Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

5. zasedáni.

1536.

Interpelace:

I. posl Kleina a soudr. min. zemědělství o nesprávném rozdílení náhrady za živelní pohromy v obci Bohdaneč, okres Ledeč n. Sáz.,

II. posl. Štětky a soudr. min. spravedlnosti o případu dělníka Emila Honla z Březové na Moravě,

III posl. Hrušovského, Polívku a druhov na vládu o československé] akciovej paroplavebně] společnosti Dunajské],

IV. posl. Jos. Tůmy, Tučného a druhů mm. národní obrany o civilních zaměstnancích vojenských skladu, dílen, zdravotních a léčebných ústavů,

V. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení kalendáře »Deutschnationaler Taschenzeitweiser 1932«,

VI. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabaveni novo ji čínského časopisu Deutsche Volkszeitung pro Kravařsko.

1536/I.

Interpelace

poslance Roberta Kleina a soudruhů ministru zemědělství

o nesprávném rozdíleni náhrady za živelní pohromy v obci Bohdaneč, okres Ledeč n. Sáz.

Obec Bohdaneč byla postižena letos v létě velikou živelní pohromou. Po zjištěni škody byla okresu ledečskému přiznána podpora 110. 000 Kč, z kteréhožto obnosu obdržela obec Bohdaneč však pouze 3. 600 Kč. Škody v Bohdanči byly mnohem horši nežli v obcích jiných a přece náhrada poskytnuta byla jen nepatrným obnosem. Obce menši počtem obyvatel a dokonce také méně poSkozené dostaly příděl větší. Avšak nejenom, že byla obci Bohdanči poskytnuta podpora tak nepatrná, stalo se také, že rozdělení této již přiřknuté podpory nebylo spravedlivé. Podpora byla rozdělena pouze mezi zemědělce organiso-

vána ve straně agrární, kdežto ostatní poškození zemědělci, příslušníci jiných politických stran, vyšli z valné míry úplně na zprázdno.

Toto stranické a nesprávné jednání. vyvolalo v interesovaně veřejnosti veliký rozruch a věc sama nezbytně vyžaduje nápravy.

Tážeme se proto pana ministra:

1. Jsou panu ministru tyto nesprávnosti při rozdělování živelních podpor v obci Bohdanči známé?

2. Je pan ministr ochoten naříditi, aby rozdělení podpor bylo znovu přezkoumáno?

3. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby poškozeným spravedlivě podle výše škody dostalo se náhrady?

4. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby podobné nepřístojnosti se více neopakovaly?

V Praze dne 10. prosince 1931.

Klein,

Staněk, Chalupník, Jurnečková-Vorlová, Chalupa, dr. Mareš, Vácha, Benda, Inž. Nečas, Husnal. Kučera, Jaroš, Srba, dr. Markovič, Prokeš, Nový, V. Beneš, dr. Winter, Koudelka, Brožík, Biňovec, F. Svoboda, Bečko. Polach.

1536/II.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů ministru spravedlnosti

o případu dělníka Emila Honla z Březové na Moravě.

Dělník Emil Honl je více než rok bez práce a v krajně zoufalé situaci. Tato stala se neudržitelnou v době, kdy se těžce rozstonaly tri Honlovy děti. Tehdy dělník, který nikoho, kdo by mu mohl pomoci nemá, obrátil se na ministerstvo sociální péče s prosbou o podporu. Pánové ovšem nemají pro chudého člověka kdy a tak se Honl na svůj dopis vůbec nedočkal odpovědi. Opětoval proto znovu písemně vylíčení své situace a ptal se v dopise, mají-li pánově srdce v těle, nebo jsou-li ocelovými automaty. Tehdy bylo ministerstvo velmi rychlé ve vyřízení. Sotva dopis došel, byl dělník Honl vyzván krajským soudem, aby se dostavil na pozorovací stanici v Černovicích. Dělník, který je úplně zdravý a normální a vedle toho nemá peníze ani na chleba, nadtož na cestu do Černovic, odmítl toto vyzvání a nejel nikam. Na to byla výzva opakována a protože dělník znovu nenastoupil do blázince, vypravilo se za ním auto četníků. Dne 16. září na cestě z Moravské Chrastové dělník toto auto potkal, byl vyzván četníky, aby ihned k nim přisedl, a když v obavě o svoji nemocnou rodinu nechtěl tak učiniti dobrovolně, byl četníky chycen, spoután řetízky, naložen do auta a odvezen do blázince. Zde byl internován 7 neděl a jeho rodina zatím venku hladověla a žena z utrpení onemocněla těžkým otřesem nervů? Honl byl propuštěn teprve na intervenci komunistických poslanců.

Ptáme se pana ministra:

Souhlasí s léčením hospodářské krise v Československu zavíráním zdravých lidí do blázince a týráním jich rodin hladem?

Domnívá se, že tímto způsobem umlčí statisíce nezaměstnaných, kteří již dávno mají o úřadech a ministerstvech trochu horší mínění než že jsou to automaty?

Co učiní, aby se dostalo odškodné dělníku Emilu Honlovi z Březové za utrpení v blázinci, za 7 neděl ztrávených v internaci, za zdrávi jeho ženy a za utrpení dětí?

V Praze dne 10. prosince 1931.

Štětka,

Juran, Barša, Vallo, Hrubý, Novotný, Čižinská,

Höhnel, Kliment, Kubo, Kopecký, Zápotocký,

l Svoboda, K. Procházka, Hruška, Gottwald,

Dvořák, Hodinová, Kubač, Krosnář, Śliwka,

Steiner.

1536/III.

Interpellácia

poslancov Igora Hrušovského, Vladimíra Polívku a druhov

vládě

o československej akciovej paroplavebnej společnosti Dunajskej.

V smysle mierových smluv obdržala Čsl. republika určitú čiastku rakusko-uhorskěho obchodného loďstva. Obdržali sme 110 nákladných člnov, 2 obchodné a 11 vlečných parníkov. K zúžitkovaniu tohoto provozového materiálu a dunajskej plavby vôbec, založená bola československá akciová paroplavebná společnost dunajská s počiatočným kapitálom 70 milionov Kč. hlavným akcionářem tejto společnosti je samotný štát. Stát ako hlavný akcionář pověřil sekčného šéfa z ministerstva národnej obrany Jiříka, bývalého generálneho intendanta pri c. k. válečnom loďstve vedením tejto společnosti a menoval ho generálnym riaditetom dunajskej paroplavby.

Generálny direktor Jiřík vyměňoval v nasledujúcom poradí za vedúcich úradníkov společnosti tieto osobnosti: Za svojho zástupců technického úřadníka byv. c. k. válečného loďstva Prokopa, ktorý ináče poživa svoju penziu, za obchodného riaditeľa komisara intendantury byv. c. k. válečného loďstva Buchtu, za nautického šéfa penzionovaného marinéra Hudečka, za technického inspektora člena byv. c. k. válečného loďstva Nejedlého, za přednostu dielni poddůstojníka c. k. válečného loďstva Rozmaniča, za přednostu účtárně byv. feidvébla Paksteina a za přednostu kancelárie tiež byv. feldvébla Broda, všetko ľudí poživajúcich od nášho státu značné penzie ako bývalí dóstojníci a poddôstojníci rakúsko-uhorskej armády.

Reprezentanti a agenti tejto spoločnosti sú vačšinou ľudia, ktorí našu štátnu reč vôbec neovládajú. Přednostem agencie v Režné je býv. aktívny dôstojník c. k. válečného loďstva Rudofský, v Pasové přednostem je penzionovaný major Reinberger, na čele reprezentácie vo Viedni stojí Němec Jilk a jeho zástupcem je penzionovaný plukovník Tuschner. Na čele inej agencie vo Viedni stojí maďarský žid Roth, prednostom agencie v Bratislavě je Maďar Schubert a jeho zástupcom penzionovaný plukovník Mildorf, přednostou agencie v Novom Sade je penzionovaný č. k. dôstojník Kraud, ktorý vytlačil z tohoto miesta legionára Horáka a ktorý s našou legáciou v Bělehrade koresponduje po německý, v Oršave je prednostom agencie maďarský žid Bloch, na čele agencie v Galacu je penzionovaný dôstojník c. k. válečného loďstva Bondy atď.

Šafarenie tejto spoločnosti je také, že během 5 rokov musel štát zo svojich akcií odpísať 40 milionov Kč, lebo společnost vykazuje prie-

merne 3 miliony Kč deficitu. Ovšemže členovia riaditeľstva berú vzdor svojim penziám ešte i neprimerane vysoké platy a nešetria tam, kde by mali. Tak na pr. len reprezentácia vo Viedni platí za byt ročne 60. 000. - Kč.

Ovšem vôči zamestnanectvu spoločnosť pokračuje priamo neuveriteľným spôsobom. Toto zamestnanectvo nemá dosiaľ žiadneho trvalého služebného a požitkového poriadku. Všetko je len prezatýmne a to už od roku 1923 a môže sa meniť podľa ľubovôle riaditeľstva.

Platové pomery podľa výkonnosti služby sú veľmi nestejné a neurovnané. Automatický postup není zavedený a riaditeľstvo rozhoduje úplné ľubovolne.

Nerobí sa rozdielu či vykonává zamestnanec službu v tuzemsku, alebo v cudzine. Pracovná doba je 12hodinová. Disciplinárny poriadok je tiež len prezatýmny a pri trestaniu není väčšinou zamestnanec ani riadne vypočutý, ani pripustený k obhajobe. Tieto pomery u zamestnancov robia nám v cudzine priamo ostudu. Na pr. topičský personál není plátený u žiadnej plavebnej spoločnosti na Dunaji tak hanebné ako u československej plavebnej spoločnosti.

Obchodná politika dunajskej paroplavby je úplné vo vleku rakúskej a maďarskej spoločnosti. Niet sa tomu čo diviť, keď si bližšie všímame sostavenie riaditeľstva a menoslov reprezentantov a agentov.

Tarifná politika dunajskej spoločnosti nesmeruje k spoločnej práci plavbami Malej Dohody, ale predlžuje umelý život nemeckej, rakúskej i maďarskej plavby, ktoré by bez československej plavby neobstály. Československá plavba mala by byť platným prostriedkom vývoznej našej politiky, ale dopravné sazby, ktoré náš priemysel potrebuje, aby mohol byť konkurencie schopný, určuje sa nie v Prahe, alebo v Bratislave, ale vo Viedni.

Úbohý je zástoj do správnej rady delegovaných jednotlivých zástupcov z ministerstiev. Títo páni nie sú vstave hájiť ani záujmy štátu, ani záujmy československého národného hospodárstva a sú v skutočnosti len kepienkom, pod ktorým sa kryje nemožné hospodárenie spoločnosti.

Pýtame sa preto vlády:

1. Či sú jej v tejto interpelácii uvedené skutočnosti známe?

2. Či chce vyšetriť pomery u československej dunajskej plavebnej spoločnosti?

3. Či chce sa postarať o odstranenie neporiadkov, potrestanie vinníkov a o hájenie záujmov štátu a nášho hospodárskeho života pri Československej plavbe dunajskej?

V Prahe dňa 14. decembra 1931.

Hrušovský, Polivka,

Šeba, Stejskal, Bergmann, Fiala, Jos. Tůma, dr. Moudrý, Tučný, Lanc, Netolický. Tykal, Vánek, Mikuláš, Richter, Pechmanová-Klosová. Hatina, Solfronk, B. Procházka, Sladký, Slavíček, Šmejcová, Zeminová, dr. Patejdl,

1536/IV.

Interpelace

poslanců Jos. Tůmy, Al. Tučného a druhů

ministru národní obrany

o civilních zaměstnancích vojenských

skladů, dílen, zdravotních a léčebních

ústavů.

Na základě výnosu MNO čís. 19038-VI/2. odděl, z 8. května 1931 měla býti provedena úprava pracovního poměru stálého smluvního dělnictva vojenské správy. Tato úprava nebyla však ve všech podnicích provedena. Nebyla provedena v muniční továrně v Poličce, ve vojenských telegrafních dílnách ve Kbelích a mnoha jiných ústavech zdravotních a léčebních, jako na př. v posádkové nemocnici Praha-Hradčany a v ústavě pro choromyslné v Trnavě.

Poněvadž se úprava dle citovaného výnosu do důsledků neprovedla, přineslo to takové důsledky, že na místo jmenování stálých smluvních zaměstnanců (dle výnosu) jsou právě zaměstnanci s nejdelší dobou služební pro své stáří ze zaměstnáni propouštěni.

Po nařízení o snížení počtu zaměstnanců zdravotních a léčebních ústavů MNO obdržela na př. výpověď dne 1. prosince 1931 ošetřovatelka J. Popelářova (její muž je té doby bez zaměstnání), zaměstnaná v lázeňském domě v Karlových Varech. Dle zjištěných dat byla však ponechána v zaměstnáni jiná ošetřovatelka svobodná, která nikdy ošetřovatelskou službu nevykonávala a do služeb MNO byla přijata teprve před měsícem. Ošetřovatelka Popelářova je zaměstnána u vojenské správy 12 roků, nebyla však jmenována dle citovaného výnosu stálou ošetřovatelkou a naopak byla ze služeb propuštěna.

V důsledku úsporných opatření byla v divisní nemocnici č. 9 v Bratislavě propuštěna stálá ošetřovatelka Františka Primasova, ačkoliv v ústavě jsou ženy, které jsou teprve několik měsíců jako ošetřovatelky zaměstnány a nikdy před tím ošetřovatelskou službu nevykonávaly. Propuštění ošetřovatelky Primasové ze služby jest zejména v rozporu s výnosem Příloha 2. MNO čl. 14. 404VI/2. odděl, z 14. června 1929, vztahující se na stálé smluvní ošetřovatelky, který v článku IV. má ustanovení, že při hromadném propouštění ošetřovatelského personálu budou stálé smluvní ošetřovatelky propouštěny až naposled.

Ministerstvo národní obrany nařídilo z úsporných důvodů propouštění beztak nedostatečného počtu zaměstnanců ve zdravotních a léčebních ústavech. MNO, v nichž i při dosavadním stavu zaměstnanců se muselo a musí pracovati přes čas, takže pracovní doba činí až 72 hodin týdně. Leč i přes to bylo provedeno propouštění zaměstnan-