Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 5. zasedání.

1629.

Odpovědi:

1629/I.

Odpověď

ministra zemědělství na interpelaci poslanců Ing. J. Nečase, J.

Koudelky, J. Bečko a soudruhů ve věci nesprávného postupu při pronajímání honíteb ve státních lesích (tisk 1407/IX).

Státní honitby spravované podnikem »Státní lesy a statky« jsou zásadně pronajímány ofertním řízením a podle stavu koncem r. 1931 je pronajato okrouhle 389. 400 ha státních honiteb. Při rozhodování o zadáni té které honitby pronajímané veřejným ofertním řízením, které je vyhrazeno v každém případě ministru zemědělství, přichází v úvahu nejen výše nabídky, nýbrž i schopnost a spolehlivost jednotlivých uchazečů, jelikož bylo na základě získaných zkušeností seznáno, že někteří z dosavadních nájemců státních honiteb, jimž zadána byla svého času honitba na základě nejvyšší nabídky, nepočínají si správně, snažíce se přes přísně stanovené podmínky pronáje n honitby různým způsobem vykořisťovati.

Tak bylo na příklad zjištěno, že někteří nájemcové prodávají odstřel různých druhů zvěre (hlavně jelenů, medvědů a pod. ) za značně vysoké poplatky různým osobám (i z ciziny), jež označují jako své hosty, a ministerstvo zemědělství nemá možnosti proti nim zakročiti.

Pro udržování přiměřené části stát. honiteb ve vlastní režii mluví však také vážné důvody hospodářské a služební. V mnohých případech je nutno regulovati ve státních honitbách přiměřený stav zvěře! pečlivým a odborným odstřelem, jednak, aby některé druhy zvěře, jako je zvěř vysoká a černá, králíci a pod., nepůsobily na lesních i zemědělských kulturách státních i okolních značné škody, které by přesahovaly mnohonásobně zdánlivě vysoký příjem docílený za pronájem honitby, jednak aby nemístným hájením nerozmnožoval se příliš stav lovné zvěře, na němž má většina nájemců státních honiteb pochopitelný zájem, a nevznikalo nebezpečí degenerace zvěře. Udržování honiteb ve vlastní režii má konečně nemalý význam i pro účelnou výchovu a výcvik lesního personálu v lesní službě a

v myslivosti, který je v pronajatých honitbách nemožný, nehledě k, známé skutečnosti, že lesní personál, jemuž je dána příležitost k provozováni myslivosti, koná vlastní těžkou službu lesní daleko radostněji a ochotněji, než když musí konati své služební pochůzky v odlehlých mnohdy lesních oblastech často beze zbraně.

Pronajímání státních honiteb z volné ruky omezuje se na zcela mimořádné případy, zpravidla jen když jde o prodloužení nájemní doby dosavadnímu osvědčenému nájemci anebo o pronájem jiné naprosto spolehlivé osobě, která zaručuje, řádné provozování myslivosti a přesné plnění podmínek pronájmu.

V Praze dne 6. února 1932.

Ministr zemědělství: Bradáč v. r.

1629/ II.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy, Rudolfa Tayerle

a soudruhů

o obsazování volných míst získaných definitivní systemisací v obvodu generálního finančního ředitelství v Bratislavě (tisk 1394/IX)

Systemisací, schválenou usnesením vlády ze dne 24. října 1930, byl dosavadní jednotný osobní stav kancelářských úředníků v obvodech zemských finančních úřadů rozdělen na osobní stavy dva, jednak pro vlastni službu kancelářskou, jednak pro službu měřičskou (u pozemkového katastru): bylo proto nutno před povýšením na volná služební místa systemisaci touto získaná, aby kancelářští úředníci byli rozděleni a zařazeni - podle schopnosti k tomu neb onomu oboru - buď do toho nebo onoho zmíněného osobního stavu.

Při propůjčování volných systemisovaných služebních míst ve vyšších platových stupnicích v

osobních stavech kancelářských úředníků pro vlastni službu kancelářskou i pro službu měřičskou (u pozemkového katastru) pro obvod generálního finančního ředitelství v Bratislavě bylo postupováno podle zásad §u 17 P. Z., t. j. pro povýšeni byly rozhodný zvláštní způsobilost pro místo, jež se propůjčovalo, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost.

Přirozeně bylo též přihlíženo ke kvalifikaci a k služebnímu pořadí úředníků, jak vyplynulo po rozdělení osobního stavu kancelářských úředníků v osobní stavy dva; pořadí (po případě i kvalifikace) nemohlo však býti jedině rozhodujícím pro povýšení.

Tak se stalo, že byl při povýšení kancelářských úředníků ve vlastní službě kancelářské do 5. plat. stupnice preterován 1 úředník, který nezastával a nebyl ani schopným plně zastávati vedoucí místo. Ve službě měřičské mohli býti povýšeni pouze dva úředníci, kteří jedině mohli zastávati vedoucí místa, kdežto ostatní úředníci nebyli ještě v plné míře do agendy zapracováni.

Rovněž při povýšeni do 6. plat. stupnice mohlo býti přihlédnuto pouze k úředníkům plně způsobilým pro vedoucí místa. Pro nesplnění této podmínky nemohly býti také povýšeny do 6. plat. stupnice některé ženy řadící před úředníky do této platové stupnice povýšenými.

Další volná systemisovaná služební místa budou obsazována podle stejných zásad, pokud ovšem budou splněny předpoklady usnesení vlády z 11. prosince 1931 o úsporných opatřeních personálních.

Služební místa systemisovaná v III. služební třídě pro pomocnou službu technickou v obvodu generálního finančního ředitelství v Bratislavě byla všechna obsazena přijetím čekatelů z řad vládou povolených smluvních úředníků pro pomocnou technickou službu, kteří byli v tomto druhu služby již plně zapracováni a jimž bylo nutno dáti přednost před zaměstnanci kancelářskými.

Vynesením ministerstva financí z 13. listopadu 1930 č. 124733 / 30 - VII /22 bylo nařízeno, aby v druhé řadě byli individuálně - pokud budou pro to důležité služební důvody - ustanovováni na služební místa systemisovaná v kategorii úředníků pomocné služby technické (III. služ. třída) mladší (ne přes 40 let věku) uchazeči z osobních stavů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě, resp. kancelářských úředníků pro službu měřičskou (u pozemkového katastru), kteří mají předepsané vzdělání a kteří svými dosavadními výkony a kvalifikací dávají plnou záruku, že vyhoví požadavkům kladeným na zmíněnou úřednickou kategorii.

Prominutí podmínky předepsaného předběžného vzdělání může podle §u 1. odst. 7. vl. nař. č. 132/31 Sb. z. a n. povoliti vláda pouze ze zvláště závažných služebních důvodů ve zcela výjimečných případech. Promíjeti podmínku předepsaného předběžného vzděláni v pomocné technické službě finanční není pak zatím třeba, ježto je stále v této službě uchazečů plné kvalifikovaných a zapracovaných více než dostatek.

V Praze, dne 6. února 1932.

Ministr financí: Dr Trapl v. r.

1629/ III.

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslanců Františka Seidla,

Rudolfa Chalupy, Rudolfa Tayerle

a soudruhů

o ochraně poštovních zaměstnanců před loupežným přepadáváním (tisk 1394/ XI).

Poštovní správa hledí pokud možná zmenšovati okresy přespolních listonošů, ale zmenšiti je tak, aby doručování v nich se končilo po celý rok za denního světla, není již proto proveditelné, že počátek doručovací služby i v těchto okresech se řídí příchodem pošty, takže, nemá - li se její doručení odsunouti až na druhý den, nastupuje přespolní listonoš mnohdy pochůzka teprve v pozdějších hodinách denních.

Rovněž pochůzky k nádraží v noční době omezuje poštovní správa, ale je naprosto nemožné, aby zrušila všechny, má-li se obecenstvu dostati řádného poštovního spojení.

Zaměstnance konající tyto služby ozbrojuje podle potreby střelnou zbraní, třebaže si je vědoma, že střelná zbraň nemůže býti absolutní ochranou před zákeřným přepadením.

V nutných případech poskytuje poslům doprovod, a to bud jiným zřízencem nebo orgány bezpečnosti.

Pokud jde o námět, aby platové poměry zřizeneckých zaměstnanců, o něž jde, byly přiměřeně upraveny, nebo aby se jim poskytly zvláštní přídavky, dokládám toto:

Platové poměry poštovních zaměstnanců jsou upraveny bud přímo platovým zákonem číslo 103/ 1926 Sb. z. a n. nebo vládními nařízeními na základě tohoto zákona vydanými. Všechny tyto platové úpravy jsou navzájem vyváženy a tvoří spolu s platovými úpravami státních a některých jiných veřejných zaměstnanců souvislý celek. Není proto dobře možno měniti jednu z těchto úprav bez současné změny ostatních, tedy zejména beze změny platového zákona.

Některé platové předpisy (na př. § 148 platového zákona) ovšem připouštějí, aby vláda přihlédla přiznáním zvláštních služebních přídavků, ke zvláštnostem některé služby, kterým nelze učiniti zadost samostatným platovým schématem nebo vhodnou systemisaci příslušných služebních míst. Jsem ochoten působiti ve vládě na zavedeni zvláštních služebních přídavků poštovním zaměstnancům, kteří konají službu za zvláště nebezpečných podmínek.

V Praze dne 13. ledna 1932.

Ministr pošt a telegrafů: Dr Franke v r.

1629/IV.

Odpověď

ministra vnitra na interpelací poslanců Čížinské, Hodinové

a soudruhů

o četnických... proti dělníkům v Praze (tisk 1507 II).

Proti četnickému vrchnímu strážmistru Aloisu Procházkovi IV. a proti četnickému strážmistru Alfrédu Hloskovi, z četnické stanice v Troji, bylo zavedeno pro činy za vinu jim v interpelaci kladené soudní vyšetřování u příslušného vojenského soudu. Podle výsledku tohoto řízení bude další potřebné zařízeno.

V Praze dne 31. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr Slávik v. r.

1629, V.

Odpověd

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Hrubého a soudr.

o soudní praxi v Písku (tisk 1422/ XVI),

V prvém z interpelovaných případů odsouzený Alois Pertlíček nepodal proti odsuzujícímu rozsudku opravných prostředku, nýbrž žádal jen několikráte o odklad trestu, který pak odpykal.

Vrchní soud potvrdil usneseni krajského soudu, kterým návrh na obnovení trestního řízení byl zamítnut, a uvedl, že z předložených dokladů vysvítá, že není důvodů k obnově trestního řízení.

V dalším případě jde o Václava Hesouna, jenž byl osvobozen z obžaloby pro zločin zpronevěry, ježto soud nenabyl přesvědčeni o jeho vině.

Návrh na obnovu trestního tížení byl po příslušném šetření krajským soudem zamítnut. Proti zamítavému usnesení nebyla stížnost podána.

Václav Hesoun podal pak na Aloise Pertlíčka a Josefa Hubáčka, kteří mu veřejně zpronevěru vytýkali, žalobu pro urážku na cti; obžalovaní byli sice rozsudkem okresního soudu v Pisku odsouzeni, ale rozsudkem odvolacího soudu byli osvobozeni.

Exekuce v třetím odstavci interpelace zmíněná byla dne 27. dubna 1931 dle § 40 ex. ř. zrušena.

U státního zastupitelství v Pisku nebylo v této věci ani písemně ani osobně nikým zakročeno.

V Pr a ze, dne 30. ledna 1932.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner v. r.

1629/VI.

Odpověd

ministra vnitra

na interpelaci poslanců dra Jaroslava

Stránského, Hugo Bergmanna, dra Patejdla

a druhů

o bezpečnostních poměrech ve Velké Praze a o nezákonném postupu nadřízených úřadů vůči členům bezpečnostní služby (tisk 1422 XXI/.

Vítám vřele zájem, jejž věnují páni interpelanti bezpečnostním poměrům Velké Prahy, jakož i hmotným a sociálním poměrům policejních zaměstnanců, zvláště pak příslušníků stráže bezpečnosti, musím však rozhodně odmítnouti tvrzení, že se sbor stráže bezpečnosti setkává v policejních referátech zemského úřadu a hlavně ministerstva vnitra s nepochopením. Oba úřady jsou si plně vědomy, že řádně organisována bezpečnostní služba jest v prvé řadě podmíněna dostatečným hmotným zajištěním členů stráže bezpečnosti a proto vždy bedlivě a se zvýšeným zájmem sledovaly veškerá jejich potřeby a přáni a neopomenuly žádné vhodné příležitosti, aby se ujaly jejich požadavků a všemožně je podporovaly. I když snad snahy jejich nebyly vždy korunovány plným úspěchem, nespočívá příčina toho v nedostatku pochopení potřeb policejní služby na zmíněných místech, nýbrž dlužno ji hledati zejména ve finanční situaci státu a v souběžných snahách státních zaměstnanců jiných odvětvi po obdobném zvýšeni materielní úrovně. Není zajisté žádným tajemstvím, že právě nutný ohled na podobné požadavky, ač neměly rovnocenného odůvodnění v povaze a risiku služby jako u příslušníků stráže bezpečnosti, byl opětně příčinou toho, že požadavky členů stráže bezpečnosti nemohly býti buď vůbec neb v plném rozsahu splněny, poněvadž současné materielní nadlepšení jiným zaměstnancům bylo nad finanční možnost státní správy.

Vývody interpelace spočívají z velké části na nesprávných informacích a to zejména pokud jde o hmotné poměry policejních zaměstnanců, zvláště příslušníků stráže bezpečnosti, dále o úpravu služby policejních orgánů, o počet orgánů působících v bezpečnostním oddělení, o počet kancelářských sil a o výplatu vedlejších požitků těchto orgánů.

V poslednějším ohledu podotýkám, že příslušníci stráže bezpečnosti požívají vedle služebních příjmů, stanovených všeobecnými zákonnými normami, platnými též pro ostatní státní zaměstnance, zvláštních požitků, přiznaných jim s ohledem na povahu bezpečnostní služby, na př. strážního a hodnostního přídavku, poplatků za mimořádné služby konané nad normální službu a pod., což asi jest důvodem okolnosti, uváděná pány interpelanty, že při uprázdnění míst u mužstva stráže bezpečnosti hlásí se asi pětinásobný počet nad množství, které může býti přijato.

Sám od převzetí úřadu jsem se všemožně osobně vynasnažil o další zvýšeni nejenom těchto poplatku, nýbrž i o celkové zlepšení hmotného postavení příslušníků stráže bezpečnosti a doufám, že tato moje snaha plně odůvodněna namahavostí a zodpovědností bezpečnostní služby setká se s úspěchem, jakmile poměry to dovolí.

Rovněž pokud jde o systemisovány stav úředníků a mužstva bezpečnostní služby, zasadil jsem se při resystemisaci po slyšeni a ve smyslu návrhu přednostu jednotlivých policejních úřadu, tudíž odborníků v prvé řadě k posouzeni těchto otázek povolaných, všemožně o náležíte zvýšeni počtu policejních orgánu všech kategorií. I když se mi nepodařilo prosaditi svoje návrhy, v plném jejich rozsahu, nelze přece výsledek resystemisace pro policejní zaměstnance všech kategorii, zejme na pak pro příslušníky obou sborů stráže nazvati relativně nepříznivým, což již vyplývá z pouhého porovnám výsledků prvé systemisace a resystemisace se stavy, jaké zde byly před převratem. V roce 1900, o němž se interpelace zmiňuje, bylo u sboru uniformované stráže bezpečnosti systemisováno 997 mužů a 14 úředníků, v roce 1927 - 2526 mužů, a 44 úředníků, a v roce 1930 pak 2926 mužů a 51 úředníků. U sboru neuniformované stráže bezpečnosti v roce 1900 34 mužů, v roce 1930 pak 540 mužů. Z tohoto srovnáni je patrno, že vzrůst počtu příslušníků stráže bezpečnosti jest v mezích finanční možnosti úměrný populačnímu rozvoji, města Prahy i novým úkolům kladeným na straž bezpečnosti.

Povýšení v kategorii úředníků vyšší strážní služby (býv. důstojníku) bylo při resystemisaci plně provedeno v rámci systemisace až na místo 3. platové stupnice, při resystemisaci nové systemisované. Místo toto jest totiž vázáno úředníkem právní služby, který byl pověřen funkci vrchního velitele uniformované stráže bezpečnosti v Praze a nemohlo býti obsazeno, poněvadž dřivé skutečný stav úředníků vyšší strážní služby přesahoval systemisovaný stav a když tato překážka odpadla, muselo obsazení tohoto místa býti zatím odsunuto do doby, až bude předepsaný interkalář dosažen. Z posléz uvedené příčiny nemohlo býti ani obsazeno jedno volné místo 4. platové stupnice téže kategorie, které se však uprázdnilo teprve dnem 1. srpna 1931 a nikoliv, jak tvrdí interpelace, již počátkem ledna 1926. Již sama okolnost, že v oboru policejní správy nebyl v roce 1931 a nebude ani v dohledné době předepsaný interkalář dosažen, jest nejlepším důkazem toho, jak rychle byla volná místa v policejním resortu obsazována.

Pokud jde o stížnost, že v policejních referátech zemského úřadu a ministerstva vnitra není úředníka, který by byl prakticky prodělal policejní službu, aby měl potřebné vědomosti praktické, podotýkám, že od převratu byly opětně těmto referátům právní úředníci státní policejní služby přidělováni, že však policejním úředníkům, kteří v tomto přidělení viděli hmotné poškození a domáhali se proto opětně svého přeložení k policejnímu úřadu, muselo býti konečně vyhověno. V poslední době není sice přímo v těchto referátech policejního úředníka, poněvadž policejní úředníci sami dávají přednost službě u I. instance a výzva - učiněná ve snaze přání interpelace vyhověti - na policejní úředníky v měsíci listopadu m. r., aby se hlásili ke

službě u úřadů II. neb III. instance, neměla očekávaného úspěchu. Jakmile se bude hlásili vhodný kandidát, jenž by v povolání k zemskému úřadu neb do ministerstva vnitra nespatřoval materielní zkráceni, bude k této službě povolán.

Z uvedeného jest patrno, že věnuji s příslušnými referenty jak ministerstva vnitra tak i zemského úřadu bezpečnostním poměrům v obvodu Velké Prahy a existenčním otázkám policejního personálu veškerou pozornost a bude mi velkým po tesáním, připustí-li v brzku finanční situace státu, aby návrhy, které jsem sám na zlepšení hmotných poměrů těchto zaměstnanců učinil, došly svého uskutečnění.

V Praze dne 30. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik v. r.

1629 VII (původní znění).

Odpověd

ministra veřejných prací

a ministra zemědělství

na interpelaci poslance N. Sedorjaka

a soudruhů

o náhradě za vyvlastněné pozemky ve Vel. Bočkově (tisk 1130/VII).

Ve věci stavby silnice Velký Bočkov - Marm. Solotvina udělilo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem veřejných prací ve smyslu ustanoveni zák. č. 72/1924 Sb. z. a n. výnosem ze 16. června 1924 č. j. 36. 272 právo k vyvlastnění potřebných pozemků.

Ježto majitelé těchto pozemků, přes snahy státní správy vyřešiti tuto věc cestou dohody, odmítli nabízené, velmi výhodné náhradní pozemky v lesním oddělení »Doubrava«, bylo nutno vyvlastnění dle schváleného vyvlastňovacího plánu provésti.

Pokud majitelé pozemků nepřijali při vyvlastňovacím řízeni nabízenou směnu, bylo jim stanoveno na základě odhadů soudních znalců odškodňovacím usnesením krajského soudu v Chustu ze dne 7. ledna 1930 č. NC 1-121/28 odškodné. Když zmíněné odškodňovací usnesení nabylo dnem 23 dubna 1920 moci práva, bylo stanovené odškodné právoplatným majitelům v druhé polovici června 1930 vyplaceno, takže silniční správa za zabrané pozemky nic dnes nedluží.

Pokud jde o stavbu vicinální dráhy rahovské státní lesní správy, byla traca úzkokolejné lesní dráhy Vel. Bočkov - Kobylecká Poljana vedena tak, aby co nejméně cizích pozemků bylo jí přetínáno.

Ježto správa státních lesů a statků nemá v těchto místech postradatelných pozemku pro náhradu in nátura, sjednala s většinou vlastníků soukromých, pro dráhu zabraných pozemků odškodné