Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
5. zasedání.
1597.
Interpelace:
I. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání vojáků,
II. posl. Kopeckého a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu Svazu proletářských bezvěrců v Praze »Maják«,
III. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o zacházení s vojíny,
IV. posl. Kuhnové, Babela a soudr. min. financí dr. Traplovi, že finanční strážník Antonín Vogel zastřelil nezaměstnaného Arnošta Bauera,
V. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu »Neue Zeit«,
VI. posl. Windirsche a druhů min. školství a nár. osvěty o mrháni veřejnými penězi na podporu českého menšinového školství.
1597/I.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o týrání vojáků.
Před několika dny uvedli jsme v interpelaci řadu případů zacházení s vojáky a dnes předkládáme další:
Výkonný rotmistr pom. roty 5. pěš. pl. praporčík Šamánek obohacuje se nestydatým způsobem na účet mužstva. Při každém vyplácení žoldu má vedle sebe postavenou sklenici, do které každý voják hází »dobrovolný« dar. Nejčastěji to bývá 50 hal., ale také l Kč nebo dokonce i 5 Kč. Peníz jest sice dobrovolný, ale kdo by
se odvážil nedat nic, byl by tak týrán, že každý raději ze svých ubohých 1. 50 Kč odevzdává panu rotmistrovi »dárek«, aby nebyl týrán.
Výkonný rotmistr 5. pěš. pl. 2. roty prohlásil k vojákům, kteří nejeli na vánoční dovolenou, že nemá peníze na oslavu svátků a že proto měl by mu každý muž něco darovat. Začal ihned se sbírkou mezi délesloužícími poddůstojníky a aspiranty, kde dostával i 20 Kč a potom šel od muže k muži. Vojákovi, který nemohl dáti více než 5 Kč, nadával, že je to málo.
Kapitán Lébl, velitel 2. školní roty důstojníků pěší školy, zakazuje žákům, kteří nemají vlastní uniformy, účastniti se večírku školou pořádaného a odmítá jim »přes čas«. Také chudému mužstvu odmítá výhody, Jichž ostatní požívají. Týž kapitán spílá mužstvu na pochodu lenochů a určuje je k raportu, ač jde o muže, u nichž byla lékařsky zjištěna choroba. Šéflékař útvaru prostě ignoruje nálezy divisní nemocnice a nedává ani nejmenších úlev, nutných pro zdraví mužstva. Ačkoliv se jeho podřízení vracejí ze cvičení i v půl 12. v noci, jako se stalo dne 9. prosince t. r., nebere
na to nejmenšího ohledu a slabost, vzniklou srdeční vadou, označuje jako neuposlechnutí rozkazu a dle toho trestá.
Na různé obligatorní pomůcky bylo vydáno ve škole v prvých dvou měsících o 50 Kč nad stanovený rozpočet, což pro chudší žáky znamená značné finanční zatížení.
Z Chomutova stěžují si vojáci, že jim byla porce chleba snížena na třetinu bochníčku denně. Nefasují již chleba vždy za dva, nýbrž až za tri dny, což má za následek hlad mezi mužstvem. V minulých dnech dostali za to rozkaz, odevzdávati všechny došlé dopisy k censuře v kanceláři. Vojáci jsou právem rozhořčeni nad poměry, které je staví na roveň trestancům.
A na konec obrázek od 28. pěš. pl.: ti vojáci tohoto pluku, kteří jeli na vánoce a mají domů méně než 100 km daleko, musejí si sami platit jízdné.
Jak vidět, mají hoši vojnu jako řemen.
Sociálfašisté jsou každým dnem znovu usvědčováni ze lží ve svém tvrzení o »náhodných« a »ojedinělých« případech týráni vojáků. Sužování, pronásledování, persekuce... toť denní pořádek na vojně, jehož výsledky jeví se v příšerně stoupajícím čísle vojenských sebevražd.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Nebo si snad přeje pan ministr, aby tato »škola života« byla ve své současné formě zachována?
V Praze dne 22. prosince 1931.
Dvořák,
Steiner, Hrubý, Novotný, Höhnel, Török, Juran,
Kliment, Zápotocký, Krosnář, J. Svoboda, Barša,
K. Procházka, Tyll, Babel, Vallo, Gottwald,
Kopecký, Hodinová, Kuhn, Kubač.
1597/II.
Interpelace
poslance Kopeckého a soudruhů ministru spravedlnosti
o konfiskaci časopisu Svazu proletářských bezvěrců v Praze »Maják«.
Stupeň, jehož dosáhla rostoucí reakce v tomto státě, charakterisován je velmi názorně konfiskaci posledního čísla časopisu »Maják«, kde censor sebrat toto líčení původu vánoc:
O původu vánoc.
To, co tehdy vyčetli z hvězd, tomu křesťané dodnes věří a mysli, že se to vztahuje na život jejích boha-vykupitele - Krista - kteroužto
víru zdědili po pohanech, jako víru v dobrého boha a ve zlého ducha, nebo jako viru v nebe a peklo.
I křesťané věří, že Kristus se narodil 25. prosince, že jeho matkou byla panna, že byl obětován kříži, že naň po narození dýchal osel a vůl, když ležel ve chlévě, zkrátka věří všechno to, co pohané, ač si při tom na svém domněle »nepohanském« náboženství velice zakládají.
Vidíme, že zbytečně. Klaněti se kříži není o nic rozumější, nežli ctíti slunce, jako Boha.
Takových vykupitelů, jako byl Kristus, bylo na světě mnoho.
A článek končí:
Ne, děti! Vánoce ponechte klerikálům! - Pro nás jest 7. listopad svátkem mnohem radostnějším! Je to svátek ruské revoluce!
V tomtéž čísle »Majáku« byl otištěn článek, nadepsaný »Vánoce ve Frývaldově«, Článek, přetištěný z denního tisku, který zní:
Vánoce ve Frývaldově.
Ve všech školách se v tyto dny mluví dětem o vánocích, které jsou jim líčeny jako nejkrásnější svátky v roce a Štědrý večer jako den zázraku, Lásky, míru a štěstí. Dělnické děti tomu sice již dávno nevěří, věd! dobře, že když tatínek nedělá, je zázraků konec a o míru a lásce zvenčí již teprve není a nikdy nebylo potuchy. A to, když tatínek nedělá. A co děti těch, kteří byli před několika týdny zastřeleni!
Maminky a tatínkové šli se bránit proti vyhazovu z práce, šli protestovat proti snížení mzdy. šli hájit své děti před hladem a bídou, šli všichni jednotně, poněvadž pochopili, že proti jednotné frontě utiskovatelů a vykořisťovatelů mohou postaviti zase jen jednotnou frontu dělníků. A tu se stalo, co dětem jistě v žádné škole vyprávět nebudou - až jim budou vypravovat o vánočním míru, že dělníci místo chleba a práce dostali olovo, že místo, aby přinesli dětem domů mír a záruku na chléb, přinesli jim ti, co zůstali na živu, jejich mrtvé maminky a tatínky. Dvě maminky a několik otců se vrátilo mrtvo ke svým dětem. Takové vánoce připravili za pomoci četnických pušek kapitalisté dělnickým dětem!
A vy byste se, naše děti, děti dělníků, daly ještě ošálit nějakými povídačkami o spasiteli, který prý se narodil, aby vás, ovšemže po vaší smrti, spasil? Ne, dělnické děti, vím, že se nedáte ošálit, že jste poznaly, proč vám slibuji posmrtnou blaženost, že proto, abyste mlčely a po celý život se daly vykořisťovat. Vy musíte býti také jednotný, jako byli dělníci u Frývaldova, vy budete o vánocích vzpomínat na vaše kamarády - a všechny dělnické děti jsou si kamarády - tam kolem Frývaldova a slíbíte samy sobě, že neuvěříte žádným měšťáckým pohádkám, že budete věřit jen to, co vidíte, a to jsou dnes zabití otcové a zabité matky dělnických dětí, zabití těsně před vánocemi, »měšťáckým svátkem míru, lásky a milosrdenství!«
Jenom podpis autorky zůstal na důkaz, že dětem smí se chválit tento zemský ráj na pohled,
Ptáme se pana ministra:
Pokládá za úkol a poslání censury podporovat hloupé, nesmyslné klerikální bajky, kterým tak jako tak už ani nejmenší dítě nevěří a domnívá se, že poplatnici, z jichž peněz censura tyje, budou s touto její činností souhlasit?
Domnívá se, že umlčováním zpráv o Frývaldově bude znemožněno - - - myslet, anebo si přeje, aby censorskou provokací byla připravována půda pro nové podobné události?
V Praze dne 29. prosince 1931.
Kopecký,
Babel, Kliment, Hodinová, Čižinská, Höhnel,
Hrubý, Dvořák, Gottwald, Novotný, Štětka, Tyll,
J. Svoboda, Hruška, Juran, Vallo, Śliwka, Kuhn,
Zápotocký, Barša, Török.
1597/ III.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o zacházení s vojíny.
Nedávný případ soudu nad surovými šaržemi, které vojáky nelidsky týraly v kasárnách i na cvičišti, vzbudil pokrytecký rozruch v tisku a »Právo Lidu«, následováno všemi ostatními listy, lámalo hůl nad surovci a libovalo si, že »jde zajisté o případ v naší armádě ojedinělý«, který se »nesmí opakovat«. Podávali jsme již řadu interpelací a dokazovali Jsme, že ojedinělým případem v čsl. armádě je slušné zacházení s mužstvem. Surovosti a týrání, nadávky, bití a jiné sadistické tresty jsou na denním pořádku. Zde doklady:
Voják 7. jezdeckého pluku v Gödingu hlásil se dne 7. listopadu t. r. nemocným. Četař Riva toto hlášení nepřijal a poručil vojákovi osedlat koně, obout vojenské boty a jezdit. Když voják odpověděl, že bude jezdit jen tehdy, uzná - li ho lékař schopným, přivolal si Riva na pomoc rotmistra Nováka, který hrozil vojákovi, že ho dá zavřít. Před nastoupením trestu byl však vojín uznán lékařem výkonu trestu neschopným, protože byl skutečně churav. V té chvíli vstoupil však do místnosti nadporučík Majkovský, poručil vojákovi okamžitě osedlat koně a honil ho bičem po jízdárně. V této »výchovné činnosti« neustal ani tehdy, když nemoci oslabený voják třikrát spadl s koně.
U 7. roty 48. pěšího pluku ve Vršovicích zemřel 28. října t. r. za skandálních okolností vojín Stalich. Den před smrtí hlásil se nemocným s 39 stupni horečky. Byl ošetřen drem Hoffmannem aspirinovým práškem a poslán mezi mužstvo. Následující den byl odvezen do nemocnice, kde hodinu po převozu zemřel. Zprvu byla rozhlášena zpráva, že zemřel na křeče, později však mluvilo se o tom, že příčinou smrti byl zápal pohrudnice. Byl by to ovšem velmi vzácný případ, ve kterém zápal pohrudnice ve dvou dnech zabíjí.
Poměry na marodce ve Vršovicích osvětluje však i ta skutečnost, že tam každý voják, který se hlásí nemocným a není uznán, dostane na lístek k hlášení předem připravené razítko: »14 dní žádný přesčas, 14 dní žádná propustka. « Tak je postaráno ve Vršovicích o dorost, o ochranu nejcennějšího pokladu mladé generace - zdraví. Pomyslíme - li, jak často jsou vyhnáni vojáci skutečně nemocní, jak často se »případ Stalich« v československé »pokračovací škole pro mladé muže« opakuje, nemůžeme označiti toto racionalisované trestáni vojínů jinak než skandálním.
Jiným krásným příkladem »vychovatele« je štábní kapitán 39. pěš. pl. v Petržalce Touša. Tento pán »vychovává« své nebohé podřízené tím způsobem, že na př. 10 vojákům nadiktoval po 25 dnech kasárníka proto, že se nedali dle jeho rozkazu během jediného dne do hola ostříhat. Nevyšetřil vůbec, bylo-li technicky možno jeho rozkazu vyhovět, ale hned trestal. Podobně trestá pro každou jinou maličkost. Jeho jednání charakterisuje nejlépe případ četaře Svobody, který 6. prosince t. r. napsal dopis, že už déle nemůže týrání kapitánovo vydržet a že se zabije. Jen tím, že dopis byl ihned nalezen a za Svobodou vypravena patrola, bylo zabráněno provedení jeho úmyslu.
A na konec něco pro pana ministra: V jednom ze svých častých, pro veřejnost určených vyjádření, prohlásil pan ministr, že se na stravě vojáků nesmí šetřit. V odpověď na toto prohlášeni páně ministrovo byl snížen denní peníz na vojáka v terezínské posádce z 5. 35 Kč na 4. 90 Kč, tedy o 45 haléřů na den a muže. Důsledkem toho je neuvěřitelná jednotvárnost a zhoršená jakost jídla.
Ptáme se pana ministra:
Je ochoten tuto řadu skandálních případů přísně vyšetřit a poučit šarže služby i zásobování, že mají před sebou lidi a ne zvířata, že vojáky nesmí týrat a že jim musí dát najíst?
- - - co pan ministr učiní, aby se tyto případy neopakovaly?
V Praze dne 12. prosince 1931.
Dvořák,
Gottwald, Steiner, Kliment, Hrubý, Rjevaj, Tyll,
Hruška, Štětka, Höhnel, Novotný, Śliwka, Juran,
Zápotocký, Babel, Čižinská, Barša, Kuhn, Vallo,
Hodinoví, J. Svoboda, K. Procházka.
1597/IV (překlad).
Interpelace
poslanců Kulmové, Babela a soudruhů ministrovi financi dru Traplovi,
že finanční strážník Antonín Vogel zastřelil nezaměstnaného Arnošta Bauera.
Dne 16. listopadu šel nezaměstnaný pekařský pomocník Arnošt Bauer, 42letý, ze Schwaderbachu do Sachsenbergu pro nějaké zboží, aby si aspoň vydělal na chléb pro své dvě děti. Vyšel v půl šesté ráno ze Schwaderbachu a v půl sedmě, když byl vzdálen 5 km od hranic, zastřelil ho 22letý finanční strážník Antonín Vogel. Arnošt Bauer měl u sebe bedničku uzených slanečků a tři krabičky sardinek v oleji úhrnem v ceně 30 Kč.
V úterý dne 17. t. m. ve 2 hodiny odpoledne podlehl svému zranění. Před tím řekl Antonínu Bartlovi a Antonínu Lorenzovi, oběma ze Schwaderbachu, že slyšel volati a že v téže chvíli také padla rána. Tento muž nedoslýchal a byl krátkozraký.
Tážeme se pana ministra:
Jak se staví k tomu, že finanční stráž nezaměstnané - - střílí?
Jest ochoten co nejpřísněji potrestati finančního strážníka Antonína Vogela a rodině zastřeleného Arnošta Bauera, která trpí nouzí, poskytnouti doživotní důchod?
V Praze dne 23. listopadu 1931.
Kuhn, Babel,
Barša, Dvořák, Novotný, Hrubý, Rjevaj, Vallo,
Konečky, Steiner, Kubač, Gottwald, dr. Stern,
Štětka, Krosnář, Kliment, Hruška, Hodinová,
Čižinská, Juran, Zápotocký.
1597/V. (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabavení periodického tiskopisu »Neue Zeit«.
Censura nakládá s periodickým tiskopisem »Neue Zeit« vycházejícím v Opavě znovu tak,
že to zcela odporuje zaručené svobodě slova V 11 dnech byl tento časopis, vycházející týdně, zabaven dvakráte.
Z čísla 90. ze dne 11. listopadu byl zabaven titul a několik míst z úvodníku a tři zprávy. Zabavený název zněl takto:. »Doba předbřeznová se vrací. Osmý listopad dnem velkého boje státní policie a četnictva proti národně-socialistickým schůzím. «
V tomto úvodníku byla dále zabavena tato místa: »Tuto ostudu přílišné úřední horlivosti si mimoděk připomínáme při nejnovější vlně zákazů, vlně zákazů, jejímž úkolem v posledních dnech bylo - znemožniti sociální projevy národně-socialistické mládeže«...
»Že k rozpuštění nebylo náležitého důvodu, jest zřejmé a rovněž také jest zřejmé, že důvod rozpuštění byl umělý a že v nejlepším případě spočívá na neporozumění nebo mylném mínění vládních orgánů. Či přece byl snad vydán shora pokyn, aby všechny německo-národně-socialistické schůze a projevy dne 8. listopadu byly potlačeny? Vždyť na tento den byla rovněž také zakázána přednáška se světelnými obrazy, která se mela konati v Radkové. «
»Ale zbytečná, ničím neodůvodněná nervosita vládních orgánů znemožnila tento programově důležitý projev, neboť vůdce svazu Weese, který jest znám jako rozvážný a umírněný řečník, nedostal se ani přes úvodní slova své zprávy. Musíme tedy také z tohoto důvodu litovati nervosity vládních činitelů, poněvadž tím byl zmařen záměr, ukázati úřadům, co bylo ve skutečnosti účelem a úkolem sociálních projevů mládeže. Či se to snad zamýšlelo, aby bylo možno národně-socialistické hnutí mládeže i nadále viniti z nezákonných záměrů a činů?
Či nyní, když se věří, že »Lidový sport« byl potlačen, má dojíti na »Národně-socialistický svaz mládeže«, poněvadž se naň nejlépe může jako na nepolitický spolek? Náš spolkový zákon jest totiž dosti předpotopní a skýtá všude oporu k šikanování, aby se tak předsedovi spolku ztrpčil život. Velký boj proti vůdcům našeho hnutí mládeže a jeho členům jest již dávno v nejlepším chodu. Podnětem k pronásledování jest hned »neohlášená« schůze, hned vyvěšený obraz, hned výlet, a naše přetížené soudy děkují příliš horlivým podřízeným orgánům, očekávajícím pochvaly, za balík práce na víc s nejsměšnějšími udáními pro přestupky spolkového a shromažďovacího zákona, vykládaného v duchu nejreakčnějšího policejního státu. Vidíme-li toto šílené pronásledováni, musíme se vskutku tázati: »Žijeme v republice?
Ve starém, ostouzeném policejním státě, Rakousku, bylo zvykem, že po každé rozpuštěné politické schůzi konala se schůze důvěrná podle § 2, ve které řečník domluvil. V této republice, nejsvobodnější ze všech, policejní duch se však tak rozmohl, že překonal Metternicha. Učiní-li se pokus konati místo zakázané veřejné schůze schůzi důvěrnou podle § 2, známí podřízení či-
nitelé dovedou to zmařiti. Jednou zakáží hostinskému propůjčiti ke schůzi místnost, jindy prohlásí, že i důvěrná schůze podle § 2 musí býti ohlášena a použijí rozkazu Nasadit bodla!« Páni četníci a civilní strážníci neznají totiž ani zákonů! Ze svojí častokráte do nebe volající neznalostí blamují úřady, které zastupují, a tak poškozují jejich vážnost, jest těmto asi úplně vhod. Jen když způsobili potíže proklatým hakenkrajclerům!
Ale páni by si přece měli konečně jednou říci, že svými prostředky, totiž zákazy, nedosáhnou cíle. »Duchovní proudy překonají každou překážku!, telegrafoval senátor dr. Jesser zakázanému teplickému sjezdu lidu. A tak také námaha velkých i malých policejních duchů proti našim ideám a jejich rozšíření je marná. Jen se k tomu usmíváme! Neboť přece každé pronásledování a trýznění ukazuje zdravým ještě částem našeho národa, kde jsou jeho věrní bojovníci, a každý zákaz působí tedy pro nás jen agitačně! Páni se přece jednou nabaží působiti propagačně pro nás. Do té doby platí však i nadále heslo: Zákazy na nás neplatí! A nyní teprve!«
V článku »Také ve frývaldovském okrese zakázané schůze« bylo na prvé stránce zabaveno toto místo: »Zákazy schůzí ve frývaldovském okrese nabývají rozsahu připomínajícího dobu předbřeznovou za vlády Metternichovy.
V dalším článku na prvé stránce »Státní policie brání v péči o nezaměstnané! byla zabavena tato místa:
»Aby se dovršila míra přílišné policejní horlivosti, opavská státní policie po svých velkolepých činech v neděli pustila se do práce také v pondělí... «
»Stát se o nezaměstnané takřka vůbec nestará a ponechává péči o ně obcím a korporacím! A když se sejdou, hodlajíce se raditi, jak by se dalo pomoci, státní policie vyšle tam své orgány a schůzi rozpustí. Co si opavská státní policie dovolila v posledních dnech, jest prostě neslýchané a člověk trne, že se k takovýmto kocourkovským kouskům propůjčuje vrchní komisař. Neboť ten by měl přece aspoň tolik věděti že o schůzích vedení netřeba nic ohlašovati a že nenáležejí ani pod § 2 shromažďovacího zákona. Takováto nedopatření lze z nouze prominouti Novotným, ale vyššího úředníka neměli by přece znervosniti ani příliš horliví Novotní.
Důvod rozpuštění? Že několik účastníků zapomnělo pozvánky doma. Kdo by se tu nesmál! To jsou starosti opavské státní policie. Tu jest ihned po ruce strážní pohotovost. Za to jinak nevidíme nikoho při úrazech, zločinech a pod., kdy by měla býti stráž na místě. Tak na příklad dodnes nebylo vysvětleno vloupání do domu ve Valové ulici číslo 27. který jest nyní tak velice dobře střežen. Ale při rozpouštění schůzí neselže státní policie nikdy. «
Na stránce 3 byl úplně zabaven článeček: »Opava. (»Novotný«). Tento článek zněl takto: »Opava (»Novotný«). Češi byli již ve starém Ra-
kousku velmi horliví strážníci. Proto v operetách byli příliš horliví policejní špiclové vždy líčeni jako Češi. Známý typ jest »Novotný« v operetě »Dům u tři děvčátek«. Státní rozum nyní ovšem zakazuje, aby Novotní směli vystupovati jako Novotní. Ale Novotní jsou tu přes to a jejich horlivost působí veselí a zábavu tak jako Novotný v operetě »Dům u tří děvčátek«. V Opavě máme také takového Novotného. Mladý člověk, který to chce někam dotáhnouti a myslí, že úspěšným špehováním německých národních socialistů může rychle udělati kariéru. Dnes již má bohaté zásluhy, které již dávno byly by měly dojíti uznání jmenováním policejním ředitelem v Kylešovicích. A tak se musí ubohý Novotný stále ještě plahočiti. Neschází při ničem, co pořádají něm. národní socialisté, neustále píše, jest neobyčejně zaměstnán, již v 7 hodin ráno běhá lidem do domu a koná »šetření« a nebezpečným pro stát shledává i večer ručních prací národně-socialistických dívek, takže o něm třeba podati zprávu. Tak se stalo v pondělí, po rozpuštěné schůzi vedení strany. Ubohý Novotný, kdyby věděl, jak velice se podobá svému kolegovi z operety »Dům u tří děvčátek« a jakou veselost již způsobil. Ale leckdo to nedělá jinak. Jen ať i nadále horlivě píše a podává zprávy. Jednou přece jen přijde na to. že směšnost zabijí. «
K tomuto článku třeba poznamenati, že u opavské státní policie se nikdo nejmenuje Novotný. Článek jest pouze satyrou na podřízené činitele, kteří se většinou nechvalně vyznamenávají úplnou neznalostí zákona, poněvadž nedovedou rozeznati ani spolkové schůze od schůze lidu a vůbec neznají pojmu schůze podle § 2. Tato neznalost jim však nepřekáží, aby zvláště řízně nepostupovali. Příklady můžeme uvésti.
Konečně ve článku na stránce 3 »Sociální demokracie a státní policie jedno srdce, jeden duch« byla zabavena tato slova: »a dne 8. listopadu, v den velkého boje opavské státní policie proti něm. národním socialistům. «
Jak patrno, jde o zabavení výroků, které v nejhorším případě jsou kritikou postupu opavské státní policie. Než nelze přece dobře tvrditi, že policie jest nedotknutelná. Dokonce i ve starém Rakousku bylo dovoleno kritisovati policii a sotva se kdy stalo, že byly zabaveny kritické výroky o ní. V republice a demokracii musí býti přece dovoleno říci více než v monarchii, která mimo to byla ještě pokládána »za reakční. K tomu třeba ještě uvážiti, že při těchto zabaveních státní policie sama jest strana. Neboť státní zastupitelství provádí zabavení v dohodě s ní. Příčí se všem právním zásadám, aby žalobce a soudce byli táž osoba. Již dobrý vkus měl by úřadu zabrániti, aby jako strana jednal sám pro sebe. Vždyť jest povolán, aby hájil vážnost státu. Tato vážnost není ohrožena tím, že se kritisuje činnost policejních činitelů. Ale vážně jest ohrožena, jestliže tito činitelé brání oprávněné kritice zabavováním nepříjemných míst. Při takovémto postupu neměli by orgánové justiční správy nikdy pomáhati.
Podepsaní jsou přesvědčeni, že pan ministr jest úplni téhož mínění, jako oni. Táží se ho tedy:
Jest ochoten naříditi opavskému státnímu zastupitelství, aby příště takto nezabavovalo?
V Praze dne 25. listopadu 1931.
Inž. Jung,
Kasper, Krebs, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Petersilka, Oehlinger, Geyer, Knirsch, dr. Schollich, Inž. Kallina, Bobek, Greif, Zajíček, Schubert, dr. Hassold, Simm, Köhler, Horpynka, Krumpe, Kunz, Scharnagl, Matzner.
1597/VI. (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o mrhání veřejnými penězi na podporu českého menšinového školství.
Jak nevěcně se postupuje při vydávání státních peněz na podporu českého menšinového školství, bylo prokázáno již ve velmi četných případech. Úhrn takto vydaných peněz činí ohromné částky, které se stávají stále tíživějšími zvláště v době, kdy se příjmy státu stále zmenšují.
Jak nepředložení se peníze vydávají, dokazuje koupě staveniště pro českou menšinovou školu v Chotyni, v okrese libereckém. Ze vzdoru se Um svéhlavé trvalo na tom, aby byl získán pozemek, který byl vyříznut ze selského hospodářství a který musil býti zaplacen penězi, jejichž zúročení vyžaduje každoročně značných peněz, nejméně 6000 Kč. Při tom se pozemku od jeho nabytí neužívalo, neboť pěstované na něm krmivo a zelenina nevynášejí naprosto tolik. aby to bylo v poměru k útratám na něj vynaloženým. Mimo to dlužno míti na zřeteli, že pro nepatrný počet českých děti se vůbec nevyplácí vydržovati českou menšinovou školu.
Také v obci Černousích, v okrese frýdlantském, hodlají získati pozemek pro stavbu příští české menšinové školy. Tam se rovněž umíněně trvá na tom, aby se potřebný stavební pozemek koupil od sedláka, který jako drobný rolník, aby mohl žíti, nemůže se vzdáti ani čtverečního metru
půdy a který s penězi za pozemek, který mu snad bude odkoupen, nemůže nic počíti, poněvadž v obci nelze koupiti jiných zemědělských pozemků. Když již zdejší česká menšinová škola, do které dochází jen minimální počet českých dítek, musí míti vlastní budovu, pak se dá staveniště pro ni potřebné odděliti od pozemků dvorských. Tak bude půda získána levněji, poněvadž jde pouze o přídělovou cenu, kterou určí pozemkový úřad. I takto lze šetřiti na výdajích.
Jak neužitečně mrhá penězi správa českého menšinového školství, vysvítá i z obsahu tohoto dopisu, který koncem roku 1931 obecní úřad v Nové Vsi, v okrese libereckém, zaslal ministerstvu školství a národní osvěty:
»Podepsaný obecní úřad v Nové Vsi, v politickém okrese libereckém, žádal již dne 4. března 1931 pod č. 333, aby mu byla vrácena třída české menšinové školy v obecním domě, které se již PO 2 léta neužívá, ale dosud to nebylo vyřízeno.
Poněvadž obecní zastupitelstvo musí míti za to, že příslušná šetření nebyla vyžádána na nestranném místě, žádá znovu o uvolněni zmíněného pokoje a odůvodňuje tuto žádost takto:
V roce 1921 byla ve zdejším obecním domě zabrána zasedací síň obecního zastupitelstva, místní školní rady a komisí, přes to, že obec proti tomu protestovala. Od té doby musejí se všechny tyto schůze konati v hostincích, což úspěšně a klidné projednávání ztěžuje, ba někdy znemožňuje. Již to by mělo stačiti, aby zabrání bylo zrušeno. Mimo to jsou v obecním domě jinak jen malé místnosti, z nichž nejlepší musila býti zase uvolněna pro poštovní úřad. Jedna místnost jest určena pro obecni knihovnu a poradnu matek a jelikož jest malá, nelze jí užívati pro schůze, rovněž ještě zbývajících dvou malých místností, bytu pro školní a obecní posluhovačku. Tak zbyla pro úřad jen malá kancelář 5 m dlouhá a 4 m široká a - vězení.
Obecní úřad musil dosud snášeti tyto nepříznivé poměry. Ale zastupitelstvo ani obyvatelstvo nemůže pochopiti, že se mu nevrací zabraná místnost, když se české školní třídy již po 2 léta neužívá a v minulém roce v ní bylo jen 5 dětí. Rozhodně se neshoduje s úspornými opatřeními všude prováděnými, když se zde zbytečně vydává 300 Kč nájemného za neužívaný pokoj.
Dále lze prokázati, že česká třída nebude moci býti v dohledné době zase otevřena, neboť vůbec není dorostu českých dětí vyjma dvě děti ze dvora, které nyní docházejí do několikatřídní české školy v Chrastavé, vzdálené nejvýše 30 minut. Jen mimochodem se poznamenává, že pokoj, co se ho neužívá, nebyl skoro vůbec větrán, což obci jistě nebude na prospěch.
Pro tyto důvody se obecní zastupitelstvo usneslo domáhati se vrácení pokoje všemi prostředky, které má po ruce, a doufá, že smysl ministerstva školství a národní osvěty pro spravedlnost pomůže a zaboř zruší, aby se mohlo opět použíti ke svému účelu této místnosti, které úřad tak nevyhnutelné potřebuje. «