Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

1562.

Interpelace:

I. posl. Hrubého, Hádka a soudr. min. národní obrany o soustavném týrání vojína Františka Krauta od dělostřeleckého pluku č. 9. v Žilině,

II. posl. Simma a druhů min. národní obrany, aby byla vydána naléhavá opatření, jimiž by se zabránilo těžkým sociálním Škodám při ustanovování hmotně právních poměru důstojníků,

III. posl. Oehlingera a druhů min. vnitra o událostech při schůzi Dělnické péče v Broumově,

IV. posl. dra Hassolda a druhů min. vnitra o nezákonitém postupu notářského adjunkta Mořice Kellera v Krompaších na Slovensku,

V. posl. Hádka a soudr. min. spravedlnosti dr. Meissnerovi o podvodném jednání pojišťovací společnosti Riunione Adriatica di Sicurta při náhradě požární škody způsobené Václavu Gärtnerovi z Mikulášovic,

VI. posl. Hokky a druhov min. vnútra vo věci tých opatření niektorých přehorlivých notárov, kterými snažia sa cirkevné školy dat přetvoriť v obecně rešp. statné,

VII. posl. Hokky a druhov min. zemědělstva o prebarvení maďarských nápisov v kostele v Ranové,

VIII. posl. Töröka a druhov min. sociálnej pečlivosti o zapojení Podkarpatskej Rusi do vyživovacej akcie,

IX. posl. Töröka a druhov min. financií o sanácii Podkarpatskej Banky v Užhorode,

X. posl. Štětky, Höhnela, Vallo, Töröka, Śliwky a soudr. vládě o válečné provokaci legačního rady Karla Vaňka v Moskvě a o imperialistických válečných piklech proti SSSR vůbec,

XI. posl. dra Luschky a druhů vládě, že nebyla vyřízena interpelace podepsaných poslanců o mimořádně nouzi města Osoblahy,

XII. posl. Matznera a druhů min. financi o odvolání Antonína Schímery, zelináře v Opavě, Zelená ulice č. 34, proti výměru daně výdělkové a důchodové za rok 1930,

XIII posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o české menšinové škole a o české mateřské škole v Dörnsdorfu u Přísečnice v Rudohoří,

XIV. posl. inž. Junga a druhů předsedovi vlády a min. vnitra o metodách při sčítání lidu v okrese hlučínském,

XV. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra, že četnictvo pronásleduje organisace mládeže německé strany národní,

XVI. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o útisku, který provádí krnovská státní policie,

XVII. posl. dra Macka, inž. Nečase a soudr. min. financí o vyplácení dividend státem sanovaných bank.

1562/I.

Interpelace

poslanců Hrubého, Hádka a soudruhů ministru národní obrany

o soustavném týráni vojína Františka

Krauta od dělostřeleckého pluku č. 9

v Žilině.

František Kraut z Bratislavy nastoupil presenční vojenskou službu dne 1. října 1931 u dělostřeleckého pluku č. 9 v Žilině. Nejprve byl přidělen spoj. četě a pak do poddůstojnické školy. Pojednou byl však z této školy bez udání důvodů odstraněn a strčen do stáje ke koním. Aby se dozvěděl důvod, hlásil se k raportu, ale nebyl k němu dlouho připuštěn; teprve po čtvrté žádosti byl mu raport povolen. Při tom bylo mu představenými vyhrožováno, aby se neodvažoval trvati na svých právech, neboť jinak bude prý prostě odevzdán vojenskému soudu. Na jeho otázku, proč se s ním nakládá tak přísně, dostalo se mu odpovědi, že prý k vysvětlení této skutečnosti jsou povoláni vyšší pánové. Ve skutečnosti došel k pluku již před jeho příchodem důvěrný list, a sotva tam byl jeden měsíc, druhý takový policejní dopis. Na rozkaz velitele pluku nesmí být přidělen Kraut do žádné poddůstojnické školy, nebo k spoj. četě, k obsluze při kanónech, k náhradní baterii nebo do kanceláře.

Vojín František Kraut jest ve službě úplně zotročen. Ve stáji je 42 mužů, všichni učí se jezdit na koni, jen jemu není to povoleno. Musí celý den od 5. hodiny ranní až do 9. hodiny večerní čistit koně a nářadí, vynášeti hnůj a když druzí vojáci se ptají, proč on nejezdí na koni, představení odpovídají, že prý mu to zakázal lékař, ačkoliv to není pravda. Od nastoupení vojenské služby t. j. od 1. října 1931 nebyl puštěn do města, zakazuje se mu to z trestu. Má vůbec stále tresty a to úplně nevinně. Představení nalézají u něho stále chyby. Z toho všeho je již zoufalý. Snaží se dokázati své schopnosti, ale protože je oblíben u svých spoluvojinů, byl zavřen na tři dny a vojákům bylo zakázáno se s ním vůbec stýkati, kromě služby.

Příznačná je skutečnost, že představeným vojína Františka Krauta je ruský emigrant. Kraut je úplně isolován od vnějšího světa, nesmí čísti noviny, a neví vůbec co se venku děje. Zkrátka jest držen jako zajatec. Nemá ani kdy se najísti !

Z vylíčených námi okolností vysvítá opět, proč dochází k sebevraždám vojínu. Příčinou těchto zjevů jsou šikany představených. Upozorňujeme proto na týrání vojína Františka Krauta ještě pokud je čas k nápravě, a tážeme se pana ministra národní obrany:

Je ochoten učiniti bezodkladně všechna opatření, aby soustavnému týráni vojína Františka Krauta byla učiněna přítrž?

Je ochoten naříditi, aby tento vojín byl opět zařazen do poddůstojnické školy a aby mu vůbec byla udělena všechna práva, která mu náleží?

Je ochoten zakročiti proti představeným tohoto vojína, kteří ho tak nelidsky mučí a učiniti konec onomu pověstnému systému policejních »důvěrných« listů, které jsou často podnětem k tomuto mučení?

V Praze dne 31. prosince 1931.

Hrubý, Hádek,

Dvořák, Gottwald, Babel, Kubač, Krosnář, Hodinová, Novotný, Höhnel Śliwka, J. Svoboda, Hruška, Juran, Vallo, Tyll, K. Procházka, Barša, Zápotocký, Kopecký, Kliment.

1562/II. (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi národní obrany,

aby byla vydána naléhavá opatření, jimiž by se zabránilo těžkým sociálním škodám při ustanovování hmotně právních poměrů důstojníků.

Do roku 1923 nebyly ve vojsku jazykové zkoušky konečně upraveny. Vedle jazykových

kursů, do nichž aktivní důstojníci, kteří neovládali dokonale český jazyk, nemohli docházeti všichni z důvodů služebních, ministerstvo národní obrany (M. N. O. ) nařizovalo jazykové zkoušky ojediněle. Proto všichni důstojnici, kteří nedocházeli do jazykových kursů, musili vykonati roku 1921 zkoušky u brigádničtí velitelství. Ale již za rok poté byly tyto zkoušky, i když byly vykonány s nejlepším úspěchem, zrušeny a nařízeny nové zkoušky u vyššího velitelství, a to u zemského velitelství. Ale ani tyto zkoušky nebyly pokládány za rozhodující, neboť krátce poté byli několikráte zkoušeni důstojnici vyzváni, aby vykonali zkoušku u samotného ministerstva národní obrany. A tak koncem roku 1922 oni důstojníci buď absolvovali jazykový kurs nebo vykonali tři jazykové zkoušky. Jestliže nevykonali uvedených zkoušek s prospěchem, mělo to ovšem v zápětí, že jim bylo zastaveno povýšení.

Ale tyto několikeré zkoušky nestačily, neboť nařízením čís. 65/1922 bylo nařízeno, že se ke zkouškám vykonaným u ministerstva národní obrany nebo v kursech přihlíží pro další službu ve vojsku jen tehdy, jestliže se ve všech 4 zkušebních předmětech dosáhlo aspoň známky »dobře«. Všichni, kdo nemohli prokázati takovýto výsledek zkoušek, musili se roku 1923 podrobiti opakovači zkoušce. Jestliže tuto zkoušku nevykonali, byli dnem 1. května 1924 přeloženi do výslužby. K tomuto dni bylo proto restringováno velmi mnoho německých důstojníků, kteří neobstáli při velmi těžké opakovači zkoušce.

Již roku 1923 bylo vydáno nařízení, že všem důstojníkům, kteří neobstáli při opakovači zkoušce, má se zastaviti veškerý časový i skutečný postup dnem 1. října 1922. Mimo to mnoho důstojníků bylo zbaveno »zvláštních výhod« - započtení vyšší služební doby za službu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Tyto »výhody« byly zavedeny proto, aby se státním zaměstnancům nesloužícím v historických zemích poskytla náhrada za tamějši obtížné služební, životní a bytové poměry. Tyto »výhody« jsou tedy podmínkou a následkem služby a života v těchto zemích. Tamějšími poměry trpěli všichni, bez rozdílu hodnosti a národnosti. Nelze tedy pochopiti, že těchto »výhod« byli zbaveni ti, kdo nevykonali opakovači zkoušky. Spojovati takto služební výkon, konaný za obtížných poměrů, s jazykovou zkouškou, jest neodůvodněné a nespravedlivé, poněvadž se tím potrestaní snižují na zaměstnance horšího druhu. Mimo to třeba však zdůrazniti, že mnoho důstojníků postižených odnětím výhod bylo na odpovědných místech a v těchto zemích velmi mnozí vykonali vynikající práci, což vysvítá z jejich úspěchů, pochval a popisů a lze to jimi prokázati.

Po tom, co jsme uvedli, netřeba se již dovolávati kvalifikace a popisu potrestaných: ve většině případů byli to lidé nejlepší. Jestliže však tito důstojníci od roku 1923 měli ve svém popisu poznámku »pro povýšení nezpůsobilý«. Jest to následek nařízení o konání opakovači zkoušky. Nemá to však vlivu na další podrobnosti popisu,

Konečně nařídilo ministerstvo národní obrany, že všem důstojníkům, kteří nevykonali několikráte uvedené opakovači zkoušky, započte se přesloužená doba jen nejvýše 6 lety. Toto nařízení bylo vzato z § 4 vládního nařízení číslo 10 z roku 1924, podle něhož »všem gážistům, kteří podle ustanovení ministerstva národní obrany neprokázali včas znalost služebního jazyka«, přesloužená doba se omezí uvedeným způsobem.

Jest jisto, že tento výklad vládního nařízení, jak to činí ministerstvo národní obrany, jest mylný. Následek nevykonané opakovači zkoušky pro aktivní důstojníky bylo přeložení do výslužby dnem 1. května 1924. Od tohoto dne byli uvedeni ve výslužbě a od této doby, pokud jde o znalost služebního jazyka, mohlo pro ně platiti jen ustanovení pro důstojníky ve výslužbě (nikoliv sup. reservní) - nařízení ministerstva národní obrany číslo 70 a 734/1924.

Těmto nařízením dotčení důstojníci všichni vyhověli více než se žádalo, což bylo uznáno také tím, že tito důstojníci nebyli již voláni, aby vykonali jazykovou zkoušku. Mimo to postižení, vykonavše zkoušku u ministerstva národní obrany, u komise skládající se z význačných českých profesorů, podali důkaz znalosti služebního jazyka potud, že většina z nich dostala ve svém vysvědčeni, platném pro veřejnost, poznámku: Zkouška byla vykonána s náležitým výsledkem.

Přímo strašlivý následek tohoto potrestání, zvláště u nižších hodností, s delší služební dobou - sociálně slabších - při dalším zvýšení pense ukazují tyto tři příklady, při čemž upozorňujeme, že i u ostatních hodností třeba očekávati velmi velké ztráty z nových zaopatřovacích platů.

Příklady:

1. Kapitánovi v. v., staršímu 45 let, který sloužil v československém vojsku, a pro své stáři nemusil konati jazykově zkoušky, bylo pro vypočteni nových platů započteno do pensijní základny - 25 let.

2. Kapitánovi v. v., staršímu 45 let, který sloužil 3 léta činně v československém vojsku, ale před vykonáním opakovači zkoušky - z létě 1923 - byl přeložen do výslužby a nevykonal žádné, nebo jen jednu z mnoha zkoušek s nedostatečným výsledkem, započítává se - 28 let.

3. Kapitánovi v. v., staršímu 45 let, který sloužil ve vojsku 4 léta a vykonal všechny požadovaně zkoušky s nejlepším úspěchem, ale při opakovači zkoušce neobstál, započítává se 18 let.

Shrneme-li to, docházíme k těmto omezením jako následkům, nebyla-li vykonána několikráte jmenovaná opakovači zkouška, která se musí projevovati jako velmi citelné ztráty ze zaopatřovacích platů, a to:

1. Zastavení povýšeni od 1. října 1922,

2. přeložení do výslužby od 1. května 1924,

3. ztráta zvláštních »výhod« pro tak zvané nehistorické země,

4. sniženi přesloužené doby na nejvýše 6 let.

Jest tedy nutno, aby v této věci došlo k nápravě, pročež se podepsáni táží pana ministra, je-li to ochoten učiniti?

V Praze dne 5. prosince 1931.

Simm,

Schubert, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hassold, Bobek, Zajíček, Greif, Kunz, Krumpe, Matzner, Scharnagl, dr. Hanreicb, Inž. Kallina, Inž. Jung, Kasper, Köhler, Krebs, Oehlinger, Geyer, Knirsch, dr. Keibl.

1562/III. (překlad).

Interpelace

poslance Oehlingera a druhů ministrovi vnitra

o událostech při schůzi Dělnické péče v Broumově.

V sobotu dne 12. prosince 1931 uspořádala Dělnická péče v Broumově přednášku dra Maxe Hodanna z Berlína o »Pohlavním životě, jako otázce naší doby«. K této veřejné přednášce bylo pozváno broumovské obyvatelstvo.

Ohlášení této přednášky vzbudilo u broumovského německého křesťanského obyvatelstva živou nevoli a proto zástupci němecckých nemarxistických broumovských stran zaslali v sobotu dne 12. prosince 1931 dopoledne okresnímu úřadu dopis, v němž dovolávajíce se přednášky dra Hodanna v Praze z důvodu veřejné mravnosti žádali, aby tuto přednášku zakázal, jako to učinil trutnovský okresní úřad. Úředník okresního úřadu dr. Brož, zastupující okresního hejtmana dra Leinera, odmítl tuto žádost s odůvodněním, že se beztoho postará, aby v této přednášce bylo vypuštěno vše, co by ohrožovalo veřejnou mravnost.

K této přednášce přišli příslušníci všech stran. Pořadatelka této přednášky, Dělnická péče, nepolitický spolek, nápadným způsobem svolala na 200 mužů »Rudě obrany«, uniformované organisace sociálně-demokratické strany, kteří již před zahájením přednášky chtěli vytlačiti přítomné odpůrce s jejich sedadel. Na jejich námitky, že zaplatili vstupné tak jako ostatní, aby byli přítomni vědecké přednášce, »Rudá obrana« přes to zahájila akci, postupovala dokonce násilně a asi 20 návštěvníků přednášky, zpracovavši je pěstmi, vyhodila ze síně.

Proti tomuto násilnému postupu protestoval důvěrník německé kresťansko-sociálni strany lidové u přítomného zástupce vlády dra Čapka. Vládni zástupce dr. Čapek nedal mu ani domlu-

viti, nýbrž rozkřikl se na něho, a o to, co se dělo, se vůbec nestaral. Dr. Max Hodann obíral se nejprve politickými otázkami a za své přednášky přednesl pak věci, které velmi hrubě zranily city katolíků. Když někteří návštěvnici projevovali svoji nevoli nad neslýchaným hanobením katolické církve, »Rudá obrana« znovu násilně zasáhla. Vládní komisař dr. Čapek k tomu klidně přihlížel a nepokládal za nutně zakročiti proti násilnému postupu »Rudé obrany«.

Podepsaní se tedy táží:

1. Ví pan ministr o tom, co se dalo při přednášce dra Hodanna v Broumově?

2. Jest pan ministr ochoten tyto události v Broumově vyšetřiti a postarati se, aby další veřejné přednášky dra Maxe Hodanna byly zakázány, poněvadž ohrožují veřejnou mravnost?

V Praze dne 16. prosince 1931.

Oehlinger,

Bobek, Qreif, Zajíček, Kunz, Stenzl, Matzner, Horpynka, dr. Hassold, dr. Luschka, dr. MayrHarting, Eckert, Prause, Krumpe, Scharnagl, dr. Petersilka, Fritscher, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Hanreich, Inž. Kallina.

1562/IV. (překlad).

Interpelace

poslance dra F. Hassolda a druhů ministrovi vnitra-

o nezákonitém postupu notářského

adjunkta Mořice Kellera v Krompašich

na Slovensku.

V interpelaci tisk 1064/VI vylíčili podepsaní do všech podrobností nezákonitý postup obecního notáře, vlastně notářského adjunkta Mořice Kellera, proti železničním zaměstnancům, ustanoveným v Krompašich, Gáborovi a Potočníkovi.

Ministerstvo vnitra odpovědělo na svrchu uvedenou interpelaci pod tiskem 1241,

1. že Mořic Keller mimo úřední místnost a pouze přátelsky radil železničním zaměstnancům Gáborovi a Potočnikovi, aby dali své dítky zapsati do slovenské ludové školy;

2. že tento rozhovor byl pouze rázu soukromého a že Mořic Keller na jmenované zaměstnance nečinil nátlak;

3. že jest nesprávné, že Mořic Keller oběma železničním zaměstnancům nařídil, aby šli k tajemníku Slovenské Ligy a slovenskému učiteli měšťanské školy Bouskoví, aby mohl provésti písemné formality o přestupu dětí z německé obecné školy do slovenské;

4. že jest nesprávné, že Mořic Keller prohlásil vůči jmenovaným železničním zaměstnancům, že neuposlechnou-li jeho rozkazu, poškodí je to ve službě.

Podařilo se nám zjistiti, že tato odpověď jest v rozporu s pravou skutečností.

V protokolech, které nám byly zaslány, jest zapsáno, že železniční zaměstnanci Gábor a Potočník byli předvoláni úředním zřízencem (obecním zřízencem) na notářství, a že v předsíni, která patří k úředním místnostem, v úředních hodinách činil na ně Mořic Keller nátlak, aby své děti vzali z německé obecně školy a aby je dali zapsati do slovenské školy. Mořic Keller odkázal jmenované na tajemníka Slovenské Ligy a slovenského učitele měšťanské školy Bouska, který jim ihned napíše předepsané žádosti, aby děti mohly co nejdříve přestoupiti do slovenské školy. Mořic Keller oba upozornil, že kdyby této »rady« neuposlechli, že by je to poškodilo ve službě.

Z tohoto vylíčení jasně vysvítá, že nejde naprosto o soukromý rozhovor, nýbrž, že notářský adjunkt Mořic Keller zřejmě překročil úřední pravomoc a podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten

1. tuto věc znovu nestranně vyšetřiti,

2. toto počínání a propagandu krompašskěho notářského adjunkta Kellera ve prospěch Slovenské Ligy, která jest podle zákona trestná, ihned náležitě potrestati,

3. postarati se, aby se takovýto nezákonitý postup příště neopakoval?

V Praze dne 17. prosince 1931.

Dr. Hassold,

dr. Schollich, dr. Hanreich, Oehlinger, dr. Petersilka, Bobek, Zajíček, Krumpe, Greif, Schubert, dr. Keibl, inž. Kallina, Inž. Jung, dr. Luschka, Kasper, Krebs, Scharnagl, Fritscher, Knirsch, Kunz, dr. Mayr-Harting, Köhler, Simm, Geyer, Horpynka, Matzner.

1562/V. (překlad).

Interpelace

poslance Hádka a soudruhů ministrovi spravedlnosti dr.. Meissnerovi

o podvodném jednáni pojišťovací společnosti Riunione Adriatica di Sicurta při náhradě požární škody způsobené Václavu Gartnerovi z Mikulášovic.

V. Gartnerovi v Mikulášovicích shořel dne 6. září t. r. dům i se stodolou až do základů. Požárem byl zničen veškerý majetek, polní plodiny, všechno nářadí, nábytek a oděv Václava Gartnera i jeho rodiny. Václav Gártner byl pojištěn

u Riunione Adriatica di Sicurta v Terstu, generální ředitelství pro Č. S. R. v Praze, třemi pojistkami celkem na 161. 500 Kč. Po požáru vyšetřovali škodu dva znalci Václava Gártnera a dva znalci společnosti Riunione. Pro Václava Gärtnera odhadoval pan Jan Michel, truhlář, jen škodu na nábytku, pan František Endler jen zemědělských plodin. Vše ostatní odhadovali páni Simsa a Durst jako zástupci Riunione. Gärtner dostal poté dne 14. listopadu

za pojistku na	30. 000 Kč		6. 948 Kč
za pojistku na	70. 000 »		12. 940 »
za pojistku na	61. 500 »		8. 910 »

úhrnem... 28. 798 Kč

Skutečně utrpěl škodu hodně přes 100. 000 Kč. Když Václav Gärtner s částkou pojištění nesouhlasil, hrozil mu pan Durst jako zástupce Riunione, že učiní oznámeni četnictvu. Kdyby oznámení nedosáhlo již ničeho jiného, ztráví Gärtner při nejmenším několik měsíců ve vyšetřovací vazbě. Durst dal Gartnerovi na vůli, aby buď částku podepsal nebo se podrobil zdlouhavému soudnímu vyšetřování. Pod nátlakem této výhrůžky Václav Gártner podepsal. Z této věci jasně vysvitá, že se Riunione prostřednictvím svého zmocněnce dopustila na Václavu Gartnerovi přímého vyděračství, aby si ušetřila mnoho tisíc korun.

Tážeme se pana ministra spravedlnosti:

Jest ochoten dáti tuto věc vyšetřiti?

Jest ochoten naříditi státnímu zastupitelství, aby zahájilo proti Riunione řízeni pro vyděračství a podvod?

Jest ochoten dopomoci Václavu Gärtnerovi k jeho právu a k náhradě škody, kterou skutečně utrpěl?

V Praze dne 18. prosince 1931.

Hadek,

Zápotocký, Čižinská, Kuhn, Barša, Dvořák, Tyll,

Babel, Śliwka, Novotný, Höhnel, Kliment, Štětka,

dr. Stern, J. Svoboda, K. Procházka, Hodinová,

Hrubý, Vallo, Kopecký, Juran.

1562/VI. (preklad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov ministrovi vnútra

vo veci tých opatrení niektorých prehorlivých notárov, ktorými snažia sa cirkevné školy dať pretvoriť v obecné resp. štátne.

Pane minister!

Niekektorí notári v poslednej dobe premlúvajú obyvateľov obcí, aby školy cirkevné zrne-

nili na školy obecné alebo štátne. Deje sa to zrejme preto, aby na obce, ktoré sú v celej Podkarpatskej Rusi zadĺžené, mohly byť uvalené nové bremená, t. j. vecné výdavky škôl.

Obzvlášte Dohorovič, notár v Petrovej Vsi snaží sa všetkými silami kapacitovať obyvateľov svojich obcí, aby takéto školy sriaďovali.

S úctou tážem sa pána ministra:

Aké nariadenie, zákon lebo opatrenie zaväzuje obecných notárov, aby rušili školy cirkevné a zriaďovali školy obecné alebo štátne?

Obecní notári, ako platení úradníci štátu môžu takto činiť len na nariadenie, rozkaz svojej nadriadenej vrchnosti.

Pokiaľ by notár Dohorovič a jeho druhovia postupovali svojmocne, - či je pán minister ochotný naliehavo učiniť opatrenie, aby jednotliví prehorliví notári konali svoju povinnosť a nezasahovali do vecí, ktoré nepatria do oboru ich prác a úkolov a hodia sa k tomu, aby na obyvateľstvo obce boly uvalené nové bremená, aby tým ešte viac rozčúlili a roztrpčili obyvateľstvo, ktoré je už beztoho s týmito ťarchami nespokojné a rozčúlené.

V Prahe, v mesiaci decembri 1931.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Horpynka, Fedor, dr. Keibl, dr. Hanreich, Szentiványi, Dobránsky, dr. Szüllö, dr. Hassold, dr. Schollich, inž. Kalina, Krebs, Matzner, Geyer, Kasper, inž. Jung, Knirsch, dr. Törköly, Schubert, Köhler, Simm, dr. Holota, Nitsch.

1562/VII. (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov ministrovi zemedelstva

o prebarvení maďarských nápisov v kostole v Rahove.

Pane minister!

Lesné riaditeľstvo v Rahove, aby výročie založenia republiky dôstojne oslávilo, dňa 27. októbra t. r., a totiž deň pred výročím založenia republiky, svätokrádežnými rukami dalo odstrániť maďarské nápisy z kostola a do chrámu Pane vtrhli ľudia, ktorí tam vôbec nemajú čo hľadať.

Ku spáchaniu horejšieho činu nemalo žiadneho práva ani ministerstvo zemedelstva a tým

menej lesné riaditeľstvo, a tedy práve tí pošľapali právo, ktorí sú povinního chrániť. Tým vyvolali proti sebe roztrpčenie a spravodlivý hnev veriacich v Rahove, lebo chrám Pane patrí jedine veriacim a nikomu inému.

K tomuto odvážnemu kroku oprávnilo lesné riaditeľstvo snáď to, že kostol a fara sú zaknihované na lesný erár. Avšak kostol a príbytok duchovného nie je oprávneným vlastníctvom lesného riaditeľstva, keďže stály sa vlastníctvom cirkvi u príležitosti urbariálnej úpravy, avšak príbytok duchovného a kostol ani nikdy nemohol patriť inému, než cirkvi, rešp. pospolitosti veriacich.

Pokiaľ k tomu nemalo právo pod horejším titulom, učinilo tak zaiste s právom patronátnym. I pod týmto titulom počínalo si bezprávne, lebo nezná práva patronátneho. A práve preto doslovne uvádzam v pamäť, aby podruhý raz vedelo a znalo svoje práva a povinnosti, lebo kto tieto nezná, nie je ich hoden.

Codex juris canonici hovorí doslovne toto:

Can. 1455. Privilégia patronorum sunt:

1. Praesentandi clericum ad ecclesiam vacantem vel beneficium vacans;

2. Salva executione onerum et honesta beneficiarii sustentatione, alimenta ex aequitate obtinendi ex ecclesiae vel beneficii reditibus, si qui supersint, quoties patronus ad inopiam nulla sua culpa redactus fuerit, etiamsi ipse iuri renuntiaverit in commodum ecclesiae, vel pensio in limine fundationis ipsi patrono fuerit reservata, quae ad sublevandam eius inopiam non sufficiat;

3. Habendi, si ita ferant legitimae locorum consuetudines, in sui patronatus ecclesia stemma gentis vel familiae, praecedentiam ante ceteros laicos processionibus vel similibus functionibus, digniorem sedem in ecclesia, sed extra presbytérium et sine baldachino.

Z horejších citátov je patrné, že patrón má trojaké právo, z ktorých však ani jedno neoprávňuje k páchaniu násilia:

1. Prezentácia, neni-li tu duchovného;

2. podporovanie cirkvi, vyžadujú-li si toho jej pomery;

3. u príležitosti cirkevných obradov náleží patrónovi výnimečné miesto pred laikami.

To sú práva patróna, nie menej a nie viac.

S úctou tážem sa pána ministra:

1. Či viete o tom, že lesné riaditeľstvo v Rahove vtrhnuvšie do kostola veriacich násilím odstránilo maďarské nápisy? Či viete o tom, na čie nariadenie alebo rozkaz sa to stalo?

2. Či viete o tom, že na základe práva patronátneho nikto tak učiniť nemohol? Na akom podklade cítil sa byt oprávneným ten, kto to nariadil, dať vykonať taký čin, ku ktorému má právo jedine cirkev resp. sbor veriacich?