1572 XII (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance Windirsche a druhů,

že učitelské nakladatelství v Holešově na Moravě prodává »České dějiny v obrazech« (tisk 1438/IV),

na interpelaci poslanců H. Krebse, H. Simma a druhů

o učebnici »České dějiny v obrazech«, vydané českým učitelským nakladatelstvím v Holešově (tisk 1438/V),

na interpelaci poslance dra Luschky a druhů,

jak učitelské nakladatelství v Holešově hanobí německý národ (tisk 1438/VI) a

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o »Českých dějinách v obrazech«, vydávaných českým učitelským nakladatelstvím v Holešově (tisk 1438/VII).

»České dějiny v obrazech«, vydané českým učitelským nakladatelstvím v Holešově, nebyly schváleny jako učebná pomůcka a nesmí se jich tuďíž jako pomůcky ve školách užívati. Poznamenávám, že jde o vydavatelskou činnost soukromého nakladatelství, na niž ministerstvo školství a národní osvěty nemá vlivu.

V Praze dne 23. prosince 1931.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer. v. r.

1572/ XIII.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců Jakuba Polacha, Fr. Svobody a soudruhů

o nehospodářských poměrech a zlořádech na velkostatku v Kuřími u Brna a o nelidském jednání správce tohoto dvora pana profesora Kučery vůči dělnictvu a občanstvu (tisk 1017 X).

Z podnětu interpelace provedlo ministerstvo školství a národní osvěty zevrubné šetření o hospodářských a personálních poměrech na kuřimském školním závodě vysoké školy zvěrolékařské v Brně a učinilo potřebná opatření, aby příčiny k důvodným stížnostem a výtkám byly odstraněny.

V Praze dne 4. ledna 1932.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.

1572/XIV.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů

o životní záchraně erárních osadníků

v Klaku (okres Nová Baňa) a o lepší

sociální starosti o tyto osadníky

(tisk 1318 III).

Důsledků všeobecné a známé krise na dřevařském trhu, zejména pak na Slovensku, nemohla býti ušetřena ani správa státních lesů Brod v Žarnovici a tím ani v obvodu jejím ležící osada Klak, jejíž osadníci jsou dělníci čistě lesní.

Zmíněná správa, resp. ředitelství státních lesů a statků v Žarnovici, snaží se však tuto nezaměstnanost klakovských osadníků zmírniti jednak umísťováním spolehlivých a schopných jednotlivců (i s rodinami) přímo ve svých službách jako zřízenců, jednak zaměstnáváním jich při lesních pracech mimo obvod zmíněné správy, konečně pak i při jiných pracech mimo les, zejména při stavbě cest.

Při tom však nutno bohužel konstatovati, že klakovští osadníci jeví malé porozuměni pro tyto snahy ředitelství, které svoji dobrou vůli dokumentovalo i vyššími mzdami při lesních pracech mimo obvod zmíněné správy i bezplatnou dopravou dělníků k místu práce a zpět. Tak na př. nepřijali tito osadníci práce na lesních cestách v Pokutách, ač k práci této byli výslovně vyzváni jen oni a to za výhodné mzdy za zemní práci 7-8 Kč za l běž. m. (odstraňování stromů a odstřelování kmene v to nepočítaje). V práci tu uvázali se ochotně dělníci z Velkého Pole. K melioračním práčem na státním statku ve Vigláši byli vyzváni i klakovští dělnici, dostavilo se jich však pouze sedm.

Táž správa Brod v Žarnovici přestavěla cestu v Prochotské dolině, staví cestu na Markově straně, opravuje vicinální cestu v délce 10 km, provádí nouzové práce na lesních kulturách, zpracovává 7000 plm3 vývratů, vzniklých 7. srpna 1931, takže všude zde skýtá možnost zaměstnáni a výdělku. Leč klakovské osadníky, kteří od převratu mají pouze osadnické výhody a žádné osadnické povinnosti, jsouce mzdově úplně na roveň postaveni dělníkům-neosadníkům, jest při těchto pracech možno nalézti poskrovnu, poněvadž vyhledávají pouze pohodlnější a lehčí práce a to třeba i mimo obvod zmíněné správy.

Tvrzení interpelace, jakoby správa při spouštění dřeva zaměstnávala jen Rusíny, neodpovídá skutečnosti, neboť správa od zimy roku 1930 zaměstnává jen 4 Rusíny jako přední dělnikyodborníky při stavbě smyků a smýkání paliva. Tím správa zároveň skýtá klakovským dělníkům příležitost, aby si osvojili odborně znalosti tohoto druhu, avšak při jejich konservativnosti jsou výsledky nepatrné.

Pokud jde o stížnosti na nespravedlivé prováděni osadnického zákona číslo 224/1925, resp. stížnosti, jakoby se osadníkům odnímaly pozemky jimi od nepaměti užívaně, nutno konstatovati, že stížnosti ty rovněž postrádají podkladu.

Ředitelství státních lesů a statků v Žarnovici vypracovalo a okresnímu soudu v Nové Bani předložilo příslušný elaborát o úpravě osadnických poměrů v Klaku. Elaborát ten, odpovídající ustanovením cit zákona číslo 224/1925, bude sloužiti za podklad soudního jednání o definitivní úpravu poměrů osadnických, jak citovaný zákon předpisuje. Tato zákonem stanovená ingerence soudu jest zajisté dostatečnou zárukou, že osadnický poměr v Klaku bude proveden naprosto nestranně a spravedlivě.

Zemědělské pozemky v okolí Klaku, které má na zřeteli udáni Stefana Fáreka, mají býti rovněž v rámci řešení osadnického poměru odstoupeny osadníkům v náhradu za palivově dřevo, ovšem pokud na to přistoupí. Na pozemky ty nemají tito osadníci jinak žádného zákonného nároku.

Těchto pozemků užívali posledně stálí lesní dělnici podle smlouvy, uzavřené dne 25. srpna 1912 a schválené býv. uher. ministerstvem orby pod č. j. 33. 485-I-B-l. Za užívání těchto pozem-

ků ve výměře 66 k. j. 512 čtv. sáhů platili jmenovaní ročně 379 K 82 h, tudíž za l k. j. 4 K 40 h a to až do 30. září 1930, kdy zmíněná smlouva byla vypovězena k tomu cíli, aby se sjednaly nové smlouvy, odpovídající změněným poměrům.

Podle původní smlouvy byli uživatelé-osadníci povinni vykonávati jakoukoliv lesní práci a kdekoliv a z práce vystoupivší nebo propuštěni ztratili okamžitě nárok na další užíváni pozemků, jež byly pak přiděleny jiným stálým lesním dělníkům. Následkem toho se uživatelé každoročně měnili a nemohou si proto činiti nárok na tyto pozemky ani podle zákona o dlouhodobých pachtech. Časté toto střídáni vedlo během doby k neudržitelným poměrům. Někteří užívali nepoměrně mnoho pozemků, druzí opět téměř žádných a to právě dospělí, práce schopní dělníci, kteří ve smyslu zmíněné smlouvy měli v prvé řadě na ně právo.

Ředitelství státních lesů a statků v Žarnovici, vedeno všeobecným zájmem klakovských stálých lesních dělníků a osadníků a snažíc se spravedlivě uspořádati tyto věci, dalo tyto pozemky, ve výměře o 9 k. j. větší než původní smlouva určovala, rozparcelovati a podle jednotlivých kultur uspořádati tak, aby bylo umožněno zavodňování luk. Získáno bylo 71 dílců po 6000 m pro aktivní dělníky, 30 dílců po 3000 m2 pro pensisty a 23 díly po 1500 m2 pro vdovy po stálých lesních dělnících.

Že tímto opatřením neměla býti vůbec dotčena práva osadníků, toho důkazem jest bod 14. nové smlouvy o těchto pozemcích, jenž výslovně praví: »Tato smlouva nijak nezmenšuje ani nezvyšuje práv osadníků, plynoucích z osadnického zákona. «

Ježto však přes to osadníci z Klaku se starostou obce v čele, nepřihlížejíce k novému stavu věci, postupovali samovolně nadále podle staré vypovězené smlouvy, bylo ředitelství donuceno v zájmu obhájeni státního majetku soudně zakročiti.

Lesní plochou, o níž interpelace praví, že jest osadníkům brána, míněna jest asi pastvina Ivanův salaš, kterou ředitelství míní zaměniti za jinou pastvinu, ježto tvoří enklávu, jest více než l hodinu od Klaku vzdálena a těžce po skalnatém příhonu přístupna. Ředitelství v Žarnovici marně usilovalo o dohodu s osadníky, aby za Ivanův salaš přijali pastvinu u Klaku, kterou by ředitelství vytvořilo z lesní půdy lepši bonity a o 300. m níže než jest tento. I tato věc bude vyřešena soudem v rámci ostatních úprav dle osadnického zákona.

Ve příčině škod způsobených zvěři postupuje ředitelství státních lesů a statků v Žarnovici podle zákonných předpisů a v rámci jich škody nahrazuje. Černá zvěř není chována nikde ve státních honitbách v oblasti ředitelství státních lesů a statků v Žarnovici, vyjímaje oboru v Topolčánkách, a kde se přes to vyskytne, jest nařízen a provádí se její odstřel na potkání.

Honitbami disponuje ředitelství jen podle směrnic, vydávaných přímo ministerstvem zemědělství.

Ve věci stížnosti Anny Zubekové Ludvové proti hajnému Žarnovičanovi bylo zjištěno, že údaje její jsou nepravdivé. Pravda jest, že hajný přistihl jmenovanou při krádeži třísek, upozornil ji na zákaz sběru dříví ve skladišti, avšak nijak se jí nedotkl a rovněž neužil v interpelaci uvedených slov. Naproti tomu sama Zubeková častovala hajného urážkami po celou cestu do obce. Není rovněž pravda, že hajný životu nebezpečně vyhrožoval jejímu manželi, nýbrž hajný jej okřikl, když hajného - úřední osobu - napadl, jemu tykal a jej urážel.

Stavební palivové dříví vydává ředitelství státních lesů a statků v Žarnovici osadníkům podle platných předpisů a to zdarma osadníkům před rokem 1886 osazeným, po roce 1886 osazeným s 50% slevou. Jen při novostavbách či přístavbách ve větších rozměrech než původní domek - ohnisko bylo, vydává se osadníkům potřebné dřevo, jejich nárok převyšující, za plnou cenu.

O zaměstnání klakovských osadníků osazených po roce 1886 možno se přesvědčiti ve mzdových listinách lesní správy Brod v Žarnovici; tito dělníci nezavdali příčiny, aby byli z práce vypovídáni, a jde tu tedy o mylnou informaci pánů interpelujících. Snad jest míněn ojedinělý případ Jana Mesjarika Janov, který byl vypovězen z práce, ježto bez povolení začal stavěti domek na státním pozemku a neuposlechl výzvy, aby stavbu zastavil. V takovémto případě jest však jak postup ředitelství, tak žaloba pro rušení držby zajisté plně odůvodněna.

Věc vdovy Fárek Ondřejové jest předmětem šetření, jehož výsledek bude pánům interpelujícím rovněž sdělen. Prozatím se pouze podotýká, že dříví na její shořelý domek bylo jí vydáno se slevou 30%.

Interpelace mluví o nesprávném srážení členských příspěvků na nemocenské, invalidní a starobní pojištění a o zatajování pracovních dnů.

Tyto výtky nutno kategoricky odmítnouti.

Není a také ani nemůže býti v zájmu správy státních lesů, aby křivdila svým zaměstnancům, nebo aby nesprávně zaznamenávala počet dnů, za které se jim srážejí pojistné příspěvky na jejich nemocenské pojištění a členské příspěvky pro invalidní a starobní fond zaměstnanců podniku »Státní lesy a statky«. Také až dosud se nevyskytly stížnosti. Každý dělník může vždy při výplatě mzdy ohraditi se proti nesprávnému snad srážení příspěvků na sociální pojištění nebo proti nesprávnému zaznamenání odpracovaných dnů při práci úkolové.

Od 1. ledna 1931 přezkouší právně-administrativní referát ředitelství v Žarnovici výplatní mzdové listiny v tom směru, jsou-li všichni v nich uvedení zaměstnanci, podléhající povinnému nemocenskému, invalidnímu a starobnímu pojištění, také správně k pojištěni přihlašováni, resp. jsou-li správně členy invalidního a starobního fondu, jsou-li správně zařazeni do tříd pro placení členských i pojistných příspěvků podle své skutečně vydělané mzdy a jsou-li jim tyto

uvedené příspěvky správně sráženy za dny, v nichž pracovali.

Ve mzdových listinách je uveden kalendářík, podle něhož jsou značeny dny, ve kterých ten či onen zaměstnanec pracoval a to u každého zaměstnance zvláště, takže ten zaměstnanec, který by se cítil poškozen, může se ihned při výplatě mzdy přesvědčiti nahlédnutím do mzdové listiny, které dny má tam zaznačeny jako odpracované a zdali jejich počet, správou zaznamenaný, také odpovídá počtu dnů, v nichž skutečně pracoval.

Ministerstvo zemědělství (ústřední ředitelství státních lesů a statků), jemuž se předkládají výplatní mzdové listiny pro zjišťování náležitosti členských příspěvků invalidnímu a starobnímu fondu za každé jednotlivě výplatní období a pro zjištění různých statistických dat důležitých pro podnik »Státní lesy a statky«, zjišťuje při tom též, zda se ve výplatních mzdových listinách nevyskytují nějaké nesprávnosti.

V interpelaci je uvedena jen stížnost Josefa Mäsiarika (Čahrona), jemuž prý byla počítána doba zaměstnání pouze do 15. 4. 1931, ačkoliv pracoval nepřetržitě až do 11. 5. 1931.

Mäsiarik je členem invalidního a starobního fondu a má číslo evid. listu 2 1. 915; č. leg. vydané mu podle vlád. nařízení č. 26 ex 1930 Sb. z. a n. má 6, 251. 275. Jmenovanému byly skutečně sraženy členské příspěvky pro invalidní a starobní fond až do 11. května 1931 a ne jen do 15. dubna 1931. Je tudíž stížnost Mäsiarika neodůvodněna.

V případech Jana Pilce Celina, Emila Trvalce Josefova a Juraje Haringa, jedná se o zaměstnance, kteří byli členy bývalé erární lesní bratrské pokladny, zřízené při ředitelství státních lesů a statků v Báňské Bystrici, jež dnem 1. 7. 1926, kdy vstoupil v platnost zákon číslo 221 Sb. z. a n., přestala účinkovati jako zvláštní bratrská pokladna a je od tohoto dne v likvidaci.

Přes to, že prémiové reservy této bratrské pokladny byly převezeny maďarskou vládou do Budapešti a nebyly podniku »Státní lesy a statky« vůbec vydány, vyměřují se členům, kteří nabyli nároků proti této bratrské pokladně, provise podle stanov.

Ježto se ukázaly provise vyměřené podle stanov bratrské pokladny po převratu nedostatečnými, vyplácejí se k nim po převratu ještě 100% drahotní přídavek a zvláštní čtvrtletní přídavky. Tak tomu je i v nahoře uvedených případech Pilce, Trvalce a Haringa, kteří si do výměru provise přiznané jim ředitelstvím v Báňské Bystřici nestěžovali k ministerstvu zemědělství (ústřednímu ředitelství státních lesů a statků).

V interpelaci se tvrdí, že Čelinovi bylo započítáno pouze 31 roků na místo 36 a že vyměřena mu byla provise 54. 40 Kč, kdežto Haring za 35 roků že požívá provise 46 Kč. Kdyby Čelinovi nebyla započítána celá doba 36 roků, nemohl by zajisté míti vyšší provisi než Haring.

O Janu Píšovi Janov z Klaku, 161etém, bylo vyšetřeno, že obdržel v době od 24. do 29. listo-

padu 1930 za 45 pracovních hodin při drtiči po 1. 40 Kč, po srážce příspěvků na nemocenské a sociální pojištění celkem 58. 20 Kč, v době od 15. do 17. prosince 1930 za 27 pracovních hodin po 1. 80 Kč, čili po srážce zmíněných příspěvků celkem 46. 33 Kč.

Za práce konané u lesních správ platí se dělnictvu mzda podle platných a ministerstvem schválených tarifů. Mimo to bývá ve většině případů sepsána krátká pracovní smlouva; stane-li se při tom - ovšem jen ve velmi řídkých případech - že sjednaná mzda převyšuje mzdu maximálním tarifem stanovenou, musí býti při zkoumání mezd nesprávně stanovená mzda opravena.

Pokud jde o stížnost na osobu ředitele Ing. Samo Krišky, nelze jej viniti, Že by pracoval proti obyvatelstvu v oblasti jím spravovaného ředitelství. Naopak snaží se, aby pokud možno nejrůznějšími pracemi poskytl obyvatelstvu výdělek, kterážto snaha - jak již i shora řečeno zračí se, zejména v přítomně době všeobecné krise, v navrhování a provádění četných nouzových prací v obvodu tohoto ředitelství.

Jest pochopitelno, že ředitel Ing. Kriška, který ve své silné individualitě soustřeďuje téměř celé vedení svěřeného mu ředitelství ve své osobě, Jest vysazen plné zodpovědnosti. V tomto svém postavení nejen jako rodilý Slovák, nýbrž i jako znalec místních poměrů jest snad v určitých případech odlišného názoru proti některým místním obyvatelům, kteří však v podniku »Státní lesy a statky« chtějí spatřovati zcela něco jiného, než čím tento podnik skutečně jest.

V Praze dne 19. ledna 1932.

Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.

1572/XV.

Odpověď

ministra školstva a národnej osvěty

na interpeláciu posl. Štefana Suroviaka a druhov

o znepokojovaní a urážaní vierovyznania

obyvateľstva obce Nesluša správcom ľu-

dovej školy dr. Jánom Havašom

(tlač 1379/V).

V interpelácii uvádzané obvinenia sú s hradiska záujmov školy velmi závažné.

Uložil som preto, aby so menovaným správcom školy bolo o obvinění, o ktoré ide, zavede-

né riadne disciplinárně pokračovanie podľa predpisov služobnej pragmatiky učiteľskej.

Keďže sa obsah interpelácie dotýká len oboru pôsobnosti ministerstva školstva a národnej osvěty, převzal som sám odpověď na ňu.

V Prahe dňa 7. januára 1932.

Minister školstva a národnej osvěty: Dr. Dérer, v. r.

1572/XVI.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance K. Procházky a soudruhů

o případu dělníka Gustava Essera z Bohosudova (tisk 1394/V).

Při razii, konané ve dnech 19. a 20. června 1931, přistihla hlídka četnické stanice v Řetenicích dne 20. června 1931, ve 4 hod 45 m. na kopci zvaném »Na Stínadlech« u Řetenic neznámého muže, spícího pod širým nebem. Jako legitimaci předložil přihlašovací lístek, vydaný městským úřadem v Bohosudově dne 7. července 1930 na jméno Gustav Esser v Bohosudově. Jiných osobních dokladů neměl.

Poněvadž totožnost přistiženého nemohla býti v noci zjištěna, a okolnosti, za nichž byl přistižen, odůvodňovaly podezření, že jde o osobu potulnou, byl Esser pro podezření z tuláctví zatčen a odevzdán o 5. hodině okresnímu soudu v Teplicích-Šanově.

Četnická hlídka musela po odevzdání Esserově soudu pokračovati v nařízené razii a mohla zprávu o jeho zatčení odevzdati soudu teprve po návratu ze služby dne 21. června 1931.

Rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 13. prosince 1931, č. T. XV-559/31/10, byl Esser osvobozen z přestupku tuláctví. Současně soud však vyřkl, že Esserovi nárok na odškodnění za vyšetřovací vazbu nepřísluší, ježto jeho zatčeni bylo za daných okolnosti odůvodněno.

Manželka Esserova se dotazovala po svém muži na četnické stanici v Bohosudově, které o jeho zatčení nebylo ničeho známo.

Podle shora uvedeného nemám příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.

V Praze dne 12. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

1572/XVII.

Odpověď

ministrů zemědělství a vnitra

na interpelaci poslanců J. Svobody, Krosnáře a soudruhů

o mzdovém boji ve státních lomech v Požárech (tisk 1405/III).

Ad 1. ) Odbytová krise stihá kamenický průmysl již od minulého roku. Následkem toho se také zhoršily odbytové poměry státních lomů v Požárech, které mají kámen všeobecně uznávaný za prvořadý, jehož dobývání však jest nákladnější než v lomech jiných.

Mzdy v Požárech byly v posledních létech při dostatku kvalitní práce opětně zvyšovány a byly značně vyšší než v podnicích konkurenčních. Nezbývalo proto, než před vypršením nové smlouvy požadovati snížení mezd pro další smluvní období, což jiné kamenické závody učinily již dříve než Požáry.

V době, kdy byly podávány nabídky na Památník Odboje, nemohla správa lomů v Požárech počítati ještě se sníženými mzdami, nemohouc předvídati výsledek jednání o mzdové smlouvě a to tím méně, ježto při dostatečné zaměstnanosti podniku požadavky dělnictva bývají vyšší. Ježto lomy tehda práci měly, musela správa při krátké dodací lhůtě, stanovené pro práce na Památník Odboje, počítati ještě se zdražením prací přes čas. Tím se stalo, že její nabídka byla vyšší než konkurence, což ovšem se stane snadno pro těžké dobývání vysoce kvalitního materiálu v Požárech.

Z těchto důvodů nemůže tedy ministerstvo zemědělství správci lomů Ing. Kny-ovi vytknouti neúspěch nabídky státních lomů pro Památník Odboje.

Práce pro hotel v Mariánských Lázních, v interpelaci zmíněná, nebyla vinnou Ing. Knye zkažena a ani jeho vinou zkažena býti nemohla, ježto technické provedení je věcí dílovedoucího. Ale práce ta byla provedena k úplné spokojenosti přes to, že musela částečně býti provedena v době stávky.

Ing. Kny není arciť odborníkem kamenickým, má však na starosti správu lomů po stránce administrativní a obchodní, svou pílí si osvojil znalosti v oboru kamenického průmyslu k tomu potřebné. Vedení lomů po stránce technické je věcí dílovedoucího - kamenického mistra, který je na místě mnoho let a k tomu plně způsobilý.

O obvinění, že Ing. Kny spáchal pokus trestného činu, naznačeného v interpelaci, nelze se toho času vyjádřiti, neboť jmenovaný na obranu své cti zakročil u soudu a věc jest nyní předmětem soudního vyšetřování.

Z důvodů uvedených není příčiny k nápravě ve vedení podniku a zbavovati Ing. Knye správy lomů.

Ad 2. ) Mzdový spor mezi dělnictvem a správou lomů je urovnán uzavřením mzdové smlouvy na rok od 1. listopadu 1931 do 31. října 1932. Prodloužení staré mzdové smlouvy nebylo možno, ježto by za jejích podmínek lomy požárecké nebyly nadále konkurence schopny. Snížení mezd jest v prvé řadě v zájmu dělnictva, neboť nedostatkem zakázek ve státních lomech, jenž by podržením starých mezd nepochybně nastal, byla by přišla o práci valná většina dělnictva tamního kraje zaměstnaná v lomech.

Dělnictvo dne 2. května 1931 opustilo na vlastní popud práci a zahájilo stávku a není tedy příčiny, aby byla nahrazena škoda, jemu ze stávky vzešlá. Nebylo proto při sjednávání nově mzdové smlouvy o takové náhradě jednáno a příslušné představené úřady nebyly by mohly povoliti jakoukoliv takovou náhradu.

Ježto za stávky došlo opětovně k výtržnostem a zejména k ohrožení pracujícího dělnictva, byla pro zamezení takovýchto nepřístojnosti vyslána do Požárů četnická hlídka o čtyřech mužích. Není pravdivé tvrzení, že četnictvo počínalo si za stávky způsobem, v interpelaci uvedeným.

Jakmile potřeba zmíněného bezpečnostního opatření pominula, bylo četnictvo odvoláno.

Ad 3. ) K odstavci interpelace, že závod jest zatěžován účty za práce, které nesouvisejí s podnikem a že v režii závodu se provádí úprava blízké myslivny na letní sídlo různých pánů, nutno konstatovati, že práce dělnictvem lomů tam provedené byly správě lomů plně nahrazeny a že práce, jimiž budova ta byla upravena lépe než prostřední lesovna, nebyly vůbec prováděny z prostředků podniku »Státní lesy a statky«, nýbrž nájemcem oné bývalé lesovny.

V Praze dne 26. listopadu 1931.

Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

1572/XVIII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Barši, Jurana a soudruhů

o případu Alberta Barchelise z Břeclavi (tisk 1447/III).

Albert Barchelis nebyl při obecních volbách v Břeclavi ve volební komisi, nýbrž dostavil se k volbě pouze jako volič, maje na hlavě zelenou látkovou čepici ruského tvaru, zdobenou pěticípou rudou hvězdou se srpem a kladivem. Vykonav volební povinnost, agitoval nedovoleně před volební místnosti a pronášel tam pobuřující výroky.

Na telefonické upozornění poštmistra Františka Dobiáše ze Staré Břeclavi byl Barchelis předveden vrchním strážmistrem Juliem Gejdošem na četnickou stanici, kde byl o svém počínání před volební místností vyslechnut strážmistrem Bartolomějem Küblem. Podle vykonaného šetření strážmistr Kübl neodlepil známku Harusova fondu z Barchelisovy legitimace ani nepronesl inkriminovaného výroku o Harusovi.

Barchelisovi zabavená pěticípá hvězda byla odevzdána soudu s příslušným trestním udáním.

Podle uvedeného nemám důvodu, abych z podnětu této interpelace učinil nějaké opatření.

V Praze dne 12. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

Překlad ad 1572/V.

Antwort

des Vorsitzenden der Regierung

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Schollich und Genossen,

betreffend den widerrechtlichen Sprachenzwang gegen die Zivilingenieure (Druck 432 XII).

Die Erkenntnisse der obersten Gerichte gelten bloss für den betreffenden von ihnen verhandelten Fall. Diesen Grundsatz erkennt sowohl die

Theorie als auch die Praxis und die Gesetzgebung an. Eine Verfügung dahingehend, dass den Erkenntnissen der obersten Gerichte eine Bedeutung nach den Wünschen der H. Interpellanten beigemessen werden würde, würde eine Aenderung der bestehenden Rechtsordnung voraussetzen und die Regierung kann eine solche Aenderung nicht in Erwägung ziehen, weil namentlich im Bereiche des Verwaltungsrechtes dies jedwede Korrektur einer Rechtsanschauung unmöglich machen würde, von der ein Erkenntnis eventuell irrtümlich ausgeht.

Was das Verlangen anbelangt, dass die Bestimmung des Artikels 2 des Sprachengesetzes widerrufen werde, ist zu bemerken, dass die Frage, ob die autorisierten Zivilingenieure Organe der Republik sind, auch nach der Entscheidung des Obersten Verwaltungsgerichtes strittig bleibt. Insolange in dieser Frage nicht auf Grund der konstanten Judikatur des Obersten Verwaltungsgerichtes völlige Klarheit herrschen wird, liegt zu einer Aenderung des Sprachengesetzes kein Grund vor.

Prag, am 28. Dezember 1931.

Der Vorsitzende der Regierung: Udržal, m. p.

Překlad ad 1572/XI.

Válasz

a földmüvelésügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai interpellációjára a Dubovó-i róm. kat. egyházközség templomának kijavíttatása tárgyában (l240, XVII. ny. sz. ).

Dubovón az 1778. évben a róm. kat. egyház céljaira plébániaépület, iskola és templom építtetett. A templom faépítmény volt; minthogy a róm. kat. egyház hívei Dubovón kevés számmal voltak, s ez is állandóan fogyott, a kegyúri építmények elhanyagoltattak. Mindenek előtt a fatemplom düledezett le, úgy hogy annak istentiszteletre való használata körülbelül az. 1840. év táján megszűnt s a helybeli róm. kat. plébános az istentiszteletet az 1860. évig az ottani görögkatolikus templomban tartotta, amely állami kegyuraság alatt állott. Erre a plébániaépületben kis kápolna rendezetetett be, amelyben az istentisztelet 1876. évig tartatott. Az időben az oltár s egyéb istentiszteleti berendezés a róm. kat.

iskolaépületbe vitetett át, amely időtől fogva a róm. kat. istentisztelet emez iskolaépület egyik helyiségében végeztetett.

A dubovói állami üzemek megszűntével valamint az erdészeti és gazdasági hivatalnak Dubovóról Nemecké Mokré-ba 1876. év folyamán történt áthelyezése folytán a róm. kat. hívőknek amúgy is csekély száma még inkább megfogyatkozott, aminek következtében a dubovói plébánosi állás az illetékes püspök határozatához képest többé nem töltetett be. Dubovón azontúl az istentiszteletet a Nemecké Mokré-i róm. kat. plébános havonként egyszer végezte.

A fentjelzett két épület a hozzájuk tartozó földekkel együtt a volt földművelésügyi, iparügyi és kerekedelmi minisztérium 1883. évi december 8. -i 53. 923. sz. határozatával állami iskola létesítése céljából a volt vallás- és közoktatásügyi minisztérium, illetőleg az illetékes iskolaügyi referátus kezelésébe bocsáttatott. A volt földművelésügyi minisztérium 1906. december 27. átiratával az illetékes róm. kat. püspöknek tudtál adatott, hogy a volt vallás és közoktatásügyi miniszter 1906. évi 86. 368 sz. a. közölte, hogy nincs kifogása az ellen, ha a dubovói állami iskola egyik helyiségében létező róm. kat. kápolna eddigi helyén marad azideig, míg új, külön róm. kat. kápolna fel nem építtetik.

A legújabb időben a dubovói görög-katolikus egyház számára új templom építtetett s az egyháznak át is adatott. Erre való tekintettel a mukačevói görög-katolikus eparkiátus Užhorodon székelő ordinariátusa 1929. október 26. -i 5518/1929. sz. átiratával közölte, hogy ahhoz, hogy a régi görög-katolikus templom Dubovén a dubovói róm. kat. hivőknek istentiszteletük céljára adassék át, - hozzájárul.

A földmüvelésügyi minisztérium 1931. augusztus 25, -i 92. 710/V/16/1931. sz. határozatával engedélyezte, hogy a régi görög-katolikus templom Dubovén kijavíttassék s egyúttal elvi hozzájárulását fejezti ki aziránt, hogy e templom azután a dubovói róm. kat. hivőknek adassék át. Ezáltal a földmüvelésügyi minisztérium a lakosság vallási szükségleteit teljes előzékenységgel felkarolta, azonban nem engedheti meg, hogy az állam a dubovói róm. kat. templom irányában a jelenben vagy a jövőben további kötelmekkel is megterheltessék.

Praha, 1931. október 31. -én.

A földmüvelésügyi miniszter: Bradáč s. k.

Překlad ad 1572/XII.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,

betreffend den Vertrieb einer »Tschechischen Geschichte in Bildern« durch den Lehrerverlag in Holleschau in Mähren (Druck 1438 IV),

auf die Interpellation der Abgeordneten H. Krebs, H. Simm und Genossen,

betreffend das im Tschechischen Lehrerverlag in Holleschau erschienene Unterrichtsbuch »Tschechische Geschichte in Bildern« (Druck 1438/V),

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Luschka und Genossen,

betreffend die Schmähungen des deutschen Volkes durch den Lehrerverlag in Holleschau (Druck 1438/VI) und

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen,

betreffend die vom tschechischen Lehrerverlag in Holleschau herausgegebene »Tschechische Geschichte in Bildern« (Druck 1438/ VII).

Die vom čechischen Lehrerverlag in Holleschau herausgegebene »Čechische Geschichte in Bildern« ist als Lehrbehelf nicht genehmigt worden und darf daher als Behelf in Schulen nicht verwendet werden. Ich bemerke, dass es sich um die Herausgebertätigkeit eines privaten Verlages handelt, auf welche das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur keinen Einfluss hat.

Prag, am 23. Dezember 1931.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Derer, m. p.