Hlava šestá.

Některá zvláštní ustanovení o akciových společnostech, peněžních ústavech a peněžních podnicích vůbec a ustanovení závěrečná.

čl. XLVIII.

(1) Ustanovení § 17 b) zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII tohoto zák. ) a § 30 a) téhož zákona (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ), pokud se vztahuje na přestoupení zákazu v uvedeném § 17b), odst. 12., vysloveného, jakož i ustanovení čl. XLIV, odst. 8., platí obdobně i pro akciové společnosti, které nejsou bankami, s odchylkou, že podati návrh podle napřed cit. § 17 b), odst. 3., náleží za podmínek tamže uvedených představenstvu nebo dozorčí radě společnosti. Jestliže některé takové společnosti stát přispěl k odčinění jejích ztrát zápůjčkou, vkladem, platbou úroků ze zápůjčky někým jiným jí dané nebo jiným poskytnutím kapitálu anebo převzetím záruky za úvěr, který jí byl dán někým jiným, platí obdobně pro ni také ustanovení či. XXXV až XL, a pokud s nimi souvisí, též ustanovení či. XLV, s odchylkou, že k provedení těchto ustanovení jest na místě ministra financí příslušným ministr, do jehož působnosti náleží předmět podnikání společnosti, v dohodě s ministry financí a vnitra.

(2) Pro členy představenstva a správní rady, jakož i pro členy dozorčí rady akciových společností, které nejsou bankami, platí obdobně tato ustanovení:

a) § 8a), odst. 2., žák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění či. XX tohoto žák. ),

b) § 11 téhož zákona (ve znění či. XXII tohoto žák. ), pokud se vtztahuje na uvedený § 8a), odst. 2.,

c) § 30a) téhož zákona (ve znění či. XXXIII tohoto žák. ), pokud se vztahuje na přestoupená zákazů uvedených v § 8a), odst. 2., a v souvislém s ním § 11,

d) či. XLIV, odst. 5., tohoto zákona.

či. XLIX.

Ustanovení § 17b) žák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění či. XXVII tohoto žák. ) a | 30a) téhož zákona (ve znění či. XXXIII tohoto žák. ), pokud se vztahuje na přestoupení zákazu vysloveného v odst. 12. dovolaného § 17b), jakož i ustanovení či. XXXV, XLIV,

odst. 8., a pokud s nimi souvisí, též ustanovení čl. XLV, platí obdobně i pro společnosti s ručením obmezeným, provozující peněžní a bankovní obchody, pro spořitelny, záložny (okresní hospodářské, družstevní i spolkové), úvěrní společenstva (družstva) a výdělková a hospodářská společenstva (družstva) vůbec, jakož i pro nákupní a prodejní ústředny (svazy) těchto společenstev s odchylkou, že

a) ústav může se podle napřed dovolaného § 17b) domáhati snížení nepřiměřeně vysokých požitků ze smluv, sjednaných se členy orgánů ústavu aneb s jeho vedoucími úředníky, v případě, že z roční účetní závěrky ústavu aneb z revisní zprávy se objeví ztráty, strávivší reservy na ztráty určené a zmenšivší základní (kmenový, závodní) kapitál o více než 20%;

b) podati návrh podle odst. 3. téhož paragrafu přísluší orgánu ústavu, který jest povolán sjednávati takové služební smlouvy; dohlédací orgán veřejné správy anebo revisní svaz nebo úřad (soud), povolaný ustanoviti revisora, může tak učiniti, jestliže přes jeho vyzvání napřed řečený orgán ústavu v určené lhůtě takového návrhu nepodá.

Čl. L.

(1) Pensijní fondy a jiná zařízení, která jsou u ústavů uvedených ve čl. XIV určena pro podporu zaměstnanců, zejména v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo pro podporu jejich vdov, sirotků a rodinných příslušníků, ať jsou zřízena v jakékoli právní formě, jest spravovati, pokud o nich neplatí jiné právní předpisy, za účasti zástupců zaměstnanců tok, aby všechny prostředky a majetkové hodnoty, které tvoří jejich jmění, byly odděleny a odděleně účtovány od ostatního jmění ústavu jakož i ukládány v nemovitostech, v hypotečních pohledávkách zákonné jistoty, ve státních dluhopisech neb jiných cenných papírech sirotčí jistoty anebo jiným způsobem platným pro ukládání jmění sirotčího.

(2) Podrobná pravidla o tom, jak budou zařízení v odst. 1. uvedená spravována za účasti zaměstnanců, budou pojata do zvláštního řádu, jejž sdělá správní orgán ústavu v dohodě s orgánem dozorčím a se zástupci zaměstnanců a schválí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí anebo s ministrem, jehož dozoru ústav jest podroben. Stejným způsobem určí se podrobná pravidla

o oddělení, o odděleném účtování a o ukládání majetkových hodnot uvedených zařízení. Nebude-li předložen ke schválení řád, uvedený ve větě první, do tří měsíců a řád, uvedený ve větě druhé, do jednoho roku po vyhlášení tohoto zákona, vydá dotčený řád ministr sociální péče v dohodě s příslušným ministrem.

(3) Zásady odst. 1. o oddělení, odděleném účtování a ukládání jmění platí pro prostředky, jež budou věnovány po 1. lednu 1932, od tohoto dne; odpovídal-li dosavadní způsob oddělení, odděleného účtování a ukládání prostředků a hodnot zařízení ve smyslu odst. 1. již zásadám téhož odst., nebudiž na tom ničeho měněno. Co do prostředků před 1. lednem 1932 věnovaných včetně úroků z nich plynoucích budiž v řádu o oddělení a ukládání jmění, který má býti podle odst. 2. předložen ke schválení do jednoho roku, ustanoveno, že tyto zásady provedou se nejpozději do pěti let od vyhlášení tohoto zákona; tuto lhůtu může ministr sociální péče v dohodě s příslušným ministrem (odst. 2. ) ze zvláště závažných důvodů prodloužiti.

čl. LI.

(1) Působnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, rozšiřuje se na peněžní ústavy, uvedené v čl. XIV, jakož i na peněžní podniky, uvedené v čl. LII.

(2) Pro tyto peněžní ústavy a podniky počítá se lhůta 1/2 roku, určená v § l, odst. 1., uvedeného zákona, od zahájení obchodního provozování.

(3) Ustanovení § 6, odst. 1., uvedeného zákona platí pro tyto peněžní ústavy a podniky v tomto znění:

"V podnicích akciových společností, komanditních společností, společností s ručením obmezeným, jichž základní kapitál činí aspoň 1, 000. 000 Kč, má závodní výbor právo vysílati do schůzí správní rady i představenstva své delegáty. "

(4) Oznamovací povinnost podle § 6, odst. 2., uvedeného zákona stíhá v těchto peněžních ústavech a podnicích správní radu i představenstvo a ustanovení odst. 3., 6. a 7. téhož paragrafu platí pro schůze správní rady i představenstva.

(5) Představenstvem rozumí se v odst. 3. a 4. orgán uvedený ve čl. XXXIV tohoto zákona.

ČI. LIL

(1) Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila provozování bankovních a peněžních obchodů jednotlivci, veřejnými obchodními společnostmi a společnostmi komanditními. Nařízení může zejména stanoviti, že jednotlivec nebo taková společnost smí provozovati uvedené obchody nebo některé jejich druhy jen s úředním povolením, určiti podmínky, za kterých takové povolení může býti uděleno a za kterých zaniká, a podrobiti takové peněžní podniky obmezením a revisím podle obdoby ustanovení zákona č. 239/1924 Sb. z. a n, se změnami a doplňky podle hlavy třetí tohoto zákona.

(2) Majitel podniku, u společnosti společník, oprávněný ji zastupovati a vésti její obchody, a vedoucí úředník (čl. XXXIV) podniku, který přestoupí některý příkaz nebo zákaz tohoto vládního nařízení anebo který zanedbáním povinné péče zaviní, že v podniku dojde k přestoupení takového příkazu nebo zákazu, bude potrestán okresním úřadem pro správní přestupek pokutou od 1000 Kč do 10. 000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce. Ustanovení § 30, odst. 4. až 6" a § 30 a, odst. 4., zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ) platí i tu.

(3). Osoby v odst. 2. řečené, které se dopustí trestného činu uvedeného v § 35 a), nebo v § 35 b) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ) budou potrestány tam uvedenými tresty.

(4) Ustanovení § 32 právě dovolaného zákona platí obdobně i o revisích podniků v odst. 1. uvedených, ustanovení § 33 téhož zákona pak obdobně o vyjevení tajemství podniku, o němž se vinník dověděl jako majitel, společník, vedoucí úředník nebo jiný zaměstnanec podniku.

(5) Ustanovení § 35 d) a § 35 f) téhož zákona sluší užíti i při stíhání a trestání trestných činů podle předešlých odstavců.

(6) Ustanovení § 35 e) téhož zákona platí s rozlišením tam uvedeným o nezpůsobilosti býti majitelem podniku, společníkem oprávněným společnost zastupovati a vésti její obchody, zmocněncem, vedoucím úředníkem, pokladníkem nebo jiným vyšším úředníkem podniku.

Čl. LIII.

(1) Vláda vydá nařízením podrobné předpisy k provedení § 33 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n.

(2) údajů, obsažených v dokladech a zprávách, jež podle tohoto ustanovení může Národní banka československá vyžadovati k evidenci obchodních úvěrů, smí býti užito jen k podávání vyžádaných informací o celkové závaznosti dlužníků a o počtu jejich věřitelských ústavů. Jinak jsou zaměstnanci řečené banky, pověření pracemi úvěrové evidence, povinni zachovati o obsahu uvedených zpráv a dokladů mlčenlivost i vůči ostatním orgánům této banky a jejím zaměstnancům. Porušení této povinnosti trestá se soudem, není-li čin přísněji trestný, jako přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10. 000 Kč.

(3) Kdo nevyhoví výzvě Národní banky československé k předložení dokladů a zpráv v odst. 2. uvedených, bude potrestán okresním úřadem pro správní přestupek pokutou od 1. 000 Kč do 10. 000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce.

(4) Kdo v dokladech a zprávách, v odst. 2. uvedených, v podstatných údajích vědomě něco nesprávného uvede nebo zamlčí, bude potrestán soudem pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč.

Čl. LIV.

(1) ústřední smírčí orgán pro případy nekalé soutěže ve věcech peněžních a bankovních, zřízený podle § 18 vlád. nař. č. 30/1928 Sb. z. a n., pověřuje se úkoly poradního sboru ve věcech peněžnictví. Tuto působnost, kterou podrobně určí vláda nařízením, vykonává řečený orgán za účasti osmi dalších členů (náhradníků), z nichž pět jako zástupce ministerstev financí, průmyslu, obchodu a živností, vnitra, zemědělství a sociální péče jmenuje a odvolává ministr financí v dohodě s příslušnými ministry; zbývající tři jako zástupce hlavních hospodářských odvětví mimo peněžnictví jmenuje a odvolává ministr financí po návrhu ministrů průmyslu, obchodu a živností, zemědělství a sociální péče.

(2) Vláda může po slyšení tohoto poradního sboru a bankovní rady Národní banky československé učiniti nařízením opatření k úpravě úrokové úrovně odpovídající hospodářským

poměrům; takovým opatřením nesmí býti dotčeno právo jmenované bankovní rady stanoviti úrokové sazby pro bankovní obchody (§ 87 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. ).

čl. LV.

Pokud předešlá ustanovení jinak nestanoví, nabývá tento zákon účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Resoluce.

Průběhem doby se ukázalo, že zákony č. 237 až 289/1924 Sb. z. a n., byvše vydány v době, která odůvodňovala očekáváni, že poválečné poměry hospodářské spějí ke konečné konsolidaci, nemohly pro nynější nečekanou světovou krisi hospodářskou dokonale splniti svého úkolu, jenž směřoval ke zvýšení ochrany vkladatelů peněžních ústavů a k zabezpečení bezvadné funkce těchto ústavů, zvláště obchodních bank, v celkovém národohospodářském zájmu.

Proto rozhodla se vláda na podzim minulého roku přikročiti k pronikavější reformě ve vnitřní organisaci našeho peněžnictví a k dokonalejšímu zabezpečení finančního základu obou podpůrných jeho institucí: Zvláštního fondu a Všeobecného fondu.

Jest přirozeno, že řešení tohoto jak národohospodářsky, tak politicky krajně významného problému vyžádalo si delšího jednání ve vládě, zvláště když byly bedlivě a důkladně přetřásány všechny podněty a zkoumána zevrubně veškerá přání, vycházející ze zájmových kruhů; nejsou tedy zcela odůvodněny tu a tam pronášené stesky, že -tato osnova byla sdělána bez slyšení zájemců,

Dlužno uznati, že vládnj předloha jest dílo důkladné a ve svých intencích, vyložených v zevrubné důvodové zprávě, důsledné.

Ústavně-právní výbor, projednav předlohu v obšírných rozpravách, shledal, že v celku otevírá schůdnou cestu k vytčeným cílům, a jen v jednotlivostech se od ní odchýlil, pokud podle jeho úsudku a úsudku zájmových kruhů, jimž nově bylo popřáno v náležité míře sluchu, takové odchylky lépe hoví našim národohospodářským zájmům, aniž by se dotýkaly základních zásad vládou vytčených.

Následující vysvětlivky odůvodňují stručně tyto změny a jen z menší části se zabývají návrhv, které nebylv přijaty, nebo podávají vysvětlení, jež si výbor přeje míti zachycena ve své zprávě. Zaujímati stanovisko ke všem podnětům v rozpravě předneseným a ke všem návrhům pozměňovacím nebylo dobře možno, neboť tím by byl rozsah výborové zprávy příliš stoupl. Budiž však na tomto místě konstatováno, že všechny podněty a návrhy zkoumány byly co nejpečlivěji a že všude, kde byly zamít-

nuty, stalo se to jen z vážných důvodů věcných.

V rozdělení

předlohy, byla provedena především ta změna, že části její byly přeměněny na "hlav y", aby se při citaci nového zákona předešlo omylům snadno možným, protože i novelovaný zákon č. 239/1924 Sb. z. a n. jest rozdělen na části.

Dále část pátá předlohy (závěrečná ustanovení) byla rozdělena na dvě hlavy a konečně hlavy čtvrtá až šestá byly opatřeny nadpisy, přesněji, pokud se týká, podrobněji vystihujícími jejich obsah.

Do hlavy páté, shrnující ustanovení, která jednak stanoví poměr norem obsažených v hlavě první až čtvrté k platným právním předpisům, jednak upravují přechod stávajících poměrů do nové úpravy těmito normami provedené, zařaděno bylo též nové ustanovení o dočasných právních úlevách při snížení akciového kapitálu u bank a přeřaděno ze svstematickvch důvodů ustanovení či. L vládní předlohvy; následkem toho bylo nutno očíslování či. XLVI až XLIX a LI až LIV, tvořících obsah nové hlavy šesté, příslušně pozměniti.

K čl. I:

V odst. 1. uznáno bylo účelným vvjmenovati přímo ministerstva spolu příslušná k podání návrhu na jmenování a odvolání členů kuratoria Zvláštního fondu. Dále bylo uznáno, že snolupříslušnost 'ministrů obchodů, zemědělství a sociální péče činí zbytečným, aby do osnovv bvlo poiato ustanovení, které by zabezpečovalo účast v kuratoriu také hlavním odvětvím výroby, obchodu a spotřeby. Též bylo uváženo, že zvýšení počtu členů kuratoria, které jest předlohou navrženo, umožní, abv při sestavě kuratoria mohl býti vzat patřičný zřetel neien na řečená hospodářsky zájmová hlediska, nýbrž i na hlediska územní, menšinová atp.

Tekstová změna v odst. 4. jest projevem názoru, že zproštění člena kuratoria povinnosti mlčenlivosti jest věcí veřejného zájmu.

Ostatní tekstové změny mají účelem jen ujasnění a zlepšení formulace.

Ke čl. III až VI:

Nové znění těchto článků vyhovuje přání, aby i tato ustanovení byla formulována ve způsobe přímé novelisace; věcných změn, vezme-li se zejména zřetel na čl. XLIII, odst. 2. předlohy, neobsahuje.

Věcnou změnou není ani počáteční znění čl. IV, odst. 2. ("Vyplyne-li z ročního celkového výkazu příjmů a vydání fondu"); zde se jen jasně vyslovuje, co ostatně již či. III, odst. 2. naznačoval, že totiž stát nebude v roce 1932 vůbec zatížen novým příspěvkem Zvláštnímu fondu. V té příčině prohlásil též ministr financí v seděni výboru dne 10. t. m. na základě zmocnění vládou mu uděleného, že hledíc k určitým reservám Zvláštního fondu, které pro nejbližší dobu postačí pro úrokování a umořování eventuelně emitovaných dluhopisů, nebude státní pokladna v letošním roce výdajem podle čl. III, odst. 3. vládní osnovy bez poškození účelu zákona postižena, a ostatně že z pozměněného znění tohoto ustanovení, jak je ústavně-právní výbor nově formuloval ve čl. IV, odst. 2., vyplývá, že nemůže býti od státu tento příspěvek požadován dříve než až v roce 1933.

Ke čl. VIII:

Obsah i motivy změn tu provedených jsou tytéž jako u čl. I.

Ke čl. XI:

V odst. 8. nahrazuje se fakultativní formulace ustanovení, které upravuje případy, kdy lze odepříti některým věřitelům sanovaného ústavu uspokojení z fondové výpomoci ("může býti.....odepřeno"), formulací imperativní ("jest.... odepříti").

Touto změnou hledí se posíliti předlohou sledovaná snaha o potlačení nekalé soutěže vkladové.

Ke čl. XIV:

V odst. 1. pod d) jsou vedle akciových společností jmenovány také komanditní společnosti na akcie, provozující bankovní a peněžní obchody. Stejná změna provádí se v četných jiných ustanoveních osnovy, jmenovitě ve čl. XVII, čímž se i bankovní společnosti komanditní na akcie podrobují obmezujícím předpisům zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. Peněžních ústavů zří-

zených v této formě sice dosud v československé republice není, nelze však předem vyloučiti, že by se snad v budoucnosti nemohly založiti; jest tedy účelem tohoto doplňku vyplniti mezerovité řešení právě dovolaného zákona, jež by nebylo lze překlenouti ani úpravou poměrů jiných peněžních podniků, kterou má na zřeteli či. LI předlohy (nynější čl. LII).

K odst. 2: ústavně-právní výbor souhlasí plně s tendencí vládní osnovy, že zakládání nových peněžních ústavů, které by měly právo přijímati vklady na vkladní knížky (listy), má býti co možná bržděno a že třeba učiniti opatření zajišťující, aby napříště byly ústavy takové zakládány jen tehdy, jsou-li u nich dány podmínky pro zdárný vývoj. Co se však týká úvěrních společenstev (družstev), zdá se, že by se ustanovením vládní osnovy o minimální výši úhrnu závodních podílů (3. 000 Kč u družstev s ručením neobmezeným a 30. 000 Kč u družstev s ručením obmezeným) ztěžovalo zakládání nových společenstev více, než jest nezbytně nutno. Lepší zárukou proti tomu, že se nebudou tvořiti nová úvěrní společenstva finančně slabá, jež by nebyla schopna rozvoje, jest po názoru ústavně-právního výboru podmínka, že jednotlivé závodní podíly musí dosahovati aspoň určité výše. Při společenstvech s ručením neobmezeným navrhuje se minimum 50 Kč, při společenstvech s ručením obmezeným 100 Kč. Zároveň se při společenstvech s ručením obmezeným zvyšuje nejmenší počet členů proti osnově na 60, s čímž projevily souhlas vrcholné organisace lidového peněžnictví. Tekst byl upraven tak, aby bylo jasné, že stačí, jestliže aspoň minimální počet členů (20, resp. 60) má své podíly plně a hotově splaceny. Zápisu do rejstříku tedy nevadí, jestliže podíly ostatních přihlášených členů mají býti postupně spláceny teprve v budoucnu.

Ponecháno bylo ustanovení vládní předlohy, že do společenstevního (obchodního) rejstříku lze zapsati stanovy (změny stanov) úvěrních společenstev, jen když se soudu prokáže, že se přihlásil aspoň minimální počet členů a že závodní podíly tohoto minimálního počtu jsou - vedle zápisného - plně a hotově splaceny. Výslovně bylo při tom konstatováno, že tento průkaz může býti soudu podán prohlášením revisního svazu.

Ke čl. XV:

O změně v odst. 1. platí totéž, co bylo vysvětleno ke čl. XIV, odst. 1.

Změna provedená v odst. 2. má za účel uvésti passus o příslušnosti v úplnou shodu s odst. 1.

K písm. c) téhož odstavce budiž poznamenáno, že slova "reservy určené na ztráty" znamenají tu i na jiných místech osnovy veškeré reservy zřízené k úhradě ztrát, ať pod jakýmkoliv názvem, tedy nejen tak zv. všeobecnou reservu, nýbrž na př. i reservy, o nichž mluví čl. II, odst. 2. pod d), dále vázaný reservní fond podle § 4 vlád. nař. č. 465/1920 Sb. z. a n. atp.

V odst. 4. uznáno bylo nutným přesněji vysvětliti, koho sluší rozuměti "vedoucím úředníkem představenstvu bezprostředně podřízeným". Nový tekst ("v e d o u c í ředitel hlavního závodu") neznamená vlastně proti vládní osnově změnu věcnou, neboť ani vládní osnova na jiné kategorie vedoucích úředníků nepomýšlela. Má jím jen býti jasně naznačeno, že se odst. 4. nevztahuje, na př., na dirigenty filiálek nebo na přednosty jednotlivých oddělení hlavního závodu, kterým vlastní vedení ústavu nepřísluší.

V témž odstavci považováno bylo za vhodné obmeziti časově ručení členů představenstva a vedoucích ředitelů hlavního závodu. Shledáno bylo spravedlivým, aby toto risikové ručení, jež tedy má místo i proti osobám, které svůj úřad řádně zastávají a jimž ani nelze vytknouti žádnou nedbalost, zanikalo aspoň po určité době, co takto ručící osoby přestaly vykonávati svůj úřad. Nelze ani přehlížeti, že po delší době jest značně obtížno vésti důkaz, že za úřadování některého z bývalých členů představenstva nebo některého z bývalých vedoucích ředitelů hlavního závodu nenastaly skutečnosti, které přivodily nebo zhoršily stav společnosti naznačený v odst. 6. Proto se navrhuje, aby závazek podle odst. 4. nebylo možno uplatniti, jestliže už uplynulo šest let poté, co valná hromada společnosti platně schválila účetní závěrku za správní období, v němž dotčená osoba naposledy svůj úřad zastávala.

Jinak byly na odst. 4. provedeny menší aněny rázu spíše stylistického.

V odst. 5. provedena byla stejná změna jako v odst. 4.

V odst. 6. pod č) byl pojem "ohrožení závazků z vkladních knížek (listů)" uznán nejasným a byla dána přednost tomu, aby se přesně vytklo, ve kterém stavu společnosti lze ručení uplatniti.

Ke čl. XVI:

Odst. 5. se přizpůsobuje změnám provedeným ve či. XV, odst. 4. a 5. a opravuje se v* něm tisková chyba, jež se vloudila do vládní osnovy.

Ke čl. XVII:

Srv. vysvětlivky ke čl. XV, odst. 1.

Ke čl. XVIII:

Změna ustanovení pod b) má za účel především vhodně zúžiti okruh osob, s nimiž se bance zakazuje obchodovati. Po názoru ústavně právního výboru by příliš podvazovalo obchodní hybnost bank, kdyby se zákaz měl vztahovati na všechny příbuzné a švakry (ve smyslu čl. XXXTV vládní osnovy) osob v § 7 pod b) jmenovaných. Proto se zákaz tu vyslovený obmezuje jen na obchodování s příslušníky jejich rodin, tedy na okruh osob vysloveně společných majetkových zájmů; pojem "příslušníka rodiny" je vysvětlen novým zněním odst. 4. čl. XXXIV. Toto značné zmírnění vládní osnovy je ovšem do značné míry zase vyrovnáno novou úpravou § 35 (ve znění či. XXXII), jímž bude postiženo obcházení zákazů v § 7 vyslovených.

Vedle toho se přesněji vymezuje, ve kterých směrech může vládní nařízení, stanovící podle § 9, odst. 3. (ve znění čl. XXI) zásady jednacího řádu, připustiti z ustanovení pod b) výjimky. Výslovně se jmenují i obchody na úvěr, aby hned v zákoně bylo naznačeno, že bude možno povoliti zaměstnancům na př. zálohy na služné, lombard cenných papírů a pod., vždy ovšem za podmínky, že nepůjde o dosažení spekulačních zisků a že úvěr jim poskytnutý bude náležitě zajištěn.

Ke čl. XIX.

Odst. l. vládní osnovy byl zúžen podobně, jako jest uvedeno ve vysvětlivkách ke

čl. XVIII. Vypuštěním tekstu "se členy správních neb dozorčích orgánů takového podniku" bylo vyhověno požadavku zájmových kruhů, poukazujících na neproveditelnost tohoto ustanovení s ohledem na organisaci bankovní techniky. Vedle toho byl celý tento článek přestylisován, aby se stal jasnějším a přehlednějším. Pojem závislého podniku je vysvětlen v novém odst. 5. čl. XXXIV.

Ke čl. XX.

Ustanovení pod d) ponecháno bylo beze změny, ač s některých stran navrženo bylo zmírnění v ten smysl, že svolení ministra financí platí za dané, když do určité doby nebylo výslovně odepřeno, a že nesmí býti odepřeno osobám, u nichž není podezření, že si v své činné službě jakýmkoliv způsobem vstup do banky připravovaly, ústavné právní výbor nechtěl zatěžovati osnovu přílišnou kasuistikou, ale - jak též přijetím resoluce č. 3. vyjádřil - očekává, že práva, které se ustanovením pod d) přiznává ministrovi financí, bude užíváno liberálně a že svolení bude odepřeno vskutku jen tam, kde by vstup bývalého státního úředníka do správního nebo dozorčího orgánu banky mohl vzbuditi nebo zesíliti pochyby o jeho nestrannosti v dřívější činné službě.

Jako písm. f) bylo připojeno nové ustanovení prohlašující neslučitelnost členství v Národním shromáždění se členstvím v představenstvu akciové banky.

Dále byl připojen nový odst. 2., který (ve spojení se čl. XXII a s čl. XLVIII nového číslování) znemožňuje přílišnou kumulaci funkcí v správních a dozorčích radách kapitálových společností. Tímto ustanovením má býti zabráněno zjevům, jež ve veřejnosti právem vzbuzují pohoršení, a zaručeno, že se v rukou žádné osoby nesoustředí více podobných funkcí, než kolik může skutečně obstarati; podobné tendence se v poslední době projevují i v cizím zákonodárství (viz na př. čl. VIII, odst. 4. nařízení něm. říšského presidenta z 19. září 1931, R. G. Bl. str. 493). Zákaz kumulace takových funkcí byl výslovně obmezen jen na tuzemské podniky v úvaze, že nutno přihlédnouti k případům, kdy příslušníci cizího státu, v němž takový zákaz buď vůbec nebo v té míře neplatí, jsou

členy správních neb dozorčích orgánů v našich společnostech.

Ke čl. XXII.

S některých stran bylo navrhováno, aby se v zákoně stanovila kvalifikace členů dozorčí rady nejen negativně (uvedením důvodů vylučujících volitelnost), nýbrž i positivně, t. j. aby bylo předepsáno, že členové dozorčí rady, neb aspoň někteří z nich, musí býti kvalifikováni pro službu revisní, že by význam dozorčí rady, ve které by aspoň někteří členové byli plně způsobilí obstarávati odbornou kontrolu bankovního podnikání, velmi stoupl, jest nepochybné. Vážnou nevýhodou podobné úpravy by však bylo, že by volba členů dozorčí rady byla dosti ztížena pro nedostatek vhodných kandidátů a že by snad leckdy musila rozhodovati toliko odborná kvalifikace kandidáta a nikoli důvěra akcionářů k jeho osobě. Jestliže zákon zásadně ponechává akcionářům úplnou volnost v tom, koho do dozorčí rady povolají, a spokojuje se jen se stanovením důvodů z volitelnosti vylučujících, činí tak proto, aby akcionářům samým dal rozhodnouti, komu chtějí svěřiti výkon všech práv přiznaných osnovou dozorčí radě. Výbor dospěl po zevrubné úvaze k názoru, že nezdá se vhodným, aby akcionářům byla vnucována, třebas jen nepřímo, osoba, kterou by si jinak nevybrali. Pro význam funkcí dozorčí radě svěřených jest totiž důvěra, kterou mají akcionáři v její členy, cennější než odborná kvalifikace pro práce revisní, zvláště když podle osnovy kontrolní činnost dozorčí rady není jejím úkolem jediným. Ostatně vyskytující se tu a tam nedostatek odborné kvalifikace u členů dozorčí rady hledí osnova dostatečně vyvážiti tím, že dozorčí radě dává k ruce odborně školené oddělení kontrolní (srv. čl. XXIV). ústavně-právní výbor, vycházeje z těchto úvah, nepřistoupil na pozměňovací návrhy, požadující zodbprnění dozorčích rad, ač jinak plně uznává, že bude vyhovovati intencím osnovy, jestliže do dozorčí rady budou vysílány osoby co nejschopnější a k vážným úkolům dozorčí rady jak po stránce mravní tak po stránce odborné kvalifikace a odborných zkušeností co nejzpůsobilejší.

Také proti maximalisování počtu členů dozorčí rady byly vysloveny určité námitky a bylo poukazováno jednak k tomu, že při