Ve výrobně železničních jízdenek v Brně je normální výkon ročně při dnešním stavu personálu a při 12 strojích 42 milionů jízdenek. Při větším počtu zaměstnanců v letech minulých bylo docíleno výkonu na 50 milionů jízdenek, které však byly zpracovány také v úkolu. Počet zaměstnanců obnášel v těch letech až 39 osob. Do dnešního dne je zpracováno asi přes 36 milionů jízdenek, z čehož připadá na úkolovou práci asi 650. 000 jízdenek.
Z uvedeného je patrno, že brněnská výrobna Jízdenek byla plně zaměstnána, její výkon neklesl pod stanovenou normu i na stanovený počet tiskacích strojů přes to, že počet zaměstnanců v poslední době se zmenšil, takže nejde tu o ryze úsporné důvody, které by vedly k zrušení této výrobny jízdenek v Brně.
Tiskárna jízdenek v Praze, kam má býti zrušená výrobna jízdenek z Brna přeložena, není dostatečně vybavena, nemá odpovídajících místností, zejména ne takových, aby odpovídaly zdravotním podmínkám a také technickému provozu, jejž takový podnik nezbytně potřebuje.
Ve veřejnosti vzbudilo toto nařízení ministerstva železnic ohledně zrušení brněnské výrobny jízdenek velké pobouření, zejména v kruzích hospodářských a jiných činitelů, poněvadž převládá mínění, že tyto centralisační snahy nejsou odůvodněny a že za nimi skrývá se v podstatě docela něco jiného, zvláště když je známo, že bratr pana odborového rady dra Všetečky z ministerstva železnic je majitelem tiskárny v Praze, která již dnes dodává celou řadu tiskopisů pro potřebu ministerstva železnic a státních drah. Je dále obava, aby vyřazené tiskací stroje z výrobny brněnské nebyly postupně přebírány tiskárnou pana Všetečky v Praze, což by znamenalo, že zaměstnanci v této skupině by byli ohroženi ve své další existenci.
Zamýšlí - li se v pražské tiskárně jízdenek pracovati tak, aby tamější personál pracoval nad stanovený výkon v úkolu i přes čas, pak to znamená větší osobní vydáni, které nemůže býti odůvodněno.
Při návštěvě zástupců ministerstva železnic u starosty města Brna Tomeše prohlásil pan odborový rada dr. Všetečka, že tajemník Unie železničních zaměstnanců pan Srba při jednáni o této otázce v Praze prohlásil, že proti sloučeni brněnské výrobny jízdenek s pražskou ničeho nenamítá. Při rozmluvě se zástupci Unie železničních zaměstnanců pány Němcem a Srbou dne 11. listopadu t. r. v Praze bylo naznačováno panem drem Všetečkou, že zástupci města Brna, resp. pan starosta města Brna nečinili žádných námitek proti případnému zrušeni brněnské tiskárny jízdenek a přeloženi této do Prahy.
Pravdou však je, že ani zástupci města Brna, ani zástupci Unie železničních zaměstnanců, ani jiní činitelé ve veřejnosti brněnské neprojevili souhlas se zrušením tiskárny jízdenek v Brně, naopak, proti tomu bylo nejen veřejně protestováno v tisku, ale také povolanými činiteli na příslušných místech ministerstva železnic.
Podepsaní se táží:
Je panu ministru železnic znám průběh těchto věcí o zrušení výrobny jízdenek v Brně?
Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby za takovýchto okolnosti k zrušení brněnské výrobny jízdenek nedošlo?
V Praze dne 24. listopadu 1931.
Polach, F. Svoboda,
Benda, Chalupník, Chalupa, dr. Winter, Staněk,
Brožik, Srba, Bečko, Pik, Stivín, Husnaj, Prokeš,
Kučera, Nový, Vácha, Klein, Biňovec, Jurnečko-
vá-Vorlová, Jaroš, Inž. Nečas, V. Beneš.
1461/ XV.
Interpelace
posl. dra Staňka, Mašaty, Berana, dra Zadiny, Petroviče, Ščereckého a druhů
vládě o těžké krisi našeho dobytkářství.
Chov hospodářského zvířectva, který v naši republice nachází se z 90% v rukou malého a středního rolníka a který jest podstatnou složkou zemědělského podnikáni a téměř jediným zdrojem příjmů rolníka v krajinách horských a chudých, kde pěstováni obilovin ustupuje do pozadí před produkci živočišnou, jest v současné době v těžké krisi cenové a odbytové. Tuto kritickou situaci zavinila především neúroda krmiv, jmenovitě slámy a píce, takže zemědělci z obavy, že dobytek přes zimu neuživí, tento hromadně odprodávají. I potřeba peněz ke krytí nutných vydáni nutí rolníka k těmto nuceným odprodejům, takže trhy v současné době jsou dobytkem přímo zaplavovány. Kromě toho přímo ničivě působí dovoz dobytka hovězího i vepřového, dále masa a mlékařských výrobků (másla, sýrů, mléka a kaseinu) z ciziny, kterýžto dovoz se provádí většinou pod vlivem valutového dumpingu nebo exportních prémii.
Tato veliká nabídka na trzích není ovšem bez vlivu na ceny dobytka, které v poslední době rapidně poklesly. V minulých dnech prodávaly se na některých venkovských trzích voli l kg živé váhy za 1. 50 Kč, krávy za l Kč, telata za 4 Kč a vepři za 4 až 5 Kč. Podobný cenový pokles jeví se i na hlavních trzích v republice. Zatím co 80 i více procent domácího dobytka na trhy přivedeného zůstává neprodáno, dováží se k nám veliké množství dobytka cizího, které zaplavuje ústřední trhy velkých měst, bere možnost odbytu dobytka domácího a cenu jeho sráží hluboce pod výrobní náklady.
Po konstatování, že všechny prostředky rázu svépomocného jsou zde příliš slabými, než aby mohly odstraniti příčiny katastrofálních poměrů na trhu dobytkem, a u vědomi, že nejedná se zde o přirozený cenový pokles, nýbrž o pokles zcela mimořádný, který může vésti k úplnému porušení, ano i ke zničení základů našeho chovu dobytka a ohrožuje existenci nejdrobnějších vrstev zemědělských, žádají kruhy zemědělské, aby dovoz dobytka, který je zbytečný a ničí naše dobytkářství, byl se zřetelem na dnešní situaci kritickou úplně zastaven.
Československá republika jest jediným státem středoevropským, který v nynější těžké době nečiní přísných opatření k zabránění katastrofální záplavy domácích trhů cizozemským dobytkem. Tak na př. Rakousko, které do nedávná bylo silně dovozním státem cizozemského dobytka, ohrazuje se nyní proti jeho dovozu zavedením zvýšených cel, vybudováním dobytčí ústředny a opatřením devisovým. Též Francie zavedla povolovací řízení a povolila nepatrné dovozní kontingenty pro rok 1931, jako přechodné stadium k úplnému zákazu dovozu dobytka cizozemského. Do Německa, Švýcarska a států středoevropských je nyní dovoz úplně zakázán.
Obchodní smlouvy uzavřené v poslední době s cizími státy tuto situaci nebezpečně zhoršují jak stanovením vysokých kontingentů tak i liberální praxi při vyclívání a veterinerních prohlídkách na hranicích. Nepříznivé důsledky působí též nepoměr mezi clem stanoveným na živé vepře a clem na vepřové maso a dále smluvní sazby poskytnuté pro dovoz vepřů nad 120 kg. Těchto sazeb využívají zvýšeným dovozem sádelných vepřů (nikoliv pouze bagounů) jiné státy, než se kterými byly sjednány a stlačují tak nebezpečně ceny i u vepřů lehkých přemírou nabídky měně kvalitního masa, získaného z těchto kusů.
Z těchto důvodů žádají kruhy zemědělské, aby smluvní úprava cel na vepře přes 120 kg těžké byla co nejdříve revidována a omezena výslovně jen na bagouny.
Veškeren dovoz dobytka a všech zvířecích výrobků budiž podroben povolovacímu řízení, a pokud u některých výrobků jest dovoz nutný, budiž regulován zvláštní organisací za účasti chovatelských a zpeněžovacích organisací zemědělských.
Také poměry na domácím trhu vyžadují nutné nápravy a ozdravění a proto žádají kruhy zemědělské, aby po vzoru druhých států byla podporována akce pro vybudování svépomocné zpeněžovací organisace, která by usilovala o zlepšeni odbytu domácí výroby a pravidelně zásobování trhů dobytkem domácím. Dosavadní způsob zásobování hlavních konsumních středisk, spočivající většinou na spekulačním zájmu několika cizích importérů, způsobuje značné kolísání cenové a škodí výrobci i spotřebiteli.
Za opatření přechodná, jež by mohla dnešní krisi v dobytkářství zmírniti, považujeme zlevnění dopravních tarifů pro dopravu dobytka ze vzdálených míst na hlavní trhy, dále zlevnění do-
pravních tarifů při dovozu krmiv, Jež v nynější době musí zemědělec nakupovati, aby těmito kryl schodek vzniklý letošní neúrodou píce.
Pro kraje, které byly postiženy živelními pohromami, budiž uvažováno o opatřeni nouzových krmiv za pomoci státní, aby zabráněno bylo ještě větším ztrátám nuceným odprodejem dobytka.
Dosavadní daně a poplatky buďtež zrevidovány a sníženy úměrně k cenám dobytka a masa, budiž upuštěno od dvojího vybíráni daně z masa při zásilkách z venkova a poplatky na trzích buďtež podstatně sníženy.
Také naše mlékařství se nachází v kritické situaci v důsledku abnormálního a většinou na dumpingu založeného dovozu mlékařských výrobků z ciziny.
Od 1. ledna 1931 do 1. října 1931 bylo do ČSR dovezeno 159. 5 vagónů másla za Kč 27 mil. 679. 000. - na rozdíl od r. 1930, kdy za celý rok bylo dovezeno pouze 32 vagónů másla. Za tutéž dobu také dovoz sýrů a kaseinu značně stoupl, takže jsme v těchto položkách silně pasivní.
K těmto důsledkům dochází v době, kdy domácích mléčných výrobků jest velký nadbytek a nemohou býti ani za značně pokleslé ceny odprodány. Tento stav jest důsledkem nedostatečné celní ochrany v době, kdy všechny ostatní státy bezohledně stupňují celní ochranu vlastní mléčné produkce, takže náš stát jest za dnešního stavu vítaným odbytištěm importérů z celého světa. Kruhy zemědělské žádají důrazně, aby povolovací řízení bylo rozšířeno na celý odbor mlékařský a aby dovoz těchto výrobků byl úplně zastaven. Zemědělská veřejnost právem poukazuje na to, že cizí dovoz v tak velkém rozsahu v době těžké odbytové krise domácí jest plýtváním naší valutou a postupem, který ohrožuje její stabilitu.
Podepsaní se proto táži:
1. Jest vládě známa tato těžká situace našeho dobytkářství, která vážně ohrožuje existenční zájmy všech vrstev zemědělců?
2. Jaká opatření hodlá vláda učiniti pro urychlené zjednáni nápravy?
V Praze dne 23. listopadu 1931.
Dr. Staněk, Mašata, Beran, dr. Zadina, Petrovič, Ščerecký,
Křemen, Marek, Nejezchleb-Marcha, Dubický, Jan Tůma, Kočandrle, dr. Suchý, dr. Štefánek, Zajíc, Vančo, Bečák, Machnik, Skopal Procházka, Honzl, Bistřický, Pozdílek, Blažek, Teplanský, Pelíšek, Vencl, Chloupek, dr. Černý, inž. Žilka.
1461/XVI.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Julia Husnaje a soudruhů
ministrovi národní obrany
o přidělu bytů ve státních obytných domech na Podkarpatské Rusi civilním zaměstnancům vojenské správy.
Dosavadní stanovisko státní správy o přidělování rodinných bytů ve stát. obytných domech tak, že jednotlivým resortům vyhrazuje se v novém domě určitý počet bytů, je nespravedlivé, poněvadž sebe důmyslnější klíč rozdělovací nemůže býti v souladu s potřebou resortních zaměstnanci a místa působiště.
Zvláště, nevýhodný postup v přidělováni bytů ve stát. obytných domech zjistili podepsaní na Podkarp. Rusi, zejména v Užhorodě. Příděl bytů připadající na zaměstnance ministerstva národní občany je naprosto nedostatečný. Značný počet přesídleni mezi vojenskými gážisty vyčerpává, úplně příděl na vojenskou správa v nových obytných domech připadající, takže na občanské zaměstnance, zejména kancelářský personál, kléry ve služkách ministerstva národní obrany, na Podkarpatské Rusi působí od státního převratu - se vhodných bytů nedostává a jsou již déle deseti roků nuceni bydleti v soukromých domech, v bytech naprosto nevyhovujících, které pozůstávají pravidelně z jedné místnosti. Nájemnici musí udržovati nejen pronajaté byty plně, ale přispívati i na opravy domků, ve kterých bydlí, nemá-li v mnohých případech domek spadnouti.
Byty takto získané jsou nepřiměřeně drahé a stálými opravami se ještě dále zdražuji, takže v mnohém roce přesahuje nájem včetně oprav -
i činže v novostavbách. Přiznané činovné nestačí pravidelně ani na polovinu ročních bytových nákladů, takže kancelářský personál doplácí značné částky z podprůměrných příjmů na nájem a udržováni nezdravého a nedostačujícího bytu. Naprati tomu velmi dobře situováni vyšší úředníci a důstojníci bydlí ve státních obytných domech, v bytech pravidelně o větším počtu místností, za nepatrnou činži - porovnáme-li jich značné příjmy.
Přeložený vojenský gážista mívá v novém působišti vždy přednostní nárok na volný byt před civilním zaměstnancem proto, že přidělením bytu odpadá výplata t. zv. sustentace. Z toho
důvodu se vždy dříve pamatuje na vojenské gážisty, než na občanské zaměstnance v místě již dříve přidělené, kteří si opatřili nedostatečné a nevyhovující byty (poněvadž jiných nebylo) z nouze v letech dřívějších.
Deputace »Československého Svazu státních kancelářských úředníků« v Praze, které se súčastnili zástupci kancelářského personálu vojenské správy z Podkarpatské Rusi, přednesla dne 18. května 1931 stížnost do velmi špatného ubytování občanských zaměstnanců v Užhorodě, i jiných městech Podkarpatoruských - přímo panu ministrovi národní obrany dru Viškovskému. Slíbená náprava se však nedostavila a během roku 1931 nebylo ničeho podniknuto, aby v ubytování, občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusi nastalo znatelné zlepšení.
Podepsaní se táži pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten dáti příkaz, aby bylo přesně vyšetřeno, kolik občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusi bydlí se svými rodinami v bytech nevyhovujících a nezdravých?
2. Je pan ministr ochoten s ohledem na výsledek tohoto šetření podniknouti důraznou a účinnou akci u vlády, aby počet bytů přiznaný vojenské správě ve státních, obytných domech, na Podkarpatské Rusi byl zvýšen a takto, získané byty byly přiznány výhradně kancelářským zaměstnancům vojenské správy, kteří bydli špatně - v malých a nezdravých bytech již celou řadu roků?
S. Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby ve větších posádkách, zejména v Užhorodě byly postaveny další obytné Budovy výhradně* pro zaměstnance vojenské správy, ve kterých by se pamatovalo dostatečným počtem bytů na civilní kancelářské zaměstnance, aby konečne po desetiletých potížích byli řádně ubytováni?
V Praze dne 17. listopadu 1931
Seidl, Husnaj,
dr. Markovič, Bečko, Staněk, Vácha, JurnečkováVorlová, Jaša, Chalupník, Srba, Tayerle, Biňovec, Koudelka, Brožík, dr. Winter, V. Beneš, inž. Načas, dr. Mareš, Chalupa, Pik, Banda, Kučera, Prokeš. Nový.
1461/XVII
Interpelace
poslanců F. Seidla, R. Chalupy a soudruhů
ministrovi pošt a telegrafů
o řádném vybavení poštovního úřadu Poprad 1.
Tatranské poštovní úřady a sice úřady ve Smokovci, po jednom úřadě na Štrbském Plesu a v Tatranské Lomnici uzavírají úřední provoz o 18. hodině večerní a to pro všechny služební úkony, tedy i pro službu telefonní a telegrafní, takže po 6. hodině večerní nelze poštovního telefonu z Tatranské oblasti vůbec použiti.
Zájem návštěvníků Tater vyžaduje více ohledů od poštovní správy, která jako, veřejný, obchodně vedený podnik má povinnost vybudovati telefonní a telegrafní spojení nejen do pozdních večerních hodin, ale i v době noční.
Opatření takové však vyžaduje vybaveni aspoň jednoho poštovního úřadu se soustředěnou noční službou telefonní a telegrafní. Veškeré dosud přednášené stížnosti do těchto nedostatků byly poštovní správou přehlíženy a o nápravu nebylo postaráno.
Nelze sice požadovati, aby malé tatranské poštovní úřady, jichž agenda neodpovídá zvýšení počtu personálu a zavedení nočních služeb, -byly rozšiřovány, ale je možným, aby tyto menší úřady byly po ukončení denní služby trvale zapojeny do většího centra, které by pak bylo vybaveno potřebným počtem sil a rentabilitně by pak mohlo zavésti nepřetržitý denní a noční provoz telefonní a telegrafní. Takovým úřadem může býti dle své polohy a počtu poděleného poštovního personálu, jedině poštovní úřad Poprad 1.
O rozšíření tohoto poštovního úřadu se Již několikráte jednalo, ale vždy ku konci se setrvalo na stávajícím stavu a rozšíření personálu a zavedení noční služby bylo zamítnuto. Podle určitých známek zdá se. že je zde jiný zájem, který stále nabývá vrchole.
Pokud celkový počet úředníků poštovního úřadu nepřekročil počet 14. může přednostou poštovního úřadu býti poštovní úředník III. služební třídy. Při zvýšeni počtu sil Je přednostenské místo vyhrazeno úředníku vyššímu s úplným středoškolským vzděláním, který je zařazen do služební třídy II. Při vyšším počtu úřednictva (nad 14) přidělují se i na vedoucí místa úřednici II. služeb, třídy. Zdá se, že rozšíření poštovního úřadu Poprad 1. naráží na přednostenské zájmy úředníků III. služební třídy, kteří dosud se snažili tento
úřad udržeti v menším rozsahu proto, aby přednosta nemusel býti nahrazen vyšším úředníkem. Z toho důvodu se řádné vybudováni poštovní služby v tatranských úřadech oddaluje, nejen ke škodě poštovní správy, nýbrž i k nepohodlí četných návštěvníků Tater.
V důsledku uvedeného se táži podepsaní pana ministra:
1. Jsou tyto okolnosti známy panu ministrovi?
2. Je pan ministr ochoten naříditi rozšíření poštovního úřadu Poprad l a soustřediti zde poštovní službu ostatních tatranských poštovních úřadů, zejména službu telefonní a telegrafní tak, aby provoz byl udržován nepřetržitě v denních a nočních hodinách?
3. Je pan ministr ochoten vysvětliti, proč až dosud k takovému opatření nedošlo - ačkoliv veřejný zájem, i zájmy domácích i cizozemských návštěvníků Tater takového opatření již dávno vyžadovaly?
V Praze dne 17. listopadu 1931.
Seidl, Chalupa,
Benda, Prokeš, Koudelka, Jurnečková-Vorlová,
Biňovec, dr. Winter, Vácha, Staněk, Chalupník,
Kleis, Fík, Jaša, V. Beneš, Poláci, Nový, Srba,
lni. Nečas, Bečko. Brožík, Husnaj.
1461/XVIII.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Františka Staňka a soudruhů
ministru zahraničních věci o úpravě zařizovacích příspěvků.
Normativním výnosem č. 38 upravilo ministerstvo zahraničních věcí, na základě usneseni ministerské rady ze dne 15. září 1919, rozhodnutím ze dne 30. července 1924 či. 91. 501/V-insp. ai 1924, s platností od 1. července 1924, prozatímně normy pro přiznávání t. zv. zařizovacích příspěvků, poukazovaných úředníkům ministerstva zahraničních služeb, při trvalém přeložení na jiné služební místo.
Paušalované částky se vyplácí jako náhrada všeobecných stěhovacích výloh a na zařízení v novém úředním působišti. Náhrada tato má své zdůvodnění ve ztrátě zaplaceného nájemného, po-
škození nábytku, zvýšené výlohy za přechodné bydleni v hotelu do opatření bytu, výlohy za baleni a vybalování nábytku a pod.
U vyšších úředníků stanoví normativní výnos přesné částky od 25. 000-45. 000 Kč, u ostatních přednostů úřadů 100%, u ženatých úředníků 75% a u svobodných 50% ročního základního služného. Takto stanovené částky zařizovacího příspěvku obdrží pouze úředníci pragmatikální a smluvní. Pomocní kancelářští úředníci vyjmenovaní podle § 210, odst. 2. platového zákona, kteří jsou co do služebního poměru na roven postaveni úředníkům podléhajícím služební pragmatice, dále kancelářští oficianti (vrchní) a kancel. pomocníci, případně smluvní kancel. personál na systemisovaných místech nezařazený, neobdrží při přeloženi k jinému zastupitelskému úřadu, neb do ústředí, či z ústředí za hranice - ničeho.
Takové řešení je nespravedlivé a nesociální.
Pomocní kancel. úřednici, oficianti, kancel. pomocníci a smluvní síly musí stejně platiti nájemné, které při přeložení neobdrží od domácího zpět, musí baliti a vybalovati nábytek, který se transportem poškodí stejně, jako nábytek úředníků pragmatikálních, nebo smluvních, musí přechodně do nalezeni bytu bydleti v hotelu a jsou přeložením vydáni stejným nepříjemnostem stěhovacím, mají stejné škody na bytovém zařízení, jako úřednicí pragmatikální, nebo smluvní.
Je-li nárok na zařizovací příspěvek pro pragmatikální úředníky - nemůže býti upírán kategorii pomocných kancel. úředníků, na roven postaveným co do služebního poměru pragmatikálním úředníkům, stejně tak, byl-li nalezen právní podklad pro výplatu zařizovacího příspěvku pro úředníky smluvní - nemůže býti důvodně odpírán kancel. oficiantům, pomocníkům a smluvním silám - které jsou ve stabilnějším služebním poměru, než smluvní úředníci, poněvadž se veškerá jejich práva i povinnosti stanoví vládním nařízením a propůjčují se jim služební místa řádně systemisovaná a vládou schválená.
Je proto pouhým aktem spravedlnosti a sociální rovnosti, aby normativní výnos č. 38, jako prozatímní provedení generelního zmocnění vlády z 15. září 1919 - byl doplněn a pomocným kancelářským úředníkům, oficiantům, kancel. pomocníkům a smluvním silám byl přiznán zařizovací-příspěvek za stejných předpokladů, dle stejných zásad, jako úředníkům pragmatikálním a smluvním.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten předmětnou otázku uvážiti a přiznati pomocným kancel. úředníkům - vyjmenovaným dle odstavce 2. § 210 platového zákona a na roven postaveným (co do služebního poměru) úředníkům pragmatikálním zařizovací příspěvek, jako kancel. úředníkům 7. platové stupnice?
2. Je pan ministr ochoten vydati další výnos, kterým se přiznává kancelářským oficiantům, po-
mocníkům a smluvním silám zařizovací příspěvek za stejných předpokladů, dle stejných zásad, jako úředníkům pragmatikálním a smluvním?
V Praze dne 17. listopadu 1931.
Seidl, Staněk,
Bečko, Husnaj, Benda, Srba, Polach. V. Beneš, Nový, Biňovec, Jaroš, Chalupník, Plk, Brožík, dr. Markovič, Klein, Kučera, Chalupa, dr. Mareš, Stivín, Vácha, dr. Winter, Jurnečková-Vorlová, Inž. Nečas.
1461/ XIX.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Julia Husnaje a soudruhů
ministru financi
o dodatečném zdanění diet občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusi.
Civilním zaměstnancům vojenské správy v oblasti Zemského vojenského velitelství v Košicích byly vypláceny zvláštní denní diety, které byly však dne 31. července 1930 zastaveny. Tyto diety byly v roce 1930 Hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě postiženy důchodovou daní, která byla předepsána za několik roků nazpět.
V několika případech bylo předepsáno na této dani až 1. 800 Kč a to v období, kdy se již denní diety nevyplácely. Předepsané částky byly vymáhány velmi tvrdě a zasahováno i exekučně.
Poněvadž důchodová daň vybírá se od veřejných zaměstnanců srážkou, neměla býti dodatečně vymáhána, zvláště v tom případě, když většina vyplacených částek na dietách ve smyslu § 11, odst. 2. zákona o přímých daních vůbec dani důchodové nepodléhala.
Prakse finančních zemských úřadů byla různá. V obvodu Z. V. V. v Košicích na části slovenské předepisovalo Generální finanční ředitelství v Bratislavě pouze kolkovné z vyplácených diet, kdežto v oblasti podkarpatoruské předepisovalo Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě plné zdanění.
K dotazu Hlavního finančního ředitelství v Užhorodě čj. 20. 887/ 1928 /V /1 /28 rozhodlo ministerstvo financí dne 19. března 1931. čj. 49. 701/30III/8, aby od dodatečného zdanění citovaných požitků bylo. zcela výjimečně upuštěno. Ovšem toto rozhodnutí ministerstva financi přišlo již pozdě, když diety byly již zdaněny, ale daňové
předpisy nebyly zrušeny, naopak vyměřené částky byly energicky vymáhány dále.
Tyto diety nemohou podléhati normálnímu zdaněni, nýbrž pouze kolkovnému ve smyslu postupu Generálního finančního ředitelství v Bratislavě.
Podepsání se táží pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten uvésti praksi Hlavního finančního ředitelství v Užhorodě v soulad s úřední praksi a výkladem předpisů daňových - praktikovaných Generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě a žádati pouze kolkovné z denních diet, vyplácených občanským zaměstnancům vojenské správy na Podkarpatské Rusi?
2. Je pan ministr ochoten naříditi Hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě, aby postiženým zaměstnancům vrátilo - na daních z denních diet - zaplacené srážky, pokud přesahují výměr kolkovných poplatků?
3. Je pan ministr ochoten naříditi urychlenou likvidaci předmětné otázky tak, aby daňové přeplatky byly zaměstnancům vojenské správy vráceny ještě v tomto roce, pokud možno před svátky vánočními?
V Praze dne 17. listopadu 1931.
Seidl, Husnaj,
Benda, Biňovec, Jurnečková-Vorlová dr. Winter, Vácha, Plk, Koudelka, Prokeš, Polach, Chalupník, Nový, Srba. Kučera, Jaroš. Brožík, dr. Markovič, Klein, Staněk, V. Beneš, Bečko, Inž. Nečas, Jaša, Chalupa, dr. Mareš.
1461/XX.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Ferdinanda Bendy a soudruhů
ministru vnitra
o rozšíření systemisovaných míst kancelářských úředníků v obvodu zemských úřadů v Brně a Bratislavě.
Systemisace služebních míst kancelářských úředníků pro obvody zemských úřadů všech zemí republiky je krajně nevýhodnou a svými výsledky zůstává daleko za minimálními výsledky dosaženými v říjnu 1930 schválenou systemisací v kancelářských službách jiných resortů.
Při systemisaci provisorní, schválené k 1. lednu 1927 byl určen tak nízký počet služebních míst úřednických, že značná část kancelářských úředníků zůstává u všech zemských úřadů přespočetnými a nedosahuje systemisovaných míst vůbec. Sloučením samosprávných úřadů se státními k 1. prosinci 1928 zanikla systemisace samosprávy pro převedený personál a systemisace kancelářských úředníků zemských úřadů, schválená vládou dne 24. října 1930, nebyla rozšířena ani o plný počet úředníků samosprávou do státních služeb převzatých, takže opětně kancel. úředníci již dříve (před platovým zákonem) vyjmenovaní, nedosahují plným počtem systemisovaných míst a značná část zůstává stále přespočetnými.
Opatření toto je nejen krajně nepříznivé povyšovacímu pohybu uvnitř kategorie kancelářských úředníků samotných, ale je přímo katastrofální pro kancelářské oficianty, kteří nemohou prakticky využíti zákonného ustanovení § 7. odst. 7. platového zákona. Nemohou se státi kancel. úředníky jedině proto, že není volných systemisovaných míst ve IV. služební třídě.
Nejhorší poměry jsou u zemských úřadů v Brně a Bratislavě, kde již plných 10 let nebyl ani jediný kancelářský oficiant (vrchní) jmenován kancel. úředníkem a bude třeba za stávající situace ještě několika roků, než přespočetní úředníci budou vřazeni na systemisovaná místa a pak teprve v důsledku dalšího úbytku bude možným prvé oficianty povýšiti na kancelářské úředníky.
V obvodu zemského úřadu v Bratislavě bylo v r. 1921 celkem 279 kancelářských úředníků, v r. 1925 zvyšuje se tento počet na 293 míst ale v r. 1927 systemisu je se pouze 150 míst kancel. úředníků (tedy o 143 méně. než bylo již dřivé vyjmenováno) a v r. 1930 rozšiřuje se celkové stav o 45 míst, tedy na 195. což je ještě o 98 míst méně oproti roku 1925. Dále bylo převedeno do stavu kancel. úředníků politických úřadů 25 kancel. úředníků od bývalých expositur ministerstva zemědělství a veřejných prací, takže celkové zkrácení obnáší 123 místa méně oproti roku 1925.
Stejně nevýhodné poměry Jsou u zemského úřadu y Brně, ač ani v Užhorodě a v Praze nedosahuií kancelářští úředníci systemisací početní úrovně jiných resortů.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten úředně zjistiti nemožnost jmenování kancel. oficiantů kancelářskými úředníky u zemských úřadů a působiti na vládu, aby se znovu otázkou systemisace služebních míst kancelářských úředníků u zemských úřadů zabývala a rozšířila systemisovaný stav, aby přespočetní úředníci byli zařazeni na systemisovaná místa?
2. Je pan ministr ochoten poukázati vládě na to, že u zemských úřadů v Brně a Bratislavě nemá v důsledku podprůměrné systemisace vůbec možnost prováděti § 7. odst. 7. platového zákona a že u těchto úřadů již plných 10 let nebyl