 2., větě první zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (viz čI. XXVII předlohy), stalo se však nutným pro změnu tohoto ustanovení.

Ke čl. XXXVI:

Bylo uznáno, že výraz "hospodářská tíseň" pro skutečnost, k níž se pojí dalekosáhlé majetkové právní účinky podle tohoto článku, není dosti jasným, a proto byl v odst. 1. nahrazen výrazem "stav, který vyvolal nutnostpodpory zveřejnýchprostředků (hospodářskátíseň)". V dalším tekstu se sice i nadále užívá jen výrazu "hospodářská tíseň", dlužno však pod ním vyrozumívati onen napřed vylíčený stav.

Další podstatná odchylka od tekstu předlohy záleží v tom, že odst. 5. se doplňuje slovy: "veškerým jmění m, o němž neprokáže, že ho nabyla jinak nežodzavázané osoby". Tímto doplňkem dává ústavně-právní výbor výraz přesvědčení, že by odporovalo právnímu cítění, kdyby manželka funkcionáře, zavázaného vrátiti důchody v minulosti přijaté, musila ručiti za splnění tohoto závazku i v případě, že z těchto důchodů se neobohatila.

Do odst. 6. vsunutý nový tekst: "ž e n ávrh může podati jen revisní oddělení revisního a důvěrni ckého společenstva (§ 18), dále" odnímá legitimaci k uplatňování nároků banky jejím societérním orgánům (představenstvu a dozorčí radě), což se děje proto, aby se předešlo nežádoucímu rozvratu v lůně těchto orgánů, jejž by začasté mělo v zápětí zákonem za povinnost uložené uplatňování takových nároků.

Ostatní odchylky od znění osnovy jsou jen podružného rázu; mají jen účelem zlepšení a ujasnění dikce zákona.

Ke čl. XXXIX:

Návrh výboru odchyluje se od předlohy jen změnou citace, přicházející v odst. 1., což souvisí s novou definicí pojmu "představenstvo" v odst. 1. čl. XXXIV. Při té příležitosti zjednodušuje se též citace

v o d s t. 2.

«

Ke čl. XLI:

Nově připojená poslední věta odst. 1. vyhovuje ve výboru pronášeným přáním, aby zákonem bylo postaráno o ústavní kontrolu sanační akce vlády na podkladě tohoto článku prováděné. V témž odstavci, větě první provedená změna, kterou se zužuje rozsah záruk státních za prostředky svěřené sanované bance, vychází značnou měrou vstříc požadavku, aby taková státní záruka byla přípustná jen vůči individuálnímu věřiteli banky.

Ke čl. XLII:

Do odst. 1. jako poslední věta přičleněné ustanovení o poměru t. zv. členských knížek, vydávaných zhusta konsumními družstvy, k zákonné úpravě přijímání vkladů na vkladní knížky, snaží se vyhověti přáním

uplatňovaným z kruhu těchto družstev, aby v zákoně došly přímého výrazu vysvětlivky na str. 53 důvodové zprávy, které zdůrazňují, že novou definicí vkladní knížky (viz čl. XIII, odst. 2. ) nemá se ničeho měniti na vžitém systému vydávání řečených členských knížek. Po obšírné rozpravě o této věci bylo uznáno, že nelze ji vyřešiti prostě tím, že by se konsumním družstvům přiznalo beze všeho privilegium vydávati stvrzenky o vkladech ve formě vkladních knížek; proto byla zvolena formule, která legalisuje vydávání takových stvrzenek těmito družstvy jen s těmito výhradami: že řečené stvrzenky budou vydávány jen o členských vkladech, dále že družstvo bude revidováno stejně, jako musejí býti revidována úvěrní družstva k vydávání vkladních knížek oprávněná, a konečně že řečené stvrzenky budou jako typ vkladových stvrzenek od vkladních knížek naprosto rozdílný markantně označovány jako "členské knížky" nebo "členské úsporné knížky".

Ke čl. XLIII:

V odst. 2. byla citace "čl. III, odst. 2. " vypuštěna jako zbytečná, hledíc k pozměněnému znění čl. III, odst. 3.

Ke čl. XLIV:

Změnou v odst. 2. činí se zadost pozměňovacím návrhům k tomu směřujícím, aby řešení otázky, zdali úvěrní družstva již zřízená mají podléhati v příčině oprávnění k vydání vkladních knížek volnějším zásadám dosud platného zákona nebo přísnějším zásadám zákona nového, nebylo odvisle od pracovní pohotovosti rejstříkových soudů.

Změna v odst. 5. provedena byla v souvislosti s doplňkem pod f) ve čl. XX.

Slova "výpovědí banky", nově vsunutá do odst. 7. mají jasně naznačiti, že (na rozdíl od případů, na něž myslí čl. XXXV, odst. 3. ) není opory pro výklad, jako by zde mělo míti zrušení smlouvy za následek zánik zaměstnancových nároků (na odbytné, odpočivné, požitky atp. ) pro případ zrušení smlouvy vymíněných. V témž odstavci prováděné změny v citacích jsou jen důsledkem nové úpravy §u 17 a) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII)

Ke čl. XLVI:

Ve vládní osnově nebylo podobného ustanovení a ústavně právní výbor je přijal, aby vyhověl návrhům podporovaným vážnými hlasy z kruhů odborných.

Bylo již častěji poukazováno k tomu, že by se mnohým akciovým bankám značně uvolnilo, kdyby se jim dala možnost přizpůsobiti akciový kapitál změněným poměrům. Jde tu nejen o vyrovnání t. zv. podbilance, t. j. částečné ztráty akciového kapitálu, nýbrž i o to, aby se banky zbavily zásob svých vlastních akcií, jež se jim nahromadily za zhoršené bursovní situace. Všeobecný zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z. nabývání vlastních akcií přímo nezakazuje a obmezující ustanovení akciového regulativu (§ 32 nař. č. 175/1899 ř. z. ) pro akciové banky neplatí; otázka nabývání vlastních akcií je pro ně upravena Jednacími řády, jejichž zásady určeny byly podle § 9, odst. 3., zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. výnosem ministerstva financí ze dne 22. ledna 1926, č. 3. 550/26 a jej doplňujícím výnosem ze dne 7. března 1927, č. 20. 581/27 (srv. Vestnik ministerstva financí z roku 1926, č. l a z roku 1927, č. 3). Již zmíněný tlak poměrů způsobil, že zásoba vlastních akcií jest u některých bank větší, než by odpovídalo přesnému dodržování řečených zásad, a když další zcizení vlastních akcií není tou dobou dobře možné, nezbývá, než se s tímto stavem vhodným způsobem vyrovnati a hledati cestu, jak by se bez dodržení tíživých právních formalit akciovým bankám umožnilo zásoby vlastních akcií zcela zlikvidovati nebo aspoň zredukovati na přípustnou míru. Podle dosavadních předpisů nelze to dobře provésti. Zničení (amortisace) vlastních akcií jest v podstatě jedním ze způsobů snížení akciového kapitálu, a tedy též o něm platí čl. 248 napřed cit. obch. zák., jenž sice mluví o "částečném splacení akciového kapitálu", podle panujícího mínění však má platiti pro všechny případy kapitálové redukce. Podle cit. čl. 248 jest při snížení akciového kapitálu potřebí šetřiti předpisů, které platí pro rozdělení jmění akciové společnosti v případě jejího zrušení; tyto předpisy jsou obsaženy ve čl. 243 a 245 obch. zák. Jest tedy i při redukci akciového kapitálu, která se provádí tím, že společnost nabude vlastních akcií nebo že se odkolku je ztráta ze jmenovitého obnosu akcií, potřebí, aby

zamýšlená redukce byla třikrát vyhlášena ve veřejných listech k tomu určených a aby zároveň byli vyzváni věřitelé hlasití se u společnosti (čl. 243); dále jest potřebí dodržeti lhůtu tří měsíců, kterou určuje nařízení čl. 114/1873 ř. z., a kromě toho musejí býti věřitelé, známí z obchodních knih anebo jiným způsobem, vyzváni zvláštními vybídkami, aby se přihlásili (čl. 245); věřitelům, kteří se nepřihlásí, musí býti peníz jejich pohledávek složen k soudu a při závazcích ještě neskoncovaných a při sporných pohledávkách musí se vyčkati jejich vyřízení anebo musí se zříditi věřitelům přiměřená jistota (čl. 202). Tyto přísné podmínky - hlavně požadavek napřed zmíněné t. zv. individuelní konvokace věřitelů - prakticky u bank, jež pro povahu své obchodní působnosti mají přečetné věřitele, provedení redukce akciového kapitálu téměř znemožňují. Za výjimečných poměrů, jakými jsou právě poměry dnešní, nezbývá než umožniti dosažení cíle, o němž shora byla řeč, výjimečnými předpisy, a takovým předpisem má právě býti nově vsunutý čl. XLVI. Budiž poznamenáno, že i v zahraničí se přikročilo k takovému výjimečnému řešení (viz na př. nouzové nařízení říšského presidenta německého ze dne 6. října 1931, R. G. BI. I, str. 537, o úlevách při snížení akciového kapitálu); ostatně sluší upozorniti, že nejde tu ani u nás o první případ, kdy se dovolují zvláštním zákonným ustanovením výjimky ze shora řečených předpisů obchodního zákoníka (viz § 7 zákona č. 78/1927 Sb. z. a n. o stabilisačních bilancích).

Vylíčené předpisy našeho obchodního práva dané na ochranu věřitelů akciové společnosti se arciť jen tak beze všeho neprolamují. Nové ustanovení zejména zdůrazňuje, že úlevy nemají platiti pro případ, kdy se má akciový kapitál částečně splatiti zpět akcionářům nebo kdy se nevydají všechny akcie, které by se podle stanov měly vydati, anebo kdy se akcie zcela nesplacené osvobodí od zbývajících splátek statutárních. Další důležitou kautelou, kterou však nebylo potřebí přímo vyslovovati v novém ustanovení, jest, že snížení akciového kapitálu se může státi jen se schválením státní správy (viz čl. XVII osnovy); před udělením tohoto schválení bude státní správě možno podrobné přezkoumati hospodářský stav banky a přesvědčiti se, zdali

věřitelé banky nebudou nedodržením předpisů, daných v obchodním zákoně na jejich ochranu, poškozeni. Konečně závorou proti zneužití právních úlev, jež mají býti bankám novým ustanovením poskytnuty, jest časové obmezení tohoto ustanovení; nejde tu tedy o nějaké trvalé privilegium akciových bank, nýbrž jen o přechodnou úlevu na uspořádání jejich mimořádných poměrů.

Vylíčené nové ustanovení jest věcně odůvodněno rozumnou úvahou, že na rozdíl od případů snížení akciového kapitálu z důvodu jeho částečného splacení akcionářům, tedy na rozdíl od případů, kdy má býti ztenčena majetková podstata určená k ukojení věřitelů a kdy proto jest zcela na místě předchozí upozornění věřitelům na hrozící jim zhoršení jejich právního postavení, dlužno rozeznávati případy, na něž se v tomto ustanovení myslí; v posléz dotčených případech se totiž snížením kapitálu nic jiného neděje, nežli se prostě deklaruje skutečný stav jmění banky, tedy snížení akciového kapitálu samo o sobě postavení jejích věřitelů vůči stavu před provedením redukce nezhoršuje, takže tu splnění záruk, které je mají chrániti před zhoršením jejich postavení, může odpadnouti. Z těchže hledisek vychází na př. i švýcarská osnova z roku 1928 (sr. její čl. 744, odst. 2. ), která i pro normální doby osvobozuje takové snížení akciového kapitálu od podmínek, jež stanoví pro případy, v nichž se snižuje akciový kapitál proto, aby byl částečně zpět akcionářům splacen.

V závěru výkladu k tomuto novému ustanovení třeba ještě zdůrazniti, že jeho druhé věty bude možno užíti i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Ke ČI. XLVII:

Čl. XLVII vládní předlohy přesunuje se v návrhu ústavně právního výboru jako čl. XLIX a na jeho místo nastupuje ustanovení čl. L vládní předlohy s tou jedinou změnou, že podle doplněného znění odst. 2. má vláda vyhlásiti též úplné znění zákona č. 238/1924 Sb. z. a n. Přes podaný pozměňovací návrh neuznal ústavně právní výbor vhodným rozšířiti toto ustanovení též na zákon č. 237/1924 Sb. z. a n., a to pro nebezpečí omylů, jež by mohlo býti vyvoláno reprodukováním § 17, odst. 1. téhož zákona, které provedením první sanace ze

Zvláštního fondu bylo vyčerpáno; ostatek novelisace tohoto zákona není tak rozsáhlá, že by soukromé doplnění starého tekstu činilo zvláštních potíží.

Ke čl. XLVIII:

Odst. 1. obsahuje v částečně změněné formulaci totéž, co stanoví čl. XLVI vládní předlohy.

Nově vsunuté ustanovení odst. 2. jest vyrazem výborem přijaté zásady, že zákaz kumulace funkcí, který podle čl. XX a XXII má platiti pro funkcionáře bank, má býti rozšířen také na funkcionáře všech akciových společností.

Ke čl. XLIX:

Tento článek přejímá ustanovení čl. XLVII vládní předlohy s některými podstatnými změnami. Především zužuje se okruh některých zvláštních zásad nového zákona, jež mají obdobně platiti i pro některé jiné peněžní ústavy než akciové banky, jen na zásady, jimiž má býti těmto peněžním ústavům dána možnost ušetřiti na platech vedoucích funkcionářů v případě, že nepříznivým vývojem ztenčí se jejich kapitálová podstata anebo dokonce objeví se u nich potřeba sanace. Další změna záleží v tom, že obdobná použitelnost těchto zásad má se podávati přímo ze zákona, takže nebude potřebí vyčkati vydání původně zamýšleného prováděcího nařízení; důvodem této základní změny v technice normativního vyřešení sem spadajících otázek jest požadavek s mnohých stran tlumočený, aby zákon urychleně umožnil snížení nepřiměřených platů funkcionářů i u ústavů lidového peněžnictví.

Ke čl. L:

Částečně pozměněné znění sem přesunutého čl. XLVIII vládní předlohy hledí plně vyhověti pozměňovacím návrhům k tomu směřujícím, aby v zákoně jasně bylo vysloveno, že pensijní fondy a jiná zde uvedená zaopatřovací zařízení mají býti též odděleně účtovány, a pokud jsou již takto účtovány a specielně hrazeny v hodnotách od ostatního jmění ústavu oddělených, že musí při tomto stavu zůstati, a tudíž že nesmí dojíti k vývojovému zvratu zneužitím přechodné lhůty zákonem povolené. Výbor přistoupil též na námět.

aby tato přechodná lhůta byla pevně ohraničena, zároveň však uznal vhodným připustiti ze zvlášt závažných důvodů možnost prodloužení této lhůty.

Ke čl. LI:

Sem přesunuté ustanovení čl. XLIX vládní osnovy doznává především té změny, že upouští se od zavedení závodních výborů u peněžních ústavů teprve cestou vládního nařízení. Výsledkem jednání o této otázce jest přímé rozšíření zákona o závodních výborech na peněžní ústavy druhů ve čl. XIV vyjmenovaných, a což jest další novotou, též na bankovní podniky jednotlivců, veřejných obchodních splečností a společností komanditních.

Ke čl. LII:

Zde obsaženo jest ustanovení čl. LI vládní osnovy s tou jedinou změnou, že v odst. 3. se nově upravuje citace § 35 a) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. v souvislosti s tekstovou změnou tohoto paragrafu.

Ke čl. LIII:

Tento článek reprodukuje obsah čl. LII vládní předlohy. Změna se tu provádí jen v odst. 4., kde se vkládá po slově "potrestán" slovo "soudem".

Ke čl. LIV:

Tento článek vychází ze čl. LIII vládní předlohy s tou podstatnou změnou v odst. l., že úkoly poradního sboru ve věcech peněžnictví se přímo zákonem pověřuje ústřední smírčí orgán, zřízený podle § 18 vlád. nař. č. 30/1928 Sb. z. a n. Poněvadž, jak z nezměněného odst. 2. tohoto článku vyplývá, má náležeti k úkolům řečeného poradního sboru též spolupůsobení při opatřeních směřujících k úpravě úrokové úrovně, tedy při řešení problému, který se dotýká životních otázek též jiných odvětví hospodářských než peněžnictví, přiklonil se ústavněprávní výbor k podnětu, aby v častěji jmenovaném poradním orgánu byla naznačená hospodářská odvětví zastoupena osobnostmi navrženými ministry obchodu, zemědělství a sociální péče. Dále uznal ústavněprávní výbor potřebným, aby v témž sboru byly přiměřeně zastoupeny i státně hospodářské zájmy, a to pěti zástupci, v příčině jichž

jmenování a odvolání se uplatňují táž kompetenční hlediska, která platí ohledně členů Ústředního smírčího orgánu.

Z nové formulace tohoto článku zřejmě vyplývá, že shora uvedení další zástupcové hlavních odvětví hospodářského života a zástupcové státu mají se zúčastniti jen těch seděni ústředního smírčího orgánu, v nichž budou projednávány otázky spadající do jeho takto nově rozšířené působnosti.

V ústavně-právním výboru byl též vysloven požadavek, aby zákon sám vymezil působnost poradního sboru ve věcech peněžnictví;. po zevrubné úvaze dospělo se však k názoru, že vymezení ústavně přípustného okruhu působnosti tohoto sboru jest dáno jeho povahou jako pouhého orgánu poradního. Proto bylo uznáno schůdným řešení,

že bližší určení jeho působnosti má se provésti teprve vládním nařízením; tento způsob řešení jest i po té stránce vhodným, že umožní tuto věc uspořádati po slyšení dotčených zájmových kruhů.

Čl. LV

se obsahově úplně kryje se čl. LIV vládní předlohy.

Pro úplnost se upozorňuje, že v důvodové zprávě vládní předlohy na str. 66, levém sloupci, odst. 3., řádce čtvrté, dlužno slovo "možnost" opraviti na "nemožnost".

Výbor ústavně právní navrhuje poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona (tisk č. 1622) přijala ve znění, jak se o něm usnesl.

V Praze dne 10. března 19: 52.

Dr. Mičura v. r.,

předseda.

Dr. Josef Černý v. r.,

zpravodaj.

II.

Rozpočtový výbor zabýval se vládním návrhem zákona č. 1622 ve dvou schůzích a posoudil jej se stanoviska státně finančního, šlo především o to, aby nově žádané oběti, jak peněžních ústavů, tak vkladatelů a také státu nebyly obětmi marnými, ale také aby byly obětmi snesitelnými. Ustanovení v prvém směru, týkající se bezpečnosti vkladů a jiného jmění svěřovaného peněžním ústavům byla podstatně projednána ústavně právním výborem a týkají se řádného hospodaření, dozoru, náhrady zaviněné škody a trestů stíhající vinníky.

Ve druhém směru požadované oběti od peněžních ústavů, jako zvýšení příspěvků do fondů a stanovení přísnější a jasnější základny pro vyměření těchto příspěvků, jakož i zvýšený příspěvek vkladatelů jsou úměrný k dosažení účelu, neboť právě nynější doba těžké hospodářské krise vyžádá si daleko větších služeb fondů jak v dobách normálních a jsou tedy tyto oběti, jak ve prospěch ozdravení peněžního hospodářství, tak zabezpečení vkladů.

Návrh zákona však předpokládá, že na-

pětí dnešní se uvolní a pak bude možno příspěvky zvýšené do fondu snížiti na míru, která by zabezpečila plnění jeho úkolu a zákon dále zavazuje peněžní ústavy a banky, jež byly sanovány a vyplácejí dividendy, aby platily 50°' zvýšený příspěvek k příspěvku vyměřenému do fondu a to desetkrát v letech, kdy vyplácejí dividendy. Zvýšenými příspěvky budou jistě fondy vybaveny lépe i v ilnešní době krise, takže očekávaný nyní výnos 25 mil. Kč ročně bude značně přiblížen, a tím povinnost státu dopláceti scházející částku až do výše 20 mil. Kč bude snesitelná a dle lepšících se poměrů hospodářských i snižována. Návrh zákona však pamatuje, že nově poskytnutá pomoc musí býti vrácena, což jest jedním z nejcennějších ustanovení, jež jsou stejně ku prospěchu státu, jako prospěchu peněžních ústavů, které musejí náležitě hospodařiti, neboť poskytnutá pomoc není darem.

Rozpočtový výbor byl si plně vědom obětí, které si vyžádaly sanační zákony č. 237, 238 a 239 z r. 1924 - ale přesto

neváháme dáti souhlasu k obětem novým, za přijatelnějších podmínek, ale také za daleko horšího stavu jak v r. 1924, majíce na zřeteli nesmírné škody hospodářské, kdyby stát pomoci potřebným odepřel.

Z uvedených důvodů dovoluje si rozpočtový výbor vládní návrh zákona čís. 1622 tak, jak byl projednán ve výboru ústavně právním, i s 10 připojenými resolucemi slavné sněmovně doporučiti ku schválení.

V P r a z e dne 12. března 1932.

Dr. Josef Černý v. r.,

předseda.

R. Chalupa v. r.,

zpravodaj.

Štátní tiskárna v Praze - 1133-32.